A taky vím, že Lassie v dětství strašně toužil po poníkovi 1/2

16. října 2017 v 19:34 | Archea Majuar
A taky vím, že Lassie v dětství strašně toužil po poníkovi

1. část

Fandom: Agentura Jasno (Psych)

Pairing: Shawn Spencer/Carlton Lassiter

Warning: +15

Disclaimer: Vše v této povídce je čistá fikce! Nechci tímto pokusem nikomu ublížit ani ničit pověst. Dílo nebylo sepsáno za účelem zisku.

A/N: Shawn a Lassie... Jeden z mých úplně prvních shipů <3 To jsem tak jednou zase měla potřebu na ně napsat něco hezkého, tak snad se to bude líbit :) Enjoy!

Za komentář děkuji Karin :)


Shawn si vlastně nebyl jistý tím, co přesně k Lassiemu cítí. Nejprve měl z jeho topornosti a vznětlivé povahy legraci, velice brzy si ale detektiv získal Shawnův respekt a postupem času i sílící náklonnost, aniž by o to příliš stál. Jenže Shawn si nemohl pomoci, viděl v Lassiterovi mnohem více, než zahořklého policejního psa, a nechtěl se spokojit s tím, že ho bude detektiv tolerovat. Chtěl, aby jej měl rád.

Ačkoliv se už stačil dozvědět, že Lassie nemá den svých narozenin dvakrát v lásce, tak měl pocit, že dokáže jeho názor změnit. Přichystal si pro něj totiž takové překvapení, které se bude staršímu muži bez pochyb líbit. Háček byl v tom, že nejprve musel Lassitera přimět, aby se s ním na ono místo dobrovolně vydal. Musí zapojit veškeré své přesvědčovací schopnosti, pomyslel si, když kráčel ke dveřím Lassieho domu, u nichž hned třikrát zazvonil.

Kdyby zvonil jednou, možná by tím trochu pošetřil detektivovy nervy, ale Shawn si to prostě neodpustil a rozladěný výraz v Lassiterově tváři, když příchozímu otevřel, jej vnitřně potěšil.

"Co tady chceš, Spencere?"

"No, tak, Lassie, nemohls vymyslet něco lepšího? Takhle mě zdravíš vždycky, trošku originality by ti neuškodilo," spustil Shawn na Lassitera, který si udržoval mírně nakvašený výraz a prostě jen čekal, až se ten šašek vykecá. "Mám pro tebe narozeninový dárek."

"Spencer, já opravdu nejsem na ty vaše dětinské vtipy zvědavý. Co takhle sebrat Gustera, který se tady někde určitě schovává, a nechat mě na pokoji?"

"Gus je na konferenci o lécích na potíže s nadýmáním. Nemohl si to nechat ujít," ujistil Shawn Lassieho, ten ale nevypadal, že by mu to příliš věřil, naopak se zdálo, že Shawnovi zabouchne dveře před nosem, mrštný pseudojasnovidec se ale nenechal tak snadno odbýt a během mžiku proklouznul dovnitř. Začal se rozhlížet kolem a okázale ignoroval frustrované zafunění ze strany vytáhlého detektiva.

"Co to děláš, Spencere? Vážně na tebe nemám náladu," otočil se Lassie k mladšímu muži, který hleděl na vybavení jeho domu s očima navrch hlavy.

"Můj dárek ti určitě zvedne náladu," informoval Lassitera Shawn a konečně mu opět začal věnovat pozornost. S úsměvem pak dodal: "Jsem si jistý, že se ti bude líbit."

Lassiter se rozmýšlel, jestli unaveně rezignovat nebo vzteky toho šaška vyhodit, ale když viděl ten nadšený úsměv, s jakým se na něj Spencer díval…

"No, tak mi ho dej, ať se tě co nejrychleji zbavím," podvolil se nakonec.

"Nemám ho s sebou, musíme se za ním dopravit my," pronesl Shawn zvesela, jelikož se ale stále v oblek oděný Lassiter tvářil pořád nedůvěřivě a možná trochu zmateně, mladší muž přiskočil ke dveřím, dokořán je otevřel a kývl hlavou směrem ven: "Tak pojď, Lassie, potřebuješ si trošku orazit, brácho."

Lassiter vážně nechtěl, strašně moc nechtěl kamkoliv chodit se Spencerem, ale… Bože, měl narozeniny, a jestli mu ta osina v zadku mermomocí toužila ukázat překvapení… Už to slovo mu nahánělo hrůzu. Ne, nemohl se rozhodnout, jestli jít nebo ne, bylo to moc riskantní, co když je to zase jen nějaká bouda, co když…

"Nebudeš litovat, Lassie, slibuju."

Detektivovy pochybnosti byly v tu chvíli odsunuty do pozadí, přičemž sám Lassiter tomu nerozuměl, ale cosi ve Spencerově tónu hlasu, cosi v jeho pohledu jej ujistilo, že Shawn mu vážně chce udělat radost. Nechápal proč, ale… rezignoval.

"Ručíš mi za to krkem, Spencere," zavrčel, sebral klíče a odsunul Spencera za dveří. "Pojedeme mým autem, abych tě tam přinejhorším mohl nechat."

"To jsem přesně chtěl navrhnout. Sice bych tě rád svezl na motorce, ale co bych ti pak dal k vánocům…"

Už v tu chvíli Lassiter litoval, že se k něčemu takovému upsal, ale co. Vždycky mohl zastavit a Spencera z auta vykopnout. Ten šašek se ale kupodivu po cestě choval docela tiše, jen určoval směr jízdy a jednou při psaní esemesky nadšeně vykřikl, když minuli nějakého člověka s obrovským psem, přičemž ta chlupatá koule přitáhla Spencerovu pozornost.

"Zastav tady, zbytek půjdeme pěšky. Není nad krásnou procházku po venkově," sdělil Shawn detektivovi asi po patnácti minutách jízdy, během níž dorazili na okraj Santa Barbary. Lassiter zaparkoval auto, pár vteřin zůstal sedět a polemizoval nad všemi špatnými rozhodnutími, jež v životě učinil, načež smířen se svým osudem vystoupil a připojil se ke Spencerovi, který se zdál být naprosto uchvácen přírodou okolo nich.

"Tak kudy, Spencere?" přejel Lassie pohledem obě cesty, jimiž se dalo pokračovat dál. Znal tohle místo, ale dlouho tady nebyl a nenapadlo jej nic, co by zde stálo za pozornost, leč trpělivost jej neopouštěla. Za ty roky, co se do těchto končin města neodvážil, mohli postavit něco nového, co jeho pozornosti jednoduše uniklo. Nebylo to pravděpodobné, ale byl tak zaneprázdněn chytáním různorodých zmetků, že se to stát i mohlo.

Shawn se naposled zhluboka nadechl a vydal se tou očividně používanější z cest. Lassiter se Spencerem srovnal krok a mlčel, vděčný za to, že mlčí i druhý muž. Už by si málem přiznal, že málomluvný Spencer je docela přijatelným společníkem, když tu se asfalt změnil v obyčejnou prašnou cestu, v níž spatřil otisky podkov. Jakmile pak zahnuli doprava, před jejich zraky se začal rýsovat komplex budov a do nosů je udeřil nezaměnitelný pach sena a koní.

Lassiterovo srdce si poskočilo, nadšení se mu rozlilo žilami, a aniž by si to uvědomil, na tváři se mu objevil úsměv.

Shawn se usmíval také. Věděl, že Lassie má koně rád, ale přeci jen spatřit tu radost vepsanou v jeho obličeji… Stálo to za to. Bylo mu jasné, že se Lassie těšil, vyčetl to i z držení jeho těla, z jiskry, jež se objevila v jeho očích a samozřejmě si všiml také úsměvu, který se detektivovi však podařilo rychle dostat pod kontrolu. Ale Shawnovi to stačilo.

"Co to má znamenat, Spencere?" pokusil se Lassiter znít rozladěně, ačkoliv to žádný smysl nemělo. Spencer byl moc dobře obeznámen s tím, že chtěl v dětství poníka, a ten šašek prostě takové věci nezapomínal.

"Trpělivost, Lassie, trpělivost," zněla Shawnova odpověď, jako na povel ale přidal do kroku.

Za pár minut dorazili ke stájím. Zatímco Lassiter se absolutně nenápadně a zcela nezaujatě rozhlížel kolem a vzpomínal, kdy v nějaké stáji naposled byl, Shawn zamával na člověka u dveří nejvyšší z budov. Chvíli s ním hovořil, aby se vzápětí vrátil ke svému oblíbenému detektivovi, který už docela tušil, co se bude dít, vděčností však nepřetékal, na to se octl příliš v rozpacích.

Dál se rozhlížel, snaže se ignorovat fakt, že Spencer mu připravil pravděpodobně nejpříjemnější a nejpozornější dárek, jaký se komukoliv za posledních x let povedlo. Zrovna Spencer… ze všech lidí, to byl zrovna Spencer, kdo se na něj s úsměvem díval, kdo se mu nepochopitelně snažil udělat radost…

Shawn přemýšlel, jestli mu přijde Lassie v rozpacích natolik roztomilý, že by ho měl spontánně obejmout, ale rozhodl se takové gesto nechat prozatím být, místo toho chytil detektiva za rukáv a mírně zatahal.

"Pojď, Lasssie, já vím, že se chceš projet," pronesl tišeji, než zamýšlel, přičemž reakce na jeho jemný tón byla odpovídající a zdrcující. Tlukot Shawnova srdce se zrychlil v momentě, kdy sebou Lassieho rty mírně cukly, kdy se na něj modré oči zaměřily a kdy spatřil v Lassieho tváři tolik emocí, že se mu zadrhl dech v hrdle. Ten výraz Lassie dostal po kontrolu opět neobyčejně rychle, ale Shawn se jím přesto octl zasažen, neboť na těch pár vteřin pocítil naději, že skrze dobře zvolený narozeninový dárek by skutečně mohl v Lassiem vzbudit cosi jako sympatie vůči němu, že by ho vážně mohl mít rád.

Lassiter se proklínal za ty emoce, které jen stěží ovládal, za ty rozpaky, jež by neměl cítit, za ten na povrch se dostávající vděk. Ačkoliv se už zase kontroloval, uvnitř se chvěl dojetím, protože Spencer… Hleděl na něj s ryzí upřímností v očích, a přestože se mu to zdálo nemožné, tak i ten pseudojasnovice byl dojatý. Bůhví proč, možná mu prostě dělalo radost, že udělal detektivovi radost...

Zvláštní moment byl přerušen blížícím se klapotem koňských kopit, za nímž oba muži stočili své pohledy. Nevelký muž právě ze stájí vyváděl dva osedlané koně a mířil k nim.

"Tady je máte, pane Spencere, minimálně dvacet minut jeďte krokem, poté můžete přejít do klusu," předal muž Shawnovi otěže a ustoupil. "To sako byste si možná mohl sundat… Nebo nechcete raději půjčit nějaké oblečení, ať si to neumažete?" dodal muž při pohledu na Lassitera.

"Myslím, že to Lassie zvládne, určitě má takových obleků doma aspoň deset," odpověděl za detektiva Shawn, jenž spokojeně sledoval, jak Lassie absolutně majiteli stáje nevěnuje pozornost a upřeně se dívá na tmavšího z hnědých koní, který na Lassieho rovněž hleděl. "Můžete mi říct, jak se jmenují, abych věděl, jak je oslovovat?"

"Ten tmavší je Joseph, druhý Felix," odvětil majitel bez zájmu. "Kdybyste ještě něco potřebovali, číslo na mě máte," řekl ještě muž a odešel zpět do útrob stáje.

"Spencere, jestli o tomhle někomu řekneš, tak tě vlastnoručně uškrtím, je to jasné?" pronesl Lassie výhružku během seznamování s Josephem, který vypadal dokonce spokojeně, když ho detektiv hladil po čele a následně podrbal za ušima.

"Jasné," slíbil Shawn zcela vážně, načež se nahnul k Josephovi, zařehtal, zafrkal, zaujatě pokýval hlavou a znovu frknul.
"Joseph to prý taky nikomu nepoví. Ani té strakaté kobyle v boxu naproti, ta je prý hrozná drbna."

"Tvé nejasnovědné schopnosti se vztahují i na mluvení se zvířaty?" zeptal se Lassie, ale nezněl tak, že by mermomocí musel znát odpověď. Vzal si od Spencera otěže a zkontroloval, jestli sedlo koni dobře sedí.

"Samozřejmě, jsem muž mnoha talentů," odpověděl přesto Shawn, rovněž zkontroloval sedlo a následně se do něj vyhoupl. Trochu se zavrtěl, aby si udělal pohodlí, přeci jen na koni už dlouho neseděl a bylo mu jasné, že mu chvíli potrvá, než si jeho dolní partie na sedlo zvyknou. "Můj kůň tě momentálně prosí, jestli bys už nemohl nasednout, protože se k obědu přecpal a potřebuje to vyběhat. Znáš to, chce si držet štíhlou linii, aby se líbil kobylkám."

"Spencere, tihle koně jsou oba valaši, těm už bývají klisny zpravidla ukradené," informoval Lassitera Spencera a konečně se i on usadil v sedle. Ještěže si upravil délku třmenů, jinak by měl kolena asi až u brady, pomyslel si a podíval se na druhého muže, jenž držel otěže v levé ruce, druhou měl položenou na stehnu, tělem byl natočený k Lassiterovi a…

Detektiva z nějakého důvodu napadlo, že Spencer na koni vypadá dobře. V modré košili, riflích a teniskách, lehce opálený, vlasy pečlivě upravené…

"Pojedeme?" zeptal se, když se přiměl přestat na Spencera jen zírat. Možná se mu to zdálo, ale Spencer, než odpověděl, tak zaváhal, jako by byl duchem nepřítomný. Trvalo mu, než ze sebe dostal odpověď, což v jeho případě bylo dost nezvyklé.

"Jasná věc," přikývl Shawn, "za dvacet minut chůzí dorazíme k pláži, kde můžeme trochu přidat… A zpátky zase krokem, ať koně vychladnou. Vážně si nechceš sundat to sako? Sice ti dělá ramena a vypadáš v něm jako velký a neohrožený Lassie, ale asi ti v něm bude horko."

Lassiter se podíval na hodinky a uznal, že minimálně hodinu ještě bude slunce nad Santa Barbarou pekelně hřát. Byl zvyklý celý den strávit v obleku, ale proč by si na narozeniny nemohl dopřát ten luxus a svléknout alespoň sako, že? Pobídnul koně a dojel s ním ke stromu, na který svléknuté sako položil.

"Ale zbraň si nechám," otočil se varovně na Spencera, kdyby náhodou měl ještě nějaké připomínky.

K jeho údivu ale mladší muž jen pobaveně pokrčil rameny. Shawn už se divil tomu, že Lassie poslechl jeho radu ohledně saka, navíc jej pořád překvapovalo, jak to detektiv s koňmi umí, a jak mu to v sedle sluší. Ještěže předem požádal o koně, který nejenže je hodný, ale i dostatečně vysoký, aby Lassie netahal boty po zemi… To, že si Lassie chce nechat zbraň, jej zrovna nepřekvapilo, spíše ho to jen ujistilo, že i když je Lassie nadšený, pořád je to Lassie.

Loudavým krokem zamířili ven z komplexu a směrem k pláži. Nedá se říct, že by toho během cesty napovídali moc, dokonce i Shawn si užíval zvuky přírody a klidnou atmosféru, jež se tak lišila od té, na kterou byl zvyklý z centra města. Blížili se k pláži, když Shawnovi začal Felix tahat, vyjadřuje tak chuť ke zrychlení tempa.

"Připraven na klus?" podíval se Shawn na muže po své levici, jenž pouze přikývl, načež společně pobídli koně ke zrychlení a po pár metrech na písčitém povrchu pláže je nechali běžet zcela volně. Chvíli cválali po suchém písku, než Shawn nasměroval svého koně blíže k moři, až zpod hnědákových nohou stříkala voda všude okolo.

Po očku sledoval detektiva, jedoucího vedle něj, a Shawn měl pocit, že s takhle uvolněným výrazem ho ještě neviděl. Vítr mu sice vehnal slzy do očí, takže jeho zrak nebyl stoprocentní, ale i cosi uvnitř něj mu říkalo, že Lassie něco takového vážně potřeboval.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 16. října 2017 v 20:25 | Reagovat

Vypadá to moc dobře moc se těším na druhý díl. :-D

2 Sarah Sarah | 17. října 2017 v 16:59 | Reagovat

Pekna povidka :)
Jeden z rvych prvnich shipu? Tak to jsme na tom stejne! :D
P.S.:myslis ze by bylo mozne nekdy v budouci dobe si u tebe "objednat" neco  s Ondrou a Igim? Moc prosiiim. Potesilo by :)

3 majuar majuar | Web | 17. října 2017 v 17:24 | Reagovat

[2]: Děkuji :) Samozřejmě, příští týden na Ondru s Igim něco nahodím :)

4 káťa káťa | 17. října 2017 v 19:28 | Reagovat

to je dejavu jako blázen :D to snad není možný, já chodila na základku (!), když brácha sehnal první sérii v angličtině :D
tohle je paráda, moc se těším na 2. díl :)

5 charlie charlie | 18. října 2017 v 13:14 | Reagovat

moji oblíbení dorks ♥♥

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama