Trable na Moravě 1/2

16. června 2016 v 21:43 | Archea Majuar
Trable na Moravě 1/2

Fandom: RPS

Pairing: Ondřej Sokol/Igor Chmela

Warning: +15

Disclaimer: Vše v této povídce je čistá fikce! Nechci tímto pokusem nikomu ublížit ani ničit pověst. Dílo nebylo sepsáno za účelem zisku.

A/N: Tahle povídka je v něčem zvláštní, a sice v tom, že hodně dobře zapadá do toho, co se odehrávalo během tří představení Partičky na jaře roku 2014. Takže jestli je některá z mých povídek jakž takž uvěřitelná, tak tahle mezi ně určitě patří :D :D Nicméně jsem ji rozdělila na dvě části, druhou dostanete v pondělí, jelikož jsem zlá, nepřející a manipulativní osoba, která si zaslouží jít do pekla a vůbec byste ji neměli v tom, co dělá, podporovat, že... Pošlete mi někdy psychiatra, prosím. Enjoy!

Za komentáře děkuji Profesorovi, Que a Winter :)

Pravá, levá, pravá, levá… Podobným způsobem dorazil muž ve středních letech od schodů až ke dveřím do pokoje. Po menším zápolení s klíčkem se dostal dokonce i dovnitř, pro jistotu nerozsvěcoval, jen si sundal boty, ponožky a mikinu, ve zbytku plánoval spát. Pohled mu padnul na postavu, zabalenou do peřiny na jedné z postelí. Pousmál se a hlavou se mu prohnala myšlenka na trochu teplé, mužské přítomnosti. Od posledního zájezdu se neviděli a Ondra mu prostě chyběl, rád se k němu tulil, rád se ho dotýkal, rád s ním spal ve všech významových rovinách toho slova.

Ani se nerozmýšlel, přešel k druhému muži a využil toho, že k němu byl zády. Odhrnul peřinu a vlezl si k němu, sice ho trochu zarazilo, že Ondra má vlasy kratší, než si pamatoval, a i vůně byla jiná, ale nebral na to ohled, umístil drobný polibek na odhalený krk, načež dostal chuť na víc, vždyť dneska ani neměli čas se pořádně přivítat…

Využil toho, že poněkud ztuhlé tělo se otočilo na záda, a tak jen vyhledal svými rty ty druhé a něžně je políbil, a ač ho napadlo, že Ondra přeci vousy nenosí, nechal to plavat a líbal by druhého muže dál, kdyby ten se od něj neodtáhl.
"Vole, co blbneš?!" ohradila se postava poněkud hlasitěji a ostřeji, než by Igor považoval za nutné.

Igor to přisoudil Ondrově špatné náladě, občas prostě byl takový, takže se jen hezky uvelebil vedle něj a drcnul do něj smířlivě nosem.

"Ondro… Chyběl jsi mi," načež ho dostihla únava a během pár vteřin usnul. Člověk, k němuž se tak láskyplně lepil, konsternovaně zíral na strop a velmi dobře vnímaje, o co Igorovi šlo, do ticha místnosti poznamenal:

"Já to věděl… já to kurva věděl. Dangl mi dluží kilo."







Jakmile Igor ráno rozlepil oči, tak věděl, že je něco špatně. Mírně jej pobolívala hlava, ale to už jej po těch letech pití překvapit nedokázalo, doslova jej ovšem vyděsilo, že ihned po probuzení před sebou spatřil Michala, jak sedí na židli a hledí na něj s tak strašně škodolibým úšklebkem, že Igor začal tušit něco zlého.

"Víš, Igore, přemýšlel jsem nad tím, jak si z tebe královsky udělám prdel," dolehl k němu uštěpačný hlas, načež se rozhodl posadit. Protřel si oči a znovu na Michala zamžoural. Připadal si strašně a měl pocit, že to bude ještě horší, až mu Michal vyjeví, co má na srdci.

Proč tady vůbec je? Takhle brzy u nich na pokoji…?

Igor polknul, kolečka sice zavrzala, ale zapadla do sebe a rozjela se na plné obrátky. Ondra večer odjel do Prahy, v Olomouci s nimi nespal. Sám měl pokoj s Michalem. Opil se a…

Hnědé oči doznaly ještě větších rozměrů než obvykle, Igorův žaludek se sevřel a při pohledu na Michala by se v něm krve nedořezal.

"Právě sedíš na mé posteli," pokračoval Michal. "O Ondrovi dobrých deset let pochybuju, jestli není buzerant, ale i ty, Igore…"

Ačkoliv postřehl v kolegově hlasu prvky pobavení, sám s hrůzou sledoval příval vzpomínek na noc, kdy se v podroušeném stavu dostal na pokoj, vlezl si do postele, kde čekal někoho jiného a…

"Do prdele…" složil obličej do dlaní. Srdce mu zběsile tlouklo a zoufale se snažilo vyskočit studem z hrudníku, po zádech mu přelétl děs, cítil se tak potupně, provinile… prostě si přišel jako ten největší pitomec.

Ještě by zkousnul, že to na ně s Ondrou praskne, že za to bude moci vinit jen sebe, ale že zrovna takovým způsobem, kdy se vyloženě sápe na Michala a snad ho i…

"Promiň!" vyhrknul, zoufalost v hlase jasně patrnou. "Já… nemyslel jsem, nikdy bych to… za střízliva…"

"Igore," přerušil jeho tok omluv a výmluv ironický podtón. Oslovený opatrně zvedl hlavu a vyděšeně se na Michala podíval. Ne, vážně netušil, co by od něj teď měl očekávat, sžíral jej strach, protože Michal uměl reagovat hodně, hodně impulzivně a… ne, nemohl si dovolit, aby to mezi nimi přestalo na jevišti fungovat, za to odpovědnost vážně převzít nechtěl.

"Běž se dát dohromady, za půlhodiny odjíždíme do Opavy," bylo mu jen řečeno, i když Igor měl pocit, že Míša mu původně chtěl sdělit něco jiného, ale nakonec si to při pohledu na něj, na kocovinou sužovanou trosku, rozmyslel.
Poslechl jej. Jakž takž ze sebe udělal zase člověka, za celou cestu pak nepronesl prakticky ani slovo. Nutno říci, že to v jeho případě nebylo něco neobvyklého, ale tentokrát mluvit spíše nedokázal, aniž by v Michalově přítomnosti necítil tlak okolo žaludku. Nebál se, že by to jeho kolega někomu řekl, ale… styděl se. Sakra tak moc se za svou blbost styděl…

Srdce se mu svíralo každou vteřinou, kdy se s Michalem octl chvíli sám, o to více se těšil, až budou na místě, až dorazí Ondra, až bude v bezpečí s ním na pokoji… Sice mu bude muset povědět, co se stalo, ale nedokázal si představit, že… že na to Ondra reaguje jinak než záchvatem smíchu. Chvíli přemýšlel nad tím, že by mu to zatajil, ale v tomhle případě nepochyboval, že by se Michal nepochlubil.





"Tak mi řekni, co se tady prosím tě stalo?" spustil na něj Ondra, jakmile se oba potkali na pokoji. Na společném pokoji. Jen oni dva. Díky bohu.

Igor se usadil do křesla, ramena skleslá a výraz trpitelský, což Ondrovu zvědavost jen umocnilo. Michal mu něco naznačil, ale trval na tom, že mu to musí povědět Igor, protože… no, protože to spískal a zaslouží si za to nějaký trest, že? Mladšího muže zaujal už jen ten Míšův pohled, kterým jej počastoval, ale neptal se, raději se tu záhadu rozhodl nechat vyjasnit Igora. Ten se sice tvářil, že se by nejraději s tím křeslem splynul, ale po chvíli promluvil.

"Michal to ví," začal trochu oklikou, i když také tuto informaci musel Ondrovi podat. Celá jeho noční eskapáda tímhle tak nějak vyvrcholila... "O nás."

"Jak k tomu došlo?" objevil se na Ondrově tváři vážný výraz, ale když viděl, že Igor se nadále ošívá a že mu nejspíše potřebuje sdělit ještě něco důležitějšího, přešel ke své tašce, aby si z ní povytahoval pár věcí, a dal tak Igimu čas ke shromáždění myšlenek. Ten s tím byl hotov rychleji, než by čekal…

"Vlezl jsem mu do postele a osahával ho."

 

22 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 káťa káťa | 16. června 2016 v 22:27 | Reagovat

Já zírám. Přečetla jsem zatím jen pár tvých povídek (nemám na to zatím tolik času, kolik by se mi líbilo) Musím říct, že píšeš fakt krásně. Hezky se to čte =)

Tohle dílko mě dostalo. Jediný, co mi na něm schází, je pokračování. Aspoň jeden odstavec =P
Musím se tedy zeptat - bude?

Jinak sis mě tím opravdu získala, budu se vracet pravidelně =P

2 charlie charlie | 17. června 2016 v 1:30 | Reagovat

Já jsem tohle přijala jako canon to mi nikdo nevymluví :D

3 majuar majuar | Web | 17. června 2016 v 10:45 | Reagovat

[1]: Bude, v pondělí :D A jsem ráda, že se ti povídky líbí, snažím se :D :D

[2]: No, zrovna já ti to vymlouvat nebudu, tohle se prostě stalo :D

4 Que Que | 17. června 2016 v 14:15 | Reagovat

aaaaaa, to je geniálně vtipný :D těśím se na rozuzlení.
btw co se dělo během těch představení na jaře roku 2014?

5 majuar majuar | Web | 17. června 2016 v 19:44 | Reagovat

[4]: Běžnému divákovi asi na těch představeních, zejména v České Těšíně, nepřišlo divné nic, ale charlie a následně i mně se povedlo především díky jedné hře sestavit z dostupných informacích (jež ventiloval hlavně Ondra) sestavit tenhle příběh. Nebudu to nijak extra rozebírat, stačí se podívat na YouTube na hru "Co by nikdy neřekl - Český Těšín," v níž se ony informace oběvují :D Jsou tam sice ještě další momenty, ale tahle hra je stěžejní :D

6 Anemos Anemos | 18. června 2016 v 1:06 | Reagovat

:-D královsky jsem se bavil. Pravda, chápu i Igiho. Muselo mu být "horko" Jsem žádostiv, jak to dopadne. To se ti teda povedlo :-D

7 Karin Karin | 26. května 2017 v 12:32 | Reagovat

Tak to bylo hustý. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama