20. Byli jste někdy ve Stockholmu?

4. února 2018 v 18:18 | Archea Majuar |  Draco/Sirius
20. kapitola

Fandom: HP

Pairing: Draco Malfoy/Sirius Black

Warning: +15

Disclaimer: Vše v této povídce je čistá fikce! Nechci tímto pokusem nikomu ublížit ani ničit pověst. Dílo nebylo sepsáno za účelem zisku.

A/N: Nebudu nic psát, bo bych určitě něco vyspoilerovala :D Enjoy! :)

Za komentáře děkuji káti, charlie, Denice a Karin :)


Než Draco vůbec opustil svůj úkryt, jeden ze Zmijozelů, jemuž blonďák neviděl do tváře, bez jakéhokoliv varování seslal na Puceyho Expelliarmus, čímž dal zřejmě pokyn ostatním, že můžou na svou oběť vrhat další a další kletby. Draco s hrůzou poslouchal, co všechno vyšlo z úst jeho spolužáků, z úkrytu ale vykoukl příliš nešikovně a Zabini si jej všiml.

"Malfoy!" zařval, ukazuje hůlkou přímo na Draca, jenž ztuhnul v pohybu. Bylo zbytečné se schovat, ale stejně tak nechtěl být příliš snadným terčem, nevěděl, co udělat, oči mu vyděšeně těkaly mezi Puceym, svíjejícím se na zemi, a Zmijozeli, kteří postupně obraceli svou pozornost k němu.

"Jsi na řadě, Draco," zavřeštěla Pansy a Dracovi se sevřel žaludek nad tím, jak odporně to znělo. "Petrificus Totalus!"

Mladík nezaváhal, v mžiku vytáhl hůlku, vrhnul před sebe Protego. Nechtělo se mu věřit, že by někdo jako Pansy okamžitě neseslal nějakou mnohem zákeřnější kletbu, vzápětí mu ale došlo, že se s ním nejspíše chtěla pobavit ještě o něco více než s Puceym. Bylo mu však jasné, že opravdu nemá proti takové přesile šanci, a tak jen co odrazil Pansyno kouzlo, mrštil po Zmijozelech Aquamenti, zmáčel je od hlavy až k patě, ale především je tím zpomalil, což mu dodalo dostatek času na to, aby vzal nohy na ramena.

Nejprve si vůbec neuvědomoval, kudy běží, utíkal kamkoliv, prostě co nejdále od těch krutých hlasů, jež se za ním stále nesly.
Brzy mu začal docházet dech, v boku jej píchalo, potřeboval se někam schovat.

Kde jej určitě nebude nikdo hledat? No, tak, kde? Přemýšlej! křičel sám na sebe v duchu, načež mu svitlo. Nikoho by v životě nenapadlo, že by se schoval v kuchyni. Mezi skřítky, mezi sluhy! Ne, tam jej určitě nebudou hledat.

Nechápal, jak je možné, že doposud nikoho nepotkal, že si nikdo nevšimnul skupiny Zmijozelů, pronásledujících jej jako štvanou zvěř, na důvod ale nepřišel, neboť jeho mysl kompletně zaměstnala úleva v momentě, kdy hmátl po dveřích do kuchyně a vklouzl za ně. Sotva popadal dech, rychlou chůzí se ale chtěl dostat dál od vchodu, někam…

"Sakra!" zaklel, když v pološeru nechtěně vrazil do vozíku s kuchyňským náčiním, to jej ale přimělo se zastavit a pořádně se rozhlédnout, až mu pohled padl na nenápadné, poměrně nízké dveře. K Dracově překvapení se za nimi skrývala spižírna, leč netradičně úzká a dlouhá, spíše připomínala další chodbu. Tam snad bude v bezpečí, dokud to Zmijozely nepřestane bavit, pak půjde okamžitě za Brumbálem! pomyslel si, když za sebou zavřel, dech už klidnější, nervy ale stále na pochodu, krev hučící v uších.

S hůlkou v dlani si dovolil na chvíli usednout na malou stoličku, setrval tak několik minut, žádné zvuky k němu nedoléhaly, spočítal si ale, že je příliš brzy na to, aby se vyplížil ven. Tohle sice věděl, až příliš pozdě si však uvědomil, kdože to po něm jde. V kuchyni by jej možná nehledali tupí Nebelvíři, ale Zmijozelové toho nejhoršího kalibru?

Proč by se jinak sám Draco dostal do Zmijozelu, proč by se tam dostali i ostatní, kdyby neměli něco společného? Kdyby neměli v krvi vychytralost a vytrvalost?

Že měl uvažovat jinak, mladíka napadlo až v momentě, kdy k němu znovu dolehl Pansyn hlas. Byla v kuchyni. A ne sama. Studený pot polil Draca od hlavy k patě, postavil se, a přestože nohy skoro necítil a strach jej cele ochromoval, tak se přinutil stát vzpřímeně, hrdě a s hůlkou namířenou přímo na dveře.

Byl sice v pasti, ale zlost, náhle proniknuvší skrze hrůzu a děs, se mu rozlila prsty, plula krví dál, až do Dracovy tváře, v níž se objevil zarputilý výraz. Byl sice v pasti, ale nehodlal se vzdát.

"Draco, přeci jsi musel vědět, že ta tvoje soukromá ložnice tě neochrání věčně, viď? Věděl jsi, že si pro tebe dřív nebo později přijdeme, ale…" v tu chvíli se dveře otevřely, Draco pevně stiskl hůlku. "Ale udělal jsi mi velkou radost, drahoušku, že jsi sám přišel za námi."

Mladík slyšel v jejím hlase výsměch, který jej zároveň děsil a zároveň dopaloval, neměl ale na koho útočit, protože jeho spolužáci stáli stranou dveří, přičemž sám jim naproti rozhodně jít nechtěl.

"Myslela jsem, že si tě co nejdříve podá profesor Snape, ale ten byl evidentně tak milostivý, že tě přenechal nám…" téměř zapředla dívka, jež se konečně dostala do Dracova zorného pole, nicméně před sebou měla tři bodyguardy, jejichž hůlky směřovaly na jejich nepřítele.

"Mohli bychom tě zabít okamžitě, ale… Kde by pak byla ta zábava, jak jsi vždycky sám říkal, že?" dodala ještě, načež pobídla své gorily k akci.

Proti třem Expelliarmům nemělo Dracovo Protego šanci.

Blonďák ani nevěděl jak, najednou letěl přes celou spižírnu, dokud zády nenarazil do zdi. Podél ní se sesunul na zem jako před časem u Blacka, tentokrát ale vědomí neztratil, záda je ale stejně ukrutně bolela stejně jako hlava. Vzhlédl, když si uvědomil, že někdo stojí přímo před ním.

Pansy se k němu sklonila, na tváři soucitný pohled, který byl falešný, jak jen mohl být.

"Škoda, že to musí skončit takhle," zakroutil hlavou, poklepávaje si Dracovou hůlkou o dlaň. "Mohli jsme si vítězství Temného pána krásně užít, my dva, bok po boku. Byli bychom skvělý pár, víš? Ale… tys nikdy neměl zájem, odmítal jsi mě a odmítal… S radostí tě teď přenechám našim… pardon, svým přátelům, ale tohle Draco, tohle je za mně," zasyčela konec věty, načež Draco pocítil její hněv přímo na svém nose, do něhož jej praštila pěstí.

Mladík zařval, z očí mu vytryskly slzy a skryl nos v dlaních, na nichž brzy pocítil horkou tekutinu. Bolest v zádech se oproti té ve tváři zdála v tu chvíli zanedbatelná, silný třas zachvátil jeho tělo, nenávistn zaplála v šedých očích, Pansy ji už ale spatřit nestačila. Momentálně s krutým úšklebkem postávala na stoličce, na níž Draco prve seděl, a shlížela dolů na bezmocného Malfoye. Věděl, čeho všeho je Pansy schopná. Znal ji moc dobře a prostě věděl, že tohle je teprve začátek. Jestli má v plánu ho opravdu zabít, neudělá to hned.

Že se Draco tentokrát ve svých úvahách nemýlí, to mu potvrdili ostatní Zmijozelové, kteří se sice měli problém do úzké chodby napasovat, leč co by pro trochu osobní vendety neudělali. Zlost v Dracovi zeslábla, nahrazena ryzí panikou. Byl zvyklý na souboje hůlkami, nikdo mu nemusel vysvětlovat, jaká bolest se dá určitými kouzly způsobit, ale… Ne, rozhodně nečekal, že před sebou kdy spatří deset Zmijozelů, z nichž každý bude ve vzduchu levitovat už na první pohled jako břitva ostrý nůž.

Nějaká Pansy už Draca nezajímala, dokázal se soustředit jen na ta ostří, namířena na něj, přímo na jeho hrudník…

Vytřeštěným zrakem hleděl, jak se blíží k němu, kdesi v dáli slyšel, jak se Zmijozelové chechtají, jak se Pansy směje, ještě ze vzdálenějších končin k němu pak dolehl povědomý ženský hlas, pročež se smích změnil v křik a…

"Imobilus!"

Dívčí hlas nepatřící Pansy jej probral z transu. Zamrkal. Nože se zastavily na místě a po chvíli odlétly stranou, při dopadu na zem zarachotily. Draco ale raději v nic nedoufal.

Blížily se k němu kroky, Draco se přiměl zaměřit na toho někoho, kdo k němu šel a za pár vteřin už mu bylo jasné, kdo vedle něj klečí a drží jej za rameno. Byl by se odtáhl, něco by prsknul, ale zrovna teď viděl Grangerovou docela rád.

"Vnímáš mě, Malfoyi?" zeptala se, tón vibrující starostí, kterou jí Draco bůhví proč věřil. Asi jí to prostě věřit chtěl.
Mladík přikývnul a bolestně heknul, když mu Grangerová rozbitý nos mávnutím hůlka spravila, vzápětí se mu ale citelně ulevilo.

"Dík," zamumlal tiše, dívka to ale zaregistrovala, neboť rovněž přikývla a znovu mu stiskla rameno.

"Můžeš se zkusit postavit?" požádala jej, načež se držela v jeho blízkosti, když se Draco se zatnutými zuby pokoušet přimět své tělo k pohybu, nakonec se ale dokázal narovnat a Grangerovou při pokusu jej podepřít odstrčil. Pořád jí ale byl sakra vděčný.

"Jak jsi mě našla?" zajímalo jej okamžitě, jakmile se pomalou chůzí dostali ze spižírny.

"Vracela jsem se z knihovny, když jsem zahlédla Pansy a ostatní, jak se zběsile ženou chodbou. Pansy křičela něco o tom, že jim někdo nesmí uniknout… Šla jsem za nimi, a když jsem slyšela, že jde o tebe a co ti chtějí udělat… Utíkala jsem pro pomoc a naštěstí jsem narazila na profesora Lupina a McGonagallovou," vysvětlila mu v rychlosti dívka, "Profesoři už Pansy i ostatní zbavili hůlek a asi i jinak zabezpečili… Z tohohle lehce nevyváznou."

Draco si Grangerovou vyslechl, nutkání jí znovu poděkovat se stávalo neodbytným, uprostřed boje svědomí a ega jej ale zachránila McGonagallová.

"Ah, pane Malfoyi, ráda vidím, že jste v pořádku," řekla na úvod, úleva v její tváři patrná. "Slečna Grangerová vás přesto doprovodí na ošetřovnu. To, co se dnes stalo, se již nebude opakovat, za to vám ručím, nejen slečna Parkinsová ponese za své jednání následky."

Mladý Malfoy si nebyl jistý, jestli kdy slyšel profesorku McGonagallovou hovořit tónem tak emocemi sršícím, tehdy si ale vzpomněl na to, že on sám nebyl jedinou obětí útoku.

"Našli jste Puceyho? Napadli ho ještě přede mnou…"

Výraz ředitelky Nebelvírské koleje mluvil za vše.

"Je mi to líto, pane Malfoyi," zavrtěla žena mírně hlavou, v očích opravdovou lítost. "Když jej profesor Lupin objevil, bylo už příliš pozdě."

"Co se mu stalo?" vyhrkla Hermiona.

"Obávám se, že se udusil. Byl zasažen mnoha kletbami s nejrůznějšími účinky, přičemž jejich kombinace se ukázala být smrtící," odmlčela se, načež opět pohlédla na Draca. "Za život vděčíte iniciativě slečny Grangerové," dodala, jako by to chtěla mladému Malfoyi potvrdit, aby nemusel pochybovat, že jej opravdu zachránila nebelvírská dívka mudlovského původu.

Draco měl ale v tu chvíli jiné myšlenky než ty, týkající se původu Grangerové. Kdyby…
Kdyby zareagoval rychleji, kdyby…

"Draco?" ucítil na rameni dlaň a vzhlédl. "Musíš na ošetřovnu."

Mladý Malfoy si náhle přišel slabý, jako by se v něm něco zlomilo, rozbilo… jako by všechno v něm přestalo fungovat. Nebránil se, když ho Grangerová při cestě na ošetřovnu podpírala, nebránil se Madam Pomfreyové, jejímu vyšetření a všelijakým lektvarům, jež mu podala.

Připadal si prázdný, zničený a k ničemu. Když ho pak uložili do postele, před očima mu vytanula vzpomínka na úsměv, který mu Pucey ještě před pár hodinami věnoval… a jak se při tom cítil…

XXXXX

Bídně si připadal i druhý den ráno. Zamžoural, počkal, než mu oči přivyknou sluncem zalité místnosti, načež se rozhlédl kolem.

"Draco, chlapče, jak se cítíš?" oslovil jej Brumbál, jakmile na něm mladík spočinul pohledem.

"Dobře," zachraptěl Zmijozel automaticky, přičemž z určitého úhlu pohledu ani nelhal. Nic jej nebolelo, lektvary madam Pomfreyové zřejmě zabraly na jeho záda výborně. Až ve chvíli, kdy si vzpomněl na všechno, co se předcházející večer stalo… Až tehdy jej zasáhla žaludeční nevolnost, kterou tak tak dokázal ovládnout. Stačilo, že ho v prachbídném stavu našla Grangerová. Nemusel se ponížit ještě před ředitelem školy.

"To rád slyším," nedal Brumbál najevo, jestli Dracovi jeho odpověď nevěřil, popřípadě že si nevšiml jeho téměř nazelenalé barvy v obličeji. Tvářil se však nesmírně vážně. "Není možné, aby se včerejší události opakovaly. Ještě si nejsem zcela jist, jak s viníky bude chtít naložit ministerstvo, v Bradavicích pro ně už ale místo není. Teď už tady budeš v bezpečí."

Draco na Brumbála chvíli hleděl, jako by nevěřil vlastním uším.

"To byste musel vyhodit skoro všechny Zmijozely, abych byl v bezpečí," odsekl naštvaně. Brumbál možná přímo za jeho a Puceyho napadení nemohl, ale u Merlinových vousů, vždyť studenti pátých ročníků právě zabili sedmáka! To je mu to úplně jedno nebo už je senilní nebo…? Když Zmijozelům dojde, jak jednoduché je někoho zabít, tak se určitě najde dalších pár, které vidina vyhazovu ze školy neodradí.

Půjdou po něm a tentokrát neponechají nic náhodě. Budou chtít zabít zrádce a stoupnout v očích Pána zla, to bylo Dracovi úplně jasné, protože teď se přesvědčili o tom, že zabít není tak těžké.

"Chci zpátky k Blackovi," pokračoval Draco pomalu, ale rozhodně. Uvědomoval si, že působí jako paličaté dítě, nicméně to hodlal podstoupit, aby se nemusel každým dnem obávat o to, že za rohem narazí na partičku vrahů. U Blacka bude v bezpečí. Relativně.

"V tom ti samozřejmě nebudu bránit," ujistil mladíka Brumbál. "Měj však na paměti, že profesoři ti každý týden zašlou seznam toho, co probrali, přičemž ty si musíš látku prostudovat a obratem zaslat domácí úkoly. Ovšem…"

Ředitel se zarazil, zahleděl se někam do dáli, a Dracovi tak nezbylo nic, než čekat, až se rozmyslí, co ještě chce sdělit.
Prozatím byl ale Zmijozel spokojen s tím, že další noc už stráví u Blacka. Vlastně se nemohl dočkat, až z Bradavic vypadne. Nikdy neměl problém se učit, zvládne si všechno nastudovat sám, soupravu na lektvary má také… Navíc stejně pochyboval, že se letos budou NKÚ vůbec skládat. To jako Brumbál očekává, že Pán zla s útokem počká, až si všichni studenti odbudou zkoušky? A teprve potom zahájí hlavní útok?

"Ovšem bylo by dobré, abys věděl, že za určitých okolností se nebudu divit tomu, když požádáš o přerušení studia," dopověděl Brumbál, co měl na srdci a opět se zadíval na mladého Malfoye, jehož obočí vyletělo vzhůru.

"To jako kdyby…"

"To jako kdyby ses jakožto člen Fénixova řádu rozhodl aktivně zapojit do případných soubojů se Smrtijedy. Nikdo tě nutit nebude, ale vstoupil jsi dobrovolně, a tak se od tebe bude minimálně občasná účast očekávat, chlapče. Když zanecháš studia za účelem soustředění se čistě na přípravu, abys takové situace zvládnul, nesouhlas z mé strany neuslyšíš," objasnil Brumbál. "Pro teď si ještě odpočiň, nech si to projít hlavou a večer tě buď já nebo jiný profesor doprovodí k Siriusovi."

S tím se na Draca Brumbál povzbudivě usmál a opustil ošetřovnu. Vzápětí si vzala Draca do parády madam Pomfreyová, mladík měl ale hlavu plnou Brumbálova proslovu, a tak se opět její péči nebránil. Když jej pak nalila uklidňujícím lektvarem, aby jej přiměla ještě na pár hodin spát, myslí mu prolétlo, že až se probudí, půjde za Blackem...
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 káťa káťa | 4. února 2018 v 20:44 | Reagovat

Krucinál, zabili Adriana! Parchanti!

To jsem nečekala. A to je mi tahle postava skoro úplně volná, ale i tak mi z toho, přiznávám, bylo trošku smutno.
Ale fakt jenom trošku - pak jsem měla srandu z toho, jak mi před obrazovkou padla čelist (už jsem říkala, že jsem to fakt vůbec nečekala?? =D ) Né, vážně, chudák Malfoy..

Smráďata malý, zmijozelský... doufám, že jim Draco (nebo Hermiona, nebo Lenka...) nakope zadek! =D

Díky za napínavý, originální, krásně napsaný, parádní update! =)

2 Karin Karin | 4. února 2018 v 21:01 | Reagovat

ještě že jej Hermiona našla moc pěkná kapitolka. O_O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama