7. kapitola
Fandom: HP
Pairing: Draco Malfoy/Sirius Black
Warning: -
Disclaimer: Vše v této povídce je čistá fikce! Nechci tímto pokusem nikomu ublížit ani ničit pověst. Dílo nebylo sepsáno za účelem zisku.
A/N: Další část je tady, tak si ji užijte :) Enjoy!
Za komentáře a trpělivost děkuji Karin, Winter a ester :)
Po ucházející snídani se Draco tiše vypravil ven z pokoje. Přestože dům celý osobně neprozkoumal, pomocí kouzel ale měl poměrně jasnou představu, kolik místností se v patrech nachází. Stačil jen na všechny strany vyslat impulzy, jež mu přinesly informace, nebylo na tom nic složitého.
Co nejopatrněji dokázal, vystoupal po schodech, kde věděl, že má svůj pokoj Black. Se srdcem v krku se doplížil k prvním dveřím, za nimiž uslyšel tlumené chrápání. Měl štěstí. Black skutečně spal, a Draco se tak už klidněji vrátil do prvního patra a poté do přízemí. Přemýšlel, že by na dveře použil mazací kouzla, aby tolik neskřípala, leč toho by si Black brzy všimnul. Zkousl si ret a zvažoval své možnosti, nakonec se ale rozhodl zariskovat a prostě se pokoušet dveře otevírat tiše.
Nejprve prozkoumal skříně v kuchyni, bez úspěchu byl i poté, co pootvíral všechny místnosti v přízemí. Zbývaly dveře, u nichž Draco předpokládal, že vedou do sklepa. Pro jistotu se zaposlouchal, jestli neuslyší něco podezřelého, brzy na to však natáhl ruku po klice, vytáhl hůlku a vkročil do tmy.
Vyslovil Lumos, posvítil si na schody a pomalu šel dolů. Našlapoval opatrně, beze spěchu, stačil však sejít sotva polovinu, když pod nohama proběhla krysa. Samozřejmě ji nečekal a lekl se natolik, že nadskočil, při dopadu se mu smekla noha a po zbývajících schodech se skutálel dolů. Pravděpodobně i vyděšeně vykřikl a celkově jeho pád nebyl dvakrát tichý.
Potlučený, zadýchaný a z Blackova možného probuzení vystrašený se se zasténáním posadil, mnul si rameno, nicméně zjistil, že dopadl příhodně k přísadám do lektvarů. Nebo čehokoliv jiného. Místnost páchla vlhkostí a hnilobou, přesto Dracovi po pár vteřinách padl pohled na docela zachovale vypadající krabičku, v níž bylo přesně to, co potřeboval.
Neměl už šanci, že se z toho dostane, aniž by o tom Black věděl. Slyšel jej totiž dupat po schodech. Sám se chvěl při představě, jak bude Black zuřit, zatím na něj jen vrčel, ale teď… Měl zákaz sem chodit.
Navzdory tomu Draco našel odvahu, hmátl po krabičce vybral z ní několik lístků a vložil si je do malinké kapsy na vnitřní straně bílé košile. Tedy nejspíše již ne úplně bílé košile, prolétlo mu hlavou.
"Malfoyi!" slyšel zařvat Blacka z chodby. "Malfoyi, kde jsi?!"
Dracovi už měl jen pár vteřin, aby krabičku vrátil na místo. Sotva tak učinil, dveře do sklepa vrzly a blonďákovi nezbývalo nic jiného, než čekat, až ten šílenec dorazí k němu. Byl by se možná snažil bránit, ale všechno ho bolelo. Než by se vydrápal na nohy, Black by jej stejně odzbrojil a kdoví co ještě…
"Tady tě máme, ty čmuchale," zavrčel Black, jakmile mu padl Lumos a vzápětí zrak na mladíka, sedícího na vlhké podlaze. "Nedalo ti to, a musel ses přesvědčit na vlastní oči, co všechno tady schovávám, že? Levicorpus!"
A tak Draco poprvé pocítil na vlastní kůži mistrně provedený Levicorpus, jímž jej Black vynesl ze sklepa a nechal spadnout na podlahu v hlavním pokoji.
"Co jsi tam hledal?" štěknul po něm Black, který se usadil obkročmo na židli, předloktí si položil na opěradlo a hleděl na Malfoye, kterak se válí na zemi.
Draco zaskučel bolestí, jakmile dopadl na zem, a už tak naražené části si narazil znovu. Hodil po Blackovi vzteklým pohledem, který se pravděpodobně minul účinkem, jelikož bolest v rameni byla tak silná, že se mu do očí začaly drát slzy. Stisknul zuby ve snaze pateticky nezakňučet, místo se toho se posadil, zraněnou ruku přitisknutou k hrudníku.
"Co jsi tam hledal, Malfoyi, potřetí se ptát nebudu," informoval jej Black a kouzlem, jež Draco ani nepostřehnul, se přesvědčil, jestli ten malý zmetek nemá náhodou něco zlomeného. Modřiny a odřeniny jej nezajímaly, ty Malfoyi ze srdce přál, ale Brumbál, respektive neporušitelný slib by jej zřejmě vykleštil, kdyby se tomu čmuchalovi něco špatně zhojilo.
"Nic, jenom jsem byl zvědavý," vyhrknul Draco, hlas se mu třásl. "Necítím se dobře v domě, když nevím, co tady všechno je."
"Tvoje pocity jsou mi ukradené. Prostě mi budeš muset věřit, že jsi v bezpečí," blýskly se Blackovi v úsměvu zuby.
"Alespoň před samotným barákem," dodal, opustil židli, chytnul Malfoye za zdravější rameno a přinutil jej se postavit.
Draco procedil nějakou nadávku skrze zuby, ale nebránil se.
"Koukám, že sis dobře natloukl, takže už tě za to plížení trestat nebudu, navíc ráno jsem tě vyděsil pěkně, to stálo za to," pronesl Black pobaveně, když tlačil mladšího muže do schodů. "Ale ještě jednou tě nachytám, tak tě ani neporušitelný slib neochrání před tím, co si pro tebe vymyslím."
Draco mu to věřil. Měl strašný vztek na toho hajzla, ale zároveň se mu ulevilo, že mu Black alespoň momentálně nic hrozného udělat nechce.
"Jenže ty jsi mě ještě ke všemu vzbudil, čímž jsi mě velmi rozzlobil, užovko, takže ti to dám odpoledne hezky sežrat. Víš, že mě Brumbál požádal, abych ti připomněl nějaká obranná kouzla? No, ano, takže ve čtyři hodiny máš povoleno se dostavit do kuchyně. To jsem ale hodný, že si na takového zmetka jako ty udělám čas, že?" mrsknul s posledním slovem Dracem do jeho pokoje takovou silou, že se mladík opět poroučel k zemi. "A nečekej, že budu na tvoje bolavé ramínko brát ohledy. Neměl jsi ve sklepě, co dělat."
Draco se už na Blacka ani nepodíval, slzy mu vyhrkly z očí, byl špinavý, vystrašený a naštvaný.
"Buď rád, že jsem tě neprohledal. Vážně jsem ti nesežral, že jsi jen zvědavec, ale pro mě za mě si to nechej, když už jsi kvůli tomu vážil takovou cestu..." prokázal Black svou nesmírnou dobrotu a zavřel za sebou dveře.
Mladý Malfoy se se zatnutými zuby přesunul na postel, rameno jej bolelo jako samo peklo. Musel vypadat opravdu směšně, když se tak válel před Blackem, protože ten se mu ani neobtěžoval vzít hůlku. Draco ji celou dobu svíral v dlani, ale nepoužil ji. K čemu ji pak má, když se ani neumí bránit?!
Nemohl to v sobě držet, stále více slz si nacházelo cestu ven, hrudník se mu třásl vzlyky, jež rezonovaly pokojem. Pláč vyplavoval na povrch jeho vztek, smutek, bezmoc, ponížení… Připadal si, jako by prožíval všechny negativní emoce světa, jako by se od něj všechno hezké odvrátilo.
Jinou bolestí než ramenou se mu svíralo nitro. Chyběli mu. Oba dva, matka i otec, strašně mu chyběli. Nikdy tohle neměli dovolit, neměli dovolit, aby… Ale vždyť si za to mohl sám. Jenom on sám, kdyby nebyl takový budižkničemu, kdyby se lépe učil, kdyby byl schopnější… Byl úplně k ničemu, když se ani jednomu ožralému Nebelvírovi neuměl postavit!
Z kapsy vytáhl lístky Mandragory a odložil je na noční stolek s tím, že je později raději ukryje, kouzlem ze sebe nechal sjet košili i kalhoty, odlevitoval je do části skříně, odkud Krátura sbíral věci na vyčištění, a opatrně si prohmatal rameno.
Syčel a zatínal zuby, ale vše svědčilo jen o tom, že má rameno pouze ošklivě naražené. Vykouzlil si pro paži podporu a z nočního stolku vytáhl příruční sadu lektvarů, čítající dezinfekční, proti bolesti, slabé otravě či obyčejnému nachlazení.
Pozřel ten proti bolesti a po pár vteřinách se mu udělalo lépe. Zkusil se pomalu postavit a oddechl si, neboť dokázal stát rovněž a dokonce bez větších potíží chodit, takže se odporoučel do koupelny, kde s nadávkami na Blackův účet a sliby, jak mu to vrátí, vložil odřené ruce pod studenou vodu a následně použil mýdlo. Mohl si vzít dezinfekční lektvar, ale proč plýtvat, když měl po ruce dostupnější řešení. Zvažoval, že by si prsty ovázal, ale nakonec se mu rány nezdály tak hluboké.
Ováže si je, až bude muset jít za Blackem. Při té myšlence se otřásl a žaludek se mu sevřel. Nechtěl tam jít, nechtěl toho hajzla už ani vidět. A Brumbála taky. Hlas v hlavě mu ale stále našeptával, že se neměl nikam plížit, že třeba stačilo požádat… Jasně, požádat Blacka, ušklíbl se Draco, výraz se mu ale vzápětí změnil v trpící, když mu žaludek dal opět najevo, že není zcela v pořádku.
Mladý Malfoy se tedy teď už vratkým krokem vrátil do svého pokoje a uložil se do postele. Nebylo dobré, aby po lektvaru na bolest dlouho postával, potřeboval být v klidu, aby byl účinek co nejlepší. Po chvíli zavřel oči a brzy usnul.
XXXXX
Siriuse sice rozmrzelost z probuzení neopustila, přesto se cítil docela dobře, když se před ním sám syn Luciuse Malfoye krčil na zemi, celý vystrašený. Však se z toho dostane, pomyslel si, když jakýsi nezvaný trn viny poukázal na to, že za něj nese zodpovědnost a neměl by jej zraněného nechávat v pokoji.
Jestli ho máme mít mezi sebou při bitvě s Voldemortem, musí se naučit o sebe starat sám, obhájil si své činy Sirius a znovu se odebral do ložnice, aby se prospal. Doba strávená v Tichošlápkově kožichu se mu trochu protáhla, jelikož od jisté chvíle byl doslova alergicky na krysy, a když jednu v domě spatřil, nedokázal odolat touze ji zadávit. Ta potvora mu sice utekla, tak spravil si chuť alespoň vystrašením toho hádětě. Malfoy vypadal strašně vtipně, jak na něj vyjeveně zíral, vlasy rozcuchané, na sobě jen pyžamo a bublinu u huby.
Kdyby to nebyl Malfoy, vypadal by i roztomile, prolétlo Siriusovi hlavou, než se opět ušklíbl nad vzpomínkou, jak se Zmijozel zatvářil vyděšeně, když na něj štěknul. Jako by ještě nikdy neviděl pořádné psisko. Napadlo jej, že Tichošlápek by asi uměl vyčenichat, co Malfoy ve sklepě vzal. Tedy jestli něco, ale… Siriuse to popravdě moc nežralo, dokud…
Posadil se na posteli a zapřemýšlel, jak moc je pravděpodobné, že si s sebou Malfoy dovezl soupravu na lektvary. Té by si snad všiml, že ji v pokoji má, ne? A taky vaření lektvarů dost páchne, vzpomněl si Nebelvír na svá léta v Bradavicích.
Každopádně výlet do Dracova pokoje není špatný nápad. Koneckonců si pak budou kvit. Více méně.
Mimoto si usmyslel, že s Malfoyem budou cvičit každý druhý den, v ostatní dny mu poručí, aby uklidil nějakou část domu, když už má takovou touhu jej prozkoumávat. Aspoň se zabaví a nebude mít čas tolik myslet na to, jak hezky pozmijozelsku vysmahnout a nechat se naverbovat Voldemortem. I když Sirius netušil, co by s ním Voldemort dělal… Nejspíše by zařval při první nebo druhé akci.
Pokud má dost rozumu, tak bude sekat latinu, pomyslel si Sirius a uložil se opět na postel. Plány na odpoledne už se zabývat nemusel. Jiné kouzlo než Protego nemělo smysl pro začátek zkoušet.
XXXXX
Jakmile se Draco probral, do nosu jej udeřila vůně oběda. Nevěděl, jestli to bylo tím vyčerpávajícím ránem nebo čímkoliv jiným, ale když spatřil na talíři pořádný kus kuřete, tak nezaváhal ani vteřinu. Musel uznat, že Krátura se docela snažil. V návaznosti na jejich konverzaci jejich hostu sice nepřestal připravovat veškeré druhy masa, vždy mu ale dával bohatou přílohu. Jen trochu po sladkém jídle se Dracovi zastesklo, neboť Black zřejmě v oblibě takové pokrmy neměl, pročež Krátura nic jako deserty nepřipravoval.
Kvalita jídel byla horší než na Malfoy Manor, to mladý Zmijozel věděl bezpečně, během týdne u Blacka ale bídně nezhynul, takže se domníval, že si holt začíná zvykat. Rozhodl se také, že Kráturu vezme na milost a při nejbližší příležitosti jej nenakopne. Skřítek sám od sebe chtěl poskytnout Dracovi vhodnou stravu, nemusel nikterak jejich hosta poslouchat, přesto mu vyšel vstříc, což se Draco přiměl s nelibostí ocenit.
Po obědě se protáhnul a zjistil, že lektvar stále velmi dobře působí. Bylo mu jakž takž fajn. Tedy do chvíle, než se ozvalo tiché zaklepání na dveře. Netušil, kdo to mohl být, Black by určitě neklepal, a když už, tak hlasitě jako buran, ale tohle klepání znělo až nesměle. Že by Krátura?, pomyslel si a šel otevřít.
Pohledem dolů zjistil, že na něj zespodu hledí malá sova. Přinesla dopis. Draco k ní poklekl, psaní si vzal, ale sovička místo odletu jen mávla křídly a usadila se mladíkovi na předloktí. Koukala na něj zvědavě, jako by si jej prohlížela.
Draco na ni zaskočeně civěl, pak se ji pokusil odehnat, ale ten prcek jen obkroužil místnost a znovu si sedl na jeho předloktí. Blonďák tedy usoudil, že pták čeká na odpověď, kterou bez přečtení dopisu prostě nenapíše. Zvedl se, zavřel dveře a usadil se zpět ke stolu. Nádobí z něj už zmizelo.
Sovička si přelétla na kraj stolu, načež si Draco prohlédl obálku. Psal mu Brumbál.
Hmm, jak by se mu asi líbilo, kdybych mu popsal, že na mě Black seslal Levicorpus? prolétlo mu hlavou. Představa to byla pěkná, leč měl na paměti, proč to kouzlo na něj Black seslal, takže se vzdal snění a dopis otevřel.
Ředitel mu v něm vyjadřoval svou naději, že s Blackem snad úspěšně vycházejí, a pro utužení jejich pouta je nabádá k procvičování obranných kouzel. Dracovi bylo jasné, že tohle tomu senilovi nezapomene. Dopis nebyl dlouhý, neboť zbytek jeho obsahu se týkal už jen Dracových spolužáků. Brumbál se domníval, že by se je měl pokusit kontaktovat, protože by díky tomu mohli zjistit, kdo z jeho zmijozelských spolužáků také není v bezpečí, ať už kvůli strachu rodičů Voldemorta následovat, či že pouze oni sami s ním nechtějí mít nic společného.
Mohl bys ses tak dozvědět, kdo při tobě bude stát, až se vrátíš do Bradavic. Můžeš je pomoci ochránit, Draco. Čekají nás těžké časy a přátelé ti je mohou pomohou překonat. Přemýšlej o tom, prosím.
Na závěr mu Brumbál připomněl, aby v dopisech samozřejmě nezmiňoval, kde se nachází, a připojil mu seznam jmen Zmijozelů, které by měl kontaktovat. Prolétl seznam očima.
Nedivil se, že ředitel do seznamu nezahrnul ty, s nimiž v minulých letech trávil čas. A ti také budou pravděpodobně jeho nepřáteli číslo jedna, jakmile se vrátí do Bradavic.
Bodlo jej u srdce, velmi rychle si ale připomněl, že se bez nich přeci obejde, stejně jako bez těch, které mu Brumbál vypsal. Navíc dobře pro ně, takhle se nedostanou do spárů nějakého jiného Blacka.
Přeci jen ale nedokázal z hlavy dostat myšlenku na ředitelova slovy.
Můžeš je pomoci ochránit…