Divoké sny onkologa Wilsona 1/2

16. ledna 2016 v 0:07 | Archea Majuar
Divoké sny onkologa Wilsona

Fandom: House M.D.

Pairing: Gregory House/James Wilson

Warning: +18?, Phone sex?

Disclaimer: Vše v této povídce je čistá fikce! Nechci tímto pokusem nikomu ublížit ani ničit pověst. Dílo nebylo sepsáno za účelem zisku.

A/N: Po kratší době zde máme opět něco na Hilson a řekněme, že se nám vrací náš starý, dobrý, submisivní Wilson, kterého máme tak rádi :D Povídka sice není dlouhá, ale z určitých důvodů jsem ji rozdělila a druhou část dostanete v pondělí :) Enjoy!

Za komentáře děkuji Amisse a Maye :)

Horké, tisknoucí se tělo, hlasitý dech. Objímal jej, přijímal polibky, jeden za druhým, žhavé a vášnivé, přesto vnímal tu lásku, s jakou se ho druhý muž dotýkal. Pod prsty cítil pevné svaly, hladil jej po zádech, vzápětí po hrudníku a bříšku, prohrábnul vlasy a sklouznul na zadek, sám se chvěl pod dlaněmi, jež se věnovaly jeho tělu… Z hrdla se mu vydral hlasitý sten, když se ho ruka druhého muže dotkla na stehně a postupovala výš, až sevřela jeho vzrušení. Třela jej, laskala, nutila sténat hlasitěji a toužebněji, na krku se objevily líbající rty…

Chtěl mu to oplatit, a tak zvedl paži a stiskl v dlani vzrušení druhého muže, horké a nalité krví, k uším mu dolehl slastný povzdech, podivně povědomý…

"Wilson… Fuck, Wilson…," slyšel a cosi mu říkalo, že by měl panikařit, že by měl uskočit a otevřít oči, jenže druhá jeho část si říkala, jak je to krásné, příjemné, že tohle přeci vždycky chtěl… "Don't stop, Jimmy, please…"

Wilson na posteli doslova nadskočil a úlekem otevřel oči, do nichž jej udeřila jen černočerná tma. Funěl jako pes, celé tělo se chvělo a… zasténal, když zjistil, jak bolestně tvrdý je.

House, prolétlo mu hlavou jediné slovo.

Zdálo se mu o Housovi. To by jej ještě tak neděsilo, ale ten sen, v němž se jej dotýkal, tisknul, hladil…

"Fuck," zaklel, jak sebou erekce pod návalem vzrušení cukla, potřeba se třít o postel vzrůstala. Wilson ale rozhodl ignorovat potřeby svého těla, přetočil se na záda a trucoval. Přece si nemůže dovolit, aby se mu z House postavil, určitě to byl jen nějaký error v jeho prací znaveném mozku, někde se stala chyba. Ano, určitě, prostě se mu to v mysli pomotalo, to se stát může, uklidňoval se, erekci tímto ale ustoupit nedonutil.

Frustrovaně si povzdechl a zvažoval, zda si tedy má dopřát jednu rychlou ruční práci nebo studenou sprchu. Před očima se mu stále mihaly obrázky ze snu, v dlani skoro živě cítil Housův…

Sprcha, jednoznačně sprcha, skopl ze sebe Wilson peřinu, po cestě ze sebe shodil propocené oblečení a vlezl do sprchového koutu, kde na sebe pustil pořádnou porci ledové vody, až drkotal zuby, vzrušení se ale zbavil. To už se ovšem nedalo říct o strachu, že se něco podobného bude opakovat.

Velevážený onkolog James Wilson toho dne dorazil jako obvykle do své kanceláře a téměř na svou noční příhodu zapomněl. No, dobře, nezapomněl, ale měl plnou hlavu pacientů, a tak otázku své měnící se sexuální orientace odložil stranou. A vydrželo mu to poměrně dlouho, prakticky celou pracovní dobu, během níž se Housovi vyhýbal. Namlouval si, že se jen náhodou dnes neviděli, ale moc dobře věděl, že pečlivě zvažuje, kudy sám v nemocnici chodí, kde by se House s největší pravděpodobností neměl vyskytovat a podobně.

Připadal si sám před sebou jako blázen.

Ani ne dvacet minut před svým odchodem domů si už jen seděl v kanceláři a snažil se vyřídit papíry, jenže myšlenky na to, jaký uzlíček nervů z něj udělal jediný sen, se mu pořád pletly do cesty.

"Fajn, Cuddyová, jenom zkontroluju, jestli po mně není Wilsonovi smutno, a jdu domů," uslyšel Wilson za svými dveřmi Housův hlas a ztuhnul.

V životě totiž nedostal erekci tak rychle jako právě teď.

Skoro se mu zatočila hlava, jak se v mžiku krev nahrnula z hlavy do rozkroku, přiškrceně se nadchnul a přes tělo se mu přehnala vlna horka. Propisku v dlani drtil tak silně, že se musela co nevidět rozpadnout. V tom vtrhnul dovnitř House.

Jsem v háji, pomyslel si Wilson zoufale, alespoň, že seděl a House nemohl vidět jeho určitý, stále tvrdnoucí problém, jež se mu momentálně snažil udělat díru do kalhot. Ale vždyť už jsem ve středním věku, protestoval Wilson v duchu a proklínal své tělo, které zřejmě nějaký útlum po čtyřicítce absolutně nezajímalo.

"Hello," zašvitořil House, jenž se tvářil jako bůh škodolibosti osobně. Co zase vyvedl…?

Wilson se vzmohl jen na podrážděné zafunění, pohledem ale na svém příteli setrval, musel být ve střehu, jelikož s tímhle výrazem byl House nebezpečnější než běžně.

"Jsi v pořádku?" zadíval se náhle starší muž jinak, jako by se vážně staral… "Vypadá to, že ti někdo zarazil vidle do zadku."

"Je mi fajn," štěkl po Housovi, i když věděl, že tohle jej nezastaví, naopak podnítí jeho chorobnou zvědavost. Well, fuck you too, House…

"No, jak myslíš," poznamenal. "Možná bych si tipnul, že je v tom nějaká ženská, ale celý týden jsem tě sledoval, kudy chodíš, a jsem si jistý, že jsem nic nepromeškal…" zamyslel se na moment.

Wilson polknul rozladění a skoro klidně se zeptal:

"Ty jsi mě sledoval? To si nemůžeš najít lepší zábavu?"

"A co je lepší zábava, než zjišťovat podrobnosti o tvém zvráceném životě, milý Wilsone?" naklonil House hlavu a svůdně zamrkal.

Jeho gesto splnilo svůj účel dokonale. Původně sice mělo Wilsona jen vytočit, jako bonus ale vyprovokovalo mladšího muže, aby mu skrze zatnuté zuby uniklo všemi silami potlačované zasténání. House údivem pozvedl obočí.

"Jdi pryč, prosím," zadíval se Wilson jinam, tváře zrudlé studem, měl chuť se propadnout podlahou někam, kde nebude muset myslet na to, jak strašně rád by ty oči viděl stejně jako ve snu zamžené touhou, jak rád by cítil jeho ruku na svém penisu, tvrdém a toužícím po něm... po Housovi.

Dost!

House se na své přítele znovu zadíval skoro starostlivě, ale pak poslušně a beze slova odešel, za což mu Wilson v duchu neskutečně děkoval. Složil hlavu do dlaní a proklínal své tělo, své chlípné myšlenky, své všechno…

Když dorazil domů, tak si chtěl jenom lehnout na gauč, pustit třeba fotbalový zápas a na nic nemyslet. Sundal si boty, odložil tašku i kabát a padl zády na pohovku. Nahmatal ovladač, zapnul televizi a nechal ji tlumeně běžet, přes oči si položil předloktí, aby zamezil světlu v otravování jeho očí, a okamžitě usnul.

Z pro tentokrát poklidného snu jej vytrhlo zvonění telefonu. Zaklel, jelikož se sakra leknul, natáhnul se pro sluchátko a trochu si poposedl, zády se opřel o roh gauče.

"Wilsone!" ozvalo se z telefonu nadšeně. Oslovený muž jeho entuziasmus ovšem vůbec nesdílel, tedy alespoň si to myslel, dokud House nezačal vykládat cosi o tom, že Cuddyová má krámy a podobně. Ne, že by to Wilsona zajímalo, ale jeho uši se staly děsivě citlivé na ten hluboký, nakřáplý hlas, vibrace se mu šířily celým nervovým systémem a způsobily mu během 24 hodin už třetí erekci. Nemohl tomu zabránit, začal se chvět, horko se dostavilo se zdrcujícím efektem a s každou vteřinou, již House protlachal, Wilson tvrdnul.

 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Johnny Johnny | Web | 16. ledna 2016 v 0:25 | Reagovat

Whoa, toto je sila :D

2 LiemHill LiemHill | E-mail | Web | 16. ledna 2016 v 17:14 | Reagovat

Ježiši Kryste!!!
Pondělka se asi nedočkám, jako bych toho Wilsona viděla... Můjty... Honem honem dál... Jsem strašně zvědavá :3 :3 dobrá práce, má drahá :)

3 Justinka Justinka | Web | 16. ledna 2016 v 18:11 | Reagovat

Ale nééé, to je mučení!
Proč až v pondělí? Jak si myslíš, že mám psát seminárky, když musím myslet jen na Wilsonovy problémy? Což působí značné problémy mně! Jinak vynikající to bylo! Miluju sex po telefonu a nemůžu se dočkat!

4 Amissa Amissa | Web | 16. ledna 2016 v 18:45 | Reagovat

Ah ale no tak! Potřebuju tu druhou část! :D
Právě jsi mi zajistila dlouhé rozjímání nad tím, co se asi stane a jak to skončí. Myslím, že se tu v pondělí objevím tak desetkrát, stalkovat jestli to tu už není. Nechtěla bys to zveřejnit před šestou ranní..? Ušetřilo by mi to práci :D

5 majuar majuar | Web | 17. ledna 2016 v 14:34 | Reagovat

[2]: Děkuji, děkuji, ráda nechávám své čtenáře v podobném stavu :D

[3]: I'm deeeeeply sorry :D Já musela :D

[4]: Taková reakce se mi moc líbí :D :D Před šestou ranní stoprocentně, do jedné ráno to tu bude :D

6 Profesor Profesor | 17. ledna 2016 v 15:57 | Reagovat

Velmi pěkná povídka. Zvláště závěr mě pobavil.

7 Davanity Davanity | Web | 17. ledna 2016 v 22:53 | Reagovat

Musím uznat, že máš na mučení svých čtenářů talent :D Sakra ta představa rozkošného rudnoucího Wilsona, který jak neukojený puberťák ztvrdne jen z hlasu prostě mi nejde se neculit :D A myslím, že v tomhle momentu jistě Wilson alespoň an chvilku uvažoval, že i vidle v zadku by byli příjemnější než pohled House, který je hračička a moc rád si hraje a zlobí 3:)Jen mě stále fascinuje naivita Jamieho copak vážně čeká, že mu dá Housík pokoj? :DD Inu jdu na další část, heh jsem ráda za načasování protože užírat se celý den, než to tu bude by mě asi zabilo :D

8 Karin Karin | 17. května 2017 v 21:40 | Reagovat

Tlemim se jak blb to je parádní. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama