Dám ti své srdce

22. prosince 2015 v 23:52 | Archea Majuar
Dám ti své srdce

Fandom: Harry Potter

Pairing: Remus Lupin/Sirius Black

Warning: Nope.

Disclaimer: Vše v této povídce je čistá fikce! Nechci tímto pokusem nikomu ublížit ani ničit pověst. Dílo nebylo sepsáno za účelem zisku.

A/N: Jelikož opravdu pochybuji, že na Štědrý den bude mít někdo čas na čtení, házím sem povídku již dnes. Přiznávám, je to fandom, na který jsem si nemyslela, že kdy ještě něco napíšu, ale prostě jsem dostala nápad a to pak s mou hlavou není k vydržení, dokud ho nezpracuji :D Těžko se to může rovnat se špičkou českých HP povídek, ale to ani nebylo účelem... Snad po těch mnoha povídkách na okrajovější fandomy zde najde nějaké příznivce i mainstream :) Enjoy!

Za komentáře děkuji Profesorovi, LiemHill a Justince :)

btw. omlouvám se za ten klišoidní název. Ne, vlastně neomlouvám, líbí se mi. Takže tenhle řádek je úplně zbytečný. Sorry.
Lámalo mu to srdce.

Když odešel z Bradavic, docela se těšil, že stráví nějaký čas se svým přítelem, kterého tolik let neviděl. Těšil se, vážně ano. Jenže… Sirius už nebyl tím člověkem, jakým býval. Měl to čekat, koho by nezměnilo dvanáct let v Azkabanu, ale on prostě doufal.

Osud tomu chtěl, aby se na Grimmauldovo náměstí dostal o něco později, než sám chtěl, takže už přišel do hotového. Původně měl v plánu s čištěním pokojů a vším Siriusovi pomoci, jeho přítel to ale zvládnul sám. Úplně sám.

A tak Sirius působil i ve chvílích, kdy byli spolu. Jeho pohled, kdysi plný života, radosti a chlapeckého rošťáctvím zel prázdnotou, sem tam se mu oči zaleskly nostalgickou jiskrou, či se jich dotkl úsměv Siriusových rtů, kdykoliv se bavili o Harrym, ale nic víc. Otázku důvěry a nedůvěry si vyříkali hned první večer a Remus věděl, že mu Sirius minulost za zlé mít nebude. Byl na to příliš dobrosrdečný.

Ano, dobré srdce v něm stále tlouklo, ale jaksi tupě a měl pocit, že si Sirius myslí, že zbytečně. Ale já jsem tady, kamaráde, chtělo se mu křičet, chtěl jej obejmout, chtěl jej rozveselit… Jenže Sirius… ten hluboko zakořeněný smutek… Všechny pokusy jejich přátelství posílit přišly vniveč.

Sirius se na něj sice usmál, jeho náruč přijal, ale ta opravdovost v jeho očích chyběla. A Remusovi chyběl starý Sirius.

Po týdnu stráveném jen v Siriusově společnosti vzal za vděk i Brumbálovou návštěvou. Ne, že by jej neměl rád, ale… řekněme, že Remus nebyl nadšen, kdykoliv v něm někdo dokázal číst jako v otevřené knize. Ovšem zoufalost a bezmoc odsunula jeho nepohodlí do pozadí natolik, že se starému pánovi svěřil.

"Dal bych cokoliv, abych ho měl zpátky," promluvil tiše nad šálkem čaje a přestože si připadal trochu trapně, když ve svých středních letech absolutně neví, jak zacházet se svým přítelem, ale uklidňoval se tím, že jde o mimořádnou situaci.
"Jak mu mám vrátit to, co za těch 12 let v Azkabanu ztratil…?"

"Chlapče," začal Brumbál a Remus potlačil nutkání protočit nad tím oslovením oči. "skutečně cokoliv?"

"Ano, dal bych cokoliv…" souhlasil Remus opatrně, ta otázka jej mírně zneklidnila. Snad Brumbál nepřemýšlí nad černou magií? Ne, to asi ne, na to se tváří příliš mírně a vědoucně, pomyslel si, přesto se nemohl zbavit pocitu, že ředitel Bradavické školy přijde s řešením, jež by jeho samotného nikdy nenapadlo.

"Dej mu sebe," pronesl Brumbál zcela vážně. Remus z něj nespouštěl oči, tušil, že ještě něco dodá. "Sirius v Azkabanu přišel nejen o podstatnou část svých vzpomínek, ale také o část své vlastní osobnosti. A jen někdo velmi blízký mu může pomoci to prázdné místo zaplnit."

"Vy hovoříte o…?"

"Hovořím jen o tom, že jsi ochoten dát cokoliv," přerušil jej s úsměvem starý pán, načež si posunul brýle na nose, postavil se a rozloučil se, a když viděl, že mu mladší muž nevěnuje pozornost, s dobromyslným úsměvem se odletaxoval pryč.

Remus zůstal sedět na staré, vrzající židli, ruce složené na stole. Vážně byl ochoten jít až tak daleko? Odpověď znal dříve, než si otázku položil. Udělal by pro Siriuse cokoliv. Dal by mu cokoliv. Dá mu i sebe, dá i své srdce, jen aby znovu viděl život v jeho šedých očích…

Právě se rozmýšlel, jestli se na to má jít vyspat nebo využít své momentální odhodlanosti, když do místnosti dorazil Sirius. Věnoval Remusovi neveselý úsměv a usedl na gauč, který měl svá nejlepší léta za sebou. Podobně jako oni dva.

Krb hořel, Sirius se začetl do nějaké knížky a Remus váhal. Ano, chtěl za každou cenu Siriusovi pomoci, ale… co když i tuhle pomoc jeho přítel odmítne? Svíralo se mu srdce při pomyšlení, že také jeho poslední šance, možná snad ta nejnadějnější, vyšumí do prázdna.

Horší než dělání chyb je strach z toho, že vůbec nějakou uděláte, prolétlo mu hlavou. Uznal, že na tom něco bude a tehdy jeho touha mít zpátky, i když třeba jen částečně, starého Siriuse, přemohla všechny obavy.

Vstal od stolu a s podivně sevřeným žaludkem usedl vedle svého přítele. Stolek před nimi byl umístěn zcela vhodně a Remus si na něj položil nohy, s pohledem upřeným do plamenů tiše seděl a přemýšlel, co dál. Výborně, dokázal si vedle Siriuse sednout, chtělo by to potlesk, měl nutkání se hořce smát sám sobě. Stočil svůj zrak nalevo tam, kde se nacházel jeho přítel. Remus s podivem zjistil, že šedé oči jej pozorují. Snad neví, co…

Ne, Sirius nevěděl, co se jeho starému příteli honí hlavou, ale zarazilo jej jeho chování. Ani ne tak zamlklost, ale Remus většinou nepůsobil napjatě a nervózně. Býval ztělesněním klidu a soustředění… Nebo ani to už si snad nepamatoval?!

Ten záblesk vzteku Remuse ještě víc znejistil. Byl směřovaný na něj? Vadí mu moje přítomnost, ptal se sám sebe, u srdce jej zabolelo.

"Co to čteš?" slyšel se sám sebe položit otázku. Byla totálně zbytečná a vlastně jej odpověď takřka nezajímala, ale potřeboval se zaměřit na chvíli na něco jiného. Zoufale potřeboval.

"Stopařova průvodce po Galaxii," podíval se na obal knihy Sirius, jako by sám nevěděl, co čte, a chtěl se přesvědčit. Po tváři se mu rozlil nostalgický úsměv, jenž se přenesl i na Remuse. Mudlovská knížka, kterou dal Siriusovi dva roky poté, co opustili Bradavice. Věděl, že Sirius i James mají rádi populární sci-fi filmy, a doufal, že knižní parodie by se mohla jeho příteli líbit. "Nikdy se mi ji nepodařilo dočíst do konce a teď mám čas…" Jeho výraz opět pozbyl emoce.

Siriusi…

"Taky bych si ji mohl přečíst, moc se mi líbila," přiznal Remus, jenž překvapeně a potěšeně sledoval, jak Siriusovy oči zazářily zájmem.

"Možná bych mohl číst nahlas, kdybys chtěl."

"Chtěl," usmál se na něj Remus, nadšen tím, jak se najednou atmosféra změnila na příjemnou, přátelskou. Sirius začal číst, nejprve ale Remus nevěnoval moc pozornosti obsahu, jeho mysl zaměstnávaly úvahy o tom, jak nejistě Sirius zněl, když mu nabídl, že bude předčítat. Kdyby náhodou Remus nesouhlasil… ne, nechtěl si představovat ten ublížený pohled.


Místo toho se nyní zaposlouchal, vnímal Siriusův jemný, možná i hladký hlas a chvílemi štěkavý smích, když jim text nabídnul vtipnou část. Siriusův smích… Byl rád, že se v těch chvílích na něj jeho přítel nedívá. Nemusel spatřit jak moc dojatě se musel tváří.

Asi po dvaceti minutách se Sirius odmlčel a Remus otevřel oči. Jeho přítel se protahoval, z nepříliš pohodlného gauče jej musela bolet záda.

"Tak si lehni…" navrhnul mu a s pozvednutým obočím sledoval, jak se Siriusovy zuby zableskly v úsměvu a jak se uvelebil na Remusových natažených nohou.

"Neřekl jsi kam," pokrčil následně rameny a než stačil Remus jakkoliv zareagovat, dal se opět do čtení.

A Remus tentokrát oči nezavřel. Shlížel dolů na svého přítele, na jeho pohybující se rty, na jeho vrásky ve tváři, na oči, tak živě se pohybující po řádcích, na vlasech, černých jako uhel, vlnily se. Vypadaly tak jemně a hebce, a aniž by si to uvědomil, skoro zbožně do nich zabořil prsty, aby se o svém úsudku přesvědčil. Byly přesně takové, nesmírně příjemné na dotek, a když se soustředil, dokázal i cítit jejich vůni.

Ticho.

Remus zamrkal a vrátil se do reality, v níž Siriusův hlas zmlkl, ale šedé oči k němu vysílaly otázku. A pak také vlídný, upřímný úsměv. Ačkoliv mu tělo ztuhlo šokem nad sebou samým, prsty v Siriusových vlasech se pohnuly, načež se ležící muž vrátil ke čtení.

Sirius mu ležel v klíně a nevadil mu jeho dotek, naopak se na něj usmál. Dej mu sebe, Remusi…

Dlaň se z vlasů váhavě přesunula ke spánku, a ještě níž, až k tváři. Tehdy Sirius knížku zavřel a odložil na stolek, vzhlédl. Zkoumavě se díval do hnědých očí, vyjadřujících Remusovu nervozitu. Přesto prsty nechával, aby dál přejížděly přes Siriusovu tvář, dokud ten se nerozhodl posadit. Remus netušil, co má očekávat a zřejmě by byl stejně zaskočen odchodem svého přítele, jako jeho rukou, jež se mu rozprostřela na líci.

Nechápal, proč mu dříve nedošlo, co Sirius potřebuje. Musel prahnout po lidském kontaktu, po něčem víc než po přátelském objetí a poplácání po zádech. Ta vděčnost, s jakou se na něj nyní díval, láska a důvěra…

"Siriusi," vydechnul roztřeseně. Stačilo tak málo, stačilo jen naznačit, že je ochoten dát víc...

Jeho přítel se přiblížil a Remus se s jeho rty setkal na půl cesty. Srdce mu bušilo jako o závod a příjemné teplo se mu rozlilo nitrem, když jej Siriusova suchá a popraskaná ústa líbala tak něžně, že přítomnost těch nejsilnějších emocí byla nezpochybnitelná.

…dát víc. Dát mu sebe a své srdce.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 SORA 77 SORA 77 | 23. prosince 2015 v 11:03 | Reagovat

Krásný. Moc dojemný. Moc autorů se Siriusovou změnou po Azkabanu nezabývá, i když je čaasto párován s Remusem. Krásná povídka na předvánoční čekání. Ohromně mi zvedla náladu, děkuju! :-D

2 Profesor Profesor | 23. prosince 2015 v 11:50 | Reagovat

[1]:Souhlasím. Zvlkádla jsi to úžasně. Je to krásná povídka a k předvánočnímu času se hodí.

3 weras weras | 24. prosince 2015 v 16:02 | Reagovat

Kouzelná povídka! Ty píšeš hodně v náznacích,což se mi na tvých povídkách  líbí. Já osobně tento pár skoro nečtu,ale klobouk dolů,moc se mi to líbilo. Díky za vánoční dárek,asi jsi dnes jediná!!!!

4 LiemHill LiemHill | E-mail | Web | 25. prosince 2015 v 14:59 | Reagovat

Ouha... Má těžká nostalgie... Kolikrát mi tenhle pár nešel přes srdce a prsty... Ale tohle bylo kouzelné :) ještě dodatečně pěkné Vánoce a ještě lepší svátky :) snad se v tom vánočním shonu dostanu k mému Haaveilu :)

5 majuar majuar | Web | 25. prosince 2015 v 20:42 | Reagovat

[1]: Děkuju moc za komentář, jsem ráda, že jsem ti zvedla náladu :) Ano, toho jsem si také všimla a vlastně ani v aj jsem na moc fikcí, zabývajících se tímto tématem, nenarazila.

[2]: Děkuju, taky mi přišla taková... příjemně sentimentální a prostě k vánočnímu času ideální :)

[3]: Děkuju, takový komentář vždycky strašně moc zahřeje... :) A absolutně není zač, těší mě, že se povídka líbila :)

[4]: Mně tenhle pár nikdy nevadil, Siriuse mám sice zafixovaného jako solidního osla, ale řekněme, že v téhle... ehm, podobě, ho snesu. A Remuse zbožňuju, to je srdcovka. Také přeji dodatečně krásné svátky a alespoň chvilku volného času k tvoření povídek :D (btw. moc se mi líbí gif u tvého jména :-D )

6 Anemos Anemos | 26. prosince 2015 v 21:59 | Reagovat

Skvěle :-) stará garda. To potěší! Po Remusovi jsem vždycky pokukoval :-D a Sirius měl ve filmech skvělé chvilky, když mluvil s Harrym. Takže díky! No, mimochodem pár herců co se pohybovali kolem Harryho, si zahráli svůj homopart v nějakém jiném filmu ;-) (Sirius, Remus, Severus, Lucius i Voldy) to taky potěší 8-)

7 majuar majuar | Web | 26. prosince 2015 v 22:30 | Reagovat

[6]: To se nedivím, Remus je prostě úžasný :D Přesně tak, ty chvíle s Harrym... Ty byly moc fajn. O Remusovi, Severusovi i Luciusovi vím, ale... Mohl bys mi prosím sdělit, ve kterém filmu měl svůj homopart mistr Ralph Fiennes? Tím jsi mě zaskočil, o tom jsem vážně nevěděla... :-D

8 Anemos Anemos | 29. prosince 2015 v 23:38 | Reagovat

Bezva, aspoň něčím přispěju :-) Je to film "Bernard a Doris" Nejsou tam žádné homo scény, ale celkově mi ten příběh přišel lidsky zajímavý. http://www.csfd.cz/film/140384-bernard-a-doris/prehled/

9 Karin Karin | 12. května 2017 v 14:24 | Reagovat

Nádhera. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama