Norská noc

26. prosince 2014 v 0:14 | Archea Majuar
Norská noc

Prostředí: RPS

Pár: Bard Ylvisåker/Vegard Ylvisåker

Rating: +15

Prohlášení: Vše v této povídce je čistá fikce! Nechci tímto pokusem nikomu ublížit ani ničit pověst. Dílo nebylo sepsáno za účelem zisku.

A/N: Přeji krásný 2. svátek vánoční :D Protože trávím hodně času s ichtylem jménem Nikki-Oesh, která sdílí mé nadšení pro songy bratrské skupiny Ylvis (The Fox, Stonehenge, Jan Egeland, Trucker's Hitch...), tak jsem se ani nebránila jejímu nátlaku, abych napsala něco i na tyhle přinejmenším sympatické Nory. Ano, je to incest, takže pokud je vám proti srsti, raději se odeberte do jiných končin. Těm ostatním se snad bude povídka líbit :) Enjoy!

Když se Bard uprostřed noci probudil, do citlivých očí jej praštilo světlo, vycházející zpod dveří do ložnice. Natáhl se na noční stolek pro mobil, aby zjistil, že jsou čtyři hodiny v noci. To ještě Vegard pracuje? Povzdechl si a převalil se na záda. Hlavou mu prolétla myšlenka, jestli má vážně vstávat. No, možná by se mohl rovnou zajít napít.

Odhodil peřinu, spustil nohy na zem a postavil se. Jen v tílku a spodním prádle opustil pokoj a s přimhouřenými víčky vešel do hlavní místnosti apartmánu. Pohled mu padl na jeho staršího bratra, sedícího v křesle. Nakláněl se nad konferenčním stolkem, okusoval propisku, na čele vrásku, jež se mu tam tvořila, když nad něčím horečně přemýšlel. Vlasy měl ovšem dokonale upravené jako vždy, černé jako uhel, dva osamělé prameny mu po stranách padaly do obličeje.
Byl prostě nádherný, uvědomil si Bard už po několikáté, přesto jej to zjištění stále překvapovalo.

Odtrhnul oči od výjevu před sebou a zamířil do kuchyně, kde si nalil sklenici vody a opřel se zády o linku. Byl zvědavý, jestli jej Vegard zaregistruje, ale nic tomu nenapovídalo. Jeho bratr zíral do papírů a zřejmě se plně soustředil jen na práci.

Bard neměl rád, když Vegard takto ponocoval. V poslední době to dělal až příliš často. Chodil spát kolem šesté ráno, vstával po jedné a zbytek dne s ním nebyla rozumná řeč. Potřeboval by pauzu, delší dovolenou nebo cokoliv, aby se zase dal dohromady. Netušil, jak dlouho mu budou ke zlepšení nálady stačit jejich objetí, letmé doteky rtů a něžná slova.

Prozatím Bardova snaha o povzbuzení svého bratra a odvedení jeho myšlenek jinam přinášela ovoce, Vegard mu pak většinou usnul v náruči, dalšího dne byl plný energie, sršel vtipem a všechno bylo jako dříve. Než přišla další, té dnešní podobná noc, kterou Vegard strávil přemýšlením nad prací, neschopen ji nechat nedokončenou a bezstarostně zamhouřit oči.

Odložil sklenici a vydal se k druhému muži, shrbenému nad stolem. Postavil se za křeslo, naklonil se a umístil dlaně na ramena svého bratra, který jako na povel odložil propisku a opřel se.

"Jeg håpetdu ville komme," )1 zaklonil hlavu a zadíval se na Bardovu tvář. Potřeboval ho. Potřeboval, aby mu uklidnil myšlenky, aby ho přiměl nechat práci na později, aby tu prostě byl…

Bardových rtů se dotkl úsměv, když odhrnul jeden z neposedných pramenů z Vegardovy tváře. Koutkem oka zahlédl, jak k jeho vlasům míří dlaň, vzápětí už na zátylku ucítil lehký tlak, a tak se ještě více opřel o křeslo a nahnul se nad Vegarda, jenž si jej přitáhnul k polibku.

Bard netušil, proč jeho blízká přítomnost Vegarda natolik uklidňuje. Jenže... výsledky byly natolik viditelné, že se vlastně nikdy nevzmohl na jakýkoliv protest. Udělal by pro svého bratra cokoliv, tím si byl jistý, v hloubi duše jej ovšem stále děsila otázka, jak daleko je ochoten zajít. Miloval jej a Vegard jeho, jejich vztah se pohyboval v určitých mezích, jenže budou schopní v nich navždy setrvat?

To nevěděl, ale když se tak ponořil do polibku, nechal Vegarda, aby se mu prohraboval vlasy, a sám jej hladil po tváři, něco mu začalo docházet. Pokud to bude chtít sám Vegard, pokud na něj upře ty upřímné, hnědé, prosící oči, tak si byl Bard téměř jistý, že v jeho silách nebude jej odmítnout.

Sjel dlaněmi na Vegardův hrudník a v tu chvíli, jako by Vegard čekal právě na tuto noc, Bard pocítil, že něco je jinak. Roztáhl prsty a pomalu přejížděl po tenkém tílku, kryjícím bledou kůži, a vnímal, jak se jeho bratr chvěje. Víc než dřív… Čím níže své doteky směřoval, tím více si všímal změn ve Vegardově chování. Z jeho rtů vyšel sten a pak se odtáhl, trochu se v křesle natočil Bardových směrem, aby na něj lépe viděl.

Bard se jen díval, jak bere jeho ruku do své a vede ji až k podbřišku, ještě kousek… dokud dlaní nepřikrýval něco, co by určitě neměl. Jenže když jím samotným zacloumal prvotní záchvěv vzrušení a do jeho udivených očí se dívaly ty Vegardovy, touhou zamžené, prosící, k tomu pod nimi tušil líbáním zrudlé rty, pootevřené kvůli zvětšené potřebě kyslíku…
Přes pyžamo stisknul tvrdost a samotnému se mu téměř podlomila kolena z výrazu, jenž se objevil na Vegardově tváři.

Přejel přes celou délku, pak znovu, až se Vegardovo dýchání stalo hlasitějším, jeho oči se zavřely. Druhou rukou chytil mladšího muže za tílko, jako by potřeboval stabilitu, přestože seděl. Ale nemohl jinak, potřeboval nějakou jistotu ve chvíli, kdy netušil, jestli se mu všechno jen zdá, nebo je jeho bratr opravdu tady a dává mu to, po čem touží.

Bard jen nehnutě stál, upřeně zíral na Vegardovu tvář, neschopen se podívat níž. Jeho dlaň vklouzla pod látku a začala se rychle pohybovat po tvrdé délce, nedokázal a ani ji nechtěl zastavit, prostě pokračoval, ačkoliv mu slyšel ten tichý hlas, šeptající, že tohle není správné. Nepříjemný kárání bylo však záhy umlčeno Vegardovýma očima, které se znovu otevřely a neomylně se zadívaly do těch Bardových.

Jen koutkem oka spatřil, jak si Vegard zkousnul spodní ret, a pak pocítil, jak mu na dlani ulpívá horká tekutina. Než stačil cokoliv dalšího udělat nebo nad něčím zapřemýšlet, Vegard si jej přitáhl k polibku, jemnému, uklidňujícímu, vděčnému. Bard se do něj položil, intimita toho doteku byla neuvěřitelná, vyjadřoval jím veškerou lásku, jakou choval ke svému bratrovi a která se stejnou intenzitou proudila k němu.

"Takk…" )2 poděkoval Vegard tiše, když se jejich rty oddělily. Palcem pohladil Barda po tváři a oplatil mu úsměv, jenž se rozzářil na jeho tváři.

Pak vstal z křesla a postavil se před něj. Bard měl tušení, že mu chce "pomoc" oplatit, ale už nebylo potřeba. Podvědomě se otíral o zadní část opěradla a… Vegard se pousmál, načež vzal Barda za ruku a dovedl jej do jeho ložnice.

Bard, stále lehce zmaten z toho, co se právě odehrálo, se zanedlouho vzpamatoval natolik, že se dokázal přimět převléknout. Vegard se někam vypařil, což mu přišlo zvláštní. Po dnešku si už sice nemůže být ničím jistý, ale stejně mu to nedalo a vydal se znovu za bratrem. Našel ho sedět na své posteli.

Vegard k němu vzhlédl, v očích podivný lesk.

"Jegoverdrevdet?" )3 zeptal se Barda chvějícím se hlasem.

Došlo mu, co se právě stalo. Že tímhle už hranici definitivně překročili. Ale když ono to bylo tak lákavé a jevilo se to tak správně, když mu Bard vyhověl… Když mu porozuměl.

"La detvære," )4 vyhrkl Bard to první, na co pomyslel. Udělal to rád a… při pohledu na svého, právě pookřávajícího bratra, by to udělal bez váhání znovu. Došel si k němu, objal jej okolo ramen a nechal jej, aby se k němu přitulil. Probíral se mu vlasy a vdechoval jejich vůni ještě dlouho poté, co Vegard usnul klidným, bezstarostným spánkem.

)1 - "Doufal jsem, že přijdeš.
)2 - "Díky."
)3 - "Nepřehnal jsem to?"
)4 - "Nech to být."
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 thenikkioesch thenikkioesch | 27. prosince 2014 v 16:48 | Reagovat

Kéž by je shippovalo víc lidí. Sice už jsem asi úplně zhýralé prase, že jsem je začala dávat dohromady....ale když oni mi přijdou tak strašně roztomilí. ♥ Moc děkuju za tuto povídku, zlato! :*

2 Pet Pet | 29. prosince 2014 v 1:29 | Reagovat

Ach......někdo převedl moje perverzní sny na text....kluci ale mají potenciál na kapitolovku..... prosím

3 Amissa Amissa | Web | 14. září 2015 v 13:26 | Reagovat

Uhhh, to bylo tak dokonale sladký :3

4 Karin Karin | 15. května 2017 v 14:00 | Reagovat

Parádní. :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama