A taky vím, že Lassie v dětství strašně toužil po poníkovi 2/2

19. října 2017 v 19:11 | Archea Majuar
A taky vím, že Lassie v dětství strašně toužil po poníkovi

2. část

Fandom: Agentura Jasno (Psych)

Pairing: Shawn Spencer/Carlton Lassiter

Warning: +15

Disclaimer: Vše v této povídce je čistá fikce! Nechci tímto pokusem nikomu ublížit ani ničit pověst. Dílo nebylo sepsáno za účelem zisku.

A/N: Druhá část je tady :) Enjoy!

Za komentáře děkuji káti, charlie, Karin a Sarah :)


Po očku sledoval detektiva, jedoucího vedle něj, a Shawn měl pocit, že s takhle uvolněným výrazem ho ještě neviděl. Vítr mu sice vehnal slzy do očí, takže jeho zrak nebyl stoprocentní, ale i cosi uvnitř něj mu říkalo, že Lassie něco takového vážně potřeboval.

Jelikož Lassiter měl rychlejšího a zřejmě soutěživějšího koně, brzy Shawna předjel, vzápětí ale koně zpomalil a počkal, než jej mladší muž dohoní. Připadal si strašně rozpolcený, protože jej na jednu stranu žralo, že se před Spencerem neumí ovládat, na stranu druhou… Po dlouhé době se cítil šťastný. Vážně šťastný, protože tohle bylo úžasné, moci se jen tak projet cvalem po pláži, jen on a kůň… a Spencer. Někdo, kdo jej očividně chápal víc, než by si kdy pomyslel.

Ano, vadilo mu, že se mu koutky úst stáčejí směrem vzhůru, že musí před Spencrem vypadat jako naprostý idiot, když se ale odvážil na mladšího muže pohlédnout, v oříškových očích nebyl žádný posměch, jen…
Jen pochopení.

Lassiter odvrátil zrak a opět se zadíval před sebe, to souznění, pochopení… Zdráhal se uvěřit, že tráví čas s člověkem, který mu doposud jen pil krev. Neměl ponětí, proč s ním chce Spencer být, proč mu vždy projevoval náklonnost, proč tohle pro něj dělá, a stále v něm hlodala nedůvěra, ale přeci by Spencer tohle nezařizoval pro to, aby se mu pak vysmál.
Ne, to nebyl jeho styl, uznával Lassiter a už jen v kroku nechal koně kráčet po boku toho Shawnova.

"Kam mě to vedeš, Spencere?" uvědomil si náhle Lassie, že nejedou po rovné cestě ke stájím, ale stoupají vzhůru.

"Neříkej mi, že to nevíš," blýsknul po něm Shawn zubatým úsměvem. "A pospěš si," dodal a pobídl koně ke klusu.
Společně mířili vstříc vrcholu kopce, tyčícímu se nad pláží, na kterou se jim nahoře naskytl krásný výhled. Slunce dokonce už začalo zapadat a barva oblohy se podle toho změnila. Zastavil Felixe a zaměřil se na Lassieho, jenž zastavil svého hnědáka vedle něj.

"Všechno nejlepší, Lassie," pozvedl Shawn paži a stiskl detektivovo rameno, tak trochu očekávaje, že Lassiter jeho ruku setřese, ten na ni ale jen na moment pohlédl, pak se ušklíbl na Spencera a zadíval se zpět na moře.

Byl to vskutku nádherný výlet, uznával detektiv, a ten pocit, že ho sdílí s člověkem, jenž se většinu času spíše choval jako nezodpovědné děcko… Povzdechl si a s ironicky zkrouceným koutkem se odvážil navázat oční kontakt s druhým mužem.
"Díky, Spencere," pronesl a seznal, že odložit svou hrdost vlastně nebylo tak těžké, následně se usmál opravdově, když oříškové oči doslova zazářily radostí. A stačilo jen poděkovat… prokázat vděčnost… "Je to od tebe milé."

"Není zač, Lassie," zesílil na pár vteřin Shawn sevření Lassieho ramene, načež ruku stáhnul a znovu do ní uchopil otěže. "Chceš se vrátit?"

Lassiter přikývl a následoval Spencera po úzké stezce dolů z kopce a pak směrem ke stájím. Jízdu opět strávili příjemným mlčením, přičemž detektiv stále zčásti nemohl uvěřit, že tohle pro něj vážně udělal Spencer a… Kdyby měl být upřímný, dotklo se ho to uvnitř více, než by si přál. Spencer zařídil, aby se na své narozeniny cítil dobře. Povedlo se mu to s přehledem a Lassiter věděl, že mu to nezapomene.

Ani si neuvědomil, že svůj zrak celou dobu upírá právě na Spencera, jenž jel sice vedle něj, ale asi o metr vepředu. Jeho kůň chtěl momentálně asi být první, když na pláži se mu to nepovedlo, nicméně Lassiter měl tendence spíše než o koních přemýšlet o Spencerovi. Samotnému mu to přišlo divné, ale…

Přál by si, aby se mezi nimi nic nezměnilo, aby ho mohl dál nesnášet, aby ho mohl vyhazovat z míst činu, jenže mu bylo jasné, že tohle už nedokáže. Přišlo mu, že ode dneška si budou o něco blíž, a svým způsobem ho to těšilo. Bůhví proč, ale těšilo, a těšilo ho to i v momentě, kdy se Shawn najednou otočil k němu a prostě se na něj jen přátelsky usmál. Nic víc, nic míň, věnoval mu úsměv, který zanechal Carltona s překvapeným výrazem, který mimoděk nasadil, jen co se na něj Spencer ohlédl, a teplem v oblasti srdce.

Spencer ho měl rád a Lassiter se začínal obávat toho, že i on začíná mít rád jeho.

Po příchodu do stájí sesedli, Lassie ještě naposled podrbal Josepha za ušima a Shawn Felixe poplácal po zadku, poté už předali majiteli otěže a odebrali se na cestu zpět k autu.

"Spencere, jak jsi na tohle místo přišel?" neodpustil si Lassiter otázku, jelikož Spencer mu jednoduše nepřišel jako někdo, kdo by svůj volný čas trávil ve stájích.

"Pracoval jsem tady před pár lety. Asi tři měsíce. Naučil jsem se i trochu jezdit a pak jsem zkusil zase něco jiného," pokrčil Shawn rameny.

"A majitel tě viděl rád?" nezdálo se detektivovi.

"Lassie, já jsem rozený obchodník, vyhádal jsem mu lepší cenu za tři dobré koně, jasně, že ze mě byl nadšený," poučil detektiva Shawn téměř pobouřeně, Lassiter už ale tyhle teatrální výstupy moc dobře znal a sotva se vzmohl na protočení očí.

"Jen jsem se ptal," zamumlal pak, když dorazili k autu a sedal si dovnitř. "Chceš někam odvézt?" navrhl mu naoko smířlivě, i když mu věděl, že Spencer není v žádném případě uražený. Prostě jen přistoupil na jeho hru podobně jako to učinil zhruba před dvěma hodinami. A nemohl říct, že by litoval. Cítil se skvěle, únava byla potlačena příjemným zážitkem.

"Ne, díky, Lassie, mám kousek od tvého baráku motorku," mávl Spencer rukou a připoutal se. "I když výlet do Vegas bych neodmítl."

To už Lassiter raději ponechal bez komentáře a nastartoval.

"Neříká se mi to snadno, ale… Ještě jednou děkuju za dnešek, Spencere," podlehl Lassie po příjezdu nutkání znovu vyjádřit mladšímu muži vděčnost a raději neuvažoval nad tím, jestli je to ze slušnosti nebo jestli chce opět vidět, jak se Shawnovi rozzáří oči, jak mu věnuje další úsměv a jak se promění ve ztělesněné nadšení.

Zůstali stát na chodníku před detektivovým domem, Shawn na tváři dobrácký úsměv, Lassie mírně v rozpacích.

"Rádo se stalo, kámo," snažil se Shawn znít téměř lhostejně, ale… Stěží odolával pokušení dát Lassiemu ještě víc najevo, že mu na něm záleží, že tohle nebylo ojedinělé a že mu radost klidně bude dělat častěji, když ho nechá. A klidně by s ním zůstal ještě déle, dělal mu večer společnost, aby se na narozeniny necítil osaměle, ale předpokládal, že ho má Lassiter pro dnešek dost. "Tak já půjdu, abys mohl…" hledal Shawn nějakou činnost, kterou by tak detektiv mohl mít jako koníčka.

"Jo, abych…" nenašel onu činnost ani Lassiter a proklínal sám sebe, proč je mu tak trapně. Zároveň chtěl, aby Shawn opravdu odešel a s ním i ono trapno, ale zároveň… Díval se na mladšího muže, jak plaše a nejistě najednou vypadá, a jak se v jeho očích mihla rozhodnost, po níž následoval pohyb detektivovým směrem.

Než se Lassiter nadál, Spencer jej objímal. Hlavu měl na jeho hrudi, paže okolo něj. A Lassieho to gesto opět zasáhlo více, než by si přál. Zůstal sice prkenně stát, neopětoval objetí, leč Spencera od sebe neodehnal ani slovy ani činy. Nevěděl, co si počít a jak se zachovat, ale svým způsobem to bylo… hezké. Milé. Spencerovské.

Shawn považoval za své vítězství fakt, že Lassie neucuknul.

Lassiter počkal, než se mladší muž narovná a odstoupí, nicméně Shawn… Nedostal pak ze sebe už ani slovo, jen po Lassiem hodil nejistý úsměv, otočil se k němu zády a svižným krokem se počal vzdalovat. Moc by si přál s Lassiem zůstal, moc by si přál mu říct, že tímhle by to všechno mohlo jen začít, že ho má víc než rád… Ale stál nohama na zemi. Objetí a úsměv.

Neměl by být hamižný a spokojit se s tím, čeho dosáhl.

Zatímco Lassiter sledoval, jak mu Shawn mizí za zatáčkou, nechápal sám sebe. Bylo mu líto, že Spencer odešel. Bylo mu líto, že ho neobjímal déle.

Přejel si dlaní přes obličej a nevěřil tomu, že se to děje. A nejhorší na tom bylo, že vše záleželo čistě na něm. Stačilo vzít telefon a poslat Shawnovi esemesku, aby se vrátil. Třeba na drink. Jo, to by šlo. Vážně? Vážně chceš toho šaška u sebe v domě, aby ti chlemtal tvou drahou whisky?

Nad těmi myšlenkami se mu sevřel žaludek, protože ano, sakra chtěl, aby ten večer neskočil, chtěl, aby pokračoval ve stejně příjemném duhu, protože Spencer… To, jak jej objal, jak se na něj díval…

Spencer s ním chtěl být taky, prolétlo mu hlavou, ale to už vytahoval z kapsy mobil, bez velkého zamýšlení psal zprávu a odeslal ji, než mu to stihly pochybnosti rozmluvit.

Dnešek je šílený, pomyslel si, když vcházel do domu, kde sotva stačil odložit sako a už slyšel klepání na dveře. Po jejich otevření mu dovnitř vpadl udýchaný Spencer.

"Lassie!"

"Výborná dedukce," poznamenal detektiv suše a zavřel, opět bojuje s rozpaky, jež v něm Spencerova přítomnost vyvolala. Otočil se k němu a podrbal se na zátylku. "Dáš si teda něco k pití?"

"Jasně, máš něco s ananasem?" nezklamal Spencer nadšenou odpovědí, po níž následoval Lassitera do kuchyně. Opřel se zády o kuchyňskou linku a sledoval, jak se detektiv vytahuje z lednice ananasový džus. "A k tomu něco tvrdšího by se u tebe našlo?" vyzvídal.

Lassiter se ušklíbl.

"Našlo," vzhlédl k Shawnovi a přesunul se blíže k němu, aby mohl ze skříně vytáhnout whiskey. Ani si neuvědomil, jak minimální vzdálenosti mezi nimi zanechal, koutkem oka viděl, že na něj Spencer upírá svůj zrak, a Lassitera jeho intenzivní pohled znejistil ještě víc. Zpomalil svůj pohyb a váhavě navázal se Spencerem oční kontakt.

Shawn tím vlastně nic nesledoval, jen se s příjemným pocitem u srdce díval, jak se Lassie pousmál a fakt, že se detektiv octl tak blízko něj, jej rovněž zaskočil. Ale nestěžoval si, vůbec si nestěžoval, když se Lassie nacházel vedle něj, navíc jen v bílé košili… Byl u něj doma, chystal se s ním pít, přičemž Shawn doslova cítil, jak naděje na něco víc se v jeho nitru rozhořívá.

Srdce mu udělalo loping a dech se mu zadrhl v hrdle, když mu došlo, že Lassie si jejich blízkost uvědomuje, že ji vnímá stejně jako on, a ten pohled modrých očí… Blankytně modré, nádherné, odrážely se v nich emoce, jaké u Lassieho doposud neměl šanci vidět.

Detektiv se nehýbal, zůstal zmražen na místě a jen zíral na mladšího muže, z něhož… Polknul a tělo mu polilo horko, jakmile mu došlo, že Shawn se na něj nedívá jen vlídně, ale že se mu ve tváří zračí hlad, touha… Přistihl se, jak mu pohled padl na lákavě vypadající rty mladšího muže, načež se s klíčícím strachem a vzrušením vrátil k oříškovým očím. Možná by uskočil, možná by i utekl, kdyby tam stáli o něco déle a Lassiter si mohl přebrat, kam směřují, Shawn byl ale rychlejší.

S citem sevřel Lassieho rameno, naklonil se k vyššímu muži, nevšímal si jeho vykuleného pohledu a políbil jej. V tu chvíli měl pocit, jako by se mu celé tělo rozvibrovalo štěstím nehledě na to, že Lassie asi z jeho činu nebyl zrovna nadšený. Počítal s tím, a proto když se z výšin nebeských vrátil zpět do reality, měl už omluvu na rtech.

K jejímu vyslovení se však nedostal, neboť detektivův výraz jej zbavil veškerých slov. Lassie měl zavřené oči, výraz naprosto uvolněný, ústa pootevřená… Shawn nechápal, jak z překvapeného pohledu se tak rychle stal tenhle, nepřemýšlel nad tím ale dlouho, jelikož modré oči se rázem otevřely, zmatené, ale jiskřící zájmem.

Lassiter se cítil přemožen sám sebou, nečekal od svého těla takovou zradu, nečekal, že se mu bude Spencerova přítomnost zamlouvat, že dokonce bude skoro vděčně přijímat jeho doteky a nechá se políbit… Políbit… Spencerem… Srdce mu splašeně bušilo, ruce jej svrběly, jak moc si chtěl mladšího muže přitáhnout k sobě a políbit jej znovu. Vážně to chtěl…? Vážně chtěl líbat Spencera, jenž před ním vypadal tak zranitelně, jeho typická jistota v nedohlednu…?

Bylo mu s ním dnes tak dobře… Byl by pochyboval o Spencerových úmyslech, kdyby před sebou momentálně spatřoval sebestředného pseudojasnovidce. Ale on viděl jen Shawna, upřímného, zranitelného mladého muže, který ho má rád a který pro něj udělal něco hezkého. Cítil, kdesi hluboko v sobě cítil, že si s ním Shawn nehraje. Že to myslí vážně.

Přemožen událostmi narozeninového dne a emocemi v oříškových očích zaskočil Shawna vlastní iniciativou, když tentokrát on se naklonil ke Spencerovi a spojil jejich rty, obě Shawnovy dlaně měl okamžitě na ramenou. Spencer se k němu přitisknul, doslova na něm visel a působil dojmem, že tohle chtěl už nesmírně dlouho.

Dnešek je prostě šílený, prolétlo Lassiemu znovu hlavou, o níž tušil, že v ní za chvíli bude mít už jen a jen jednoho, nejmenovaného pseudojasnovidce…
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 19. října 2017 v 20:29 | Reagovat

Ty to umíš tak krásně rozepsat moc pěkné. :-D  :-)

2 charlie charlie | 19. října 2017 v 21:10 | Reagovat

love my boys <3

3 Profesor Profesor | 31. října 2017 v 20:27 | Reagovat

Ach... Tohle bylo moc hezké...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama