Lekce II

4. července 2014 v 0:01 | Archea Majuar
Lekce II

Prostředí: Saturnin

Pár: Saturnin/Oulický

Rating: R

A/N: Jelikož jste proti pokračování nikdo nebyli, pokusila jsem se tedy povídku nějak dokončit. Nevím, jak se vám to bude líbit, ale snad alespoň trošku ano :) Za komentáře děkuji Profesorovi, Thea (nezlob se, vážně nemám ponětí, jak tvou přezdívku vysklonovat :)), Davanity, Lex-sanovi a Nikki aneb Mé velice netrpělivé chodící plemenné knize ;) Enjoy!

Vrátil se.

Nevěděl jsem proč, ale předpokládal jsem, že jen proto, aby se ujistil, že už spím. Ovšem já se spánku oddat nemohl.

Kdykoliv jsem zavřel oči, viděl jsem Saturninův obličej před svým a jeho rty, jež na mých působily tak něžně. Vzápětí jsem vždy víčka otevřel a pokoušel se vzpomínku zahnat, ale zcela ji odsunout do pozadí se mi stále nedařilo.


Co se to jen se mnou dělo? Ptal jsem se sám sebe právě ve chvíli, kdy se dveře mé kajuty tiše otevíraly. Zalétl jsem k nim pohledem, abych se následně setkal s tím Saturninovým. Netvářil se překvapeně, vlastně se netvářil nijak. Jen jakoby zhodnotil situaci, že sedím na posteli, opřen o stěnu a dívám se na něj s klidem, který jsem ovšem vůbec nepociťoval.


Hromadilo se ve mně tolik různorodých emocí, jež jsem ale od sebe nedokázal rozlišit. Snad až na… srdce mi znovu začalo bušit jako šílené.


Až na touhu. Neskutečnou touhu znovu cítit Saturninovy rty na svých. Věděl jsem, že to není správné, že je na tom něco špatného, ale ve svém alkoholovém poblouznění, doplněném o emocionální smršť, jsem nebyl schopen přesně říci co.


"Jste v pořádku, pane?"


Trhl jsem sebou, přestože otázka nebyla pronesena příliš hlasitě. Jen mě vytrhla z myšlenek, za které bych se za běžných okolností styděl, nyní jsem je ale nemohl dostat z hlavy. Mlčky jsem sledoval Saturnina, jak se ke mně blíží, sehnul se a zkoumavě se na mě zadíval. Pak mi sáhnul na čelo, zřejmě jsem mu přišel nemocen a já se mu nedivil.


Seděl jsem v posteli, pyžamo rozepnuté a zpocené, oči doširoka rozevřené, dozajista jsem musel vypadat jako pomatenec. A blížil jsem se mu ještě víc, když jsem zjistil, že mne Saturninův téměř lhostejný výraz mrzí. Jej věci minulé nijak nezasáhly?


Polknul jsem a rozechvěle se smiřoval s tím, že s dlaní, která právě mé čelo opustila, opustí Saturnin kajutu a nechá mne zde samotného s mým šílenstvím. Ne, to jsem nemohl dopustit.


Vymrštil jsem ruku a hrubě uchopil Saturnina za límec saka. Nevím, zda se v mé tváři odráželo všechno zoufalství, jež jsem vnímal, skrze pevné sevření ale určitě. Nevyškubl by semi ani za nic, tak moc jsem chtěl, ne, chtěl, potřeboval, aby zůstal.


Nejprve se Saturnin podíval na mou pěst, jež svírala jeho oděv, pak na zem. Slyšel jsem jeho povzdech, načež upřel zrak do mých očí. Kdybych chtěl mluvit, překvapením bych oněměl při tom pohledu, jaký mi Saturnin věnoval.


Prostřednictvím očí mne zahltil smutkem, který jsem netušil, odkud se bere, ale byl tam, následován oddaností, loajalitou, přátelstvím… Odzbrojil mne mocí, o níž jsem doteď neměl ponětí, že jí disponuje. Mocí citů.


Mírně jsem sevření povolil a znovu upevnil, posunul prsty o něco výše, jinak nic, žádný jiný pohyb se zde nekonal.

Nesnažil se vyškubnout, jen se ke mně nakláněl a hleděl mi do očí. Náhle se pak ke mně přiblížil a políbil mne. Vlastně se jen svými rty otřel o mé, ale i jen tak letmý dotek ve mně rozdmýchal oheň, jenž byl před chvíli zažehnut.


Když se vzdálenost mezi námi opět zvětšila, neváhal jsem. Přitáhnul jsem Saturnina k sobě, no, spíše jsem jej strhnul na postel, a vrhl se na jeho rty. Z hrdla mi uniklo spokojené zamručení, na něž Saturnin reagoval zavlněním rtů. Obdivoval jsem jejich hebkost a jemnost, s jakou zacházely s mými. Schválně jsem pootevřel ústa, aby jeho jazyk mohl navštívit můj.


Zatímco se naše jazyky proplétaly, mé ruce už nedokázaly Saturnina jen držet. Prsty jsem mu vklouzl do vlasu, dlaní druhé ruky jsem jej chytil za bok. Hlava mi přestala pobírat vše nedůležité jako čas a prostor, soustředil jsem se pouze na Saturninovu přítomnost, na jeho rty, doteky… Cítil jsem jeho ruce na hrudníku, dokonce vklouznul dlaní pod látku pyžama a pohladil mou rozpálenou kůži.


Už jsem nemohl dýchat, musel jsem odtrhnout ústa od těch krásně sladkých, jež mi úplně omámily mysl. Zatímco jsem nabíral životodárný kyslík do plic, Saturnin natřepal polštář a umísti jej do rohu postele. Pochopil jsem jeho následující gesto, abych se posunul na kraj, jelikož si chtěl vlézt za mě. Opřel se o polštář, zvedl paži a já se k němu automaticky přitisknul.


Projel mnou nádherný pocit, když jeho ruka dopadla na mé rameno. Kdybych se nacházel v ohrožení života, právě by mi svým objetím poskytl bezpečí. Připadal jsem si jednoduše úžasně.


Říkalo se o mne, že jsem snílek, ale o tomhle jsem skutečně nikdy nesnil. Ani jsem na něco tak příjemného nepomyslel, ale přesto se to stalo. Byl jsem v objetí někoho, komu na mne evidentně záleželo.


Už jsem téměř spal, když mi Saturnin sejmul brýle. Pak mi ještě popřál dobrou noc, ale to už jsem nedokázal vnímat nic jiného, než pravidelné pohyby jeho hrudi, na níž jsem usínal.


Ráno mne zastihlo s mírnou bolestí hlavy, kterou jsem plánoval zaplašit šálkem horké kávy. Nasadil jsem si brýle, protáhnul se a oblékl si župan. Poté jsem se odebral do hlavního pokoje lodi, kde jsem narazil na Saturnina, kterak právě servíruje na stůl.


Myslí mi probleskla nějaká vzpomínka, která byla ale příliš zmatená, abych ji dokázal k něčemu přiřadit. S přáním dobrého rána jsem se usadil ke snídani a klidně pojedl. Když jsem se dostal kávě, postavil se Saturnin přede mě a položil mi otázku, ohledně mého dnešního programu. Pozvedl jsem k němu oči a… upustil jsem šálek.


Cinknutí, doprovázející jeho pád, jsem vnímal jako v mlze, vzpomínky mě zasáhly jako větrná smršť.

Jak…? Jak jsem mohl zapomenout na to, co se stalo v noci? Jak se to vůbec mohlo stát? Tohle je ne! Ne…


Nebyl jsem schopen ničeho jiného, než upřeného pohledu kamsi do prázdna.


Ne... opakoval jsem si. Kdybych to měl skutečně brát jen jako lekce, pak by to snad ani nebyl problém a dalo by se na vše zapomenout, ale takhle to nebylo. Překročili jsme hranice veškerého učení, tohle…


Vzhlédl jsem k opodál stojícímu Saturninovi, jenž se tvářil úplně lhostejně.


Tohle bylo něco víc. Ať už jen pro mne nebo pro oba. Ne, nebylo to společensky vhodné, ba přímo nepřípustné, nemohl bych se s tím srovnat, kdyby… kdyby Saturnin včera nezahrál na mé city.Ano, na ně uměl zahrát o mnoho lépe než slečna Barbora, to jsem věděl bezpečně.


Postupně jsem se začal uklidňovat, ač jsem věděl, že zatím jsem ještě nic nevyřešil. Vstal jsem, rozlitý hrnek nechal hrnkem, a čelil Saturninovi a jeho ledovému klidu.


Ale nevěděl jsem, co říct. Se vztahy jsem neměl žádné zkušenosti, prostě vůbec nic, jen…


Úžasem nad vlastními myšlenkami jsem vykulil oči, což Saturnin napodobil, jelikož to byl prostě Saturnin. Napadlo mne, že vlastně už nějaké menší zkušenosti mám, tak proč jich nevyužít.


Bojoval jsem se svým studem, Saturninovo mlčení mi na odvaze také nepřidávalo. Ale chtěl jsem zjistit, jestli… jestli se mi opravdu jen nezdálo, že jsem v noci usínal v jeho objetí a že pro něj něco znamenám.


Nesměle jsem položil dlaň na jeho paži, přistoupil jsem blíže a směřoval svými rty k těm jeho. Téměř jsem se rozechvěl radostí, když jsem ucítil jeho prsty ve svých vlasech.


"Konečně," slyše jsem jej zamumlat, než se přisál na má ústa. Chytil jsem jej kolem pasu a oddal se aktivitě, kterou jsem až do včerejška neuměl provádět natož, abych ji inicializoval. A teď jsem dělal obojí.


Probíral se prameny mých vlasů, líbal mě hladově stejně jako já jeho, jako bychom na tuhle chvíli oba čekali a nemohli uvěřit tomu, že vážně přišla.


"Jak jste se vyspal, pane?" zeptal se mne Saturnin, když se mu povedlo vzájemnou náruživost zkrotit.


"Ušlo to, proč?" zajímal jsem se, přestože bych se mnohem raději zajímalo o něco jiného… tedy, o někoho jiného.

"Vypadáte, že byste si nějakou dobu v posteli ještě poležel…" odmlčel se. Jeho oči stále neopouštěly ty mé a intenzivně mě propalovaly. "Rád vám budu dělat společnost."


Pobaveně jsem naklonil hlavu na stranu a neubránil se úsměvu. Netušil jsem, co přesně má Saturnin na mysli, ale dle jeho zrudlých tváří a lehce zrychleného dechu jsem si mohl leccos domyslet. Kupodivu jsem se necítil vůbec pohoršen, respektive všechno pohoršení zaplašila vlna vzrušení, jež mne při pomyšlení na postel a Saturnina, tedy na Saturnina v mé posteli, zasáhla v nebývalé síle.


"O tom nepochybuji, Saturnine," odvětil jsem a vydal se zpět do své kajuty, spěšně následován mužem, jenž dokonale změnil můj život.


A na rozlitý hrnek od kávy jsme si ani jeden už nevzpomněli.

 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Profesor Profesor | 4. července 2014 v 12:40 | Reagovat

Moc hezké pokračování. Jenom ho místy kazí chybky, překlepy. Např. tam máš slečně Barbora, namísto slečna a sem tam ti chybí písmenko na konci slova. Jindy bych si toho snad ani nevšimla, ale téhle povídce to nesedí.

2 Lex-san Lex-san | Web | 4. července 2014 v 22:01 | Reagovat

Jo! Moc díky za pokračování, protože si to ten příběh prostě zasloužil ;-).
Jednu chvíli jsem se bál, že oba situaci z noci zametou pod koberec, ale naštěstí se tak nestalo :-).

3 mravenec mravenec | 23. března 2015 v 22:08 | Reagovat

Prostě skvělý nápad. Tenhle fandom by mě tedy nikdy nenapadl, ale zhostila jsi se toho výborně. Povídka má toho správného ducha a je také dobově cudná. A co na to doktor Vlach? Co takhle ještě pokračování? :-D

4 majuar majuar | Web | 24. března 2015 v 9:24 | Reagovat

[3]: Díky :D Musím uznat, že reakce doktora Vlacha by si zasloužila zpracování, i když si nejsem jistá, jestli na jeho filosofický styl uvažování úplně stačím. Ale uvidím, zhlédnu film znovu a třeba mě něco napadne :)

5 Winter Winter | Web | 11. května 2015 v 21:55 | Reagovat

Nádherná povídka, vážně! Saturnina jsem viděla, ale knihu nečetla - mám to v plánu. Jsem moc ráda, že píšeš i na fandomy, na které nejsou skoro žádné fanfikce. A plánuješ na Saturnina napsat ještě nějakou povídku?

6 majuar majuar | Web | 11. května 2015 v 22:31 | Reagovat

[5]: Děkuji :) Ano, plánuju k této povídce napsat pokračování, ale pokud mě při opětovném zhlédnutí napadne zápletka pro úplně novou povídku, určitě se bránit nebudu :D

7 Karin Karin | 13. května 2017 v 12:48 | Reagovat

Také bych na všechno zapomněla. 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama