22. Byli jste někdy ve Stockholmu?

18. února 2018 v 18:54 | Archea Majuar |  Draco/Sirius
22. kapitola

Fandom: HP

Pairing: Draco Malfoy/Sirius Black

Warning: +15

Disclaimer: Vše v této povídce je čistá fikce! Nechci tímto pokusem nikomu ublížit ani ničit pověst. Dílo nebylo sepsáno za účelem zisku.

A/N: Docela kecací část. A řeč bude i o Snapeovi. Enjoy! :)

Za komentář děkuji Karin :)


Draco si svůj návrat na Griummauldovo náměstí představoval sice trochu jinak, ale jelikož i on sám si všimnul, jak vyčerpaně Lupin vypadá, tak se byl ochoten smířit s tím, že se holt s Blackem… přivítá… později. Navíc se ani on necítil nejlépe. Lektvary, které do něj v Bradavicích nalili, jej zbavily bolestí, zároveň jej ale činili dosti malátným, což se projevilo zejména po přenesení se. Dostat se do schodů vyžadovalo téměř veškerou Dracovu zbylou energii, příliš mu nepřidal ani zatuchlý vzduch, který mladíkovi opravdu nechyběl, ale…

Musel přiznat, že i ten nepříjemný puch v něm vyvolal jakési nostalgické vzpomínky na dobu, kdy se vypořádával s útěkem rodičů a s tím, že ho má na krku vznětlivý Nebelvír. Kromě toho mu ale celá atmosféra domu přiměla, že se s tím vyrovnat jakž takž dokázal, pročež se Draco opravdu snažil věřit tomu, že překoná i trauma, které si vytrpěl teprve před dvěma dny. Kdyby mu Nezbeda v kleci rozjařeně nepištěla, že je zase tam, kde to dobře zná, možná by se už neuhlídal a nechal si k sobě pustit těch pár vzpomínek na Adriana.

Takhle ale co nejrychleji došel ke svému stolu, odložil si kabát na židli a pustil Nezbedu ven. Ani se nikterak nenamáhal ji slovně krotit, bylo mu jasné, co ta potvůrka dříve či později udělá, takže akorát vytáhl z kapsy kufr, odložil ho na podlahu a zvětšil, načež mu kolem uší profrčelo cosi malého, opeřeného a neskutečně nadšeně pištícího a vzápětí se "to" usadilo v jeho vlasech. No, kdyby se Nezbeda usadila, pak by to ještě Draco přešel celkem s kliknou tváří, přeci jen si stačil na to třeštidlo zvyknout, jenže sovička se v plavým pramenech začala vyloženě rochnit.

Draco ji zbytečně nenapomínal, protože mu buď nerozuměla nebo jí šlo všechno jedním ouškem tam a druhým ven, každopádně to prostě neměl smysl, a tak jen stál uprostřed místnosti se založenýma rukama a tvářil se jako Bůh kyselosti.
Trochu pak nadskočil, když na něj Black promluvil, vzápětí jej ale napadlo, že Black sám o sobě vypadá zaskočeněji. Jako by se Draco od té doby, co se neviděli změnil, přičemž mladík to prostě přisoudil jen tomu, že jeho ospalost musí být očividná dokonce i pro Blacka. Nemusel se ale ani moc nutit, aby se mu do očí vkradla povolená dávka radosti, že toho vzteklého Nebelvríra vidí.

"Ona se nikdy nezmění," odpověděl na Blackovu poznámku ohledně stále pištící Nezbedy a brzy na to se dokonce pousmál, jakmile se Black vynasnažil na své tváři vytvořit něco mezi úsměvem a šklebem. Myšlenku na to, že jej snaha staršího muže dojímá a že je za ni vděčný, odsunul do pozadí, nemohl být přeci tak očividný, tak… Stačilo už to, že Black nejspíše věděl, že si návrat k němu více méně vynutil, nemusel mu zase dávat najevo, že… že mu ten parchant chyběl.
Když tam ale tak stáli a koukali na sebe, Draco moc chtěl… něco. Nikdy neměl extra silná nutkání kohokoliv objímat, v podstatě netušil, proč by mu to mělo být příjemné, ale právě teď nemohl ten nápad dostat z hlavy. Prakticky od chvíle, kdy spolu podruhé cvičili, tušil, že objetí od staršího muže by mu mohlo být příjemné… možná i více než to, prolétlo mu hlavou, než ale stačil najít odvahu k čemukoliv, Black jej zanechal v pokoji samotného.

Draco zůstal nehybný, oči pořád přilepené k místu, kde ještě před pár vteřinami byl Black.

A to měl v plánu city k němu v Bradavicích potlačit, soustředit se na učení a nezabývat se takovými hloupostmi, ale teď? Dobrovolně se k němu vrátil a znovu do toho naplno spadl. Tedy pokud z těch podivných emocí kdy vylezl, že, pomyslel si trpce, když se konečně vzpamatoval a dal se do vybalování. Po večeři do sebe kopnul ještě jeden lektvar, bez kterého jej madam Pomfreyová odmítala pustit, a šel si lehnout.

XXXXX

Mladý Malfoy se již druhého dne cítil natolik dobře, že měl chuť začít okamžitě s cvičením, nicméně v Blackovi se ozvala jeho kolikrát na zámek uvězněná zodpovědná stránka. Vzhledem k tomu, co měl mladík za sebou, mu dal najevo, že minimálně tři dny s ním určitě žádné lekce nepovede, protože chce, aby si Draco odpočinul pořádně. Raději mu doporučil, aby si nechal hlavou projít Brumálův návrh ohledně přerušení studia.

"Sám jsem nebyl špatný student, ale kromě kouzlení jsem během války neupotřebil nic, co jsem se ve škole naučil," řekl Dracovi bez obalu, když se věnoval své oblíbené činnosti - houpání se na židli. "Ale jestli tě to baví…" pokrčil rameny.

"Co ti jde nejlépe?" zeptal se Black po chvíli, kterou Draco strávil mírně trucovitým mlčením. Vážně chtěl cvičit hned, ale Black zněl logicky, což bylo samo o sobě zvláštní.

"Asi lektvary," odpověděl Draco nejistě. Nikdy neměl problém s žádným předmětem a ať už profesorem pohrdal sebevíce, špatných výsledků se od něj nedočkal žádný, ale řekl lektvary, protože mu přišly nejzábavnější.

"A není to jen kvůli tomu, že je učí Snape?" vyvaroval se Sirius jakž takž výrazu Srabus, protože mu bylo jasné, že by tím Draca jenom zmátl. Nebo popudil, to bylo fuk.

Blonďák sice přesně nevěděl, co se přihodilo mezi Blackem a Snapem a docela jej to zajímalo, pochyboval ale o tom, že mu to jeden či druhý ochotně sdělí.

"Rozumí tomu. A navíc se vozil po Potterovi a jeho kamarádech," ušklíbl se Draco s vědomím, jakou reakci to v Blackovi vyvolá, proto však dodal: "což mi tehdy dělalo nesmírnou radost."

Na Blackovi bylo vidět, že neví, jak se zachovat, protože na jednu stranu ho Draco naštval, na druhou ale dal najevo, že šikanu Harry a ostatních přisuzuje minulosti.

"Teď už ti to tak dobře nedělá, co?" zablýskly se zuby v Blackově nehezkém úsměvy, který ale tentokrát neměl na Draca velký vliv.

"Možná bych byl raději na Potterově místě," odpověděl Malfoy zcela klidně. Věděl, že tím Blacka zaskočí, prostě to věděl a ego se mu rázem zvedlo, když Sirius pozvedl obočí.

Draco si nikterak rozhovor nepřipravoval, to vůbec ne, ale… Tak nějak si užíval to, že je k Blackovi zcela upřímný. Říkal přesně to, co cítí, a přestože se Black chvíli tvářil popuzeně, chvíli zmateně, chvíli škodolibě… Black si očividně jejich rozhovor užíval, věnoval mu stoprocentní pozornost a dokonce se přestal infantilně houpat, jakmile si Draco přitáhnul židli a usedl rovněž ke stolu.

Sirius vážně nechápal, o čem Draco mluví a nedokázal to skrýt, stejně na tom pak byl se zvědavostí.

"Co tím myslíš? Chceš se snad nechat šikanovat od toho zakomplexovaného hajzla nebo co?" vyštěkl po chvíli netrpělivě Black, když Draco svou odpověď nerozvinul sám od sebe.

Draco mlčel a jen tiše hleděl Blackovi do očí, čekaje, jestli Nebelvírovi dojde to, co sám řekl.

"Neopovažuj se mě srovnávat s tím slizkým parchantem!"

Došlo mu to, pomyslel si mladý Malfoy, jenž se cítil až podivně klidně na to, že nad ním Black hřímal a div že mu nešla pára z uší.

"Chceš teda vědět, proč bych byl raději na Potterově místě nebo ne?" položil otázku Draco a… sledoval, jak Black vztekle zafuněl, ale znovu se usadil.

Tenhle rozhovor si asi nyní užíval Draco více než Black. Netušil, co ho to popadlo, skoro se nepoznával, ale… je možné, že konečně přišel na to, jak se Black dá zvládnout? Udělalo mu to radost a jeho zmijozelské já se tetelilo blahem.

"Tak mluv," zavrčel Nebelvír.

Draco si dovolil se mírně pousmát. Vítězoslavně se pousmát.

"Co myslíš, že je lepší? Když tě člověk, kterého obdivuješ, nenávidí nebo přehlíží, jako bys vůbec neexistoval?" vyslovil Draco další otázku, pečlivě sleduje Blackův výraz. Starší muž se chmuřil, ale jeho oči doslova zářily.

"Nechápu, co na tom hajzlovi obdivuješ," štěkl Sirius, jehož tvář se vzápětí uvolnila a napětí ze vzduchu vymizelo. "Ale podstatu chápu."

Draco se už už nadechoval, aby něco řekl, ale… Na poslední chvíli se zarazil a svou reakci pozměnil tak, aby neodhalovala příliš mnoho.

"On zase nerozumí tomu, proč Potter obdivuje tebe," snažil se pokrčit rameny zcela lhostejně, tušil ale, že se mu to příliš nepovedlo.

Sirius si odfrkl. Prvotním impulzem bylo se znovu naštvat a vysolit na Snapeovu hlavu salvu nadávek. Myšlenka na to, že jej Harry obdivuje, ale byla silnější. Nevěděl, proč mu to vlastně Malfoy říká, nicméně si nemohl pomoci, a ačkoliv se mu co chvíli zvedal tlak, strašně moc si cenil toho, že si může zase jednou promluvit s někým, kdo není za všech okolností se konfliktu vyhýbající Remus.

"Blacku…?" zazněl Malfoyův hlas najednou poněkud nejistě a stejně se i jeho majitel tvářil.

Draca totiž napadlo, že když už se baví o Snapeovi, možná… možná by se mohl dozvědět něco, co mu vrtalo hlavou už v Bradavicích. Profesor Snape s ním po celou dobu mluvil jen jednou, a to v situaci, kdy mu sděloval, že nebude bydlet s ostatními Zmijozely. Od té doby se pro něj mladý Malfoy stal vzduchem, nad čímž se snažil Draco nepřemýšlet. Nevěděl, komu je Snape věrný a vždy si myslel, že je na jejich straně.

A to si přál i poté, co strany změnil.

Bál se zeptat, protože se bál odpovědi, ale nebylo vhodnějšího člověka než Blacka. Byl upřímný a Snapea nenáviděl, což z něj dělalo toho posledního, kdo by byl ochoten věřit, že Snape je na jejich straně. Ale pokud mu to potvrdí právě on, tak asi nebude smysl pochybovat.

"Blacku…" přinutil se Draco přiškrceným hlasem, ano, až tak mu na tom záleželo, pokračovat, když ho Black pobídnul. "Blacku, na čí straně je profesor Snape?"

Black na něj zkoumavě hleděl, ale chvíli nic neřekl. Pak se podrbal ve vlasech a stočil pohled jinam.

"Brumbál věří, že by nás nikdy nezradil," uchýlil se Black k frázi, kterou Draco očekával, nezůstal ale jen u ní. "Já mu nevěřím ani ten křivý nos mezi očima, ale…"

"Ale?" povzbudil jej nadějeplně Draco. Doufal, pořád doufal.

"Ale poskytuje nám takové informace, díky nimž je řád schopen Voldemortovy plány komplikovat. Vystavuje se značnému nebezpečí kvůli Harrymu, kterého nenávidí… Samozřejmě to dělá hlavně kvůli sobě a ne z dobroty srdce, ale jestli tě zajímá, jestli tvůj…" Black se znechuceně zašklebil, "idol… je zrádce, tak o tom pochybuji."

Když se Black konečně vymáčkl a na Dracovi byla znát úleva, tak Nebelvír ještě rychle dodal:

"To ale nic nemění na tom, že je to umaštěný hajzl, který má do dobrého člověka daleko."

"Ty taky nejsi dokonalý," dovolil si Draco být poněkud drzý, ale v kontextu toho, co mu už stačil dnes říci, to byla malá kapka, který přinutila Blacka maximálně vztekle zavrčet. "Ovšem děkuji ti za odpověď."

Již opět jen vážný Black přikývnul a ani se nebránil tomu příjemnému pocitu v hrudníku, který se tam objevil poté, co mu došlo, že si mladý Malfoy váží jeho názoru. Pořád měl na paměti Remusova slova, že jej mladík potřebuje a že ho snad má i rád, ale stejně jej to potěšilo. Dalším rozhovorům s Dracem se určitě bránit nebude, i kdyby při nich měl chvílemi puknout vzteky, protože ten výsledek stál za to.

XXXXX

Rozhovor s Blackem byl pro Draca vyčerpávající, přeci jen bylo těžké udržovat klid, něco se dozvědět a popichovat Blacka zároveň, ale spokojeně shledal, že tahle taktika měla úspěch. Nepřipravil si ji, ale prostě neměl energii se s ním hádat, takže zkusil skoro až rezignovaný přístup doplněn i jistou dávku přesvědčivosti. A Blackův temperament najednou nepředstavoval až tak velký problém.

Dobrá nálada jej ale opustila ve chvíli, kdy se rozhodl na pár minut si zdřímnout. O samotě, obklopen jen čtyřmi stěnami a pro změnu spící sovou jej dohnaly vzpomínky na onen den… A na Adriana. Necítil k němu žádné hluboké pouto, jenže tehdy, když se na něj starší chlapec usmíval, tehdy měl tušení, že by k němu alespoň něco cítit mohl, ale nedostal k tomu příležitost.

Adrian vypadal jako hodný člověk, na Zmijozela atypicky neškodného… Ačkoliv jej Draco moc neznal, byl si jistý tím, že je ho velká škoda, že si nic takového nezasloužil, že se měl pohnout rychleji a pomoci mu, že…

Věděl, co musí udělat, a štvalo ho, že mu je Black ochoten pomoci až za tři dny. Snad se během nich nezblázní vinou.
Říkali mu, že za Adrianovu smrt nemůže, ale stejně nedokázal ten pocit viny setřást. Byl tam, někdy tiše čekal, někdy na něj přímo křičel, že je přesně tak neschopný, jako mu to řekl Black poté, co se vrátili z Příčné ulice.

Na druhou stranu to byl sám Black, kdo se mu za to pokusil omluvit, a opět to byl Black, kdo dnes odvedl Dracovy myšlenky jinam.

Kdykoliv měl mladý Malfoy problém, tak řešení bylo během posledních tří měsíců stejné.

Black.

Až tady na situace, kdy Black by samotným problémem, že…

Přestože byl Draco unavený, rozhodl se vstát a podívat se na úkoly, co mu už profesoři stačili uložit. I práce představovala příjemnější zábavu než čelení vlastní chybám, problémům a pocitům.
 

14 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 18. února 2018 v 21:35 | Reagovat

je to dobře jak si navzájem lezou pod kůží. :-D

2 káťa káťa | 3. března 2018 v 8:44 | Reagovat

Díky za update! =))

Vypěstovala jsem si celkem těžkou závislost na čtení tvých povídek (ideálně okamžitě po uveřejnění), takže musím říct, že je pro mě tak trochu problém dovědět se, že vyšla kapitola mé těď už fakt moc oblíbené povídky a pak se k přečtení přes týden nedostat... Ne že by sem úplně patřilo (sorry =D ), ale  tak jen abys věděla, že to někdy má i stinný stránky (moje frustrace posledních 7 dní byla překvapivě veliká) =D

Strašně se mi líbí, že si celá povídka od začátku drží tempo. Teď mě napadá "ucouraný", ale to neni úplně přesný =D prostě to odsýpá tak akorát a fakt to udržuje čtenáře - aspoň mě, teda - v neustálým napětí a očekávání, co se stane příště??

Ještě jednou dík =) Palec nehoru! =)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama