18. Byli jste někdy ve Stockholmu?

14. ledna 2018 v 18:11 | Archea Majuar |  Draco/Sirius
18. kapitola

Fandom: HP

Pairing: Draco Malfoy/Sirius Black

Warning: +15

Disclaimer: Vše v této povídce je čistá fikce! Nechci tímto pokusem nikomu ublížit ani ničit pověst. Dílo nebylo sepsáno za účelem zisku.

A/N: Lenka a Draco. Zajímavý pár pro rozhovor, že? A možná přijde i Severus. Enjoy!

Za komentáře děkuji Karin a sisi :)



Draco při pohledu na extravagantně oblečenou dívku toužil vzít zpět své rozhodnutí, že stráví cestu v kupé s kýmkoliv, kdo se na něj ihned nevrhne s hůlkou v ruce. Musel ale připustit, že se cítil o něco bezpečněji, když se blondýnka posadila naproti němu, se zasněným úsměvem si na prst namotávala pramen vlasů a hleděla skrze zamlžené okno ven, ačkoliv nemohla vůbec nic vidět.

Mladý Malfoy ji tiše pozoroval, neboť Lenku Láskorádovou spatřil takhle zblízka snad poprvé. Dříve ji jenom zahlédl a už trousil nějakou jedovatou poznámku, načež se hnal se svými nohsledy co nejdále. Nějaké poznámky jej napadaly i nyní, nepotřeboval ale v kupé napjatou atmosféru, navíc se z doslechu tak nějak dozvěděl, že Lenka nebere jakékoliv urážky vážně, což jej sem tam lákalo vyzkoušet, nicméně si většinou našel lepší terč, který reagoval spolehlivě.

Ušklíbl se při vzpomínce na druhý ročník, kdy Weasley plival slimáky. To bylo krásné odpoledne.

Nedivil by se, kdyby Lenka neměla žádné kamarády, a jednoduše asi nechtěla sedět v kupé sama, proto se přidala k němu, stejně ale Draca mírně zaráželo, že mu dívka při příchodu do kupé věnovala tak milý úsměv.

Nejprve paní Weasleyová, teď Lenka… To jim vážně nevadí, že pochází ze Zmijozelské rodiny, že jeho otec sloužil Pánu zla…?

"Vím, nad čím přemýšlíš, Draco, a ne, mi to nevadí."

Trhl sebou, když Lenka promluvila jemným, přátelským hlasem. Překvapeně se na ni zadíval.

"Nemáš v srdci zlo, nebyl jsi k němu stvořen jako Ty-víš-kdo," pokračovala nyní vážně. "Tvá mysl je plná strachopudů, obáváš se o sebe a svou roli mezi lidmi, proti kterým jsi doposud choval zášť. Máš strach i o někoho tobě blízkého a právě to je pro tebe teď nejdůležitější."

Draco částečně chápal, co mu Lenka povídá, přesto se nevzmohla na více než zmatené:

"Cože?"

"Ukaž těm, kteří o tobě pochybují, že ti na někom záleží. Pokud si budou jistí, že se o někoho na naší straně bojíš a budeš kvůli němu ochoten riskovat i svůj život, uvěří ti," zazněl znovu Lenčin uklidňující hlas, jenž Draco považoval za neuvěřitelně přesvědčivý na dívku, jež byla o rok mladší než on sám, na dívku, která měla v uších ředkvičky a na hlavě klobouk o více než metrovém průměru.

Mladému Malfoyi se ale ani za mák nelíbilo, že toho Lenka ví tolik, respektive že se zdá si být tím vším tak jistá.

"Bojím se jenom o své rodiče a to sotva někoho přesvědčí," odsekl Draco doufaje, že mu Lenka dá pokoj. Měl obavy, že si Lenka v něm čte jako v otevřené knize, že ví, jak se mu jeho vlastní emoce vymykají z rukou, jak se chovají pošetile a naprosto iracionálně, jak se mu při vzpomínce na onu druhou hodinu cvičení kouzel s Blackem vždy prožene po zádech husí kůže, jež nebyla nutně nepříjemná.

Občas jej napadlo, jestli je to všechno vážně tak nelogické, jestli… jestli by v jeho situaci reagoval někdo úplně stejně, že by se upnul na kohokoliv, kdo představuje alespoň určitou jistotu…

Ne, nevěděl a trápilo ho to. Neměl ponětí, co si počít, a stále doufal, že když bude od Blacka daleko, tak jeho… city… zeslábnou. Snad. Bylo by to vhodné. Bylo by to bezpečné.

"Lidé se někdy octnou v situaci, kdy si rozum neumí poradit. Pak se musíš spolehnout na to, co ti napovídá srdce," pronesla dívka, očividně nezasažena Dracovým tónem ani jeho takřka trucovitým zahleděním se z okna.

Blonďákovi to nejprve přišlo jako něco, čemu by mohl věřit Potter a jeho banda, takže se ze zvyku ušklíbl, nicméně po pár minutách ticha se přiměl na Lenku znovu podívat. Nemohl sice uvěřit tomu, že si opravdu povídá s nejvýstřednějším studentem Bradavic, ale kdoví, třeba je to taky jediný tamní student, který mu… věří?

"Takže i když všechno mluví proto, že jsem třeba špehem nasazeným Temným pánem, který chce, aby si Brumbál hřál na prsou hada… Že třeba jen můžu čekat na pokyn a zradit… Přestože to nedává rozum, tak mi věříš?" zeptal se chvějícím se hlasem. Měl v plánu se zeptat s ironickým podtextem, naznačit tak, že Lenka musí být hloupá, když mu věří, ale nakonec sám sobě zněl skoro, jako by prosil o to, aby stála na jeho straně, protože to potřeboval slyšet.

"Ano," odpověděla bez zaváhání Lenka. "Všechny věci v životě nemusí dávat smysl," pokrčila rameny, opět se lehce usmála a vzápětí upřela pohled ven z vlaku.

S jejím tvrzením se Draco chtě nechtě musel ztotožnit. Některé věci prostě vypadají nesmyslně, a přesto se dějí. Některé city vůči někomu se zdají být nesmyslné, a přesto existují…

XXXXX

Rozhovor s Lenkou vrtal Dracovi hlavou po celou cestu, o mnoho více slov už ale s dívkou neprohodil a spíše se prospal. Odpočatý po příjezdu ale příliš nebyl, naopak se cítil malátně, takže mu na slavnostní hostině vlastně ani nevadilo, že sedí úplně sám. Tedy u Zmijozelského stolu přirozeně sám nebyl, nicméně nikdo z jeho bývalých společníků si k němu nepřisedl, naopak zaslechl několik nehezkých nadávek na svou adresu.

Bylo mu to ale jedno.

Očekával to a v podstatě byl rád, že ho hned na první pohled nikdo neuřknul. Když se najedl, konečně se přiměl alespoň trochu věnovat pozornost svému okolí, načež zjistil, že… Trochu překvapeně zamrkal, když mu došlo, že Zmijozelský stůl vlastně ani není zcela zaplněný. Ať hledal, jak hledal, některé z minulosti známé tváře nenašel, přičemž se jednalo především o studenty z rodin nakloněných Pánu zla.

Hned si přišel o něco bezpečněji, pořád to ale neměnilo nic na tom, že jeho bývalí kumpáni na něj pohlíželi s pohrdání a někteří nenávistí vepsanou v očích. Nedivil se jim. Být jimi, zachoval by se úplně stejně.

Když pak mířil z Velké síně do sklepení, takřka vrazil do ředitele své koleje.

"Pane Malfoyi," oslovil jej Snape, v jehož tváři se jako obvykle nedalo příliš vyčíst, co si myslí. Draco měl vždy pocit, že Snape patří k Pánovi Zla a dříve by za to ruku do ohně dal, ale teď… Vážně by někoho takového měl Brumbál ve škole? Vážně byl tak hloupý a důvěřivý? Nevěděl, ale byl více méně rozhodnut, že se k profesorovi bude nadále chovat stejně jako předtím, a uvidí, jaké stanovisko zaujme Snape.

"Profesore."

"Pan ředitel se domnívá, že by vám ve sklepení mohlo hrozit od vašich spolužáků nebezpečí, proto se uvolil vám zařídit soukromou komnatu ve třetím patře," oznámil mu Snape a podal Dracovi nenápadný, stříbrný prsten. "Chodba je stále nepřístupná pro ostatní studenty, vám však byla udělena výjimka."

Draco přikývnul, ve své rozespalosti dokonce zapomněl, že by měl něco takového očekávat, i když problém byl spíše v tom, že nevěřil, že by na něj Brumbál pamatoval. Zvedlo mu to trochu náladu. Prsten ihned uchopil a zvědavě se zeptal, jak funguje.

"Vaše komnata je přirozeně tajná, takže potřebujete k otevření klíč, v tomto případě prsten. Hledejte v chodbě symbol přesýpacích hodin v kruhu, postavte se před něj a přejeďte po prstenu ve směru hodinových ručiček," vysvětlil Snape, chvíli počkal, než si Draco prsten nasadí a opět k němu zvedne pohled. "Nemusím vám doufám opakovat, že obezřetnost je na místě, pane Malfoyi."

"Ne, pane," zavrtěl Draco hlavou "Děkuji."

"Můžete jít, vaše věci už k vám byly dopraveny," informoval jej Snape, než Draca zanechal o samotě.

Mladík neváhal, okamžitě se vydal do třetího patra, kde si dal dobrý pozor, aby jej nikdo při vstupování do zakázané chodby neviděl, načež bez obtíží našel Snapem zmíněný symbol. Prsten v tu chvíli slabě zazářil, Draco přes něj přejel přesně tak, jak zněly instrukce, a za pár vteřin již stanul ve své komnatě.

Vypadala přepychově. Obrovská, už na první pohled pohodlná postel, vzduch nádherně čistý… Sice už si u Blacka na ten zatuchlý zvykl a v pokoji měl díky kouzlu dýchatelno prakticky pořád, přesto jej ta svěžest udeřila do nosu. Rtů se mu pak dotkl malý úsměv, když na stole spatřil klec s Nezbedou. Okamžitě jí otevřel dvířka, aby se stvoření mohlo proletět.
Sovička toho samozřejmě využila, aby se mohla alespoň na moment usadit Dracovi ve vlasech, vzápětí už ale vířila vzduchem. Blonďák sebou praštil na postel a zahleděl se na nebesa.

Najednou jej zachvátil stesk.

Ačkoliv měl vlastní pokoj, kde se mohl cítit bezpečně, ačkoliv se na hradě nacházeli lidé, kteří stáli na jeho straně, ačkoliv tady byl Snape, kterému vždycky věřil… Cítil se sám. Zas a znova se cítil sám.

Před očima mu vytanulo dnešní ráno, kdy se loučil s Blackem, kdy viděl jeho tvář a snad upřímný pohled modrých očí. Kdy viděl jediného člověka, s nímž už si sám nepřipadal.

XXXXX

Kolem půlnoci se za Siriusem zastavila návštěva v podobě Remuse.

"Jsem myslel, že musíš být v Bradavicích? Proto jsi přeci nemohl jít s Malfoyem, ne?" zeptal se mírně podezřívavě Sirius, jakmile se se svým přítelem usadili ke stolu.

"O tom nepochybuj," ujistil jej Remus a opřel se, "Až dnes se mi povedlo Brumbála přesvědčit, aby Draca skutečně ubytoval stranou ostatních. Do večera jsem se pachtil s tvorbou jeho komnaty. Tedy, ona tam místnost byla, ale holt potřebovala nějak zajistit. Nebýt Severuse, trvalo by to ještě déle."

Sirius se ušklíbl, vzápětí ale zvážněl a upil čaje.

"Takže bude v bezpečí alespoň v noci," shrnul to.

Remus chvíli jen seděl, tiše Siriuse pozoroval, načež se zeptal na to, kvůli čemu vlastně přišel.

"Jak daleko jste s Dracem v procvičování došli?"

"Moc daleko ne, nebylo moc času a taky bylo těžké, se od něčeho odrazit…" nesnažil se Sirius zní jakkoliv vyčítavě vůči Remusovi, že snad studenty nic nenaučil, přesto se vzápětí raději zajímal o to, jaký program má pro Draca i ostatní nachystaný.

"Za začátku především obranná kouzla a Expelliarmus, a kdo bude mít zájem, může docházet na dobrovolné hodiny, kde bych se rád zaměřil na kouzla útočná. Brumbál mi dal akorát podmínku, že kurz bude vyhrazený pro studenty čtvrtých ročníků a výše, ale aspoň něco," pronesl, netvářil se však příliš spokojeně s tím, čeho dosáhl. "Co jsi tedy Draca naučil?"

"Pracovali jsme hlavně na Protegu. Docela mu to jde a měl by být schopný odrazit téměř jakoukoliv kletbu, Expelliarmus zvládá s přehledem, takže kdyby na něj někdo zaútočil čelem, bude schopný se bránit," odpověděl Sirius a cítil se takřka pyšně, když si vzpomněl na to, jak se Malfoy dokázal během pouhých pár hodin zlepšit a jak si pod jeho vedením začal věřit. Bude potřebovat ještě nějaký čas, aby se zdokonalil, ale minimálně už není tak bezbranný jako dříve, minimálně proti jednomu útočníkovi ne. Ale stejně… "Budeš na něj dávat pozor?"

"Budu," přisvědčil Remus a dopil čaj.

"Co na mě tak hledíš?" zeptal Sirius druhého muže poté, co sám pohledem skenoval desku stolu, aby vzápětí zjistil, jak zkoumavě se na něj Remus dívá. Jako by věděl víc než Sirius, jako by viděl něco uvnitř něj, z čeho nemohl spustit oči, čemu možná nemohl uvěřit.

"Promiň mi, zamyslel jsem se," vyhnul se však odpovědi Remus a místo toho vstal ze židle, odebíraje se k odchodu. "Děkuju za čaj i za informace. Kdyby měl Draco před ostatními studenty náskok, buď se může věnovat jiným kouzlům, nebo třeba mi pomoct při výuce…"

Sirius jen přikývnul, mávl mu na rozloučenou a počkal, než se za ním zavřou dveře. Nebyl si přesně jistý, jestli jeho přítel přišel kvůli tomu, aby zjistil, co s Malfoyem cvičili, spíše mu to přišlo tak, že ho přišel zkontrolovat, jestli se mu nestýská.


Při pomyšlení, že by se mu po té užovce mělo stýskat, si odfrkl, i když mu bylo jasné, že mu společnost v domě chybět bude. Minimálně občasné vyvádění Nezbedy postrádat bude a… Když s čajem v dlaních usedal na gauč ke krbu, přemohla jej jakási vnitřní slabost, pod jejímž vlivem si připustil, že má Malfoye rád. Bylo to zvláštní… hodně se hádali, následně se dost krkolomně usmiřovali, ale fungovali, přičemž Sirius měl pocit, že Malfoy byl spokojený.

Samozřejmě by byl spokojenější s rodiči na Malfoy Manor, o tom nepochyboval, ale v rámci možností se mu vážně Malfoy jevil… Vnímal, že Zmijozel si váží toho, že ho nechává u sebe bydlet, že ho učí a že za ním stojí. Že se na něj může spolehnout.

Sirius upil čaje a náhlá tíha zodpovědnosti jej zasáhla plnou silou. Remus se mu to snažil říct, ale až nyní plně pocítil, co od něj Draco čeká, přičemž Sirius… Nebyl si jistý, jestli to zvládne. Nebyl si jistý, jestli zvládne nést zodpovědnost za dva lidi. Za Malfoye a Harryho.

Harryho! Zapomněl se Remuse zeptat na Harryho, jestli dorazil v pořádku a jestli mu něco nechybí!

Pod vousy zaklel. Celou dobu se bavili o Malfoyovi, ale Harryho úplně opomněli, což Siriuse zamrzelo. A vzápětí rozmrzelo. A naštvalo. A zamrzelo ještě víc.

Co se to s ním sakra děje, že místo toho, aby se staral o Harryho bezpečí, tak se zajímal jen o to, jestli ten Zmijozel má kde spinkat?! Harry byl jeho kmotřenec, syn jeho přítele, výjimečný kluk, který čelil Voldemortovi…

Jenže Harry má přátele, on se o sebe postará, má o koho se opřít, nepotřebuje tě, ozval se vnitřní has, jenž ale Sirius nechtěl poslouchat. Mluvil nesmysly, vždyť Harry potřebuje někoho, kdo jej na rozdíl od těch mudlů miluje!

Tím si moc nepomohl, protože na mysli mu vzápětí vytanula jména lidí, kteří by pro Harryho dýchali. Bylo jich hodně, což se rozhodně nedalo říci o množství lidí, kteří by dýchali pro Malfoye.

Sirius si připadal bezradně. Ničemu takovému v životě nečelil, ovšem… Už jednou zaplatil za to, že na sebe nevzal zodpovědnost. Že před ní utekl, na což doplatili i lidé jeho srdci nejbližší. Doplatil na to jeho vztah s Remusem.

A nedokázal by se sám sobě podívat do očí, kdyby svou zbabělostí zničil život ještě někomu dalšímu. Ať už si vnitřní hlas mlel cokoliv, potřebovali jej oba. Harry i Malfoy. Pro oba tady v budoucnu musí být.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 14. ledna 2018 v 20:43 | Reagovat

Doufám že školu Draco přečká v pohodě. :-D

2 studentovo-smetiste studentovo-smetiste | 16. ledna 2018 v 20:06 | Reagovat

Ta Dracova mírně nostalgická vzpomínka na Ronovo nepovedené "Žer slimáky!" (českej dabing někdy prostě MÁ něco do sebe, né že ne... někdy se to prostě povede =D )

A Lenky tak trochu monolog mi tak trochu připomíná Lišku z Malýho Prince =3

A Snape v fakt potěšil, (mimochodem... "A možná přijde i ..." -- pun intended..? =D )

A na konec Blackovo revelation... hmm, to vypadá na slibné pokračování...

A vůbec... fakt se mi to líbilo. Díky za další prima update! =)

3 majuar majuar | 17. ledna 2018 v 11:58 | Reagovat

[2]: Děkuji za komentář, moc mě potěšil a i pobavil :D (ano, the pun was intended :D)

4 káťa káťa | 17. ledna 2018 v 15:14 | Reagovat

[3]: Ahá! Busted =D No já si právě říkala, že to nemůže být jen tak... =D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama