24. Byli jste někdy ve Stockholmu?

19. března 2018 v 10:38 | Archea Majuar |  Draco/Sirius
24. kapitola

Fandom: HP

Pairing: Draco Malfoy/Sirius Black

Warning: +15

Disclaimer: Vše v této povídce je čistá fikce! Nechci tímto pokusem nikomu ublížit ani ničit pověst. Dílo nebylo sepsáno za účelem zisku.

A/N: Předem se omlouvám, zda vám tato kapitola bude připadat, jakože zanáším do světa HP nějaké nevědecké názory, ale prostě jsem chtěla Draca v takové situaci vidět :D Enjoy! :)

Za komentář děkuji Karin a kosesterce :)

Po rozmluvě s Blackem se Draco vydal i s lektvarem zpátky do svého pokoje, zmítaly jím však smíšené pocity. Nedokázal si představit, že by on sám byl momentálně podobné problémy řešit natolik upřímně s někým jiným než s Blackem. Vypadalo to, jako by k sobě našli cestu, jako by se spolu naučili komunikovat a tím správným způsobem zacházet s tím druhým. Byl moc vděčný za to, jak k jeho potížím se spaním Black přistoupil a skoro ho dojalo, jak se mu snažil pomoci. Sice se cukal, když Draco začal mluvit o Zvěromagii, i tady ale nakonec došli k závěru, s nímž se mladík spokojil.

Samotný Black a jeho starost, pochopení v jeho očích a pokus Draca povzbudit, to už patřilo do kategorie věci, se kterými si Zmijozel úplně nevěděl rady. Netušil, jak se zbavit těch citů vůči Blackovi, jež jen sílily s dalšími zjištěními, že Black má i jiné stránky než paličatost a výbušnost. Že umí být i jemný a citlivý, chápavý a vstřícný…

Draco se přistihnul, že sedí na posteli, lektvar v ruce a jen hledí do prázdna, zatímco jeho myšlenky se ubírají pouze tím jediným směrem. Protočil by oči a snad by si i teatrálně povzdechl, kdyby na to měl sílu, ale… Veškeré jeho snahy nebo třeba i jen pomyšlení na to, jak by mohl uniknout ze spárů toho Nebelvíra, neslavily úspěch, a tak mu nejspíše nezbývalo nic jiného, než se potácet po jeho domě, nacházet se v jeho blízkosti a zuby nehty se snažit o to, aby Black na jeho nesmyslné poblouznění nepřišel.

Ať už by se mu vysmál nebo by jej odmítl, vyšlo by to nastejno, pomyslel si mladík a vyklopil do sebe obsah lahvičky. Konečně se pořádně vyspí. Ráno naškrábe dopis Grangerové, aby z toho mělo to psisko zablešené radost, prolétlo mu hlavou těsně před tím, než se uložil a během pár vteřin usnul.

XXXXX

První Dracův měsíc mimo zdi bradavického hradu se neodehrával přesně tak, jak by si Zmijozel představoval, ale mělo to i své světlé stránky, jakože mu třeba denně nehrozilo smrtelné nebezpečí od pomstychtivých spolužáků. Cítil se u Blacka v bezpečí a jeho problémy se spánkem se dokonce o něco zmenšily, respektive nemíval noční můry každou noc, kterou neužíval Bezesnou noc, jejíž pořádnou zásobu mu Black dokázal zprostředkovat přes profesora Snapea, což Draca pouze ubezpečilo v tom, že je na JEHO straně.

Občas se stále budíval zbrocený potem, díky jistému aspektu, který si přidal do náplně svého dne, se mu ale dařívalo znovu usnout. Vlastně k onomu zlepšení přišel jako slepý k houslím, protože původně někdy týden poté, co začali s Blackem znovu cvičit, se odebral do knihovny v naději, že třeba náhodou objeví nějakou knížku, která by se mohla týkat toho, jak zvýšit sílu svých kouzel třeba méně užívanými metodami. Prostě byl zvědavý. Netušil, co by měl hledat, ale doufal, že něco takového existuje. Očima létal po názvech knih, sem tam se ušklíbl nad neskutečně krkolomnými názvy některých publikací, až se zarazil u poměrně tenké knížečky, jejíž titul nemohl pro titěrná písmenka přečíst.

"Tyvior Conrad, Nedostatky kouzelnického světa aneb Co jsou to činky?" přečetl Draco polohlasem. Nejprve jej napadlo, proč se taková práce nachází v knihovně čistokrevné rodiny, která by určitě jen stěží připustila, že kouzelnický svět není dokonalý, vzápětí ale usoudil, že ji asi Black jen někde našel a dal do knihovny až v nedávné době.

Rozhodl se fialovou knížečku otevřít a přečíst si alespoň obsah, který jej zaujal, jelikož tématika se blížila k tomu, co hledal. Nebyl dvakrát nadšený z toho, že autor se nejspíše v textu bude věnovat porovnávání kouzelnického a mudlovskho světa, ale pokud nic jiného nenajde, tak se tím zkusí prokousat, pomyslel si a za pár minut už si knížku nesl do pokoje, protože ve zbytku knihovny opravdu nic ani zdánlivě použitelného nenašel. Přišlo mu to zvláštní. To se všichni kouzelníci spoléhají jen na svůj um s hůlkou? Na to, že vysloví kouzlo rychleji než protivník, že jejich kouzlo díky hodinám cvičení nebo v případě Pottera třeba nadání bude silnější než to nepřítelovo?

No, všichni určitě ne, došlo mu, když si vzpomněl na Blackova slova během cvičení, kdy jej učil soubojový postoj. Mluvil o tom, že dobrý postoj je užitečný i k tomu, aby se člověk byl schopen efektivně pohybovat a v určité situaci se uchýlil raději k úskoku než obrannému kouzlu. Možná se o něčem podobném zmíní i v knížce, napadlo jej, usadil se znovu na postel, kde si pravidelně četl od té doby, co si s psacím stolem dokázal spojit jen haldu domácích úkolů, které pro tento týden už naštěstí udělal, a otevřel knížku na první kapitole.

Po pár řádcích ale přelistoval dále, zarazil se až o několik kapitol později. S rostoucím údivem a znechucením se seznamoval s názorem autora na žalostnou fyzickou kondici kouzelníků, kteří jsou v dnešních dobách (rok vydání 1957, neopomněl Draco zkontrolovat) zhýčkaní. Hůlka za ně zvládne všechno, stačí mít jen trochu nadání a vůle, psal autor, vzápětí ale dodával, že pokud má kouzelník zájem zvýšit efektivitu svých kouzel, měl by myslet i na své tělo, na své svaly a šlachy, na své plíce a na své srdce.

Dokonce se jal popisovat výsledky svého výzkumu, který Draca sice zanechal rozčarovaného při pomyšlení na to, že bude muset… cvičit… a hýbat se jako nějaký zpocený mudla, ovšem Conradovi se podařilo mladíka přesvědčit, že by to minimálně za zkoušku stát mohlo.

Tyvius Conrad ve své publikaci přiložil i seznam doporučených fyzických aktivit seřazených podle náročnosti a nutno říci, že první trojice nepřišla Dracovi až tak… ponižující. A náročná.

Knihu tehdy s úšklebkem odložil, ale jelikož oné noci spal docela dobře, rozhodl se dát fyzické námaze do určité míry šanci a jelikož byl sám svým pánem, tak toho ani jednou nelitoval. Kdyby na sebe byl tvrdší, možná by na stěžování došlo, možná by pak výsledky přišly dříve a ve větší míře, jemu ale stačilo vědět, že pro své zdokonalení dělá alespoň něco.

Těch deset kliků, deset pokusů se bez pokrčení kolen dotknout špiček bot a třikrát vyšlápnuté schody do druhého patra zvládal celkem v pohodě, ačkoliv si u toho přišel jako idiot. To ale byla oběť, jakou byl ochoten podstoupit, a kdykoliv se mu do cvičení nechtělo, okamžitě se přinutil si vzpomenout na Adriana a na to, co už nikdy nesmí dopustit.
Aby někdo ublížit člověku, na kterém mu byť jen trochu záleží.

Netušil, jestli si Black jeho snažení všiml, ale tak či onak nic nekomentoval. Podobně tomu bylo u cvičení Patronova zaklínadla, které Dracovi jednoduše nešlo, přesto se Black tvářil klidně. Mladík sice na něm spatřoval známky kyselosti, když mu během každého takového odpoledne Draco zbaštil půlku čokolády, ale vůči Dracovým neúspěchům se zdržoval poznámek. Draco tomu nerozuměl, sám se měl už po krk, ale když mu jednoho dne Black pověděl, že Patrona zvládnul až v dospělosti poté, co předtím tři roky selhával, se mladý Malfoy jakž takž uklidnil. Pocit viny v něm ale přetrvával.

Jak už rezignovaně očekával, lásku k Blackovi pociťoval i nadále a už se vzdal naděje, že tomu bude jinak, ať už udělá ten zbrklý Nebelvír cokoliv. Neviděl východisko, naštěstí měl ale dostatek úkonů, které jeho mysl odvedly od myšlenek na Blacka. Dělal úkoly, cvičil nebo spal, nic víc, nic míň.

Na začátku prosince se přistihl, že píše Grangerové už druhý dopis. Dívka s vlasy jako roští mu tehdy poslala poměrně lakonickou odpověď na jeho poděkování za záchranu života, vzápětí mu ale od ní přišlo další psaní, v němž se pořádně rozepsala. Draca to zprvu vyděsilo. Nechápal, co mu může Grangerová po těch letech chtít povědět, ale kupodivu její dopis odložil s příjemným pocitem v hrudi.

V podstatě jej Grangerová ujistila, že je ochotná na jejich minulost zapomenout, pokud by to tak Draco chtěl, a že se na ni může obrátit, pokudby potřeboval pomoci s jakýmkoliv úkolem. Neopomněla zmínit, že nepochybuje o Dracově soběstačnosti, ale když není přímo na hodině, přeci jen by se možná někdy mohl chtít na něco zeptat. Mladému Malfoyi něco takového samozřejmě přišlo směšné, ale na druhou stranu si rychle připomněl, že kdyby se něco takového opravdu náhodou stalo, nemá žádného jiného spolužáka, kterému by mohl napsat.

Takže proč vlastně ne, pomyslel si a znovu se jí jal poděkovat. Musel přiznat, že už se tolik neobával toho, až sem ta nádherná a geniální společnost ve složení rodina zrzavých, Potter a Grangerová dorazí na Vánoce. Třeba to bude i snesitelné.

K času Vánoc se v jeho případě vázala ještě jedna věc. Prozatím se mu docela dařilo zvládat učení, které mu profesoři naložili, ovšem bylo mu jasné, že by mu prospěla pořádná praxe. Nechtělo se mu Blacka otravovat s každou prkotinou, kterou probírali v Přeměňování, navíc se jednoduše neměl jak učit astronomii, když nesměl ven z baráku. Netrápilo jej to tolik jako v určitém měřítku přetrvávající noční můry a jeho neschopnost vykouzlit patrona, nicméně se rozhodl, že po Vánocích se s konečnou platostí vyjádří, jestli studium přeruší nebo ne.

Tak jako tak ho na toto téma čeká rozhovor s Blackem, i když možná se spíše pokusí kontaktovat Lupina, který mu přišel co do zodpovědného studia o něco vhodnějším kandidátem na poskytnutí relevantní rady. Asi právě proto uvažoval o času Vánoc, protože stejně očekával, že se vlkodlak minimálně na den dva zastaví.

Od svého návratu k Blackovi ho tady vídával poměrně často navzdory tomu, že řád zasedal pouze jednou a stejně jen kvůli tomu, aby zhodnotil své dosavadní kroky proti Voldemortovi. Draco se tehdy účastnil také, ale jelikož té noci toho moc nenaspal, většinu času se snažil neklimbat a velké množství informací nepochytil. Nikdo mu to nevyčítal a Sirius už vůbec ne, jelikož po odchodu všech hostů utrousil kysele něco ve smyslu: "Snůška keců a skutek utek."

Pro Draca nebylo žádným tajemstvím, že Black by nejraději sebral celý řád s Ministerstvem a vůbec vším, co stálo na jejich straně, a vytáhl by na Voldemorta hned příštího rána po snídani, což mu svým způsobem imponovalo. To Blackovo odhodlání postavit se zlu a zachránit svět… Ano, byl vznětlivý a pravděpodobně vůbec žádný plán v hlavě neměl, prostě chtěl konečně něco dělat, ale navzdory tomu se Dracovi jeho přístup z části líbil.

Na druhou stranu se ale děsil toho, že se jednou probudí a opravdu k tomu dojde, že Black bude stát nad jeho postelí, vrazí mu do ruky hůlku a vyzve ho, aby šel s ním a Draco prostě bude muset jít, protože nebude chtít staršího muže zklamat. I kdyby se měl třást strachem, stejně by šel, o tom nepochyboval.

Spoléhal se však na to, že i Black ví, že je příliš brzo. Jak na bitvu, tak na to, aby jej postavit doprostřed bitevního pole. Ačkoliv… Nebelvír se zdál být spokojen s tím, jak se mladík zlepšoval, což by za jiných okolností vedlo ke zvýšení Dracova sebevědomí, ovšem neúspěch s Patronem a přetrvávající obtíže s pravidelným spánkem jej drželi při zemi. Navíc…

Povzdechl si, jak tak uvažoval nad posleními hodinami s Blackem. Bavila ho, ale cítil se v jejich průběhu nejistě, jak mu vinou každé Blackovy pochvaly či spokojeného úsměvu hořely tváře. Dlaně se mu potily a nervózní vibrace se mu šířily z žaludku do celého těla, ale i tak se mu dařilo se soutředit, na což byl po právu hrdý. Netušil, jestli Black něco poznal, ale choval se nyní pořád stejně. Sem tam sice vybuchnul, ale zpravidla byl příjemným společníkem.

Až moc příjemným, odfrkl si tentokrát Draco, protože přesně tak působily letmé doteky, jež mu Nebelvír věnoval. Většinou se jednalo o stisknutí ramene, které by běžného smrtelníka asi potěšily, jenže Draco se po každém takovém gestu minimálně vnitřně rozklepal a srdce se mu pokoušelo vyskočit z hrudníku. Byl v tom až po uši, a aby na to myslel co nejméně, snažil se sám sebe zabavit nějakými činnostmi, ať už psaním úkolů či fyzickým cvičením. Tomu se ostatně věnoval stále s větší chutí, protože čím více k večeru cvičil, tím unavěnější přirozeně byl, a tím dříve se mu povedlo usnout.

Ne, nebylo to zrovna ideální období, ale cítil se v bezpečí a to bylo hlavní, myslel si, když se vracel do svého pokoje poté, co s Blackem cvičili znovu Patrona. Neměl nejlepší náladu, protože mu Black oznámil, že Patronovu zaklínadlu se budou věnovat až po Vánocích, protože si Draco evidentně potřebuje odpočinout. Draco měl spíše pocit, že Black už nad ním zlomil hůl nebo že už ho to s ním nebaví, ale daleko od pravdy Nebelvír stejně nebyl.

Mladík se chtěl zlepšovat ve všem, učil se, cvičil kouzla i tělo, ale začínal seznávat, že takhle to dlouho nevydrží, a Blackovo rozhodnutí mu v podstatě přišlo vhod. Okamžitě jej sice postihl pocit viny, že pokud nebude Patrona zkoušet, tak ho nevykouzlí nikdy, navíc mu Black pověděl, že zatím nemá ani smysl mít v ústech list Mandragory… Nakonec se mu ale povedlo hodit takové myšlenky za hlavu, protože se vážně cítil unavený a třeba by mu odpočinek mohl pomoci.

Možná… v očích mu doslova vzplály jiskry, když si vzpomněl, co že má Black ve svém vlastnictví. Možná by mohl to volné odpoledne trávit s tím přístrojem, který přehrával hudbu. Dlouho si na něj nevzpomněl, ale teď, když měl před sebou každý druhý den volné odpoledne, tak potřeboval nějakou nenáročnou náplň a poslech písniček se určitě jako práce považovat nedal. Třeba mu Black ten přístroj i s… jak tomu říkal?... kazetami? Třeba mu ho půjčí.

Náhlý nápad naplnil Draca pozitivnějími emocemi, vzápětí mu hlavou prolétla úvaha, že přeci během války není čas na zábavu, že by se měl jen připravovat na to, co ho čeká, ale když si vzpomněl, že v Bradavicích, jako by se nechumelilo, hrají nadále Famfrpál, tak se uklidnil. Nyní již lépe naladěný si pomocí kouzla ověřil, že je Black momentálně v koupelně, a on se tak mohl věnovat cvičení, respektive výšlapu schodů, aniž by si toho Nebelvír všimnul.

Doposud mu tato taktika vycházela. Rychle se převlékl do teplákové soupravy, kterou si aniž by tušil proč, vzal k Blackovi a poté i do školy, přestože věděl, že Famfrpál už hrát nebude. Nyní se mu ale hodila, protože… upotit si košili? To si nedovedl představit ani ve snu. I když… co by dal dnes za takový sen, pomyslel si, když vycházel z pokoje a zamířil do přízemí, aby mohl vyběhnout schody pěkně od spoda dolů.

To se mu úspěšně povedlo poprvé. Podruhé se ale zarazil v mezipatře, jelikož…
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 kosesterka kosesterka | 19. března 2018 v 19:26 | Reagovat

Neeee, tys to utla! Nesnáším utnuté kapitoly. :D

2 Karin Karin | 19. března 2018 v 20:56 | Reagovat

Takhle to utnout doufám že zbliknul Blacka jen z ručníkem kolem pasu. :D  :-P

3 káťa káťa | 23. března 2018 v 20:35 | Reagovat

Ještě že ten kazeťák Sirius má, protože jinak by mi Draca bylo neskutečně líto. Neuskutečně. =D
Když si vezmu roky, ve kterých se HP odehrával, a tu hudbu, co tenkrát vznikala... vůbec mě nenapadlo, že by od toho mohly být čistokrevný kouzelnický rody odstřižený.. Brrr... děsivá představa =D

Ale co ten klifhengr?!! =D

Díky za další parádně napsanej update =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama