Can you feel the silence?

28. února 2017 v 8:58 | Archea Majuar
Can you feel the silence?

Fandom: Batman (Nolan-verse)

Pairing: Bruce Wayne/Jim Gordon

Warning: +15

Disclaimer: Vše v této povídce je čistá fikce! Nechci tímto pokusem nikomu ublížit ani ničit pověst. Dílo nebylo sepsáno za účelem zisku.

A/N: Ještě před začátkem Sokol/Chmela měsíce vám tady házím povídku na pár, který sice u nás není dvakrát oblíbený, ale já ho totálně žeru :D Gary Oldman jakožto Gordon je prostě dokonalý. Enjoy! :)

Za komentáře děkuji Anemovi, Anonymnímu slasherovi a Simoně :)

Název pochází ze songu The Silence od Bastille:

Na Gotham se už dávno snesla tma, když Jim Gordon vystoupal na střechu policejní stanice. Dveře za sebou zamknul, dopil kafe z automatu a kelímek odhodil do koše, který si na střechu před časem sám donesl. Dnes ale nezamířil k reflektoru, aby dal Batmovi vědět, že s ním potřebuje mluvit. Věděl, že přijde.

Místo toho se postavil k zídce, položil zápěstí na zábradlí a rozhlédl se. Ten pohled na Gotham, na tisíce světel, na ulice tak tiché, jaké uměly být jen uprostřed noci, ten se mu nikdy neomrzí. Stejně jako tradičně přítomný vítr, čechrající mu vlasy. Zavřel oči a jen si užíval tu chvíli klidu, dokud sílící vichr přeci jen nezačal být trochu nepříjemný a až příliš chladný.

Znovu se zadíval na město pod sebou, načež periferně spatřil vlající černý plášť, jenž se přibližoval. Gordon se neotočil k příchozímu čelem, pouze se narovnal právě ve chvíli, kdy přítomnost druhého člověka na střeše už byla nezpochybnitelná, kdy se jeho záda octla mimo dosah studeného větru. Adrenalin se rozlil Gordonovými žilami společně s počínajícím vzrušením, pramenícím v těsné blízkosti samotného Batmana.

Detektiv si jako obvykle nebyl jist, zda se chvěje zimou nebo díky tomu, že Batman již svým tělem překrýval celá jeho záda. Strážce Gothamu jej objal silnými pažemi, jednu ruku položenou na Gordonově boku, druhou dlaň rozprostřel uprostřed hrudníku. Gordon roztřeseně vydechl.

Z pohledu na Gotham se mu dech tajil, ale ani zdaleka jím nebýval tolik přemožen, jako pocitem být v Batmanově náručí. V jeho moci.

Opřel se o něj a Batman si jej pažemi přitiskl co nejvíce k sobě, detektivovo tělo se nanovo rozechvělo, tentokrát už ale stoprocentně ne kvůli chladnému vichru, před nímž je oba chránil Batmanův černý plášť, zahalující je téměř od hlavy k patě. Ruka na Gordonově hrudníku se pohnula, prsty, jež výjimečně pozbyly rukavic, mu rozeply vrchní knoflík saka i košile pod ním, a starší muž jen zaklonil hlavu na Batmanovo rameno, když se chladná dlaň dotkla horké kůže.

Kolikrát si kladl otázku, co to vlastně dělá, nebylo to morální a už vůbec ne správné… Ale neodolatelné. Nemohl odolat vidině chvíle, kdy nemusí na nic myslet, nemusí nést zodpovědnost za celý Gotham, nemusí nic, jelikož se o všechno postará jeho přítel v temnotě. Vlastně už si ani moc dobře nepamatoval, kdy k tomu došlo poprvé, ale bylo mu jasné, že tomu propadnul už tehdy. Potřeboval na chvíli utéct, schovat se…

A Batman mu to dopřál. Nikde jinde se necítil tak bezpečně jako v jeho náručí, s jeho dlaněmi na své pokožce. Nabízel se mu a Batman přijímal vše, co mu byl ochoten dát.

Gordon se zrychleným dechem a horkem, stravujícím každý kousek jeho těla, vnímal ty téměř konejšivé doteky na jeho hrudníku, tváří se mu Batman jemně otíral o vlasy, sem tam vtisknul i polibek, který přiměl detektiva pevně semknout víčka, když se mu vzápětí nitro sevřelo vřelými pocity a ze rtů mu unikl první, tichý sten, jakmile se v popředí Batmanova zájmu octly i jeho dolní partie, na nichž se přítomnost druhého muže podepsala velmi výrazně.

Doposud pasivně visící Gordonovy ruce se sevřely v pěsti s Batmanovou dlaní, jež mu vklouzla do kalhot a sunula se dál, dokud nesevřela tvrdost, dokud Gordon nevydal další tichý zvuk a nezabořil tvář do Batmanova krku. Ruka na jeho hrudníku téměř žhnula stejně jako detektivovy tváře, když přijímal doteky ze strany druhého muže, když se mu zcela oddal, když si jej Batman tisknul k sobě a on vnímal pohyby jeho boků.

Hrubá dlaň jej laskala, posílala stále výš a Gordon jen tiše sténal do kůže na Batmanově krku, slyšel jeho hrdelní vrčení, věděl, že se o něj otírá, věděl to, protože mu sám vycházel vstříc.

"Jime…" zachraptěl strážce Gothamu a zmíněný detektiv poznal, že je blízko. Sám už se nedokázal držet zpět, Batman zrychloval tempo a Gordonovy ruce byly vyslány směrem vzad, nahmataly za sebou druhé tělo, načež Gordon zaryl prsty do Batmanových stehen. Ať už byl i na nich chráněný nebo ne, noční vzduch protnulo znovu zachraptěné detektivovo jméno.

Gordon se Batmanově péči plně poddal a nechal se dovést k vrcholu, celé tělo se mu octlo ve víru orgasmu, svaly se stáhly, načež pocítil to nádherné uvolnění, jež jej zanechalo bez dechu a mírně dezorientovaného. Dle Batmanova hlubokého oddechování pochopil, že i on si jejich společnou chvíli užil, ačkoliv neměl absolutně ponětí, jak vlastně to jeho brnění funguje a jak může něco cítit. Nicméně jeho přítel musel být spokojen, což usoudil už jen z toho, že se k němu stále tiskl, tvář opřenou o Gordonův spánek.

Detektiv alespoň zbavil jeho stehna svého útoku a upravil si kalhoty. Nesnažil se z Batmanova objetí vymanit, vůbec ne. Naopak využil toho, že Batman zřejmě zatím nikam nespěchá. Přesně tohle potřeboval… po tom všem stresu, pronásledování gothamského podsvětí… právě teď mu bylo dobře.

V nitru se mu usadily příjemné pocity, jež jen zesílily, když od něj Batman v mžiku odstoupil a jedním pohybem si jej otočil čelem k sobě. V reakci na Batmanov neohrabaný pokus mu prohrábnout vlasy mu bylo jasné, že se v jeho očích zračí emoce, o jakých by nebyl schopen mluvit, ale jež se snažil vyjádřit polibkem, ke kterému mezi nimi vzápětí došlo. Umístil dlaň na tvář druhého muže, líbal ty vždy vážné rty, měnící se během těchto nocí v měkké, horké a…

Ano, když se Batman mírně odtáhl, nechávaje jejich ústa, aby se sotva dotýkala… ano, tehdy Gordonovi připadal až něžný, zvláště když se prsty probíral detektivovými vlasy.

Batman od něj odstoupil a přejel jej pohledem. Chystal se rozloučit. Gordon vyčkával, jestli mu opět dá nějakou záminku, aby se k němu otočil zády, nebo pro jednou uvidí jeho odchod, nejprve však byl svědkem něčeho, co vídával velmi zřídka. Batman se šklebil.

Než mu Gordon položil otázku, čemu se směje, tak mu to došlo. Protočil oči a sklopil zrak ke svému hrudníku, který byl stále z velké části odhalený díky rozepnuté košil i saku. Batman jej prostě asi takhle neupraveného ještě neviděl a zjevně mu to přišlo velice vtipné.

Stihl zapnout sotva dva knoflíčky, než ucítil dotek pod bradou, jenž jej donutil vzhlédnout. Nezlobil se na něj, to vůbec ne, a i kdyby ano, ten vřelý pohled hnědých očí by jeho hněv stejně odvál pryč.

"Myslím, že ti to sluší," pronesl s koutkem stočeným vzhůru Batman. "Ale na místo činubych takhle nechodil."
"Díky za radu," zavrtěl Gordon hlavou, když se od něj Batman opět vzdálil. Pak se zadíval dolů, aby dopnul zbývající knoflíky. "Mimochodem, jak funguje to tvoje…" zarazil se, když vzhlédl a nikoho neviděl. Nebyl vlastně ani překvapený, ani zklamaný.

Byl zvyklý. Jen vykonal nějaké další dodatečné úpravy, sice byla noc, ale stejně nechtěl před noční směnou vypadat, jako by ho vytáhli krávě z tlamy, a opustil střechu. Na nyní zahaleném hrudníku pořád cítil Batmanovy dlaně.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Profesor Profesor | 28. února 2017 v 13:00 | Reagovat

Mno, je to pěkné. Trochu tajemné, trochu něžné, trochu vášnivé... Hodně pěkné.

2 Anemos Anemos | 1. března 2017 v 22:03 | Reagovat

Jo jo, souhlas :-) Jen tak si za vlahého večera koukat ze střechy, a pak si užít chvilku zapomnění...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama