Trable na Moravě 2/2

19. června 2016 v 20:59 | Archea Majuar
Trable na Moravě 2/2

Fandom: RPS

Pairing: Ondřej Sokol/Igor Chmela

Warning: +18

Disclaimer: Vše v této povídce je čistá fikce! Nechci tímto pokusem nikomu ublížit ani ničit pověst. Dílo nebylo sepsáno za účelem zisku.

A/N: Strašně potěšiy vaše reakce na první část, ta druhá už není tak zábavná, ale... taky má něco do sebe :D Enjoy! :)

Za komentáře děkuji Que, charlie, káti a extra dík patří Anemovi za tu smršť komentářů :) :D

"Vlezl jsem mu do postele a osahával ho."

Ondra ztuhnul v pohybu. Vážně se nepřeslechl?! Zůstal skloněný nad taškou, pár vteřin do ní zíral, načež obrátil pohled ke svému příteli, jenž na něj ztraceně hleděl. Snažil se udržet výraz, ale slyšel, jak se mu do hlasu vkradlo pobavení.

"Cože jsi…?"

"S Richardem jsme se napili a já pak zapomněl, že tady nejsi a…" odmlčel se, jelikož přišlo přesně to, co předpokládal.

Ondrovy oči se rozzářily a jeho rty se roztáhly v úsměv. Igor rezignovaně složil obličej do dlaní a dutě dodal:

"Já ho snad i líbal."

Několika sekundové ticho nejprve prořízlo zakňučení, jako by se někdo snažil zuby nehty potlačit své veselí, načež ve svém snažení selhal a pokojem se roznesl hlasitý smích. Igor vzhlédl a bezvýrazně sledoval mladšího muže, jak hýká smíchy.
Nedivil se mu. Když to teď bylo venku, sám začínal pochybovat, jestli se taky nemá sám sobě spíše smát, než aby toho litoval. Stejně s tím už nic nenadělá.

"Co já bych dal za to, abych viděl jeho výraz v tu chvíli, kdy ses k němu přitisknul," pronesl na závěr svého výstupu Ondra, načež se posadil na postel a vydýchával se, do šedomodrých očí se mezi jiskřičky královského pobavení vklínil soucit. "Asi je dobře, že už to Michal ví."

"Nevadí ti to…?" zeptal se Igor váhavě. Sice předpokládal, že to Ondra řešit nebude, ale přeci jen…

"Jednou by na to stejně přišel," pokrčil Ondra rameny. "Možná pro něj trochu méně šokujícím způsobem, než jaký jsi mu připravil, ale přišel."

"Ale jak se mu teď mám podívat do očí?!" prohnala se Igorem vlna vzteku, stále vydatně podporovaná studem a pocitem viny, vyskočil z křesla a přešel k oknu, z něhož se zahleděl do krásného, květnového dne. "Vždyť já ho objal a šeptal mu, jak jsi mi chyběl," pokračoval tiše.

Uvnitř Ondry se něco pohnulo, když ta slova uslyšel, a jeho pohled změknul. Bylo mu jasné, že kdyby Igimu tak nechyběl, nemuseli by tady nic podobného řešit.

"Zajdu za ním, nechám ho, aby se vyjádřil… Překousne to, nic jiného mu stejně nezbude," řekl aspoň něco, čím doufal, že Igora trochu uklidní, přesto ale více sázel na jiný způsob konejšení… Proto se přesunul ke svému příteli, umístil ruce na jeho boky a pomalu je spojil na bříšku, sám se pak přitisknul k jeho zádům, hlavu si položil na Igorovo rameno. "Taky jsi mi chyběl," brouknul a otřel se rty o Igiho ouško.

Do začátku odpoledního představení měli ještě nějaký ten čas, a tak Ondra pokračoval v tom, aby odehnal Igorovo napětí do nenávratna, aby jej přivedl na jiné myšlenky… protože, jak sám řekl, jeho přítel mu hodně scházel. Odstoupil od něj, obešel jej a s pohledem upřeným do hnědých očí Igora přiměl k pohybu směrem dozadu, dokud nenarazili na konstrukci postele.

Igor citelně vnímal, jak se mu uzel na žaludku postupně rozvazuje, a stačil k tomu jen ten výraz, s jakým na něj Ondra hleděl, nechal kolena, aby se mu podlomila, načež se octl na matraci s přibližnou představou toho, co se právě bude dít. Ondra mu zatlačil na hrudník, Igor se opět podvolil, lehl si na záda a trochu se posunul dozadu, následně se nad ním objevil druhý muž, na rtech doslova svůdný úsměv. I jemu nyní cukly koutky směrem vzhůru, napětí z něj padalo s každou vteřinou, kterou se jim začalo prohánět počínající vzrušení, jen viděl Ondru, jak nad ním obkročmo klečí a sklání se k němu, a do dolních partií se mu nahrnula krev, po těle mu přeběhlo příjemné zachvění, jakmile se k jeho rtům přiblížily ty druhé a jemně jej políbily.

Do prdele, proběhlo mu hlavou, jak jen mu tohle chybělo. Ochotně Ondrovi jeho pozornost oplácel, vibrace nabíraly na intenzitě, spokojeně zamručel, když mu Ondra prohrábnul vlasy, sám pozvedl ruce, jednou uchopil Ondrovu čelist a palce mu přejel po tváři, druhou pak vklouznul pod jeho triko a užíval si ten pocit, mít a moci se jej dotýkat…

"Postarám s tebe," prozradil mu Ondra s láskyplným úsměvem svůj plán, načež se mu v hrudníku usídlil příjemný pocit díky vděčnému úsměvu, jaký mu Igor věnoval. Neubránil se nutkání ho znovu políbit, tentokrát vniknul jazykem do Igorových úst, vylákal pak jeho jazyk ven, mazlil se s ním, mísil jejich sliny, zároveň vyhrnul Igorovi triko až ke klíčním kostem, dlaněmi mapoval jeho hrudník a bříško, vyloženě jej hladil a nebýt erekce, kterou cítil proti vlastnímu rozkroku, myslel by si, že Igora vlastně jen uklidňuje.

Jenže starší muž byl všechno, jen ne zcela klidný, neboť on také vnímal tvrdost, otírající se o tu jeho a z vlhkého, ale pomalého polibku se rychle stával horký a hladový souboj o dominanci, kterou Ondra ukončil tím, že hravě kousnul svého partnera do spodního rtu. Igor jen slastně přivřel víčka a vyšel boky vstříc těm druhým, úplně stejně vzrušeným.

"Ondro… prosím…" zašeptal, když se mu Ondrova ústa na moment vzdálila. Byla rudá a leskla se slinami, jen ten pohled mu poslal do slabin další výboj, byl už úplně tvrdý, látka kalhot se napínala na jeho penisu, který se chtěl dostat co nejblíže k Ondrovu. "Potřebuju tě..."

Možná by Igora ještě chvíli potrápil, možná si zasloužil potrestat za to, co zase vyvedl, ale nemohl ho trápit, když se na něj díval tímto způsobem… Čokoládově hnědé oči plné touhy, ústa otevřená, připravená prosit a sténat jeho jméno, a ta slova…

"Je mi jedno, co si Michal myslí," řekl dříve, než nad tím stačil popřemýšlet. "já bych se tě nikdy nevzdal."

Igorovým výrazem se mihlo cosi divokého, než se znovu vpil do Ondrových rtů, bral si jeho ústa nesmlouvavě, vyjadřuje tak sílu emocí, jež vůči druhému muži pociťoval, a z hrdla mu unikl sten, když mu rozkrok přikryla dlaň, dotýkající se skrze látku jeho erekce, vyšel jí boky vstříc a zvrátil hlavu, jakmile mu Ondra přejel po celé délce. Než se stihl vzpamatovat, uslyšel zvuk zipu, knoflík byl rozepnut a zanedlouho pocítil na svém penisu chladný vzduch, následován pevným sevřením mužské ruky.

Ondrovy rty se přesunuly na jeho krk, kde co chvíli pocítil stisk zubů, všechno to napětí, vztek, stud… všechno se díky Ondrovi přeměnilo v touhu a vzrušení, slyšel sám sebe sténat jako smyslů zbaveného, hrudník se mu mohutně zvedal, celý se třásl, když dlaň na jeho erekci zrychlovala, potřeboval to, potřeboval to tak strašně moc…

Mimoděk zachytil, že zarývá prsty do Ondrových ramen, že najednou hledí do těch nádherných, modrých očí a pak to přišlo, všechna slast se znásobila, prolétla každou buňkou jeho těla a vytryskla z něj v podobě bílé tekutiny, prameny mu ulpěly i na bříšku, chvějícím se intenzitou prožité slasti.

Chvíli mu trvalo, než se dech i tep vrátili k normálu a mozek opět začal fungovat, Ondra jej upravil a utřel se do papírového ubrousku, jenž měl ten chytrák vždycky u sebe, a lehl si vedle něj, oči upřené na Igorovu tvář, uvolněnou a mírnou. Pousmál se, když se k němu Igor naklonil a jemně, ale hluboce jej políbil, položil se do toho polibku a měkce zasténal, neboť na svém jako skála tvrdém vzrušení ucítil dlaň, vzápětí se dostanuvší skrze vrstvy látky.

Naprosto v rozporu se skoro línými pohyby rtů jeho ruka na něm kmitala a zkušeně jej dovedla k orgasmu, sladkém úplně stejně jako Igorovy rty… ironicky by se uchechtnul nad tím, jaké klišé mu prolétlo hlavou, ale cítil se tak dobře, uvolněně a spokojeně, že nad tím mávnul rukou.

Posadil se, aby očistil i sebe, a mrknul na hodinky. Měli ještě chvilku, a tak se položil zpátky na záda, Igora vedle sebe.
"Michal z nás bude mít ještě větší prdel než doteď," poznamenal jen tak do ticha. "Ale nemyslím si, že by to komukoliv řekl."

Igor mlčky souhlasil. Do Michala by toho řekl spoustu, ale když šlo o soukromé záležitosti, uměl být diskrétní, pokud chtěl.

"A kvůli tomu, co se stalo…" promluvil Ondra znovu, pohled upřený na svého přítele. "tím se netrap."

"To se ti lehko řekne," povzdechl si Igor, ale… uvědomil si, že ho to vážně už tak netíží. Naopak ho momentálně trochu zatěžoval Ondra, který k němu přisunul a položil si hlavu na jeho hrudník, a Igor jej objal paží. Musel ale souhlasit s Ondrou minimálně v tom, že i kdyby se Michal na hlavu stavěl, on by se jej také nikdy nevzdal.

Znělo to teatrálně a ohraně, jenže když tak vnímal vůni Ondrových vlasů, cítil jeho váhu na své hrudi… znělo to i pravdivě.
 

19 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Anemos Anemos | 20. června 2016 v 0:02 | Reagovat

"Ale nemyslím si, že by to komukoliv řekl." A to možná i přes to, že mezi Michalem a Danem visí stovka :-) Tohle by se klidně dalo použít jako pokračování "Pádu Bastily" :-D

2 káťa káťa | 20. června 2016 v 0:06 | Reagovat

Paráda =)
Vůbec jsem netušila, že mě tenhle pár tak nadchne. A to, jak píšeš...já to prostě žeru :D
Prosím, pokračuj!

3 Justinka Justinka | 20. června 2016 v 23:52 | Reagovat

To bylo přesně to, co jsem  chtěla!
Michal kvůli kamarádům (zejména Ondrovi, s kterým si náramně rozumí) určitě oželí stovku!

Moc jsi mě potěšila a odkazem na video z Těšína ještě víc. Parádní to bylo. Prostě canon. Jinak to brát nejde ;-)

4 Karin Karin | 26. května 2017 v 12:39 | Reagovat

Moc pěkné. :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama