16, Byli jste někdy ve Stockholmu?

17. prosince 2017 v 16:41 | Archea Majuar |  Draco/Sirius
16. kapitola

Fandom: HP

Pairing: Draco Malfoy/Sirius Black

Warning: +15

Disclaimer: Vše v této povídce je čistá fikce! Nechci tímto pokusem nikomu ublížit ani ničit pověst. Dílo nebylo sepsáno za účelem zisku.

A/N: Prázdniny se blíží ke konci a Draco se zanedlouho vypraví do školy. Předtím se ale ještě podívejme, jestli se Remusovi po minulém incidentu povedlo Siriusovi promluvit do duše. Enjoy! :)

Za komentář děkuji Karin :)

Sirius nevěnoval Remusovi jediný pohled. Seděl si na své oblíbené židli v čele stolu, nohy na stole a pohled zapíchnutý do zdi. Chtěl působit pořád naštvaně, nesmírně naštvaně, aby ho Remus nechal raději být, tušil však, že tak lacino z toho nevyjde. Jeho přítel jej znal příliš dobře, a pokud mu Malfoy vykecal, co se stalo, všechno mu dojde.

Ano, pořád se cítil vytočeně, že mu Zmijozel nepomohl. Kdyby tam byl s Harrym, souboj s Averym by skončil o poznání dříve, na druhou stranu se ale ta užovka nevystavila zbytečnému nebezpečí. Strach bývá dobrý a Sirius na to čas od času zapomínal. Každý se nezrodil k tomu, aby se okamžitě hnal hlava nehlava do boje jako on sám nebo právě Harry. Jenže v tu chvíli si Black potřeboval na někom vybít zlost, neuměl to potlačit.

Musel vidět trpět někoho úplně stejně, jako trpěl on sám.

Věděl, že Malfoye rozzuřil a ranil zároveň. Sakra, věděl to moc dobře. Omlouvat se mu nebude, to v žádném případě, protože něco pravdy na tom bylo, ale… nějak mu to vynahradí. Nějak, jakkoliv, na něco přijde, protože rozhodně nebyl hrdý na to, že srazil na kolena nejistého kluka.

"Je to skoro patnáct let, Siriusi," promluvil Remus, jako by přesně věděl, o čem jeho přítel přemýšlí.

Sirius opět nehnul ani brvou, přestože Remus vnímal. Jeho poznámka směřovala k tomu, že kdysi během jednoho souboje v rámci První kouzelnické války převzal podobu psa a následně se změnil zpět. Neopatrně a příliš na očích. Většina z těch, co jej mohl nahlásit, patřila ke Smrtijedům, dnes již k mrtvým Smrtijedům, takže se Sirius postihu z tohoto důvodu nikdy nebál. Jak se ale ukázalo, Avery tam byl tehdy také a moc dobře si Siriusovu psí podobu pamatoval.

"Měl jsem být opatrnější," zavrtěl hlavou. "Už se ani nedivím, že by mi Brumbál nesvěřil Harryho. Na Malfoyovi mu nejspíše houby záleží, tak mi ho sem klidně hodil, ať se třeba pozabíjíme navzájem…"

Remus nereagoval, jen se potichu usadil na židli vedle Siriuse. Ten si nebyl jistý, jestli Remus mlčením projevuje souhlas nebo přemýšlí, co říct.

"Ale tobě na něm záleží."

Sirius k němu zvedl pohled. Neptal se. Remus se jej neptal, pouze konstatoval.

"Vždyť je to Zmijozel!" vyštěkl podrážděně, ale i jemu to znělo strašně chabě. Přesně tenhle argument vyvrátil Moodymu, přesně za užití tohohle argumentu nad sebou okamžitě pocítil pohrdání.

"To byl i tvůj bratr, Siriusi," pronesl Remus tiše.

"Proč do toho zatahuješ Reguluse?!" reagoval, jak Remus očekával, Sirius na jméno svého bratra impulzivně, oči mu zaplály další vlnou hněvu. Stará rána, která se nikdy úplně nezacelí…

"Protože se stejně jako Draco dostal na scestí. Pokud ti na něm záleží a přinutíš se spolknout to svoje nabubřelé ego, pak mu dáš své city najevo a definitivně ho tím dostaneš na naší stranu. A nejen to, Siriusi," odmlčel se Remus, snaže dramatickou pauzou dodat svému proslovu co největší vážnost, "jestli i jemu bude záležet na tobě, bude mít za co bojovat. To, že se mu tentokrát strachy podlomila kolena, to tak bývá, poprvé se stal svědkem opravdového souboje, ale příště ti bude stát po boku."

"Jak si tím můžeš být tak jistý?" svraštil Sirius obočí, nechápaje, jak se jeho přítel dokáže tak dobře vyznat nejen v něm, ale i v Malfoyovi.

"Byl jsem u jeho přijetí do řádu, pamatuješ? Bylo mu jedno, že jsem se na něj díval povzbudivě, o moc víc mu nezáleželo na tom, co říkal Brumbál. On hledal podporu u tebe. Nemusím být jasnovidec, abych poznal, že Draco v tobě vidí jistotu."

"Vážně?" ujelo mu dříve, než se stačil zarazit.

Remus jen přikývnul, po chvíli ticha se postavil a očividně se chystal k odchodu.

"Měl bych Brumbála informovat o tom, co se stalo, ale pochybuju, že by z toho dělal velké závěry. Oba jste naživu a to je hlavní," oznámil Siriusovi a s žádostí o to, aby přemýšlel nad tím, co mu řekl, se odporoučel pryč, aniž by se byť jen zmínil o tom, proč vlastně přišel.

Sirius nad jeho slovy přemýšlel, ať už se to jemu samotnému líbilo nebo ne, protože jak Remus mluvil o tom, že Malfoy vyhledává jeho podporu… Zapadalo to do sebe víc, než by si do té chvíle pomyslel. Na mysl mu přišla situace v bance, kde se zdál Zmijozel naprosto ztracený. Mnoho lidí, hodně místa… stačila by jedna dobře mířená kletba.

Kdyby byl v lidské podobě, možná by se Malfoy nedočkal ničeho, ovšem v kůži Tichošlápka si neuměl pomoct a po psím způsobu se snažil mladíkovi dodat odvahu. Neočekával, že jeho gesto bude nějak náležitě oceněno, ale když Malfoy Tichošlápka vzápětí pohladil…

Bylo to už sakra dávno, co ho někdo podrbal za ušima, a nemohl popřít, že by se mu to nelíbilo, když se ho někdo dobrovolně dotknul. Sirius potřásl hlavou, takové myšlenky nepotřeboval. Nicméně příjemný pocit, šířící se nitrem při vzpomínce na onu situaci, potlačit nedokázal.

XXXXX

Příjezd Weasleyových se blížil a Siriusovi bylo jasné, že o tom nutně musí Malfoyi říct, a proč do už tak nepříjemné konverzace nejít hned den poté, co ho seřval za svou vlastní chybu?

Sirius se na ten rozhovor opravdu netěšil, nicméně podstoupit jej musel už kvůli tomu, že jej Remusova slova zasáhla a doslova tížila na hrudi. Jestli v něm Malfoy spatřoval oporu, pak od něj nebylo hezké, když jej tak srazil na kolena. Hlavou mu prolétla myšlenka, odkdy se k Malfoyi chce chovat hezky, okamžitě takovou úvahu ale zaplašil a připomněl si, že od chvíle, kdy ho téměř zmrzačil…

XXXXX

Draco si znovu procházel, jestli má nakoupeno do Bradavic všechno, co potřebuje, jestli náhodou na něco v tom blázinci nezapomněli. Když pak usoudil, že je plně vybaven, uslyšel zaklepání. Tep mu okamžitě vystřelil vzhůru, nemohl se však rozhodnout, jestli je z nutnosti Blacka ještě kdy spatřit roztřesený nebo otrávený. Po pár vteřinovém váhání pozval Nebelvíra dál s pocitem, že Black by stejně vstoupil, ať už by mu to Draco schválil či nikoliv.

Jako první mladého Malfoye praštil do očí Blackův vzhled, potažmo výraz. Tvářil se mírně, lehce přihrbený postoj vyjadřoval snad přátelské úmysly, jimž Draco neměl extra problém uvěřit. Ano, byl na Blacka naštvaný, ranil jej a obával se, že Nebelvíra zklamal nenapravitelným způsobem, jenže… Pořád to byl Black, který se choval jednou jako cholerik, podruhé jako ztělesnění trpělivosti a dobra, takže Draco sice hodlal být ostražitý, nicméně pokud starší muž nepouštěl hrůzu už od příchodu, snad kráčeli po mírové stezce.

A Draco chtěl, sakra jak jen by rád ukázal Blackovi záda, poslal ho s jakoukoliv snahou o omluvu do háje, ukazuje mu, že má vlastní hrdost, leč v Blackových modrých očích se nacházelo tolik viny, že na něj Draco pouze tiše zíral a… a víc nepotřeboval. Nedělal si iluze, že by se mu to chodící ego omluvilo, což by uvítal a zřejmě by tím zmizela i jakási hořkost z tohoto setkání, u Blacka si ale uvědomoval, že se musí spokojit s málem.

A pokud ten Blackův pohled mohl chápat jako náplast za ránu, již mu den předem Black uštědřil, tak ani víc nepotřeboval… Stačilo mu, že jím Black nepohrdá. Bohatě mu to stačilo a z hrudníku mu spadl pocit těžkosti.

"Malfoyi, včera jsem se nezachoval, jak bych si přál," pronesl Sirius přiškrceným hlasem. Nerad se omlouval, nerad přiznával vinu, a když se dlouho nemohl přinutit k tomu, aby pokračoval, Malfoyův netečný výraz se změnil.

"Mohl bys… mohl bys mi pomoci se naučit Patronovo zaklínadlo?" doslova se Dracovi zželelo Blacka, který evidentně nevěděl, jak dál, což mladý Malfoy chápal, také nesnášel omluvy a rozhodně jimi neplýtval, a tak k Blackovi natáhl pomyslnou ruku na usmířenou.

Srdce mu téměř poskočilo v momentě, kdy se Blackovou tváří mihnul vděčný úsměv.

"Rád," ujelo mu, zpět už to ale Nebelvír nevzal. Myslel to totiž vážně, došlo mu vzápětí. Rád Malfoyi pomůže, pokud o to má mladík opravdu zájem, poté si ale připomněl další důvod svého rozhovoru s blonďákem. "Ale až se vrátíš ze školy. V následujících dnech tady bude totiž poměrně… rušno."

"Proč?" zeptal se s určitou nelibostí v hlase Draco a usadil se na postel, zatímco Black zaujal místo na židli, samozřejmě obkročmo, protože jak jinak.

"Brumbál si ještě před zahájením školního roku chce promluvit s Harrym a…" zarazil se Sirius, nechtě Malfoyi prozrazovat své domněnky, jak bude jeho kmotřenec reagovat na fakt, že u něj Zmijozel nejen bydlí, ale navíc je jeho svěřencem. Proto rychle hledal jiný důvod pro přítomnost Weasleyových a Hermiony, nakonec se ale rozhodl, že Draco se holt musí smířit s tím, že tady budou. "S Harrym, Hermionou a Ronem. Weasleyovi dorazí zítra večer, pozítří večer se pak koná schůze řádu a následně by měl Remus přivést Harryho."

Dracův pohled směřoval do země. Tušil, co po něm Black bude žádat, a přestože se mu v nitru vůbec nelíbila představa trávení posledních volných dní v jednom domě s Weasleovými a svatým Potterem, nehodlal protestovat. Otráveně se šklebil, když se opět na Blacka podíval, ale jen přikývnul, což mu Black oplatil.

"Nemusíš se s nimi vůbec vidět a upřímně to tak bude asi lepší. Harry asi bude potřebovat čas, než se smíří s tím, že jsi na naší straně," připustil Nebelvír.

"Nevadí mi to, Blacku, já je stejně vidět nechci. Nemám, co bych jim řekl," pokrčil Draco rameny.

"Třeba to, že už jimi nepohrdáš kvůli tomu, že neholdují přepychu, protože bez něj už také dokážeš žít? Třeba?" navrhnul kousavě Sirius.

Draco na něj vykulil oči. Tohle… tohle ne, tohle… Snažil se změnit, snažil se o to, aby si vytvářel na ostatní vlastní názor, ale…

"Ne, nech to plavat, Malfoyi. Weasleyovi jsou chápaví a hodní lidé. Nemusíš jim nic vysvětlovat, přijdou sami na to, co si o nich myslíš," pokračoval Sirius, který by ale byl vskutku rád, kdyby to mohl říct o všech z jejich rodiny. "Ale být tebou, vážně bych se zdržoval tady, protože Weasleyovi jsou sice hodní, ale jestli tě tady uvidí Ron, asi ti dá pěstí dříve, než stihneš cokoliv říct."

"Jak primitivní…" protočil Draco oči, leč záchvěv strachu pocítil.

"Ale účinné," cukl Siriusovi koutek. "Když tě budeme dole potřebovat, zavolám tě."

"A když dole bude Weasley, tak si mám raději rovnou připravit hůlku?" otázal se mladý Malfoy ironicky, Blackova odpověď mu ale vyrazila dech.

"Když tam s tebou budu já, Ron si nic nedovolí," zahleděly se modré oči přímo do ocelově šedých, v nichž počáteční překvapení přešlo v upokojení, doprovozeno dalším přikývnutím.

Draco se až zachvěl, když k němu Black promluvil tak přesvědčivým tónem a řekl přesně to, co blonďák potřeboval slyšet. I kdyby s ním mělo být v místnosti celých deset Weasleyů a jedna Grangerová, opravdu nepochyboval o tom, že Black bude stát na jeho straně. Uvědomoval si, komuže to věří, že původně tady vůbec být nechtěl, že tohle příměří je nucené…

Ale on chtěl Blackovi věřit. Celým srdcem chtěl věřit tomu, že je pro Blacka důležitý stejně jako starší muž pro něj.


"Fajn," zvedl se Black ze židle, doprovázen Dracových pohledem. "Kdybys něco potřeboval ty, tak… na mě počkej u mě. Ale nečmuchat, jasný?"

Sirius nedával Malfoyi takové privilegium zrovna s nadšením, ale nenapadalo ho, jak jinak by ho mohla ta užovka kontaktovat. Jeho ložnice nebyla od Dracovy daleko a riziko, že vrazí do někoho s rezavou kšticí, prostě bude Malfoy muset v případě nouze podstoupit.

"Jinak tě plácnu stočenými novinami," zabručel ještě Black, než opustil Dracův pokoj, jehož obyvatel jen protočil oči a zavřel za ním dveře.

Nebyl z Weasleyových nadšený, ale asi měl počítat s tím, že se dříve či později s nimi se všemi setká, když jsou teď na jedné straně. Děsil se té představy, vskutku ano, rozmrzelostí jej ale spíše naplňovala vidina toho, že bude v budoucnu muset mluvit a třeba i poslouchat Pottera a Grangerovou. Nejmladší syn Weasleyů mozkem operací mohl být těžko, u toho se Draco obával maximálně oné rány do nosu, a jeho myšlenky nejspíše nebude potřebova jakkoliv brát na vědomí.

I kdyby se změnil sebevíc, pochyboval, že jej akceptují, i když…

Draco se s útrpným výrazem opřel zády o zeď, jelikož jen pouhá myšlenka na to, že nejdříve z těch tří pravděpodobně najde řeč s Grangerovou, jej doslova vyčerpávala. Ale bylo to tak. Weasley mu nejspíše nebude věřit do konce života, což Draca ani v nejmenším netrápilo, Potterovi to bude trvat hodně, hodně dlouho, ale pokud se kdy Draco osvědčí v boji…

Potter by časem mohl změnit názor, zatímco Grangerová mu zcela jistě bude chtít dát šanci velmi brzy. A jelikož Draco věděl, že Potter a jeho banda jsou klíčem k poražení Temného pána, byl ochotný onu šanci té šprtky využít.
A nadávku mudlovská šmejdka definitivně vymazat ze slovníku…
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 17. prosince 2017 v 20:21 | Reagovat

Že by se konečně k němu Sirius začal chovat dobře. :-D  8-)

2 kosesterka kosesterka | 18. prosince 2017 v 10:58 | Reagovat

Konečně se to začíná ubírat dobrou cestou...? :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama