M jako Můj 1/3

30. června 2016 v 21:23 | Archea Majuar
M jako Můj 1/3

Fandom: James Bond

Pairing: James Bond/Gareth Mallory

Warning: +15

Disclaimer: Vše v této povídce je čistá fikce! Nechci tímto pokusem nikomu ublížit ani ničit pověst. Dílo nebylo sepsáno za účelem zisku.

A/N: Je mi jasné, že tenhle pár si asi moc velkou oblibu nenajde, ale mně se prostě líbí :) Takže přeji hezké počtení, Enjoy!

Za komentáře děkuji mise737, Anemovi, Que a Profesorovi :)

Občas si říkal, že si na něm jeho práce bere větší daň, než by čekal. Neměl problém se s kýmkoliv vyspat, aby získal informace. Vážně ne. Dokázal si to užít, trochu se odreagovat, uvolnit… Emoce jej v podobných případech nezatěžovaly, nebyl zvyklý je do fyzického potěšení plést.

Možná proto se cítil tak nejistý ve chvílích, kdy mu o někoho šlo nikoliv "pracovně", nýbrž opravdově. Nečinil tak často, ale byl opravdu dobrý ve svádění mužů. Jenže jen těch, na kterých mu nikdy nezáleželo. Dělal, co dělat musel. Ovšem nyní… Proč se všechno tolik zkomplikuje, když se do věci zapojí i city?

Nebyl si jistý, zda k jinému muži doposud zaznamenal takovou přitažlivost, a zda to vůbec někdy bylo o něčem jiném než o sexu. Nejspíše ne.

Podobnými myšlenkami se zaměstnával celý briefing, během něhož se probírala jeho poslední mise. Neměl k tomu, co říct, vše šlo výjimečně podle plánu, a on se prostě nudil. Zabloudil pohledem k němu, k člověku, nad kterým už dobrých pár dnů dumal, který mu prakticky nedal spát. Jak patetické, pomyslel si Bond posměšně, ale nebránil se. Věděl, že popírání vlastních emocí nikdy nic dobrého nepřinese.

Vypadalo to, že Mallory pozorně naslouchá všemu, co mluvčí říká. Tvářil se zaujatě, ovšem to mohl předstírat a dost dobře si taky myslet na svoje, bavil se Bond představou, jak Mallory třeba právě uvažuje nad tím, jestli si zítra vezme modrou, modrou nebo modrou košili. Eh, těžký výběr, ušklíbl se, rty však rychle zase vrátil do původní polohy, neboť M se na něj podíval. Jen na moment, jako by jej kontroloval, pohled ale naprosto bezvýrazný, chladný.

Agent zauvažoval, zda doposud modré oči viděl vyjadřovat nějakou emoci. Možná jistou skepsi při jejich prvním setkání, od té doby se dívaly zcela lhostejně. Podepřel si bradu, prstem si nevědomky přejížděl po spodním rtu a hlavou se mu honily myšlenky na to, jak rád by dostal Malloryho do stavu, kdy by svou klidnou masku nechal spadnout a na povrch by se dostalo to, co právě cítí… jak rád by ho dostal do stavu, kdy by modré oči zářily vzrušením, zorničky se roztáhly a pohled zamžil intenzitou prožívané slasti…

"Děkuji za pozornost."

Ano, na to Bond slyšel, trhnul sebou stejně, jako se vytrhl ze spárů svých, znepokojivě reálných představ. Znepokojivě kvůli jejich účinkům, které se snažil potlačit zopakováním si postupu při rozkládání zbraně. A možná by uspěl, kdyby při odchodu z místnosti nenarazil právě na modré oči, takřka ledové, ale kupodivu spokojenost vyjadřující. Bond nad tím takřka neuvěřitelným projevem emocí pozvedl obočí, poloúsměv úspěšně potlačil.

"Bonde, potřebuji od vás, abyste podepsal určité dokumenty a podíval se na několik spisů," šel Mallory jako obvykle hned k věci. "Ale vzhledem k tomu, že máte týden dovolenou, tak vás nechci na útvaru zbytečně držet. Budete dnes večer v hotelu?"

"Určitě," odpověděl kladně agent, kterého sice představa papírování zrovna nelákala, ale jestli se k tomu jako bonus přikládala Malloryho společnost… Třeba by mohl-

"Dobrá, pošlu za vámi Tannera, čekejte ho okolo osmé," podíval se Mallory na hodinky a pak na Bonda, jestli bere informaci na vědomí. Inu, vypadal zaskočeně, rychle se ale dal dohromady a zatvářil se klidně.

To jsi nečekal, viď, Jamesi? ozval se škodolibý hlas v Bondově mysli.

Ač si agent uvědomoval svou nejistotu a vlastně i nezkušenost v oboru city a muži, nehodlal kvůli tomu stáhnout ocas mezi nohy a ani se o nic nepokusit. Tady se mu nabízela skvělá možnost, jak dotáhnout Malloryho k sobě na hotel a třeba si chybějící zkušenosti doplnit. Mallory sice žádné sympatie vůči němu neprojevoval, ale to ostatně vůči nikomu. Mohl to aspoň zkusit.

"Pane, bylo by možné, abyste mi je přinesl vy?" požádal jej, hlas pevný. "Jestli po mně chcete, abych si přečetl nějaké spisy, rád bych věděl, proč a na co se zaměřit."

Tváří staršího muže se mihla zaujatost.

"Bylo, Bonde," řekl odměřeně a nepatrně přikývnul, pak se znovu podíval na hodinky. "Teď, ale když mě omluvíte…" škubly mu koutky úst v náznaku úsměvu, načež nechal agenta svému osudu.

Bond si jen pomyslel, že onen odměřený tón musel být způsoben rozladěním. Asi jej mohlo dřív napadnout, že zrovna 007 si nebude všechny složky prohlížet dopodrobna, ale že se bude chtít zaměřit jen na podstatné detaily. Nicméně tohle hodil Bond za hlavu. Důležitý byl fakt, že Mallory k němu večer dorazí.

Bude se snažit svou šanci využít. A vzhledem k Malloryho nátuře tušil, že to bude jeho šance jediná…






Během misí většinou nabral řádný spánkový deficit, takže po návratu do hotelu ihned ulehl do postele, ačkoliv v noci spal naprosto nerušeně. Když se po dvou hodinách vzbudil, rozhodl se pro sprchu a jen v ručníku se odebral ke skříni, kde mu již personál připravil všechny obleky, jež vlastnil.

Mělo se sice jednat o pracovní schůzku, nicméně usoudil, že sako úplně vhodné nebude. Oblékl si proto jen černé kalhoty a právě zvažoval, zda zvolit tradiční bílou košili nebo nějakou barevnější, když se ozvalo zaklepání. Mrknul na hodinky. No… Mallory si rozhodně na pozdní příchody nepotrpěl, pomyslel si a šel ke dveřím. S nahým hrudníkem.

Byl docela zvědav, jak M zareaguje, ale předpokládal spíše jen lhostejný pohled než cokoliv jiného. Připravit Malloryho o jeho rezervovanost bude pravděpodobně vyžadovat větší úsilí.

Uchopil kliku a otevřel.

"M," věnoval příchozímu úsměv a pozval jej dovnitř.

"Bonde," kývnul mu na pozdrav Mallory, jenž se pohledem na moment zastavil na Bondově trupu, vzápětí se vrátil k modrým očím svého agenta, aby následně vešel do místnosti a započal se rozhlížet.

Bond byl spokojen a když zavíral dveře, tak přemýšlel nad tím, jestli si to mírné zajiskření v Malloryho očích jen představoval, nebo jestli opravdu zaznamenal alespoň miniaturní náznak zájmu.

Pokud se mu líbí, co vidí, možná bych mu to neměl upírat, napadlo jej, jenže… co když se spletl? Ne, nechtěl riskovat.

"Klidně se posaďte," nechal do svého hlasu opět proniknout úsměv a zatímco se odebral ke skříni, po očku Malloryho sledoval a s povděkem seznal, že se M usadil na gauč. Nyní už vážně neměl chuť dlouho vybírat, jaká košile bude nejvhodnější, sáhnul tedy po bílé, zavřel skříň a přesunul se zpátky do hlavní části apartmánu.

"Dáte si něco?" zeptal se, dopínaje si knoflíčky. Poslední nakonec nechal rozepnutý a myšlenku na kravatu zahodil.
Zbytečně by je zdržovala, kdyby…

"Jestli máte skotskou…" přehraboval se Mallory ve skriptech, pak se zarazil, jako by si uvědomil, co za pitomost řekl, a vzhlédl. "Tu určitě máte."

Bond zaznamenal lehkou narážku na jeho pití, ale nenechal se rozhodit. Místo toho položil na stůl dvě skleničky a obě zčásti naplnil zlatavou tekutinou.

"Děkuji."

Agent se usadil vedle staršího muže, uchopil skleničku do ruky, napil se a pak se zadíval na složky, co s sebou Mallory přivezl. Nebylo jich mnoho, oddechl si v duchu a protočil oči nad tím, jak mu pohled utkvěl na Malloryho prstech.

Ty máš vážně problém, Jamesi, pomyslel si, opět se napil a snažil se nepřemýšlet nad tím, co všechny by ty dlouhé, elegantní prsty svedly…

"V rámci Spectry se nám sice podařilo zlikvidovat její nejsilnější články, pořád se ale po světě potlouká několik těch slabších," povídal Mallory a rozkládal šest složek po stole tak, aby na všechny dobře viděli. "Jenže každý hajzl začíná odspoda. Nemůžeme jim dopřát čas na oddech, aby shromáždili zbývající síly… Posloucháte mě, Bonde?"

Agent zamrkal a modrýma očima pohlédl do druhých, v Malloryho tváři se na moment mihlo podráždění. Jenže Bond poslouchal, opravdu, akorát u toho upřeně pozoroval, jak se Malloryho rty pohybují při každém řečeném slovu, jak asi musejí chutnat… možná po whisky? Ale napil se už? Znovu zamrkal, to volno mu nedělalo dobře, špatně se soustředil, i když to mohlo být tou… tou posedlostí. Sakra, Mallory, co mi to děláš?

"Bonde!"

"Samozřejmě, poslouchám, jen…" odpověděl nyní již střelhbitě a zcela přesvědčivě, byť v mozku mu to šrotovalo a skládalo dohromady věrohodné vysvětlení. "Jen jsem zároveň přemýšlel, že byste mi možná mohl jako první dát ty papíry k podpisu."

M nasadil pochybovačný výraz, který Bond vytrvale snášel pevným pohledem, jímž si v přítomnosti Malloryho ale stoprocentně jist nebyl. Opět si v duchu oddechl, když jeho nadřízený v náznaku úšklebku pozvedl koutek rtu a následně z poslední složky vytáhl několik dokumentů. Pak zašátral v saku a společně s nimi podal Bondovi propisku.

Agent se ihned dal do podpisování, ani papíry nečetl, nemělo to smysl, protože by jej jedině unudily k smrti. Raději, aby prokázal svůj zájem o věc, vyslal Malloryho směrem otázku.

"Je některý z nich bezprostředním nebezpečím?"

"Nemyslím si, ale za pár měsíců, za rok… Nechci ponechat nic náhodě," převzal si Mallory lejstra, založil je zpět a napil se. Teď už si byl Bond jistý, že jeho rty nutně musí chutnat po skotské. "Ale když už jste se zeptal, Luis Saez má z těch malých ryb asi nejvíce prostředků pro umocnění vlivu."

Bond se natáhl pro složku, otevřel ji a pohledem přelétl poslední poznámky. Přesně jak Mallory říkal, patřil opravdu spíše mezi poskoky a podržtašky, ale s trochou štěstí a šikovnosti by se mu sice nepodařilo obnovit Spectre v takovém rozsahu, ale určitě by časem mohl představovat hrozbu.

"Před týdnem spatřen ve Švýcarsku…" zamumlal a spojoval si dosavadní poznatky.

"Jen aby bylo jasno, Bonde, vaše dovolená platí," ozval se do ticha Mallory. Bond k němu obrátil pohled, moc se mu tomu nechtělo věřit, ovšem M nevypadal, že by to nemyslel upřímně. Díval se na něj zcela vážně, modré oči poklidné jako vodní hladina. Nebál se. Nebál se atentátu, nebál se těch zbývajících členů Spectry, nebál se ničeho.

Nezírej, Jamesi, nezírej, promluvil k němu vnitřní hlas, který sice Bond nechtěl poslechnout, rád by se totiž dál díval do Malloryho očí, jež neochvějně jeho pohled opětovaly, ale nakonec se opět zaměřil na spis před sebou.

"Možná by bylo nejvhodnější je pochytat co nejdříve, ale nerad bych svého 00 agenta vyčerpal."

Ač se Bond snažil, jak chtěl, v té větě nenašel ani známku posměchu. O to více se vnitřně roztřásl, jelikož slyšet říct Malloryho slovo svého… Zatímco listoval složkou, přemýšlel, zda konec věty neměl mírně dvojsmyslný náboj. Mallory opravdu nevypadal na někoho, kdo by otevřeně s kýmkoliv flirtoval, takže ta lehká, takřka neznatelná narážka… Že by?

Odložil Saezův spis a vzal si další, v rychlosti jej prošel podobně jako další dva, zarazil se až u pátého. Skláněl se nad ním a pro tentokrát pečlivě pročítal veškeré informace.

"Znal jste Mitchella dobře?" otázal se jej M, jakmile se Bond narovnal a zahleděl před sebe.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Profesor Profesor | 1. července 2016 v 10:28 | Reagovat

Hm... Rozjeté se to zdá být dobře. Zajímavě. Bond se rozhodně nebojí. A M... Jsem zvědavá.

2 Que Que | 1. července 2016 v 18:35 | Reagovat

prosím prosím, potřebuju pokračování! tohle bude bomba <3

3 Anemos Anemos | 1. července 2016 v 23:27 | Reagovat

Ačkoli Bondovky nejsou tím, co bych sledoval a tudíž neznám postavy, docela dobře mi to běželo v hlavě. Líbí se mi, jak tu máš vystavěné věty. Fajn se to čte :-) Rád si počkám na další díl ;-)

4 Karin Karin | 8. května 2017 v 22:41 | Reagovat

Jdu číst další díl :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama