Lekce III

25. července 2015 v 21:28 | Archea Majuar
Lekce III

Prostředí: Saturnin

Pár: Saturnin/Oulický

Rating: R

A/N: Už je to dávno, co jsem napsala povídku na Saturnina o dvou částech, ale jelikož byl zájem, tak jsem se dokopala k tomu, abych napsala pokračování. Sice se zde nijak vztah nerozvíjí, ale za to jsem si vzala do parády doktora Vlacha (damn, pan Lasica je tak geniální herec...). Snad se vám pokračování bude líbit :) Enjoy!

Za komentáře děkuji Monice a Winter :)

Saturnin mne vyslal na obchůzku po břehu Vltavy, jelikož, jak mne sám zpravil, hausbót nutně potřebovat vycídit a já bych se mu jen pletl pod nohy. Zakroutil jsem nad jeho upřímností hlavou, ale jen jsem do dlaně uchopil svůj deštník, nasadil si klobouk a vyrazil vstříc…

Někdo by jistě řekl vstříc dobrodružství, ovšem já vykročil spíše vstříc klidnému odpoledni. Veškeré nervy drásající situace a události se zpravidla odehrávaly za Saturninovy přítomnosti, již jsem na své procházce neočekával, proto jsem se jistým krokem s lehkým srdcem vydal do pražských ulic.

Bloumal jsem městem, vdechoval pozdně letní vzduch a nastavoval tvář slunci, jež nepálilo, ale příjemně hřálo. Nedával jsem pozor, kudy jdu, tonul jsem ve vlastních myšlenkách, jež se týkaly všeho možného, především pak Saturnina. Vnímat realitu jsem začal až ve chvíli, kdy mne málem srazilo auto.

Zatočil jsem se kolem své osy, deštník se bez mého přičinění otevřel. Když jsem byl znovu v bezpečí chodníku, opřel jsem se dlaněmi o kolena a dával se do pořádku, na obnovu vlastní důstojnosti jsem ani nepomýšlel. Smáli se všichni, a jak jsem brzy zjistil, včetně doktora Vlacha.

"Zdravím, příteli, nachytal jsem vás uprostřed nahánění zloděje? Jinak si nedovedu vysvětlit váš zápal pro zastavení onoho vozidla," pronesl na uvítanou a jeho úsměv se ještě prohloubil, jakmile jsem mu věnoval pohled pln ironie.

"Samozřejmě, doktore, jako vždy jste situaci odhadl velice přesně," přistoupil jsem však na jeho hru a nabídl mu ruku, jež byla vzápětí stisknuta. To jsem se již stačil narovnat, zběsilý tlukot srdce uklidnit a deštník opět zavěsit na předloktí.
"Kam jste měl namířeno?"

"Saturnin mne požádal, abych se vzdálil, že nutně potřebuje naše obydlí zbavit nežádoucího nepořádku," odvětil jsem, tentokrát se řádně rozhlédl a společně s doktorem přešel silnici na druhou stranu.

"To je mi náhoda. Já se vás zrovna chystal navštívit v jisté delikátní věci, týkající se právě Saturnina," dozvěděl jsem se, načež jsem svému příteli nabídl, zda by mě nechtěl na mé procházce provázet svou přítomností. "Velice rád."

"Tak povídejte, doktore, co máte na srdci," vyzval jsem jej a vykročil.

"Když jsem zmínil, že jde o věc delikátního charakteru, berte mne doslova, Jiří. Ale jakožto váš přítel, prosím, pochopte, že mám o vás starost," navzdory oněm slovům, se v hlase doktora Vlacha neustále nacházel onen hravý, zčásti až škodolibý podtón. Bylo mi nad slunce jasné, že je můj společník více než starostí se užírající jednoduše zvědavý.

A přestože mi toto zjištění udělalo nebývalou radost, pojal jsem podezření, čeho přesně se bude ona otázka týkat. Má důvěra v doktora Vlacha a jeho zdravý rozum však byla bezbřehá, což mi nedovolovalo, abych se počal cítit nervózně, nebo přímo vystrašeně.

"Jste vskutku připraven učinit odhalení, rozměrů téměř dechberoucích?" varoval mne doktor znovu, já stále jen upíral svůj pohled před sebe, ústa v mírném úsměvu. Nyní již nemohl mít pochyb.

"Vidím, že zde snad ani žádných dotazů není třeba. Váš výraz nadmíru se sebou spokojeného muže mluví za vše," rozhodl se nakonec doktor otázku nepoložit, zvědavost nyní ale ovládla mne.

"Ale jen se zeptejte, příteli, určitě jste si tento, jak jste prve řekl, delikátní dotaz, pečlivě nachystal a byla by škoda, kdyby vaše snaha přišla vniveč," pobídl jsem jej. Musel vědět, že si z něj střílím, že jsem jen prachsprostě nedočkav slyšet, na co přišel.

"Vy si opravdu neodpustíte příležitost přivést mne do rozpaků, že ano?"

"Musíte uznat, že mi takových příležitostí mnoho neposkytujete," upozornil jsem jej stále s mírným úsměvem na rtech. "Nebojte se. Bitvu možná vyhraji, ale potěšitelný výsledek války je nakloněn na vaši stranu."

Zda jsem jej svým komplimentem potěšil či pobavil, to jsem nevěděl, ale má přesvědčovací taktika vyšla beze zbytku.
"Dobrá tedy. Směl bych vědět, z jakého důvodu jste se rozhodl ukončit slibně se rozvíjející vztah se slečnou Terebovou?"


"To je vskutku až dotěrný dotaz, doktore," rozšířil se můj úsměv. "Ale samozřejmě smíte. Z nepředpokládatelných důvodů."

"Jak jinak," zasmál se doktor Vlach a zakroutil hlavou. "Byl jsem bláhový, když jsem si myslel, že mi uspokojivě odpovíte."
Pobaveně jsem zafuněl, ale vzápětí svou odpověď mírně rozvinul.

"Víte, pojal jsem podezření, že můj vztah se slečnou Terebovou by vážně narušil vztah, jenž jsem si vybudoval se Saturninem. Ať už slovo vztah chápete v jakémkoliv smyslu."

Zastavil jsem se, opřel o zábradlí a shlédl na Vltavu, dnes klidnou a tichou. Netušil jsem, že bych si mohl něco jako řeku zamilovat. Uměla si s námi někdy až krutě hrát, neustále nás překvapovala, mohla být jak příjemně kolébající, tak vše kolem od základu měnící, naprosto nepředvídatelná, přesto nádherná, svěží, ranní pohled na její poklidnou hladinu, od níž se odrážely sluneční paprsky, mne vždy zahřál u srdce a naplnil štěstím. Miloval jsem ji a uvědomoval jsem si, jak by můj život bez ní byl prázdný.

"Jeden by řekl, že dle vašeho výrazu v tváři vůbec nepřemýšlíte nad tou řekou," vytrhl mne z myšlenek doktor Vlach, bokem opřen vedle mne, střídavě pohlížel na mne a na Vltavu.

"Možná nepřemýšlím," připustil jsem, více jsem se ale na toto témě nechtěl bavit, přesto mi poryv větru, pro Vltavu tak typický, foukající proti nám, vehnal úsměv do tváře. Připomínal mi jakousi vnitřní svobodu a radost ze života, jakou jsem v poslední době pociťoval.

"Nezbývá mi nic jiného, než vám popřát mnoho štěstí, příteli," odpoutal jsem oči od hladiny a zvedl je k doktoru Vlachovi, cítil jsem z jeho pohledu vřelost a upřímnost, jež mne nepopsatelně těšila stejně jako vědění, že jsem se ve svém úsudku nezmýlil. V případě mého přítele nemělo smysl pochybovat, že mi porozumí. "Pro dnešní den se s vámi rozloučím, již jsem očekáván na jiném místě."

"Na shledanou," stiskl jsem mu dlaň a kývnul na pozdrav.

"Na shledanou," usmál se doktor a otočil se k odchodu, neušel však ani dva kroky a vrátil se. "Vlastně se domnívám, že by vám bylo záhodno i závidět."

"Pročpak?" narovnal jsem se, ruce založené na prsou, byl jsem nadmíru zvědav.

"Je vám známo, že život někdy nemusí končit smrtí?"

"A čím tedy jiným, doktore?"

"Svatbou, příteli, svatbou. A ta ve vašem případě nehrozí, na shledanou," pozvedl doktor Vlach svůj klobouk a znovu se rozhodl k odchodu, pro tentokrát již definitivně.

Vyslal jsem za ním úsměv doprovázen pobaveným zavrtěním hlavou, rovněž jsem své stanoviště opustil a neomylně zamířil k domovu, doufaje, že Saturnin již stačil s hausbótem naložit podle svých představ. Abych třeba i já již mohl se Saturninem naložit dle svých vlastních představ…
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Profesor Profesor | 26. července 2015 v 13:28 | Reagovat

Doktor přišel s křížkem po funuse, jak tak koukám... :-D
Tato část se mi velmi líbila? Prima rozhovor.

2 Bea Bea | 27. července 2015 v 16:11 | Reagovat

Pokračovat! Pokračovat! Pokračovat!

Jakožto bezmezná obdivovatelka a milovnice Saturninových eskapád, jakož i něžného troubelínství jeho pána, volám po jediném: chci vědět, jak Jiří se Saturninem naloží! (I když mi mé škodolibější já napovídá, že spíše Saturnin naloží s Jiříkem... :D)

3 Winter Winter | Web | 28. července 2015 v 2:44 | Reagovat

[2]: Naprosto souhlasím a rovněž prosím o čtvrtou část. Tahle povídka byla super a doktor Vlach je extratřída. :-)

4 Melkora Melkora | Web | 1. srpna 2015 v 0:15 | Reagovat

Zajímavý ship! Až mě to inspiruje k sepsání vlastní verze. :-)

5 majuar majuar | Web | 1. srpna 2015 v 12:00 | Reagovat

[1]: Dík :D

[2]: [3]: No, dobře, dobře, tak já se pokusím napsat ještě další část :D

[4]: Jen do toho, moc ráda si to přečtu! :)

6 Anemos Anemos | 23. září 2015 v 23:47 | Reagovat

Tak to je paráda, skvělý nápad. Přečetl jsem všechny lekce najednou a nemá to chybu. Na Saturnina jsem ještě nic neviděl, ani na jiné naše postavy, což je trochu škoda. Našlo by se ;-) Pěkně napsáno. Díky

7 thenikkioesch thenikkioesch | 30. října 2015 v 23:56 | Reagovat

Já tu povídku prostě žeru. ♥

8 Karin Karin | 13. května 2017 v 12:52 | Reagovat

Parádní. :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama