Červen 2016

M jako Můj 1/3

30. června 2016 v 21:23 | Archea Majuar
M jako Můj 1/3

Fandom: James Bond

Pairing: James Bond/Gareth Mallory

Warning: +15

Disclaimer: Vše v této povídce je čistá fikce! Nechci tímto pokusem nikomu ublížit ani ničit pověst. Dílo nebylo sepsáno za účelem zisku.

A/N: Je mi jasné, že tenhle pár si asi moc velkou oblibu nenajde, ale mně se prostě líbí :) Takže přeji hezké počtení, Enjoy!

Za komentáře děkuji mise737, Anemovi, Que a Profesorovi :)

Občas si říkal, že si na něm jeho práce bere větší daň, než by čekal. Neměl problém se s kýmkoliv vyspat, aby získal informace. Vážně ne. Dokázal si to užít, trochu se odreagovat, uvolnit… Emoce jej v podobných případech nezatěžovaly, nebyl zvyklý je do fyzického potěšení plést.

Možná proto se cítil tak nejistý ve chvílích, kdy mu o někoho šlo nikoliv "pracovně", nýbrž opravdově. Nečinil tak často, ale byl opravdu dobrý ve svádění mužů. Jenže jen těch, na kterých mu nikdy nezáleželo. Dělal, co dělat musel. Ovšem nyní… Proč se všechno tolik zkomplikuje, když se do věci zapojí i city?

Nebyl si jistý, zda k jinému muži doposud zaznamenal takovou přitažlivost, a zda to vůbec někdy bylo o něčem jiném než o sexu. Nejspíše ne.

Podobnými myšlenkami se zaměstnával celý briefing, během něhož se probírala jeho poslední mise. Neměl k tomu, co říct, vše šlo výjimečně podle plánu, a on se prostě nudil. Zabloudil pohledem k němu, k člověku, nad kterým už dobrých pár dnů dumal, který mu prakticky nedal spát. Jak patetické, pomyslel si Bond posměšně, ale nebránil se. Věděl, že popírání vlastních emocí nikdy nic dobrého nepřinese.

Vypadalo to, že Mallory pozorně naslouchá všemu, co mluvčí říká. Tvářil se zaujatě, ovšem to mohl předstírat a dost dobře si taky myslet na svoje, bavil se Bond představou, jak Mallory třeba právě uvažuje nad tím, jestli si zítra vezme modrou, modrou nebo modrou košili. Eh, těžký výběr, ušklíbl se, rty však rychle zase vrátil do původní polohy, neboť M se na něj podíval. Jen na moment, jako by jej kontroloval, pohled ale naprosto bezvýrazný, chladný.

Agent zauvažoval, zda doposud modré oči viděl vyjadřovat nějakou emoci. Možná jistou skepsi při jejich prvním setkání, od té doby se dívaly zcela lhostejně. Podepřel si bradu, prstem si nevědomky přejížděl po spodním rtu a hlavou se mu honily myšlenky na to, jak rád by dostal Malloryho do stavu, kdy by svou klidnou masku nechal spadnout a na povrch by se dostalo to, co právě cítí… jak rád by ho dostal do stavu, kdy by modré oči zářily vzrušením, zorničky se roztáhly a pohled zamžil intenzitou prožívané slasti…

"Děkuji za pozornost."

Ano, na to Bond slyšel, trhnul sebou stejně, jako se vytrhl ze spárů svých, znepokojivě reálných představ. Znepokojivě kvůli jejich účinkům, které se snažil potlačit zopakováním si postupu při rozkládání zbraně. A možná by uspěl, kdyby při odchodu z místnosti nenarazil právě na modré oči, takřka ledové, ale kupodivu spokojenost vyjadřující. Bond nad tím takřka neuvěřitelným projevem emocí pozvedl obočí, poloúsměv úspěšně potlačil.

"Bonde, potřebuji od vás, abyste podepsal určité dokumenty a podíval se na několik spisů," šel Mallory jako obvykle hned k věci. "Ale vzhledem k tomu, že máte týden dovolenou, tak vás nechci na útvaru zbytečně držet. Budete dnes večer v hotelu?"

"Určitě," odpověděl kladně agent, kterého sice představa papírování zrovna nelákala, ale jestli se k tomu jako bonus přikládala Malloryho společnost… Třeba by mohl-

"Dobrá, pošlu za vámi Tannera, čekejte ho okolo osmé," podíval se Mallory na hodinky a pak na Bonda, jestli bere informaci na vědomí. Inu, vypadal zaskočeně, rychle se ale dal dohromady a zatvářil se klidně.

To jsi nečekal, viď, Jamesi? ozval se škodolibý hlas v Bondově mysli.

Ač si agent uvědomoval svou nejistotu a vlastně i nezkušenost v oboru city a muži, nehodlal kvůli tomu stáhnout ocas mezi nohy a ani se o nic nepokusit. Tady se mu nabízela skvělá možnost, jak dotáhnout Malloryho k sobě na hotel a třeba si chybějící zkušenosti doplnit. Mallory sice žádné sympatie vůči němu neprojevoval, ale to ostatně vůči nikomu. Mohl to aspoň zkusit.

"Pane, bylo by možné, abyste mi je přinesl vy?" požádal jej, hlas pevný. "Jestli po mně chcete, abych si přečetl nějaké spisy, rád bych věděl, proč a na co se zaměřit."

Tváří staršího muže se mihla zaujatost.

"Bylo, Bonde," řekl odměřeně a nepatrně přikývnul, pak se znovu podíval na hodinky. "Teď, ale když mě omluvíte…" škubly mu koutky úst v náznaku úsměvu, načež nechal agenta svému osudu.

Bond si jen pomyslel, že onen odměřený tón musel být způsoben rozladěním. Asi jej mohlo dřív napadnout, že zrovna 007 si nebude všechny složky prohlížet dopodrobna, ale že se bude chtít zaměřit jen na podstatné detaily. Nicméně tohle hodil Bond za hlavu. Důležitý byl fakt, že Mallory k němu večer dorazí.

Bude se snažit svou šanci využít. A vzhledem k Malloryho nátuře tušil, že to bude jeho šance jediná…




Co když...

26. června 2016 v 19:47 | Archea Majuar
Co když...

Fandom: Dr. House

Pairing: Gregory House/James Wilson

Warning: +15

Disclaimer: Vše v této povídce je čistá fikce! Nechci tímto pokusem nikomu ublížit ani ničit pověst. Dílo nebylo sepsáno za účelem zisku.

A/N: Děj se odehrává během epizody 11, série šestá - Hluboko skrýté tajemství, kterou si podle mě velmi rychle během čtení povídky vybavíte :D Trošku jsem její vývoj pozměnila, protože... proč ne. Snad si další můj počin na moralizujícího onkologa a nerudného diagnostika užijete, i když nepatří mezi to, na co bych byla nebetyčně hrdá :D Enjoy!

Za komentáře děkuji charlie a Profesorovi :)

"Vezmeš si mě?"

Wilson si doslova užíval Housův výraz, koupal se v tom vzteku, jenž se objevil v jeho modrých očích, a ten úsměv… predátorský, žraločí, jen se zakousnout do krku. Slyšel jej něco zažblebtnout, ale ze svého transu, během něhož se opájel pocitem, jak krásně to vymyslel, byl vytažen právě Housem. Doslova.

Starší muž jej chytil za límec, vytáhl do stoje a… políbil. Nekompromisně, tvrdě, dokonce se k němu přitisknul hrudníkem, sevření nepovolil.

Wilson se nevzmohl na žádný odpor. Vlastně on se nevzmohl vůbec na nic. Vytřeštěně zíral před sebe, možná chtěl vidět Housův pohled, jenže modré oči byly skryty za víčky. Až jakmile jej House pustil, tak mu zpětně došlo, jak jej strniště mírně poškrábalo, jaké horko se přes něj během jejich doteku přelilo, a že celou dobu nedýchal…

Nevěřícně na House zíral a otevřenými ústy se snažil nabrat dech. Co ale nečekal ještě víc, byla Housova chuť tuhle komedii dohrát. Ačkoliv jej Wilson nevnímal úplně jasně, všiml si omluvného pohledu, jenž vyslal směrem k Noře, načež nasadil dojatý výraz, uchopil svého přítele za ruku a z krabičky vzal prstýnek, který si vzápětí nasadil na prsteníček.

"Ano, vezmu," pronesl slavnostně, Wilson ovšem spíše slyšel vlastní myšlenku, s níž sem přišel… Když ji nebudu mít já, tak ani jeden z nás.

Následně se House naklonil k Wilsonovi.

"Zaplať jí večeři, ať nás nepomluví mezi ostatními sousedy," řekl tiše, s nasládlým úsměvem se rozloučil s Norou a odešel.


Wilson předpokládal, že na něj počká venku a pak se mu náležitě vysměje… Povzdechl si nad tím, co to zase vymamlasil, sáhl do saka pro peněženku a s omluvou na rtech položil na stůl pár bankovek. Než se Nora stihla jeho mecenášství bránit, nuceně se usmál a vypadl ven.

House skutečně našel před vchodem, opíral se o auto a prohlížel si prsten. Mladší muž se smířil s tím, že ho odveze domu, vůz odemknul a nasedl.

"Kam pojedeme na svatební cestu?" zeptal se právě nastoupivší House a dál zkoumal svůj prsteníček.
Wilson jeho otázku neseznal hodnou odpovědi a nastartoval.

"No, ták, určitě jsi měl něco vymyšleno," pokoušel jej dál House. "Vím, že tu krabičku s prstenem máš doma, je to nutnost pro někoho, kdo má nutkavou potřebu kohokoliv žádat o ruku alespoň jednou za tři roky, jinak mu malý Jimmy exploduje žalem, že nemůže obšťastňovat jen jednu ženu. Musíš mít vymyšlenou i svatební cestu, snoubenče."

Onkolog pevněji uchopil volant, poposedl si a téměř skřípal zuby. Sakra, jen kdyby House neměl pravdu…

"Kostarika," vydechl poraženě Wilson a zadoufal, že to nezní až moc hloupě. No, dobře, opravdu znělo hloupě, že měl většinou všechno nalajnované už po prvním rande jako naivní ženská, ale nemohl si pomoct.

"Oh, ale já nemůžu surfovat!" zakňučel House teatrálně. "Musíš myslet na můj zdravotní stav, pejsánku."

Wilson se chtěl zlobit. Vážně se chtěl zlobit, ale při tom oslovení, vyřknutém vysokým, zpěvavým hláskem, který netušil, odkud House vytáhl… Rozesmál se. Po očku se podíval na House, jenž se na něj křenil, očividně spokojen sám se sebou. Vlastně byl docela překvapený, že na něj nebyl House naštvaný. Překazil mu rande. Ale nehodlal nad tím dumat, důležité bylo, že se právě blížili k čínské restauraci.

Wilson zastavil, zašel objednat a pak už zamířili přímo domů. Společně se rozprostřeli na gauči, pustili si Pulp Fiction a povečeřeli. Všechno bylo jako obvykle, pivo dokonale vychlazené, Housova společnost ironická, kousavá a příjemná. Až do jednoho okamžiku…

…v němž se Wilson s otázkou na rtech podíval na Grega a slova se mu zadrhla v krku. Jeho přítel se místo televizi znovu věnoval prstenu, který dnes obdržel. Wilson vlastně zapomněl, že by ho měl chtít zpátky, kdyby… no, kdyby potkal tu pravou. Ale ne, že by se na něj House díval kriticky, pozoroval ho skoro fascinovaně, ze všech stran… prostě dokonale neHousovsky, jelikož co si Wilson pamatoval, ten mizantrop na šperky nijak zvlášť nebyl.

Zčista jasna se k němu zatoulala myšlenka na situaci, jež se s prstenem pojila. Aniž by o to jakkoliv usiloval, před očima se mu přehrála scéna, při níž ho House vytáhl z pokleku a políbil jej. Proč tehdy nezareagoval? Proč nezareagoval poté? Došlo mu, že nevěděl jak… Kdyby mu to bylo nepříjemné či nechutné, uskočil by, seřval by House nebo mu možná jednu vrazil. Ale on nezaznamenal žádný negativní pocit.

Třeba to bylo tím, že se všechno seběhlo tak rychle, pomyslel si a napil se z plechovky. Jo, to by mohlo být tím.
Ale co když ne, Jamesi? Co když mají ostatní pravdu? Co když oni viděli něco mnohem dřív než ty sám?

Wilson musel uznat, že s Housem se jako pár museli jevit více lidem a více méně mu to bylo jedno. Asi i párkrát uvažoval o tom, jak by to vypadalo, kdyby s Housem opravdu začal spát, ale nikdy se nepřiměl… ne, že nepřiměl, nevěděl… měl prostě strach z Gregovy reakce. Ale teď… když jej bez váhání políbil?

"Takže kdy chceš vyrazit? Slyšel jsem, že v dubnu je na Kostarice nádherně," využil nalezené odvahy a rozhodl se pokračovat ve hře. Ačkoliv se na House nedíval a zrak upínal k televizi, tak věděl, že jeho přítel se na něj kouká… hodnotí.

"Až si mě vezmeš. Přeci nemůžeme jet na svatební cestu před svatbou, Wilsone," poukázal na očividný fakt House takřka učitelským tónem, jaký používal na své Kachničky.

Tím mladšího muže trochu zaskočil, nečekal zrovna tuto odpověď, i když by asi měl.

"Ty by sis mě vážně vzal?" uchechtl se Wilson, ta představa, jak jdou spolu k oltáři byla jednoduše komická. Kdo by asi tak měl závoj…

"Jo," odpověděl bez zaváhání House. "Ale musel bys mi dokázat, že to se mnou myslíš vážně."
Wilson se zachvěl.

Po zádech mu přeběhla husí kůže z toho, jak moc seriózně House zněl. ON to vážně myslel. Najednou svou odvahu zčásti ztratil, zalekl se, jestli tohle je opravdu to, co chce. Pohled se mu stočil směrem k Housovi, jenž si dál hrál s prstýnkem a tvářil se nezúčastněně, také ale měl obavy, protože netušil, jak se Wilson rozhodne. Báli se. Každý něčeho jiného, ale úplně stejně.

Onkolog odložil plechovku na stůl, pomalu, rozvážně jako by na tom závisel jeho život. Pak se narovnal a posunul se blíže ke svému příteli.

"Byl…" polknul nervózně, "byl bys schopen to udělat znovu?"

Zmatený pohled modrých očí.

"Políbit mě," upřesnil a samovolně mu zrak sklouznul ke Gregovým rtům.

"Wilsone, ty jsi ubohou parodií na romantické komedie pro ženy v menopauze," uslyšel mladší muž, ale než začal panikařit, protože právě málem začal svádět někoho, kdo o to nemá zájem, tak se House pohnul a dotkl se ústy těch Wilsonových.

Ten řečená slova okamžitě pustil z hlavy, neboť jej zaměstnaly jiné myšlenky. Myšlenky na strniště, na odlišnosti od svých dosavadních zkušeností a také na to, že House sám líbá zpět… že polibek je o tolik lepší než ten první. Z hrudi se mu chtělo vydrat zasténání, vyjadřující, jak moc v tu chvíli House potřeboval mít takhle blízko… Pootevřel ústa, nechal druhý jazyk, aby mu do nich vpadnul, ale to mu nestačilo. Najednou toužil mít víc.

Ještě před hodinou měl zálusk na jejich sousedku, a teď…?

Ruce jej svrběly, musely se dotknout, prostě musely, takže najednou zjistil, že má prsty zabořené v Housových vlasech, druhou ruku na jeho tváři, a House…

Na moment se zarazil. Nějak mu nedocházelo, že po něm vážně touží, že se jej chce dotýkat, že… byl vzrušený a při pohledu do Housových slabin… Polknul a vzhlédl. Modré oči se na něj dívaly s totožně intenzivním zájmem, jaký sám pociťoval. A to mu opět dodalo odvahu.

Nebyl v tom totiž sám.

Opět spojil jejich rty a tentokrát si už sten dovolil, neboť House mu prohrábnul vlasy a současně se mu snažil vytáhnout košili z kalhot.

Vážně se museli nejprve zasnoubit…?


Výraz "kachničky" není sice přesný, jelikož "ducklings" znamená "kachňata", ale "kachničky" se mi pro Housovy nohsledy prostě líbí víc... to jen kdyby někdo měl potřebu být chytrý :D

Náš jiný konec

23. června 2016 v 21:13 | Archea Majuar
Náš jiný konec

Fandom: RPS (madancy)

Pairing: Mads Mikkelsen/Hugh Dancy

Warning: +15

Disclaimer: Vše v této povídce je čistá fikce! Nechci tímto pokusem nikomu ublížit ani ničit pověst. Dílo nebylo sepsáno za účelem zisku.

A/N: No, původně mi ten název zněl docela dobře, ale teď je jak retardovaný. Nicméně ho ponechávám jen s varováním, že povídka není nic extra, prostě jsem jen chtěla něco na Madancy napsat v době, kdy jsem Hannibala sledovala... což už bude nějaký ten měsíc :D :) Enjoy!

Za komentáře děkuji kátě, Anemovi a Justince :)

Podpíral jej, díval se mu zblízka do tváře, nevyřčená slova rezonovala napětím kolem nich. Vše viděl vepsáno v jeho očích, viděl, jak se tomu postupně poddává, jak mu propadá. Stisk na rameni zesílil, druhý muž se k němu přimknul ještě blíž, opřel si tvář o jeho spánek. Důvěřivě a smířeně. Sám se otřel lící o jeho, jemně do něj drcnul, uvelebil se v jejich společném objetí… dokud na něj druhé tělo nepřeneslo veškerou hmotnost a on nezavrávoral.

Padal po zádech dolů, paží si přitáhnul druhého muže ještě blíže k sobě. Padali spolu.

"Stop!"

Uslyšel, jakmile pod sebou ucítil matraci. Počkal, až se z něj Hugh sesune na stranu, a pak se posadil.

"Výborný, ale pro jistotu to zkuste ještě jednou, tentokrát se nemusíte striktně držet scénáře. Ať máme ve střižně z čeho vybírat."

Hugh už stál na nohou a s mírným úsměvem mu podával ruku, kterou Mads přijal. Trochu se protáhl a následoval svého kolegu a přítele v jedné osobě zpět na místo. Neměli se držet scénáře? Už takhle měl pocit, že na něm musí být vidět, kam by rád tuhle scénu posunul… Když jej teď nebude držet snaha zahrát svou roli podle předlohy, tak co? Vlastní sebekontrole už věřit nedokázal.

"Kamera! Akce!"

Na tom, že Hughovi pomůže na nohy, nebylo, co by změnili, nechal jej, aby se pomalu postavil, opřel o něj… Repliky také nechali tak, jak byly napsány, vše zůstalo při starém až do chvíle, kdy jej Hugh silněji uchopil za rameno. Mads pozoroval, jak se mladší muž přibližuje k jeho tváři, pohled šedých očí upřen do těch jeho. Ucítil jemný dotek na krku, jenž měla na svědomí Hughova druhá dlaň.

Hughovy oči pak sklopily svůj pohled… vážně se mu díval na rty?

Mads už tak bojoval se svírajícím se žaludkem, teď se přidala slabost v kolenou, horkost se přelila přes celé tělo a zamířila rovnou do podbřišku.

Vážně se to děje?! nemohl uvěřit svým očím, když se Hugh opět vrátil zrakem k Madsovým hnědým očím, vzdálenost mezi nimi zkrátil a opřel si čelo o to jeho, cítil jeho dech na svých ústech, Hughovy rty byly tak blízko… Jen se nahnout, už se jich téměř dotýkal…

"Stop!"

Studená vlna zklamání vystřídala tu horkou. Přinutil se ale rychle vzpamatovat, nasadil pobavený úsměv a pomalu od Hugha odstoupil. Netušil, jak se mu to podařilo, ale za pár minut už seděl ve svém karavanu a zíral před sebe. Cestu sem si nepamatoval, jen věděl, že poslal nějakou asistentku pro cigarety, to bylo vše.

Potřeboval se uklidnit, hlavou mu vířilo tolik myšlenek a pocitů… Když si před nějakou dobou připustil, že jej Hugh přitahuje, neměl ponětí, jak namáhavé bude s ním nadále udržet jen přátelský vztah. Mohl se jej dotýkat jen v určitých mezích, což ho ničilo. Ale musel se s tím vypořádat sám, tady nebyla jiná možnost, prostě ne.

Dal se jakž takž dohromady a vyšel ven, aby se nechal odlíčit a celkově se potřeboval zbavit toho, co měl na sobě. Během celé procedury byl rád, že Hugha už nepotkal. Sice házel na všechny strany úsměvy a snažil se působit stejně sebevědomě jako vždy, ale všechno to bylo jen navenek.

Potřeboval Hugha. Strašně moc.

S prázdným pocitem opouštěl maskérnu, v karavanu se převlékl do civilu a v duchu poděkoval za cigarety, které už měl připravené na stolku. K uším mu dolehla hudba. Štáb již zřejmě odstartoval oslavu konce série. Sice jim ještě několik záběru zbývalo, ale jednalo se spíše o studiovou práci, v terénu jsou naposled.

Rozhodl se tam opět ukázat, popovídat si s lidmi a přijít na jiné myšlenky. Nejprve ale zatoužil po cigaretě, takže místo do stanu s hrající hudbou zamířil na opačnou stranu. Opřel se o kmen stromu a zapálil si. Napětím ztuhlé tělo se po chvíli uvolnilo, mysl pročistila a ruka, svírající cigaretu, se přestala chvět.

Ovšem jen do chvíle, než se jí dotkly prsty někoho jiného. Mads sebou leknutím trhnul, strach se ale v mžiku přeměnil v nejistotu z Hughovy přítomnosti. Jeho přítel jej uchopil za ruku a přivedl si cigaretu ke svým ústům, aby potáhnul. Poté kouř pomalu vydechoval, přičemž sledoval Madse, který navzdory nutkání si Hugha přitáhnout do náruče, vyloudil na tváři milý úsměv.

"Trápí tě něco?" zeptal se Mads. Jedna věc byla, že on sám se cítil jako kůň, který by chtěl cválat, ale jezdec mu to nechce dovolit, ovšem Hugh se mu také nezdál být ve své kůži. Vypadal… zmateně, zasněně, jako by se ztrácel sám v sobě.

Hugh mu věnoval nesoustředěný pohled, strčil ruce do kapes a zadíval se kamsi do dálky. Mads mu dal čas, típnul cigaretu a po očku svého přítele pozoroval.

"Jen jsem měl pocit…" začal Hugh a Mads si všiml, jak se jím navenek promítá Will Graham, jak jeho tvář nabírá týž nervózní výraz tak typický právě pro Willa. "Jen jsem měl pocit, že ta scéna na útesu nevyjadřovala všechno."

Mads mu chtěl položit další otázku, pobídnout jej, aby pokračoval, ale Hugh se rozhodl mluvit dál sám.

"Měl jsem pocit, že Will chtěl ještě něco víc…"

Jak jen ti rozumím, prolétlo Madsovi hlavou a tělem pak ta známá horkost, když na něj Hugh upřel šedivé oči, žaludek se mu sevřel. Opravdu myslí na to, na co já, ptal se sám sebe, zatímco sledoval, jak se vzdálenost mezi nimi vytrácí.

Pojď ještě blíž, Hugh.

"Mnohem víc?" vyklouzlo mu pootevřenými rty, náhle potřeboval více kyslíku, byl jako v pasti. Za zády strom, před sebou Hugha, cítil teplo, stoupající z jeho těla, jeho přítomnost. Hořel touhou přitáhnout si jej do objetí, pořád ale slyšel ten šeptající hlas, že třeba to vyhodnocuje špatně, že se Hugh jen snaží být důrazný, že…

"Co nejvíc," pronesl Hugh téměř neslyšně, sevřel v dlaních Madsovu mikinu a přitiskl své rty na druhé.

Mads nejprve nedokázal zareagovat, byl příliš konsternován, srdce se mu pokoušel vyskočit z hrudníku a hlava se mu příjemně točila. Než se ale Hugh stačil odtáhnout, paže mu vystřelila vzhůru a prsty se zabořily do kudrnatých vlasů, podržel si svého přítele u sebe a sám mu na polibek možná až příliš náruživě odpověděl.

Nemohl si ale pomoct, prahnul po tom mít Hugha tak… Prahnul po tom, mít Hugha. Levou ruku omotal kolem jeho pasu, natisknul si jej na své tělo a zamručel mu do mírně se usmívajících úst. Vklouznul do nich jazykem, propletl se s Hughovým, ocenil tu chuť po cigaretách. Prohrábnul mu vlasy, načež se mírně odtáhnul, aby se pořádně nadechnul.

"To bylo fajn," blýskly se Hughovy zuby v úsměvu.

"Jo," vydechl Mads, který tušil, že jeho oči nyní musí zářit tak ryzí radostí, jakou sršely ty Hughovy. Než jej mohla vlna nejsilnějších emocí zcela pohltit, tak spustil víčka a opět se ponořil do polibku, láskyplného a vášnivého zároveň, působil jako příslib něčeho… něčeho víc. Mnohem víc.

Trable na Moravě 2/2

19. června 2016 v 20:59 | Archea Majuar
Trable na Moravě 2/2

Fandom: RPS

Pairing: Ondřej Sokol/Igor Chmela

Warning: +18

Disclaimer: Vše v této povídce je čistá fikce! Nechci tímto pokusem nikomu ublížit ani ničit pověst. Dílo nebylo sepsáno za účelem zisku.

A/N: Strašně potěšiy vaše reakce na první část, ta druhá už není tak zábavná, ale... taky má něco do sebe :D Enjoy! :)

Za komentáře děkuji Que, charlie, káti a extra dík patří Anemovi za tu smršť komentářů :) :D

"Vlezl jsem mu do postele a osahával ho."

Ondra ztuhnul v pohybu. Vážně se nepřeslechl?! Zůstal skloněný nad taškou, pár vteřin do ní zíral, načež obrátil pohled ke svému příteli, jenž na něj ztraceně hleděl. Snažil se udržet výraz, ale slyšel, jak se mu do hlasu vkradlo pobavení.

"Cože jsi…?"

"S Richardem jsme se napili a já pak zapomněl, že tady nejsi a…" odmlčel se, jelikož přišlo přesně to, co předpokládal.

Ondrovy oči se rozzářily a jeho rty se roztáhly v úsměv. Igor rezignovaně složil obličej do dlaní a dutě dodal:

"Já ho snad i líbal."

Několika sekundové ticho nejprve prořízlo zakňučení, jako by se někdo snažil zuby nehty potlačit své veselí, načež ve svém snažení selhal a pokojem se roznesl hlasitý smích. Igor vzhlédl a bezvýrazně sledoval mladšího muže, jak hýká smíchy.
Nedivil se mu. Když to teď bylo venku, sám začínal pochybovat, jestli se taky nemá sám sobě spíše smát, než aby toho litoval. Stejně s tím už nic nenadělá.

"Co já bych dal za to, abych viděl jeho výraz v tu chvíli, kdy ses k němu přitisknul," pronesl na závěr svého výstupu Ondra, načež se posadil na postel a vydýchával se, do šedomodrých očí se mezi jiskřičky královského pobavení vklínil soucit. "Asi je dobře, že už to Michal ví."

"Nevadí ti to…?" zeptal se Igor váhavě. Sice předpokládal, že to Ondra řešit nebude, ale přeci jen…

"Jednou by na to stejně přišel," pokrčil Ondra rameny. "Možná pro něj trochu méně šokujícím způsobem, než jaký jsi mu připravil, ale přišel."

"Ale jak se mu teď mám podívat do očí?!" prohnala se Igorem vlna vzteku, stále vydatně podporovaná studem a pocitem viny, vyskočil z křesla a přešel k oknu, z něhož se zahleděl do krásného, květnového dne. "Vždyť já ho objal a šeptal mu, jak jsi mi chyběl," pokračoval tiše.

Uvnitř Ondry se něco pohnulo, když ta slova uslyšel, a jeho pohled změknul. Bylo mu jasné, že kdyby Igimu tak nechyběl, nemuseli by tady nic podobného řešit.

"Zajdu za ním, nechám ho, aby se vyjádřil… Překousne to, nic jiného mu stejně nezbude," řekl aspoň něco, čím doufal, že Igora trochu uklidní, přesto ale více sázel na jiný způsob konejšení… Proto se přesunul ke svému příteli, umístil ruce na jeho boky a pomalu je spojil na bříšku, sám se pak přitisknul k jeho zádům, hlavu si položil na Igorovo rameno. "Taky jsi mi chyběl," brouknul a otřel se rty o Igiho ouško.

Do začátku odpoledního představení měli ještě nějaký ten čas, a tak Ondra pokračoval v tom, aby odehnal Igorovo napětí do nenávratna, aby jej přivedl na jiné myšlenky… protože, jak sám řekl, jeho přítel mu hodně scházel. Odstoupil od něj, obešel jej a s pohledem upřeným do hnědých očí Igora přiměl k pohybu směrem dozadu, dokud nenarazili na konstrukci postele.

Igor citelně vnímal, jak se mu uzel na žaludku postupně rozvazuje, a stačil k tomu jen ten výraz, s jakým na něj Ondra hleděl, nechal kolena, aby se mu podlomila, načež se octl na matraci s přibližnou představou toho, co se právě bude dít. Ondra mu zatlačil na hrudník, Igor se opět podvolil, lehl si na záda a trochu se posunul dozadu, následně se nad ním objevil druhý muž, na rtech doslova svůdný úsměv. I jemu nyní cukly koutky směrem vzhůru, napětí z něj padalo s každou vteřinou, kterou se jim začalo prohánět počínající vzrušení, jen viděl Ondru, jak nad ním obkročmo klečí a sklání se k němu, a do dolních partií se mu nahrnula krev, po těle mu přeběhlo příjemné zachvění, jakmile se k jeho rtům přiblížily ty druhé a jemně jej políbily.

Do prdele, proběhlo mu hlavou, jak jen mu tohle chybělo. Ochotně Ondrovi jeho pozornost oplácel, vibrace nabíraly na intenzitě, spokojeně zamručel, když mu Ondra prohrábnul vlasy, sám pozvedl ruce, jednou uchopil Ondrovu čelist a palce mu přejel po tváři, druhou pak vklouznul pod jeho triko a užíval si ten pocit, mít a moci se jej dotýkat…

"Postarám s tebe," prozradil mu Ondra s láskyplným úsměvem svůj plán, načež se mu v hrudníku usídlil příjemný pocit díky vděčnému úsměvu, jaký mu Igor věnoval. Neubránil se nutkání ho znovu políbit, tentokrát vniknul jazykem do Igorových úst, vylákal pak jeho jazyk ven, mazlil se s ním, mísil jejich sliny, zároveň vyhrnul Igorovi triko až ke klíčním kostem, dlaněmi mapoval jeho hrudník a bříško, vyloženě jej hladil a nebýt erekce, kterou cítil proti vlastnímu rozkroku, myslel by si, že Igora vlastně jen uklidňuje.

Jenže starší muž byl všechno, jen ne zcela klidný, neboť on také vnímal tvrdost, otírající se o tu jeho a z vlhkého, ale pomalého polibku se rychle stával horký a hladový souboj o dominanci, kterou Ondra ukončil tím, že hravě kousnul svého partnera do spodního rtu. Igor jen slastně přivřel víčka a vyšel boky vstříc těm druhým, úplně stejně vzrušeným.

"Ondro… prosím…" zašeptal, když se mu Ondrova ústa na moment vzdálila. Byla rudá a leskla se slinami, jen ten pohled mu poslal do slabin další výboj, byl už úplně tvrdý, látka kalhot se napínala na jeho penisu, který se chtěl dostat co nejblíže k Ondrovu. "Potřebuju tě..."

Možná by Igora ještě chvíli potrápil, možná si zasloužil potrestat za to, co zase vyvedl, ale nemohl ho trápit, když se na něj díval tímto způsobem… Čokoládově hnědé oči plné touhy, ústa otevřená, připravená prosit a sténat jeho jméno, a ta slova…

"Je mi jedno, co si Michal myslí," řekl dříve, než nad tím stačil popřemýšlet. "já bych se tě nikdy nevzdal."

Igorovým výrazem se mihlo cosi divokého, než se znovu vpil do Ondrových rtů, bral si jeho ústa nesmlouvavě, vyjadřuje tak sílu emocí, jež vůči druhému muži pociťoval, a z hrdla mu unikl sten, když mu rozkrok přikryla dlaň, dotýkající se skrze látku jeho erekce, vyšel jí boky vstříc a zvrátil hlavu, jakmile mu Ondra přejel po celé délce. Než se stihl vzpamatovat, uslyšel zvuk zipu, knoflík byl rozepnut a zanedlouho pocítil na svém penisu chladný vzduch, následován pevným sevřením mužské ruky.

Ondrovy rty se přesunuly na jeho krk, kde co chvíli pocítil stisk zubů, všechno to napětí, vztek, stud… všechno se díky Ondrovi přeměnilo v touhu a vzrušení, slyšel sám sebe sténat jako smyslů zbaveného, hrudník se mu mohutně zvedal, celý se třásl, když dlaň na jeho erekci zrychlovala, potřeboval to, potřeboval to tak strašně moc…

Mimoděk zachytil, že zarývá prsty do Ondrových ramen, že najednou hledí do těch nádherných, modrých očí a pak to přišlo, všechna slast se znásobila, prolétla každou buňkou jeho těla a vytryskla z něj v podobě bílé tekutiny, prameny mu ulpěly i na bříšku, chvějícím se intenzitou prožité slasti.

Chvíli mu trvalo, než se dech i tep vrátili k normálu a mozek opět začal fungovat, Ondra jej upravil a utřel se do papírového ubrousku, jenž měl ten chytrák vždycky u sebe, a lehl si vedle něj, oči upřené na Igorovu tvář, uvolněnou a mírnou. Pousmál se, když se k němu Igor naklonil a jemně, ale hluboce jej políbil, položil se do toho polibku a měkce zasténal, neboť na svém jako skála tvrdém vzrušení ucítil dlaň, vzápětí se dostanuvší skrze vrstvy látky.

Naprosto v rozporu se skoro línými pohyby rtů jeho ruka na něm kmitala a zkušeně jej dovedla k orgasmu, sladkém úplně stejně jako Igorovy rty… ironicky by se uchechtnul nad tím, jaké klišé mu prolétlo hlavou, ale cítil se tak dobře, uvolněně a spokojeně, že nad tím mávnul rukou.

Posadil se, aby očistil i sebe, a mrknul na hodinky. Měli ještě chvilku, a tak se položil zpátky na záda, Igora vedle sebe.
"Michal z nás bude mít ještě větší prdel než doteď," poznamenal jen tak do ticha. "Ale nemyslím si, že by to komukoliv řekl."

Igor mlčky souhlasil. Do Michala by toho řekl spoustu, ale když šlo o soukromé záležitosti, uměl být diskrétní, pokud chtěl.

"A kvůli tomu, co se stalo…" promluvil Ondra znovu, pohled upřený na svého přítele. "tím se netrap."

"To se ti lehko řekne," povzdechl si Igor, ale… uvědomil si, že ho to vážně už tak netíží. Naopak ho momentálně trochu zatěžoval Ondra, který k němu přisunul a položil si hlavu na jeho hrudník, a Igor jej objal paží. Musel ale souhlasit s Ondrou minimálně v tom, že i kdyby se Michal na hlavu stavěl, on by se jej také nikdy nevzdal.

Znělo to teatrálně a ohraně, jenže když tak vnímal vůni Ondrových vlasů, cítil jeho váhu na své hrudi… znělo to i pravdivě.

Trable na Moravě 1/2

16. června 2016 v 21:43 | Archea Majuar
Trable na Moravě 1/2

Fandom: RPS

Pairing: Ondřej Sokol/Igor Chmela

Warning: +15

Disclaimer: Vše v této povídce je čistá fikce! Nechci tímto pokusem nikomu ublížit ani ničit pověst. Dílo nebylo sepsáno za účelem zisku.

A/N: Tahle povídka je v něčem zvláštní, a sice v tom, že hodně dobře zapadá do toho, co se odehrávalo během tří představení Partičky na jaře roku 2014. Takže jestli je některá z mých povídek jakž takž uvěřitelná, tak tahle mezi ně určitě patří :D :D Nicméně jsem ji rozdělila na dvě části, druhou dostanete v pondělí, jelikož jsem zlá, nepřející a manipulativní osoba, která si zaslouží jít do pekla a vůbec byste ji neměli v tom, co dělá, podporovat, že... Pošlete mi někdy psychiatra, prosím. Enjoy!

Za komentáře děkuji Profesorovi, Que a Winter :)

Pravá, levá, pravá, levá… Podobným způsobem dorazil muž ve středních letech od schodů až ke dveřím do pokoje. Po menším zápolení s klíčkem se dostal dokonce i dovnitř, pro jistotu nerozsvěcoval, jen si sundal boty, ponožky a mikinu, ve zbytku plánoval spát. Pohled mu padnul na postavu, zabalenou do peřiny na jedné z postelí. Pousmál se a hlavou se mu prohnala myšlenka na trochu teplé, mužské přítomnosti. Od posledního zájezdu se neviděli a Ondra mu prostě chyběl, rád se k němu tulil, rád se ho dotýkal, rád s ním spal ve všech významových rovinách toho slova.

Ani se nerozmýšlel, přešel k druhému muži a využil toho, že k němu byl zády. Odhrnul peřinu a vlezl si k němu, sice ho trochu zarazilo, že Ondra má vlasy kratší, než si pamatoval, a i vůně byla jiná, ale nebral na to ohled, umístil drobný polibek na odhalený krk, načež dostal chuť na víc, vždyť dneska ani neměli čas se pořádně přivítat…

Využil toho, že poněkud ztuhlé tělo se otočilo na záda, a tak jen vyhledal svými rty ty druhé a něžně je políbil, a ač ho napadlo, že Ondra přeci vousy nenosí, nechal to plavat a líbal by druhého muže dál, kdyby ten se od něj neodtáhl.
"Vole, co blbneš?!" ohradila se postava poněkud hlasitěji a ostřeji, než by Igor považoval za nutné.

Igor to přisoudil Ondrově špatné náladě, občas prostě byl takový, takže se jen hezky uvelebil vedle něj a drcnul do něj smířlivě nosem.

"Ondro… Chyběl jsi mi," načež ho dostihla únava a během pár vteřin usnul. Člověk, k němuž se tak láskyplně lepil, konsternovaně zíral na strop a velmi dobře vnímaje, o co Igorovi šlo, do ticha místnosti poznamenal:

"Já to věděl… já to kurva věděl. Dangl mi dluží kilo."





Lekce IV

12. června 2016 v 20:44 | Archea Majuar
Lekce IV

Fandom: Saturnin

Pairing: Saturnin/Oulický

Warning: +15

Disclaimer: Vše v této povídce je čistá fikce! Nechci tímto pokusem nikomu ublížit ani ničit pověst. Dílo nebylo sepsáno za účelem zisku.

A/N: Nová část povídky téměř po roce je tady a snad si ji náležitě užijete :) Snažila jsem se, fakt jsem se jak cyp snažila, aby text i přes obsah "kapitoly" působil... dobově? Zbytečné kecy, prostě Enjoy! :)

Za komentáře děkuji charlie a Justince :)

Den to byl jako každý jiný, v poklidu strávený procházkou po Praze, obědem s doktorem Vlachem a s večeří, již mi servíroval Saturnin na hausbótu, který jsme ani přes mou počáteční nedůvěru nakonec neopustili. Respektive Saturnin nevyvinul svou pověstnou iniciativu a nezosnoval další divoký přesun kupříkladu do centra zoologické zahrady s vysvětlením, že mezi šelmami bych se měl po svých hrdinských skutcích cítit jako doma.

Nicméně od chvíle, kdy se naše společné soužití stalo opravdu společným se vším všudy, přestože o nějakém roztrubování mých a snad tedy i jeho citů nemohla být ani řeč, jsem musel uznat, že Saturninovy pokusy o navození infarktových situací se staly spíše ojedinělými. Kladl jsem si otázku, zda by mu mě nyní bylo více líto, na což jsem si vzápětí odpověděl s neodpustitelným úšklebkem na rtech, pravděpodobněji se mi pak jevila varianta, že bych se na něj třeba mohl rozhněvat a učinit tak přítrž našim… jak bych to popsal…

Ačkoliv nalezení správného výrazu není důležité, domníval jsem se, že by jednoduše nerad způsobil vlastní nezkrotnou vášní ve vymýšlení nepřístojností konec našeho vztahu. Toto však byly pouze mé domněnky, které jsem nemínil prozrazovat nahlas, jen jsem nad nimi přemýšlel ve chvílích, kdy se za okny hausbótu již setmělo, já využil služeb vany a oblékl se do pyžama, načež jsem s železnou pravidelností nacházel Saturnina sedícího na kanape, s nohama na zemi a dvěma sklenicemi alkoholu, který jsem vždy rád ponechal jeho výběru, v ruce.

Myšlenky jsem nechával volně proudit, jakmile jsem složil hlavu do jeho klína, respektive se mírně zátylkem opřel o opěradlo, abych už takhle na vztah pán-sluha nevhodnou situaci ještě více nepoznamenal svou nešikovností, když bych se vleže snažil popíjet bourbon. Nepochyboval jsem, že Saturnin by v případě nehody pouze odvrátil pohled a do sytosti se vysmál vnitřně, ovšem já bych si připadal jako hlupák. Zase.

Vzápětí ale byly mé úvahy odsunuty do pozadí, jelikož do popředí mého zájmu se dostala dlaň mého přítele, jež se mi rozprostřela spíše na té spodní části břicha. Zvedl jsem pohled k Saturninově tváři, jež se zdála být netečná, ale oči mu doslova žhnuly, a žhnuly tak mocně, že se jejich žár propálil až do mého nitra, do lící mi vehnal červeň a zbytek těla uvedl ve stav, který uměl způsobit jen on… jen jedním gestem, jedním pohledem.

Na můj takřka plachý úsměv zareagoval tradičně pozvednutým obočím, nejspíše se stále podivoval nad tím, jak se ve svém věku nedokážu vypořádat s něčím tak přirozeným a ve své podstatě nádherným, ovšem pokaždé se mě vzápětí jal uklidňovat, i když prsty jeho volné ruky na mé tváři vyvolávaly chvění, jak vnitřní, tak vnější, a já nebyl schopen nikdy správně určit, zda se mě skutečně snaží uklidnit, nebo zda ví, jaké účinky na mne jím projevená něha má.

Dech i tep se unisono začali zrychlovat, jakmile košile mého pyžama byla vyhrnuta a chladná dlaň se dotkla teplé kůže, zabránit překvapenému vydechnutí jsem neuměl a ani žádnému dalšímu z tichých zvuků, jež jsem vydával během Saturnina mapování mého břicha a hrudníku, kontrast teplot mě rozechvíval až po konečky prstů a v hlavě se mi postupně nenacházelo už nic jiného, než potřeba cítit Saturninův dotek jinde, níže, cítit jeho chladnou ruku v místě, kde mé tělo hořelo, toužilo nejvíce…

Z křečovitě sevřené dlaně mně byla citlivě odejmuta sklenice, jež našla své místo na stolku vedle nás, hrudník se mi freneticky zvedal a klesal v okamžiku, kdy se Saturnin rozhodl zkoušet mou trpělivost a upřel svou pozornost na knoflíky mé košile, s precizností sobě vlastní je rozepnul jeden po druhém, zatímco já se zmítal mezi určitou mírou frustrace a pobavením, jelikož… jelikož tohle byl prostě Saturnin a já jej miloval se vším všudy, přičemž jsem úplně stejnou přemíru citů vnímal z jeho strany, když přestal zrakem sledovat můj trup, pohlédl mi do očí a sklonil se k mým pootevřeným rtům, jež překryl svými.

Nutkání si jej přitáhnout ještě blíže mě zcela ovládlo, doposud se pouze v pěsti svírající dlaně vystřelily vzhůru, aby jedna v nich prsty vklouzla do Saturninových vlasů, druhá uchopila límec jeho uniformy. Na má takřka majetnická gesta nereagoval nijak negativně, naopak mi přišlo, že se uvolnil a do polibku položil, nadšeně jsem se na jeho ústa přisál, nechal naše jazyky se proplétat, žhavost toho polibku mě rozpalovala, ztrácel jsem už i ty poslední zbytky rozumu… a zcela je pozbyl, když se stále chladná dlaň přesunula v mých prsou na podbřišek, a zajela pod lem kalhot.

Dech se mi zadrhnul v hrdle a přidušený sten zůstal pohlcen našimi rty, slast jen z toho prvotního kontaktu Saturnina s mým vzrušením se rozlila do celého těla, měl jsem pocit, jako by mi každý nerv vibroval, jako bych byl v takových momentech schopen vnímat jen Saturnina, jen jeho doteky, jeho přítomnost… Jeho lásku ke mně, kterou jsem se mu tak vroucně snažil vyjádřit během polibku, jenž se s každým dalším pohybem dlaně v tom nejcitlivějším a nejroztouženějším místem mého těla stával vlhčím, nekoordinovanějším, hladovějším.

Třásl jsem se po celém těle, ale nebylo v mé moci, abych chvění zastavil, podobně mé boky vycházely vstříc Saturninově péči ve snaze získat jí ještě více a on se mi snažil dát všechno, co mohl, vedl mě dál a dál, jeho polibky neustávaly, svíral jsem jeho uniformu a jen bezmocně sténal, zcela pohlcen intenzitou pocitů, jež ve mně můj přítel vyvolával. Mé vzdechy byly částečně tlumené, částečně dobře slyšitelné po celém hausbótu, alespoň mně se to tak jevilo ve chvílích absolutního vzrušení, absolutního zatmění rozumu, když se mi srdce zas a znovu pokusilo prorazit hrudník a mé tělo sežehla ta nejsilnější vlna slasti, během níž jsem jen zaklonil hlavu a dal průchod dalšímu, nejhlasitějšímu stenu, následovanému dokonalým uvolněním…

První, opravdu bizarní myšlenka, jež mi prolétla hlavou, se týkala Saturninovy duchapřítomnosti. Obdivoval jsem, jak vždycky dokázal myslet dopředu, a rozepnul mi košili, abych ji o pár minut později neznečistil. Pouze jsem netušil, zda to dělá pro mé dobro, jelikož jsem se tím vyhnul výměně pyžama, nebo kvůli sobě, aby nemusel téměř dennodenně do prádelny.

Pokusil jsem se pravděpodobnost jedné či druhé varianty vyčíst ze Saturninova výrazu, jenž se ale opět změnil v naprosto soustředěný, když se mě jal očistit. Tiše jsem jej pozoroval, vstřebával doznívající účinky Saturninových dlaní a věděl, že takhle nemůže dnešní večer skončit. Něco tomu chybělo.

Po tváři se mi rozlil úsměv, o kterém jsem si byl jist, že jej můj přítel zaznamenal, jelikož mu nepatrně cukly koutky úst. Znal mě příliš dobře, ale možná ne natolik dobře, abych jej alespoň mírně nezaskočil, když jsem se nadzvednul na loktech, spustil nohy na zem a přitáhl si jej za zadní stranu krku k dalšímu polibku, vše se dělo rozvážně a pomalu, tak jako náš vztah pomalu plynul a posunoval se dál a dál, vždyť tomu nebylo ještě tak dávno, co jsem se odvážil učinit totéž, co nyní.

Můj tep se neúspěšně pokusil vrátit do normálu, k opětovnému zběsilému tempu byl přinucen okamžitě, jakmile jsem si dodal odvahy, pozvedl volnou ruku a přiložil ji tam, kde jsem tušil, že to Saturnin ocení nejvíce. V odpověď nepřišel žádný zvuk, naprosto mi stačilo, jak se do mého stehna zaryly jeho nehty.

Hladil jsem jej a doufal, že mu přináším alespoň z poloviny takovou slast jako on mne před chvílí, líbal jsem jej něžně, s láskou, a tentokrát jsem byl překvapen já, jelikož jsem dostal Saturnina do stavu, kdy i jemu ze rtů unikaly tiché steny, nečekaně rychle… brzy jsem mezi námi vytvořil několika centimetrovou mezeru, abych ty nádherné zvuky mohl slyšet, aby naplnily celou místnost, abych mohl být očitým svědkem momentu, kdy se Saturninova rezervovaná maska s nádechem sarkasmu roztříští, jeho oči zalesknou touhou a ve tváři se promítne slast, do níž se celá jeho podstat pohrouží.

Viděl jsem svého přítele v podobném rozpoložení již několikrát, neuměl jsem si tu příležitost nechat uniknout mezi prsty, a tak jsem se dál Saturnina dotýkal, zblízka hleděl do jeho očí, sledoval každý pohyb jeho mimických svalů a nechal se pohltit tím omamujícím pocitem, že tuhle rozkoš jsem mu přivodil já sám, že jen díky mě se našim hausbótem nesou steny tak hlasité, že by vzbudily i medvěda v období zimního spánku.

Vydýchával se, uklidňoval a v očích se mu třpytily emoce, jež mě niterně hřály, podobně hřejivý byl i následný dotek rtů, jenž mi Saturnin věnoval, jen jako by chtěl poděkovat, ale svým slovům pojednou nedůvěřoval.

"Navrhoval bych spánek, pane," promluvil pak, načež jsem měl trable sám se sebou, abych se neuculil nad jeho hlasem, poznamenaným předcházejícími událostmi.

"Souhlasím, Saturnine, připozdilo se," souhlasil jsem a postavil se na trochu vratké nohy.

"Prostřu ke snídani a za pár minut se k vám připojím," oznámil mi, a přestože jsem věděl, že nemluví pravdu, přikývnul jsem a s mírným úsměvem zamířil do kajuty. Ulehl jsem, víčka se mi sama počala klížit, leč usnout se mi podařilo až poté, co se vedlejší postel se zavrzáním ozvala a dala mi na vědomí, že je všechno tak, jak má být.

The Drunk Demons

9. června 2016 v 21:59 | Archea Majuar
The Drunk Deamons

Fandom: RPS

Pairing: Ondřej Sokol/Igor Chmela

Warning: +18

Disclaimer: Vše v této povídce je čistá fikce! Nechci tímto pokusem nikomu ublížit ani ničit pověst. Dílo nebylo sepsáno za účelem zisku.

A/N: Eh... mám ráda, když jsi připití... :D Enjoy! :)

Za komentáře děkuji Profesorovi, Que, Justince a mise737 :)

"Nedívej se tak na mě," vydechl Ondra pobaveně, když vyprázdnil svou láhev piva a opřel se o opěradlo židle, ruce v klíně. Pozoroval Igora, který seděl kousek od něj, respektive seděl tak napůl, jelikož přední část těla měl zapřenou o stůl, paže složené na něm a hlavu na nich položenou. Tvář pak natočenou ke svému příteli, oči velké a hluboké, díval se na něj skoro zasněně, obdivně.

Znal tenhle Igorův pohled moc dobře, viděl jej u něj už mnohokrát, ale nikdy se mu z něj žaludkem neproletělo hejno motýlů, nikdy to na něj nemělo takový vliv jako dnes. Alkoholem to být nemohlo, ten byl při tomhle Igorově výrazu přítomen vždy, možná za to mohla atmosféra, možná fakt, že byli spolu sami na pokoji, možná proto, že tentokrát i Ondra chtěl, aby to bylo jinak.

"Mám rád, když jsi opilý," poválel Igor na jazyku slova, jímž Ondra jen tak tak rozuměl, a ještě s většími obtížemi jim byl ochoten uvěřit.

"Proč?" koukal dál na Igora a snažil se někam ten jeho pohled zařadit, protože jej vážně znervózňoval, jako by viděl až do jeho nitra a vytahoval z něj myšlenky na to, jak je jeho starší přítel v tuhle chvíli roztomilý… přiopilý, stále svým způsobem klidný, i přes tu nejistotu si s ním přišel tak strašně v bezpečí…

Igorovi se hlavou honily odpovědi, ale žádná z nich mu nepřišla správná. Protože byl rád, když se ho Ondra dotýkal, když ho objímal, což se sice dělo i za střízliva, ale takhle… s chlastem se tulil ještě víc. Měl moc rád, když se k němu druhý muž přitisknul, hřál jej, dával mu najevo, jak je mu jejich blízká přítomnost příjemná.

"Protože pak není tak divné, když chci, abys mě objal," nechal to nakonec vyplout na povrch tak, jak to cítil, očima mapoval Ondrovu tvář a srdce mu v hrudníku udělalo přemet, když se jeho přítel namísto výsměchu jen plaše usmál. Jen ten úsměv… a v jeho nitru se cosi rozhořelo, nervová zakončení v prstech se rozvibrovala touhou se Ondry dotknout, přitáhnout si ho k sobě a… prostě ho mít blízko.
Ondra cítil, jak ho Igor propaluje pohledem a zachvěl se při pomyšlení na to, že on vážně chce, aby šel k němu a… a objal ho. Znělo to v jeho mysli zvláštně, ale on to nebyl vůbec špatný nápad, rád Igora držel v náručí, ten pocit bezpečí pak rostl a rostl, utápěl se v něm a kolikrát mu v objetí silných paží usnul.

Rozhodl se. Odsunul se na židli a rty se mu roztáhly v úsměv, když Igor okamžitě zareagoval, narovnal se a hleděl na něj s divokým pohledem v očích, snad se bál, že odcházím, pomyslel si Ondra a přesunul se k Igorovi, aby jej uklidnil. Stál nad ním jako nad rakví a veden čímsi uvnitř sebe, se prostě na svého přítele obkročmo usadil a objal jej kolem pasu, vzápětí se mu na zádech objevily dvě dlaně, proti hrudníku se mu pohyboval druhý.

Bylo to příjemné. Žádné jiné pojmenování pro tuhle situaci neměl, opíral se o Igora, užíval si, jak jeho ruce působí na jeho zádech, jak jeho přítel voní, jak ho i ta vůně samotná těší. Všechno to nějak dospělo k tomu, že i jeho tep se postupně začal zrychlovat, v místnosti se jako by o několik stupňů oteplilo a Igor… Igorův dech mu přišel namáhavější, snad i místy rozechvělý, ano, určitě, chvěl se.

Dlaně na zádech si jej ještě více přitiskly k sobě, Ondra zabořil tvář do Igorových vlasů a zjišťoval, že ono chvění a veškerá zjištění na něj mají jeden, určitý vliv, který se projevoval hromaděním vibrací v podbřišku a pak níž, kam mu při Igorově tichém povzdechu začala směřovat veškerá krev z mozku.

Mimoděk se zachvěl, čímž způsobil, že se výrazně svým klínem otřel o ten Igorův, a pohyb druhého hrudníku se na moment zastavil. Zavřel oči, vdechnul vůni Igorových vlasů a svůj pohyb zopakoval, k uším mu dolehlo tiché zasténání, prsty na zádech se zatnuly do kůže, načež jím samotným otřáslo vzrušení, vnímal, jak třením o Igorovy slabiny jen tvrdne a…

Narovnal se, pohled mu padl na tvář svého přítele, jehož hnědé oči byly vyděšené, ale tak toužící, prosebné… Nevěděl, co si má a nemá myslet, je to špatné nebo není, ale pocit, když se Igor nadzvednul a z vlastní iniciativy se třísly otřel o Ondrovu erekci… uniklo mu zasténání a na ničem víc už mu nezáleželo, chtěl to, sakra moc to chtěl, ještě vůbec nic neudělali a už teď mu byly kalhoty tak těsné… Igor byl tady, byl tak strašně blízko, vzrušený a nadržený, držel ho…

V jednom momentě na Igora udiveně zíral, v druhém drtil jeho ústa v polibku. Další ničivá vlna vzrušení se přes něj převalila, jakmile mu Igor zasténal do úst, jak hladově mu na polibek odpověděl, jak dlaněmi sjel z jeho zad na zadek.

Igorovi z hrdla unikl další toužebný zvuk, když ho Ondra kousnul do rtu, přišlo mu to tak neuvěřitelné, všechno, po čem prahnul, teď náruživě dostával, dlaněmi vklouznul Ondrovi pod triko, horké tělo se k němu tisklo, druhý jazyk v ústech, tvrdost proti své… Ondrovy ruce ve svém klínu, pracoval na knoflíku a zipu, totéž u sebe, horko se změnilo v žár, kdy se jeho erekce dostala ven a byla sevřena společně s tou Ondrovou.

Hlava mu nebrala, jak a co se stalo, že je Ondra tak tvrdý, musel se sám přesvědčit, proto ukončil polibek a zadýchaně shlédl dolů, ruka jeho pohled následovala, takže se vzápětí díval na to, jak se jejich dlaně dotýkají obou ptáků, vlhkých a čekajících na každý další dotek.

Vzhlédl k Ondrově tváři a dech se mu zadrhnul v hrdle, když ho viděl, když ty ocelově šedé oči na něj hleděly s neukojitelným hladem, když viděl, jak moc tohle jeho přítel chce.

"Igore," uniklo mu skrze rty, na něž se ty druhé následně přitiskly, jen slyšet své jméno, vyslovené hlasem nasáklým vzrušením, jej zbavovalo veškeré sebekontroly.

Ondra nakonec odehnal Igorovu ruku a sám je oba laskal, musel sténat, jinak to nešlo, jinak nemohl reagovat na ten pocit, mít Igora v takovém stavu, kdy jej kouše do rtů a boky vychází jeho ruce vstříc, kdesi hluboko uvnitř ještě nesmírně těšilo, jak je z něj Igor tvrdý, s jakým nadšením se nechává uspokojovat druhých chlapem, otírá se o jeho vlastní erekci a chce víc… a když Igor zvrátil hlavu a hlasitě zasténal, přisál se Ondra na jeho krk, aby mu jeho kousavou pozornost oplatil, za což byl odměněn dalším, hrdelním stenem, který jej přiměl zvýšit tempo a hnát se za vrcholem jako šílený.

Potřeboval uvolnění stejně jako Igor, slyšel se vzdychat do Igorovy citlivé kůže na krku, slyšel ty zvuky, jež vydával jeho přítel.

"Ondro," vrazil mu Igor prsty do vlasů a přitáhnul si jeho ústa ke svým, aby v nich utlumil další sten, skoro se mu zatmívalo před očima, když ta silná ruka kmitala po jeho penisu, přiváděla mu nádhernou slast a on chtěl jen víc, pořád víc a víc, jejich polibek nebyl nic jiného, než zoufalý boj o dominanci, kterou ani jeden neměl šanci ve svém rozpoložení získat.

Netušil, jak se jim to podařilo, ale jakmile, Igor znovu zasténal Ondrovo jméno a celé tělo mu ztuhlo, tak se Ondra na jeho klíně prohnul v zádech a jejich bílé prameny se už ve vzduchu smísily, aby vzápětí dopadly na Ondrovu dlaň, popřípadě skončily na jejich svršcích. Igor měl hlavu úplně prázdnou, vnímal jen to nádherné uvolnění a tělo, jež se na něj svalilo, jež ochotně objal a zabořil do jeho ramene obličej, vydýchávaje prožitou rozkoš. Ve vlasech po chvíli zaznamenal hladící dlaň, uklidňující se srdce se mu sevřelo.

Ondra se od něj odtáhnul, ale nevstal. Prohlížel si svého přítele, v pro jednou klidných vodách jeho šedých očí se zračilo pobavení. Ten pohled na Igora ve zpoceném triku, na jeho rudé rty, doslova zářící v kontrastu vůči prošedivělému strništi a ty oči… Neměl nejmenší zájem jejich zážitku litovat už jen kvůli tomu hřejivému pocitu v hrudi, jež mu Igorovo objetí přinášelo.

"Taky mám moc rád, když jsi opilý," poznamenal a úsměv se mu rozšířil, když i Igorovy rty se zavlnily.


Políbil ho, nyní už jen něžně a jemně a Igor takový jejich polibek udržoval, dokud se opět neoddělili a ještě chvíli nesetrvali jen v náručí toho druhého, vstřebávaje sílu jednoho nádherného, opilého okamžiku…

Akce Rilexian 3/3

5. června 2016 v 18:28 | Archea Majuar
Akce Rilexian 3/3

Fandom: Komisař Rex

Pairing: Alexandr Brandtner/Christian Böck/Richard Moser

Warning: svým způsobem AU, +18, threesome

Disclaimer: Vše v této povídce je čistá fikce! Nechci tímto pokusem nikomu ublížit ani ničit pověst. Dílo nebylo sepsáno za účelem zisku.

A/N: Závěr povídky je tady, je to čistokrevné pwp, také si ho užijte :D

Za komentář děkuji Profesorovi a LiemHill :)

Využil sprchový kout a během pěti minut se oddával proudu teplé vody, poté sebral ručník, utřel se a provizorně vysušil vlasy. Při návratu do hlavní místnosti se nejprve jen opřel o futra, výjev na posteli se mu líbil a zasloužil si, aby se jím chvíli pokochal.

Richard pořád ležel na zádech, ale Christian mu seděl na břiše, skláněl se a líbal staršího muže, který jej líně hladil po zádech, občas zabloudil i níže, ale celá scéna nasvědčovala tomu, že nikam nespěchají. Proto Alexe překvapil Richardův náhlý pohyb, jímž se mu povedlo položit Christiana na záda vedle sebe a setrvačností se přesunout nad něj. Jestli se Alex nepletl, v Richardově výrazu se krátce na to zaleskly zuby a pokojem se rozlehl tichý vzdech, vycházející z Christiana.
Alexovo vzrušení se opět probouzelo k životu, a jak se tak díval, oba muži v posteli na tom byli totožně. Přesunul se k nim a Richard po něm kouknul.

"Alexi…" zapředl a pohodil hlavou, kýženého efektu dosáhl sice jen z poloviny, jelikož jeho vlasy byly zpocené, přesto Alexe to gesto zas a znovu fascinovalo. "Tady náš společný přítel by rád, abychom se o něj postarali, co myslíš?"

"Vážně?" naklonil Alex hlavu a sjel pohledem na Christiana, jehož zorničky překrývaly většinu nebeské modři v jeho očích, z Richardových polibků byl celý zadýchaný a rty měl červenější než předtím. Jak rád by z nich slyšel vycházet jeden sten za druhým, sem tam protknuty prosbami. Po páteři mu sjel výboj vzrušení přímo do třísel, jež už opět nabylo solidní tvrdosti. Neodolal, oči přilepené na těch dvou sexy bytostech, pohladil se a s rukou stále na erekci došel k posteli.

Richard po něm mrknul a odsunul se stranou, aby vzápětí zmizel v koupelně. Alex zaujal jeho místo nad Christianem a sklonil se k němu, opět ochutnal jeho sladké rty, jež mu ochotně vycházel vstříc, vpustily jej dovnitř úst, kde Alexův jazyk prošmejdil každé místečko a zanechal je oba bez dechu. Spokojeně zasténal, jakmile se jejich erekce začaly o sebe líně otírat, neměl potřebu spěchat, proto pohyb nikterak nezrychloval a vyloženě si Christianem hrál.

Vsál jeho spodní ret a jemně jej opečovával zuby, hleděl do modrých očí, hladil jej po jemné pokožce, zatímco druhé ruce ho ohmatávaly všude možně. Jak je nenasytný, honilo se mu pobaveně hlavou, jelikož cítil Christianovy dlaně chvíli na zádech, chvíli na zadku, bocích a žebrech, pak zase ve vlasech. Líbilo se mu být středem jeho pozornosti, a nejen proto se mu rozhodl dopřát více než jen škádlení rtu, umístil drobné polibky na jeho hladkou čelist, putoval přes krk dolů a s velkým potěšením zjistil, že klíční kosti mladšího muže jsou extrémně citlivé.

Nebyl prvním mužem, kterému se jejich stimulace líbila, ale také nepatřil mezi většinu, s nimiž měl Alex tu čest. Christian pod ním tiše kňučel, ruce na Alexových bedrech, aby se o něj mohl pořádně třít, byl taky už tvrdý jako skála a určitě by se mu zamlouvala i nějaká práce v těchto partiích. Alexovo srdce bylo těmi rozkošnými zvuky obměkčeno, proto zanechal okusování klíčních kostí a během chvilky se octl tváří v mladíkově vzrušeném klínu, tehdy si povšimnul, že se Richard vrátil.

Alex se na něj zadíval a pochopil jeho záměr, když se rovněž sklonil a jemně kousnul Christiana na vnitřní stranu stehna, a tak učinil totéž. Společně se pomaloučku přibližovali k erekci, jež se jim tyčila u tváří, ale úspěšně se jí nadále vyhýbali a Christian se zmítal v sevření jejich rukou, kňučel, boky sebou škubaly a pokoj proťal jeden zlomený a velmi hlasitý sten, když se dva jazyky začaly věnovat jeho varlatům, jemně se o ně otíraly, až je Alex obě vsál do úst, zatímco Richard přesunul svou pozornost konečně ke Christianově tvrdosti.

Následně se jejich jazyky znovu setkaly přímo na špičce po doteku toužící erekce, nezaměnitelná chuť se mísila s whisky, již zřejmě Richard pil před přednáškou a Alexi ji stále vnímal, jak se jejich ústa společně dotýkala Christianova vzrušení, všechno bylo strašně mokré a vlhké, Richardova ústa příjemně měkká a poddajná, přítomná délka zase dokonale tvrdá.

"Připravím ti ho," ovanul Alexovo ouško horký dech brzy poté, co se druhá ústa z jejich objektu zájmu vytratila. Alex se zachvěl v očekávání, těšil se, až si bude moct to mladé, svůdné tělo vzít a slyšet další a další Christianovy steny, až se bude nacházet uvnitř něj… ale nejprve mu chtěl dopřát něco jiného. Zadoufal, že ve svém věku toho Christian vydrží hodně, a zasunul si jeho erekci do úst skoro až po kořen, ostré nadechnutí pocházející od nejmladšího muže směřovalo přímo do jeho třísel.

Pohyboval hlavou, sál, lízal a poslouchal, dobře vnímal, jak se Christian blíží k vrcholu, ale stejně neměl v úmyslu se stáhnout, chtěl všechno, co mu byl Christian ochoten dát, proto sál i ve chvíli, kdy se druhý muž prohnul v zádech a vzduch místnosti protnula nadávka, následována nádherným stenem, poté již do Alexových úst vystříkly první prameny spermatu, které stejně jako ty další byly ochotně spolknuty. Alex se odtáhnul, ale jen na moment, aby si otřel ústa, vzápětí umístil drobný polibek na Christianův podbřišek a zahleděl se mu do tváře, uvolněné a zardělé.

Modré oči se otevřely a ústa se roztáhla v úsměv, Alex se na něj zazubil a zubil se stále víc, když Christianovu tvář protnul stín slasti a ze rtů mu unikl tichý povzdech. Alex se zaměřil na Richarda, který měl právě uvnitř Christiana už třetí prst a vyloženě ho jimi šukal… A Christian byl po proběhnuvším orgasmu uvolněný a celý citlivý, zakňučel a Alex si nemohl nevšimnout, jak se mu znovu penis plní krví a jak proti Richardově ruce malátně přirazil.

Nutně ho musel mít.

"Otočíme ho," pronesl Richardovým směrem, načež ten vytáhl prsty z těsného tepla a sledoval, jak Alex nemá absolutně žádnou práci s tím, aby Christiana obrátil na bříško. Alex se následně přesunul zpět, vložil polštář pod mladíkovy boky a zkusmo do těla před sebou strčil prsty. Až z hrudníku se mu vydralo zavrčení, byl krásně kluzký a uvolněný, vytáhl ruku, nasměroval do něj špičku své erekce a vzápětí se do něj ohleduplně zasunul.

Dal Christianovi čas, otíral se strništěm o jeho záda, líbal jej a trpělivě čekal, dokud proti němu sám nepřirazil, pak už Alex započal v pravidelných pohybech, přinášející mu slast nadpozemskou, ta perfektní těsnost Christianova zadečku, jeho steny, kdykoliv narazil do jeho prostaty, jak se pod ním chvěl a prosil o víc, o rychlejší tempo a tvrdší přírazy… A pak se jeho slova změnila jen ve funění a mlaskavé zvuky, když si před něj klekl Richard, a jak si Alex všimnul, k ničemu jej nenutil ani nevyzval, Christian sál vzal do úst jeho erekci a nechal ji vklouznout co nejhlouběji do krku.

Z toho pohledu se Alex dostal do varu, kůže mu doslova hořela, touha po uvolnění instantně vzrostla, už se nedokázal držet zpátky. Surově se vrážel do toho subtilního mladého a pružného těla, neměl s ním žádné slitování, nelítostně drtil jeho boky v sevření, bral si ho, šukal ho jako smyslů zbavený a soustředil se jen na svůj vlastní požitek, na to, aby se do toho úzkého zadku tvrdě udělal.

Hleděl na ty dva, jak Christian Richarda uspokojuje, jak ten má ruku sevřenou v pěsti v plavých vlasech, jak mu zajíždí do úst a jak jim oběma Christian ochotně drží… Mysl mu explodovala, temnota jej společně s rozkoší pohltila a on hluboko v Christianovi vyvrcholil s jeho jménem na rtech, rozklepal se pod vlivem slast, šířící se až do prstů u nohou. Jen díky vůli se na mladíka nesesunul, ale zmoženě odpadnul stranou tak, aby na Richardův rozkrok stále dobře viděl a…

Přes rty mu přeběhl unavený úsměv, když spatřil, jak Christianovi po bradě teče nezaměnitelná, bílá tekutina. Richardův sten se roznesl pokojem, Alex si všiml, jak se mu jeho černé vlasy definitivně slepily potem, tvář staženou ve slastném výrazu… Nemohl se rozhodnout, jestli vypadal přitažlivěji tehdy v restauraci, perfektně upravený a šarmantní, nebo teď, když z něj každým coulem vyzařoval sex.

Teď.

Richard se posadil na zadek a přitáhl si Christiana k polibku, nedbaje na to, že v nich zrovna byl jinou částí těla. Koutek úst mu skoro něžně utřel prstem a pohladil jej po vlasech, jež před momentem drtivě svíral v dani. Alex natáhnul paži a využil toho, že Christian se nacházel na všech čtyřech, měl tak dobrý přístup k jeho znovu tvrdému přirození. Dotkl se jej, uchopil jej do dlaně a pozoroval, jak mu Christian přiráží do ruky, sám jej vedl k vrcholu a i jemu se do očí dostala určitá dávka něhy, když mu k uším dolehl sten, nabývající formy jeho vlastního jména. Neměl problém se nepořádku na své ruce zbavit jazykem, na cestu do koupelny už nenacházel sílu. Akorát se posunul na posteli tak, aby se hlavou položil na polštář, Richard si lehl kousek od něj a vypadal… no, prostě spokojeně.

Christian jim na pár minut zmizel do koupelny, mezitím se jim podařilo alespoň provizorně přikrýt, takže když Christian dorazil zpět, neměl na výběr. Musel si lehnout mezi ně, což mu v jeho docela dost zničeném stavu absolutně nevadilo.

Ačkoliv to byla záležitost na jednu dvě noci, všichni tři si zvláštním způsobem sedli, vyhovovali si a neměli nutkání se ihned po aktu vypařit. Atmosféra setrvala v příjemném duhu i ve chvíli, kdy se vzdálenosti mezi nimi zminimalizovaly, oči zavřeli takřka ve společném objetí…

20. Loud Like Love

3. června 2016 v 10:25 | Archea Majuar |  Pád Bastilly
20. Loud Like Love

Fandom: RPS

Pairing: Ondřej Sokol/Igor Chmela

Warning: +18, dirty talk?

Disclaimer: Vše v této povídce je čistá fikce! Nechci tímto pokusem nikomu ublížit ani ničit pověst. Dílo nebylo sepsáno za účelem zisku.

A/N: Poslední regulérní kapitola. Respektive jsem se rozhodla nechat tuto volbu na Vás... Pád Bastilly je nejlepší povídka, jakou jsem napsala, tak to sama cítím, a pochybuji, že kdy napíšu něco, do čeho bych více sebe, více emocí, více... více všeho. Neskutečně mě bavilo tuhle povídku psát, nejspíše to bylo i kvůli tomu Igorovu pohledu na věc, je to něco jiného, než co píšu běžně.

Ale i přestože mě to tak bavilo, tak mi prostě časem přišlo, že u Vás to už tak nebylo, takže jsem se rozhodla vložit pod tuto kapitolu anketu. Můžete zvolit, že po této kapitole bude následovat už jen jakýsi epilog (který by vyšel do konce června), nebo mi můžete dát najevo, že byste rádi, aby povídka ještě nějakou dobu pokračovala. Upřímně nemám problém ani s jedním. Ráda se k Pádu Bastilly vrátím a vloží nové podněty pro kluky k řešení, ale stejně tak už jsem smířená s tím, že moje nejlepší povídka už je za mnou. Je to prostě na vás :)

Každopádně děkuji za podporu během celého příběhu, jmenovitě ANEMOVI, MAY DARRELL, MONICE, ANET, MATTOVI, AMISSE, BEE, CHARLIE, SUNSHINE, A... a JUSTINCE :)



Název kapitoly jsem si půjčila ze songu Loud Like Love by Placebo:


"Igore," vyjekl Ondra pobaveně, prvky údivu v hlase patrné, stejné jako zachvění jeho těla. Sice jsem neměl ve svádění řečí velké zkušenosti, ale jestli Ondra reagoval takhle, neměl jsem důvod přestávat, byť určitá nejistota mě zevnitř svírala.

"Pak bych ti podal lubrikant, abys se sebou dělal totéž, co dřív, když jsi na mě jenom myslel, aby ses krásně roztáhnul," mručel jsem a nejistota ve mně měnila v čistokrevný chtíč, jak jsem si sám obsah svých slov představoval. Hlas mi hrubnul, dech se zrychloval pod vlivem horkých vln vzrušení, jež mě stravovaly jedna za druhou, byl jsem vteřinu od vteřiny tvrdší a nadrženější, třel jsem se o Ondrův zadek, o kterém jsem snad poprvé zauvažoval jako o dokonalém, jeho tělo se ke mně doslova lepilo, narovnali jsme se a Ondra zvrátil hlavu na moje rameno.

Políbil jsem jej na krk, zanechal na něm cestu slin až zpět k uchu.

"Mezi tím bych se třel ptákem o tvého, oba tvrdí a celí říční zasunout se do těsného otvoru, musel bych tě celou dobu líbat, abys o pořádné ošukání neprosil tak nahlas, že by nás slyšeli až na recepci," odmlčel jsem se, jelikož Ondra právě vydal tak rajcovní zvuk, že jsem se otřásl touhou, chtěl jsem ho, strašně moc… erekce se mi tísnila v riflích a přitom jsem ji tak zoufale potřeboval mít někde jinde, v Ondrovi, v jeho úzkém zadku… V koutku duše jsem byl šokovaný tím, jak přemýšlím, jaká slova ze mě vycházejí, ale horké tělo natisknuté k mému, vždyť Ondra sténal už jen z mých řečí, ani jsem se jej pořádně nedotkl, dokud…

"Igore," splynulo z jeho rtů, prosebně, chraplavě, "ty…jak… mluvíš," jeho ruce pevně uchopily ty mé, stále obtočené kolem jeho pasu, a stáhly je dolů. Pochopil jsem a byl zanechán zcela bez dechu, vydán napospas ničivému výboji vzrušení, když jsem pod dlaněmi ucítil úplně tvrdý penis svého přítele, prohmátnul jsem celý obsah jeho kalhot a neubránil se zavrčení, jakmile jeho boky vystřelily vstříc mému laskání. "Vezmi si mě," vydechl, načež místnost protnul další hlasitý sten, který mě přinutil okamžitě jednat.

S rozvahou, kterou jsem bůhví kde vynašel, jsem od něj odstoupil a sundal mu triko, moje následovalo, pak boty, ostatní oblečení, a než jsem se nadál, měl jsem v dlani tubu lubrikantu a hladové rty na svých. Na moment jsem je opustil, abych mohl Ondru povalit na postel a gel ještě na chvíli odložit, načež jsem ho uvěznil pod sebou a podnikl útok na jeho ústa, a on do těch mých náruživě zasténal.

Miluju ho, miluju ho, miluju ho… bylo jediné, na co jsem myslel, když jsem se mazlil s jeho jazykem, hladil jej po tváři… nebránil jsem mu, když mě strhnul k sobě dolů, oba jsme se octli na boku, tiskl se ke mně hrudníkem, načež jsem se přetočil na záda, ležel na mě, hřál, kůži zpocenou, pro mě nádhernou… Dotýkal jsem se jej všude, kde jsem si zamanul, pořád jsem ho neměl dost a vydal spokojený zvuk, když naše erekce sjely jedna po druhé.

Opět jsem ho zanechal pod sebou a vtiskl mu polibek na čelist, zatímco jsem nahmatal lubrikant a Ondrovu dlaň. Tady jsem ale přestal následovat představu, jíž jsem předtím nastínil, držel jsem jeho ruku ve své, mezi nimi tubu.

"Veď mě," nepoznal jsem svůj hlas, odrážel hlad po sexu, jenž na mě zářil z Ondrových očí, jeho výrazu… Chtěl jsem ho potěšit, chtěl jsem, aby mu to bylo příjemné, ale měl jsem nulové zkušenosti, potřeboval jsem pomoc, jíž se mi vzápětí dostalo.

Ondra přikývnul, otevřel lubrikant a nanesl si na dlaň nevelké množství, pak uchopil můj prst a:

"Víš, že se mi právě chystáš strčit prst do zadku?"

Otázka mě překvapila, ale jiskřičky v modrých očích pobavily, odpovědět jsem ale nestačil, neboť si mě Ondra suchou dlaní přitáhl k polibku, s tou druhou pak putovala moje ruka až k jeho otvoru, a jestli jsem měl tehdy nějaké myšlenky na to, kam opravdu svoje pracky strkám, tak se utopily v moři touhy, lásky a dalších emocí, jež jsem nedokázal identifikovat v momentě, kdy se Ondra zachvěl pod mým dotekem a zakňučel, jakmile jsem pronikl dovnitř něj.

Můj, prolétlo mi hlavou majetnicky, pohyboval jsem se tam a zpátky, dokud se do něj úzkého otvoru nezačal zasunovat i Ondrův prst… Nadrženě jsem zavrčel při pomyšlení, že se tady Ondra šuká vlastní rukou a já mu s tím ještě pomáhám. No, do prdele…

Brzy jsem jej roztahoval dvěma prsty, vzápětí už třemi, bylo to zvláštní, cítit na polštářcích stěny jeho útrob, to horko, těsnost… Svíral se kolem mě, projížděl jsem jím… Ondrova dlaň zmizela, koutkem oka jsem zahlédl, jak v ní drtí prostěradlo. Erekce mi sebou cukla, nutně vyžadovala tření.

Musím ho mít, proťalo jako blesk mou mysl, odtáhl jsem se od Ondrových rtů, do očí mě praštilo, jak rudé a nateklé je má, jak modrá v jeho očích skoro není vidět, hleděl na mě s neskrývaným chtíčem, v rozporu s téměř nezvladatelnou touhou mě něžně pohladil po prsou, říkat nic nemusel. Vytáhl jsem z něj prsty, další porce gelu skončila na mém vzrušení, jež jsem opatrně nasměroval dovnitř svého přítele.

Hleděl jsem na něj, když žalud překonal první centimetry, dech se mi zadrhnul v hrdle, jak strašně úzký Ondra byl, viděl jsem, že příjemné mu to zatím není, ale držel jsem se zpátky, zasouval se pomalu a snažil se neudělat už jen z toho pociti, že nikdo jiný si jej tímto způsobem nikdy nevzal, že jsem první, komu se vydal napospas, roztahoval jsem ho, až jsem v něm byl po kořen, sevřel mě v sobě a mně uniklo zvířecí zasténání.

Bylo to nádherné, nepopsatelné… tak těsný, s každým jen mírným sevřením se mi hůř a hůř dýchalo a má vůle nic neuspěchat procházela zkouškou ohněm. Sklonil jsem se k jeho skráni, viděl jeho skousnutý ret a snahu se uvolnit, zvyknout na to mít mě v sobě…

"Miluju tě," chtěl jsem mu říct tak, aby mě dostatečně slyšel, aby věděl, jak moc mi na něm záleží, jak moc si vážím toho, že si ho můžu vzít… ze staženého hrdla ale vyšel jen chraplavý šepot, na víc jsem se prostě nevzmohl, ale dlaně, jež jsem vzápětí ucítil na svých ramenou, pevně mě držely a svíraly, jako by mi dávaly najevo, že mě Ondra vnímal.

"Igi," vydechnul, zatímco jsem se věnoval kůži na jeho krku a nevěděl, jestli se snažím odvézt jeho nebo svou pozornost.
Nezněl ale bolestně, jen… žádostivě, proto jsem se povytáhnul a dal do přírazu více razance, nehty se mi zaryly do ramen. "Víc…"

To mi stačilo. Pomalými pohyby jsem se do něj znovu a znovu zanořoval, znovu jej roztahoval, bral si jej a nutil jej sténat do mých úst, jež jsem se rozhodl vzít si úplně stejně jako všechno ostatní. Postupně jsem zrychloval, jak se má vůle být ohleduplný úplně vytratila, přirážel jsem do něj jako smyslů zbavený, polibek pro nedostatek kyslíku ukončil, omámen zvuky, jež můj přítel vydával… Hnaly mě dál a dál, svíral mě, cosi nesrozumitelně blábolil, sem tam prohodil nějaký vulgarismus, který mě jen ještě víc povzbuzoval.

Horké tělo se k mně tisklo a já k němu, chtěl jsem mít Ondru co nejblíže sobě, díky potu jsme po sobě skoro klouzali, měl jsem ho, vlastnil jsem ho… a pak se nehty do mé může zaryly ještě víc, hlavou mi proběhlo, že jsem se jeho ptáka ani nedotknul a on… na břiše jsem ucítil tekutinu a nitro mi zpívalo divokým nadšením, když se Ondra udělal s mým jménem na rtech.

Svaly jeho otvoru se kolem mě sevřely ještě víc, víc než jsem si myslel, že je to možné, snad jsem i zařval a surově do něj ještě jednou, dvakrát přirazil, načež jsem úplně vypnul, ze rtů mi splynuly další steny, jisté jméno, jakmile první výstřik skrápěl Ondrovy útroby.

Můj…

Bránil jsem se tomu, abych se na něj svalil, ale ruce mě zrazovaly, nakonec si mě Ondra sám stáhnul na sebe, objal a já… odevzdaně jsem padnul dolů, vlivem orgasmu jsem se stále třásl, cítil jsem brnění až v konečcích prstů a zvláštní, čímsi zneklidňující mír.

"Taky tě miluju," zašeptal ten hlas, který dokázal na povel splašeně rozbušit mé srdce. "Víc než kdy dřív."

Tváří jsem spočíval na jeho zvedajícím se hrudníku, a tak stačilo jen málo, abych mohl umístit polibek na zpocenou kůži, dlaně jsem vsunul pod jeho lopatky, více se mi dělat nějak nechtělo, na to mi bylo příliš dobře.

Ano, byl jsem v posteli s mužem, se svým dlouholetým přítelem, s nímž jsem prožil dokonalý sex… ucho přiložené k místu, pod nímž tlouklo jeho srdce, vnímal jsem každý nádech i výdech a pořád byl částečně v něm… ano, bylo mi dobře.



btw. asi jste si všimli, že každá kapitola měla svůj song. Pokud byste měli zájem, na Spotify už je hotový playlist, čítající všech 20 (+1) písniček -> https://play.spotify.com/user/archeamajuar/playlist/3AqM2qr0R3KkbXlnZKFb3E