39. Byli jste někdy ve Stockholmu?

15. července 2018 v 17:57 | Archea Majuar |  Draco/Sirius
39. kapitola

Fandom: HP

Pairing: Draco Malfoy/Sirius Black

Warning: +15

Disclaimer: Vše v této povídce je čistá fikce! Nechci tímto pokusem nikomu ublížit ani ničit pověst. Dílo nebylo sepsáno za účelem zisku.

A/N: Dnešní kapitola snad potěší všechny, kteří od začátku osud mladého Zmijozela a jednoho paličatého Nebelvíra sledují... Byla to dlouhá cesta, která sice ještě nekončí, nicméně přeci jen je již závěr povídky v dohlednu. Enjoy!
:)

Za komentáře a dlouhodobou podporu děkuji kosesterce, Karin a Profesorovi :)


"Budeš se mi zpovídat, protože mám právo vědět, proč jsi mě tady nechal čekat, jestli se vůbec ještě vrátíš, Blacku," vychrlil na Siriuse tak rychle a jedovatě, jak jen dokázal. Chtěl ho ranit, chtěl mu ukázat, jak on sám tady trpěl, což se mu dle další změny v pohledu staršího muže povedlo. "Na to jsi vůbec nepomyslel, že? Jak mi bude, až zjistím, že nejsi k nalezení a že jsem tě možná včera viděl naposledy…"


Mladík netušil, kde se to v něm bere, ale s každým dalším slovem se přibližoval k Blackovi, až mu nakonec štkal přímo do tváře.


"Šílel jsem strachy, Blacku," hlas se mu chvěl, vztek vyprchával, zrada a lítost se dostávaly do popředí. "Bál jsem se o tebe, ty sobecký idiote," vyšlo z něj už jako čistokrevné zakňučení, za něž by se byl styděl, kdyby na to měl čas, neboť Black zavrčel, chytil jej za límec a přirazil zády ke stěně.


Mladík překvapeně kníknul, leč ušetřen vyražení dechu díky tomu, že Nebelvírův pohyb postrádal surovost, tak pouze překvapeně a snad trochu vyděšeně zíral do Blackových modrých očí, z nichž sršely blesky a byly nebezpečně blízko, stejně jako Black sám. Když mluvil Draco a ze svého pohledu měl navrch, tak jejich blízkost vnímal jinak, ale teď, když ho starší muž držel za límec a vlastním tělem mu bránil v jakémkoliv pohybu, rozproudily se jím úplně jiné pocity.


"Kdo je u tebe sobecký idiot, ty zmetku?" vrčel Black. "Šel jsem tam a nastavil krk, abys ty nemusel."


"A kdo se tě o to prosil?!" povedlo se Zmijozelovi se vzmoci na protiútok, ačkoliv si nebyl jistý, jestli je to v jeho bezvýchodné pozici moudré. Ale ta energie kolem nich, to napětí, jejich emoce, proudilo to všude kolem, v atmosféře, v jeho žilách. Nutkání bojovat se k němu stále vracelo v nových a nových vlnách, přičemž u každé si myslel, že je už ta poslední.


"Chtěl jsem tam být s tebou!" zařval mu Draco do obličeje z plných plic. "Ať by se dělo cokoliv, chci být s tebou…"
zmírnil se i jeho hlas, když Black povolil sevření, očividně zaskočen. Mladík mu to ještě nikdy do očí neřekl, respektive nevpálil, ale teď se nehodlal zastavit. "Je mi jedno, jak strašné to bude, je mi to jedno… Siriusi…"


Blackův výraz zrcadlil stále více emocí, více a více se pohled modrých očí zarýval Dracovi hluboko do srdce.


"Já tam chci být až do konce, Siriusi. S tebou…"


Mladík si najednou uvědomil, že se může hýbat, že může zvednout ruku a položit ji na tvář člověka, který pro něj znamenal všechno. Byla vlhká a drsná, ale Draco i skrze ten jeden dotek cítil, a díky Blackovým očím i viděl, jak rozčarovaný Black vnitřně je, jak s něčím v sobě bojuje a…


"A kdyby na to přišlo…" promluvil Sirius chraplavě. "Kdyby na to přišlo, tak tam chceš umřít. Se mnou."


Draco roztřeseně přikývl, leč o svém postoji byl pevně rozhodnutý.


"S tebou," splynulo Dracovi ze rtů, snad aby Blacka ujistil, snad jen proto, že mu to znělo tak… tragicky, romanticky, klišoidně… Krásně. S tebou. S nikým jiným.


Palcem Blackovu tvář nepatrně pohladil, Draco si ale nebyl jistý, jestli to starší muž vůbec zaznamenal, dokud náhle nezavřel oči, nesklopil hlavu a unaveně nevydechl. Jako by ho to všechno strašně zmáhalo a Dracovi došlo, že na to má plné právo. Oba na to mají plné právo, nechtěl ale… Nechtěl ani jednoho z nich nechávat v takovém stavu. Muselo se ještě něco stát. Něco… hezkého.


Odejít takhle rozervaný? Ne, to si Draco nehodlal ani představovat, proto umístil i druhou dlaň na Blackův obličej, a přímo cítil, jak se jejich role s konečnou platností otočily. Sirius se do toho doteku položil, nechal se jemně hladit, zvlátní intimita toho okamžiku přiměla Draca ani nehlesnout, téměř nedýchat, aby tu křehkou chvíli nezničil. Strach, vztek a ublížení se alespoň pro teď rozplynulo pod návalem něhy.


V úmyslu okamžik nezničit, ale učinit jej mnohem nezapomenutelnějším, mnohem cennějším, se Draco nechal vést svým srdcem, svými city, jež k Blackovi choval, a se zatajeným dechem přitisknul rty k čelu druhého muže. Na nose jej zastudily mokré prameny Blackových vlasů, nitro mu přetékalo radostí z možnosti projevit své city další gestem, byť malým, ale Draco to v sobě dusil tak dlouho, že už se nemohl držet zpátky.


Jednu z dlaní přesunul do Blackových vlasů, láskyplně jej pohladil, načež se od něj odtáhl, jelikož se starší muž rozhodl zvednout hlavu a otevřít oči. V první vteřině měl Draco obavy z jeho reakce, v té druhé mu srdce vynechalo úder, když na svých rtech ucítil dotek druhých, vlkých, chladných. Myšlenky na cokoliv jiného se vypařily, zůstala jen ta jediná, ta nádherná a jedinečná.


Snad podvědomě zavřel oči, jinak si totiž neuměl vysvětlit, proč je najednou otevřel v momentě, kdy se Black na pár centimetr vzdálil. Zíral na staršího muže, vstřebával to, co se právě stalo, a zoufale to chtěl zažít znovu, pročež se jakákoliv vzdálenost mezi nimi stala opět minulostí a mladík se přisál na Siriusovy rty, prsty propletené s černými vlasy, druhá dlaň mu sklouzla na Blackův krk. Ač neměl žádné zkušenosti, hladově inicioval polibek, hnán neukojitelnou touhou získat v tomto okamžiku všechno, co mohl, a Black…


Black mu v tom nebránil.


Záhy se kolem mladíka obtočily dvě silné paže a přitiskly si jej blíž, což Draco doprovodil tichým zakňučením, jež ale vůbec nebylo reakcí na fakt, že Black byl pořád promočený. Bylo mu to jedno, když si postupně připouštěl, že jeho sen… jeho touha… Že ho Black líbá. Že ho drží v náručí a tiše si nechává líbit jeho nešikovný pokus o polibek, co víc, že ho v tom podporuje svými rty, že mu jazykem přejíždí po spodním rtu…


Draco se tak strašně třásl, těžce se mu dýchalo, všechno to na něj dolehlo. Obavy, strach, vztek, ublížení, odhalení svého nitra a sladká odměna. Brzy se přistihl, že už jen Siriuse objímá, má hlavu položenou na jeho rameni a zhluboka oddechuje, zatímco Black jej hladí po zádech a snaží se utišit jeho chvění. Mladík jej objal ještě pevněji, seznávaje, že Sirius použil sušící kouzlo, přesto pořád voněl deštěm a čerstvým vzduchem.


"Odpusť, že jsem tě tady nechal," uslyšel Draco tichý hlas, příjemný a hluboko uvnitř jej zasahující. "Chtěl jsem tě před jen chránit."


"Já vím," hlesl mladík a zavřel oči v obavách, že se mu do nich zase naženou slzy. Tentokrát slzy lítosti. "Nechtěl jsem na tebe křičet, já…"


"Asi jsem si to zasloužil," uznal Sirius a pohladil mladíka ve vlasech. "Nebral jsem v úvahu, jak se budeš cítit, když tě nevezmu s sebou."


Úleva se prohnala Dracovým tělem, únava o sobě dala také znovu vědět. Vědomí, že tahle epizoda je snad za nimi, že oba vědí, co bylo špatně, a že… že ten polibek byl příslibem do budoucna, Draca uklidnilo natolik, že jeho mozek dovolil, aby vypnul. Později pak usoudil, že ho Sirius odnesl nebo odlevitoval, jelikož to, jak se octnul ve své posteli, si nepamatoval.


XXXXX


Sirius si svou chybu v úsudku připustil až v momentě, kdy spatřil mladíka na chodbě domu. Kdy spatřil v jeho očích kromě výčitek a hněvu především ten sžíravý strach o něj samotného. Mělo jej napadnout, jak na Draca zapůsobí, že ho tady nechá, ale vždyť se snažil, aby jej nevzbudil, vůbec by na to nemusel přijít, vrátil by se domů dříve, než by se Zmijozel probudil, ale očividně jeho plán selhal. Draco to věděl. Nejspíše už od chvíle, kdy s Remusem a Moodym vyrazili.


Zprvu se snažil zapírat, nechal se ovládnout vztekem, ale jakmile na něj Draco začal křičet, jakmile mu vmetl do tváře, jak moc se o něj bál… Najednou mu došlo, že drží Draca u stěny, že mu shlíží do očí, že se mladík nesmírně třese, ale přesto na něj pořád křičí, hlas nakřáplý, emocemi prodchnutý. Čím déle jej Sirius poslouchal, tím více si uvědomoval, jak moc se přepočítal. Tím bídněji se cítil.


Zase mu ublížil, aniž by to zamýšlel. Hleděl do mladíkových očí, rozčarovaných a nádherných, vnímal Dracova slova, vnímal jeho pocity, jeho strach, jeho bezmoc, kterou určitě nechtěl posilovat, proto uvolnil sevření, na nic víc se ale nevzmohl. Octl se být příliš zasažen tím okamžikem, kdy jej někdo hladí po tváři, kdy mu druhá lidská bytost otouká o hlavu, že chce být s ním, že s ním chce i umřít, že… že nechce žít bez něj.


"A kdyby na to přišlo…" promluvil Sirius chraplavě. "Kdyby na to přišlo, tak tam chceš umřít. Se mnou."


Bylo mu fuk, že je pořád mokrý, že ještě před chvílí stál na bojišti. Teď ho zajímal jen Draco, jen mladík, který k němu cítil něco tak silného, až se toho Nebelvír děsil. Vždyť mu bylo jen patnáct, nemůže pořádně vědět, co se v něm odehrává, ale… ale zároveň věděl, že už si netroufne za něj uvažovat. Jestli to Draco myslí vážně, jestli ten cit v Dracových očích je pravý, vážně míněný, ryzí…


"S tebou," zněla Dracova odpověď, během níž stále Siriuse hladil po líci, a Siriusovi se nevybavoval moment, kdy se k němu naposled choval někdo tak něžně.


Je tak mladý, stejně starý jako Harry, prolétlo mu hlavou, kterou vzápětí sklonil, nedokázal se dál dívat do těch oddaných očí, jejichž lásku si nezasloužil. Bude mu dál ubližovat, záměrně či nezáměrně, je už takový, nemůže mu to udělat, nemůže… Srdce se mu bolestně svíralo nad tím, že by měl mladíka poslat pryč, že by tahle chvíle měla končit… odmítnutím? Ano, o tohle tady šlo, o nic jiného. Tohle byl ten moment, který už nešlo oddalovat.


Přijal další Dracův tišící dotek, jeho druhou dlaň na své tváři, jako by mu tím dodával odvahu, jako by jej uklidňoval, že je to v pořádku. Že to bude v pořádku. Unikl mu překvapený výdech, jakmile na čele ucítil Dracovy rty, a touha, ta ústa políbit, jej zasáhla v plné síle. Téměř už se narovnával, téměř už se chystal jejich rty spojit, ovládl se však, svědomí jej od toho odradilo a zas se mu připomnělo, že Draco je jeho svěřenec, že je mu teprve patnáct… Harryho by se přeci takhle nikdy nedotýkal, tak nemůže ani Draca, to přeci nejde!


Dotek ve vlasech. Mladík jej pohladil, držel jej, konejšil jeho duši.


Ne… Draco nebyl jako Harry. Nikdy nebyl a nebude.


Minimálně tehdy tomu byl ochoten věřit. Pozvedl hlavu a narovnal se, tentokrát mu v tom nic a nikdo nemohl zabránit, tentokrát nezaváhal a následoval hlas svého srdce, jenž mu velel políbit mladíka před sebou.


Že to opravdu udělal, mu došlo až poté, co se musel odtáhnout, aby se mohl podívat do Dracových očí, aby si uvědomil, jak jemné Dracovy rty jsou a jak je chce na svých cítit znovu. Prahnul po tom stejně jako Draco, jenž se vzápětí vymrštil a opět spojil jejich rty, prsty mu zabořil do vlasů a přitiskl se k němu, jako by na tom závisel jeho život.


A možná, že i v podstatě závisel.


Sirius jej něžně líbal, zpravidla ale nechával nezkušeného mladíka, aby každý nový dotek inicioval sám, on jej jen držel, objímal a vstřebával ten pocit, kdy se zase cítil celý. Kompletní. Kdy jakási chybějící část jeho existence konečně našla své místo.


Mladík se v jeho náručí třásl, už jej jenom objímal, na polibek mu už zřejmě nezbývaly síly, a tak jej Sirius jen držel, konečně použil sušící kouzlo a třesoucího se Zmijozela si tisknul k sobě, snaže se mu dokázat, že ho má vážně strašně rád, že mu nechce ubližovat…


"Odpusť, že jsem tě tady nechal," musel mu to říct, musel mu říct, proč to udělal. "Chtěl jsem tě chránit."


"Já vím," hlesl mladík, načež Sirius rozpoznal, že se snaží zadržet pláč. "Nechtěl jsem na tebe křičet, já…"


"Asi jsem si to zasloužil," připustil Sirius ihned v naději, že svým doznáním ušetří Dracovi další užírání se. "Nebral jsem v úvahu, jak se budeš cítit, když tě nevezmu s sebou."


Následné ticho narušovalo jen Dracovy hluboké nádechy a výdechy, jež se v Siriusově náručí zpomalovaly, mladík na něj přenášel stále více své váhy, až Sirius seznal, že Draco nejspíše usnul.


Do jakého stavu jsi ho to dostal, ozvalo se Siriusovo svědomí, stále mu připomínající, že Harry je stejně starý, že je to ještě kluk, že Harry…


Když ale Nebelvír zvedl Draca na svých rukou a nesl jej do jeho pokoje, blonďák se k němu přitisknul a objal jej kolem krku, načež si Sirius připustil, že Dracovi definitivně propadl. Že je jeho. A že má sto chutí zeptat se svého svědomí na jednu otázku, za kterou by se měl stydět, za kterou by jej James poslal do pekel horoucích, za kterou by se na něj Remus nesouhlasně podíval. Jenže při pohledu na spícího mladíka se měl chuť otázat svého svědomí…


Kdo je Harry?
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 kosesterka kosesterka | 15. července 2018 v 21:32 | Reagovat

První komentář! Je úžasné, kolik pocitů do toho dokážeš vměstnat. Je to citlivé, něžné,  nekonečně smutné a zároveň plné jakési naděje. Na začátku téhle povídky jsem neměla hezké období a ona byla jednou z těch nemnoha věcí, co tu temnotu aspoň na chvíli dokázaly pro zářit (což zní fakt zoufale :-D). A za to ti díky. :-)

2 Zia Zia | 16. července 2018 v 11:53 | Reagovat

Krásne

3 majuar majuar | 17. července 2018 v 11:41 | Reagovat

[1]: Já mám asi nejhorší období v životě právě teď a... i tyhle komentáře mi pomáhají jít dál a věřit, že bude lépe. Děkuju za tvou přízeň :)

4 kosesterka kosesterka | 19. července 2018 v 13:44 | Reagovat

[3]: Tak si pomáháme navzájem. :-) Však ono se to časem zase prosvětlí. :-)

5 Karin Karin | 19. července 2018 v 21:54 | Reagovat

Moc pěkná kapitolka. :-D

6 Ajka Ajka | E-mail | 19. července 2018 v 23:19 | Reagovat

Dobrý den, prominte že píšu zde. Ale chtěla bych se zeptat jestly napíšete další povídky na M.a.s.h děkuji moc :)

7 majuar majuar | 20. července 2018 v 1:04 | Reagovat

[6]: Určitě :) :) Mám dokonce nějaké napsané, ale ještě neprošly korekturou a nejsou zveřejněné, ale... budou! :D

8 Ajka Ajka | E-mail | 20. července 2018 v 17:15 | Reagovat

Děkuji moc už se těším. :-)

9 Profesor Profesor | 24. července 2018 v 11:53 | Reagovat

Eh, tak tahle kapitola opravdu stála za týdenní čekání. Je opravdu nabitá emocemi. Děkuji za ni.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama