Duben 2016

15. Nightswimming

28. dubna 2016 v 22:32 | Archea Majuar |  Pád Bastilly
15. Nightswimming

Fandom: RPS

Pairing: Ondřej Sokol/Igor Chmela

Warning: +18

Disclaimer: Vše v této povídce je čistá fikce! Nechci tímto pokusem nikomu ublížit ani ničit pověst. Dílo nebylo sepsáno za účelem zisku.

A/N: Další pátek, další část, další moje trapné kecy na úvod. Tak já to zkrátím, jen informuji, že od pondělka se zase objeví povídky na jiné fandomy, pro zvědavce můžu prozradit, že to bude Sherlock, Komisař Rex a konečně bych sem mohla hodit i ty Star Wars... Enjoy! :)


Název kapitoly jsem si půjčila ze songu Nightswimming od skupiny R.E.M. Mám od nich ráda všechny písničky, ale tahle... tahle je srdcovka.

Asi ta atmosféra, Ondra, ležící na mě, jeho gesto, vyjadřující, jaká důvěra mezi námi panovala… ano, věřil jsem mu a věděl jsem, že on věří mně. Bylo to v jeho chování, očích… už dlouhá léta to tam bylo. Tak, jak jsem mu ublížil já, to on by mi nikdy neudělal.

Asi i díky tomu uvědomění jsem zjistil, že mu to chci říct, že chci vidět, jak se jeho modré oči ještě víc rozzáří, jak chci, aby to věděl…

"Povídej se na mě," řekl jsem přiškrceným hlasem, a se skoro vystrašeným výrazem sledoval, jak se opřel po stranách mého trupu o lokty a zahleděl se na mě, zvědavý, vážný, leč stálé touhou zmítaný. Sjel jsem dlaní z jeho vlasů na strništěm porostlou tvář, jež mi zas a znovu připomněla, co se chystám říct a komu… muži, svému nejlepšímu příteli, se kterým se chystám vyspat, kvůli kterému budu riskovat pověst či kariéru, kvůli kterému se budu snažit zahodit předsudky a strach z neznámého. Kvůli jedinému muži, jemuž jsem schopný s čistým a splašeně bušícím srdcem říct…

"Miluju tě," zlomil se mi hlas v půlce věty, jak moc jsem se do ní snažil vložit všechny emoce, jak moc jsem ji myslel vážně.

Údiv následoval úsměv, oči mu zjihly a v jeho tváři se zrcadlily pocity, tak podobné mým…

"Miluju tě a jsem vyděšený z toho, jak moc…" pokračoval jsem, protože mozek vypnul a srdce toho využilo. Najednou jsem netušil, proč jsem mu to neřekl už ve chvíli, kdy mi to pověděl on, proč jsem otálel, ale na tom už nezáleželo. Hlavní bylo, že Ondrovy oči zářily štěstí. Ryzím štěstím, jež se po špičkách vkrádalo až do morků mých kostí, až do konečků prstů…

Leželi jsme v posteli, oba mokří vzrušením, ale šťastní.

Zvedl jsem hlavu a Ondra mi vyšel svými rty vstříc, polibek byl opět jemný a něžný, přesto mi motal hlavu a vysílal intenzivní výboje vzrušení do celého těla, přitáhl jsem si jej co nejblíže, vnímal jsem jeho váhu, jak hřál, jeho neodbytný jazyk, který prozkoumával každý kout mých úst a hrál si s mým jazykem, rychle jsem si budoval závislost na tom, s jakou láskou mi prohraboval vlasy.

Bylo to celé tak krásné, že jsem definitivně zanevřel na názor, že děláme něco špatného. Každá buňka mého organismu zpívala štěstí, v břiše jsem měl hejno motýlů, skoro jako by mi bylo znovu -náct… S Ondrou mi bylo tak dobře, že mě veškeré tiché hlasy v hlavě o tom, jak jsem zvrácený a nechutný, jaká jsem buzna… Bylo mi to jedno.

Bylo mi to jedno, protože jsem sakra chtěl Ondru! Chtěl jsem, aby si mě vzal, aby si mě podmanil a vrazil do mě tu pořád vlhčí erekci, jež se nyní zase otírala o můj tvrdnoucí rozkrok… Proč jsme si vlastně nesundali spodní prádlo?!

"Ty už jsi zase ready, co?" věnoval mi Ondra vyzubený úsměv, když se ode mě odtáhnul, protože jsem jeho rtům asi nevěnoval dostatečnou pozornost.

"A divíš se?" zamručel jsem a demonstrativně přejel po hladké kůži, přes ramena a záda až na kulatý zadek, jenž jsem s potěšením stisknul v dlani. "Nevím, co jsi se mnou udělal, ale nějak tě nemůžu mít dost."

Chvíli jsem Ondru pozoroval, jak se na mě spokojeně culí, než jsem si postěžoval:

"Sundej to už ze mě nebo slez, pochybuju, že se do mě chceš vecpat v trenkách," zabublal ve mně smích, zatímco Ondra jen zafuněl a svalil se ze mě na stranu, dvojice spodního prádla přeletěla pokoj, a já měl toho slona zase na sobě. Ale místo toho, aby mi to vadilo, jsem si začínal zvykat a citelně zaznamenal tu ztrátu tělesného tepla, když můj přítel přenesl váhu na kolena po stranách mých boků a shlédl na mě svrchu, svým pohybem odkryl mému pohledu erekci, přitahující mé oči jako magnet.

Zastyděl jsem se, když se můj zadek bůhví proč sevřel… ale ne strachem, očekáváním.

"Vážně to nemusíme dělat teď," vyhodnotil moje mlčení Ondra. Strach z bolesti mě stále sžíral zevnitř, ale stejně jsem jen tvrdnul při pomyšlení, že budu jeho ptáka v sobě. Byl jsem zase jednou neuvěřitelně zmatený.

Zavrtěl jsem hlavu a polknul, abych uvolnil stažené hrdlo.

"Chci to, jenom… nemáme zkušenosti, tak to vem pomalu," řekl jsem rozvážně Ondřejovu rozkroku, až poté jsem si uvědomil, že bych se třeba mohl podívat, jak se na můj návrh Ondra tváří. Cukaly mu koutky, ale snažil se vypadat seriózně, což mu ale s rukou na erekci a vzrušením zářícíma očima dost dobře nešlo.

Sebral z postele tubu a přesunul se mezi moje nohy, jež jsem automaticky roztáhnul a pokrčil, pod boky mi byl šoupnut polštář, který, jak jsem vydedukoval, měl sloužit k lepšímu úhlu průniku. Přišel jsem si hrozně hloupě, vystavený na odiv, ale... něco uvnitř mě se hnulo, když se mě Ondra jemně dotýkal na stehně, jen mě hladil nic víc, jako by věděl, co prožívám…

"Ani prsty jsi nikdy nezkoušel? Žádné experimenty?"

Jak mohl být sakra tak klidný?!

"Ne," vyslovil jsem s podivnou námahou. "Žádné."

"Dobře, tak… se zkus uvolnit," díval jsem se na něj, jak klečí u mého rozkroku a snaží se nesmát. Chystali jsme se udělat něco nového, co se mohlo lehce stát velice nepříjemným, jenže celá situace prostě i na mě působila strašně divně a trapnovtipně. Tlemil jsem se jako blbec, aniž bych přesně věděl čemu, jenže… nebyl jsem v tom sám. I proto atmosféra setrvávala v příjemném duchu, uklidňoval jsem se, pod Ondrovou konejšivě se dotýkající dlaní jsem se zhluboka nadechl a vydechl, pokoušeje relaxovat.

"Nemůžu se pořádně uvolnit, když mě budeš rozesmívat," poznamenal jsem a zaměřil svůj pohled na strop, kde jsem oči zapíchl do nerovnosti v povrchu, dlaň se z mé nohy přemístila do slabin, spokojeně jsem vydechl, když sevřela mou erekci a v líném tempu ji laskala, zatímco chladný a kluzký prst se mě dotknul tam, kde ještě nikdy nikdo.

Bylo to divné. Strašně divné jako všechno, co se za poslední týdny mezi námi dělo. Proto to taky zapadlo do vzorce.

Přiměl jsem se ještě víc uvolnit, myslet na dlaň, věnující se mému vzrušení, na své mírně zrychlené dýchání… přesto jsem nedokázal vytěsnit krouživé pohyby Ondra prstu a čím více kroužil, tím víc… ach, bože, ono mi to začalo být příjemné, prolétlo mi hlavou. Nechápal jsem to, vždyť mi jen přejížděl po análním otvoru, moje tělo to ale jednoznačně začalo vnímat jakožto vzrušivý podnět, po zádech mi přeběhla husí kůže, svaly okolo mého vstupu se sevřely a vzápětí zase povolily, horko se přelilo přes už tak rozpálenou kůži. Onen dotek probudil tamní nervová zakončení k životu tak mocně, že sebou můj penis pod dalším návalem krve cuknul a Ondra to musel zaznamenat.

"Příjemné?" zeptal se jemně, ale já se vzmohl jen na kývnutí, jelikož mě rozčilovala Ondrova dlaň, pohybující se příliš pomalu. Přirazil jsem proti ní, čímž jsem si ale vysloužil jen zasunutí prvních centimetrů prstu do sebe.

Zprvu nešlo potlačit impulz dostat jej ven, bylo to přirozené, ale když se prst stále vracel, nenaléhal, jen tam byl… Zvykl jsem a nechal Ondru postupovat dál, uvědomil jsem si, že se chvěju úsilím a přitom bych měl relaxovat, ale jak?! Jak když se původně jednosměrnou cestou cpe něco nazpátek.

"Ty už jsi tohle někdy dělal," vydechnul jsem překvapeně. Musel, protože si počínal tak strašně zkušeně, správně odváděl mou pozornost od rostoucího napětí v erekci k průniku, počínal si jako profík…

"Vzpomeň si, Igi, kdo do toho šílenství spadl první a určitě nestrávil všechen čas jen s platonickými představami. Zkoušel jsem… pár věcí."

Vrněl, Ondra vrněl, honilo se mi hlavou. Proč bych jinak měl při jeho mluvení takové nutkání zasténat?! Co si to nalhávám, rajcovala mě ta představa, jak leží v posteli, jednou rukou si honí ptáka a druhou si dráždí vlastní vstup, zajíždí prsty co nejdál, frustrovaně sténá, protože mu to nestačí…

Využil toho, že jsem zabředl do zvráceně žhavých myšlenek, a podél mých útrob se do mě začal tlačit druhý prst. Šlo to pomalu, ale lubrikant proces usnadňoval, dýchal jsem přerývavě, byť každý sval se mi pojednou uvolnil, nepříjemný pocit přetrvával, nyní mi už ovšem nedělalo potíže jej odsunout do pozadí, jelikož jsem v rozkroku ucítil horký dech a…

You can't fight the friction

25. dubna 2016 v 20:51 | Archea Majuar
You can't fight the friction

Fandom: RPS

Pairing: Ondřej Sokol/Igor Chmela

Warning: +18

Disclaimer: Vše v této povídce je čistá fikce! Nechci tímto pokusem nikomu ublížit ani ničit pověst. Dílo nebylo sepsáno za účelem zisku.

A/N: Duben se nám chýlí ke konci, tak tady pro vás mám posledn jednorázovku v rámci měsíce se Sokol/Chmela povídkami, ale upřímně... Z nějakého podivného důvodu toho na ně píšu strašně moc a nemám absolutně páru, jestli to stihnu zveřejnit, než ti dva půjdou do důchodu :D Ale dnes to není nic extra, jen taková tuctová povídka, kterou jsem prostě chtěla napsat, protože já ty mírně opilecké kecy miluju :D Enjoy!

Za komentáře moc děkuji Anet, Anemovi, Bee a Sunshine :)

(jo, vím, že se ten song nehodí, ale jedna věta z něj stopro jo :D )
Zase jednou natrefili na hotel, kde byl jejich humor pozitivně přijat. Pozitivně bylo možná slabé slovo, jelikož jim na účet podniku donesli několik láhví tvrdého alkoholu. Nedalo se odmítnout.

Igor se zrovna zvedal ze židle, pocítil potřebu si jít lehnout, než to s ním bude ještě horší, Ondra jej ale stáhnul zpátky a postavil před něj nedopitou flašku.

"Kdo to po tobě bude asi dopíjet, co?" podíval se na něj, oči mu svítily. Igor se ušklíbl, ale láhev sebral a ten zbytek do sebe nalil. Postavil ji na stůl a všiml si, jak se na něj Ondra směje.
"Hodnej kluk. Pomůžeš mi vstát?"

Igorovi se zvedly koutky v rozverném úsměvu, postavil se a vytáhl svého přítele nahoru. Zavrávoral, neboť nečekal, že ten nepoužije své nohy, ale normálně se o něj opře, přesto jej obejmul, ruce umístil na Ondrova záda a držel jej, aby se nesesunul na zem. Ještě více nečekal, že mu Ondřej automaticky omotá ruce kolem pasu a uloží si hlavu na jeho rameno.

Stál tam a nevěděl, co dál, doufal, že jeho přítel neusne, ve svém stavu netušil, jak by ho dotáhnul do poschodí a pak do pokoje.

"Promiň, že jsem na tebe dneska tak křičel," zamumlal mu Ondřej do krku a ještě více se v jeho náruči uvelebil.
"Neřeš to," odpověděl Igor. Byl už zvyklý, že se Ondra sem tam vžil do role režiséra i ve chvílích, kdy to úplně nutné nebylo, navíc viděl, že se na něj nezlobí doopravdy. "Nevadí mi to."

"Ale mně to vadí… Nechci na tebe křičet," prsty Ondrových rukou se zaryly do Igorových zad, nikoliv bolestně, ale jejich majitel to rozhodně pocítil. "Mám tě rád a nechci na tebe být ošklivý."

Igor se pousmál, Ondra byl až moc roztomilý a kdyby nebyl tak namol, asi by se přestal cítit dobře, nejspíše by znejistěl, znervózněl. Ale takhle…

"Taky tě mám rád," nechal vyklouznout ze svých úst, "I když to zní teple," zamumlal pak, ale více méně mu to vážně bylo jedno.

"Klidně ať je to teplé sebevíc, mám tě rád a právě teď tě chci objímat," vedl si Ondřej dál tu svou a nehnul se ani o milimetr, funěl Igorovi na krk a držel se jej jako klíště. "Neodnesl bys mě nahoru?"

"No, co mám s tebou dělat," překvapil Igor sám sebe tak rychlou odpovědí, ale než stihl cokoliv dodat nebo se nad tím zamyslet, Ondra povyskočil a omotal mu nohy kolem pasu. Starší muž jej tak tak chytil za zadek a byl rád, že udržel rovnováhu. Každopádně tady takhle nemohli stát do rána, takže se dal do pohybu, ačkoliv se původně domníval, že ho nebude s takovou zátěží schopen.

S pomocí zábradlí to docela šlo, akorát… akorát to tření. Neměl ponětí, proč se Ondra rozhodl nechat nahoru vynést zrovna tímto způsobem, jenž nebyl zrovna nejjednodušší. Navíc se dotýkali… hodně se dotýkali. S každým krokem se jeho slabiny otřely o ty Ondrovy a nedalo se říct, že by to zůstalo bez odezvy. Pojednou mu začalo být horko, jiskřičky vzrušení mu z klína vystřelovaly do zbytku těla, nechtěl, aby Ondra přišel na to, že…

"Co děláš?" vyhrknul, když mu došlo, že jeho přítel se nyní pohnul zcela účelně. "Co-…" zarazil se, jakmile… Z úst mu uniklo cosi mezi překvapeným zvukem a zasténáním.

"Igi…" musel se pevně chytit zábradlí, Ondrovy rty se otřely o jeho krk, stejně jako Ondrova třísla o klín. Cítil ta horká ústa, jejich vlhkost na své kůži, posunovala se výše až k čelisti. Už dávno stál na místě a hleděl před sebe, teď svůj pohled sklopil.

Poslední záblesk nějakého odporu se utopil v těch modrých očích, jež se na něj dívaly se směsicí vzrušení a obav, svůj osud pak zpečetil, když Ondru z vlastní iniciativy políbil, aniž by přesně věděl, co to vlastně činí… Jednal impulzivně a neměl se k tomu, aby se ovládl, když mu mladší muž okamžitě po prvním doteku zasténal do úst, z čehož se Igorovi do slabin nahrnulo ještě více krve. Dlaní, jíž držel Ondru za záda, sjel níže na zadek a přitisknul si jeho klín co nejblíže ke svému.

Zavrčel a dal se znovu do pohybu, stačilo jim ke dveřím pokoje ujít už jen pár metrů a odemknout, což se jim podařilo v rekordním čase, uvnitř vzali za vděk hned první stěnou, jež se namanula. Igor o ni Ondru opřel, pohnul pánví a přirazil vůči rozkroku svého příteli, v jehož kalhotách se nacházela úplně stejná tvrdost jako v těch jeho.

Viděl, jak si Ondra zkousnul ret, aby nezasténal moc nahlas, cítil jeho ruce, jak mu svírají ramena, slyšel jeho zakňučení, když svůj pohyb zopakoval. Možná si ráno nebude pamatovat na detaily, ale věděl, že tenhle Ondrův výraz, ten pohled modrých očí plný touhy… že ten jen tak z hlavy nevymaže. Stejně tak nechtěl zapomenout na dotek Ondrových rtů na svých, proto jej pro umocnění vzpomínky znovu políbil, vštěpoval si jejich chuť, dravost…

A určitě mu už zůstane vzpomínka na ten pocit, mít proti své erekci přitisknutou druhou, byť přes vrstvy látky, ale s vědomím, že ji způsobil Ondrovi on sám. Zasténal Ondrovi mezi rty, tak strašně moc se mu líbila ta myšlenka.. .a ještě více ta, že mladšího muže dovede až ke konci. Alkohol v něm probouzel podivné touhy, možná by se to ale stalo i bez jeho přičinění, možná by jednou Ondrovi stejně podlehl…

Ale nad tím teď neměl chuť uvažovat, jejich otírání o sebe bylo stále razantnější, potřebovali více tlaku, více tepla… víc toho druhého. A Igor to chtěl všechno svému příteli dopřát.

Doufal, že Ondrovi podpora skříně bude stačit, pustil jej a začal zápolit se svými riflemi, jakmile uspěl, soustředil se na ty Ondrovy, z hrdla mu unikl spokojený zvuk, když ze zajetí spodního prádla vytáhl jeho délku ven, přejel přes tu tvrdost a zaregistroval, jak se jeho přítel zachvěl. Sám následoval jeho příkladu, když svou erekci přiložil k Ondrově a uchopil je oba najednou.

Naslouchal stenům, jež se ozývaly přímo u jeho ucha, cítil ten zrychlený dech na své kůži, ramena mu Ondra svíral stále víc, dokonce šeptal jeho jméno… A sám tomu také nedokázal zabránit, blížil se a věděl, že jeho přítel je na tom podobně, třásli se, sténali v rytmu pohybů Igorovy dlaně. Její majitel se stále díval mezi ně, fascinovaně pozoroval jejich erekce, jak se o sebe třou, jak moc je to příjemné, jakou rychlostí jej to žene k vrcholu, pak ale obdržel šťouchnutí nosem, otočil se po směru a před sebou spatřily Ondrovy rty, chvějící se…

Vzhlédl k modrým očím, ztraceným ve slasti, a zase zpět k ústům, jimž opět neodolal a políbil je, jemně, něžně, v rozporu s tempem jeho ruky, jež by se dalo označit za zběsilé. Když Ondra setkání jejich rtů ukončil, zaklonil hlavu a Igor toho využil, zuby zanechával otisky na citlivé kůži, s každým dalším kousnutím Ondra vydal zakňučení.

Právě ty zvuky byly tou poslední kapkou, za stálých doteků dlaně mu unikl dlouhý sten, jenž však byl částečně utlumen Ondrovým krkem… Slast zaplnila celé jeho tělo, nesla se v několika vlnách, ta poslední pak byla doprovozena ztuhnutím druhého muže, jehož prsty, momentálně nacházející se v Igorových vlasech, sevřely pevně prošedivělé prameny.

Vydýchávali se, vstřebávali sílu orgasmu, Igor si opřel čelo o Ondrovo a čistou rukou jej pevně obejmul.

"Kdybys jen věděl, jak dlouho jsem o tomhle snil," vypadlo z Ondry, Igor se jen zazubil, nevěděl, co na takové doznání říct… Spermatem obou potřísněnou dlaň si provizorně utřel do kalhot, jež mu kupodivu nespadly, a odhodlal se Ondru odnést k posteli. Tam jej položil na záda, rifle pak konečně odhodil stranou a myslí se mu prohnala myšlenka, jestli…

Zadíval se na svého přítele, jenž už také své kalhoty odložil, jak se natahuje pro peřinu a váhavě se na něj dívá.

…jestli to bylo jen uvolnění, jež oba v tu chvíli potřebovali, ale když spatřil Ondrův výraz, který možná měl být skoro až lhostejný, ale viděl v něm ten zájem o to, jak se sám rozhodne. A on se rozhodl tak, že si vlezl k Ondrovi do postele, oba je přikryl a zůstal mu ležet nablízku.

Úsměv jeho přítele mu byl odměnou a zároveň příslibem.

14. I'd give up forever to touch you

21. dubna 2016 v 21:49 | Archea Majuar |  Pád Bastilly
14. I'd give up forever to touch you

Fandom: RPS

Pairing: Ondřej Sokol/Igor Chmela

Warning: +18

Disclaimer: Vše v této povídce je čistá fikce! Nechci tímto pokusem nikomu ublížit ani ničit pověst. Dílo nebylo sepsáno za účelem zisku.

A/N: Moc děkuji za komentáře charlie, Anemovi, Anet a Bee, i když se to tak nemusí zdát, já si vašich slov vážím a jsem za ně strašně ráda... Je to něco, co člověka prostě zahřeje u srdce více než pohled na čísla u zobrazení článku :D Především vám věnuji tuto část, snad se bude líbit :) Enjoy!


Název kapitoly pochází ze songu Iris od skupiny Goo Goo Dolls (special thanks to charlie :))

Polknul jsem a kývnul. Zahlédl jsem záblesk překvapení v jeho očích, následován… pýchou? Byl na mě pyšný, že jsem překonal vrozenou mužskou ješitnost a byl ochoten vyzkoušet něco, co mohlo náš vztah učinit ještě intenzivnějším, opravdovějším?

"Sundej si kalhoty," vytrhl mě z myšlenek příkaz, načež jsem zjistil, že jsem na posteli sám. Zmateně jsem ještě pár vteřin ležel, než jsem se posadil a vyhledal pohledem svého přítele, který něco hledal ve svém zavazadle. Jako zpomalený film jsem si začal rozepínat rifle a sotva si je stačil svléknout, než se Ondra vrátit. Moji pozornost přitáhlo ono něco, co držel v dlani.

Tázavě jsem se na Ondru zahleděl, ale nejasnou odpovědí mi byl jen pobavený úsměv. Pozoroval jsem, jak se rovněž zbavuje kalhot, načež mi ukázal etiketu tuby, kterou přinesl.

No, taky mi mohlo dojít, že šel pro lubrikační gel, ušklíbl jsem se nad sebou a snažil se potlačit obavy, které mě zevnitř sevřely. To, že jsem chtěl sex, neznamenalo, že jsem z jeho bolestivosti neměl strach. Znovu jsem přehodnocoval, jestli se nepokusit status quo změnit, jenže… stejně by k tomu jednou došlo a neměl bych se k tomu stavět negativně, to ničemu nepomůže. Prostě musím věřit tomu, že to bude příjemné. Třeba ne hned dnes, ale příště. Nějak to jít musí.

Podobnými myšlenkami jsme se snažil uklidnit, ale stejně jsem byl nervózní a zvláště rozpolcený, když se můj pohled zastavil v Ondrových slabinách, kde bílé boxerky napínala erekce, jež lákala mé oči, ústa i ruce… ale zároveň jsem si nedokázal představit, jak se něco takového může do mě vejít a ke všemu, abych z toho taky něco měl. Kromě bolavého zadku samozřejmě.

"Jsi strašně sexy, když se na mě takhle díváš," uslyšel jsem a zvedl po hlase hlavu, Ondra se na mě mírně usmíval, načež jsem se k němu vydal a on, jako by věděl, na co myslím, mi vyšel vstříc, naše rty se znovu setkaly a rozhodně si nebraly servítky. Okamžitě mi až z hrudníku vyšel sten, když mě kousnul do spodního rtu a neurvale se jazykem dobyl do mých úst. Chytil jsem jej za boky a položil se na záda, Ondru si nasměroval nad sebe.

"Ty taky," zamumlal jsem skrze už nutně opuchlé rty, když jsem na moment přerušil polibek, abych se nadechnul, bylo mi jedno, že moje odpověď úplně na jeho slova nenavázala, ale já mu chtěl jen taky říct, jak… jak jsem z něho na větvi, když boky nastaví nad mé, otírá se svou erekcí o mou a tváří se tak, jako by po tomhle toužil celý život.

Držel jsem jej za zadek, tlačil ho níž, abych tření co nejvíce umocnil, chtíč se ve mně hromadil a za všechno mohl jen on. Líbal mě, vklouzl dlaněmi pod tričko a v nestřeženém okamžiku mi je jakýmsi způsobem sundal, a pak už se mi jeho rty přisály na hrudník…

Moje ruce nečinně spočívaly kdesi, zatímco moje pozornost se upínala jen k těm horkým rtů a širokým, mužským rukám, jež se mě dotýkaly. Vlhkou cestičku slin mi zanechal na krku i na prsou, tehdy mi překvapením uvázl dech v hrdle, jelikož rty a bradavky… nikdy jsem nepřemýšlel, že dokáží být tak citlivé, když se jim jistý člověk chvíli věnuje, sál je a sem tam poctil hranou zubu, ale já se vzmohl jen na bezmocné sledování toho, jak se mé vzrušení stále zvyšuje, tření bylo zhola nedostačující, erekce mě skoro bolela… jen z toho, že mi Ondra jednu bradavku něžně hladil a druhou sál, jenže všechen ten stimul hlavně ze sání putoval přímo do mého rozkroku a hnal mě výš a výš, slast a mírná bolest se slévala, možná mi to bylo chvíli mi nepříjemné, ale stejně jsem chtěl víc a víc…

Oddechl jsem si, když se jeho ústa vzdálila, jenže pak jsem s hrůzou, zoufalstvím a nezvladatelným chtíčem sledoval, jak se přesunul k druhé…

Co jsem to za chlapa, prolétlo mi hlavou, dýchal jsem tak přerývavě, třásl jsem a vůbec nechápal, jak můžu reagovat tak… tak moc! Chtěl jsem říct Ondrovi, aby přestal, že se udělám dřív, než k něčemu dojde, jenže z otevřených úst mi vyšel jen sten tak trapně hlasitý a nadržený, měl jsem pocit, že bradavky jsem nikdy neměl tak ztvrdlé a citlivé, Ondra lehce kousnul a přes druhou přejel nehtem, dráždil je, mučil a já se zoufale třel o jeho třísla a pak…

"Ondro!" zavrčel jsem, zařval nebo bezmocně zakňučel, nevěděl jsem, neslyšel se… v hlavě jsem neměl nic než ta dokonalá ústa, mučivou slast a nakonec jen rozkoš, rozlévající se do celého těla, probudivší pocit uvolnění.

Byl jsem zpocený, vlasy se mi lepily na čelo, přišel jsem si strašně špinavý a… chlípný. Já se udělal jen z toho, že mi někdo okusoval bradavky. A ke všemu chlap. Přičemž jsem se třel o jeho jako skála tvrdého ptáka. A jen co jsem na Ondrova ptáka pomyslel, konečky prstů a podbřišek mě zabrněli novou vlnou vzrušení.

Jsem nechutný.

"Já se z tebe poseru," uslyšel jsem zastřený hlas a otevřel oči, Ondra na mě upínal ty své, v nich hlad, ale také pobavení. "Když už jsem si myslel, že mě ničím nepřekvapíš…" zavrtěl nevěřícně hlavou, na mou nechutnost zřejmě vůbec nepomyslel, protože oči mu doslova zářily zájmem.

Mě to taky zaskočilo, chtěl jsem mu sdělit, ale Ondra mě předešel.

"Nikdy tě nenapadlo to vyzkoušet?" zeptal se a kývnul směrem k mému hrudníku, jenž se obscénně lesknul usychajícími slinami.

"Ty jsi někdy někoho žádal o to, aby ti okusoval bradavky?" oplatil jsem mu otázku, jelikož osobně jsem si takovou situaci neuměl představit.

"Nežádal, většinou jsme k tomu došli nějak… sami. Zvládneš druhé kolo?"

Snad to byl ten hravý tón, snad to jiskření v modrých hloubkách, snad i poorgasmický stav relaxace, že nervozita ze mě spadla a já se na Ondru ďábelsky zazubil. Opětoval můj úsměv a sklonil se ke mně, něžně své rty přitiskl k mým, dlaní jsem mu vjel do vlasů, probíral se jimi, nechal je klouzat mezi prsty a užíval si ten znovu vzplanuvší plamen, jenž se pomalu rozhoříval v mém těle, budil slabiny opět k životu a hřál… nádherně hřál zvenku i zevnitř, kde se přidal k tomu příjemnému pocitu z Ondrových něžných polibků, plných… ano, plných lásky.

Byl jsem zvědavý, jestli se udělal taky, přeci jen… nic jsem neslyšel, ale on byl tak klidný a trpělivý, nikam nespěchal…sjel jsem druhou dlaní po jeho zádech, ani jsem si nevšimnul, kdy odhodil triko, přes bok až k lemu trenek, jejichž obsah jsem celou plochou ruky přikryl a prohmátnul. Byl tvrdý, vlna horka mi zasáhla třísla při zjištění, jak vlhké jeho spodní prádlo bylo… Neudělal se, ale pořád mu z něj teklo, to jsem sám pocítil, když jsem přes látku lehce sevřel špičku v prstech a po vteřině byl celý dotek ještě mazlavější než předtím.

Měkce mezi polibky zasténal a přirazil mi do dlaně, ale já ruku raději stáhl, nevěděl jsem, jestli chce stříkat teď nebo až ve mně… Tentokrát jsem vzdychnul já a na celou místnost, jelikož sladké rty zmizely a Ondra se mi rozvalil na hrudníku, objímal mě, ležel na mě, a přestože mi celé gesto přišlo hezké, důvěrné a objal jsem jej nazpátek, moje mysl se nejvíce upínala k té vlhké tvrdosti, jež se mi skoro líně otírala o stehno.

"Víš, že to může bolet, že jo?" vydechl tiše, až jsem jej skoro přes svůj hlasitý tlukot srdce neslyšel. Pousmál jsem se a jednu z dlaní umístil do jeho zpocených vlasů.

"Ano," odpověděl jsem stejně tiše, psychické rozpoložení mě na chvíli odvedlo od myšlenek na erekci u mého stehna, zavalily mě jen ty kladné emoce vůči Ondrovi, hlavou se mi mihaly důvody, proč je vůbec mým přítelem, jak moc je pro mě důležitý… proč jsem mu podlehl.

Protože mi vždy dával najevo, jak jsem pro něj výjimečný, protože mě chápal, byl ohleduplný a trpělivý, zastával se mě, stál po mém boku… prostě byl tady pro mě. A teď tady byl mnohem víc, chtěl mi dát víc a já jemu vynahradit všechno, co jsem mu způsobil.

Ten moment souznění

17. dubna 2016 v 22:17 | Archea Majuar
Ten moment souznění

Fandom: RPS

Pairing: Ondřej Sokol/Igor Chmela

Warning: G, just some sweet nothing

Disclaimer: Vše v této povídce je čistá fikce! Nechci tímto pokusem nikomu ublížit ani ničit pověst. Dílo nebylo sepsáno za účelem zisku.

A/N: Už hodně stará povídka, jež vznikla vloni v lednu. Nějak jsem ji nechala válet se v kompu, momentálně už její "zápletka" aktuální opravdu není... Enjoy! :)

No, tady bych běžně děkovala za komentáře, ale tož asi som něco vymňoukla a žádné nedošly, takže vám aspoň děkuji za návštěvnost. Divné slovo, nicméně i tak dík :D

Otevřel dveře do šatny, na tváři se mu okamžitě objevil nadšený úsměv, když jej uviděl. Téměř po dvou měsících. Chyběl mu a jak moc. Pozdravil a sledoval, jak se naprosto totožný výraz objevil i na Igorově tváři. V takových chvílích cítil ten nádherný pocit souznění, pocit, že oba mají na věc stejný názor, že chtějí totéž…

Zavřel za sebou dveře a na náhle vratkých nohách se přesunul k Igorovi, posadil se kousek od něj.

"Co koleno?" zeptal se, Igor zaregistroval jistou měkkost jeho hlasu, netušil, jak jinak to pojmenovat.

"Jde to," odpověděl neurčitě, na tváři mu stále pohrával lehký úsměv. V ten moment si Ondra vzpomněl, co provedl v den, kdy Igora operovali. Trochu se začervenal, doposud se za svou nedočkavost styděl, nebylo to zrovna vhodné…

"Promiň mi ten telefonát, já…" nemohl se vymáčknout, aby nezněl moc zoufale a zranitelně. "Měl jsem obavy."

Něco se v Igorových očích pohnulo, díval se na Ondru téměř něžně, jako by jej jeho starost nikterak neobtěžovala.
"V pořádku," kývnul jen hlavou, Ondra si v duchu oddechl. Sice nečekal, že by mu to Igor nějak vyčítal, přesto se nemohl zbavit pocitu, že mu neměl tehdy volat tak brzy. Měl starost, jak operace dopadla, jestli šlo vše podle plánů, ale svou takřka hysterickou reakci si mohl odpustit, jenže…

Igor vzal jeho ruku do své a jemně stiskl, tok myšlenek jeho přítele se zastavil a uvědomil si, že minulost už je nyní bezpředmětná. Teď je Igor tady, s ním, jen oni dva, hodina do představení, Míša s Richardem jsou v šatně nahoře a je tady ukrutná zima. Až teď si všimnul, že Igor má na sobě stále kabát, on sám však začal téměř nulovou teplotu v místnosti pociťovat.

"Máš tu hroznou kosu," postěžoval si a zadrkotal zuby, ruce zkřížil na prsou. Igor se ušklíbl a posunul se na pohovce více dozadu, nohu si vyhodil na stůl, druhou pak taky. Jeho oči se zapíchly do Ondrových, paži v pozvání pozdviženou. Mladší muž neváhal. Objal Igora kolem pasu a uvelebil se mu po boku, tělem se mu rozšířilo teplo, které nemělo nic společného s tím, že se nyní prakticky nacházel pod Igorovým kabátem.

Igor přesunul dlaň do Ondrových vlasů, konečky prstů laskal citlivou kůži na jeho zátylku. Zaklonil hlavu, měkké opěradlo bylo příjemné, ovšem ne natolik jako Ondrova přítomnost. Chyběl mu víc, než by si chtěl přiznat, bolestně si to uvědomil až teď, až když ho měl zase u sebe, když cítil jeho tělo natisknuté na své, vnímal jeho nádechy, jak je uvolněný. Ten věčně neklidný člověk se mu choulil v náručí, mlčel a odpočíval. V podobných chvílích mu docházelo, jak moc je on sám pro něj výjimečný, a co Ondra dokáže probudit zase v něm…

Před ním se nebojí nechat padnout veškeré zábrany, odsunout tu dominantní introvertní stránku, dodával mu jistotu, věděl, že za ním bude vždy stát. Že když už nikdo jiný, tak Ondra tady bude. Vždy.

Jak tak zíral se zakloněnou hlavu na strop, náhle jej začalo na krku něco hřát, pak víc, dokud neucítil na tenké kůži lehký dotek rtů, jež se vzápětí posunuly výše, jen pomalu, váhaly, zda mohou. Nijak nereagoval, netušil, jak by měl, nehybně čekal, co bude dál. Když se ale rty dostaly až k jeho čelisti, natočil hlavu směrem k Ondrovi.

V tomhle světle téměř ocelově šedé oči se na něj tiše dívaly, nevyřčenou otázku vepsanou v jejich hloubkách, v Ondrově tváři se zračila nejistota, zatímco jemu se v obličeji nepohnul ani sval. Nevěděl, co má učinit, nevěděl vlastně vůbec nic…

Jen, že jestli něco neudělá, tak se z jejich přátelství… dal se jejich vztah takhle ještě nazvat?

Očividně mezi nimi bylo ještě něco. Něco, co se nyní mohlo stát čímsi konkrétním. A on chtěl, aby se to stalo… Být Ondrovi blíže, tak nejblíže, jak jen to bylo možné… Moc to chtěl. Se zrychleně bušícím srdcem nechal dlaň, aby sjela z Ondrova zátylku na jeho krk, a přitáhl si jeho rty ke svým. Radost z toho doteku se mu rychle šířila tělem, poposedl si, aby měl k Ondrovým ústům lepší přístup.

Ondra jej stále objímal, nyní hrudníkem natisknut na ten Igorův, konečně měl pocit, že může vyjádřit, jak moc Igora během těch dvou měsíců postrádal, jak moc mu záleželo na tom, aby operace proběhla bez problémů, jak moc byl rád, že ho má zase zpátky u sebe. Možná se choval majetnicky, ale se rty přitisknutými na Igorovy mu to bylo úplně jedno.

"Chyběl jsi mi," vyložil karty na stůl, když jejich polibek skončil, Igorův pohled znovu nabyl té měkkosti jako na začátku jejich setkání, snad to byla láska? Nevěděl, mozek odmítal nad pojmenováním přemýšlet, raději se zabýval tím, proč se Igor vrací do své původní pozice a sundává si kabát.

Měl pod ním ještě mikinu a díky jistým událostem mu už vůbec zima nebyla, rozhodl se tedy teplý oděv poskytnout Ondrovi. Co však nečekal, že mu Ondra složí hlavu do klína a na zádech se natáhne na pohovce. Měl snad obavy, že odejdu? napadlo Igora, nijak to ale nekomentoval, jen kabátem Ondru přikryl.

Mladší muž se spokojeně usmál, bylo to hrozně milé a pozorné gesto… Tak typické pro Igora. Jednu paži zpod kabátu vytáhl a i za cenu jejího umrznutí ji umístil na Igorovu, která spočívala na jeho břiše. Jeho romantická část se chvěla nadšením, když se Igor nebránil, ten se naopak jen pousmál, znovu se opřel o opěradlo a zavřel oči. Momentálně jej nenapadal lepší lék na nervozitu před představením, než strávit osudnou hodinku tak jako nyní. Možná mu v hlavě už začalo klíčit o něco žhavější řešení, ale to prozatím zůstalo pouze ve fázi nápadu.

Někdy příště, třeba…

13. Time of your life

14. dubna 2016 v 22:46 | Archea Majuar |  Pád Bastilly
13. Time of your life

Fandom: RPS

Pairing: Ondřej Sokol/Igor Chmela

Warning: +18

Disclaimer: Vše v této povídce je čistá fikce! Nechci tímto pokusem nikomu ublížit ani ničit pověst. Dílo nebylo sepsáno za účelem zisku.

A/N: Jedeme dál :) Enjoy!

Za komentář děkuji Bee :)

Tenhle song od Green Day patří mezi mé srdcovky. Bude na něj i video. Musí být... Good Riddance (Time of your life)

"Ženě to řekneš?"

Otázku jsem čekal a už dříve přemýšlel, jak to doma udělám. Pokýval jsem hlavou a díval se na naše spojené ruce.

"Tušíš, jak bude reagovat?" zeptal se Ondra znovu po chvíli, hlas se mu chvěl vzrušením, nejspíše nečekal, že odpovím na předešlý dotaz tak rychle. Znal mě a musel vědět, jak se zachovám vůči ní, ale že o tom už ani nezapochybuji…

"Je to moje žena a něco tuší, nedivil bych se, kdyby na to co nevidět přišla," sdělil jsem mu zcela upřímně. "Proto jí to musím říct co nejdříve, hned jak se vrátíme do Prahy. A jak zareaguje…" odmlčel jsem se a znovu zauvažoval, jak moc reálně moje představa vypadá. "Prozatím bych rád zůstal u nás, mám povinnosti, kterých se nechci zbavovat."

"Takže pro svět zůstaneš ženatý, nám věnuješ zájezdy a příležitostně sem tam nějaký den…" zkonstatoval Ondra, načež jsem mu pohlédl do tváře a pátral po vzteku či nechuti. Ale byl jen zamyšlený, vypadal tak nějak sklesle…

"Samozřejmě, kdyby sis mě chtěl časem vzít…" nadhodil jsem naoko vážně, ale sám jsem si neuměl podobnou situaci představit a Ondra na tom byl zřejmě podobně, protože po mně hodil pobavený pohled.

"Kdybys trval na sexu až po svatbě, tak tě odtáhnu k oltáři klidně hned," zablesklo se mu v modrých očích, poté už znovu seriózně dodal: "Jestli… jak jsi to navrhnul, jestli takhle by si to vyhovovalo, tak mě nejspíše taky. Už jsem nad tím uvažoval a jiné řešení asi ani nepřipadá v úvahu. Musíme to zkusit… skoro nemůžu uvěřit tomu, že kvůli mně… že do toho vážně půjdeš…"

Cukl mi koutek úst, když se Ondra zatvářil zaskočeně, asi poslední část věty neměl úplně v úmyslu vyslovit nahlas. Koukal jsem na něj, Ondra můj pohled oplácel, oči hluboké a nádherné, důvěřivé… Už se nebál, že jej za projevenou náklonost praštím, odeženu nebo, že sám uteču. Už ne.

Dokonce mě nijak neděsila představa sexu s Ondrou, a jak jsem právě zjistil. Lákala mě. Stačilo jen, aby můj přítel to slovo pronesl, a mně se hlavou začaly honit myšlenky na horko, těsno a…

"A sex, Igi? Potřebuju vědět, kam až… bys teď byl ochoten zajít."

Zase to slovo a Ondrův hlas. Ne, vůbec se mi do podbřišku nevydaly vibrace vzrušení, vůbec mi ve slabinách nezacukalo. Ani jsem si neuvědomoval, že na Ondru beze slova hledím a doslova jej hltám pohledem.

"Tobě se ta představa líbí," vyhodnotil mou reakci pobaveně, vážná atmosféra pomalu ale jistě brala za své, jak se hladina mého vzrušení zvyšovala a to mi stačila jen myšlenka na sex… což by nebylo tak zvláštní, kdyby to neměl být sex s mým nejlepším přítelem. Ač jsem se snažil, jak jsem jen chtěl, s tímhle jsem se stále ještě stoprocentně nesrovnal a přemýšlení o tom by mohlo tenhle moment zcela zničit.

Proto jsem vypnul a poddal se tomu pohledu v Ondrových očích, a aniž bych jeho konstatování situace popřel, přesunul jsem se k němu na postel, rty se mi zkřivily v úsměvu, o němž jsem si myslel, že musí být jeden z nejzvrácenějších. Ale rozhodně jsem se za něj nestyděl, jelikož Ondřej se na mě tlemil úplně stejně. Jako dva puberťáci, prolétlo mi myslí těsně předtím, než se mi na rty přisály druhé a já si automaticky přitáhl Ondru k sobě, dlaní přejel po jeho žebrech, boku, až na záda a částečně zadek.

Ještě než jsme se ale pustili do něčeho… většího, jsem mu musel něco říct, protože mé svědomí, už tak sžírané pocity viny, si prosadilo svou.

Sklonil jsem hlavu a ukončil polibek.

"Neplánoval jsem, že to zajde tak daleko," řekl jsem vzápětí jeho tázajícím se očím. "Dokonce jsem doufal, že to skončí ve chvíli, kdy se tě budu opravdu dotýkat… Ale já tě chci pořád víc."

Jeho pohled zjihnul a mně bylo jasné, že jsem se rozhodl správně, když jsem se mu svěřil. Sice dojetí asi nevypadalo jako klasická reakce na přiznání přitažlivosti, jenže tohle byl Ondra, který reagoval na slova přítele, který o svých niterních pocitech nikdy mluvit neuměl a teď se sakra snažil…

"Už dřív jsem si pro jistotu dal ultimátum, že podvádět ji nebudu, ale…" opět jsem se podíval dolů, kde se moje tělo tisklo k druhému, a mně se ten pohled líbil.

"Nebudu tě do toho nutit…"

Pousmál jsem se, protože tohle mi ani Ondra říkat nemusel. Věděl jsem, že tohle by mi neudělal. Nikdy.
"Já vím," sledoval jsem, jak se i po jeho tváři mihnul letmý úsměv. "Jenže já bych to chtěl…"

Polil mě žár, když jsem uviděl ten hladový výraz, s jakým se na mě Ondra následně zadíval, a směřoval přímo do mého rozkroku. Vnitřně mě rozechvělo, jaký vliv má slova na Ondru měla, s jakým entusiazmem se na mě vrhnul, byl jsem tak zaskočený, že jsem se prvních pár vteřin na odpověď nevzmohl, až pak jsem pootevřel ústa, aby do nich mohl vniknout jazyk, hledající ten můj.

Vymetl mi ústa, polibky mě zbavovaly všech myšlenek, jak byly divoké, vášnivé, jak se ke mně můj přítel tisknul… Opět mě ohromilo, jak strašně moc mě chce, a když jsem vydal nadržený zvuk poté, co si na mě obkročmo sedl a přitiskl své slabiny k mým, jsem šokoval sám sebe, jak těžko udržitelná je má touha jej svléknout a opravdu si ho vzít…

Kyslíku se mi nedostávalo, funěl jsem jako lokomotiva, ale stejně jsem nechtěl opustit jeho rty, jako bych neměl mít nikdy dost, svíral jsem jeho bok a druhou dlaň měl zabořenou v kaštanově hnědých vlasech, přidržoval jsem ho, aby se náhodou nesnažil od mých úst odtáhnout, a jeho rty mě uchvátily natolik, že jsem si vůbec nevšimnul jeho rukou, tlačících na mou hruď, dokud jsem se jim samovolně nepodvolil a neoctl se na zádech.

Využil momentu mého překvapení, narovnal se a vzápětí opřel dlaněmi po stranách mé hlavy a shlížel na mě, hlad v očích skoro zvířecí, zrychleně dýchal, rty měl celé červené a tváře zrudlé, unikl mi sten, jak se moje erekce začala ještě víc tísnit v riflích, a pak jsem zasténal znovu, hlasitě, když po těch sladkých ústech přejela špička jazyka…

…a mě zasáhla myšlenka... první podobného typu… neznámá a nejspíše by bylo správné, aby mi přišla nechutná, divná a nepřirozená… ale já ztvrdnul jen při pomyšlení na to, že bych Ondru mohl chtít cítit v sobě.

Přiblížil se tváří k mé, ale nepolíbil mě, místo toho jeho horký dech ovanul mé ucho.

"Myslel jsem, že při slově sex mě okamžitě ohneš přes křeslo… tak nadržený výraz jsi měl…" rozeběhl se mi mráz po zádech, oči jsem vykulil poznáním, že mě snad znal lépe než já sám, "ale co kdybych se postaral o tebe? Tohle bys taky chtěl?"

Vrněl, jeho horký dech mě rozechvíval a jako elektrický výboj na mě zapůsobil, když se mi mezi nohy vecpalo koleno, jemuž jsem ochotně udělal místo, aby mohlo dráždit moje intimní partie.

"Chtěl bys, abych si tě podmanil, Igi?" vyslovil mé jméno s tak sexuálním podtextem, jak jen to bylo možné, netušil jsem, že mi kdy šepot druhého chlapa přijde rajcovní… Otíral jsem se o koleno a ještě ztvrdnul, když jsem pomyslel na to, jak musím vypadat.

Nikdy jsem neměl submisivní tendence a v posteli už vůbec ne a teď… Nyní jsem hleděl do modrých očí, jež mě propalovaly pohledem, vzrušení z nich jen sálalo.

Měl bych říct ne, měl bych se snažit udržet ve vztahu dominantní roli, jsem přeci chlap, řvalo na mě moje ego, jenže spojenectví srdce a těla jej přehlasovalo. Srdce trvalo na tom, že přeci není nic špatného na tom, abych se oddal člověku, jehož jsem miloval, a tělo… tělo hořelo touhou po Ondrových dotecích, po slasti… a přestože jsem o anální sexu neměl až takové znalosti a vlastně si ani nedokázal představit, že to může být příjemné… někde v hloubi duše jsem byl přesvědčen, že kdyby to nebylo dobré, tak by to lidé asi neprovozovali...

Koleno pohybující se v mém rozkroku, Ondrova blízká přítomnost a má důvěra k němu…



Born To Sin

12. dubna 2016 v 20:03 | Archea Majuar
Born To Sin

(navazuje na Všechny cesty vedou do pekla)

Fandom: RPS

Pairing: Ondřej Sokol/Igor Chmela

Warning: +18, víc jak 2 500 slov Priest Kinku

Disclaimer: Vše v této povídce je čistá fikce! Nechci tímto pokusem nikomu ublížit ani ničit pověst. Dílo nebylo sepsáno za účelem zisku.

A/N: Daddy Kink, Priest Kink, nevím, přeberte si to jak chcete :D Nebudu to tady dál obkecávat, stejně jste tady všichni jenom kvůli tomu pornu, takže... Enjoy! :D

Za komentář děkuji Davanity, Bee a Eonah W. :)



"Možná bychom se mohli držet toho, co jsem o tobě řekl," šklebil se Ondra, jakmile se již oba znovu nacházeli v bdělém stavu, avšak stále v posteli. Hleděl na Igora a sledoval, jak se na něj nejprve zadíval docela udiveně, načež se zatvářil neutrálně, jako by se s nápadem vyrovnal a jen čekal, co bude dál. "Třeba by za farářem mohl přijít mladík, který by měl velmi, velmi zajímavé otázky a pak by viděl, jak tím kněze zaujal a…"


"A mně budeš vykládat, že jsem úchylný," koukal na něj ironicky Igor, ovšem slovo protestu od něj nezaznělo. Vlastně po tom, co před pár hodinami dělali, nevěděl, proč by odporovat měl. Bylo mu jasné, že když se oba položí do role, tak stejně bude na konci nadržený jako to hovado… "Takže se mám znovu obléct?"


Jelikož chtěli oba začít pěkně od začátku, jevilo se to jako nutnost. Ondra se pak posadil na postel a koukal na svého přítele, jak na sebe hází triko, a neubránil se škodolibému úsměšku, když se mohl pořádně podívat do jeho hnědých očí. Ještě ani nezačali a černé zorničky už měl rozšířené, vlasy spánkem zpocené… dostat Igora znovu do varu nebude problém.


"Seš si jistý, že jakožto kněz můžu nosit rifle?"


"Můžu ti půjčit oblekové kalhoty, ty by byly přesnější, ale pak si je vypereš," tlemil se Ondra a čekal, jak se Igor rozhodne. Přejel si dlaní po obličeji a zavrtěl hlavou.


"Nějak to vymyslím," zamumlal, provedl cosi na způsob úpravy vlasů a upřel své výrazné oči na Ondru, stále sedícího na posteli. "Co čumíš?" zeptal se jej po chvíli, během níž na něj jeho přítel jen tiše zíral.


"Jen jsem se ptal sám sebe, proč tohle vůbec děláme, já bych tě nejraději okamžitě ohnul, aniž bychom si hráli na faráře a zlobivého ministranta."


Igor se uchechtnul, ale zároveň cítil, jak mu po páteři sjíždějí příjemné výboje přímo do slabin, za něž mohl hlavně ten Ondrův pohled, jímž jej doslova hltal…



"Jak si to teda představuješ?" začínal se vážně těšit, co z toho vznikne.


"Sedni si za stůl, jsi kněz nebo farář, to je jedno, a třeba vyřizuj korespondenci. Já přijdu jako ministrant s nějakým problémem," vysvětlil Ondra, počkal, dokud se Igor neusadí za psací stůl pochybného charakteru… no, prostě u něj moc času netrávil a stačil mu starý, notebook stejně měl většinou jenom na klíně… a odešel z místnosti.


Igor vzhlédl, jakmile se dveře znovu otevřely a dovnitř vpadl Ondra, na tváři provinilý výraz.


"Co potřebuješ, synu?" zeptal se jej klidně, pohled vrátil k desce stolu a očima přelétl text plný jemu neznámých výrazů nejspíše v angličtině. Jenže nastalé ticho jej znervózňovalo, proto se opět podíval na příchozího. Svraštil obočí a prohlédl si Ondru od hlavy k patě. "Co se stalo?"


"Bojím se."


"Bojíme se všichni," přišla mu slova přes rty úplně sama. "Ale čehopak se obáváš ty, chlapče?"


Ondra zas a znovu obdivoval, jak věrohodně Igor působil, přestože na sobě ani neměl kostým, ani nebyli na příhodném místě, prostě… prostě to uměl.


"Já… mám strach, že to neovládnu, pane," odpověděl tiše Ondra. Igor naklonil hlavu na stranu, měkký výraz si našel svou cestu na povrch.


"Jsem rád, že si uvědomuješ svou zranitelnost," pronesl mírně. "Ale přistup a pověz mi přesně, co tě trápí, synu. Ačkoliv svou profesi již delší dobu vykonávám, čtení myšlenek skutečně neovládám."


Ondra polknul a snažil se odhodlat k pohybu. Igor na něj trpělivě koukal, dokonce se odsunul od stolu a čekal. Bál se k němu přiblížit, bál se, protože… podlehl těm hlubokým hnědým očí, z nichž čišela laskavost, a znovu zažil to horko, jež jej lapilo do svých spárů, sežehlo mu každý kousek kůže, když se zastavil před starším mužem, a usadilo se dole… tam, kde mu pomalu ale jistě začínaly být kalhoty těsné.


Sklopil zrak, tváře mu hořely studem. Nevěděl, co se to s ním děje, tělo jej neposlouchalo, chvělo se a chtělo, tak strašně chtělo dostat povolení, aby se mohlo přitisknout k tomu druhému, určitě stejně hořícímu.


Igor hleděl na mladšího muže a jemně jej uchopil za čelist, načež jej přiměl, aby se mu podíval do očí. Vzrušení z nich jasně dokázal vyčíst, což v kombinaci s růžovými lícemi a tím plachým výrazem… Po páteři mu sjely silné vibrace, jež našly svůj cíl v jeho slabinách, už teď krví nalitých a se situací velmi spokojených.


Jen ten nepatrný dotek v něm vyvolal další chvění a další příliv vzrušení do jeho rozkroku, musel se hodně ovládat, aby mu skrze rty neuniklo zasténání.


"Mohl…" hlas mu přeskočil, "mohl bych vám to raději ukázat?" zeptal se Ondra, aniž by tušil, co ho to napadlo. Jak by… to měl ukázat? A zrovna jemu, faráři…? Znovu polknul, v Igorových očích se mihl údiv a zaujetí, nemohl však vědět, co má Ondra na mysli. Nemohl mu to vysvětlit, propadl by se hanbou.


Proto do roztřesené, zpocené dlaně uchopil tu, jež jej doposud držela za čelist, citlivě ji za zápěstí od sebe odtáhl a pomalu s ní směřoval dolů, kde si ji s očima zapíchnutýma do těch hnědých přitisknul přímo na svůj tvrdý penis, skrytý pod vzdouvající se džínovinou. Dech mu uvíznul v hrdle, když ucítil ten příjemný tlak, a byl by přísahal, že ho Igor automaticky alespoň mírně stisknul… Vzápětí se mu však vytrhnul, vyskočil z židle a vzdálenost mezi nimi se zvětšila na dobré tři metry.


Díval se za ním, viděl, jak se Igorovi mohutně zvedá hrudník, v očích rozčarování, ve tváři nevíru a pohoršení. Ten talentovaný parchant byl dokonalý.


"Co to děláš, synu?!" vyhrkl zděšeně a zíral na mladšího muže, nerozhodně stojícího opodál, v očích mu plála hříšná touha a… ne, nesměl se podívat níže, nesměl vidět, jak se šedá látka napíná, jak se ta tvrdost v ní tísní… polknul sliny nahromaděné v ústech, když si uvědomil, že v dlani stálé cítí obrysy erekce, na níž před chvíli jeho dlaň spočinula, jak ji nezpochybnitelně stisknul, nedokázal tomu pomoci, bylo to tak… nesprávné, zakázané… lákavé.


Každá buňka prahla po tom, aby se jej znovu mohl dotknout, a nejen v intimních místech, ale všude… po tom celém, pružném těle, jež se k němu nyní blížilo. Vytřeštěnýma očima na Ondru zíral, byl natolik konsternován svou reakcí, že se nedokázal ani pohnout, a nepovedlo se mu to ani ve chvíli, kdy druhý muž mezeru mezi nimi zanechal minulosti a… bože… vydechl, když na něj Ondra plochou těla nalepil, ruce mu položil na boky a přitiskl si je ke svým slabinám.


Z hrdla mu uniklo vyděšené kníknutí, ústa se mu překvapením otevřela, ten pocit, když se proti jeho vzrušení tisklo druhé… Po páteři mu sjel další výboj, jenž způsobil definitivně tvrdost v jeho dolních partiích, tváře mu hořely studem, chvěl se a bylo mu horko.


"Tohle ne… nesmíme… odejdi, prosím…" vzmohl se ještě na odpor a chabě zatlačil na Ondrův hrudník, mohutně se zvedající, hleděl do jeho šedomodrých očí, hořících vášní.


"Ale… já nechci," nechal Ondra, aby se mu výrazem mihl maniakální pohled, jenž ihned sklidil své ovoce, neboť Igor tiše zavrčel a třísly vyšel vstříc druhým, nemohl odolat, muž před ním se na něj díval s neskrývanou touhou, chtěl ho… na to nebyl zvyklý a jeho sebekontrola rychle slábla.


"Nedělej to," hleděl s prosbou na Ondru, ale ten jen znovu zahýbal pánví, a z pootevřených rtů vyšlo obscénní zasténání, z kterého se Igorovi málem podlomila kolena.


"Chci tě…" stiskl staršímu muži boky a přiblížil svou tvář k té jeho, z doširoka rozevřených očí se pozvolna vytrácel strach, nahrazován hladem a touhou. "Chci si tě vzít, chci ti ukázat, jaké to je, když si tě druhý chlap bere a nutí tě škemrat o víc.."


Tentokrát se neubránil stenu Igor, jenž stihl zamumlat něco ve smyslu:


"Ach, bože, ano," načež se mu na rty přisály Ondrovy, razantně a nesmlouvavě jej líbaly, najednou měl jeho jazyk u svého, prometl mu každý kousek úst, načež v jejich polibku byl utlumen něčí sten… jenž až po chvíli identifikoval jako svůj. Prudce vyrazil boky vpřed, když se mu erekce v kalhotách dotkla dlaň, vzápětí jej začala uspokojovat, dechu se mu nedostávalo a hlava se mu příjemně točila.


Bylo to příliš dobré na to, aby s tím teď přestal… neměl už žádnou vůli, veškeré smysly mu zastřel Ondra, jeho rty, jeho ruce a… a jeho tvrdý penis, jenž se mu otíral o stehno a který…


"Bože…" zvrátil hlavu na zad, jakmile jej ta myšlenka dostihla, obličej od potupy hořící, ale touze přesto vzdorovat nedokázal při pomyšlení na to, jak se ta tvrdost začne dobývat do jeho těla, jak si ho vezme, podmaní…


Ondra se nemohl vynadívat, jak se Igor podvolil jeho vedení, nechal si svléknout triko i kalhoty, pak ho shodil na postel a než si toho Igor vůbec všimnul, zbavil se oblečení sám a už byl u něj. Hnědé oči na něj plaše ale už rozhodně ne odmítavě hleděly, očekávaly, co bude následovat, což Ondrovi na tváři vykouzlilo mírný úsměv. Uchopil jej za čelist, jako se tomu stalo před pár minutami naopak, a přitáhl si svého přítele k polibku.


Něžně se věnoval jeho ústům, jež mu opatrně vycházely vstříc, myslí mu prolétlo, jak díky jejich povahám si mohou v posteli dovolit prakticky cokoliv… Předtím dráždil Igora, který si jej nakonec tvrdě vzal proti matraci, a teď? Submisivní každým nervem v těle, mohl by si s ním dělat, co by si usmyslel. A tak využil toho, že se soustředí na polibek, a znenadání mu vjel dlaní do spodního prádla, za což si vysloužil další zasténání a škubnutí Igorových boků. Rovnou mu boxerky sundal, načež se vrátil k jeho erekci.


Odtáhl se od horkých rtů, aby se prostě jen tak mohl zadívat dolů, kde před ním Igor právě roztáhnul nohy, aby k němu měl lepší přístup, což Ondra okomentoval tichým uchechtnutím.


"Tady se to někomu asi líbí víc, než by si kdy přiznal, že…?" rýpnul si, na odpověď ale nečekal, naopak se sklonil a najednou pojmul do úst co největší část délky, koutky mu zacukaly pobavením, jakmile nad sebou uslyšel ostrých nádech a ve vlasech prsty, jež jej citlivě pohladily.


V dlani jemně hnětl varlata, jazykem dráždil spodní část tvrdého orgánu, Igorovo hlasité funění ho jen povzbuzovalo v další práci, brzy toho ale nechal, neboť vzhledem k Igorově nadrženosti mohli taky skončit dříve, než kdy vůbec začali.

Místo toho tak hmátnul mezi polštáře, na prsty si nanesl gel a zkušenými pohyby je postupně zasouval dovnitř Igora, jeho penis ale úplně neopustil, ale věnoval se mu jen okrajově, sem tam některou část poctil polibkem či jazykem, Igor už se definitivně natáhnul na záda a občasný sten doplnil o pohyb boků proti Ondrově ruce.


Igor pod vlivem všech těch vjemů, jež by nikdy jako kněz neměl poznat, padnul na záda a nechal o sebe pečovat ty silné, mužské ruce, jež s nečekanou něhou zacházely s jeho citlivými částmi těla, a to horko a vlhkost a těsnost, jež obemkli jeho erekci… V hlavě pusto prázdno, jen splašené hormony, jen touha po ještě větší slasti a po uvolnění, pozornost mu pak odvedly prsty, opatrně se zasouvající do jeho konečníku, což nebylo dvakrát příjemné, ale jakmile už byly uvnitř, roztáhly jej, přemluvily anální stěny, aby je vpustily dovnitř… najednou neměl dost, najednou nutně potřeboval mít uvnitř něco, co by jej vyplnilo. Zavrčel frustrací, když z něj i ty prsty zmizely.


"Copak bys chtěl?" zasoustředil se na hlas, z něhož se zachvěl, jak byl prodchnut ryzí touhou… touhou po něm.

"Vem si mě," vyhrknul potřebně, zlomeně. "Vem si mě, tak jako ještě nikoho přede mnou… prosím."


Ondra jen slastně přivřel oči a nevěděl, jestli je to tím, co právě pověděl, nebo tím, že si po svém k zbláznění tvrdém penisu právě rozmatlával lubrikační gel. Nejspíše obojím, pomyslel si a hodil veškeré filosofické myšlenky za hlavu, strčil Igorovi pod zadek polštář a sklonil se nad ním. Jak jen ten pohled miloval… Igor pod ním, roztažený, nadržený, čekající, až se do něj zasune a učiní jej svým. Jako by to bylo poprvé…


Igor už neměl nervy na to, aby se držel role, takže když se Ondra do něj snažil zasouvat pomalu a s citem, drapnul jej za půlky a prostě se na jeho erekci doslova napíchnul. Jeho blažené zafunění utlumilo Ondrovo rameno, do něhož se jen tak mimochodem zakousnul.


Mladší muž se sotva stačil vzpamatovat z toho, jak rychle se octnul uvnitř toho úzkého otvoru, jak jej Igor v sobě sevřel, jak se mu tělem prohnal osten palčivé bolesti způsobené Igorovými zuby… Snažil se dát dohromady, ale pohled na Igora, který pod ním zhluboka dýchal, hrudník a vlasy zpocené, ve tváři tak sexuchtivý výraz, jaký u něj snad ještě neviděl.

Kousnul se do rtu, ale i jeho ovládání bralo za své, tohle se jim vymklo z rukou dříve, než oba čekali, ale… proč by si stěžoval, pomyslel si a prudce do Igora znovu přirazil, čímž z něj vyrazil hlasitý sten, prohnul se v zádech a při dalším pohybu mu vyšel vstříc, nechal se zas a znovu roztahovat, ruce nyní na bocích, pobízeje svého přítele k vyšší rychlosti.


Tyhle zvrácené hry ho jednou přivedou do hrobu, prolétlo Igorovi hlavou těsně předtím, než se Ondrův penis dotkl jeho prostaty a tělem mu projel výboj slasti tak silný, že se okamžitě musel začal věnovat vlastnímu vzrušení, jinak by mu asi explodovalo potřebou. Cítil žár, sálající z Ondrova těla, cítil, jak ho ve stále zběsilejším tempu ojíždí, slyšel se, jak ho sám nabádá k větší bezohlednosti, aby si jej bral tvrdě a hrubě… Slyšel Ondrovo funění, nádherné zvuky plné chtíče, jež vydával, ruka mu na erekci kmitala, už se nezvládal držet zpátky, hnal se za vrcholem, před očima vnímal jen Ondrův výraz, vyjadřující veškerou slast, jež jej stravovala…


Dechu se mu nedostávalo, otřásl se a svaly se mu stáhly v křeči, když se přes něj přehnala nejsilnější vlna slasti, opustivší jeho tělo v podobě bílých pramenů, které mu ulpěly na stále se pohybující dlani a také na jejich bříšcích, což ale Igor neviděl, neboť oči se ve víru dokonalého uvolnění zavřely a ústa zlomeně zasténala to jedno jméno… jméno člověka, který jej vědomě ničil, probouzel v něm ty nejtemnější myšlenky a touhy… a kterého za to z hloubi své zvrácené duše miloval.


Ondra jen periferním viděním sledoval, jak se Igor honí, běžně si nenechal takovou věc ujít, ale snažil se Igorovi dát, to o so žádal, takže do něj zajížděl se stále větší razancí, vyloženě ho šukal a s každým přírazem ho o pár milimetrů posunul, a pak Igor nádherně zasténal jeho jméno, vyklenul se proti němu a po tváři se mu rozlil tak slastný výraz, jenž Ondru dostal instantně přes okraj, svírání análních stěn kolem něj tomu jen dopomohlo…


Naplnil svého přítele plnou dávkou spermatu, zatímco lapal po dechu a chvěl se v orgasmu, načež nechal své znavené a zpocené tělo, aby ulehlo na to stejně poznamenané. Ucho na Igorově hrudníku, poslouchal, jak se postupně uklidňuje dech i tepová frekvence, po pár minutách se jejich životní funkce synchronizovaly, Ondra Igora objal a vyklouznul z něj.


"Omlouvám se," pronesl Igor tiše, když i on obmotal paže kolem mladšího muže.


"Za co?" ozvalo se zmateně, následně si Ondra opřel bradu o Igorova prsa a pohlédl na něj. "Za to, že jsi ztratil kontrolu a vypadl z role?"


Igorovo mlčení mu bylo výmluvnou odpovědí.


"To je fuk, já si to tak jako tak užil, ty ne?" usmál se na něj mírně a posunul se výše, aby mohl svému příteli věnovat drobný polibek.


"Až moc…" oplatil mu Igor úsměv a prohrábl Ondrovi kaštanové vlasy, když se k němu opět druhý muž sklonil a spojil jejich rty v konejšivém, láskyplném gestu.


"Sprchu nebo jdem spát?" zeptal se pak a nepatrně se na Igorovi zavrtěl, roztíraje tak poslední kapky spermatu, jež ještě nestihly uschnout. Upřímně mu to bylo celkem jedno, on tady nebyl tím, komu něco, co tam zanechal, mohlo téct z jistých míst.


"Sprcha," rozhodl se Igor, počkal, až z něj ten slon sleze, a vstal z postele.


"Běž, jenom vyměním prostěradlo a přijdu," informoval jej Ondra, takže jen přikývnul, v rychlosti se zbavil pozůstatků jejich oblíbených kratochvílí a trochu zalitoval, že to stihl dříve, než se k němu Ondra připojil. Ten za ním dorazil, čerstvě vymydlený, až zpátky do postele, kde se k němu pod peřinou přitisknul. A voněl. Sice jinak, než když se mu snažil nacpat ptáka co nejhlouběji do zadku, ale pořád nádherně.


Spokojeně vydechnul do vlhkých vlasů a zavřel oči. Bylo zvláštní, že po celkem obvyklé noci spali na posteli rozházení, jak se jim zrovna zlíbilo, ale po těch největších úchylárnách se k sobě tulili, jako by se nechumelilo. Nestěžoval si a už vůbec si nestěžoval, když mu Ondra stiskl dlaň ve své, a tiše mu popřál dobrou noc…


"Dobrou," brouknul Igor v odpověď, načež Ondra uvolněně vydechl a nechal se v náručí svého přítele ukolébat ke spánku.

Všechny cesty vedou do pekla

10. dubna 2016 v 20:00 | Archea Majuar
Všechny cesty vedou do pekla

Fandom: RPS

Pairing: Ondřej Sokol/Igor Chmela

Warning: +18, víc jak 2 500 slov Daddy Kinku

Disclaimer: Vše v této povídce je čistá fikce! Nechci tímto pokusem nikomu ublížit ani ničit pověst. Dílo nebylo sepsáno za účelem zisku.

A/N: Dávka pondělího Sokol/Chmela porn je tady :) Jednou jsem náhodou (opravdu, já to nemám potřebu vyhledávat, až takový šťoural nejsem) narazila na rozhovor s Igorem, určitá část mě zaujala více než ostatní (jo, je to neuvěřitelné, že?) a rozhodla jsem se ji naprosto prasácky využít pro povídku. No, a tady máte výsledek. Respektive první část výsledku, ve středu přibude pokračování pro ty, kterým tahle úchylárna nebude stačit. Mám vás ráda. Enjoy!

Za komentář děkuji Anemovi :)


Update k 26.1.17: Až zpětně si uvědomuju, jak strašně filthy tahle fikce je. Styděla bych se, ale tak nějak... už je to asi zbytečné :D



7:54 Hraješ?

7:57 Ne, stavíš se?

7:59 Za dvacet minut.

Ani ne za půl hodiny už postával přede dveřmi do bytu svého přítele, který mu vzápětí otevřel a pustil jej dovnitř. Igor jen letmým pohledem zjistil, že Ondra přišel nejspíše teprve před chvíli, protože měl na sobě pořád rifle a právě si svlékal mikinu.

"Dneska jsem dával rozhovor," pronesl Igor směrem k věšáku, na něž umístil kabát. "a zjistil jsem i něco o sobě."
"Co to bylo?" hleděl na něj Ondra zvesela, těžko říct, zda tušil, na co Igor naráží nebo měl prostě jen dobrou náladu.
"Že se dám popsat jako pedofilní farář s temnou stránkou," odložil i batoh a nerozhodně zůstal stát ve dveřích do obývacího pokoje, z něhož se na něj Ondra culil.

Vlastně ho to ani nežralo, vzhledem k tomu, co společně na jevišti předváděli, tak se tomu nedivil, ale… byl docela zvědavý, jestli to Ondra myslel vážně či ho chtěl prostě jen pozlobit. Ony totiž v úvahu připadaly obě varianty, hlavně v Ondrově případě. Druhý muž se narovnal, ruce si dal v bok a Igor v jeho očích spatřil zablesknutí, úsměv se změnil ve vyzývavý.

"Oni tomu věřit nemusí, ale já tě znám," ušklíbl se a přejel svého o ¾ roku staršího přítele pohledem, kterému se pod jeho hladovýma očima rozlilo horko po celém těle. Tohle s ním nikdo jiný udělat neuměl… Rád by nechal svou pozornost, aby byla odvedena tímto zvratem situace, ale nutnost zjistit, kde Ondra ten nápad sebral, se nevytratila.

"Tím chceš říct, že…"

"O tvé chlípnosti tě přesvědčovat nemusím, ale vždycky jsem měl pocit, že bys klidně šel ještě dál… Zabrnkat na tu temnější strunu," usadil se na Ondrově tváři predátorský úsměv a jeho oči potemněly, Igor se nedobrovolně zachvěl, když tu změnu uviděl. Byl zmatený a snad i vyděšený tím, kam Ondra svůj tok myšlenek směřoval.

Ten se k němu pomalu, rozvážně blížil, Igor necouval, ale na jakýsi chabý odpor se přeci jen vzmohl.

"Ondřeji," oslovil svého přítele varovně, jestli… jestli mu navrhoval, že ten pedofilní… a farář… Polknul a panika jím projela jako blesk, ovšem ruku v ruce s tím šlo i vzrušení, nedbající na nepřijatelnost a nevhodnost naznačovaného…

Ondra shledával reakci staršího muže nepřekvapivou, proto jej nikterak neodradila. Chápal ten strach, jaký se hnědýma očima mihnul, naprosto jej chápal, ale… nemohl odolat tomu, aby viděl Igora v takové pozici, jejíž představa mu způsobovala instantní odezvu ve slabinách. Už teď, když na to jen letmo pomyslel, se mu krev hrnula do třísel. Doufal, že se mu podaří Igiho přesvědčit, zlomit jeho váhavost.

Igor tušil, že pouhé oslovení jeho přítele nezastaví, ale neudělal nic, aby ho zarazil, aby k němu nedošel… přeci jen jedna změna nastala, a to v modrých očích, jež změkly, Igorovo srdce nasadilo zběsilý tlukot, nemohl se z nějakého důvodu ani pohnout, když se k němu Ondra naklonil, horký dech mu ovanul ouško.

"Jsi obeznámen s anglickým slovem Daddy?" pronesl tiše, a tak smyslně, že se Igor znovu zachvěl pod intenzitou vzrušení, jež jej zasáhlo a směřovalo mu přímo do rozkroku, jeho penis absolutně nezajímaly morální zábrany, které stále držely Igora zpátky, snažil si namluvit, že tohle přeci není správné, přeci se mu nemůže líbit, když mu bude Ondra říkat… "Tak jsi, Igi?"

Se zadrženým dechem přikývnul, uvědomoval si svou přetrvávající neschopnost se hýbat, hlavně ve chvíli, kdy se k němu Ondra přitisknul celým tělem, jenže… jenže v tu chvíli už nikam uhýbat ani nechtěl, z úst mu uniknul přidušený sten, když proti svým tvrdnoucím slabinám ucítil ty Ondrovy, definitivně vzrušené, dokazující, jak moc velký zájem na situaci jeho přítel má.

Ondra jej objal kolem pasu a lepil se k němu, díky tomu, že měl ústa stále u Igorova ucha, byl v ideální pozici, aby se o jeho tvář mohl Igor otřít, pak zabořit tvář do hnědých vlasů. Mladšího muže zasáhlo, jak odevzdaně to gesto působilo, přitáhl si ho do regulérního objetí, neubránil se pohybu proti druhému klínu, který rozhodně nebyl zcela pasivní. Igor mu vyšel vstříc, spokojeně vydechl a… nechal se zlomit.

"Improvizuješ nebo jsi už něco vymyslel?" zamumlal do čerstvým vzduchem vonících vlasů, i díky přítomnosti Ondrova vzrušení vnímal, jak rychle sám tvrdne, a jak se začíná na to, co má přijít, i těšit, přesto jej Ondřejova odpověď zaskočila…

"Já už si své domácí úkoly udělal," řekl a odstoupil od něj, v očích… Igor zavřel ty své a snažil se dát dohromady, když je ale znovu otevřel, měl pocit, že se řítí střemhlav do pekel. Modré oči na něj hleděly s hranou nevinností, Ondra nasadil všechno své herecké umění, aby se tvářil opravdu jako…

"Ježiši kriste…" uniklo mu při pohledu na Ondru, který se na něj naprosto bezelstně usmíval a postával před ním, čekaje… čekaje… Polknutí, upokojení nervů a překonání pocitu viny. "Hodný chlapec."

Vážně netušil, jak měl zareagovat, když se jeho přítel plaše usmál a viditelně po řečené pochvale pookřál. Ruce natáhnul a sepnul v oblasti rozkroku, on vážně vypadal tak nevinně…

Erekce Igorovi napínala kalhoty téměř k prasknutí.

"Slib mi, že se nebudeš zlobit," udělal Ondra psí oči.

"Slibuju," přikývnul Igor a díval se, jak mladší muž mizí v ložnici. Váhavě jej následoval. "Co se děje? Ublížil ti někdo?"
Ondra na svého přítele chvíli hleděl, žasnul nad tím, jak rychle se Igor vlomil do role, jak rychle přistoupil na jeho hru, jak je jeho erekce v riflích očividná…

"To ne, já jen… jen…"

Igor jej pozorně sledoval, snažil se pochopit, co by mu chtěl říci, přelétl ho pohledem a zastavil se v místě, jež Ondra nešikovně skrýval za sepnutými dlaněmi. Vrátil se očima zpět k těm modrým a po těle mu přejela horká vlna, když uviděl jeho výraz, spodní ret v nervozitě stisknut zuby, zrak sklopený k zemi, i tváře snad měl zrůžovělé.

Nechal se tím výjevem zcela pohltit. Už neměl co ztratit.

Ondra pomalu pozvedl oči, když se k němu Igor přiblížil, ucuknul, jakmile se pokoušel vzít jeho ruce do svých.

"Buď hodný kluk," zachvěl se ve chvíli, kdy mu Igor skoro zapředl do ucha, podíval se na něj a dech se mu zadrhnul v hrdle. Hnědé oči doslova žhnuly, bylo mu úplně jasné, že jeho přítel je ponořený do hry a vzrušený na maximum, ani nevěděl, jestli se mu kolena podlomila v rámci role nebo jen díky myšlence, že Igora tahle situace vážně rajcuje. I dlaně povolil, paže mu nyní visely podél boků, jeho tvrdý rozkrok Igorovi zcela na odiv…

"Ale za tohle se přeci vůbec nemusíš stydět, Ondrášku…" nepoznával Igor sám sebe, když s takovými slovy na rtech promnul látku modrých riflí, pevná erekce skrytá v ní mu způsobila sucho v ústech, musel znovu polknout. "Na copak jsi myslel, že se ti to přihodilo?"

"Těšil…" zadrhl se Ondra, jelikož Igorova dlaň se na jeho penisu stále pohybovala, dráždila ho… "Těšil jsem se, až přijdeš domů, až ti budu moct říct, že mám hotové domácí úkoly, a ty mě pochválíš, daddy."

"Můj hodný chlapec myslel na svého tatínka?"

Ondra si ani neuvědomil, odkdy jej Igor druhou rukou drží kolem pasu, ale byl mu za to vděčný, protože už ztrácel pojem o tom, kdo že koho měl v téhle hře víc trápit. Přikývnul a rozhodl se odhalit své nitro kompletně:

"Myslel jsem na to, jak se mnou budeš spokojený a pohladíš mě, obejmeš, dotkneš… A pak mi bylo najednou hrozné horko a…"

Slova najednou nenacházel, knoflík od riflí povolil, stejně tak zip, Igorova dlaň ale setrvávala vně.

"Až se tě dotknu?" pohladil Ondru po zádech, rty přiložil k jeho tváři, pomalu jimi přejel až k oušku, druhou dlaň umístil na podbřišek. "Třeba takhle?" zeptal se šepotem a vklouzl nejen pod rifle, ale rovnou i pod gumu spodního prádla a uchopil úd svého přítele, jenž vydal nesmírně rozkošné, měkké zasténání.

"Ano," vydechl Ondra a boky mu samovolně vystřelily vpřed ve snaze získat lepší tření, takhle… takhle si to nepředstavoval, Igor jej svými slovy a činy úplně pohltil, vždyť až teď se ho pořádně dotknul a on už se mu třásl v náručí touhou. V návalu slasti pevně sevřel Igorovo rameno, držel si jej co nejblíže u sebe jako oporu.

Igor přestal Ondrovi funět do ucha a narovnal se, srdce mu bušilo jako splašené a byl tvrdý k zbláznění jen z toho, jak Ondra na jeho řeči reagoval. Sledoval jeho zamžené oči, pootevřené rty, hladil jej po celé délce a sám si kousal ret pro získání sebekontroly ve chvíli, kdy mu na prsty vyteklo z Ondry tolik preejakulátu, že se jeho práce náhle změnila v neskutečně vlhkou.

"Chtěl bys svého daddyho potěšit ještě víc?" slyšel se říct a zachvěl se, když mu Ondra znovu přirazil do dlaně a místo odpovědi jen souhlasně zasténal, načež seznal, že Igor od něj odstoupil. Zmateně se podíval jeho směrem, Igor si svlékal kalhoty i triko, a tak využil čas, aby učinil totéž. Vlezl si na postel, kam jej Igor následoval, stále v roli na něj koukal snad zcela nevinně a bezelstně. A že to hraje dobře mu jen potvrdil pohled do Igorova rozkroku, kde se tenká látka napínala na jeho penisu.

Pohlédl mu pak do očí, jakmile ve vlasech ucítil dlaň, do jež doteku se položil a spokojeně přivřel víčka.

"Dotkni se mě."

Ondra na svého přítele jen zíral a i když myslel, že už to víc nejde, tak se mu do slabin nalila další krev. Igor si lehl na záda a hleděl na něj pohledem plným obdivu, touhy a… a čímsi, co jeho nitro uklidňovalo a podporovalo ho v tom, co měl udělat… Něčeho, co ani neměl odvahu pojmenovat. Přisunul se k němu po kolenou o pár centimetrů blíž a nejistě položil dlaň na Igorův klín.

Jeho majitel vzhlížel k druhému muži, fascinovaně pozoroval ten vnitřní boj, jaký se v něm odehrával, obavy z neznámého versus chtíč…

"Hodný kluk," pohnul prsty v hnědých vlasech a mohl se ztratit v těch ocelově šedých očí, jež se na něj dívaly, zatímco Ondra laskal jeho úd přes spodní prádlo, jeho pohyby byly hraně nezkušené, což mu vůbec nevadilo, právě naopak to bylo svým způsobem nádherné, zvrácené… Roztáhl nohy a nechal Ondru, aby jej dál hladil, když mu už po několikáté a určitě jen náhodou přejel po žaludu, neubránil se zasténání. "Moc hodný kluk…"

"Doufal jsem, že mi jednou dovolíš, abych tě mohl potěšit...."

Tentokrát vydal Igor něco mezi stenem a zvukem nadrženého zvířete, načež pevně chytl Ondru za vlasy a přitáhl si ho nad sebe.

"Vážně?" vydechl mu do tváře hlasem, jaký Ondru rozechvěl až do morku kostí. Signalizoval, že Igor není daleko od toho, aby ho chytl za boky a vyšukal mu mozek z hlavy.

"Ano, daddy," usmál se na něj, byť maska nevinnosti už vzala za své, byl příliš natěšený na to, až Igor ztratí kontrolu, a věděl, že mu to Igor bez problémů přečte v tváři. "Kolikrát jsem ležel v posteli a myslel na to, až tě potěším, a bylo mi hrozné horko, nevěděl jsem, co dělat, a tak jsem se jen otočil na břicho a třel se o postel, až bylo všude strašně horko a vlhko…"

Igor jen vstřebával ta slova, jež směřovala přímo do jeho penisu, otíral se o Ondrovu dlaň, přestože věděl, že mu to ani náhodou stačit nebude, celé tělo mu hořelo touhou po tom… chlapovi… nebo chlapci… sakra, už vůbec nevěděl, co si myslet, vnímal jen, že Ondrovy rty, z nichž vychází ty hříšné věty, jsou strašně blízko.

Ondrovi se tajil dech nad tím, jak temně se na něj Igor díval, chvěl se a zadek se mu stahoval, jak moc ho už chtěl mít v sobě… Věděl, že tenhle Igorův výraz se mu vryje do paměti s poznámkou, že ho do takového stavu dostal sám jejich zvrácenou hrou.

"Představoval jsem si," pokračoval Ondra a Igor tiše zakňučel nad tím, jak jeho příteli hlas přeskakoval, "jaké by to bylo, kdybys roztáhnul můj úzký zadek a naplnil mě tak, že bych tě cítil v sobě ještě celý týden, cítil bych celý týden, že sis mě vzal a že jsem jenom tvůj…"

Jen záblesk, spatřil jen ten záblesk šílenství v hnědých očích a už ležel na břiše, trenky dole, polštář pod sebou a půlky vystrčené do prostoru. Věděl, že i když vybičoval Igorovo vzrušení na nejvyšší možnou míru, tak by ho nezranil, přesto překvapeně vyjeknul, když do něj začal pronikat prst, hned vzápětí druhý, třetí už byl pokryt lubrikantem, který Igor duchapřítomně vyhrabal někde mezi polštáři. Ondra vycházel jeho ruce vstříc, už to nutně potřeboval, potřeboval Igorova ptáka v sobě.

"Daddy, prosím," zasténal nahlas, částečně udiven tím, že se stále držel v roli, přestože chtěl z plných plic sténat Igorovo jméno. "vezmi si mě, daddy..."

Slyšel, jak za ním Igor zavrčel a pak do něj na jeden příraz pronikl, vyrazil mu dech z hrudníku a přinutil jej se slastně prohnout. Igorovi v hlavě stále zněla Ondrova slova, roztáhnout, naplnit, tvůj, prosím…

"Můj hodnej chlapec," zachrčel, zanořen až po kořen v tom dokonalém těle, jež si jen říkalo o pořádné ošukání, na moment si opřel čelo o Ondrovo rameno, aby ho vzápětí kousnul, sten, který Ondra vydal, jej přinutil k pohybu. Nedržel se zpět, nechal chtíč, aby jej zcela ovládl, přirážel do Ondry rychle a tvrdě, utápěl se v jeho prosbách, nadávkách, stenech…

Jeho přítel mu vycházel vstříc, chtěl, aby jej ojížděl co nejtvrději, naplňoval ho… svíral ho v sobě, v tom těsném otvoru a sám se třel o polštář pod sebou, v dlaních křečovitě svíral prostěradlo a nastavoval Igorovi zadek, aby ho mohl pořádně mrdat.

"Můj…," doléhal mu k uším vzrušený šepot. "Jen můj hodnej kluk, který hezky svému daddymu podrží… jsi tak nádherný, jak sténáš, když máš mého ptáka tak hluboko v sobě, že už nikdy nebudeš chtít jiného…? Žádného jiného, který by tě tak protáhnul…"

"Žádného jiného, daddy, žádného," zakňučel a sám se narazil na penis v sobě co nejvíce to šlo, chvěl se, třásl, bylo mu horko, sotva si všimnul, že Igor změnil jejich polohu, chytil jej pod hrudníkem a zvedl na kolena, sám klečel za ním, Ondrova záda si přitisknul k sobě. Ondra se o něj vyloženě opíral, hlavu zvrátil na rameno za sebou a zuby… na krku ucítil zuby, hluboko v sobě Igora a dlaň… dlaň, která jej uchopila a rychlými pohyby vedla k vrcholu.

"Udělej se, chlapče, na sebe, na celé tělo, ať vidím, jak moc chceš svého daddy v sobě…"

V ten moment Ondra věděl, že nemá šanci, tenhle Igor, zvrácený a zkažený každou buňkou svého těla jej dohnal až na samou hranici příčetnosti, přirážel mu do ruky a znovu do sebe vrážel jeho erekci, na krku cítil jeho rty a zuby, prsty zatínal do jeho stehen, napětí dosahovalo nezvladatelných mezí, ostře se nadechnul, jak jím projela ta nejsilnější vlna slasti a pak…

"Igore!" slyšel se jakoby z dálky křičet zlomeným hlasem, když pocítil tu nádhernou vlnu uvolnění, celé tělo se mu roztřáslo a vzápětí zvláčnělo tak, že se jako pírko nechal znovu položit na břicho, a jako v mlze vnímal, že Igor je stále v něm.

Stačil mu jen ten pohled na Ondrův výraz, jak ho dostal, jak se mu vydal na pospas, jak se mu zcela oddal… jak mocně stříkal a s jakým ryzím chtíčem zařval jeho jméno a úplně zapomněl na jejich hru… jen naposled párkrát přirazil do uvolněného těla, před očima se mu zatmělo, když Ondra i ve svém stavu dokázal stáhnout svaly kolem něj, a sperma z něj vytrysklo způsobem, z jakého se úplně rozklepal… Déle se už na kolenou a loktech neudržel, s poslední kapkou, vytékající do Ondrova otvoru, se z něj vytáhnul a lehnul si vedle něj, automaticky ještě zvedaje paži, aby se k němu mohl jeho přítel přitulit.

"Znám tě už dlouho, ale ty mě nikdy nepřestaneš překvapovat," ucítil polibek na tváři, již vzápětí pootočil, aby se setkal s pohledem šedých očí. "Než jsi mě povalil… takhle ses na mě ještě nikdy nedíval."

Igor mlčel, jen na něj koukal, nejistě, jako by zvažoval, jestli tohle měl vůbec dopustit.

"Nevyděsil jsem tě?" zeptal se nakonec tak tiše, že to i Ondra jen tak tak slyšel, Igorovy oči sledovaly jeho prsty, jak prohrábly Ondrovy zpocené vlasy v gestu tak strašně jemném, něžném.

"Ne," zavrtěl mírně hlavou. "Já si rád hraju s ohněm."

Že odpověděl správně, mu napovědělo cuknutí Igorových rtů.

"To se ti bude jednou hodit."

"Myslíš, až skončíme oba v pekle?" usmál se Ondra a přitisknul se ke svému příteli ještě víc, když i ten mu věnoval úsměv.

"Minimálně jsme na dobré cestě…" zamumlal Igor, načež se odmlčel, až si Ondra myslel, že usnul. Pak ale promluvil znovu s prvky zvědavosti v hlase: "Máš ještě nějaké podobné… představy?"

Ondra se vymotal z jeho objetí a shora se na něj nevěřícně zadíval.

"No, já myslel… že když máš volno, tak se prospíme a…" kroutil se Igor pod jeho pohledem, oči hravě jiskřící a úsměv vyloženě ďábelský.

Ondra pokýval hlavou a sklonil se zpátky k němu, aby ho na ten úsměv políbil, pak se celým tělem složil dolů, nechal se uvěznit v Igorově náruči, smířen s tím, že dveře, které dnes otevřel, se už dost možná zavřít nedají, a že jejich cesta do pekel už je zpečetěna…

Protože on ještě jednu takovou představu vážně měl.

12. Slova

7. dubna 2016 v 21:01 | Archea Majuar |  Pád Bastilly
12. Slova

Fandom: RPS

Pairing: Ondřej Sokol/Igor Chmela

Warning: +12

Disclaimer: Vše v této povídce je čistá fikce! Nechci tímto pokusem nikomu ublížit ani ničit pověst. Dílo nebylo sepsáno za účelem zisku.

A/N: Po minulé, dle mého názoru docela žhavé (mi stačí málo :D ) části zde máme kecací epizodu, jež ale předchází další žhavé :D Takže pokud vás ta dnešní neosloví, příště si přijdete na své zcela určitě. Doufám, že Vás tahle povídka bude bavit stejně jako doposud a stejně jako mě baví její psaní... Nevím proč, ale prostě jsem z ní pořád strašně nadšená :D Enjoy!

Za komentáře děkuji charlie, Anemovi, kosesterce, Anet a Eonah W. :)

Dnešní kapitola má název podle song kapely Train, což je jedna z mých srdcovek.



Na druhý den jsme si přispali. Docela dost. Možná i kvůli tomu jsem neměl zrovna ukecanou náladu a spíše jsem se zabýval vlastními myšlenkami, než abych vnímal svět okolo sebe. Představení mě jako obvykle dobře probralo, ale po jeho skončení jsem opět upadl do jakési letargie. Věděl jsem, co musí následovat a já… já se bál. Uměl jsem mluvit před lidmi, to ano, ale jen vzpomínka na to, jak jsem bojovat s vyjádřením čehokoliv ve chvíli, kdy to bylo nutné… jak kvůli tomu Ondra trpěl, jak jsem ho tím štval…

Zvažoval jsem, že si to snad napíšu, ale vzápětí jsem ten nápad zahodil v domnění, že je stupidní. Rozhodl jsem se vsadit na Ondrovu trpělivost, na to, že mě pochopí, protože jiné východisko jsem zkrátka neviděl.

Když jsme se dostali kolem jedenácté na pokoj už v jiném městě, napětí v místnosti jsem vycítil, ale ignoroval je. Nesvůj jsem sice byl, snad více než před jakýmkoliv představením, ovšem… byli jsme to jen my dva, znali se roky a kolikrát uměli svým způsobem vytušit, na co ten druhý myslí… Půjde to, přesvědčoval jsem se.

Nechtěl jsem, sakra, jak jsem nechtěl, nelíbilo se mi to, děsil jsem se toho, děsil se, že sám nevím, co přesně chci, co bude… Ale tohle být muselo.

"Příčí se mi to říkat, ale musíme si promluvit," vyšlo ze mě tónem, jaký se hodil možná tak k pohřební řeči. Usadil jsem se do křesla, lokty položil na stehna a zadíval se před sebe. Začal jsem strašně, ale uvědomoval jsem si, že v téhle situaci by hrozně vyznělo snad všechno. Ondra se mi dostal do zorného pole, když se usadil na postel, metr od křesla.

"To bychom asi měli," souhlasil a já se přiměl podívat do jeho zamyšlené tváře. Musely jej sužovat stejné obavy a myšlenky jako mě, znal vážnost naší situace. "Co se s námi stalo?"

Jeho hlas, chvějící se potlačovaným zoufalstvím mě zasáhl jako ostrý šíp. Touha mu dát odpověď, jež by jej uklidnila, mě svírala zevnitř, ale já nevěděl, vážně jsem neměl ani ponětí, co…

"Tys… měl někdy podobné sklony?" zadíval se na mě, zdál se být o něco klidnější.

Zavrtěl jsem hlavou.

"Nikdy mě to nenapadlo, nějak víc jsem se nad tím zamyslel až…" odmlčel jsem se a nebyl schopen dokončit větu, za jejíž obsah jsem se stále proklínal.

"…až jsi přišel na mě," usmál se Ondra trpce.

Bylo mi trochu trapné to řešit, zvláště teď, když se konverzace nevyvinula pro mě zrovna lichotivým směrem, ale chtěl jsem to vědět. I kdybych pak měl připadat ještě jako větší kokot, chtěl jsem to vědět.

"Ondro, mohl bys… kdy… jak… jak dlouho?" upínal jsem zrak do jeho očí a střetl se s bolestí ukrytou pod hořkostí, ale i něčím jiným… Vzpomněl jsem si na překlad názvu nějaké písně, jež hrávala v rádiu, Ondrův výraz byl bittersweet, hořkosladce zasněný. Nedivil jsem se mu, měl naprosté právo se zlobit, být kvůli tomu kousavý i jedovatý. Kdoví jak dlouho jsem byl vůči jeho citům slepý… Ne, že bych si nějak extra vyčítal zrovna tohle, byl jsem už prostě takový, ale v kombinaci s tím, co následovalo… Minimálně několik facek bych si zasluhoval.

"Pár měsíců," odpověděl sice neurčitě, ale stejně jsem nepředpokládal, že by si pamatoval datum. "A kdy?" zafuněl pobaveně, "jak často si pamatuješ svoje sny?"

Překvapení jsem vykulil oči a nebyl schopen myslet na nic jiného než na to, že… že to kurva není možné!

Přejel jsem si dlaní po tváři a najednou si přišel podivně unavený. Co-… jak tomu mám rozumět? Že se nám oběma najednou zdají teplé sny o tom druhém, což kompletně změní naši orientaci? Kompletně… to slovo mě přimělo zarazit ten tok rozháraných myšlenek.

"A ty jsi byl někdy udělaný do jiného chlapa?" zeptal jsem se možná trochu moc příkře, ale potřeboval jsem nutně znát odpověď. "Říkal jsi, že v posteli… jsem tvůj první, ale… citově?" dodal jsem o něco mírněji, protože jsem to tak říct chtěl.

"Taky ne," díval se mě zkoumavě, myslel jsem, že ještě něco dodá, na moment otevřená ústa vzápětí zase zavřel.

Nastalo ticho, během něhož mi mozek běžel na plný výkon, ale stejně jsem nic kloudného nevymyslel. Všechno mi to přišlo postavené na hlavu, nepravděpodobné, skoro jako ze zvrácené pohádky, ale… můj na vteřinu posměšný úšklebek zmizel, když jsem si uvědomil, že to svým způsobem možná až tak překvapivé nebylo. Ano, způsob, jakým jsme se k sobě dostali, ten ano, ale že se z přátelství může stát něco víc… Ta možnost tady je vždy a my na ni až doposud nepomysleli.
"Myslíš, že… tohle… vydrží?"

Zřejmě se neptal přímo na náš vztah, protože… to prostě nikdy nevíte dopředu, jestli vydrží. Nejde to. Ale tušil jsem, kam míří, ta otázka se vznášela ve vzduchu a jednou musela být zodpovězena.

"Igore, já…" věnoval jsem mu veškerou svou pozornost, byť on hleděl kamsi na koberec, přestože seděl stejně jako já, lokty na kolenou a zdál se být uvolněný, jeho kývání se ze strany na stranu mi napovídaol, že se chystá říct něco důležitého, něco k čemu se musel odhodlávat, něco… "Miluju tě."

Mrazení na zádech, horko všude možně a endorfin dosahující maximální hodnoty. Neměl bych se usmívat, když to zatím nejsem připravený sám vyslovit, ale koutky rtů mi samovolně cukly směrem vzhůru, což Ondra svýma modrýma očima, jež nabyly jedinečného lesku, spatřil. Chtěl jsem udělat… cosi, abych jej zase nenechal trápit čekáním… ale co?!

Kdyby tady byla žena, pohladil bych ji po tváři a políbil, přivinul k sobě, ale chlap…? Pořád to pro mě bylo tak nové, prozatím jsem se s tím neuměl vypořádat na všech frontách, proto jsem prostě jen stisknul zuby a udělal to, co mi přišlo nejméně hloupé a nevhodné. Už takhle se naše kolena takřka dotýkala, a tak jsem to jeho stisknul, mohlo to být přátelské gesto, ale jelikož jsem ruku nestáhnul a kontakt udržoval, působilo pro mě jako něco víc.

A když se ke mně Ondra naklonil a zlehka přiložil své rty na mé, nebylo to nevhodné vůbec, právě naopak mi díky tomu spadl kámen ze srdce, uvolnění svlažilo každou napjatou buňku v těle. Chápal mě, chápal…

Něžně jsem mu prohrábnul vlasy, jakmile se pak odtáhnul a pohlédl mi do očí, zdál se být spokojen s tím, co v nich viděl… Doufal jsem, že ta láska pramenící z mého srdce v nich byla více než patrná, leč slovy… slovy vyjádřit jsem se ji ještě neodvážil. Vzmohl jsem se na pouhé opsání skutečnosti.

"Jsem si jistý, že to není jen… úlet," řekl jsem pevně přesně tak, jak jsem to cítil. Ondra o svých citech vůči mně nepochyboval a já o svých také ne, právě v tuto chvíli jsem patřil jen jemu, podmanil si mě, ztratil jsem se v něm… Ondra měl spoustou negativních a iritujících vlastností, ale znali jsme se tak dlouho, že já byl zvyklý na jeho povahu a on na mou… Když už bych se měl do někoho ve svém okolí zamilovat, Ondřej představoval ideální a… a nejspíše také jedinou možnou variantu.

Samozřejmě, nemuselo to vyjít z mnoha jiných důvodů, bylo zde množství neznámých, naše kariéry, rodiny… Kdybych začal zvažovat pro a proti, asi bych došel k názoru, že tohle celé je čiré bláznovství, ale stejně tak jsem v hloubi duše věděl, že se stejně rozhodnu upřednostnit hlas svého srdce.

Protože jsem v hloubi duše věděl, že ho chci udělat šťastným a že… modré zářící oči, lehký úsměv, ruka snad nevědomky hladící mou… že ho miluju.

Stiskl jsem jeho dlaň ve své, čímž jsem ve svých očích definitivně stvrdil své rozhodnutí. Bude to těžké a bude to chtít řadu kompromisů, ale najednou jsem si nedovedl představit, že bych se o to alespoň nepokusil. Už jen kvůli Ondrovi, a vlastně i kvůli sobě.

Kvůli nám.

Sweater Weather

5. dubna 2016 v 20:02 | Archea Majuar
Sweater Weather

Fandom: RPS

Pairing: Ondřej Sokol/Igor Chmela

Warning: +12

Disclaimer: Vše v této povídce je čistá fikce! Nechci tímto pokusem nikomu ublížit ani ničit pověst. Dílo nebylo sepsáno za účelem zisku.

A/N: Víte, jak strašně člověka potěší, když si může přečíst povídku na svůj OTP od někoho jiného? Nevíte? No... holt, si to zkuste představit :D Po Good Boy zde zveřejňuji další kus z pera belongtohufflepuff (a.k.a. charlie), tak snad se Vám nová část našeho Sokol/Chmela měsíce bude líbit :)

Málokdo vycházel o víkendu z pohodlí domova, když venku mrzlo, pokud to nebylo naprosto nezbytné. Jenže práce (bohužel) do kategorie povinností spadala a proto byli Ondra s Igorem popadnuti za límec a vyhozeni na mráz nemilosrdnými okolnostmi. A stejně jako většina dalších, kteří se ať z vlastní vůle či kvůli nátlaku okolností octli v mrazivých ulicích Prahy, i tito dva se rozhodli ulehčit si život cestou tramvají. Trasa, kterou jindy považovali za příjemnou procházku, by se dnes mohla proměnit na cosi snadností podobného dobývání severního pólu, a proto se MHD zdála jako mnohem pohodlnější varianta.

Oba muži došli na tramvajovou zastávku. Nebe bylo pošmourné, pomalu se stmívalo, ačkoliv noc byla daleko - v zimě jsou dny líné a chodí spát brzo.

"Jak dlouho?" zeptal se Ondra, i když to, že byli na zastávce sami, mu napovídalo že to, co uslyší, se mu nebude líbit.
Igor přešel k jízdnímu rozpisu, seškrábal ze skla jinovatku a se svraštělým obočím přejel čísla pohledem.
"Právě nám to ujelo," obrátil se ke svému příteli a potvrdil s povzdechem tušené.

"Super," zamumlal Ondra s rukami v kapsách a nahrbenými zády. Brada se mu třásla a od nosu červeného mrazem se mu kouřilo. Po chvíli přešlapování z místa na místo začal Ondra poskakovat. Igor se na něj podíval, v očích jiskra pobavení a na tváří náznak úsměvu.

"Pokud sis nevšiml, je celkem zima," odpověděl na nevyslovenou otázku Ondra kysele.

"No, ono kdyby sis býval vzal tu čepici a šálu..." poznamenal Igor hlasem, který v sobě měl kapku triumfálnosti a podtónu známého jako 'Já jsem ti to říkal'.

"Jo, díky, mami," odvětil Ondra naoko otráveně, ale zacukal mu koutek. Normálně to byl on, kdo zaujímal roli ochranitele, ale zjistil, že výměna rolí v tomhle případě úplně nepříjemná není. Byl to celkem pěkný pocit - pocit, že se někdo zajímá a stará, i když šlo jenom o triviality jako zapomenutou čepici a šálu.

Po chvilce třasu a tisknutí nohou a rukou co nejblíže k tělu, ve snaze udržet si teplo, zadrkotal mladší muž zuby.

"Jak ještě dlouho?"

Jeho doprovod vyhrnul rukáv, letmo se podíval na hodinky a stáhnul si šálu, aby mu bylo rozumět:

"Osm minut."

"Za osm minut ze mě budeš sundávat rampouchy," začal znovu hopkat na místě Ondra.

Igor se pousmál a vykročil ke svému společníkovi.

"Pojď sem prosím tě," řekl, rozepnul si kabát a mírně rozevřel ruce.

"Že ti to trvalo," zašklebil se Ondra a vrhnul se ke svému příteli, vděčně zasunul svoje zmrzlé ruce pod Igorův kabát a tvář zabořil do jeho ramena. Vnímal, jak mu cit znova pomalu s mírným štípáním prostupuje konečky prstů. Vdechoval Igorovu vůni a snažil se tenhle moment zapamatovat, jak nejlépe mohl. Igor ho něžně objal pažemi kolem pasu. Ondra mu na oplátku strčil ruce, ze kterých vyprchával poslední zbytek ledovosti, pod svetr a tričko na příjemně hřející kůži.

Igor sebou trhnul, když ucítil chlad na zádech.

"Pro dobrotu na žebrotu, co?" poznamenal rádoby nazlobeně. Ondra zvedl hlavu, a podíval se na Igora.

"Tvoje dobrota bude po zásluze odměněna," usmál se laškovně.

"No, tak to potom jo," zašeptal Igor a přitiskl svoje rty na Ondrovy. V něžném polibku k sobě tiskli ledové nosy a horké rty. Igor si k sobě přitiskl ještě blíž svého přítele, který mu jemně jezdil teď již zahřátými prsty po zádech.

Jeden láskyplný polibek střídal druhý, Ondra cítil, jak mu krev proudila tělem rychleji, třas a zima ustupovali teplu a pohodlí. Tváře mu hořely a v břiše mu příjemně mravenčilo. Jako kdyby byl nezkušený teenager ve víru prvního polibku. Ale koho to zajímá, pomyslel si. Koho zajímá, jestli jeho pocity odpovídají imaginárním normám. Jejich vztah nebyl běžný, tak proč by jeho pocity ohledně druhého účastníka vztahu měly být běžné?

Igor uvolnil sevření a odtáhl svoje tělo od Ondrova.

"Už to jede," vysvětlil, než se Ondra stačil zeptat.

Ten se podíval přes rameno a zamžoural, jak se světla tramvaje přibližovala.

Tramvaj zastavila a přední dveře se otevřely.

"Igi?" oslovil mimochodem mladší muž staršího.

"Hm?" potvrdil svojí pozornost oslovený.

"Seš pěkně teplej," zazubil se Ondra, očividně hrdý na svůj dvojsmysl a nakročil k nástupu do vozu.

"Buď zticha," ušklíbnul se Igor na půl pusy a následoval svého přítele.

Dveře se zabouchly a tramvaj s cinkotem odjela.

All This Time

3. dubna 2016 v 19:49 | Archea Majuar
All This Time

Fandom: RPS

Pairing: Ondřej Sokol/Igor Chmela

Warning: +12, není to songfic, jen se mi k tomu ten song hodil...

Disclaimer: Vše v této povídce je čistá fikce! Nechci tímto pokusem nikomu ublížit ani ničit pověst. Dílo nebylo sepsáno za účelem zisku.

A/N: Pondělní chvilka romanťárny :) Mírně jsem se inspirovala záznamem představení z Klatov a situací kolem hry Scénka pozpátku (šílená věc), ale zbytek... ani nevím, jak mě to napadlo, ale to už tak u mě bývá, že nevím, která páčka. Každopádně ve středu čekejte další povídku. Prostě toho bude tento měsíc hodně, ok? :D Enjoy! :)


Už vážně nevěděl, jestli mu má jednu vrazit nebo se smát ještě víc. Igor byl dneska jako utržený z řetězu a vychcaný jak mraky. Oči mu jiskřily, a přestože se chvílemi tvářil zcela nezúčastněně, jeho ať už škodolibý či jen prostě veselý smích se rozléhal místností. Samo o sobě to nebylo důvodem, proč by měl schytat ránu pěstí, jenže Ondrovi se zdálo, že se ho jednoduše rozhodl Igor řádně potrollit.

Poprvé Igora sjel přímo na jevišti. Samozřejmě v rámci vtipu, nedokázal si představit, že by na něj řval v opravdovém rozhořčení. Jelikož je čekala poměrně náročná hra, v níž Igor mírně řečeno nevynikal, snažil se zhostit co nejmenší role, což Ondřej nehodlal dopustit. Žádné takové, totálně už zbořil Reklamaci, tak ať si to teď vyžere, pomyslel si a vyloženě Igora natlačil do úplně jiné role.

Musel se však smát Igiho reakci, neboť starší muž pokorně sklopil pohled, poslušně přikyvoval hlavu, ale zároveň mu hnědé oči stále plály pobavením a rty se mu stočily v provinilý úsměv. Úplně stejně pak reagoval na to, když jej sjel Michal za první kiks během rty, následně jej okřikl opět Ondra a nestačil se divit, jak strašně moc Igora baví, když je může takhle vytáčet.

Málokdy ho vídal tak strašně se sebou spokojeného a obdobně se tvářil i v momentě, kdy se vešli do jejich pokoje. I po představení, vlastně celý večer jej Igor pokoušel, ne že by se choval přímo jako dítě, spíše jako nenechavé štěně, které testuje hranice. Jo, Igor testoval hranice po dvaceti letech přátelství, proč ne.

Odhodil tašku na židli a podíval se na svého přítele, jenž stál u postele, kterou si očividně už stačil vybrat, ve tváři tak vysírající úsměv, že měl Ondra chuť udělat cokoliv, jen aby se přestal tlemit tímhle způsobem. Bylo mu úplně jasné, že přemýšlí nad nějakou další hovadinou, kterou by jej naštval. Horší než štěně, ušklíbl se.

Ovšem místo toho, aby sám něco vymyslel, uznal za užitečnější vyzkoušet funkčnost televize. Porozhlédl se a zjistil, že ovladač leží na nočním stolku mezi postelemi. Následně udělal dva kroky směrem k němu a využil toho, že se musel prosmýknout kolem jako sloup stojícího Igora, a trochu jej dloubnul loktem do žeber.

Co ale nečekal, byla na Igora netypicky rychlá reakce. K nočnímu stolku už nedošel, obraz před očima se na chvíli rozmazal a najednou se octl na posteli v sedo-ležící poloze, půlkou těla na Igorovi. Zmateně zůstal pár vteřin nehnutě, dával si dohromady, že Igora jeho nevinné šťouchnutí vyvedlo z míry natolik, že ztratil rovnováhu a chytil se toho prvního, co měl po ruce. Ale tak nějak to asi nestačilo.

Vyhledal Igorův pohled a když viděl, že se na něj zubí, zakroutil hlavou, ale usmál se taky. Bylo to zvláštní. Nepamatoval si, že by v době nedávno minulé byl Igorovi… a vlastně komukoliv tak blízko jako teď, ale nedalo se říct, že by si stěžoval. Znepokojilo jej sice teplo, šířící se jeho nitrem, ale kdyby se chtěl zvednout, musel by nejprve setřást ruku, jež spočívala na jeho rameni.

Nevěděl, jak mohli upadnout zrovna takhle, ale jakmile si ten dotek uvědomil… uvědomil si, že jej Igor objímá a Ondra mu z části leží na hrudi… možná by mu to přišlo divné a nevhodné, ale dokud jej jeho přítel držel, nehodlal svou pozici měnit. Kromě hravosti a pobavení spatřil v Igorově tváři i cosi jemného, něžného, co přimělo jeho vlastní srdce k zběsilejšímu tlukotu.

Zasaženě, až příliš zasaženě pohled sklopil a jako by instinktivně si položil hlavu na Igorovu hruď, jen aby znejistěl nad tím, že jeho dýchání není zcela klidné, ovlivňovalo jej jakési potlačované chvění. Nestačil se na to ale příliš zaměřit, zavřel oči a ihned jej zaujalo ještě něco jiného. Bušení srdce. Měl ucho přitisknuté přímo v místě, kde se nacházelo Igorovo srdce, jež tlouklo stejně zrychleně jako to Ondrovo.

Postupně mu došlo, že i on má své ruce… a kde že se nacházely? Jedna zatínala prsty do Igorových zad, druhá se pomalu sunula přes jeho bříško, jaksi samostatně iniciovala ještě intimnější objetí.

To je šílené, pomyslel si, zatímco jím jako blesk projela hysterie. Bojoval s nutkáním uskočit, vymanit se, utéct… Jenže kam by utíkal, když pocit bezpečí a jistoty pro něj odteď představovala právě jen Igorova náruč, jeho dech ve vlasech, ruce obtočené kolem těla…

"Promiň, že jsem na tebe dneska tak vyjel…" vypadlo z něj naprosto nečekaně, musel něco říct, musel aspoň něco udělat, jinak by se zbláznil.

Igor nejprve neodpověděl, jen muži, který na něm takřka ležel, stisknul rameno.

"Asi jsem si to zasloužil," připustil, hlas mručivý, nasvědčoval tomu, že Igor byl s nastalou situací více než spokojen. Ten nikdy dotek nevyžadující, plachý, introvertní člověk… právě jej držel blízko u sebe, funěl mu do vlasů… zdál se být tak uvolněný, navzdory tepu, jenž měl stále zrychlený.

Pohnul se. Ondra tušil, že Igor měl opřenou hlavu o stěnu za sebou, nyní ji ale sklonil, důvod Ondřej rovněž dokázal odhadnout. Ale necítil nic jako strach, jen strašnou chuť se na Igora podívat a ten nesmírně opojný pocit souznění ještě umocnit.

A tak to udělal. Při pohledu vzhůru narazil na hnědé, v tomto světle možná hnědozelené oči svého přítele, laskavé, leč nejisté, možná v nich viděl i něco, co se mu povedlo spojit s pravým významem až v této chvíli.

Napřímil se, dostal se na Igorovu úroveň a všechno to na něj dolehlo s ještě větší razancí. Nacházel se v posteli se svým přítelem, který jej něžně objímal, s láskou se jej dotýkal a čekal jen na to, jak se sám rozhodne. Čekal na něj, chtěl, aby překonal těch pár centimetrů mezi nimi a snad i toužil, aby jej políbil.

Ondra měl vždy pro Igora slabost, postavil se za něj, kdykoliv bylo potřeba, a dal by mu téměř cokoliv. A právě teď mu byl ochoten dát i sám sebe…

Nemohl, nikdy by nemohl odmítnout ty nádherné oči, oddané jako ty štěněcí. S mírným úsměvem na rtech se přiblížil k tváři staršího muže a jemně jej políbil, načež se rozechvěl, když stisk na rameni zesílil a na zádech se mu nehty nehty do kůže, kam se Igorova druhá ruka dostala neznámo kdy. Slyšel jeho ostrý nádech nosem, vnímal ten třas…

"Jak dlouho, Igi, jak dlouho?" zeptal se Ondra, bolelo jej jen to pomyšlení, že se jeho přítel musel trápit, než… doteď.
Věděl, že jeho vlastní hlas zní skoro zoufale, pln emocí, ale nyní na tom nesešlo.

"Asi…" začal Igor, pak se ale odmlčel, Ondra jej pohladil po tváři a srdce se mu stáhlo, když Igor zavřel oči… bolestné vzpomínky? "Vždycky. Svým způsobem."

Váhavě jej vtáhl do toho nejvřelejšího objetí, jakého byl schopen, dlaň umístil do těch prošedivělých vlasů a prostě jej držel. Nevěděl, jestli tohle je to, co přesně Igor potřebuje, ale on sám mu chtěl dát co nejvíce najevo, že ho to mrzí, že promarnili čas, že sám nic nezkusil dříve… že si dokázal své city vůči němu připustit až dnes.

Dnes… Jen pár minut poté, co měl v plánu Igorovi jednu vrazit.