Jak Rex dělal dohazovače II

20. června 2015 v 22:59 | Archea Majuar
Jak Rex dělal dohazovače II

Fandom: Komisař Rex

Pairing: Alex Brandtner/Christian Böck

Warning: +12

Disclaimer: Vše v této povídce je čistá fikce! Nechci tímto pokusem nikomu ublížit ani ničit pověst. Dílo nebylo sepsáno za účelem zisku.

A/N: Měli jste zájem o pokračování, tak jsem ho napsala, co víc mám asi říct? :D Snad se vám bude líbit a můžu slíbit, že povídku opravdu dokončím, ještě jedna část tedy určitě bude :) Enjoy!

Za komentář děkuji Bee a Monice, ale vlastně úplně všem, co se tady zastaví. Mám vás ráda :)

Kručení v Rexově břiše je vyhnalo z auta. Alex ihned po příchodu do domu sáhl po psích sucharech a nasypal je do připravené misky, pak mu napustil vodu a chystal se vyrazit k lednici, do něčeho měkkého ale při otáčení se vrazil. Vykouzlil omluvný úsměv a jemně odsunul Christiana stranou, aby mohl z lednice vytáhnout lasagne. Následně je dal ohřívat, zkontroloval, jak Rex pokročil s večeří…

Vlastně nebylo, s čím by pokročil, jedna miska zela prázdnotou, z druhé ubylo vody. Vzápětí uslyšel radostné vyštěknutí, a tak se šel podívat do vedlejšího pokoje. Christian si právě odkládal sako na gauč, načež sebral nabízený kus provazu a začal se se psem přetahovat. Boj měl jako obvykle předem prohraný, ovšem snažil se, to Alex musel uznat.

Opřel se o futra a pozoroval, jak Rex vláčí Christiana po celém pokoji, nadšeně u toho vrtí ocasem a hravě vrčí. A pak najednou provaz pustil. Christianův pád byl nevyhnutelný. Alex zavřel oči, až po hlasitém heknutí pomalu rozevíral víčka, výbuch smíchu se mu na poslední chvíli podařilo zadusit v sobě.

"Christiane, co jsem ti dneska říkal?" neubránil se aspoň širokému úsměvu při pohledu na svého kolegu, jak se zas a znovu a opět válí na zemi, zatímco Rex na něj nevinně kouká.

"To vůbec není vtipné, abys věděl," díval se Christian vyčítavě na Rexe. Ten jen hrábnul tlapkou ve vzduchu a spokojeně vyplazoval jazyk. Zase se mu ho povedlo dostat.

Alex mrknul na lasagne, ještě chvilku potřebovaly, pak se vrátil k těm dvěma nezbedníkům. Christian se právě ohlížel, asi zjišťoval svůj stav po dnešním druhém blízkém setkání s podlahou, načež si odepnul pouzdro na pistoli a odložil ji na stůl, nejvyšší míra pohodlí byla dosažena, když si rozepnul první knoflíček košile.

Christian se na Alexe tázavě zadíval, ale odpovědí mu byl jen další úsměv, načež Alex zmizel v kuchyni.

"Už to bude?" zeptal se nedočkavě a následoval svého přítele. Do nosu jej udeřila lákavá vůně, z níž okamžitě padl, tentokrát nikoliv na zem, ale na židli. Místo jakýchkoliv slov se před ním ihned objevil talíř plný lasagní, Alex mu podal příbor a sám se usadil naproti.

"Dobrou ch…" uslyšel nedoříct Alexe a provinile k němu vzhlédl. Měl už totiž minimálně čtyři sousta v sobě. Alex to ale nijak nekomentoval, nechal větu nedokončenou a pobaveně se sám pustil do jídla.,

Proč já se před ním musím pořád shazovat? ptal se Christian sám sebe a dal si podmínku, že dnes už nevyvede nic. Pak zakroutil hlavou a nechal to plavat. Nemělo to smysl. Vždyť Alex už kolikrát říkal, když mu Rexe dal na starost, aby se chovali slušně. Hmm, naposled to odnesl nákupní vozík, nákup jedné starší paní a pyramida plechovek. Dohromady 300 šilinků, proč ne, že?

"Nechutná ti to?"

"Proč by nemělo?" svraštil Christian obočí a věnoval Alexovi nechápavý pohled.

"No, šklebíš se víc než obvykle," pokrčil Alex rameny.

"Já, že se šklebím? Přemýšlím," ohradil se Christian, naoko přezíravě si Alexe změřil a opět se začal věnovat jídlu.

"A nad čím, jestli se můžu zeptat?" pokračoval Alex škádlivým tónem.

"Nad tím, kam se tak najednou poděl Rex," odpověděl Christian, a vlastně to byla docela pravda, protože se opravdu divil tomu, že jim Rex nedělal u jídla společnost. Odložil příbor, Alexův úsměv, s nímž se díval na Christianův vybílený talíř, mu neunikl.

"Nejspíše někde přemýšlí, kudy půjdeme na procházku," informoval jej Alex, posbíral nádobí a odložil je do dřezu, kde na ně napustil horkou vodu. "Půjdeš s námi?"

V tom do kuchyně dorazil Rex a nekompromisně se hrnul ke Christianovi, jehož nohavici uchopil do čelistí a táhl ho pryč.

"Něco mi říká, že nemáš na výběr," zubil se Alex nad zmučeným pohledem svého přítele.

Christian se nechal přemluvit, Rex zvesela štěknul a následován oběma muži opustil dům. Poklusem se vydal směrem k lesu, sem tam se zastavil, aby něco očuchal, po očku pak sledoval, jestli za ním oba dva stále jdou.

Christian se po cestě probíral myšlenkami, mlčky šel po Alexově boku, a přehrával si v hlavě scénu z auta… Znovu jej polilo horko z toho pocitu, mít Alexe tak blízko, a pak ten polibek… Zachvěl se.

"Je ti zima?" upřel na něj Alex své hnědozelené oči, starostlivé, hřejivé. Ani nečekal na odpověď, položil paži přes Christianova ramena a přitáhl si jej blíže k sobě.

Christian se opřel o Alexe, objal jej kolem pasu a doufal, že se z toho náhlého pocitu štěstí nerozpustí. Možná mu i trochu zima byla, jelikož nyní se cítil o mnoho lépe, i když… kdo by se necítil dobře, když jej obejme někdo, z jehož pohledu se vám téměř podlamují kolena?

Úplně přestal vnímat kroky, jež ušel, přírodu kolem, jak byl po celém dni utahaný, zapomněl na to, že původně chtěl po jídle odjet domů… Vzpomněl si na to, až když opět stanuli před Alexovým bydlištěm. Ledová ruka mu sevřela vnitřnosti, znejistěl. Neměl by vážně zmizet? Alex celou procházku mlčel, kromě jediné otázky nepronesl půl slova, třeba zalitoval toho, co udělal, třeba…

"Chceš jít domů?"

Alex se netvářil nijak, ale Christian měl pocit, jako by v jeho očích viděl zklamání. Nebo se pletl?

"Asi bych měl…" naznačil neurčitě. Alex kývnul, podržel mu dveře a pak sledoval, jak si Christian sbírá věci.

Pouzdro na zbraň už si neoblékal, bylo to zbytečné teď navečer. Nebylo mu dobře, když procházel chodbou a míjel Alexe, cítil na zátylku jeho pohled, žaludek se mu kroutil… Ne, nechtěl od Alexe pryč, nechtěl do svého bytu, kde jej nikdo nečekal…

Dotek na rameni jej zastavil a vzápětí byl otočen čelem k Alexovi, podvědomě zatajil dech, když se k němu druhý muž sklonil a políbil jej, z hrdla mu uniklo zasténání, překvapené a zároveň spokojené. Alex si jej opřel o zeď, rty jemně ochutnával ty Christianovy, jenž činil totéž. Pootevřel ústa, aby mohl druhý jazyk vklouznout k tomu jeho, nechal Alexe, aby polibek prohloubil, volnou rukou opět zabloudil do těch dokonale hebkých vlasů a neubránil se dalšímu slastnému stenu, když se k němu silné tělo ještě více přitisklo, skrze oblečení cítil tvrdost, jež se o něj otřela.

Sám vnímal, jak se mu s každou vteřinou zrychluje tep, jak mu začíná být v dolních partiích těsno, jak mu vzrušení začíná ovládat myšlenky. Váhavě zvedl pohled a navázal oční kontakt, když se od něj Alex odtáhnul.

"Vážně nechceš zůstat přes noc?" zněla otázka, s níž se strhla lavina pocitů, jež Christiana ochromila. Na moment zavřel oči, potřeboval vstřebat, že co se tady vlastně děje, co mu tady Alex nabízí… A bylo mu jasné, že tohle… polknul… že Alex tohle nevnímá jako něco na jednu noc. Pochyboval by o tom, kdyby to byl někdo jiný, někdo, kdo by na něm právě teď nevisel pohledem a nehladil jej hřbetem ruky po čelisti. Vřelo to v něm, na čele mu vyvstal pot, bylo mu hrozné horko, ale mysl měl náhle zcela jasnou.

"Rád," vyslovil konečně a málem se mu zatočila hlava z toho úsměvu, jaký mu Alex věnoval.

"Dobře," sklopil Alex oči ke Christianově košili, s přílišným zájmem mu rovnal límeček, zatímco pokračoval: "Jenom to nějak musím domluvit s Rexem, ale očekávám, že v tvém případě uražený nebude…" mrknul pak do Christianových modrých hloubek, jež chápavě mrkly. "Tak jo," řekl tiše Alex a vydal se najít toho čtyřnohého ďábla.

Christian se s nepřítomným výrazem a přiblblým úsměvem vydal do obýváku, kde znovu odložil své sako a zbraň, zrovna se skláněl nad gaučem, kdež se mu před obličejem objevila chlupatá hlava s mokrým jazykem, jenž okamžitě poctil návštěvou Christianův obličej. Rex jej ale netrápil dlouho, odebral se na svou vlastní pohovku, přikryl se dekou s nápisem Polizei a všechno nasvědčovalo tomu, že tímto jeho aktivita pro dnešek končí. Vzápětí za sebou ucítil pohyb, kolem pasu se mu obmotaly dvě svalnaté ruce a krk mu ovanul horký dech… a v pokoji jako by se opět zvedla teplota snad o dvacet stupňů…
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Monika Monika | 21. června 2015 v 2:39 | Reagovat

Velmi se těším na pokračování. ;-)

2 Bea Bea | Web | 21. června 2015 v 15:55 | Reagovat

Hihihiiii! Christian si rozepnul knoflíček, tak jsme se přece jenom dočkali!

3 majuar majuar | Web | 21. června 2015 v 16:15 | Reagovat

[2]: Já věděla, že ti to udělá radost! :D

[1]: Bude co nejdříve :)

4 Profesor Profesor | 21. června 2015 v 21:48 | Reagovat

Moc pěkné.

Mimochodem, díky  za tvé povídky.  Odstartovaly můj "Rex maraton". Zrovna koukám na díl, kde se Christian objevil poprvé; dobře jezdil. :-)

5 majuar majuar | Web | 22. června 2015 v 13:02 | Reagovat

[4]: Není zač, já děkuju :) Ten díl mám hodně ráda. S autem mu to fakt jde, i když mě spíše zajímalo, že mu oblečení sladěné do černa slušelo, stejně jako ten účes :) V jedné povídce, co mám zatím "v šuplíku" jsem se tím trošku inspirovala...

6 Karin Karin | 15. května 2017 v 22:40 | Reagovat

Jdu na pokračovaní povídka se mi moc líbí. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama