21. Byli jste někdy ve Stockholmu?

11. února 2018 v 19:31 | Archea Majuar |  Draco/Sirius
21. kapitola

Fandom: HP

Pairing: Draco Malfoy/Sirius Black

Warning: +15

Disclaimer: Vše v této povídce je čistá fikce! Nechci tímto pokusem nikomu ublížit ani ničit pověst. Dílo nebylo sepsáno za účelem zisku.

A/N: Jedeme dál, protože... jako... máme 21. kapitolu, ale... tak nějak se furt neblížíme konci :D Enjoy!

Za komentáře děkuji káti, charlie a Karin :)


Black si na opětovnou samotnu docela zvykl, přesto se těšil, až zase nebude v domě sám. Čas od času se konala zasedání řádu, čas od času se u něj zastavil Remus na čaj, jinak se ale zpravidla nudil a spoustu nocí strávil v kůži Tichošlápka.
Během dne spával, sem tam se ale přistihl, jak přemýšlí nad tím, jestli se Dracovi ve škole daří dobře. Nestrachoval se sice způsobem, že by lezl po zdech, ale každým dnem měl horší a horší pocit z toho, že je tam ten kluk tak na ráně.

Co se týkalo Harryho, o toho starost neměl. Respektive jen takovou tu zcela pochopitelnou, vzhledem k tomu, že šlo o jeho kmotřence, který měl být jediným, kdo je schopen se postavit Voldemortovi. Nicméně Harrymu se individuálně věnoval Remus, jenž mu také vzápětí referoval o tom, že si mladík vede skvěle a že Sirius je vlastně to jediné, co mu v Bradavicích chybí.

To jej vždy dokázalo dojmout. Uvažoval nad ním, nad Dracem, ale nutno říci, že jeho mysl zaměstnávala ještě jedna věc a vůbec se mu nelíbila. Nechápal, proč Ministerstvu tak dlouho trvá očištění jeho jména. Pořád byl vedený jako zločinec a pořád se nemohl ukázat na veřejnosti. Brumbál se jej snažil na jednom zasedání řádu uklidnit, že toho mají úředníci moc a jsou věci, které jsou pro boj s Voldemortem důležitější, ovšem…

Jedno takové tvrzení dopálilo i Remuse, takže se Sirius domníval, že jeho vlastní rozhořčení je skutečně oprávněné. I když mu bylo jasné, že Remuse to žere už kvůli tomu, že právě tahle… věc… poznamenala do konce života nejen Siriuse, ale celý jejich vztah.

Na jednu stranu mu bylo Remuse líto, že se tím nadále užíral, jenže ten zlý hlásek v jeho mysli mu napovídal, že si to jeho přítel zaslouží. Dělalo se mu při tom pomyšlení ze sebe špatně, ale nemohl si pomoct, pociťoval v sobě tu hořké zadostiučinění, to zvrácené potěšení z toho, že Remus své nedůvěry lituje.

Sirius mu snad i odpustil, vlastně mu to i řekl, ale někde hluboko uvnitř věděl, že už to mezi nimi nemůže být jeho dřív. Šrámy jsou moc hluboké a bez šance na zacelení, prolétlo mu hlavou, načež se hořce pousmál, jak otřepaně mu to znělo, byla to ovšem pravda. Každý pohled na Remuse jej svým způsobem bolel, a stejně to měl se vzpomínkami na něj z dob, kdy studovali v Bradavicích, kdy bojovali bok po boku, kdy usínali bok po boku, kdy…

Tohle zašlo moc daleko, pomyslel si a vstal od stolu, prázdnou láhev od skotské vyhodil. Nebránil se mudlovskému pití, když bylo natolik chutné, navíc mu ho nepřišlo škoda na zapíjení… žalu? Stesku? Možná.

Ke konci prázdnin už více méně nepil, protože měl strach, že Dracovi v opilosti zase ublíží. To riziko tam bylo už za střízliva, tak proč je zvyšovat. Momentálně ale neměl, komu by ublížil, a tak se vrátil ke své alkoholické rutině, což bylo asi v daný okamžik dobře, protože jej šílená bolest hlavy zastihla zpitého pod obraz.

Alkohol mu otupoval vnímání bolesti, jež jej zároveň nutila určitým způsobem střízlivět, takže pro lektvar si byl schopen dojít poměrně bez problémů, načež se s dlaněmi přitisknutými ke spánkům svalil do křesla. Jakmile bolest i alkoholové opojení díky lektvaru pominulo, tak mu nejprve ujela nadávka, načež si uvědomil, co pravděpodobně onu bolest vyvolalo.
Srdce se mu sevřelo a polilo jej horko. Už tak byl zpocený vzhledem k prodělané bolesti, hrudník se mu stále zvedal docela namáhavě a tohle zjištění mu ke klidu zrovna nedopomohlo. Jenže mohl jen čekat.

Znovu proklel ministerstvo. Kdyby hodili kostrou, nemusel by se obávat přemístění se na bradavické pozemky a jít se na vlastní oči přesvědčit, co se Dracovi stalo. Dracovi…

Až teprve nyní si uvědomil, že o něm během mladíkovy absence nesmýšlí jako o Malfoyi, ale jako o Dracovi. Moc jej to ani nepřekvapovalo, vytvořil si k němu holt pouto, které o sobě dávalo vědět především teď, kdy se klukovi něco stalo a on se mohl pominout z toho, že sakra nevěděl co!

V krbu zasyčelo, Sirius sebou trhnul a zahleděl se do studených uhlíků, kde to zasyčelo znovu, následně vyšlehly plameny a zformovaly se do podoby fénixe.

Brumbálův patron, došlo Siriusovi těsně předtím, než mu ohnivý pták předal zprávu ohledně Draca.

"Zmijozelové zaútočili na Malfoye. Bude v pořádku. Zítra další zpráva."

Sdělení to bylo věru lakonické, ale v momentě, kdy fénix zmizel, Sirius už mohl celkem normálně dýchat. Cloumal jím sice vztek, že mu Brumbál neřekl víc, že se sám nemůže přesvědčit, že je Draco v pořádku a že… Nejvíce jej vytáčelo, že přesně tohle čekal, že ti malí zmetci na Draca zaútočí! Ale Brumbál ho neposlouchal, ne, on má přeci vlastní šedivou hlavu…

S náladou pod psa se rozhodl do jednoho takového přeměnit. Chvíli bloumal po baráku, než se vrátil zase před krb a rozhodl se pro spánek. Tak jako tak neměl, jak by Dracovi mohl pomoci, a ačkoliv v kožichu Tichošlápka ulehal stále s horkou hlavou, psí povaha mu přeci jen pomohla se zaměřit na to pozitivní.

Draco bude v pořádku. Nic vážného se mu nestalo.

XXXXX

S další zprávou od Brumbála mu doslova spadl kámen ze srdce. Konečně mu přišlo, že ředitel dostal rozum, když mu sděloval Dracovo stanovisko ohledně jeho návratu na Grimmauldovo náměstí doplněné o to, že mladému Malfoyi nikdo nebude stát v cestě, pokud by se rozhodl věnovat ryze činnosti řádu a přerušil by tak studium.

"Doufám tedy, že sem Draca mohu k večeru poslat, že ano?" otázal se Brumbál, náhle jako by ztratil tu svou obvyklou jistotu a rozhodnost, jako by si v tom momentě vzpomněl na Nebelvírovo nadšení, když mu Draca poprvé přivedl do domu.

Sirius jen přikývnul. Sice by mohl vymyslet nějakou kousavou poznámku ve stylu: "Já to říkal, že v Bradavicích není v bezpečí," ale jak byl zaskočen Brumbálovým zaváháním, tak se mu do rýpání ani nechtělo.

Brumbál se s touto odpovědí spokojil a bez dalších řečí se odebral zpět na hrad, zatímco Sirius se spokojeně rozvalil na gauč. Těšilo ho, že bude mít společnost, těšilo ho, že bude mít Draca zase na očích a že ho sám může připravit k boji. Zbývalo už jen informovat Kráturu, že bude opět připravovat jídlo pro dvě osoby, což mu zcela jistě udělá velkou radost.
Celé odpoledne byl Sirius jako na trní, a přestože si to vyčítal, připadal si strašně hloupě a jeho vlastní chování mu přišlo iracionální, vždyť Malfoye neviděl sotva jen dva měsíce, tak nadále chodil od ničeho k ničemu, tu se snažil číst, tu se dal do vaření čaje, dokonce se už chtěl přeměnit zase v Tichošlápka, aby mohl honit krysy, jenže ty už se v domě po Malfoyoe deratizátorském zásahu nenacházely.

Podrážděně si odfrknul a usadil se na židli, nohy hodil na stůl a rezignovaně prostě čekal. Dlouhé rozjímání nad svým logicky neopodstatněným chováním, což už samo o sobě znělo divně vzhledem k tomu, že Sirius se nikdy na logiku věci neohlížel, a jen to poukazovalo na Nebelvírovo zvláštní rozpoložení, mu ale dopřáno nebylo, neboť již za pár minut uslyšel z chodby rámus.

Vstal a smazal si z tváře ten spokojený výraz, který nahradil mírně rozmrzelým, ale to všechno jen proto, aby se Draco cítil jako doma a nedělal si starostí s tím, jestli se něco změnilo, ospravedlnil si své počínání přibližně již leta dospělý muž a opřel se pozadím o stůl, ruce si založil na prsou a čekal, až onen rámus dorachotí do hlavního pokoje.

Jako první se ve dveřích objevil Remus a už na první pohled vypadal ztrhaněji než obvykle. V Siriusovi jako by se v tu chvíli něco pohnul, přestal předstírat ležérnost a se starostí v očích se k němu vydal.

"Jsi v pořádku?" zeptal se místo pozdravu a uchopil svého přítele za rameno, načež zaregistroval, jak se oříškovýma očima mihl vděk a zjizvenou tváří úsměv.

"Nejsem," připustil vlkodlak bez vytáček. "Úplněk a smrt studenta přímo ve škole člověku na zdraví nepřidají."

"Oni někoho zabili?" podivil se Sirius, vztek na Brumbála se mu opět dostal do oběhu.

"Jednoho sedmáka. Já ti to za chvíli všechno vyložím, ale potřebuju si sednout," zazněl Remus tak slabě, že ho Sirius automaticky podepřel a k židli odvedl. Teprve potom se začal věnovat tomu, že Remus nepřišel sám, a když Malfoye nenašel v chodbě, vydal se po schodech nahoru k němu do pokoje, kde se mu okamžitě naskytl vcelku vtipný obraz zahrnující jednoho mladíka a rozjařenou sovu.

Ta si jako obvykle lebedila v Dracových vlasech, slabě pištěla a vůbec vypadala strašně nadšeně, zatímco Draco jako mučedník.

"Některé věci se nemění," poznamenal Sirius, a jelikož Malfoy o jeho přítomnosti nahoře nevěděl, leknutím sebou trhnul. Jeho pohled byl ale spíše unavený. Unavěnější než jakým se na něj mladík už dlouho nepodíval.

To Siriuse znejistilo. Měl v plánu Draca přivítat když už ne vřele, tak alespoň mu nějak dát najevo, že ho vidí rád, mladík ale na to asi teď neměl náladu…

"Ona se asi nikdy nezmění," zaznamenal vzápětí Sirius změnu v Dracově tváři, jako by se přinutil změnit výraz a zachovat se přátelštěji.

Siriusovi vrtalo hlavou, co se přesně děje, ale nechtěl Remuse dole nechávat dlouho samotného, a… a tak prostě jen zkřivil koutek úst v náznaku úsměvu, snad aby mladíka ujistil, že je vítán. Sice tam stál ve dveřích jako šklebící se idiot, ale určitý účinek to mělo. Dracova ramena se uvolnila a i jeho ústa se mírně zvlnila.

Možná… možná měl Sirius nutkání udělat ještě něco. Ten úsměv sdílený přes celý pokoj byl fajn, ale v pažích cítil jakési pnutí, v hrudníku též, nohy se chtěly rozejít kupředu, leč hlava jej zastavila. Malfoy by určitě nechtěl, aby na něj sahal, pomyslel si, když si vzpomněl, jak kdyby Draca učil správný postoj při souboji a jak se Zmijozel otřásl, když se octl v jeho blízkosti. Ne, bude jej prostě podporovat z dálky. Tak, aby to Malfoye neděsilo. Aby mu to neublížilo.

S posledním pohledem na mladíka se vytratil. Ráno se na něj určitě zajde podívat, aby zjistil, jak se cítí, a podle toho se nějak rozhodnou pokračovat v lekcích. Teď doslova dychtil vědět, co se přihodilo, a proto nabídl v hlavním pokoji Remusovi čaj a usadil jej na gauč. Běžně by asi setrvali u stolu, ale polstrování určitě bylo pro znavené tělo lepší než tvrdé dřevo židle, což Sirius věděl moc dobře, a proto pomohl svému příteli v přesunu.

Ačkoliv Siriusovi nešel z hlavy ten ledový výraz šedých očí, Remusův hlas popisující děj od chvíle, kdy hovořil na chodbě s Minervou McGonagallovou, přes Hermioninu iniciativu, objev těch zmijozelských parchantů až k nálezu mrtvého studenta. Kdyby řekl, že jím hrůznost činů těch dětí otřásla, tak by vůbec nelhal. Sám toho jako student vyvedl hodně, ale nikdy neměl v úmyslu kohokoliv zabít, i když to v případě Srabuse vypadalo jinak. Ale opravdu s úmyslem připravit někoho o život…

Patnáctileté děti… Nešlo mu to na rozum a upřímně soucítil s rodinou mrtvého chlapce, i když to byli všechno Zmijozelové. Něco tak krutého a odporného… Žaludek mu držela v sevření studená ruka děsu, když pomyslel, jaké měl Draco štěstí, že Hermiona dokázala zareagovat a že jí Remus okamžitě uvěřil.

"Nikdy by mě nenapadlo, že budou děti schopné takového činu," zachvěl se Remusův hlas. Během vyprávění se mu vedlo udržovat jakž takž neutrální tón, ale teď… Byl doslova zdrcený. Sirius ho už opravdu dlouho neviděl v takovém stavu a vůbec se svému příteli nedivil, že vypadá tak, jak vypadá.

Lítost a vlastní bolest a soucit jej přemohli, když se přisunul ke svému příteli blíže, chvíli jej pozoroval, jak se mu třesou ruce, svírající šálek čeje, načež mu jako by automaticky položil ruku na rameno, následně ji zabořil do šedivějících vlasů a mlčky se snažil Remusovi dát najevo, že ho chápe a že je tady s ním. Remus zpočátku na jeho dotek nereagoval, zdál se být zcela ztracen ve svých myšlenkách na to, jak moc je svět poznamenán zlem, a Sirius při pohledu na něj dumal, kolik jim toho právě ono zlo vzalo. Zas a znovu nad tím uvažoval, protože si až bolestně uvědomoval, jak málo toho v něm samém z jeho mládí přetrvalo a… o to více si teď uvědomoval, že Remus na tom není o moc lépe.

Roky žil s vědomím, že člověk, kterého miloval, byl celou dobu Voldemortovým přisluhovačem. Jedna věc byla, že tomu vůbec uvěřil, a ta druhá… Snad někde v hloubi duše pořád doufal, že to bylo jinak, ale nebyl k tomu žádný důkaz. Časem se zlomí každý…

Ne, i kdyby si to v hlavě přerovnával roky, neviděl už šanci v tom, že by se mezi nimi mohlo něco změnit. Ani v dobrém, ani ve zlém. A navzdory tomu nebo snad proto… sám nevěděl, jak se má chápat, uchopil Remuse za ruku a vytáhl ho na nohy. Nemohl tím nic zkazit, protože více zkazit nešlo.

"Pojď," řekl jenom a ignoroval tu otázku v hnědých očích, načež jejich majiteli šel po boku, dokud se nedostali do Siriusova pokoje. Tady pomohl Remusovi ze saka, usadil jej na postel a požádal jej, ať si sundá boty, přičemž sám udělal totéž poté, co zavřel dveře. Se svítící hůlkou se pak vrátil ke svému příteli, na chvíli se usadil vedle něj, než se posunul na posteli dál a lehl si na záda.

Remus pochopil. Naznačil Siriusovi, aby se nadzvedl a on mohl vytáhnout zpod něj peřinu, následně si pod ní oba vlezli a Remus si, byť váhavě a obezřetně, jako by čekal, že jej Sirius každou chvíli vyhodí, ustlal na Siriusově hrudi. Černovlasý muž jej objal kolem ramen a zhluboka se nadechl a vydechl. Tohle mu chybělo. Strašně a neuvěřitelně moc. Celé roky.
Už na škole, vždy po úplňku nebo po události, jež Remuse rozrušila, takhle lehávali. Dokonce před tím, že se jejich vztah vyvinul z přátelského v mnohem, mnohem... intimnější. Pevně sevřel Remusovo rameno a snažil se vyčistit si hlavu, nemyslet na nic, jen si užívat váhu druhé bytosti na svém hrudníku, jen… jen tady pro Remuse být.
 

13 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 11. února 2018 v 21:43 | Reagovat

Je dobře že se Draco vrátil Remus a Sirius spolu to se mi líbí. :-D

2 káťa káťa | 23. února 2018 v 19:56 | Reagovat

Napíšu to zas a znova a pak ještě jednou - Nezbeda rulez! 8-)
Úplně jí vidím zacuchanou v bloňďatých vlasech a Dracův trpitelský výraz.. =D

Paráda! =) Díky za další prima update =) Teď už mě jen mrzí, že honem hned teď nestíhám číst další díl, ujel by mi vlak =D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama