Duben 2015

Poznej lépe svého přítele

27. dubna 2015 v 23:52 | Archea Majuar
Poznej lépe svého přítele

Fandom: RPS

Pairing: Ondřej Sokol/Igor Chmela

Warning: +18, frottage

Disclaimer: Vše v této povídce je čistá fikce! Nechci tímto pokusem nikomu ublížit ani ničit pověst. Dílo nebylo sepsáno za účelem zisku.

A/N: Ano, tleskám si, podařilo se mi napsat ještě jeden příspěvek k měsíci Sokol/Chmela porna. Ok, no, není to úplně typické porno, ale snažila jsem se, to se snad počítá. Že ne? No, co už, smůla, nějak se mi z toho vytratila ta pořádná mr... To je jedno, třeba si to tak jako tak užijete :) Za názvem nic moc nehledejte, nemám fantazii (ano, po napsání 5 porno povídek mi došla fantazie :D ) a jen jsem čerpala z názvu songu, u kterého jsem povídku psala - Know Your Enemy by Green Day. Enjoy!


Za komentáře děkuji Justince, Monice, Bee :) a třeba i tomu debilovi, co mi furt hází na blog spamy ohledně levného prodeje viagry...

Když rozlepil oči, do pokoje už skrze žaluzie prosvítaly paprsky slunce. Automaticky se podíval na hodinky a… stále je měl na ruce. Většinou s nimi nespal, ale zřejmě to včera vzalo rychlý spád a nenamáhal se je sundávat. Každopádně ale nyní mohl zjistit, že je teprve půl páté ráno.

Převrátil se na bok, zamžoural a překvapeně zaostřil na osobu, jež s ním sdílela postel. Igor ležel na zádech, stejně jako on měl na sobě normální tričko, Ondrův pohled sklouznul na peřinu, jež byla očividně jen jedna. Společná. Tohle bylo… divné. Znepokojující.

Nejvíce znepokojující na tom ale asi byla ranní erekce, jež se v Ondrově případě hlásila o slovo. Mohl ji zkusit ještě zaspat, což mu většinou nevycházelo, mohl si odskočit do koupelny, tedy až ji najde, nebo se pokusit o ruční práci ve skrytu peřiny. Společné peřiny. Ne, to opravdu neznělo jako dobrý nápad, pomyslel si s úšklebkem a uvelebil se znovu na zádech. Třeba kdyby myslel na něco nechutného…

Ha, znal se příliš dobře. Věděl, že tohle mu neprojde. Třetí varianta taky padla, Igor sice spal, ale určité pohyby určité ruky by peřina asi přenesla i k němu, čímž by zmíněného muže probudila. Takže musel vstát. Rozhlédl se po pokoji, dveře do koupelny neviděl, ale rozhodně tady někde musely být.

Zatímco dumal nad tím, kampak se mu schovaly, tělo vedle něj se počalo hýbati. Když hlasitě zafunělo, vytrhlo Ondru z úvah, ale to už bylo na nějaké snahy se vyhnout nadcházejícímu pozdě. Igor se obrátil na bok a dostal se tak k Ondrovi o něco blíže, k probuzení u něj prozatím nedošlo. Aspoň tak Ondra usoudil z Igorova spokojeného oddechování a klidného výrazu ve tváři.

Osobně už moc v klidu nebyl. Pod peřinou mu začínalo být horko, ze strany, z níž ležel Igi, nejvíce. Z jeho přítele vycházelo to příjemné lidské teplo, po chvíli se ještě o něco přiblížilo, jak se starší muž zavrtěl. Právě v tu chvíli Ondru zalila horká vlna, a ačkoliv nechtěl, nerozuměl nebo nechtěl rozumět proč, zamířila přímo do jeho slabin… o hřbet dlaně se mu totiž otřelo něco tvrdého, co tam rozhodně neočekával.

Srdce se mu rozbušilo zběsilým tempem. To by ale přece nemělo. Nemělo by se mu pokoušet proskočit hrudníkem, nemělo by mu pumpovat veškerou krev do rozkroku, sakra vždyť by vůbec neměl být vzrušený a rozechvělý z toho, že se právě dotýká Igorovy erekce. I přes ten vnitřní rozpor nedokázal odolat pokušení rukou pohnout, ujistit se, že se to skutečně děje… Pohnul dlaní, jen lehce se o inkriminované místo otřel a už mu k uším dolehlo tiché, takřka neslyšné zasténání.

Co to vůbec dělám!? ptal se sám sebe, ale vlastní odpověď "ležím se svým velmi hetero kamarádem v posteli a jen tak mimochodem mu okamakávám ptáka" jej zrovna neuklidnila. Právě naopak, lákalo jej to, oči mu padly na Igiho obličej, vlasy měl rozcuchané, rty pootevřené. Možná kdyby aspoň chrápal, pokazil by atmosféru, ale to on ne, spal naprosto tiše a mírumilovně. Vypadal skoro roztomile.

Vážně by měl vstát a jít si své osobní záležitosti vyřídit do koupelny, než bude pozdě. Jenže Igor, jako by jej chtěl přesvědčit, aby zůstal, se přisunul ještě blíž, vyloženě vegetil jen pár centimetrů od mladšího muže. Netulil se, nemazlil ani si na něm neustlal. Prostě tady jen byl, jeho žár Ondra cítil přes tenkou látku trika. Se zatajeným dechem zatnul pěst a naprosto cíleně jí přejel přes napnutou látku Igorových boxerek.

Když pak ruku odtáhl, reakce se dostavila okamžitě. Igiho boky se pohnuly kupředu, hledaly ztracené tření, jež opět našly v Ondrově nyní otevřené dlani, stále spící muž ještě v pozvání trochu roztáhnul nohy. Ondrovi vyschlo v krku. Tohle nečekal. Navíc si ani nemohl být jistý, že Igor skutečně spí, jeho dech se změnil v přerývavý, tvářil se stále však zcela nevinně, jenže to u Igiho mohlo znamenat, vlastně většinou znamenalo pravý opak.

Byla jen jediná možnost, jak to zjistit, respektive jediná, kterou Ondra ve své nadrženosti měl chuť zkusit. Otočil se k Igorovi čelem, díky stejné výšce se teď koukal přímo do jeho tváře, hrudník proti hrudníku, slabiny proti slabinám… takřka se nedotýkali, jen leželi velmi blízko sebe.

Doufal, že se Igor pohne, že zničí vzdálenost mezi nimi, že se k němu přitiskne. Až teď mu došlo, jak bolestně to všechno chtěl. Přišlo to tak náhle, zaskočilo jej to, ale nedokázal si nalhávat, že se mu to nelíbí, že představa, jak drtí Igora v objetí, není lákavá. Dlouhou chvíli se nic nedělo, adrenalin v Ondrových žilách se začal vytrácet, Igor zřejmě opravdu jen spal a…

V tom se tělo před ním pohnulo jeho směrem, Igorova tvář se octla v ještě těsnější blízkosti Ondrova krku, pánví se otřel o Ondrovy boky, paži přehodil přes trup. Ondra se znovu nadechnul, doteď netušil, že zadržoval dech, když se tvrdost otřela o tu jeho, potom znovu, sám jí vycházel vstříc, v pomalém, takřka v líném tempu se o sebe otírali, nic víc.

Ondrovi by to možná i stačilo, ty příjemné, slastné výboje, mužské tělo přitisknuté k němu… Ne, nemohlo to stačit, zvláště ne v momentě, kdy se Igorovy rty dotkly Ondrovy jemné kůže na krku, dech se od ní odrážel, zatímco ústa, lehce rozevřená, za sebou zanechávala mokrou stopu. Mladšímu muži unikl o něco hlasitější sten, jen ta mírná změna v Igorově chování v něm zažehla nový oheň, jenž ke svému životu potřeboval více než letmé tření…

Potřeboval víc, víc Igora. Proto se ho musel na pár vteřin vzdát, aby si sundal spodní prádlo, vzápětí se mu na tváři objevil úsměv, jelikož i Igor se bleskurychle zbavil boxerek. Když si lehal zpátky, ihned na sobě ucítil dvě silné ruce, jež si jej přitáhly co nejblíže k sobě, Ondra z nich odhodil peřinu, pak se přesunul nad Igora, jenž iniciativně roztáhnul nohy.

Svými boky vyšel vstříc Ondrovým, pokojem se nesla dvě zasténání, jak se jejich erekce poprvé dotkly jedna druhé, úplně stejně horké, tvrdé, na špičce vlhké… Ondrovou myslí se prohnala myšlenka, že Igor má otevřené oči a dívá se mu do tváře… má nádherné oči, napadlo jej těsně před tím, než se sklonil a lapil pootevřené rty svými.

Přišlo mu to tak přirozené, že se nad svým činem ani nepozastavil, rozdíl oproti dřívějším zkušenostem mu došel až v momentě, když pocítil přítomnost Igorova strniště a dlaně na své líci, dokonce jej pomalými pohyby palcem hladil, kombinace škrábajících vousů s tím, jak něžně se Igor dotýkal jeho tváře, byla neuvěřitelná, ještě více z toho ztvrdnul, stejně tak ze stále divočejšího polibku, z něhož mu docházel dech.

Když se odtáhl, kolem erekce se mu sevřela Igorova dlaň, přejížděla přes obě jejich vzrušení najednou, roztírala pre-ejakulát, na ústa se mu opět přisála ta druhá, tentokrát se jen zlehka dotýkali jeden druhého, mladší muž se zachvěl, jakmile mu pod ním ležící přítel zasténal mezi rty, litoval, že sám nemohl pod prsty cítit jeho rozpálenou kůži, musel se podpírat lokty, navíc si neprozřetelně nesundali trika…

Ale vzápětí už mu to bylo jedno, touha jej úplně ovládla, myslel už jen na Igorovu erekci, jak se tře o tu jeho, a onu ruku, která je oba vedla k vrcholu, jehož dosáhli téměř současně, když Ondru posunul přes okraj stisk zubů na spodním rtu a následně Igorovo táhlé, hlasité zasténání. Ondra ztuhnul v pohybu, tělem se mu prohnala slastná křeč, bílá tekutina se v několika pramenech dostala ven, na jejich podbřišky, kde se smíchala se spermatem druhého muže.

Igor ještě pár vteřin udržoval pomalé tempo na jejich údech, pak si ji utřel do prostěradla vedle sebe. Ondra na něm už regulérně ležel, ale i přes euforii, jež jej pohltila, si uvědomoval, že to nemusí být Igorovi příjemné, takže se svalil vedle a dokonce duchapřítomně svlékl triko, jímž si otřel slabiny, pak ho podal Igorovi, který učinil totéž.

Stejně má v kufru ještě jedno, pomyslel si, když růžové tričko skončilo na zemi. Růžové… jak příhodné, ušklíbl se, ale stejně v sobě nedokázal najít ani stopu lítosti. Užil si to. Sakra, jak si to užil. A ten Igorův pohled před tím, než ho políbil… Muselo se mu to líbit taky.

Jen mu to proběhlo hlavou, Igor přes ně znovu přehodil peřinu. Ondra se na něj zahleděl, koutky rtů mu vyletěly vzhůru, když uviděl, jak spokojený výraz Igor má. Podobný výraz se rozlil i na Ondrově tváři, když se Igor přisunul k němu a… najednou se zatvářil nerozhodně. Jako by nevěděl, co se teď od něj čeká, co si může dovolit, co by od něj Ondra chtěl.

Mladší muž neodolal, přejel dlaní po strništi na Igorově líci a natáhl se pro další polibek, jemnější, procítěnější, než ty předchozí. Vychutnával si jejich dotek na svých, stále z nich cítil alkohol, jehož včera měli oba dostatek.

Příště už možná ani nebude potřeba.

Příště?

Myslel jsem na tebe

20. dubna 2015 v 22:20 | Archea Majuar
Myslel jsem na tebe

Fandom: RPS

Pairing: Ondřej Sokol/Igor Chmela

Warning: +18

Disclaimer: Vše v této povídce je čistá fikce! Nechci tímto pokusem nikomu ublížit ani ničit pověst. Dílo nebylo sepsáno za účelem zisku.

A/N: Přeji vám všem krásný den (ne, vůbec mě neštve, že povídky vydávám kolem půlnoci) a s radostí vám přináším další povídku v rámci porno měsíce. Původně tohle měl být ten závěrečný dílek, ale pokud se mi podaří dokončit ještě něco v tomto stylu nebo alespoň něco podobného, do konce dubna to tady bude. Nemůžu nic slíbit, ve škole toho máme hafo + jsem líné prase + mám ještě i jiné povinnosti, kterými vás nebudu zatěžovat, bo je mi jasné, že vás to asi moc nezajímá. Každopádně díky za podporu :) Enjoy!

Za komentáře děkuji Monice, Sunshine, Profesorovi a speciálně tuto část věnuji Justince, protože tuším, že jsi to v poslední době neměla úplně snadné, tak snad ti to všechno dopadlo v rámci možností dobře... :)

Igor věděl, že to přepísknul. Vypil toho moc, oproti svému standartu neskutečně moc. Hlava se mu motala, chůzi ale ještě zvládal, zbytky čistého rozumu mu pomohly se zvednout od stolu a bez úhony vyjít na ulici. Ovšem místo toho, aby zamířil na hotel, tak se zarazil, jelikož mu na mysli náhle vytanula vzpomínka na…

Byl velmi teplý letní večer, právě měli představení v Bílině. Nebo Vrchlabí. Nebo Chrudimi, to je jedno, prostě se nacházeli někde venku. Během jedné z her se mu Ondřej záhadným způsobem (zřejmě to zavinil Michal) dostal na klín… Několik minut, několik málo minut se k němu tisklo jeho štíhlé tělo, horké kvůli panujícímu počasí, zadkem se otíral o jeho rozkrok, jako by věděl, co mu tím působí…

A není možné, že to vážně věděl? Nebo aspoň tušil…? Igor pochopením vykulil oči, vážně bylo možné, že by Ondřej zaregistroval jeho zájem? Snažil se nic nedát najevo, bránit se tomu, mezi přáteli se tohle přeci nedělá… V jeho stavu jej napadlo jediné. Prostě se zeptat. A tak se konečně vydal směrem k hotelu, kde vyhledal jejich společný pokoj.

Alkohol mu dodal potřebnou sebedůvěru, zaklepat se vůbec neostýchal. Možná se mu to jen zdálo, ale měl pocit, že otevření dveří trvá jeho mladšímu příteli nějak dlouho. Nakonec se ale dočkal a spatřil Ondru, ústa, překvapeně pootevřená, zbrázdil přátelský úsměv.

"Co je?" zeptal se a přejel Igora pohledem od shora dolů, hodnotil jeho stav, jelikož podle jeho výrazu poznal, že upito něco má. Igor se opíral o futra, nic neříkal, jen v jeho očích plálo něco, co tam ještě snad neviděl. Nebo možná ano, ale ne v takové intenzitě. "Vypadáš hladově…" plácnul jen tak, netušil jak jinak nastalou situaci komentovat. Jenže více už říct nestačil.

Igor se jedním krokem dostal dovnitř pokoje, dlaněmi uchopil Ondřejův obličej a přitisknul své rty na ty druhé. Nehýbal se, jen vnímal Ondrovo tělo, čekal na jeho reakci. Mladší muž pozvedl ruce, aby jimi chytil ty Igorovy za zápěstí, strhnul si je z tváře a rozechvěle ustoupil krok dozadu, Igora stále nepouštěl, pouze se na něj z větší vzdálenosti díval.

Zdráhal se uvěřit tomu, že Igor vpadl do pokoje a jen tak jej políbil. Ale jak… náruživě, odhodlaně a ty oči… hleděl jimi přímo do těch Ondrových, téměř vyděšených. Měl podezření, že Igor o něm už nepřemýšlí jako o příteli, chtěl si to nějak ověřit, ale vždy ztratil odvahu. Fakt, že Igi udělal první krok, ho zaskočil, stejně tak jako mu imponoval. Iniciativní Igor se mu líbil, uvědomil si, tělo začalo vykazovat první náznaky vzrušení, mezera mezi nimi zanikla, jak se opět jejich rty setkaly, tentokrát z Ondrova popudu.

Igor pátral v Ondrově výrazu po čemkoliv, co by značilo odpor, než ale stihl cokoliv najít, Ondřej se vrhnul na jeho ústa, ze srdce mu spadl kámen, odhadl to dobře, Ondra o něj skutečně stál… Objal jej kolem pasu a přitisknul si ho k sobě, jeho slabiny na Ondrovu blízkost reagovaly, ještě více pak na jeho povolnost, nechal Igora, aby mu vniknul jazykem do úst, nechal se natisknout na stěnu, nebránil vůbec ničemu.

Vlastně ho ani nepřekvapila Igorova dominance, přesně takového jej chtěl, dominantního a majetnického, tvrdnul jen z těch polibků, které mu rozhodně žádná žena dát nemohla… Stejně jako by ho nevzala pod zadkem. Ondra omotal nohy kolem Igorova pasu, cítil jeho erekci, otíral se o ni svým rozkrokem, těšil se, až ze sebe shodí to proklaté oblečení.

Najednou za svými zády už neměl stěnu, na chvíli zpanikařil, že ztratí rovnováhu, ale Igor ho držel pevně, dokud jej nehodil na postel a doslova ho nevmáčknul do matrace. Kolikrát si tuhle situaci představoval, kolikrát o tom snil a teď se to vážně děje, pomyslel si a nadzvednul se, když se mu druhý muž rozhodl sundat tričko.

Igor se vůbec nedržel zpátky. Hlavou mu rezonovala jen jedna myšlenka. Ondra ho chtěl. Nic víc vědět nepotřeboval. Odnesl si ho do postele, kde se vrátil k jeho rtům, neskutečně lákavým rtům, měl chuť je nejen líbat, ale doufal, že na to bude čas později. Brzy se mu zachtělo prozkoumat i další části těla, které se kolem něj tolik let producírovalo, aniž by si uvědomil, jak krásné je.

Lítostivost ovšem neměl v povaze, a tak jej nic neodradilo od záměru zbavit Ondru rudého trika, aby tím získal přístup k bledé kůži, než ale stihl podniknout cokoliv dalšího, jeho přítel se jal mu svléct několik vrstev najednou, docela zapomněl, že měl na sobě pořád bundu. To ale již za moment bylo minulostí, povalovala se na zemi společně s šedým tričkem, cosi se rozbilo, jak pokojem prolétly boty.

Igor se svými rty přesunul na Ondrův hrudník, moc dobře si uvědomoval tvrdost jak ve svých tak v Ondrových kalhotách, vzrušovalo ho jen pomyšlení, že je jeho přítel tvrdý jen z něj, líbilo se mu, jak jej hladil ve vlasech, zatímco se pečlivě věnoval jeho bradavkám a zkoušel jejich citlivost, trpělivost mu ovšem již docházela, chtěl ho vidět celého…

Mrknul vzhůru, Ondra mu věnoval rozverný úsměv, což Igora povzbudilo v jeho záměru, rozepnul Ondrovi rifle a vsunul do nich dlaň, jež se díky absenci spodního prádla okamžitě mohla sevřít okolo tvrdého orgánu, spokojený sten unikl z Ondrova hrdla, Igor se cítil podobně, ačkoliv netušil, proč, ale nehodlal to zkoumat, jen přejížděl po penisu svého přítele, mámil z něj slastné zvuky, jež lahodily uším, srdci a jeho vlastní erekci.

Ale on se chtěl i dívat, takže zanedlouho už zem okupovaly i kalhoty, Igora jen trochu zaskočilo, že Ondra neměl boxerky, ale na otázky nebyl prostor, hlavně ne ve chvíli, kdy ucítil tlak ve svých slabinách, Ondra ho stisknul přes rifle, v očích stejný hlad, jakým zářily Igorovy. Tomu z pootevřených rtů vyšel tichý sten, fakt, že ho právě dráždil jeho dlouholetý přítel… Kousnul se do rtu, aby nezasténal hlasitěji, popřípadě aby se neudělal jen z té myšlenky.

Přiměl se na sekundu slézt z postele, vysoukal se z riflí, odložil i spodní prádlo, a ačkoliv to nikdy nedělal, podvědomě tušil, že… Dotkl se svými třísly Ondrových, jeho zasténání splynulo s druhým, následně se jejich ústa spojila, zatímco se Igor svou erekcí otíral o Ondrovu… tušil, že to bude příjemné.

"Chci tě," zamumlal mezi polibky, strašně moc ho chtěl.

"Tak si mě vem," zněla odpověď, načež Igorovi došlo, že tak nějak úplně neví, co přesně by měl dělat. Samozřejmě jakousi vizi měl, ale zkušenosti mu chyběly. Ovšem Ondrovy oči, modré jako nebe, mu dodaly sebedůvěru, shlížel do nich, když pomalu, nejistě, sunul dlaň směrem dolů, až dorazil k cíli. Jaké bylo jeho překvapení při zjištění, že…

"Zrovna jsem… když jsi přišel…," zprvu mu nedocházela Ondrova slova, až jakmile dodal: "…myslel jsem na tebe."

Skoro jako film to proběhlo Igorovi hlavou. Jak Ondra dlouho neotvíral, jak neměl spodní prádlo, jak je jeho zadek kluzký… "Myslel jsem na tebe," význam té věty, představa, že tady Ondra ležel, co dělal… netušil, že může ztvrdnout ještě víc, netušil, že může být ještě víc nadržený, musel ho mít hned teď.

Uslyšel jakýsi zvuk, něco jako zavrčení, zřejmě to byl on sám, když nasměroval svůj penis k otvoru a bez problémů se zasunul, Ondrovo zasyknutí se změnilo v zasténání, tohle nemohl vydržet dlouho. Užíval si ten pocit, užíval si úzkost a tlak kolem erekce, Ondrovu blízkost, slyšel ho, cítil ho, vlastnil ho.

Vnímal, jak mu mladší muž vychází vstříc, cítil jeho dlaně na svých zádech, sám se díval, jak jeho přítel přivírá s každým přírazem oči, chvěl se pod ním, vydržel by na ně zírat klidně dál, kdyby Ondra náhle oči dokořán neotevřel, nevěnoval mu dokonale chtíčem žhnoucí pohled… Dával mu najevo, jak moc se mu to líbí, jak moc si vychutnává pocit, mít Igora v sobě.
Bylo mu skoro líto, že nemá šanci to prodloužit, ale těsnost Ondrova těla jej příliš brzy dohnala k vrcholu, bylo to příliš intenzivní, příliš… krásné… proběhlo mu hlavou, když první pramen vystříkl do útrob svého přítele, zatímco ze rtů mu uniklo tentokrát hlasité vzdechnutí, nemohl a ani se nechtěl ovládnout, zvláště ne, když ucítil horkou tekutinu na svém hrudníku a náhlé uvolnění těla pod sebou.

Když otevřel oči, pohled mu padl na Ondrův obličej, z něhož na něj skoro pobaveně koukaly dvě modré duhovky, sršící rošťáctvím a radostí. Musel se usmát, ne, nešlo odolat. Tohle… tohle bylo víc, než vůbec kdy chtěl, měl jeho tělo, ale když se tak díval do Ondrových očí, tak věděl, že dostal daleko víc.

Víčka se mu začala klížit, přepadla jej únava jak z fyzického výkonu, tak z alkoholu. A Ondrova náruč byla tak lákavá…

6. Já tě nechci ztratit

13. dubna 2015 v 23:22 | Archea Majuar |  Já tě nechci ztratit
Já tě nechci ztratit

Prostředí: Star Trek TOS

Pár: James T. Kirk/OC, JTK/Spock

Rating: zase nic a ještě dlouho nic nebude

Prohlášení: Vše v této povídce je čistá fikce! Nechci tímto pokusem nikomu ublížit ani ničit pověst. Dílo nebylo sepsáno za účelem zisku.

A/N: Takhle ukecanou povídku jsem ještě nepsala. Dialogy a dialogy + Jimovy monology. A bude hůř. Ale aspoň se dnes dočkáte něčeho upřímného od Sulua a možná přijde i Spock. Enjoy!

Za komentáře, přízeň a hlavně za podporu a pochopení děkuji Monice, Profesorovi a Jackson :)

Na můstku jsem strávil pouze pár minut. Pohled od výtahu na mou posádku mi způsoboval svírání žaludku. Cítil jsem se jednoduše provinile, že jsem vůbec přemýšlel nad odchodem z Enterprise. Potřásl jsem hlavou, abych se podobných myšlenek zbavil, a zamířil ke Spockovi. Ten mi jen oznámil, že cesta probíhá nadále bez potíží.

Chvíli jsem postával vedle něj. Ani jsem nevěděl, co jsem od něj čekal, snad jsem doufal v pozvání na šachy, snad jen v příjemnou konverzaci. Ovšem nedočkal jsem se ničeho než očividné ignorace. Otočil jsem se tedy na podpatku a odešel. Zmítal jsem se mezi pochopením a rozladěním. Přeci by ho nezabilo, kdyby… něco. Jenže vzápětí jsem si opět připomněl, že je to Spock, že u něj nemůžu předpokládat nějaké přesvědčovací manévry ohledně mého setrvání na Enterprise.

Mrzelo mě to, ale snažil jsem se chápat, že to má prostě v povaze. Vydal jsem se do své kajuty, kde jsem se přiměl pár hodin pracovat. A dařilo se mi, přestože mé myšlenky neustále odbíhaly všude možně. Jakmile jsem dokončil zápis posledních událostí na lodi, zapípal intercom. Shankon.

"Kapitáne," vstoupil s úsměvem na rtech.

"Shankone," oplatil jsem mu projev náklonosti a vstal od stolu. Přešel ke mně a vtiskl mi drobný polibek na ústa, poté se zase vzdálil a usadil se na židli.

"Váháš?" zeptal se zcela klidně. "Přestože nepříliš dobře chápu, jak můžeš udržovat přátelský vztah se Spockem, dokážu respektovat přinejmenším to, že ti zachránil život. Nechtěl jsem jeho typickou vulkánskou povahou argumentovat, ovšem… Jime, vážně chci, abys se mnou odešel na Vespone," díval se mi zpříma do očí, v těch jeho se náhle jako by zablesklo. "A pokud vycítím vhodnou příležitost, je možné, že svou zášť vůči němu neudržím na uzdě."

"Vážím si tvé upřímnost," pokývl jsem hlavou. Nečekal jsem od něj takový přístup, ale byl jsem za něj vděčný. Nedával mi sice žádnou záruku, ovšem i pokus jsem uměl ocenit.

"Víš, původně jsem myslel, že váhat nebudeš," poznamenal pak, "ale když jsi dnes odešel z můstku, viděl jsem, jak se za tebou ohlédl."

Opět zmlknul, zvědavý na mou reakci, na můj výraz, jenž jsem se snažil udržet stále stejný, mírně zaujatý. Uvnitř jsem ale dychtil znát podrobnosti.

"Jestli se mu podaří přemoci tu svou vulkánskou, pokřivenou morálku, a zachovat se jako člověk, pokusí se tě na Enterprise udržet."

"Půjdu za Scottym," oznámil mi poté, co jsem chvíli jen zamyšleně hleděl před sebe, nedokázal jsem si vybavit, že bych Shankona na můstku tehdy viděl. Sám Vulkánec nyní zřejmě doznal, že se mnou kloudná řeč nebude. "Chtěl mi něco ukázat ve strojírně."

"Dobře," usmál jsem, jak nejpřítomněji jsem mohl, a pozoroval jeho vzdalující se záda, mávnutí a pak už jen zavřené dveře. Svěsil jsem hlavu mezi ramena a zhluboka se nadechl. Už jsem začínal mít po krk toho přemýšlení nad možnostmi. V jeden moment jsem si dokonce povzdechl nad tím, proč se mi Shankon musel připlést do života, pak by bylo všechno jednodušší…

Vzápětí jsem si ale vynadal, v žádném případě jsem nemohl svalovat vinu na něj či si na něm dokonce vybít zlost. Ano, zlost, která se ve mně náhle vzedmula. A co udělá kapitán James T. Kirk, když potřebuje upustit páru?

Sebral jsem ze skříňky ručník, opustil kajutu a odebral se do tělocvičny. Příliš mě nenadchlo, že už tam někdo je, ale přítomnost Sulua byla z těch příjemnějších. Občas mě v jeho blízkosti zaplavovaly vzpomínky, jak s rapírem v ruce poskakoval po lodi a s šíleným výrazem ve tváři ohrožoval posádku.

Snad bude dnes klidnější, pomyslel jsem si v duchu a začal se rozcvičovat. Sulu mezitím skončil a usadil se pár metrů ode mě.

"Kapitáne?" oslovil mě a já nevěděl, jestli mám dřív zaúpět nebo utéct. Nakonec jsem neudělal ani jedno a rozhodl se rozhovor překousnout. Však boxovací pytel mi neuteče. Zřejmě.

"Ano, pane Sulu?"

"Směl bych mluvit upřímně?"

"Samozřejmě," kývnul jsem, vyveden z míry tónem jeho hlasu. Zadíval jsem se na svého kormidelníka pečlivěji, náhle mi připadal zranitelný. Tvářil se velmi vážně, ale téměř se přede mnou choulil, oči nejistě zapíchnuté do země. "Týká se to té nabídky velení na Vespone, že je to tak?"

"Ano," přitakal Sulu a vzhlédl. "Pane, nemluvím jen za sebe, ale i za většinu posádky. Jakožto vaši podřízení musíme respektovat vaši volbu, ale chtěl jsem, abyste věděl, že tihle lidé by za vás položili život. Kdykoliv a kdekoliv. Důvěřují vám jako kapitánovi a budou vděční, když zůstanete."

Podrbal jsem se na hlavě a uhnul Suluovu pohledu. Mohl jsem podobnou řeč čekat, Sulu byl vždy na mé straně, ale… tentokrát reprezentoval celou skupinu lidí, většinu posádky. Došlo mi, že na Vespone bych si musel důvěru vybudovat znovu. Tady jsem ji měl, respektive jsem měl Kostru a Spocka, díky nimž jsem získával dva diametrálně odlišné pohledy na problémy.

Co budu mít na Vespone? Shankon není Spock. Je logický, ale také naslouchá svým emocím, stejně jako já.

"Děkuji, pane Sulu, já… děkuji," usmál jsem na něj vlídně, načež jsem se vydal k boxovacímu pytli. Ovšem vztek jsem již neměl. Sulu mi poskytnul dostatečné rozptýlení, přestože jsme se stejně stále bavili o jediném tématu, jež bylo na pořadu dne.

Ale když už jsem byl tady, věnoval jsem nějaký čas cvičení, které jsem ostatně v poslední době zanedbával.


Příjemně znaven jsem se vracel ze sprchy, když mou pozornost upoutal intercom. Na mé ohlášení se ozval Kostra:

"Jime, mám tady pro tebe-" nestačil doříct. Zřejmě nechal ale prst na tlačítku nebo se zaseklo, protože jsem kromě otevření dveří slyšel i příchozího, a jakmile se přiblížil k intercomu, bylo mi jasné, že jde o Spocka. Zůstal jsem stát a poslouchal, přestože jsem věděl, že bych neměl. Ovšem můj takt a vychování ztratili na významu, kdy mi dolehlo k uším Kostrovo: "Vypadáte smutně."

"Potřebuji od vás radu, doktore, nikoliv soucit," reagoval Spock klidně, já si ale nebyl jistý, zda jsem v jeho hlase nezaznamenal stopy podráždění. To by se mu vůbec nepodobalo. Zaujatě jsem vyčkával.

"Tak na co vaše vulkánská logika nestačí, pane Spocku, že žádáte o pomoc zrovna mne?" optal se Kostra kousavě. Následovala chvíle ticha, kterou ukončil můj první důstojník větou, jež mě zastihla naprosto nepřipraveného.

"Nechci ztratit Jima."

Na hradě Sovinec straší

12. dubna 2015 v 23:44 | Davanity
Na hradě Sovinec straší

Fandom: RPS

Pairing: Ondřej Sokol/Igor Chmela

Warning: +18

Disclaimer: Vše v této povídce je čistá fikce! Nechci tímto pokusem nikomu ublížit ani ničit pověst. Dílo nebylo sepsáno za účelem zisku.

A/N: Tentokrát jsem já, Archea Majuar (jak kdybych pronášela nějaký rozsudek, ty jo), pouze publikátor, autorem povídky je má milá Davanity. Dle jejich slov si mám připsat zásluhy za betareading a inspiraci, ale stejně můj veškerý dík patří jen jí. Vám to tak nepřijde, jenže jakožto jediný autor povídek na tento fandom, jsem konečně dostala i já tu možnost přečíst si slash na Ondru s Igim z pera někoho jiného. A za to jsem neskonale vděčná. Díky, Davanity :) Ale to vás stejně nezajímá, raději vám jen prozradím, že povídka se odehrává na hradě Sovinec, což už jste asi z názvu pochopili, takže tady zase kecám úplně zbytečně, ale to přeci nikomu nevadí, protože to nikdo nečte. Eh... Asi mám problém, prostě me ignorujte. Enjoy!

Za komentáře děkuji Monice, Justince a Kapitánce Grumpy Cat :)

Nemohl se ho nabažit. Celé jeho tělo volalo po uvolnění, ale on své potřeby ignoroval, podřídil se mu. Tiskl ho na stěnu a byl vděčný, že našel pro jednou opuštěné místečko. Nehledě na to, kde byli, už to nemohl vydržet. Už ani o trochu déle. Když jej uviděl na jevišti udýchaného a podpíral jej, zatímco zpod šedého trička vykukovalo jeho odhalené bříško, už tam ho napadlo dát ruku trochu níž na sexy zadek pnoucí se pod šedými bokovými kalhotami a musel zatnout všechno své sebeovládání, aby ruku udržel lehce položenou na zádech. Pevně si střežil svůj výraz, aby neunikl ani jeden jeho hladový pohled, ale nemohl se dočkat, až to skončí. Hlediště se vylidní a oni budou sami. Alespoň v rámci možností.

Z myšlenek ho vyrušilo zasténání. Rty se mu zkroutily ve spokojeném úšklebku, když si prohlédl přivřené oči jeho společníka, jeho kolegy, které se zavíraly a znovu otvíraly s přívaly příjemných pocitů. Prsty přejížděly po odhalené hrudi, ale musel ho přeci jen trochu potrápit. Proto nechal jeho kalhoty stále zapnuté, ačkoliv byly jeho příteli už velmi těsné. Chtěl si ho užít. Byl nabitý přívalem energie od diváků a tohle byl nejlepší způsob jak ji využít. I když věděl, že zítra si bude Ondra stěžovat na bolavý zadek, ale to bylo zatím daleko.

Přitiskl se na něj celým svým tělem, ale znemožnil Ondrovi jakékoliv tření, tím že jej chytl za boky a tak utvořil menší prostor mezi jejich vzrušenými těly. Líbilo se mu, když měl převahu, i když většinou byl Ondra dominantnější, proto si ji nyní náležitě střežil.

Užíval si, co všechno s Ondrou jeho počínání dělá. Ačkoliv občas stejně jako teď musel umlčet jeho protesty. Hladově jej políbil a zacpal jeho často velmi ukecaná ústa jazykem. Zatímco prsty po jeho hrudi a bříšku docestovali až do cíle. Rozepnul tmavý pásek, který následoval knoflík a v zápětí i zip. Prsty sklouznul po obdivuhodné erekci, která se tyčila v bílém spodním prádle, a následně jí promnul, což přineslo kýžený výsledek. Ondra mu tlumeně zasténal do úst a naprosto se uvolnil. Přenechal Igorovi otěže a nechal jej dělat, cokoliv si zamanul, čehož, musel Igor náležitě využít.

Měl ho celého ve své moci. Prsty dál klouzaly přes spodní prádlo, které nezůstalo bez poskvrny, než ruku vyndal a úplně se odtáhl od roztouženého těla. Prohlížel si sladce naběhlé rty a v modrých hloubkách jeho očí, jež se s třepotáním řas otevřely, by se mohl utopit, kdyby neměl mnohem lepší věci na práci.

Rty se vydal na prohlídku toho krásně pružného těla. Nejdříve sjel rty po krku. Jazykem polaskal jamku klíční kosti, než se dostal k velmi citlivému bodu nebo spíše bodům. Prsty jedné ruky promnul ztvrdlou bradavku, zatímco rty polaskaly tu druhou. Okamžitě se jeho společník propnul a celkem hlasitě mu dal najevo, na co je velmi citlivý a co to v něm vyvolává. Kdyby neměl plné rty, nebo spíše pusu plnou práce roztáhl by se mu na tváři jeho poměrně vzácný úsměv, ale to muselo počkat. Věnoval stejnou péči rty i druhé, než jemně sklouzl po bříšku, zatímco oči zvedl k Ondrově tváři, která byla stejně napnutá jako jeho vzrušené tělo. Byl lehce zpocený, ale se skousnutým spodním rtem byl kouzelný.

Bylo mu jasné, kde je příčina. Ondra nikdy nehodlal prosit, i když to nakonec tak dopadlo, tohle byly jen poslední zbytky sebekontroly z jeho strany. Pobaveně se ušklíbl a jazykem sklouzl do pupíku, než se dostal k podbřišku. Jemně jej zasypal polibky, než Ondrovo tělo na chvíli opustil, aby jej zbavil úzkých šedých kalhot. Musel se usmát, když si povšiml, jak se Ondra třese vzrušením a byl si jist, že kdyby nebyl opřený, nejspíš by se už dávno poroučel na zem, ačkoliv to nebylo špatné místo, pro aktivity budoucí. Kalhoty odhodil, ale prádlo mu stále nechal. Prohlížel si jej, dokud neuslyšel něco, co znělo jako naprosté jasné zakňučení, i když v normálním stavu by to Ondra nikdy nepřiznal. Nemohl ho dál trápit. Vrátil se k jeho podbřišku a prádlo lehce stáhnul, přesto, nechal bavlněnou látku dál přes jeho penis, zatímco rty laskal okolí a horkým dechem ovíval jeho stále zakryté mužství. Až po notné chvíli doprovázeny zrychleným dechem jeho společníka jej milostivě osvobodil a spokojeně se usmál. Neodolal a naběhlé mužství polaskal lehce jazykem. Nejdříve jej jen lehce olízl špičkou jazyka, než do rtů vsál celou zarudlou špičku.

"Igi," vzneslo se toužebně od Ondrových rtů, zatímco se v jeho krátkých vlasech objevily prsty jeho talentovaného kolegy. Jen jej to ještě více nabudilo. Pohltil tak celou erekci pomalu do úst a začal ji nejdříve pomalu zpracovávat, samozřejmě se nesnažil hrát odvážného a tak si dopomáhal prsty. Pohrával si s jeho varlaty, zatímco se dostal do pravidelného tempa, v němž ho laskal. Střídavě jej sál, střídavě opečovával jazykem. Velmi důkladně si s ním pohrával a nechal nakonec jen jeho ruce určit si to nejsprávnější tempo, které jej dovede k vrcholu.

Netrvalo to dlouho a on ucítil, jak je jeho přítel blízko. Stačilo už jen pár správných tahů a jeho ústa byla plná horkého spermatu, zatímco po tlumeném výkřiku jeho kolega ještě stále vydýchával prožitý orgasmus. Až v tuto chvíli si Igor začal být znovu až bolestně vědom svého naběhlého mužství, stále ještě pod těsnou látkou džínsů, žádoucí po patřičném uvolnění.

Vzhlédl ke svému příteli, který byl tentokrát již uvolněně opřený o stěnu, jeho modré oči se schovávaly za víčky, jen pomalu se jeho dech vracel k normálu a Igorovi bylo jasné, co přesně teď chce udělat a také to uskutečnil. Vzal Ondru za ruce a stáhl ho dolů k sobě. Byl spokojený, že se Ondra nebránil a ihned se přitiskl na jeho naběhlé popraskané rty. Jemně je jazykem polaskal, než vklouzl dovnitř, zatímco Ondru položil na zem a uvelebil se mezi jeho stehny. Věděl, že teď spíše mučí sám sebe, ale pořád platilo, že si tohle vše chtěl vychutnat, než se mu naskytne zas taková příležitost.

Jakmile rozpojili rty, aby do sebe oba dostali drahocenný kyslík, Igor neztrácel čas a vysadil si nohy svého společníka na ramena. Ihned se sklonil k jeho již znovu probuzenému penisu. Ačkoliv jeho naběhlému mužství zatím konkurovat nemohl, na tváři se mu i tak objevil spokojený úšklebek. Znovu jej polaskal jazykem i rty, ale velmi se u něj nezdržoval, jazykem sklouzl po varlatech, až se dostal k jeho cíli. Cítil znovu objevené chvění těla mladšího muže pod sebou a vydal se na cestu za rozkoší pro ně oba, ačkoliv si on sám musel ještě chvíli počkat. Věděl, že už to nebude trvat dlouho a bude si brát jeho tělo znovu a znovu. Jen ta představa jej samotného přiváděla ještě do většího varu.

Ondra se pod náporem jeho jazyka prohnul a zalapal po dechu. Kdyby mohl, pořádně by se usmál nad tím, jak moc ho vzrušuje mít svého kolegu tak pod kontrolou. Jazykem střídavě klouzal dovnitř a ven, vyvíjel různý tlak a rychlost a až když si byl jistý, že víc už ani jeden z nich nedokáže vydržet, konečně osvobodil své mužství z džínů. Rty, vyhledali rty mladšího muže, na které se ihned přisál, zatímco špičkou penisu se otíral o citlivý a stejně tak roztoužený otvor. Než pomalu vtlačil špičku penisu dovnitř. Oba muži tlumeně zasténali. Igor jemně prsty přejížděl po Ondrově pokožce v jistém konejšivém gestu, než celá jeho erekce zmizela v hlubinách jeho těla. Oba ztěžka dýchali. Rty se setkávali a znovu rozcházely, zatímco jimi proudila hříšná slova, vzdechy, steny a nakonec i toužebné výkřiky jak se o sebe jejich těla třela a Igor konečně mohl vybít všechnu svou předešlou frustraci, jež jej přiváděla k šílenství. Tvrději a rychleji přirážel, zatímco se Ondrovi ruce omotali kolem jeho krku a téměř jej drtili k jeho tělu.

Nestěžoval si. Prsty vklouzl k již dávno probuzené erekci a brzy se mu podařilo sladit přírazy s jeho rukou. Vyvrcholení na sebe nenechalo dlouho čekat. Ondra byl první, který již znovu křičel jeho jméno v slastných křečích vyvrcholení a dovedl tak Igora k jeho vlastnímu. Stačilo pár dalších přírazů a svalil se na svého přítele. Obě těla se k sobě ještě notnou chvíli tiskla, než Igor s tichým mlasknutím opustil ten pěkný zadek, pro který by snad vraždil. I tak se mu ještě nechtělo opouštět prostory divadla. Oba se v tichosti nasoukali do kalhot a jen tak vedle sebe leželi. Věděli, že už to dávno přesáhlo jen určitou potřebu, ukojení zvířecích pudů. Bylo to dávno už něco víc...

Firework

7. dubna 2015 v 0:41 | Archea Majuar
Firework

Fandom: RPS

Pairing: Ondřej Sokol/Igor Chmela

Warning: +18, roleplay, double penetration neboli hrajeme si s pendrekem

Disclaimer: Vše v této povídce je čistá fikce! Nechci tímto pokusem nikomu ublížit ani ničit pověst. Dílo nebylo sepsáno za účelem zisku.

A/N: Název neřešte, prostě jsem poslouchala cover od Petera Hollense na song Firework, žádné hrátky s ohněm nečekejte... I když :D Za nápad a podporu a vůbec za vznik povídky děkuji mé milé DAVANITY, jež je mi oporou i v těch nejkrutějších časech (myšlen prostředek semestru a průběžné testy). Každopádně jsem ráda, že se měsíc se Sokol/Chmela pornem setkal s pozitivní odezvou, takže vám přináším další část, asi zvrhlejší než tu předchozí, ale kdo jsem já, abych soudila míru zvrhlosti... Enjoy! :)

Za komentáře děkuji Monice, Sunshine a Justince :)


Tiše otevřel dveře do pokoje. V tlumeném světle spatřil obrovskou postel, na první pohled pohodlnou, vedle pak stál noční stolek a na něm vše, co by si každý zákazník mohl ke své spokojenosti přát. Vešel dovnitř a poohlížel se po tom dotyčném, s nímž měl strávit noc. Došel k posteli, letmo dotekem zkusil její pružnost, načež se otočil po vrzavém zvuku, jenž se ozval za jeho zády.

Upoutal jej na první pohled. Vypadal přesně tak, o jakého žádal. Vysoký, štíhlý, světlé oči a hnědé vlasy, to, že byl opravdu krásný, už byla lahodná třešnička na dortu. Díval se na něj nesměle, jako by byl jeho první. Dle slov majitelky ovšem měl mnoho zkušeností, nikdo od něj neodcházel nespokojen. Při téhle myšlence si uvědomil, že už teď mu ve slabinách probíhá tvrdnoucí proces, a to se jen kochá tím nádherným mužem…

Ten snad tušil, že si jej chce jeho dnešní pán pořádně prohlédnout, a tak opustil své místo ve dveřích koupelny a přešel doprostřed pokoje, přímo pod zářící lustr. Ve světle byl ještě krásnější, navíc mu vybrané oblečení neskutečně slušelo. Hlavně ta volná, bílá košile, dlouhé rukávy mu sahaly až k zápěstním kloubům, prsty ji nejistě svíral v dlaních, trup mu sice neobepínala, ale přesto v ní vypadal sexy. Světle modré, bokové rifle, nahoře skryté pod lemem oné dlouhé košile, dole končily těsně pod kotníky, bosými chodidly postával na měkkém koberci.

A ne, vůbec mu neušla vyboulenina v jeho rozkroku. Vybavení zde zřejmě bylo na opravdu vysoké úrovni.
Ale proč se jen dívat, že? pomyslel si a pomalými kroky se přemístil k druhému muži, jenž jej ostražitě pozoroval ocelově šedýma očima. Zastavil se pár centimetrů před ním, pozvedl ruku a přejel prsty po tváři, jemné na dotek.

"Jak se jmenuješ?" zeptal se, zrak upřený na svůj palec, nyní věnující se jeho rtům.

"Ondřej," odpověděl poslušně, zatímco sledoval staršího muže, jak zírá na jeho ústa, pak sklouzl pohledem níž, přes černou uniformu, letmo spatřil odlesk pout, pendrek, pistoli, v tmavých kalhotách pak něco ještě mnohem nebezpečnějšího. Policistu v posteli ještě neměl, většinou se jim snažil vyhýbat, přeci jen, při jeho práci to bylo nejmoudřejší řešení, ale tenhle…

Byl z něj nejistý. Už si zvykl na to, co dělal, dokázal si to i užít, jenže ještě nikdy nepocítil k někomu, kdo chtěl využít jeho služeb, takovou náklonost od prvního pohledu. Pak ty jeho oči, ten dotek, jeho vůně… hlavně ta vůně, nádherná, mužná, vznášela se v celé místnosti.

"Svlékni se," vytrhl jej z myšlenek pokyn. Náhle se jej druhý muž nedotýkal, poodstoupil a opřel se o zeď, jeho upřený, intenzivní pohled způsoboval Ondrovi husí kůži, následovanou vlnou horka, když i jemu došlo, že ho pán vzrušil jen tím, že tady byl, věděl, že jeho erekce byla v tak upnutých kalhotách nepřehlédnutelná.

Knoflík po knoflíku si tedy rozepínal košili, on se na něj díval, líbilo se mu, jak se postupně odhaluje víc a víc bledé kůže, až mohl vidět celý, nahý hrudník, včetně cestičky chloupků na břichu, mířících do slabin. Založil si ruce na prsou a pozoroval Ondřeje dál, pousmál se nad tím, jak zápasil s knoflíkem u riflí, očividně byl nervózní, přestože netušil proč. Musel tohle dělat stokrát.

Ondra odložil i světlé rifle, a když si chtěl stáhnout i boxerky, muž jej zarazil. Pokynul mu, aby si vylezl na postel, lehl si na záda a dal ruce nad hlavu.

"Kdyby byl nějaký problém, řekni mi to," oznámil mu klidným hlasem, Ondra v jeho očích vyčetl starost, nebo spíše cit. Nechtěl mu nijak ublížit, viděl to na něm, proto mu bez řečí dovolil, aby mu spoutal ruce želízky, chladila, netlačila. Pod hlavou měl polštář, druhý mu byl umístěn pod boky, netušil, co přesně se bude dít, ale jedno věděl jistě. Je v bezpečí, tenhle jej jen bezohledně nezneužije, tenhle ne…

Koukal, jak starší muž vytahuje z nočního stolku lahvičku lubrikantu, pokládá ji vedle něj a sám usedá na postel. Roztáhl mu nohy od sebe a pokrčil je v kolenou, pak si vlezl mezi ně a nahnul se na něj, tvář náhle blízko, jejich výdechy se mísily, hnědé oči zářily hladem. A ta vůně… nikdy necítil nic tak omamujícího, vnímal, jak se chvěje jen z ní, nebo možná i z té těsné blízkosti stále oblečeného muže, muže v sexy policejní uniformě, šel z něj respekt, zároveň se cítil moc dobře, chráněně.

Strašně rád by se jej dotknul, stisknul ta široká ramena v dlaních, pohladil jeho tvář, porostlou strništěm, přejet prsty po hrudníku, zádech, dostal se níž… Polknul, míra jeho vzrušení rostla každou vteřinou, již strávil smýšlením o muži, jež ho spoutal a díval se na něj jako predátor. A stejně tak jej i políbil. Dominantně, vášnivě, přesto jaksi konejšivě, jednoduše v něm bylo něco, co Ondru nutilo se dobrovolně podřídit, důvěřovat mu.

Jeho mužná vůně jej zasáhla v nové vlně, necítil už nic jiného než jeho…

"Jsem Igor, kdybys náhodou chtěl křičet mé jméno," zašeptal muž, když mu dal možnost se pořádně nadechnout, pak pokračoval v polibku a toleroval Ondřejovy pokusy třít svůj rozkrok o ten jeho. Všiml si, jak se mladší muž pod ním chvěl, lichotilo mu, co s ním dokázal udělat. Sám se těšil, až se do toho krásného, pružného těla zanoří, ale měl v plánu ještě něco jiného.

Opustil ty poddajné rty, nechal jejich jazyky se ještě chvíli škádlit jen tak, poté se ale stáhnul a sundal Ondřejovi boxerky. Tváří se mu mihnul hladový výraz, když se zadíval na působivou erekci mladšího muže, její špička se leskla díky tekutině, ne, nemohl odolat, naklonil se a vzal do úst aspoň žalud, přejel po něm jazykem a vymámil z Ondřeje hlasitý sten, překvapený a zároveň nadšený, určitě by rád, aby Igor pokračoval.

Proto mručením zaprotestoval, když se nic dalšího nekonalo a mokré teplo z jeho penisu zmizelo. Jinak si ale odporovat nedovolil, chlad želízek na zápěstích mu připomněl, kdo že je tady pánem. To zřejmě věděl i Igor, takřka se na něj culící od jeho nohou, vzápětí se ale přestal zaměřovat na jeho výraz, neboť v oblasti vstupu ucítil kluzký prst, kroužící, hladící.
Unikl mu tichý sten, když první článek ucítil v sobě, pak další, zanedlouho už se v něm pohybovaly dva prsty, nepotřeboval pečlivou přípravu, ale z nějakého důvodu se mu jí dostávalo. Při třetím prstu už nedokázal kontrolovat své boky, jež proti nim přirážely, chtěl už něco většího, tvrdšího...

Proto zvrátil hlavu a se slastným povzdechem přijal věc podstatně jiných rozměrů, samozřejmě nešla nadoraz, zase takový fajnšmekr nebyl, ale příjemně ho naplnila, dotýkala se jej přesně tam, kde měla. Igor pozorně sledoval Ondřejovu tvář, dlaní jej hladil na bříšku, zatímco pomalu do něj opatrně zasunoval pendrek, pak sklopil zrak níže, fascinoval ho pohled tu černou věc, jak postupně mizela uvnitř, díky lubrikantu úplně bez odporu.

Promnul si vlastní rozkrok, pendrek povytáhl a znovu jej nechal částečně zmizet, potom rychleji, prudčeji, až se Ondřeji zadrhl dech v hrdle, vyšel jeho pohybům vstříc, Igor si prohlíželo jeho tělo, lesknoucí se potem, tvář, z níž čišela slast, jeho erekci, věnoval jí pár doteků, za což byl odměněn zachvěním celého těla a stenem, jenž lahodil Igorových uším. Šukal ho tím pendrekem, loudil z něj steny, mohl by jej nechat se udělat i jen takhle, zapřemýšlel, ale sevření zápěstí jej vyrušilo od záměru.

Zadíval se do šedých očí, vlastně takřka černých, jak duhovka nebyla v záplavě černé vidět, a měl co dělat, aby se sám neudělal jen z toho pohledu na Ondřejův obličej, takhle vzrušený, roztoužený… takhle byl ještě krásnější.

"Igi…" řekl tak tiše, že se starší muž naklonil, aby jej lépe slyšel, vzápětí ho Ondřej chytil spoutanýma rukama za uniformu a přitáhl si jeho tvář co nejblíže své. "Vraž ho do mě," pronesl prosebně, když ale Igor začal pendrek vytahovat, zavrtěl hlavou a pokračoval, "nech to tam…" na Igorův zmatený výraz dodal: "chci oba..."

Igor pochopení vykulil oči, překvapený Ondřejovou žádostí. Hlavou mu prolétly myšlenky na bezpečnost, ale pendrek nebyl samozřejmě pravý, byl speciálně upravený pro… svůj účel. Ondrův výraz, skousnuté rty, v očích touhu… musel to mít, prostě musel.

Kývnul, zasunul plynulým pohybem černou věc zpět a vrátil svou pozornost k roztaženému otvoru, na prsty si nanesl ještě více lubrikantu a jal se svého přítele připravit na větší vpád, na něco, co ho ani ve snu nenapadlo, že by zkusili. Zvrácení na to ale byli dost.

Zatímco se snažil Ondru roztáhnout ještě více, pomalu pohyboval pendrekem, klouzal úplně lehce, stále snadněji, na prstech cítil Ondřejův tep, v uších mu zněly steny… Přesvědčil se, že by to mělo stačit a letmo mrknul na výraz mladšího muže a všiml si jeho rukou. Rozhodl se jej zbavit pout, stejně se jejich hra podivným způsobem zvrtla, i když snad ne špatným směrem.

Odemkl želízka a položil je na stolek vedle svého opasku se zbraní, pak se konečně dostal k tomu, že si rozepnul kalhoty a stiskl v dlani svou erekci, v rychlosti na ni nanesl lubrikant a žalud přitisknul ke vstupu.

Pohladil Ondru po stehně, pak po boku, čímž si získal jeho pozornost, mladší muž se na něj prosebně zadíval a kývl, načež se Igor zapřel rukou o postel a opatrně do něj vniknul. Vzápětí jej pohltilo teplo Ondřejova těla, ze rtů mu uniklo něco mezi stenem a zavrčením, byl těsnější než dřív, pendrek uvnitř ničemu nevadil, kluzký, horký, pohyboval se společně s ním…

Zpočátku přirážel jen velmi pozvolna, aby si jeho přítel zvykl, uvědomil si, že Ondra zatíná prsty do jeho uniformy, drtí ji v dlaních, ale jeho vzdechy bolestně nezněly, právě naopak. Oči měl zavřené a Igor si nemohl pomoct, na chvíli přestal se vším a jen umístil dva jemné polibky na chvějící se víčka, jež se po té otevřela, na Ondrových rtech se mihnul úsměv.

Ale Igor chápal, že tak úplně není ve stavu na něžnosti, on sám už byl vzrušený na nejvyšší míru a sakra potřeboval uvolnění, zrychlil tempo a zvýšil sílu přírazů, pendrek Ondrův zadek projížděl s podobnou razancí, a tak měl Igor druhou ruku volnou, umístil ji na erekci svého milence, doposud opomíjenou, možná už i bolavou, stačil přes ni jen párkrát přejet, a pokojem se rozlehlo zvířecí zavrčení.

Ondřej se ještě víc rozklepal a na jejich bříška a Igorovu ruku dopadlo několik bílých pramenů, jeho svaly se v orgasmické křeči stáhly natolik, že poslaly na vrchol i Igora. Dechu se mu najednou nedostávalo, jen ze setrvačnosti se dál pohyboval, zatímco plnil Ondrovy útroby spermatem.

Když se jakž takž vzpamatoval, opustil jeho tělo a pendrek někam odhodil, pak se vrátil k Ondrově tváři a jemně jej pohladil, hledaje ujištění, že je v pořádku. Unavený, přesto rozverný úsměv jej uklidnil, lehl si vedle něj na záda a jen tak společně odpočívali.

"Máš zvláštní přání," ozvalo se vedle něj. Natočil hlavu a tázavě pozvedl obočí.

"No, chtěl jsi být policista a já měl být děvka. Vážně jsem se snažil, udělal jsem všechno, co jsi chtěl, ale nevím, jestli ty sis svou roli dostatečně užil," řekl mu upřímně Ondřej. Myslel si, že se Igor bude chovat více jako nějaký vychytralý policajt, nějaký hajzl z porna, co se bude snažit využít situaci. A přitom on se o něj vlastně jen něžně postaral.

"Pomáhat a chránit, tak zní jejich heslo, ne?"

Ondra kývnul a po pár vteřinách se musel usmát. Vážně by mohl od Igora čekat, že se vůči němu bude chovat neohleduplně?

"Takže jsi mi pomohl od mé nadrženosti," zkonstatoval situaci. Že se nemýlil, mu potvrdil Igorův úšklebek. "Tím, že jsi mě ošukal pendrekem…"

"Když to takhle řekneš, nezní to tak sexy, jako to vypadá," zablesklo se Igorovi v očích, přestože větu pronesl naprosto konverzačním tónem. Ondra souhlasil a zívl, pak se obrátil na bok a starší muž jej bez okolků objal.

"…a chránit," usmál se něžně, prohrábnul Ondrovi vlasy a nechal jej, aby si na něm ustlal.
"Tu uniformu si ale necháme."

"Jak chceš," neodporoval Igor, padla mu jako ulitá, navíc si v ní připadal vážně dobře. Mohla by se ještě hodit… "Co blbneš?" dotázal se pobaveně, když uslyšel Ondru hlasitě čenichat.

"Strašně krásně voníš," řekl popravdě, přestal Igora oňufávat a prostě se uložil ke spánku, Igor jej držel, a zanedlouho se pokojem nesl už jen dvě pravidelná oddechování.

Just For You

1. dubna 2015 v 0:19 | Archea Majuar
Just For You

Fandom: RPS

Pairing: Ondřej Sokol/Igor Chmela

Warning: +18 (+ dvě nebezpečně podivná slovní spojení)

Disclaimer: Vše v této povídce je čistá fikce! Nechci tímto pokusem nikomu ublížit ani ničit pověst. Dílo nebylo sepsáno za účelem zisku.

A/N: Asi není na co čekat, vyhlásila jsem (jsem to ale šikovná holka :D) měsíc se Sokol/Chmela pornem, tak tady máte první kousek. Vztahuje se k výletu kluků do Londýna a premiéře filmu Vybíjená (neviděla jsem, nechci vidět, nehodnotím), na níž mi jednoduše Ondra přišel, jako by byl nejraději jinde. A proč ne zrovna na pokoji? S Igorem? S Igorem v něm? Proč to tady píšu, stejně jste tady jen kvůli pornu, takže nebudu zdržovat a Enjoy! :)

Vešel do pokoje, odložil bundu a rozsvítil. Jaké bylo jeho překvapení, když zjistil, že není v místnosti sám. Původně myslel, že prostě jen zapomněl zamknout, ale problém byl očividně jinde. V jednom z křesel apartmánu seděl Ondřej. Úplně tiše, nehýbal se, jen se na něj díval. Igor z něj neměl příliš dobrý pocit. Nevěděl, jestli to jen umocňovalo jeho tmavé oblečení…černá mikina, džíny…nebo… proč mu přišel tak najednou zranitelný? Skoro se v tom křesle ztrácel, jako by to ani nebyl on.

Prázdný pohled, kruhy pod očima, bledý jako majitel vápenky. A nemohl popřít, že se mu Ondra nezdál v pořádku už nějakou dobu, něco s ním nebylo v pořádku. Možná by pro něj mohl něco udělat. Nic se tím sice nevyřeší, pravděpodobně tedy ne, ale co když… Náladu by mu to zvednout mohlo, třeba i energii dodat. Rozhodně neměl co ztratit.

Zamknul dveře, pak prolétl koupelnou.

"Co premiéra?" ozval se z ložnice, kde se zbavil přebytečného oblečení, do hlavní části pokoje se vrátil jen v riflích a triku.

"Nic zajímavého," zněla znuděná odpověď.

Igor jej chvíli zpovzdálí pozoroval, zvažoval, zda to byl vůbec dobrý nápad, jestli by neměl raději nechat Ondru být, ať se s tím vypořádá po svém. Když si ale vzpomněl na ty oči, bezedná modř plná beznaděje, deprese jeho osobou cloumající… Cítil potřebu mu nějak pomoct, dát najevo, že nikdy není sám, že o něj pořád stojí.

"Pojď sem."

Ondra sebou trhnul, i když Igor nepromluvil nijak hlasitě. Nohy jej ale samovolně donesly až k němu, zastavil se těsně před svým přítelem, otvíral ústa se záměrem se zeptat, o co jde, ale slova zůstala nevyřčena. Zadrhla se mu v krku, když jej Igor hřbetem ruky pohladil po tváři, něžný pohled hnědých očí jej uzemnil, vzmohl se jen na nejistý úsměv, snad se i lehce začervenal. Na podobná gesta jinak zareagovat neuměl…

Jen jeden dotek, jeden dotek a už se usmívá. Málo, ale usmívá, pomyslel si Igor, příjemně zaskočen tím, jak Ondra rychle roztál. S úsměvem na rtech hned vypadal více jako on. Tohle očividně bylo odsouzeno k tomu, aby to fungovalo.

Rozvážně se k druhému muži ještě více přiblížil, zvolna narušuje jeho osobní prostor, odporu se ale nedočkal ani v nejmenším. A tak mu nic nebránilo, aby spojil jejich rty v měkkém, pomalém polibku, jenž měl být předzvěstí něčeho většího, intenzivnějšího… Prsty zabloudily do vlasů, druhou dlaní sklouznul na Ondrův bok, ale nebylo to ono, když byl pořád oblečen v hrubé mikině. Musel s tím něco udělat.

V jednu chvíli se stáhnul, chytil lem Ondrovy mikiny, a zatímco mu ji sundával, dotáhnul jej až do ložnice. Tam odložil černý kus oděvu na židli a obrátil svou pozornost zpět k Ondrovi, náhle se doslova tisknoucímu na jeho tělo, jež nezůstalo vůči hřejivé blízkosti odolné, vibrace vzrušení rozechvívaly každý nerv, v místnosti se výrazně oteplilo, krev započala migraci na jih…

Stejně tak cítil, zejména v oblasti svého stehna, že i jeho příteli se nastalá situace zamlouvá, jeho spodní ret byl sán Ondrovými ústy, sám se konečně mohl dlaněmi dostat na holou kůži, vklouzl pod triko, horká pokožka se pod jeho dlaněmi zachvěla, byla tak jemná. Nechal své rty, aby se nyní věnovaly Ondrově čelisti, hladce oholené, vonící po vodě po holení. Jakmile Ondra naklonil hlavu, získal prostor k jeho krku, kterýžto rovněž poctil svou přítomností, pozornost věnoval především ohryzku, jemně okusoval tenkou kůži, vychutnával si zvuky, jež Ondra vydával, příjemně mručivé, změnily se v tiché steny, když zuby přejel po vystouplé žíle.

Pak se vrátil zpět k ústům, náruživě přijímajícím další polibek, tentokrát dravější než dříve, se stoupající hladinou vzrušení rostla jejich potřeba po kontaktu, polibek stával hladovějším. Igor si jasně uvědomoval erekci svého přítele, nejprve ale bylo potřeba zbavit Ondru zbytku oblečení.

Poodstoupil a musel se pousmát, když si Ondra triko sundal sám rychlostí blesku, podobný zápal prokázal při soukání se z kalhot, ponožky ten střelhbitý striptýz zakončily. Igor pak jen svého přítele šťouchl do hrudi a Ondra pozadu dopadl na postel. Stěžovat si ale rozhodně nehodlal, alespoň ne ve chvíli, kdy se k němu Igor přidal a znovu mu začal ožužlávat krk.

"Co bys chtěl?" zašeptal mu do kůže, vlhké od vlastních rtů a místy lehce zarudlé od zubů. Rozkročil se nad ležícím tělem a přesunul se níž, strništěm poškrábal pokožku na hrudi i na bříšku, jazykem poškádlil podbřišek, až se Ondra zachvěl.

Znovu se vrátil k Ondrově tváři a lehl si vedle něj, nyní putoval po jeho těle jen dlaní, oči upíral do těch modrých, vzrušením zářícím. Prsty zasunul pod lem spodního prádla, rty sklonil k Ondrovu uchu a tiše se ptal:

"Copak se ti dnes líbilo? Měl bych tě vykouřit…?" odpovědí mu bylo přikývnutí. "nebo by sis mě třeba chtěl vzít? Nebo já tebe?" věděl, že Ondra mu asi nebude schopen podat srozumitelnou odpověď, určitě ne, dokud ho bude pouze škádlit v okolí erekce … teď by mu odsouhlasil cokoliv, jen aby se jej konečně dotknul.

A tak to udělal, začal líně přejíždět po tvrdé délce, roztíral po ní preejakulát, mezitím poslouchal Ondrovo zrychlené dýchání, jak se mu na čele začal perlit pot, jak se modř v jeho očích ztrácí v záplavě černé. Bolestně si uvědomil svou vlastní erekci, uvězněnou stále v riflích, jež jen ještě více ztvrdla při pomyšlení, že jen on sám dostal Ondru do takového stavu… A to byli skoro na začátku.

Ale dnes dělal všechno jen kvůli němu, jen pro něj, chtěl, aby si to Ondra užil co nejvíce, aby nezapomínal na to, že tady je pro něj, ať už se děje cokoliv.

"Ošukej mě…" vytrhlo jej z myšlenek zavrčení. Zamrkal a zaměřil se na Ondrův obličej, jeho zamžené oči intenzivně hleděly do hnědých. "Prosím."

Igor byl náhlou prosbou natolik konsternován, že jen přikývnul a podvolil se tlaku Ondrovy dlaně, jež si jej přitáhla k polibku. Líbal ho tak něžně, jak toho byl schopen, kontakt jejich rtů na moment přerušili, když se Ondra rozhodl Igorovi přetáhnout triko přes hlavu, starší muž pak vydal spokojený zvuk, jakmile na své kůži ucítil ruce, hladící jej po zádech, bocích, žebrech, pak jej uchopily za zadek a nasměrovaly nad sebe. Ani se nenadál a jeho kalhoty byly staženy níže.

Nerad je ale měl omotané kolem nohou, takže se chtě nechtě musel od Ondrových úst odtrhnout, vytáhnout z kalhot lubrikant a pak je i se spodním prádlem odhodit stranou. Vrátil pozornost ke svému příteli, vyhledal očima ty jeho a s takřka vyzývavým úsměvem mu stáhnul boxerky. Stále udržuje oční kontakt, olízl horkým jazykem celou horkou délku a špičkou zakmital po žaludu, Ondrovo zasténání mu udělalo nesmírně dobře.

Namazanými prsty jej pak začal připravovat, ačkoliv ani nemusel, přeci jen to poprvé nedělali, ale tak nějak se moc rád díval, jak se Ondra pod jeho péčí svíjí. Jemně se v něm pohyboval, roztahoval ho a sem tam se otřel o prostatu, ten slastný výraz na Ondrově tváři jednoduše miloval. Vydržel by mu tohle dělat, dokud by se neudělal jen z prstů v zadku, pamatoval na to, že Ondra si přál něco jiného.

Chtěl ho v sobě, pousmál se a vytáhl prsty ven, načež nanesl lubrikant na svou erekci, čekající, až se konečně bude moct zasunout do toho krásného, štíhlého těla. Naklonil se nad ně, počkal, až Ondra zaostří na jeho tvář a otřel se špičkou o rýhy mezi jeho půlkami.

Ondra jako by mu četl myšlenky, přesně věděl, co od něj chce Igor slyšet…

"Prosím, Igi," uniklo mu ze rtů, načež uslyšel hrdelní zasténání svého přítele a pak už jen cítil, jak ho roztahuje, naplňuje a jak je mu dobře. Ale stejně jako Igor potřeboval víc, jeho opatrné, pomalé pohyby mu nestačily.

Když Igor neviděl, že by cokoliv Ondrovi nebylo příjemné, postupně se vzdával sebekontroly, nechal se unášet zvířecí touhou po svém milenci, v jednu chvíli jej kousal do ramene, v druhou se otíral rty o jeho ústa, vnímal, jak se jeho přírazy stávajíc prudšími, jejich steny se slévaly, nevěděl, jestli jako děvka sténá on nebo Ondra a bylo mu to jedno, věděl, že se to Ondrovi líbí, nejen díky tomu, jak zatínal nehty do jeho zad, vycházel mu vstříc...

Sklouznul dlaní přes Ondrův potem pokrytý hrudník až k jeho erekci, v rychlém tempu ji laskal, když na tváři ucítil dotek dlaní, otevřel oči, o kterých netušil, kdy je vůbec zavřel. Ale to nebylo podstatné, hlavní byl ten pohled, jakým se na něj Ondra díval, směsice chtíče, vzrušení, lásky, vděčnosti… Věděl, že ho miluje, nemusel nic říkat, stačily jen činy, gesta, pohledy… Věděl to už dlouho, a přesto jej zrovna tenhle pohled poslal přes okraj.

Naprosto ztratil pojem o naše, netušil, jak dlouho se ještě v Ondrovi pohyboval, ale zcela přesně si vybavil, jak se druhý muž tvářil, když i on dosáhl vyvrcholení, když bílé prameny pokryly jeho dlaň a Ondrovo bříško, když se nehty na jeho zádech zaryly nejhlouběji.

Neriskoval, že mu svaly vypoví poslušnost, tak z Ondry co nejrychleji slezl a lehl si na bok vedle něj, ukojeně a spokojeně sledoval, jak se Ondra dává dohromady. Co ale nečekal, bylo spontánní objetí. Najednou měl znova ruce kolem sebe, ležel na zádech, Ondru téměř na sobě, Igor ale jen pobaveně a možná trochu dojatě pozvedl koutky úst. Zvedl ze země peřinu a přehodil ji přes ně.

"Děkuju," pronesl Ondra do Igorova krku tiše.

"Není zač," odpověděl prostě starší muž, ale měl pocit, že by mohl říct ještě něco… "Miluju tě."

Všiml si, jak se Ondra zachvěl, neříkal to často, vlastně skoro vůbec, neměl pocit, že by to bylo potřeba. Jenže nyní, právě v tuhle chvíli to jaksi říct potřeboval. A Ondra to potřeboval slyšet.

"Já tebe taky," stisk kolem Igorova trupu zesílil.

Natočil hlavu a umístil do kaštanových vlasů lehký polibek, paží subtilnější tělo už dávno objímal. Byl tady, aby ho chránil, aby mu pomohl, když bude potřeba, byl tady pro něj. Dokud to tak sám Ondra bude chtít.