23. Byli jste někdy ve Stockholmu?

11. března 2018 v 18:10 | Archea Majuar |  Draco/Sirius
23. kapitola

Fandom: HP

Pairing: Draco Malfoy/Sirius Black

Warning: +15

Disclaimer: Vše v této povídce je čistá fikce! Nechci tímto pokusem nikomu ublížit ani ničit pověst. Dílo nebylo sepsáno za účelem zisku.


Za komentář děkuji Karin, charlie, Biathlon Slash a weras :)

Ono se Blackovi řekl "odpočívej," pomyslel si Draco z části nerudně, z části už opravdu zoufale. Díky lektvarům madam Pomfreyové se v prvních dnech po incidentu vyspal dobře, protože jej netrápily noční můry, ale jakmile mu její přípravky došly…

Prakticky dva dny nespal. Prostě nemohl. Kdykoliv zamhouřil oči, spatřil za víčky buď zle se smějící Pansy, ostatní Zmijozely, jak na něj posílají nože, případně viděl Adriana Puceyho, jak ho jeho vrstevníci mučí znovu a znovu… Nedokázal spát, bál se byť jen zamhouřit oči a cítil se bídně.

Zprvu se přesvědčoval, že to časem pomine, že už brzy bude všechno v pořádku, ale tato optimistická nálada mu vydržela jen krátce. Následně se uchýlil k tomu, že se vykašle na doporučení u Bezesné noci, jenže sám moc dobře věděl, jak snadno se jím lze předávkovat a jen při tom pomyšlení se otřásl hrůzou.

Když tak seděl na posteli a těžká víčka mu padala, spatřoval svou jedinou momentální naději, jež byla vcelku reálná, v Blackově pomoci. Nebyl to snad on sám, kdo mu pověděl, že v jeho zvířecí podobě se mu usíná lépe? Nebo to jen někde četl a už to má v hlavě pomotané?

Nevzpomínal si, ale na tom stejně nezáleželo. Alespoň měl záminku, pod kterou by mu mohl Black s přeměnou pomoci. Mandragoří list stále má schovaný…

Tehdy v něm i přes nesmírnou ospalost hrklo. Připomněl si, jakým způsobem k tomu lístku přišel, co potom následovalo a… a také, kam se poté dokázali posunout.

Stále pochyboval, jestli mu Black bude ochoten tímto způsobem pomoci, ale když to šikovně podá, když mu vylíčí, jak celý incident proběhl a získá si jeho sympatie a… Snad se mu Black nevysměje, že je děcko, zadoufal, protože vážně už nevěděl, co jiného by měl dělat, a to nespal jen dva dny! Co by s ním udělal delší časový úsek…? Na to ani nechtěl pomyslet.

Zásluhou strachu a bezmoci se tedy odhodlal sejít dolů, kde Black příhodně seděl v hlavním pokoji. Ještě než se s ním pustil do řeči, potřeboval něco na povzbuzení, a tak si uvařil čaj, s nímž se posadil k Blackovi. A štěstí stálo při něm, protože sám nemusel rozhovor začínat. Black si jeho stavu všiml sám.

XXXXX

Po tři další dny Sirius mladého Malfoye moc nevídal, blonďák byl většinou zavřený v pokoji a možná se skutečně řídil Siriusovou radou, aby se zamyslel nad tím, co chce dělat dál, v čemž jej utvrdil mladíkův výraz, s nímž jednoho odpoledne Malfoy nakráčel do hlavního pokoje, kde si Sirius právě četl noviny. Nebelvír si však všiml i jiných… věcí, patrných z Dracova výrazu.

Zprvu je zaznamenal jen letmo, protože Malfoy mu po příchodu jen kývnul na pozdrav, aby si vzápětí nalil čaje, když se ale posadil vedle Siriuse, tak ten se zpoza novin pozorněji na Malfoye zadíval. Ano, tvářil se odhodlaně, ale z kruhů pod očima a jakési skleslosti vyzařující nejen z jeho obličeje, ale celkově i postoje, neměl Sirius dobrý pocit.

"Jak jsi spal?" zeptal se okamžitě, protože odhadnout původce Malfoyova stavu zase nebylo tak těžké vzhledem k tomu, co měl mladík za sebou. Docela by jej i zajímalo, jestli netrpěl nočními můrami i dříve… Třeba po té situaci v Příčné ulici. Možná byl Malfoy odolnější, než by si kdy pomyslel.

Sám nevěděl, jestli čeká od Draca upřímnou odpověď, prostě se zeptal, ale když tak koukal, jak blonďák v dlaních objímá hrnek s čajem a hledí před sebe prakticky bez života…

Možná to byl hloupý nápad, ale on těch chytrých v životě stejně moc neměl.

"Jestli chceš mluvit o tom útoku na tebe, tak klidně můžeš," pronesl, jak nejjemněji dokázal. Šedé oči se na něj zahleděly, náznak úšklebku se usadil na bledých rtech a Sirius pocítil nutkání mladíka nějak povzbudit. Sice mezi nimi panovalo příměří a byl si více méně jistý, že mu Draco věří, ale přeci jen… Asi ne každý uměl mluvit o tom, co jej trápí, ale předpokládal, že každému může pomoci, když se svěří.

"Nebudu se ti smát," slyšel se dodat skoro šeptem, čímž sám sebe zaskočil. Znělo to skoro něžně.

Na Draca to ale kýžený efekt mělo, jelikož z jeho pohledu se vytratily pochyby, načež sklopil oči k hrnku a zhluboka se nadechl.

"Blacku, já… chci pokračovat ve cvičení, ale potřebuju umět i pořádná útočná kouzla. Nějaká znám, ale…" zarazil se mladík. "Potřebuju se umět chránit, ale i bránit, Blacku. A chci umět bránit i ostatní."

Draco začal trochu zeširoka, ale Sirius si už teď byl jistý, že když bude mlčet, tak mu mladý Malfoy dopoví i zbytek. Tušil, kam tím míří, a… nejenže jej chápal. V hrudníku se mu začal formovat jakýsi pocit… pocit pýchy.

"Když jsem Puceyho," opravil se ihned Draco, což Sirius prakticky nezaznamenal, "našel, obklíčilo ho asi deset Zmijozelů. Asi… asi by se i bránil, vždyť chodil do sedmého ročníku, ale jich bylo tolik a…" hlas se Dracovi zachvěl, Sirius visel na každém jeho slovu a kromě zmíněné pýchy se na povrch dostávali také soucit a vztek. "Byli moc rychlí a já moc pomalý."
Nyní již Nebelvír neměl pochybnosti ohledně toho, co se Dracovi honí hlavou.

"Pocit viny je pěkná svině," poznamenal a Draco souhlasil. Dokonce staršímu muži přišlo, že je vděčný za to, jak zareagoval. Že ho nelitoval, alespoň ne nahlas, ani mu nevysvětloval, že on za nic nemůže. Samozřejmě, že nemohl, myslel si Sirius, ale jen čas mu pomůže si to uvědomit. Teď pro něj bude nejlepší zaměstnat se. Ať už učením nebo cvičením a s tím mu může pomoci.

Ale to pořád ještě zcela nevysvětlovalo ty kruhy…

"Když si mě všimli, zaútočili i na mě, ale podařilo se mi jim na chvíli utéct a schovat se v kuchyni," pokračoval Draco sám od sebe s pohledem upřeným do hrnku. "Kouzelník by čekal, že na něj sešlou jeho nepřátelé kletby, ale oni použili nože, Blacku."

O těch Sirius slyšel od Remuse a jakž takž si dokázal to Malfoyovo překvapení představit, ale když tady mladík před ním seděl a… třásl se? Sirius sebou cuknul, jakmile si to uvědomil, a zatímco visel na každém Dracově slově, tak přemýšlel, jak ho uklidnit. Povzbudit. Dopřát mu pocit bezpečí, jaký si… zaslouží.

"Kromě Pansy je na mě všichni namířili… přibližovaly se…" chvěl se nejen Draco, ale taky jeho hlas, vypadal jako v nějakém transu, jako by to všechno znovu prožíval, v tom mu ale do příběhu zasáhla pevná ruka, silné sevření na jeho rameni, které jej vrátilo zpět do reality, v níž poplašeně vzhlédl a zahleděl se do modrých očí plných pochopení a klidu.
Polknul a přerývavě se nadechl, aby se dal trochu dohromady. Něco mu říkalo, že by se mohl rozbrečet. Že to nevadí. Že Black se nebude smát… Držel ho pevně za rameno a působil na něj konejšivě jen tím dotekem, tím hřejivým pohledem a tím, že tam prostě byl.

V tu chvíli si to Draco uvědomil, aniž by sám chtěl, v tu chvíli mu totiž hlavou naprosto samovolně prolétla ta dvě slova… A on se jim vůbec nebránil, protože při pohledu na Blacka cítil jen dvě věci. Vděčnost a lásku. Až někde pod nimi se choulily pochybnosti a nevíra, proč...?! Proč zrovna paličatý Nebelvír, ovšem odpověď měl Draco před sebou.

Třásl se, téměř plakal, měl strach, ale to všechno díky Blackově přítomnost pominulo. Chtěl… strašně ho chtěl alespoň obejmout, cítit více než jen jeho ruku na rameni, ale věděl, že by to k ničemu nevedlo, že by jej to jen ještě víc rozbilo.

Proto se doslova přinutil pohlédnout jinam, odkašlat si a pokračovat snad už normálním hlasem:

"A potom jsem uslyšel Grangerovou a profesora Lupina. Někde tam byla i profesorka McGonagallová, ale bylo mi řečeno, že život mi zachránila hlavně Grangerová," dokončil své vyprávění beze špetky hořkosti. Nevěděl, kdy a jak se to stalo, ale momentálně mu už bylo úplně jedno, jakého původu ta šprtka je. Prostě mu to bylo fuk.

Sirius ještě chvíli nechal ruku na Malfoyově rameni, vnitřně potěšen tím, že jeho gesto Dracovi nebylo alespoň nepříjemné, mezitím ale přemýšlel nad tím, že Draco musel být po těch pár nocích zoufalý, když to na něj všechno takhle vychrlil.

"Rád bych ti nějak poradil, ale víš, jak funguje lektvar Bezesné noci. Nemůžeš ho užívat pořád," opřel se na židli, založil si ruce a zkusil se zamyslet ještě nad něčím jiným, co by v Dracově případě přišlo v úvahu.

"Blacku, mně už něco napadlo…" oslovil jej vzápětí Malfoy tónem, který Nebelvíra ani nepopudil, přestože jej Draco vyrušil z horlivého uvažování. Zahleděl se na mladíka, jenž se sice tvářil nejistě, v očích měl ale něco, co přitáhlo Siriusovu pozornost na sto procent. Jako by předem věděl, že ten nápad bude dobrý. "Už nevím, jestli jsem to četl, nebo jestli jsi to říkal ty, ale… neusíná se člověku ve zvířecí podobě snadněji?"

Sirius na Draca chvíli udiveně koukal.

"To ano, ale…" podrbal se na hlavě. "Asi záleží na tom, v co se měníš. To mi chceš říct, že se chceš stát Zvěromágem proto, aby ses mohl vyspat? Víš, jak dlouho to může trvat? Do té doby se třeba nočních můr zbavíš…"

"Mám za sebou dvě noci a spal jsem sotva tři hodiny, Blacku. Usnul jsem několikrát i během dne, ale pořád před očima vidím jenom ostří těch nožů a obličeje Zmijozelů a Adriana," prskal Malfoy, Sirius ale nedokázal odhadnout, jestli je více vzteklý nebo zoufalý. "Navíc jsem vždycky chtěl být Zvěromágem."

"Vážně?" pozvedl Sirius obočí.

"Jo," zabručel Malfoy. "Proč si myslíš, že jsem po tobě chtěl, abys mě naučil Patronovo zaklínadlo? Chtěl jsem si udělat představu, v jaké zvíře bych se měnil."

To dávalo smysl, uznal Sirius. Pořád se mu to ale zdálo jako příliš radikální řešení.

"Proč ses ty stal Zvěromágem?" zeptal se Draco, v hlase opravdovou zvědavost.

"Kvůli Remusovi," odpověděl Sirius neurčitě. "Ale trvalo nám to tři roky!"

"Ale ve škole…" poukázal na fakt Draco, načež se Sirius octl způli nalomen.

"Dobře, ale uděláme to po mém," souhlasil Nebelvír po krátké pauze, během níž si promýšlel, jak by to mohli provést. Počkal, až zuby nehty nadšený úsměv zadržující Draco přikývne, a pokračoval: "Jeden den budeme cvičit útočná kouzla, druhý den Patrona. Během toho si budeš cumlat list Mandragory, musíš ho mít v ústech měsíc, jasné?"

Malfoy znovu přikývnul, tentokrát se mu ale tváří mihlo něco jako trpký úsměv.

"Moc se neškleb, jinak to nejde," okomentoval mladíkův výraz Sirius, jenž se doslova tetelil blahem nad tím, jak svým rozhodnutím udělal Dracovi radost… A zrovna v takovou chvíli. "Až zvládneš Patrona a uvidíš, v jaké zvíře by ses mohl měnit, tak teprve potom ti pomůžu se Zvěromagií. Souhlasíš?"

Mladík opět přikývnul, koutky úst se mu stočily spokojeně vzhůru. Sirius jenom protočil oči, protože jinak by se musel usmát taky.

"List Mandragory najdeš ve sklepě v některé z…" zarazil se uprostřed věty většinou zabedněný Nebelvír, kterému to ale pro teď sepnulo. Tak Draco chtěl být vždy Zvěromágem? A u zmínky Mandragory se šklebil? Pozorněji se na Malfoye zahleděl a vzhledem k tomu, jak nevinně se najednou tvářil… "Že tys tehdy ve sklepě hledal přesně tohle?" položil dotaz zcela klidně, protože si moc dobře pamatoval, co se stalo po tom a jitřit staré rány nebylo potřeba.

Pokrčení Dracových ramen mu bylo jednoznačnou odpovědí, sám to ale ponechal bez poznámky. Nezlobil se a nechtěl na to vzpomínat, jelikož už teď se mu žaludek svírala ledová ruka viny.

"Dneska si vezmi Bezesnou noc, ať se aspoň trochu prospíš. Potom bys mohl napsat Hermioně a zkusit ji ještě jednou poděkovat," navrhnul Sirius, přičemž další pokrčení ramen z mladíkovy strany mu stačilo. "Tak běž," pobídnul jej, ale ještě než se Draco odebral nahoru, neopomněl zabručet: "Sice se mi to bytostně příčí, ale se skleničkou Whisky snad budu schopen požádat Snapea o pár dalších lahviček, abys mi neusínal ve stoje. Jakou oběť pro tebe podstupuju…"

"Vážím si toho, Blacku," reagoval s náznakem pobavení Malfoy, avšak v jeho tónu byla upřímnost.

Jak hluboko ještě klesne, když musí Snapea o něco žádat, myslel si, zatímco se vracel ke stolu s pergamenem a perem, nálada mu však na bod mrazu neklesla, neboť Malfoy mu prozíravě poslal dolů Nezbedu, jež se mu drze usadila na rameni a ďobala ho do ucha.

"Potvoro," zamumlal Sirius dobrácky a dal se do psaní dopisu, jenž naškrábal v rekordní rychlosti. Říkal si, že čím rychleji to bude hotové, tím méně bude uvažovat nad tím, kolik urážek tam mimoděk nasekal.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 kosesterka kosesterka | 12. března 2018 v 11:57 | Reagovat

Hurá, hurá, hurá, konečně další kapitola! Jen tak pro info, kolik jich vlastně plánuješ?

2 majuar majuar | 12. března 2018 v 13:22 | Reagovat

[1]: Hodně. Minimálně ještě jednou tolik :)

3 Karin Karin | 12. března 2018 v 21:29 | Reagovat

Tahle povídka se tak krásně čte moc za ní dík. :-D  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama