One Man Down 2

12. září 2015 v 0:06 | Archea Majuar
One Man Down

Fandom: Star Trek

Pairing: James T. Kirk/John Harrison (Khan), James T. Kirk/Leonard McCoy

Warning: +18, dirty talk, humiliation, slut

Disclaimer: Vše v této povídce je čistá fikce! Nechci tímto pokusem nikomu ublížit ani ničit pověst. Dílo nebylo sepsáno za účelem zisku.

A/N: Pokračování + jakási druhá část pro podobné jako já, kteří rádi happyend :) Enjoy!

Za komentář děkuji Jackson :)

"Podívej se nahoru, Kirku, podívej…" A Kirk se skutečně podíval, i když to trvalo skoro dvacet sekund, než pochopil, co od něj Harrison žádá. Vzhlédl a… téměř odpadl. Jak jen mohl do prdele zapomenout, jak?! "Bezpečnostní kamera. Všichni tě vidí, Kirku…"

Kirkovi po tváři stekly další slzy, tohle ne… Tohle nikdy nechtěl.

"Vidí tě všichni, díváš se přímo na ně a oni na tebe, jak brečíš a zároveň chceš, abych pokračoval, vidí všechno, kapitáne lodi Enterprise!" zavrčel Harrison, zvedl se zpět a rychlost přírazů ještě zvýšil.

Kirk nebyl schopen cokoliv udělat, byl ztracen, ponížen… a přesto tak nehorázně tvrdý, že si přál jen, doslova si přál, aby se jej Harrison dotknul.

"Prosím…" zašeptal, dávaje tak Harrisonovi další podnět k zesměšnění.

"Oč prosíš, Kirku?"

"Kurva, vyhoň mě, prosím, ty hajzle," poskládal jakousi větu, jíž podivným skřekem dostal skrze rty a zavyl, když jej Harrison začal honit.

"Jak se během pár minut stane z váženého člena vesmírné flotily škemrající a povolná děvka…" uslyšel ještě Harrisona říct, než se všechno slilo vjedno a před očima se mu neroztančila barevná kola, tělo ztuhlo, mozek zasáhl blackout a na podlahu dopadl první pramen spermatu. A pak další a další, ale to už Kirk nevnímal, zhroutil se na zem, nezaznamenal ani moment, kdy se do něj udělal Harrison.

Všichni to viděli, úplně všichni… Uhura, Chekov, Sulu, Spock, Kostra… bodlo jej u srdce. Ustál by všechno, ustál by posměch posádky, ustál by posměch Uhury, sklopené pohledy obou kormidelníků, výtky a následnou přezíravost Spocka, ale Kostra… Kdyby právě neměl v těle nedostatek tekutin, rozplakal by se jen z té představy, jak zklamaný pohled mu věnuje jeho nejlepší přítel.

Stále měl zavřené oči, ale věděl, že je brzy bude muset otevřít a čelit realitě. Neměl být tak zbrklý, tak nadržený, tak hrozně pitomý… Do stehen jej začala studit mokrá podlaha a zadek na tom nebyl o moc lépe.

Co ale nečekal, byla Harrisonova pomoc. Zvedl jej na nohy, a zatímco Kirk, neschopen čelit jeho pohledu, si zapínal kalhoty a celkově se snažil upravit, postával opodál, připraven jej podepřít.

Nakonec se Kirk přemohl, pozvedl svůj zrak a jen kývnul. Od žaludku mu bylo nevolno, tělo bylo unavené, zadek jej bolel, ale jinak… nejraději by brečel a schoulil se pod peřinu, ale nemohl. Musel se postavit svým chybám čelem, i když byly zahanbující a zcela jistě opovrženíhodné.

"Kapitáne," oslovil jej Harrison.

"Harrisone," bezvýrazně odpověděl Kirk.

"Bylo mi potěšením," naklonil černovlasý muž hlavu a s posměšným výrazem sledoval, jak kapitán odchází z jeho cely. Vydržel víc, než by do běžného smrtelníka řekl, a přestože se bavil nad tím, jak jej incident s kamerou zasáhl, nebyl by proti, kdyby si to měli zopakovat.


Pokud Vám tento konec vyhovuje, tak dál nečtěte. Následuje konec pro happyendáře :)
Kirk se vydal rovnou do své kajuty, chtěl si své vysvětlení či obhajobu či lynčování alespoň trochu promyslet. To by ale nesměl narazit na…

"Jime," uslyšel prakticky neustále nabručený hlas lodního lékaře. Otočil se po směru volání a polil jej studený pot. Vnitřnosti měl jako svázané do uzlu, téměř se o něj pokoušely mdloby.

"Jime… jsi v pořádku?" zarazil se McCoy, když se svému příteli dorazil. Vypadal nějak divně. Tedy divněji než běžně.
"Jsem blbec, idiot, nezodpovědný kretén, Kostro, já vím, nemyslel jsem, tedy myslel, ale ne hlavou, vím, jsem zvracené hovado, které myslí jenom na sex…" vychrlil bez rozmyslu na Kostru, pár sekund nabíral dech, než dodal: "Odpusť mi to… nebo lépe zapomeň."

Starost v doktorově tváři se prohloubila.

"O čem to mluvíš?" mračil se.

Tentokrát byl zaražený Kirk.

"Ty… ty nevíš, co… Tebe nezavolali, aby ses šel podívat? Museli volat všechny…"

Kirkovi začalo docházet, že McCoy vážně netuší, o čem je řeč. Díval se na něj se směsicí nedůvěry a starosti. Že by…

"Ale ta kamera v cele…" zapřemýšlel nahlas.

"No, ta přeci nefunguje. Harrison ji vzteky rozbil, když nám předváděl svou ohromnou sílu," zapitvořil se Kostra, vzápětí znovu zvážněl, když si uvědomil, s jak doširoka otevřenýma očima na něj Kirk zírá. "Co se děje?"
"Seš si… seš si jistý?"

Kostra už toho začínal mít právě dost, kapitán lodi se tady skoro klepe strachy a zajímá jej jen nějaká rozbitá kamera.
"Ano, jsem sice jen lodní lékař a ne nějaký pan technik od kamer, ale tohle náhodou vím. Požádal jsem, abych jej mohl v cele sledovat a vypozorovat nějaké abnormální chování. Což ale bude možné, až tu kameru vymění," osvětlil Jimovi a založil si ruce na prsou. Doufal, že teď se konečně ta hysterka uklidní a řekne mu, o co jde.

S tím se ale brzy rozloučil, neboť Kirk se jen rozzářil blaženým úsměvem, což donutilo Kostru se aspoň mírně pousmát, starost o svého přítele měl ale pořád dost velikou. Kdyby nebyla jejich situace tak vážná, řekl by, že se někde sjel.

"Řekneš mi, co se tedy stalo?"

"Já… ne, Kostro, promiň, ale to by tě nezajímalo," snažil se Kirk vyhnout odpovědi a poklepal Kostru po rameni.
"Je hezké, že víš, co mě zajímá a nezajímá," ušklíbl se doktor. "Každopádně mě zajímá ta podlitina, co máš na obličeji," pronesl zpytavě a překvapilo jej, že Kirk místo toho, aby se začal hádat, jen vykouzlil další úsměv.

Kostra pak zamumlal něco o bláznech a nasměroval kapitána rovnou na ošetřovnu, kde bylo pro jednou prázdno. Přinutil jej se usadit na lůžku a sundat si triko.

"Buď jsi dospěl a zmoudřel nebo jsi nemocný," okomentoval McCoy fakt, že věčně prohlídku odmítající kapitán jen tiše seděl a s mírným úsměvem na něj vlídně koukal.

"Jen unavený," přiznal blonďák a v duchu děkoval, že postel byla tak měkká a docela dobře se mu sedělo. Bez řečí přijal i Kostrovo ošetřování, sykl akorát ve chvíli, kdy mu byly rty potřeny nějakou mastí, jež aspoň krásně voněla, když už nic jiného.

Cítil se strašně omámený. Ulevilo se mu, že nikdo nic neviděl, že není ponížen před celou posádkou a… upřel pohled do čokoládových očí svého přítele, jež se dívaly sice přísně, ale tak nějak měkce… že neklesl v očích svého přítele.

Kostra si ale nedal pokoj, musel přijít na to, co se s Jimem děje. Vytáhl z kapsy baterku, nahnul se nad mladšího muž a zkontroloval mu zorničky. Zhulený nebyl, to poznal i na první pohled, ale ani teď nedokázal odhadnout, co Jimovi je.

Možná byl vážně jen přepracovaný a unavený.

Natolik unavený, že si krátce po vyšetření opřel tvář o Kostrův hrudník, a než stačil doktor cokoliv udělat, objal jej a spokojeně vzdychnul. Pomalu odložil baterku a váhavě umístil dlaně na Kirkova záda. Co to mělo znamenat, ptal se zmateně sám sebe, ale druhého muže nepouštěl.

Ucítil, jak se Jim vrtí a zadíval se dolů, odkud na něj koukaly dvě modré oči. Spokojené, šťastné.

"Vadilo by ti, kdybych tě políbil?" zeptal se Kirk bez obalu, strašně to chtěl udělat. Netušil proč, před hodinou ještě toužil po tvrdém sexu plném bolesti a rozkoše a teď… teď mu přišla vhod náruč někoho, kdo jej nikdy nezneužije a pak neodkopne, někoho, komu na něm záleží, kdo mu nabídne svou náruč. Někoho, kdo by jej mohl i milovat a on jeho.

Možná opravdu dospěl…

Ani nečekal na odpověď. Nemohl si být jistý, že se Kostra nebude bránit, ale když už by měl skončit se svým předchozím stylem života, kdy šel do všeho po hlavě, chtěl to zakončit posledním, neuváženým činem.

Spatřil dvě vykulené hnědé oči, uslyšel překvapený výdech a pak už jen ucítil na svých rtech dotek těch druhých, jemných, na první dojem sladkých. Nitrem se mu rozlilo příjemné teplo a věděl, že na tenhle pocit nikdy nezapomene, ať už Kostra zareaguje jakkoliv.

Starší muž prožíval smršť emocí, během níž chtěl nejprve Kirka odstrčit, pak uškrtit a pak mu nakopat zadek. To měl ale udělat dříve, než Jimovi na polibek odpověděl, více si blonďáka přitisknul k tělu a zabořil prsty do jeho vlasů.

Jakožto lodní lékař nemohl kapitánovi nařídit, aby se nechal řádně prohlédnout, ale jako jeho milenec by už snad možná i mohl…
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Salazaret Salazaret | E-mail | Web | 28. září 2015 v 22:44 | Reagovat

Moc děkuji, že jsi mi dnes napsala! Hned jak jsem přišla z práce jsem se na tuhle lahůdku vrhla a zklamaná nejsem vůbec. Khán je prostě miláček ať udělá cokoliv... a nevím proč, ale tak nějak bych si to vážně mohla představit, že by se to ve skutečnosti stalo. Harrison je zmetek a dobře to umí s lidmi... pro něj tak nedůležití... a Kirk... něžný Kirk, který podlehl. Prostě úžasný! :)
Jen piš dál... a doufám, že v podobném duchu. Ráda se tu vrátím pro přídavek.

Tvá Sal.

2 Karin Karin | 13. května 2017 v 15:24 | Reagovat

jsem moc rada že ta kamera byla rozbita moc pěkná kapitolka. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama