Divoké sny onkologa Wilsona 2/2

17. ledna 2016 v 22:41 | Archea Majuar
Divoké sny onkologa Wilsona

Fandom: House M.D.

Pairing: Gregory House/James Wilson

Warning: +18?, Phone sex?

Disclaimer: Vše v této povídce je čistá fikce! Nechci tímto pokusem nikomu ublížit ani ničit pověst. Dílo nebylo sepsáno za účelem zisku.

A/N: Koukám, že jsem vás docela pobouřila tím rozdělením na dvě části, co? :D Tak snad se vám bude zakončení líbit :) Enjoy!

Druhá část věnována Johnnymu, LiemHill, Justince, Amisse, Davanity a Profesorovi :)

"Wilsone!" ozvalo se z telefonu nadšeně. Oslovený muž jeho entuziasmus ovšem vůbec nesdílel, tedy alespoň si to myslel, dokud House nezačal vykládat cosi o tom, že Cuddyová má krámy a podobně. Ne, že by to Wilsona zajímalo, ale jeho uši se staly děsivě citlivé na ten hluboký, nakřáplý hlas, vibrace se mu šířily celým nervovým systémem a způsobily mu během 24 hodin už třetí erekci. Nemohl tomu zabránit, začal se chvět, horko se dostavilo se zdrcujícím efektem a s každou vteřinou, již House protlachal, Wilson tvrdnul.

"Mlč už!" štěknul po něm zoufale, svůj přerývavý dech si uvědomil příliš pozdě. House ztichnul, takže ho musel zřetelně slyšet, a jak tak znal svého přítele, zaznamenal i tu naléhavost, s jakou jej okřikl.

"Wilsone?"

Mladší muž se snažil dát dohromady, nechápal, co se s ním děje, jako by jej někdo proklel…

"Wilsone, mluv se mnou, chováš se jak ženská!"

Jo, jako totálně nadržená, myšlení na nic jiného než sex neschopná ženská…

"Jimmy?"

House musel vážně tušit, že se něco děje, něco… zajímavého. Jinak by se naštval, urazil a zavěsil, načež by si Wilsona dobíral, jaký je to idiot.

"Nevím, co mám dělat, Housi," nevěřil, že to řekl, že se mu rozhodl říct pravdu. Zrovna jemu.

"Povídej, Wilsone, svěř se strýčku Gregovi," pobídl jej starší muž, a přestože to pronesl lehkým tónem, po dnešním ránu si byl Wilson takřka jistý, že House o něj opravdu starost má.

Wilson se zhluboka nadechl. Tímhle jeho poklidný život končí…

"Zdálo se mi o tom, jak si to rozdáváme v posteli," shrnul všechno do jedné věty a vychrlil dřív, než si to stihnul rozmyslet.

Na druhé straně bylo ticho, dokud House pobaveně nezafuněl.

"Jen tohle? Že máš gay sen o svém nejvíc sexy příteli neznamená, že měníš orientaci."

"Housi…" polknul Wilson a musel se nutit, aby pokračoval. Jenže, když už začal… "Postavil se mi."

"To bylo tím snem."

"A pak ještě dvakrát."

Ticho.

"Když jsem za tebou přišel…"

"Ano, Gregu," zavrčel Wilson, najednou nervní a unavený z celé situace. Zoufale to potřeboval nějak vyřešit a doufal, že mu třeba House pomůže, i když netušil jak. "Jenom jsem tě slyšel skrze dveře…"

"Tak slyšel?" zazněl extrémně zaujatě House. Že by ho něco napadlo? "Reaguješ na můj hlas?"

"No, jo…"

"Takže ti stojí i teď, Wilsone."

Ne, nebyla to otázka, čiré konstatování. Bez výsměchu či zášti.

"Kromě toho, že je prostě dokonalý, nemáš tušení, proč zrovna můj hlas probouzí hučení v tvé kládě, Jimmy?"

Wilson přešel ten mírně škodolibý podtón, jelikož otázka jinak vypadala logicky.

"Ne…" řekl nejprve, až poté se ale pořádně zamyslel. Proč hlas… Oči se mu vykulily tak, že málem opustily své bydliště.

"No… možná."

"Tak mě nenapínej, Wilsone," zaúpěl teatrálně House.

Wilson si přejel dlaní po obličeji, myslí mu proudily úryvky ze snu, které si prve nevybavil.

"V tom snu jsi na mě mluvil, hodně mluvil."

"Jak mluvil?"

Mladší muž vydal toho dne další frustrovaný zvuk, nevěděl, jak to vysvětlit, přiblížit, podat, aniž by mu nehořely tváře.

"Pořád ti stojí?"

"Co bys řekl?"

"Zajímalo mě to," uchechtnul se House, načež se jeho hlas pozměnil v mručivý: "Tak jak jsem mluvil, Jimmy? Možná jsem ti nadával? Ponižoval přesně tak, jak se ti to líbí? Říkal ti, co máš dělat?"

Wilson mlčel, zaskočeně. House mu snad četl myšlenky.

"Hmm, takže, když ti teď řeknu, aby ses dlaní dotknul malého Jimmyho, uděláš to?"

Nevěřil svým uším a už vůbec ne svému tělu, který se při té otázce zachvělo a jeho erekce mu o sobě dala vědět dalším ztvrdnutím, jež během konverzace nepatrně opadlo.

"Cože?" zeptal se přiškrceně, najednou se mu zase špatně dýchalo, obrázky ze snu se mu promítly, vzpomněl si, jak moc se mu líbilo, když mu House rozkazoval…

"Dotkni se sám sebe, Wilsone," slyšel ten nádherný hlas zašeptat a z úst mu unikl sten, stále se chtěl bránit, ale zároveň prostě nemohl neposlechnout. Sevřel se skrze kalhoty a zavzdychal znovu.

"Ty jsi to vážně udělal…" doneslo se k němu překvapené Housovo vydechnutí. "Pokračuj."

Wilson nevěděl, co vlastně dělá, hlavu měl úplně vygumovanou a jen poslouchal, co mu House povídal, nechal se unášet na svůdném tónu hlubokého hlasu, jenž mu vzápětí poručil, aby se vykašlal na kalhoty, stáhl si je i se spodním prádlem níž a pomalu se věnoval své erekci.

"Hezky, pomalu, Wilsone, máme čas," promlouval k němu House. "Pověz, Jimmy, nepřipadá si tvoje druhá ruka opomíjená? Povol si kravatu a rozepni pár knoflíků pro začátek, určitě si poradíš, jak si telefon nechat poblíž…"

Pro začátek, prolétlo Wilsonovi hlavou. Kam až tohle může směřovat? Nemohl se rozhodnout, jestli se těší nebo děsí… Prsty volné ruky poslušně učinily, co po něm House žádal, načež mu bylo řečeno, aby se dotknul bradavky.

"Slyšíš mě dobře, Wilsone, hezky pevně ji uchop a trochu štípni, ty chlípníku, to se ti bude líbit," doneslo se k němu, a přestože mu slast a náhlá bolest mámily mozek, úplně mimo ještě nebyl.

"Housi…?" vydal ze sebe něco na způsob stenu s otazníkem na konci.

"Ano, Jimmy?"

Zadýchaný, zastřený, definitivně klidu prostý hlas.

"Bože, ty si honíš," zasténal, ta představa, že House leží u sebe na gauči, telefonuje s ním, rozkazuje a sám se dotýká své erekce… Odpovědí mu byl hlasitý povzdech, jenž z Housova hrdla doposud neslyšel a zamířil mu přes ouška přímo do slabin, pohyb jeho ruky se nutně musel zrychlit.

"Přesně tak," zamručel po chvíli House souhlasně. "Úplně tě vidím, jak se rozvaluješ, dlaň ti zběsile lítá, tep na úrovni dostihového koně, spodní ret pokousaný od tvých vlastních zubů… hmm… a vlasy už určitě nemáš tak pečlivé upravené jako během dne… A vsadím se, že se červenáš nad tím, jak zvrácený jsi, Wilsone."

Ten hlas… Stačil vnímat také obsah slov, ale hlavně ten hlas sám o sobě… Přirážel si do dlaně, nedokázal tomu zabránit, stejně jako vzdechům, které produkoval, nepamatoval si, kdy byl naposled takhle nadržený a připravený stříkat…

"Fuck, Housi…" zasténal zlomeně, prohnul se v zádech a každý nerv v jeho těle se těšil ze slasti, jež jej zaplavila, ale i přes ten výbuch rozkoše byl schopen slyšet, jak se z telefonu ozval zvířecí zvuk a ostré nadechnutí.

Snažil se popadnout dech, House ve svém bytě dělal totéž.

"Wilsone?"

"Hmm?"

"Doneseš čínu nebo pizzu?"

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Davanity Davanity | Web | 17. ledna 2016 v 23:04 | Reagovat

Strýček Greg, to ve mě pořád evokuje vážně nehorázně nestoudné myšlenky :DD I když Jimmy sedící na Housově stehně, opřený zády o jeho hrudník a tiše se svěřující strýčku Gregovi... Eh.. kde jsem to skončila? :D Ah ano, ja tvoje Hilson povídky prostě zbožňuji :D Ten House je tak dokonalý :3 Vůbec by mi nevadilo, kdyby tohle dotočili jako bonus epizodu 3:) mimochodem, ani bys nevěřila jak Don´t stop me now skvěle doplňuje tvojí povídku :D Ta poslední věta.. Víš, že máš největší talent na ukončování povídek? Vždycky mě totálně překvapíš, ale velmi příjemně :3 <3 Děkuji ti za tohle užasné dílko 3:) I když teda příště asi blog nakopu do zádele, protože dělit takové dílko se nesluší! :D btw. Subík Wilson je prostě top :3

2 Amissa Amissa | Web | 18. ledna 2016 v 7:40 | Reagovat

Ay! Moje nálada je zlepšena asi tak o 200%!
Jak už je napsáno výše, ukončení tvých povídek bývá naprosto dokonalý. Což ne že by děj nebyl, jenže konce jsou vlastně skoro to nejdůležitější! :D
Dělit to bylo fakt krutý. A taky bylo krutý, že jsem po přečtení prvního odstavce (který jsem vlastně už znala a jen mě nalákal na čtení) a pouhém nahlédnutí do druhého, byla donucena jít umýt nádobí. Nevěřila bys, jakým těch pět minut bylo utrpením.
Nicméně, když opustím svoje oblíbený vykecávání se, zbyde tu jen to, že se mi to prostě fakt nehorázně líbilo! (...a připomnělo mi to telefovát s kamarádem, jehož hlas na mě má podobné účinky :D)
Díky ti za tuhle povídku a vlastně i za to mučení, protože jsem si to díky tomu užila dvakrát tolik. A nemůžu se dočkat dalších povídek! ^^

3 LiemHill LiemHill | Web | 18. ledna 2016 v 15:07 | Reagovat

Ouuu.... Wooow... *debilní úsměv a ještě debilnější reakce*
Já bych se měla vzpamatovat a začít zase psát... Tvoje Hilson povídky jsou úžasný a House prostě dokonalý :3 a už se nemůžu dočkat zase na svého oblíbeného Christiana :3 doufám, že se zase objeví a taky si povolí kravatu a jeden, nebo všechny knoflíčky na košili :3 každopádně díky a já se zase k psaní nějak dokopu :)

4 Profesor Profesor | 18. ledna 2016 v 15:49 | Reagovat

Teda. Moc hezké pokračování. Nejlepší je ovšem ten konec. Jak House myslí na jídlo - nebo, že by na pokračování?;-p

5 Justinka Justinka | Web | 18. ledna 2016 v 19:12 | Reagovat

WOW! Škoda, že nebylo v lidských (Jimmových a Gregových) silách to vydržet déle, protože za to bych vraždila:D Teď je ale životně důležité zjistit, co...si dali a jak jim to chutnalo! Já to musím vědět!Prosím! Nenech mě žebrat. Nejsi House (špatně, zdá se mi, že jsi House:D, to se pozná už jen tím dělením povídek :-P )
Prostě: Povídka dobrá, chci nášup!
(Je vůbec legální používat u tvých spalujících povídek hlášky z dětských filmů?:D)

6 Anemos Anemos | 19. ledna 2016 v 0:29 | Reagovat

:-D pěkně, pěkně... Díky ;-)

7 Foxi Foxi | Web | 13. listopadu 2016 v 22:49 | Reagovat

Dokonalost sama, nepřemýšlela jsi nad pokračováním? :D

8 majuar majuar | 14. listopadu 2016 v 5:59 | Reagovat

[7]: To už asi ne, ale mám napsanou (nezveřejněnou) povídku, kde opět hrají Wilsonovy sny svou úlohu... V brzké době ji nahodím :)

9 Karin Karin | 17. května 2017 v 21:45 | Reagovat

Tak to bylo hustý. :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama