Aúúúúú

23. března 2017 v 18:39 | Archea Majuar
Aúúúúú

Fandom: RPS

Pairing: Ondřej Sokol/Igor Chmela

Warning: +18, vlkodlak, d/s

Disclaimer: Vše v této povídce je čistá fikce! Nechci tímto pokusem nikomu ublížit ani ničit pověst. Dílo nebylo sepsáno za účelem zisku.

A/N: Nikdy jsem neměla chuť psát cokoliv, obsahující vlkodlaky či upíry, minulo mě Teen Wolf, Twilight i tomu podobné, ale přeci jen... myšlenka na Igora jako vlkodlaka... Ok, to by šlo :D Nicméně jsem si všechny aspekty proměny a celkově důsledky upravila k obrazu svému, není to nic světoborného, prostě jsem se to rozhodla jednoho dne napsat, a tak vzniklo tohle. Další nebudou, to vás ujišťuji :D Enjoy! :)

Za komentář děkuji Mattovi :)



"Jsi jediný, komu jsem se to odvážil říct…"

Ondra seděl v křesle, neschopen slova. Jen zíral na svého přítele, který mu právě pověděl něco, čemu se zdráhal věřit. To… přece nemohlo… jak… Cožpak se svět během noci změnil z reálného na pohádkový? Či dokonce hororový?!

"Docela rozumím tomu, že nevěříš, ale můžu předvést názornou ukázku."

Otřásl se, ale nevěděl, jestli hrůzou nebo sílou fascinace výjevu, jenž se mu naskytnul. Ani nestačil dát Igorovi svůj souhlas a vzápětí na posteli před ním neseděl Igor, respektive to stále byl Igor, ale hnědá se z jeho očí vytratila, nahrazena jedovatě žlutou, a ty zuby… Ondra polknul a vnímal další výboj, sjíždějící mu po páteři, když se Igor nahrbil a… vzápětí se bez obtíží změnil zpět.

Stále mu to přišlo strašně absurdní, předpokládal, že se každou chvíli musí probudit, ale když na sebe další minutu jen tiše zírali, tak mu došlo, že tohle asi nebude jen praštěný sen.

"Jak to zvládáš?" zeptal se Igora tiše.

Ano, byl zděšen, že něco jako lykantropie vážně existuje, byl nešťastný, že to potkalo zrovna Igora, ale zároveň se zastyděl za to, jak mu srdce splašeně tluče, vyburcované adrenalinem, jenž mu náhle koloval žilami. Má před sebou vlkodlaka. Igora a vlkodlaka v jedné osobě. Šok pomalu střídala zvědavost, soucit a starost.

"Stalo se to těsně po posledním zájezdu, měl jsem čas se s tím nějak srovnat a… zjistit, že kromě zvýšené chuti toulat se po lesích, citlivějších smyslů... se nic nestalo. Jen se nesmím moc vztekat," pousmál se smutně Igor a sledoval, jak se k němu jeho přítel blíží a usedá k němu na postel.

"Fakt? A co ta… proměna?"

Igor předpokládal, že bude Ondra zvědavý jak babka na tržnici, což byl ochoten snést, protože… sakra, potřeboval to někomu říct! Celý měsíc se děsil toho, až přijde úplněk, strachy nespal, nejedl… aby nakonec zjistil, že ty články na internetu měly pravdu.

"Kousl mě alfa, takže jsem měl velkou šanci, že jím budu taky. Alfa umí přeměnu ovládnout, nemusíš se tedy bát, že o úplňku budu výt na měsíček," potěšilo jej, když uviděl na Ondrově tváři pokus o úsměv.

"Já spíše myslel, jestli to nebolí," šel napodruhé Ondra přímo k věci, pozorně studuje obličej staršího muže, jenž se pod jeho pozorností a zvláštně intimní tělesnou blízkostí rozechvěl. Hřálo jej u srdce, jak je Ondra starostlivý, možná mu to měl říct dřív, nemusel by si tím vším projít sám…

"Ne," odpověděl a demonstrativně vycenil zuby, vlastně se docela bavil tím, jak Ondra úžasem vykulil oči. Ten se ale, když spatřil, že Igor z něj má legraci, rázem uklidnil a do výrazu se mu promítla úleva. Na druhý pohled situace tak strašně nevypadala, Igor snad byl se svým stavem až spokojený, napadlo jej. "ještě nějaké otázky?"

Ondra jej z blízka sledoval, oči zapíchnuté do hnědých, jako by chtěl něco říct, pootevřel ústa, ale vzápětí je zase zavřel, v šedých duhovkách něco… Igor překvapeně zamrkal, když jeho citlivější čích zaznamenal zvláštní vůni, kterou prozatím neuměl zařadit, věděl jen, že se mu líbí. Vlkovi uvnitř něj se líbí.

"Jsem rád, že jsi mi to řekl," pronesl nakonec Ondra, Igor pokrčil rameny a prostě se usmál, načež vyšel vstříc Ondrovu pokusu o objetí. Ondra byl vždycky vysazený na tyhle emoce vyjadřující gesta, proto se vůbec nebránil, dokonce je nechal, aby padli na záda. Tělem se mu rozlil příjemný pocit, způsobený nejen tím, že jej pevně svíral v náručí člověk, na kterém mu záleželo, ale také jej přemohlo vědění, že už na to není sám. Svěřil se, ulevilo se mu… přitisknul si Ondru ještě blíže, aniž by nad tím přemýšlel, v nose jej zašimraly jeho vlasy a vůně, ta vůně, již před chvíli vnímal jen okrajově, nabírala na intenzitě.

Byla příjemná, měl pocit, jako by jej pohlcovala, omámila mu smysly i mozek. A svým způsobem ji cítil i později, když se octli na jevišti, i další den, pořád… pořád, když byl kolem něj Ondra. Neměl ponětí, co se to děje, ale když se na dalším zájezdu objevila znovu, silnější a působivější, vábila jej, lákala vlka v něm, aby se neustále motal kolem svého přítele, aby jej nespouštěl z očí, aby se jej dotýkal a pak…

Pak mu to docvaklo. Pro jistotu v návalu paniky prozkoumal internet, co kdyby náhodou vyvodil špatné závěry, ale poradny mu jen potvrdily, co si myslel. Potvrdily mu myšlenku, z níž vlk v něm zavyl nadšením a on sám se děsil toho, jak moc se i jemu zamlouvá.

Zamlouvá… honilo se mu to slovo hlavou, zatímco pozoroval Ondru, jak blbne na jevišti, jak se v upnutých kalhotách vyjímá jeho zadek, jak upřímný úsměv hodil jeho směrem, jak jsou jeho oči nádherné… Cítil, jak ho vůně prostupuje, jak se dostává do celého těla, a jak se všechny jeho smysly soustředí jen na toho jediného člověka, jen na Ondru… Co by tomu asi tak diváci řekli, kdyby ho chytnul a přede všemi ho pořádně ojel, až by Ondra prosil o víc, až by řval jeho jméno… Vlk povzbudivě zakňučel.

Ale vydržel, až takový dobrodruh fakt nebyl, tak tak se dokázal ovládnout, aby nebyly jeho záměry patrné na přední části jeho riflí. Uvědomoval si, že jej mělo zajímat, proč si toho dříve nevšimnul, jak dlouho už jej Ondra chápe jako více než přítele, jak… jak se to vůbec mohlo stát, ale vlkovi tohle všechno bylo jedno.

Také díky svým hereckým schopnostem si na konci představení gratuloval, že nikdo snad nic nepoznal, jen ten odchod na pokoj možná trochu uspěchal… leč představa, že… ne, nemohl uvěřit tomu, že se mu něco takového honí hlavou, ale pravda to být musela už jen kvůli tomu, jak se mu krev při té představě, že by mohl mít sex… s Ondrou… s chlapem… vlk zavyl… krev se mu hrnula do slabin, jeho krok se stále zrychloval, chuť přeměnit se rostla. Ale věděl, že jestli něco, tak nesmí svého přítele děsit. Pokud to sám nebude chtít…

Když vešel do jejich společného pokoje, měl v plánu to na Ondru zkusit pomalu, protože jak řekl, nechtěl jej děsit, jenže… Sotva se zbavil bot, ponožek a mikiny, tak se Ondra vynořil z koupelny. Samozřejmě se ještě nestihl osprchovat, zřejmě si jen něco zapomněl a vrátil se pro to, ale tohle byly jen okrajové poznatky, jež Igor zaznamenal. Ztuhnul, jakmile se před ním Ondra zjevil jen v kalhotách, triko svlečené, vůně jej do nosu udeřila silněji než kdy dřív, fyzický výkon během představení zanechal svou pro Igorův čich nezaměnitelnou stopu, vlk zavrčel a Igor mu podehl.

Vůbec nevnímal, jak překonal vzdálenost mezi nimi, náhle pevně chytil Ondru za ramena a přitiskl jej zády ke zdi, sám se na něj z boku nalepil, dech rázem zrychlený, z kůže mu sálalo horko a vzrušení rostlo, až vyděšený pohled modrých očí jej vrátil do reality.

"Proč jsi mi nic neřekl?" zeptal se, v hlase překvapení z náhlého pozbytí kontroly a zoufalství pramenící v pochybnostech, zda si ji bude schopen nadále udržet…

"Co?" těkal Ondra z jednoho hnědého oka do druhého, byl zmatený, ale ten Igorův výraz, jak se na něj tisknul… polknul, do pohledu se vkradlo pochopení, následováno uvědoměním, jak jej Igor pevně svírá, jak rychle dýchá, jaký z něj jde žár a… jak se mu tenhle stav líbí… kolikrát si vyčítal, že přesně tohle by chtěl, že je celý nadržený z představy, jak si ho vlk v Igorovi podmaní… nejprve mu ze sebe bylo zle, vyčítal si, o čem to vůbec přemýšlí, jenže Igor… zbavený kontroly… neuměl si představit nic, co by jej vzrušilo víc.

"Ondro…" zavřel Igor oči, snaže se držet vlka na uzdě, ale ten chtěl jen jedno… přejel nosem po Ondrově krku, z plných plic nasál vůni, jež se mu zdála každou vteřinou neodolatelnější, vábila jej, vlk jí pořád neměl dostatek, musel mít víc… jako ve snu vnímal, jak se mu přeměňují zuby, Ondrovi se zadrhl dech v hrdle, jakmile jimi po jemné kůži přejel, na moment jím projela panika, že ho Igor kousne, ale ten jen nasával vzduch, jako by mu strašně voněl…

"Ondro…" zamručel Igor znovu, až se Ondra zachvěl, oči zavřel, neschopen Igorovi odolat, cítil jeho zuby, jeho dech, jeho horkost i… unikl mu sten, když ztvrdnul tak moc jen ze zjištění, že se mu o stehno otírá Igorova erekce. "Jen ta vůně… vím, cítím, cítím to z tebe, jak moc tohle chceš… jak moc mě chceš v sobě."

Igor doslova vrčel, vlk v něm vrčel, když Ondrova vůně zcela objala všechny jeho myšlenky, odsunula je do pozadí a donutila vnímat jen to tělo před ním, chvějící se očekáváním, přejížděl nosem po jeho krku, vlk uklidněn tím, že dostane to, po čem touží, neměl námitky proti změně zubů zpět na lidské, věděl, že se dočká… protože touha člověka byla úplně stejně silná jako ta jeho. Igor zapojil rty, políbil Ondrovu čelist a když se narovnal, uchvátil jej ten pohled na Ondrovu tvář, z níž na něj po chvíli zamrkaly vzrušením zářící oči.

Neodolal, musel se přesvědčit, proto pozvedl ruku a chytil do dlaně Ondrův rozkrok, z úst mu unikl hlasitý sten. Ondra byl úplně tvrdý, přirazil mu do dlaně a jeho výraz ještě potemněl… Chtěl ho, bože můj, jak strašně ho chtěl, prolétlo Igorovi hlavou, když dál laskal Ondru přes kalhoty, ten se vzmohl jen na tiché steny, oči upínaje do hnědých, byl zcela v moci svého přítele… pořád cítil jeho zuby na krku, slyšel jeho poživačné nádechy, vnímal, že se o něj Igor mírně otírá, dostal se do stavu, kdy už nemohl nic zastavit, z erekce mu teklo, spodní prádlo úplně mokré, tak rychle, intenzivně, nechápal, nevěděl…

Zaklonil hlavu a sevřel si spodní ret, před očima stále ty zuby, jak jen kousek chyběl, aby…

"Fuck," zasténal zlomeně, celé tělo se napnulo, když bouchnul pěstmi do zdi za sebou a boky naposled vystřelil proti Igorově ruce, v mysli, jen ty zuby, jen to vrčení, jen Igora…

Igor zíral a vnitřně zavyl nadšením, když uviděl, jak se Ondrova tvář stáhla v prožívané slasti, a jak se ta nádherná vůně obohatila o další, cítil to, cítil, jak se Ondra udělal jen z toho, že jej dráždil rukou přes kalhoty, jen…

"Tvoje zuby…" uslyšel tichý povzdech. "Já…"

To… to jako vážně…? Honilo se Igorovi hlavou, zdráhal se uvěřit, že Ondrovi se právě tohle tak líbilo, že díky tomu… že se díky tomu udělal jen z pár doteků?! Možná to bylo zvrácené, možná ano, ale stačil mu jen pohled do šedých očí, stále nadržených, chtějících víc, chtějících ho celého takový, jaký byl… vlk už zase netrpělivě zavrčel a Igor mu dal zapravdu, načež chytil Ondru v pase, zepředu se k němu přitisknul a spojil jejich rty v polibku, jímž z mladšího muže okamžitě vymámil zasténání, jejich jazyky se rázem propletly, rty do sebe narážely, jen z toho, jak po něm Igor chňapal ústy, se Ondrovo vzrušení znovu probouzelo k životu, objal svého přítele a tiskl si jej na sebe ještě víc, kdyby to bylo možné…

Potřeboval jej cítit, cítit jeho sílu, kterou mu Igor posléze demonstroval tím, že jej chytil pevněji a bez potíží odhodil na postel, kam se přesunul poté, co se zbavil trika, kalhot i spodního prádla, Ondra se mezitím vysoukal z riflí, načež jej Igor zarazil v pohybu. Veden něčím, co neuměl popsat, něčím niterným a silným, se sklonil, čichové buňky skoro zpívaly, když se obličejem přiblížil tam, kde byla vůně nejintenzivnější, když se tváří otřel o znovu látku boxerek napínající se na znovu se k životu probouzející tvrdost, prsty zaháknul za lem poslední zbytku látky a stáhnul jej níž, vlk zavyl, jakmile se před ním Ondrovo mužství tyčilo v plné kráse.

Spodní prádlo letělo stranou, to ale Ondra opravdu nezaznamenal, neboť byl zcela fascinován tím výjevem, kdy se Igor zdál být plně zaujat jeho erekcí, v níž mu zacukalo, tvrdnul pod tou pozorností, již se mu dostávalo, chvěl se a chuť mít Igora v sobě jen rostla, a stala se téměř nezvladatelnou ve chvíli, kdy spatřil, jak se Igorovy rudé rty od sebe vzdalují a jak jazyk lascivně přejede přes jeho špičku.

Nedokázal zabránit stenu, jenž zazněl místností, potřebný a nadržený. Igor k němu vzhlédl, s predátorským výrazem se během mžiku přesunul nad něj a sehnul se pro polibek, na jazyku stále přítomnou chuť spermatu, přesto Ondra ani na vteřinu nezaváhal, líbal Igora jako smyslů zbavený, chtěl ho, sakra, musel ho mít, hned teď. Ruce mu samovolně vystřelily vzhůru, zabořily se do prošedivělých vlasů, načež se přesunuly na záda a na zadek, naváděje jej níže, aby se mohl o jeho erekci třít, cítit ji proti své, zasténal Igorovi do úst, když se tak stalo a jeho sten následoval druhý, jakmile uslyšel Igorovo hrdelní zavrčení.

Netušil, jestli jen jako člověk by se jeho přítel projevoval podobně, ale hříšně a zvráceně moc se mu líbila tahle vlčí stránka… Ty zuby, zatoužil je cítit na kůži znovu a znovu, vnímat Igorovu sílu, jak snadnou kořistí mu je…

Igor se s dalším zvířecím zvukem mírně odtáhl, shlížeje do šedých očí, výraz divoký, ústa pro lepší přísun vzduchu otevřená, vlasy rozcuchané. Ondra vyšel vstříc boky druhým, jejich erekce se k sobě tiskly, obě vlhké a skoro bolestně tvrdé, prahnoucí po uvolnění…

"Potřebuju tě," hlesl Ondra, zasažen mocí situace, zasažen pohledem, jakým se na něj Igor díval.

"Já vím, cítím to," zachraplal starší muž, opláceje pohyb slabin proti Ondrovým, skláněje rty k jeho oušku. "Ale bude to bolet…" pronesl tiše, v hlase prvky starosti, neměl nic, jen sliny…

Ondra mu zaryl nehty do zadku, zoufale se k němu tisknul, k jeho tříslům, k jeho hrudníku, když šeptal…

"Chci, aby to bolelo…"

Vlk vyl, Igorovi se zatmělo před očima, jak se přes něj přehnala vlna horka, pramenící v touze po přeměně, Ondra se zachvěl, když na krku pocítil ostré zuby, ale neucuknul, dál se k Igorovi lepil, vnímaje další příliv krve do slabin, jakmile se mu naskytl pohled do vlčích očí, vzápětí opět nabírajících čokoládově hnědou barvu, výraz druhého muže prozrazoval, jak se v něm pere chtíč a starost, jež pro teď zvítězila, Igor svého přítele políbil, stále zaražen tím, jak Ondra… ne že přijímal jeho stav, on ho vzrušoval… dostatečně si naslinil prsty, nechal jednat svůj instinkt a zatímco něžně, pečlivě líbal Ondrovy rty, začal se prsty dobývat do jeho těla, uvolněného a ochotného jej do sebe přijmout, zlehka sál citlivé rty, hleděl do šedých očí, v nichž se sem tam mihl stín bolesti, ale ve chvíli, kdy v něm měl dva prsty a Ondra proti němu přirazil, vlk ztratil trpělivost.

Igor se ani nestačil jakkoliv vzepřít přeměně, náhle se otíral nosem o Ondrův hrudník, přes místo, kde se skrývalo jeho srdce, přejížděl ostrými zuby a slyšel, jak se Ondra ostře nadechl, cítil, jak se mladším mužem prohnala vlna strachu, následována další vlnou vzrušení, sám už touhou šílel, sžírala jej zevnitř, erekci bolestně tvrdou, zuby se zatnuly do kůže a k uším mu dolehlo hlasité zasténání.

Ondra se mohl zbláznit, ta horkost z Igorova těla, dech a zuby na pokožce, mohl by mu ublížit, hodně ublížit, ale zuby ho jen zlehka škrábly, jako by si jej chtěl vlk pouze označit… Točila se mu hlava a z poblouznění jej vytrhl až pohyb, jímž se do něj Igor snažil dostat. Zaostřil, nad sebou Igorovu tvář, žluté oči žhnuly chtíčem, zuby na něj cenil a vrčel, ovšem Ondra místo toho, aby ztuhnul děsem, se jen co nejvíce uvolnil, s očima navrch hlavy zíral na svého přítele, vnímal, jak ho roztahuje, naplňuje, vnímal bolest, ale on ji v tu chvíli potřeboval cítit, zasténal a zaklonil hlavu, když se vyklenul proti silnému tělu, čehož Igor využil, zuby přejel po odhaleném hrdle, až se Ondra pod ním nekontrolovatelně roztřásl…

Byl jeho, jen jeho, rezonovalo Igorovi hlavou, zatímco se nořil do rozpáleného těla, jež se mu nabízelo, nechalo by si líbit cokoliv… na jazyku slanou chuť, v nose tu dokonalou vůni vzrušení, a když byl v Ondrovi až po kořen, svaly se kolem něj stáhly, jako by jej vítaly… zavrčel, vlk v něm chtěl víc, chtěl převzít co nejvíce kontroly a Igor v sobě nenašel sílu vzdorovat, věděl, že se nepřemění úplně, proto se podvolil, proto nechal drápy, aby se zatnuly do povlečení, aby…

Když zuby na moment zmizely a Igor se octl zcela uvnitř něj, Ondra se pomalu podíval na Igora, který se nehýbal... Ondra přesunul dlaně na jeho záda, aby mu dal najevo, že je v pořádku, že může pokračovat, když jej pod prsty zašimrala srst, na rameno mu dopadla široká ruka, drápy se zasekly do kůže, ve žlutých očích jen ryzí touha… po něm… Igor do něj přirazil, Ondrova erekce se otřela o jeho břicho a mladšímu muži z pootevřených rtů unikl sten, další pohyb, náraz do místa uvnitř něj, jiskry vzrušení se rozlétl do celého těla, další frikce, vzrušení prahnoucí po doteku.

Jestli měl na vteřinu pochybnosti, zda tohle opravdu chce, tak se vzápětí rozplynuly, nehty zaryl do Igorových zad a nadšeně vyšel vstříc jeho ústům, dravě líbajícím, majetnickým, zuby cinkaly o sebe, cítil chuť krve, když špičák nepříliš šetrně přejel po jeho rtu, ale i to jej jen ještě více hnalo k vrcholu, tiskl se k Igorovi, poddával se mu, vlkovi v něm, nechal se šukat, stále tvrději a rychleji, jako by byl stvořený jen k tomu, aby ho Igor mohl ohnout, jen z té myšlenky se hnal dál a dál, přesně tohle chtěl, po tomhle toužil, aby byl jen jeho, jen Igorův…

Igor freneticky pohyboval boky, nevěděl, jestli Ondru líbá, kouše nebo saje jeho spodní ret, vnímal jen touhu, jež z něj sálala, rukou se opíral o jeho rameno, tlačil jej do nejvíce do matrace, druhou dlaní pak přejížděl po jeho erekci, pod prsty cítil, jak z ní Ondrovi nepřetržitě teče, uši mu laskaly jeho tlumené steny, vlk se dmul pýchou, jak strašně je druhým mužem chtěn, jak se mu poddal… prožívanou rozkoší omámenou myslí se mu honily myšlenky, že Ondra jej vážně v téhle podobě chce, že mu není schopen odolat, potřebuje ho v sobě, aby ho pořádně roztáhnul, po zádech jej škrábaly jeho nehty, Ondra sténal s každým přírazem, s každým přejetím po erekci… byl blízko a Igor jen znásobil své úsilí, zasouval se do něj se stále větší razancí, a pak ho v sobě Ondra stisknul silněji než předtím a on na dlani ucítil jeho sperma, jehož aroma zasáhlo Igorovy čichové buňky, vlk zavyl…

Všechno pálilo, hořelo, celé tělo, Ondra netušil, jestli je to nádherně příjemné nebo bolestně slastné, nerozeznal už vůbec nic, Igorova dlaň jej vedla vstříc vrcholu, kdyby byl jen trochu nešikovný, kdyby drápem o něj zavadil… načež jej Igor znovu kousnul do rtu a všechno to napětí se dostalo na hranici, už neměl šanci vydržet, už ne… prohnul se v zádech a hlava mu padla dozadu, z hrdla uniklo táhlé, hlasité zasténání, načež se mu před očima zatmělo, když z něj prožitá slast a bolest vytryskla dnes již podruhé v podobě bílého pramene. Stisknul Igora v sobě, cítil ho, cítil jeho naběhlou erekci a pak i uslyšel zvířecí zavrčení, když tělo nad ním zcela ztuhlo a Igor se do něj udělal, okamžitě otevřel ještě snad slzami slepené oči, aby na něj viděl, žlutá žhnula… a zmizela za víčky, vlčí zuby se přeměnily zpět a Ondra si uvědomil, že v dlaních mu zůstaly… chlupy.

Stále zrychleně dýchající Igor se postupně vzpamatovával, vlk se upokojil a spokojeně čekal, co bude dál, po otevření očí už Ondra hleděl zase do čokoládově hnědé… srdce mu poskočilo, což jej zaskočilo ještě více než úsměv, jenž se mu rozlil po tváři. Tohle… mohl být jen sex… zvířecí… doslova… ale ta plachost v Igorově pohledu…

"Poškrábal jsem tě…" prohodil zastřeným hlasem a stáhl dlaň z Ondrova ramene, kde byly patrné stopy po drápech, z jedné vytékal úzký pramínek krve. Pak mu pohled padl na Ondrovu hruď, rovněž poznamenanou jeho péčí, o krku a rtech nemluvě… Proto nemohl uvěřit, že se na něj Ondra láskyplně dívá. Nepochyboval o tom, že si to užil, to bylo celkem jasné, jelikož mu na dlani právě usychalo jeho sperma, ale… "Vážně jsi to takhle chtěl?"

"Pár dní poté, co jsi mi řekl, co se ti stalo… Asi od té doby jsem tohle chtěl," přiznal Ondra barvu, Igorovo obočí vylétlo nahoru, ale neřekl půl slova. Koukal na něj, pak, jako by mu něco docvaklo, zamrkal, svalil se z něj a položil se na záda. "Vadí ti to?" zeptal se Ondra pro jistotu.

"Cože?" podíval se na něj Igor zmateně. "Ne, nevadí, jenom…" povzdechl si a přejel dlaní po obličeji. "Nikdy jsem… tohle… v posteli nedělal..." Potřeboval si srovnat, že Ondra ocenil jeho skoro brutální přístup… Takový nikdy nebyl, choval se v posteli maximálně ohleduplně a teď…

"Příště to takové přeci být nemusí," řekl Ondra, načež si uvědomil, jak to znělo. Pevně stiskl víčka, emoce se draly na povrch, silné, silnější než předtím, věděl, že Igora chce ve svém životě a že ho chce… mít. Když se znovu zadíval před sebe, spatřil v hnědých očích otázku, ale nikoliv nesouhlas, a tak své city vyjádřit skrze pohled, hleděl na Igora s takovou láskou, jakou choval jen k němu, miloval ho takového, jaký byl a ani tenhle zážitek to nemohl změnit. Celá vlkodlačí věc nejspíše všechno mezi nimi jen urychlila.

"Příště…" zopakoval tiše Igor. Dávalo to smysl. Pochyboval, že vlk bude příště Ondrovu vůni ignorovat, vždyť ji mírně vnímal i nyní, stejně jako vibrace v podbřišku, když se na ni soustředil. Přisunul se k Ondrovi a něžně se otřel o jeho rty, v hrudníku se mu rozlilo teplo, jakmile jej jeho přítel objal, sám kolem něj obtočil ruce a společně se uložili ke spánku, propletení, zpocení a znavení.

"Neměl jsi nutkání mě kousnout?" vrtalo Ondrovi hlavou, když mu Igor tiše funěl do vlasů, paži na jeho ramenou.

"Ne," odpověděl Igor a zívl. "Měl jsem nutkání ti vyšukat mozek z hlavy."

Pousmál se, když uslyšel Ondru se chechtat. Další otázky už nepřišly, naopak spánek se hlásil o slovo, přičemž si nepamatoval, když naposled usínal tak klidně, a paradoxně mírumilovně…
 

46 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 charlie charlie | 24. března 2017 v 8:55 | Reagovat

Já si tady ten první komentář střihnu protože tohle je prostě guilty pleasure <3 :D +kudos za název ;D

2 Anemos Anemos | 25. března 2017 v 23:20 | Reagovat

Dobrej úlet :-P

3 Matt Matt | 27. března 2017 v 11:16 | Reagovat

A tak jako proč ne. Za mě palec nahoru 8-)

4 Karin Karin | 24. května 2017 v 13:24 | Reagovat

Milují povídky z vlkodlaky. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama