Lekce

27. června 2014 v 23:52 | Archea Majuar
Lekce

Prostředí: Saturnin

Pár: Saturnin/Oulický

Rating: R

A/N: Co k tomu říct? Asi jen to, že jsem si nemohla pomoct a myšlenku na povídku ze Saturnina mám v hlavě už dlouho. Tak nějak ožila minulý týden, kdy jsem jednoho z protagonistů potkala... Ještě možná napíšu pokračování, ale jako dlouhodobější záležitost to nevidím. Snad se vám bude tento ojedinělý fandom líbit :) Enjoy! :)

Jednoho večera, kdy jsem se podrobil Saturninově další hodině tenisové hry, jsem jako obvykle usedl k večeři. Nevím tedy, nakolik je obvyklé večeřet na hausbótu, ale oproti přechozímu dni mne alespoň nevyrušila žádná okolo proplouvající loď, ani zbloudilý poryv větru. Po náročných aktivitách jsem byl již poměrně unaven, Saturnin ovšem mou mlčenlivost kupodivu nijak nekomentoval a tiše servíroval, jak jsem si všiml, dnes velice lehké jídlo.

Poté, aniž bych si poručil, donesl skleničku a nalil do ní nemnoho mého oblíbeného alkoholického nápoje.

"Co slavíme, Saturnine?" otázal jsem se jej. Jeho troufalost mne jako obvykle spíše bavila, než jakkoliv rozlítila.

"Váš brzký úspěch, pane," zněla odpověď, jíž jsem nerozuměl.

"Jaký úspěch, Saturnine?" ptal jsem se dál.

"Úspěch v očích slečny Terebové, pane."

"Ach tak…" pokývl jsem hlavou a najednou do sebe celý obsah sklenice vylil. V mysli jsem přešel otázku, jak je možné, že o mém zájmu o slečnu Barboru ví, ale nechtěl jsem se dozvědět něco o tom, že mne sledoval a tak jsem raději jen s úsměvem pronesl: "Jste příliš velký optimista, Saturnine," a odebral se do své kajuty.

Provedl jsem večerní hygienu, převlékl se do pyžama a až poté jsem zjistil, že se na nočním stolku nachází další sklenice alkoholu. Nebránil jsem se jí, mohla mi pomoci lépe usnout. Vypil jsem ji a uložil se ke spánku. Nedlouho poté jsem usnul.

Vzbudilo mne třesení ramenem. Otevřel jsem oči a okamžitě jsem zpozoroval, že určitě ještě není čas vstávat. Za okny byla tma a já jsem se stále cítil velice unaven. Má první reakce vůči Saturninovi tedy nebyla z nejvybranějších:

"Co chcete, Saturnine?" zabručel jsem, protřel si oči a posadil se.

"Je mou povinností se vás na něco zeptat, pane," odpověděl mi klidně. Trochu jsem si jej prohlédl. Stále měl na sobě kapitánský oblek nebo něco podobného. Ještě nešel spát.

"A to to nemohlo počkat do rána?" otázal jsem se jej, ale už v tu chvíli jsem tušil, že zřejmě nemohlo, když kvůli tomu nezamhouřila oka.

"Nikoliv, pane. Tuto záležitost je třeba bezodkladně vyřešit a je známo, že rozespalý člověk chce co nejrychleji znovu spát, a tak se nátlaku lehce podvolí," seznámil mne se svou teorií, zatímco se usadil na vedlejší posteli.

Přestože jsem byl, jak Saturnin řekl, rozespalý, neušlo mi, že sklenice na mém stole je opět plná. Saturnin do mne cíleně naléval alkohol a já jsem stále netušil proč. Vzhledem k tomu, že se zřejmě chystal v kajutě delší dobu setrvat, jinak by si nesedal, jsem se tedy napil, nasadil si brýle a pobídl jej, aby mi sdělil důvod tohoto nečekaného probuzení.

"Jaké jsou vaše zkušenosti ve vztahu k ženám, pane?" položil Saturnin otázku, přičemž jeho hlas ani na chvíli nezakolísal.


Jakoby se ptal, co chci zítra k snídani. Mne se ovšem takovou rovnováhu udržet nepodařilo a mé "cože?" znělo spíše jako prasečí vykviknutí než dotaz již léta dospělého muže.

Jednoduše jsem toto vůbec nečekal. Jak ho vůbec mohlo napadnout, že bych nějaké zkušenosti mohl mít, když nejsem ženat a ani jsem se k tomu nikdy neblížil? Prozatím jsem se nedokázal s žádnou ženou lépe poznat, jednak kvůli mému vrozenému studu, a také, jak by řekl doktor Vlach, že jsem zřejmě tak trochu trouba.

"Samozřejmě, že ne, Saturnine," odpověděl jsem, když jsem posbíral alespoň nějaké zbytky sebekontroly. Chtěl jsem mu vyčinit za tak povážlivý dotaz, za to, že mě vzbudil v tak nesmyslnou hodinu kvůli hloupostem, ale nedostal jsem se k tomu.

"Myslel jsem si to," kývl ihned hlavou Saturnin a rychle pokračoval, abych jej nestihl přerušit, "slečna Terebová ovšem od vás bude jistý stupeň zkušenosti očekávat."

Ústa, otevřená k zamýšlenému vynadání, jsem opět zavřel, jelikož mne jeho argument přinutil k zamyšlení. Zněl logicky.

"Jsem gentleman," konstatoval jsem, ale dle Saturninova výrazu mi bylo jasné, že to pro něj není dost. "Co jiného bych měl dělat?"

"Umět, pane, umět," poopravil mne s vážnou tváří, načež mi opět naplnil sklenici. "Napijte se, bude to tak pro vás lepší."
Jelikož se Saturnin choval rozvážně a skutečně vypadal, že mi chce pomoci, dal jsem na jeho radu a znovu se napil. Měl jsem toho nyní už v sobě tolik, že jsem začal pociťovat určité alkoholové opojení.

"Slečna Terebová od vás bude očekávat zkušenost zejména v tom oboru, v němž vás budu moci vzdělat, pane," odmlčel se a zkontroloval, zda jej pozorně sleduji, což jsem činil, "nechte mne prosím vás učit a věřte mi, že neprohloupíte."
Poté se posadil vedle mne.

"Věříte mi, pane?" zeptal se s pohledem upřeným do mých očí.

Ne, nešlo mu odporovat. Přesvědčivost byla jednou z jeho nejsilnějších vlastností a navíc…

"Věřím vám," …já mu opravdu věřil.

Bez hnutí jsem sledoval, jak se ke mně Saturnin přiblížil, když už se naše nosy téměř dotýkaly, lehce jsem se zaklonil a možná bych se i odtáhl, kdyby za mnou už nebyla stěna kajuty. A tak se stalo, že jsem se Saturninovým rtům vyhnout nemohl.

Šokem jsem vytřeštil oči a mé srdce začalo bít tak rychle, že jsem pomyslel na nebezpečí infarktu. Jakmile ale prvotní překvapení mírně ustoupilo, uvědomil jsem si, že mi po rtech přejel horký jazyk, načež se Saturnin znovu posadil dále ode mne.

Bylo mi jasné, že čeká na mou reakci, viděl jsem mu v očích tu zvědavost, to očekávání. Pootevřel jsem ústa, abych se pořádně nadechl, neboť, jak mi až nyní došlo, jsem během proběhnuvší minuty vůbec nepřijímal kyslík. Zíral jsem na Saturnina jako na zjevení a snažil se urovnat myšlenky. Někdo jiný by na něj okamžitě začal ječet, popř. jej praštil, to ovšem nebyl můj případ. I v tuto chvíli jsem dokázal udržet jakýsi vnitřní klid, byť značně poznamenán předchozím zážitkem, který, jak jsem si s hrůzou uvědomil, nebyl z nejhorších.

Pociťoval jsem na svých rtech stále ty Saturninovy, a aniž bych sám chtěl, ty mé prahly po dalším doteku. Možná to bylo tím, že mne takto někdo políbil poprvé, možná jsem se chtěl skutečně něco naučit. Ale stále zde byl jeden problém…

"Prostě si představujte, že jsem žena," doporučil mi, jakoby věděl, co se mi honí hlavou.

Stále s pootevřenými ústy jsem přikývnul. Vždy jsem byl velice přizpůsobivý člověk a tak nějak jsem si byl jist, že to svedu. Čekal jsem, že mne napadnou další důvody, proč to není dobrý nápad, ale nestalo se tak. Saturninova diskrétnost byla jistá a v hluboké noci nás těžko někdo mohl vyrušit, takže když se ke mně Saturnin znovu přisunul, nebránil jsem se.

"Opakujte mé pohyby," řekl mi těsně předtím, než umístil své rty na mé. Jemně jimi pohnul a pootevřel je, snažil jsem se činit totéž a divil jsem se, jak snadno všechno šlo. Naše rty do sebe lehce narážely a má opojená mysl se toho pocitu nemohla nabažit. Úplně jsem zapomněl, že se mám něco učit, že si mám před sebou představit někoho jiného, ale jakmile se má víčka samovolně zavřela, naprosto jsem se oddal Saturninovu polibku.

Pak jsem ucítil dotek na zápěstí a vzápětí jsem zjistil, že mám ruku umístěnou na jeho rameni, druhou jsem bez přemýšlení položil na Saturninův bok, ovšem už vědomě jsem si ho přitáhnul blíže. Přejel mi dlaní po krku, ale poté se zase vzdálil.

"Velmi dobře," zamrkal trochu zmateně, zřejmě jsem jej rozhodil svým chováním… Byl jsem moc zbrklý? Ale ne, vždyť mě pochválil. "Teď zkusíme něco jiného," prones, nahnul se ke mně a já vyšel jeho ústům vstříc.

Nevěděl jsem, co se se mnou děje. V hlavě mi bušilo, rty mne pálily a srdce jakoby chtělo vyskočit z hrudního koše. Horkost proudila celým mým tělem. Zažil jsem to už dřív, ale nikdy ne takto intenzivně. A všechny pocity, všechny vibrace, jež proudily skrz naše rty, se znásobily, když mi do úst vklouznul Saturninův jazyk a setkal se s mým… Téměř zbožně jsem jej pohladil, vítal jeho přítomnost a pak jej následoval až k jeho domovu.

V ten moment mne ale Saturnin od sebe téměř odhodil. Pak se postavil a mému tázavému pohledu uhnul. Dokonce bych přísahal, že byl rudý v obličeji, ale to mohlo být i nedostatkem vzduchu. Ale proto přece nemusel reagovat tak přehnaně.

"Musím jít zkontrolovat stav lodi, pane," omluvil se a svižně kajutu opustil.

Přejel jsem si dlaní po tváři a zastavil se na rtech, jež pod mými prsty působily natekle a také byly citlivější. Hlavou se mi prohnala několik minut stará vzpomínka na to, jak se jich dotýkaly ty Saturninovy. Ta myšlenka mne rozechvěla.

Rozechvěla mě podivně moc. Možná až příliš…

 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Profesor Profesor | 28. června 2014 v 1:46 | Reagovat

Oh, zajímavá povídka. Docela by se mi líbilo, kdyby měla pokračování. Je pěkná.

2 Thea Thea | 28. června 2014 v 9:20 | Reagovat

velice působivé, pokračování bych se vůbec nebránila :)

3 Davanity Davanity | Web | 28. června 2014 v 9:29 | Reagovat

Takhle to utnout! To mi snad děláš naschvál :( Souhlasím s tím, že pokračování by přišlo vhod a určitě bych se mu nebránila ;)

4 NikkiOesch NikkiOesch | 28. června 2014 v 23:29 | Reagovat

Když jsi mi říkala, že to bude trochu utnutý konec, nečekala jsem tohle....já chci pokračování a hned!!! :D

5 Lex-san Lex-san | Web | 29. června 2014 v 13:44 | Reagovat

Tak na Saturnina jsem vážně žádnou povídku ještě nečetl. A jelikož to bylo opravdu skvělý, tak i já se přidávám k těm, kteří si přejí pokračování :-D.

6 lady Aludnev lady Aludnev | 13. září 2014 v 10:36 | Reagovat

Úžasné! Taky chci pokračování.

7 majuar majuar | 13. září 2014 v 11:11 | Reagovat
8 Karin Karin | 13. května 2017 v 12:41 | Reagovat

Doopravdy by to chtělo pokračování. :D

9 Marky Marky | 6. října 2017 v 0:04 | Reagovat

Skvela povidka :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama