Červen 2014

Lekce

27. června 2014 v 23:52 | Archea Majuar
Lekce

Prostředí: Saturnin

Pár: Saturnin/Oulický

Rating: R

A/N: Co k tomu říct? Asi jen to, že jsem si nemohla pomoct a myšlenku na povídku ze Saturnina mám v hlavě už dlouho. Tak nějak ožila minulý týden, kdy jsem jednoho z protagonistů potkala... Ještě možná napíšu pokračování, ale jako dlouhodobější záležitost to nevidím. Snad se vám bude tento ojedinělý fandom líbit :) Enjoy! :)

Jednoho večera, kdy jsem se podrobil Saturninově další hodině tenisové hry, jsem jako obvykle usedl k večeři. Nevím tedy, nakolik je obvyklé večeřet na hausbótu, ale oproti přechozímu dni mne alespoň nevyrušila žádná okolo proplouvající loď, ani zbloudilý poryv větru. Po náročných aktivitách jsem byl již poměrně unaven, Saturnin ovšem mou mlčenlivost kupodivu nijak nekomentoval a tiše servíroval, jak jsem si všiml, dnes velice lehké jídlo.

Poté, aniž bych si poručil, donesl skleničku a nalil do ní nemnoho mého oblíbeného alkoholického nápoje.

"Co slavíme, Saturnine?" otázal jsem se jej. Jeho troufalost mne jako obvykle spíše bavila, než jakkoliv rozlítila.

"Váš brzký úspěch, pane," zněla odpověď, jíž jsem nerozuměl.

"Jaký úspěch, Saturnine?" ptal jsem se dál.

"Úspěch v očích slečny Terebové, pane."

"Ach tak…" pokývl jsem hlavou a najednou do sebe celý obsah sklenice vylil. V mysli jsem přešel otázku, jak je možné, že o mém zájmu o slečnu Barboru ví, ale nechtěl jsem se dozvědět něco o tom, že mne sledoval a tak jsem raději jen s úsměvem pronesl: "Jste příliš velký optimista, Saturnine," a odebral se do své kajuty.

Provedl jsem večerní hygienu, převlékl se do pyžama a až poté jsem zjistil, že se na nočním stolku nachází další sklenice alkoholu. Nebránil jsem se jí, mohla mi pomoci lépe usnout. Vypil jsem ji a uložil se ke spánku. Nedlouho poté jsem usnul.

Vzbudilo mne třesení ramenem. Otevřel jsem oči a okamžitě jsem zpozoroval, že určitě ještě není čas vstávat. Za okny byla tma a já jsem se stále cítil velice unaven. Má první reakce vůči Saturninovi tedy nebyla z nejvybranějších:

"Co chcete, Saturnine?" zabručel jsem, protřel si oči a posadil se.

"Je mou povinností se vás na něco zeptat, pane," odpověděl mi klidně. Trochu jsem si jej prohlédl. Stále měl na sobě kapitánský oblek nebo něco podobného. Ještě nešel spát.

"A to to nemohlo počkat do rána?" otázal jsem se jej, ale už v tu chvíli jsem tušil, že zřejmě nemohlo, když kvůli tomu nezamhouřila oka.

"Nikoliv, pane. Tuto záležitost je třeba bezodkladně vyřešit a je známo, že rozespalý člověk chce co nejrychleji znovu spát, a tak se nátlaku lehce podvolí," seznámil mne se svou teorií, zatímco se usadil na vedlejší posteli.

Přestože jsem byl, jak Saturnin řekl, rozespalý, neušlo mi, že sklenice na mém stole je opět plná. Saturnin do mne cíleně naléval alkohol a já jsem stále netušil proč. Vzhledem k tomu, že se zřejmě chystal v kajutě delší dobu setrvat, jinak by si nesedal, jsem se tedy napil, nasadil si brýle a pobídl jej, aby mi sdělil důvod tohoto nečekaného probuzení.

"Jaké jsou vaše zkušenosti ve vztahu k ženám, pane?" položil Saturnin otázku, přičemž jeho hlas ani na chvíli nezakolísal.


Jakoby se ptal, co chci zítra k snídani. Mne se ovšem takovou rovnováhu udržet nepodařilo a mé "cože?" znělo spíše jako prasečí vykviknutí než dotaz již léta dospělého muže.

Jednoduše jsem toto vůbec nečekal. Jak ho vůbec mohlo napadnout, že bych nějaké zkušenosti mohl mít, když nejsem ženat a ani jsem se k tomu nikdy neblížil? Prozatím jsem se nedokázal s žádnou ženou lépe poznat, jednak kvůli mému vrozenému studu, a také, jak by řekl doktor Vlach, že jsem zřejmě tak trochu trouba.

"Samozřejmě, že ne, Saturnine," odpověděl jsem, když jsem posbíral alespoň nějaké zbytky sebekontroly. Chtěl jsem mu vyčinit za tak povážlivý dotaz, za to, že mě vzbudil v tak nesmyslnou hodinu kvůli hloupostem, ale nedostal jsem se k tomu.

"Myslel jsem si to," kývl ihned hlavou Saturnin a rychle pokračoval, abych jej nestihl přerušit, "slečna Terebová ovšem od vás bude jistý stupeň zkušenosti očekávat."

Ústa, otevřená k zamýšlenému vynadání, jsem opět zavřel, jelikož mne jeho argument přinutil k zamyšlení. Zněl logicky.

"Jsem gentleman," konstatoval jsem, ale dle Saturninova výrazu mi bylo jasné, že to pro něj není dost. "Co jiného bych měl dělat?"

"Umět, pane, umět," poopravil mne s vážnou tváří, načež mi opět naplnil sklenici. "Napijte se, bude to tak pro vás lepší."
Jelikož se Saturnin choval rozvážně a skutečně vypadal, že mi chce pomoci, dal jsem na jeho radu a znovu se napil. Měl jsem toho nyní už v sobě tolik, že jsem začal pociťovat určité alkoholové opojení.

"Slečna Terebová od vás bude očekávat zkušenost zejména v tom oboru, v němž vás budu moci vzdělat, pane," odmlčel se a zkontroloval, zda jej pozorně sleduji, což jsem činil, "nechte mne prosím vás učit a věřte mi, že neprohloupíte."
Poté se posadil vedle mne.

"Věříte mi, pane?" zeptal se s pohledem upřeným do mých očí.

Ne, nešlo mu odporovat. Přesvědčivost byla jednou z jeho nejsilnějších vlastností a navíc…

"Věřím vám," …já mu opravdu věřil.

Bez hnutí jsem sledoval, jak se ke mně Saturnin přiblížil, když už se naše nosy téměř dotýkaly, lehce jsem se zaklonil a možná bych se i odtáhl, kdyby za mnou už nebyla stěna kajuty. A tak se stalo, že jsem se Saturninovým rtům vyhnout nemohl.

Šokem jsem vytřeštil oči a mé srdce začalo bít tak rychle, že jsem pomyslel na nebezpečí infarktu. Jakmile ale prvotní překvapení mírně ustoupilo, uvědomil jsem si, že mi po rtech přejel horký jazyk, načež se Saturnin znovu posadil dále ode mne.

Bylo mi jasné, že čeká na mou reakci, viděl jsem mu v očích tu zvědavost, to očekávání. Pootevřel jsem ústa, abych se pořádně nadechl, neboť, jak mi až nyní došlo, jsem během proběhnuvší minuty vůbec nepřijímal kyslík. Zíral jsem na Saturnina jako na zjevení a snažil se urovnat myšlenky. Někdo jiný by na něj okamžitě začal ječet, popř. jej praštil, to ovšem nebyl můj případ. I v tuto chvíli jsem dokázal udržet jakýsi vnitřní klid, byť značně poznamenán předchozím zážitkem, který, jak jsem si s hrůzou uvědomil, nebyl z nejhorších.

Pociťoval jsem na svých rtech stále ty Saturninovy, a aniž bych sám chtěl, ty mé prahly po dalším doteku. Možná to bylo tím, že mne takto někdo políbil poprvé, možná jsem se chtěl skutečně něco naučit. Ale stále zde byl jeden problém…

"Prostě si představujte, že jsem žena," doporučil mi, jakoby věděl, co se mi honí hlavou.

Stále s pootevřenými ústy jsem přikývnul. Vždy jsem byl velice přizpůsobivý člověk a tak nějak jsem si byl jist, že to svedu. Čekal jsem, že mne napadnou další důvody, proč to není dobrý nápad, ale nestalo se tak. Saturninova diskrétnost byla jistá a v hluboké noci nás těžko někdo mohl vyrušit, takže když se ke mně Saturnin znovu přisunul, nebránil jsem se.

"Opakujte mé pohyby," řekl mi těsně předtím, než umístil své rty na mé. Jemně jimi pohnul a pootevřel je, snažil jsem se činit totéž a divil jsem se, jak snadno všechno šlo. Naše rty do sebe lehce narážely a má opojená mysl se toho pocitu nemohla nabažit. Úplně jsem zapomněl, že se mám něco učit, že si mám před sebou představit někoho jiného, ale jakmile se má víčka samovolně zavřela, naprosto jsem se oddal Saturninovu polibku.

Pak jsem ucítil dotek na zápěstí a vzápětí jsem zjistil, že mám ruku umístěnou na jeho rameni, druhou jsem bez přemýšlení položil na Saturninův bok, ovšem už vědomě jsem si ho přitáhnul blíže. Přejel mi dlaní po krku, ale poté se zase vzdálil.

"Velmi dobře," zamrkal trochu zmateně, zřejmě jsem jej rozhodil svým chováním… Byl jsem moc zbrklý? Ale ne, vždyť mě pochválil. "Teď zkusíme něco jiného," prones, nahnul se ke mně a já vyšel jeho ústům vstříc.

Nevěděl jsem, co se se mnou děje. V hlavě mi bušilo, rty mne pálily a srdce jakoby chtělo vyskočit z hrudního koše. Horkost proudila celým mým tělem. Zažil jsem to už dřív, ale nikdy ne takto intenzivně. A všechny pocity, všechny vibrace, jež proudily skrz naše rty, se znásobily, když mi do úst vklouznul Saturninův jazyk a setkal se s mým… Téměř zbožně jsem jej pohladil, vítal jeho přítomnost a pak jej následoval až k jeho domovu.

V ten moment mne ale Saturnin od sebe téměř odhodil. Pak se postavil a mému tázavému pohledu uhnul. Dokonce bych přísahal, že byl rudý v obličeji, ale to mohlo být i nedostatkem vzduchu. Ale proto přece nemusel reagovat tak přehnaně.

"Musím jít zkontrolovat stav lodi, pane," omluvil se a svižně kajutu opustil.

Přejel jsem si dlaní po tváři a zastavil se na rtech, jež pod mými prsty působily natekle a také byly citlivější. Hlavou se mi prohnala několik minut stará vzpomínka na to, jak se jich dotýkaly ty Saturninovy. Ta myšlenka mne rozechvěla.

Rozechvěla mě podivně moc. Možná až příliš…


Očekávaně neočekávané

15. června 2014 v 13:33 | Archea Majuar
Očekávaně neočekávané

Prostředí: Dr. House

Pár: Gregory House/James Wilson

Rating: + 15

A/N: Trochu brzy zase vydávám, že? :D Ale co, dozvěděla jsem se, že jsem přijatá na výšku do Brna, takže jsem od radosti napsala povídku, jejíž téma mě napadlo už opravdu dávno. Snad se vám bude líbit :) Enjoy!

Za komentáře děkuji Lex-sanovi, Davanity a Profesorovi :)

Cesta autem jim v pohodě ubíhala, příjemné ticho jen House občas narušil nějakou poznámkou ohledně jevů, jež spatřil z okýnka.

"Nechceš zajet do myčky?" překvapil Wilsona otázkou, jakmile přijeli do města.

"Nechci," odvětil Wilson.

"Proč? Tvoje auto vypadá jako po náletu holubích stíhaček."

"Prostě nerad myju auta v myčkách."

House mu nevěřil. Neznal žádný důvod, proč by to Wilsonovi mělo vadit. Peněz měl dost, tak proč se s tím dřít vlastníma rukama. Navíc si všiml, jak se Wilson zatvářil, když zmínil myčku. Zachvěl se a zrudl. Další podivností byla lhostejnost, s jakou Wilson k zasranému autu přistupoval. Věčně musel mít všechno čisté.

"Zaplatím to," nabídnul se.

Wilsonovo obočí vylétlo vzhůru.

"Tak moc ti vadí sedět ve špinavém autě, že bys dokonce vzal na svou peněženku páčidlo a po staletích za něco platil?" nemohl uvěřit vlastním uším Wilson.

"Zapomínáš, že jsem si platil za šlapky," poznamenal House.

"No, ale teď už snad ne…"

"Ne, teď, mám tebe," ušklíbl se House a věnoval Wilsonovi laškovný pohled. Muž po jeho pravici se zasmál a sjel z hlavní silnice, aby na přání svého přítele vyhledal čerpací stanici.

Nemusel pátrat dlouho, brzy už stál před automatem, House mu skutečně podal peněženku a Wilson jejím obsahem zaplatil kompletní umytí auta. Následně vjel dovnitř, vypnul motor a čekal.

"Bude to trvat asi deset minut," informoval House, jenž se zdál být spokojen. Podal mu zpět peněženku a snažil se obrnit před věcmi budoucími. Věděl, respektive tušil, co se stane, až na čelní sklo dopadnou první kapky, až začnou kolem jezdit kartáče, až bude všechno, kam oko dohlédne, mokré, totálně promočené, zralé na ždímání…

Polknul. Na tohle nesmí myslet, jenom všechno zhorší. Už se v duchu smířil s tím, že si House všimne jeho úchylky, ale neměl v úmyslu se nechat přistihnout, že má erekci jen z pomyšlení na automyčku. To už by bylo vrcholně trapné.

House se více uvelebil na sedadle a chvíli se díval z okna na kartáče, které začaly obšťastňovat Wilsonovi auto, poté se ale zaměřil na svého přítele. Už před nějakou dobou si všimnul, co s ním dělá mokré prostředí. Nejnadrženěji se projevoval vždy ve sprše a nedávno se jej pokusil znásilnit na pláži. Tehdy jej House poslal do háje, protože nechtěl mít písek doslova všude, vynahradil mu to ale u hotelového bazénu. Už si ani nevzpomínal, kdy jej napadlo vyzkoušet Wilsonovu reakci na automyčku, ale dle jeho dosavadních reakcí to špatná myšlenka určitě nebyla.

Když si všimnul Wilsonových zatnutých pěstí a jeho vytřeštěného pohledu, jímž těkal mezi bočním okýnkem a čelním sklem, věděl, že tahle návštěva myčky nebude patřit mezi ty zcela běžné.

"Děje se něco, Wilsone? Jsi nějaký rudý, není ti špatně?" zeptal se jej, jak nejnevinněji mohl.

"Ne, jsem v pohodě," lhal jako obvykle špatně Wilson, který se snažil vypořádat s návalem vzrušením, jenž jím zmítal. Nechápal sám sebe, ale ta voda, stříkající na jeho auto ze stran, ho rozpalovala neuvěřitelným způsobem.

"Nedá se říct, že by ti to věřil, Wilsone," pronesl klidně House a posunul své sedadlo dozadu, totéž přikázal Wilsonovi.
"Proč?" zajímalo onkologa poté, co splnil Housův požadavek. Než však stačil zvednout oči od páčky, s níž před momentem manipuloval, tak byl neurvale chytnut za kravatu, stáhnut ke svému spolujezdci a jeho ústa napadla ta Housova. Rychle se však přizpůsobil, zapřel se rukou o sedadlo a nechal svůj hlad a touhu proudit skrz polibky, které mu House se stejnou náruživostí oplácel.

Housovo strniště jej škrábalo na tvářích, všude kolem nich se ozývaly zvuky dopadající vody, a když jej House začal kousat do rtů, byl už Wilson plně vzrušený. Ač se to i jemu zdálo podezřelé, tak to House vycítil, ukončil jejich polibek a téměř odhodil Wilsona zpět na jeho sedadlo. Vzápětí odepnul oběma bezpečnostní pásy a pak se sám naklonil k Wilsonovi a opět jejich ústa spojil.

Tentokrát jej líbal pomalu, něžně, zatímco jeho prsty se vydaly k Wilsonovu rozkroku. Rozeply zip a přetáhly gumu spodního prádla přes erekci, kterou následně pár doteky polaskaly. Wilson zasténal mezi Housovy rty, načež se starší muž odtáhnul.

Upřel svůj pohled do hnědých, vzrušením zamžených očí a plynulým pohybem přibližoval svá ústa k Wilsonovu penisu, a aniž by přerušil oční kontakt, pohltil jeho chloubu do úst. Pak potěšeně sledoval, jak Wilson obrátil oči v sloup, jak čokoládové duhovky zmizely za víčky a jak se znovu přiměl se na House podívat a věnovat mu jeden z nejžhavějších pohledů, jaké kdy House spatřil.

Asi by Wilsona ještě nějakou dobu trápil, ale jelikož mycí procedura byla časově omezená, začal s prací na Wilsonově vzrušení. Věděl, co má rád, a tak střídal tempo, pomalé olizování měnil za zběsilé sání, hlasité steny, jež jeho přítel vydával, jen podněcovaly jeho záměry, lehce přejel od kořene až na žalud, pak to několikrát zopakoval, aby následně ponechal mezi rty jen špičku, kterou polaskal jazykem, a vzápětí se Wilsonovi zdálo, že z něj chce vysát život.

Mladší muž se už úplně přestal kontrolovat, a kdyby si jej House nepřidržel, zřejmě by mu přirážejícími boky natlačil hlavu na volant. Poslední, co House chtěl, bylo, aby nedopatřením nezatroubil…

Wilson cítil, že ten jazyk, s vždy připravenou sarkastickou poznámkou, jej brzy přivede k vrcholu. Snažil se o sebekontrolu, ale když si uvědomil, že bezhlavě přiráží Housovi do úst, že sténá jako smyslů zbavený a že vlastně smyslů zbavený je, naprosto se tomu poddal a za šumění vody za okny přivítal první slastnou vlnu orgasmu.

Wilson se pod Housovými dlaněmi roztřásl a horká tekutina zaplavila jeho ústa. Bez problémů ji spolykal a pak se vrátil zpět na své sedadlo. Zadíval se na Wilsonův rudý obličej, zvláště jej zaujaly pootevřené a pokousané rty, pak i zpocené vlasy a k normálu se pomalu vracející dech.

"Miluju tě," řekl prostě.

Hnědovlasý muž zatřepotal víčky a upřel na něj hnědé hloubky, jež se zdály být jak spokojené tak zmatené.

"Cože?" zeptal se, přestože slyšel moc dobře.

"Snad jsi díky mé odborné péči neohluchnul, to by mi zkazilo pověst," zděsil se teatrálně House, Wilson jej ale znal příliš dobře. Nebo alespoň věděl, jak číst v těch příliš často studených modrých očích.

"Spíme spolu dva roky a ty mi řekneš, že mě miluješ poté, co mě vykouříš v autě?" ujišťoval se Wilson.

House si v tu chvíli nebyl jistý, jestli se Wilson zlobí nebo ne, ale když se jeho milenec rozesmál, ujasnilo se mu to.

Vysmátý Wilson se upravil, naklonil se k Housovi a políbil jej, stále se při tom usmíval, a jakmile na auto dopadla poslední kapka, i House vytvořil ze rtů něco mezi šklebem a úsměvem.

Noční jízda

11. června 2014 v 23:57 | Archea Majuar
Nočné jízda

Prostředí: Dr. House

Pár: Gregory House/James Wilson

Rating: R

A/N: Nyní trochu oddychovější povídka. Enjoy!

Za komentáře děkuji Lex-sanovi a Davanity, které bych tuto povídku chtěla věnovat k narozeninám :) Všechno nejlepší :)

Noc prořízl ostrý zvuk motoru. Na obzoru se objevila motorka, jejíž rychlost se pomalu ale jistě snižovala. U jedné z pouličních lamp zcela zastavila. Její majitel si sejmul helmu, vytáhl důmyslně schovanou hůl a slezl z motorky. Rozhlédl se. Moc se mu nelíbilo, že by měl nechat svůj dopravní prostředek na ulici ve dvě ráno, ale nic jiného mu nezbývalo.

Když mu přišla esemeska, že sem má přijet, tak se mu opravdu nechtělo. Zrovna měl rozehranou hru na play stationu. Ale stejně prohrával… A také, ač by si to nikdy nepřiznal, pocítil potřebu oplatit Wilsonovi jeho starost. Kolikrát ho musel na šrot opilého vyzvedávat z baru? Radši to ani nechtěl odhadovat. Co mu to udělá, když jednou on odveze Wilsona?

Vkročil do hospody a pohled mu okamžitě padl na barový pult, na němž se nacházel jeho přítel. Samozřejmě ne celý, seděl na židli, ale horní polovinou těla spočíval na stole. Před ním stál prázdný půllitr. Takhle se ale mohl zřídit jedině tvrdým, usoudil House. Zaujal místo vedle Wilsona a chvíli přemýšlel, proč se ten trouba opil. Běžně to nedělal, maximálně u něj doma, když prožíval rozvod nebo rozchod.

"Dáte si něco?" přitočil se k Housovi barman.

"Kafe tady pro Casanovu," kývl směrem ke spícímu Wilsonovi.

Zanedlouho byl požadovaný horký nápoj před ním. Zkusmo do mladšího muže drcnul, čímž z něj vymámil akorát téměř roztomilé zachrochtání, nad kterým se House musel pousmát. Pak ale dostal nápad. Postavil se a rychlým pohybem posunul židli k sobě. Účinek se dostavil okamžitě.

Wilson vyskočil na nohy a překvapeně vyheknul.

"Ty už jdeš?" zeptal se House jen tak mimochodem a znovu se posadil. Wilson mu věnoval pohled, který by se dal zařadit jak mezi nasrané tak mezi ironické, a vyšplhal se zpět na židli. House mu před nos postavil kafe. Wilson ho vyklopil do sebe, ani nemrknul.

"Hej, tohle není vodka, abys to do sebe lil na jeden zátah," zaprotestoval House, ale spíše to udělal jen proto, aby udržel Wilsonovu pozornost, než že by ho to vážně popudilo.

"Ještě něco si přejete?" otázal se barman, House mu ovšem místo objednávky zaplatil za kafe a následně i za Wilsonův chlast. Postavil se, opřel se o hůl a čekal, až se jeho přítel zvedne taky. Wilson tedy zkusil, jak je na tom jeho stabilita, chvíli se zdálo být všechno v pořádku, ale pak jej gravitace zasáhla v plné síle a onkolog musel hledat oporu jinde. Neomylně se rozhodl pro House.

Nejprve se o něj jen opřel a než House stačil zareagovat, obtočil kolem něj paže a objal jej.

House zapřemýšlel, jestli ho má ze sebe setřást, počkat až spadne sám, nebo se se svou bídnou pozicí smířit. Jak tak dumal nad dvěma lákavými možnostmi a třetí přijatelnou, nevšiml si, že Wilson zvedl hlavu z jeho hrudníku a prohlížel si ho. Zaregistroval jej, až když promluvil.

"Jsem rád, že jsi pro mě přišel, Housi," díval se mu společensky unavený přítel do očí.

"Já si to nějak vyberu, neměj pochyby," odpověděl House, vyvedený z míry Wilsonovým chováním. Těkal pohledem z jednoho hnědého oka do druhého a děsil se, co mu ještě Wilson ve svém stavu chce říci…

Ale Wilson už toho na srdci mnoho neměl.

"Díky," hlesl, pousmál se, a aniž by dal Housovi prostor k reakci, přitiskl svá ústa na jeho.

Housova první myšlenka vypadala přibližně jako chorál "hallelujah" a vzápětí Wilsonův polibek opětoval. Ani se nemusel snažit vynutit si přístup do jeho úst, Wilson sám své rty pootevřel a hladově přivítal jeho jazyk, nechal jej prozkoumat nové území a pak se s ním mazlil tak něžně, že to House zaskočilo. Jak někdo mohl zároveň líbat tak náruživě ale jemně zároveň?

S hlasitým mlasknutím se jejich ústa oddělila, načež Wilsonova hlava opět padla na Housova prsa. House chvíli stál, zbaven své běžné sebejistoty, a zíral do prázdna. Musel konstatovat, že Wilson opět potvrdil svůj status v jeho životě. Byl jediný člověkem, který jej dokázal příjemně překvapit.

"Kde máš klíče, ty nadrženče?" zeptal se House spíše sebe, jelikož od Wilsona jakoukoliv použitelnou informaci mohl čekat jen těžko.

"Tady," odpověděl mu barman a podal mu klíče od auta, na tváři pobavený úsměv. "Takovou šou navečer jsem si vždycky přál," zazubil se.

House jej poslal do háje a s menšími obtížemi se dostal na ulici. Zadíval se na klíče ve své dlani. Mohl Wilsona jednoduše hodit do auta, nechat ho, ať se vyspí, a sám jet domů na motorce. Pak se podíval na muže, jenž se o něj opíral. Který jej před chvílí políbil…

Ještě se o mně bude povídat, že mám srdce, pomyslel si znechuceně, ale i přesto se vydal směrem k motorce. Proplesknul Wilsona, který na něj ospale zamžoural.

"Budeš se mě držet kolem pasu. Když spadneš, tak se pro tebe vracet nebudu a nechám tě, ať si tě ráno vyzvednou popeláři, když si tě spletou se smetím," snažil se mluvit zřetelně, aby to jeho přítel pobral. Ten moment nechápavě koukal, pak zazíral na motorku a na tváři se mu usadil zděšený výraz. Než ale stihl cokoliv namítnout, House už na ní seděl a startoval.

Wilson si uvědomil, že zřejmě nemá na vybranou a tak se poslušně usadil za Housem, objal jej kolem pasu, obličej opřel o místo mezi lopatkami a v rychlosti se pomodlil. Ovšem ani se moc nestihl bát, jelikož cesta utekla nesmírně rychle a brzy stanuli před dveřmi do Housova bytu.

Wilson se vpotácel dovnitř, House za nimi zavřel a zmizel v chodbě. Než se Wilson vzpamatoval, kde že se to nachází, byly mu na hlavu hozeny peřiny a známý zvuk bouchnutí dveří mu dal vědět, že House s ním pro dnešek skončil.

House ze sebe shodil většinu oblečení a vlezl do postele. Věřil, že Wilson si už poradí, opil se u něj doma už kolikrát, takže na toaletu trefí a gauč snad ani minout nemohl. Sotva však House zavřel oči, k uším mu dolehl vrznutí pantů. Nejprve chtěl popuzeně něco zavrčet, než šel pro Wilsona, tak si vzal několik Vicodinů, a měl v úmyslu jejich účinek využít především k ničím nerušenému spánku, ale nemohl si pomoct, zajímalo jej, co mu přišel Wilson sdělit. Že by se přišel omluvit? Tak brzy?

Pozoroval lehce vrávorající siluetu svého přítele, který neomylně zamířil přímo k němu. Podařilo se mu vybrat zatáčku, načež se vyškrábal na postel, a aniž by se House zeptal, uvelebil se na něm. Hlavu si stejně jako předtím položil na jeho hrudník, objal jej a nakonec spokojeně vzdychnul.

House opět napadly myšlenky na to, že by jej shodil na zem, ale… Wilson hřál. Hřál jiným způsobem než peřina, než děvky, co si najímal, hřál prostě opravdově. Váhavě umístil ruku na jeho záda, čímž Wilsona znovu přiměl k aktivitě.

Myslel, že už spí, ale svůj omyl si uvědomil v momentě, když se mu do očí zadívaly hnědé hloubky a když se jeho rtů opět dotkly ty druhé, jemnější. Nevěděl, co má dělat ani co si myslet, takhle se Wilson nikdy nechoval a vůbec se neprojevoval tak, že by o něj měl zájem. Ale nehodlal nad tím přemýšlet, pohnutky jeho přítele stejně většinou nechápal, takže jen přijímal, co mu Wilson právě v tuto chvíli nabízel.

I přes narušení soukromí vzal za vděk tou teplou náručí a lehkými polibky, i kdyby to bylo to jediné, co by měl od Wilsona dostat.

In front of the door

4. června 2014 v 10:44 | Archea Majuar
In front of the door

Prostředí: Dr. House

Pár: Gregory House/James Wilson

Rating: + 15

A/N: Maturita je za mnou a upřímně řečeno jsem si ji užila. Známky jsou parádní, teď se akorát ještě dostat na výšku a je to v suchu :) Takže vám přeji příjemné čtení slashe z fandomu Dr. House, po kterém se vám nepochybně stýskalo :D Enjoy! :)
Děkuji především Davanity za to, že mě vytrvale nabádala k dalšímu psaní, dík ;)

Ač v televizi běžel jeho oblíbený seriál, vyznačující se nadpozemskou naivitou, nedokázal se na něj soustředit. Oči mu stále utíkaly jinam. Nedivil se jim, taky že se bylo na co dívat. Ale věděl, že pozorování nejlepšího přítele pro něj nedopadne dobře. Přesto si nedokázal pomoct.

Místo toho, aby sjížděl pohledem více odhalenou než oblečenou sestřičku na obrazovce, hltal pohledem muže ve středních letech, jenž se rozvaloval po jeho pravici. Nejprve si myslel, že se zbláznil, ale postupem času zjistil, že shledávat Wilsona atraktivní není úplně mimo mísu.

Romantičnost nebyla nikdo jeho silnou stránkou, ale musel si přiznat, že si užívá chvíle, kdy se může dívat Wilsonovi do očí. U všech lidí v nich viděl buď nenávist, pohrdání, strach nebo postranní úmysly a jenom tenhle onkolog s mesiášským komplexem tam nic takového neměl. Cítil z nich loajalitu, pochopení, přátelství, prostě cokoliv, co spadalo spíše do říše pohádek než do reálného světa.

Že by byl Wilson jeho princ na bílém koni? pomyslel si House a zkroutil ústa v neveselý úsměv. Wilson byl jeho přítel, ale nic víc od něj čekat nemohl. Rozhodně ne povinnosti, jaké by měl princ vůči své vyvolené…

House znechuceně svraštil obočí a pokusil se znovu upřít pozornost na televizi. Odkdy se jeho vždy pečlivě promyšlené metafory proměnily v takové žvásty? Mrknul na hodiny a přisoudil stav své mysli pokročilé hodině. Nebyl na tom ještě tak špatně, aby přiznal, že blbne z poblouznění Wilsonem.

"Půjdu spát," oznámil Wilsonovi, a než se zvednul, tak dodal: "Jestli chceš zůstat, deky jsou víš kde."

Vstal a svižně odešel do koupelny. Shodil ze sebe oblečení a vstoupil do vany. Pak na sebe nechal dopadat proud teplé vody, cítil, jak celé tělo začalo relaxovat. Sáhl po šamponu, nanesl jej na dlaň a poté je vpravil i do vlasů. Spláchl pěnu a natáhl se pro tekuté mýdlo. Zatímco prováděl očistu, myšlenku mu téměř jako vždy zalétly k muži, jenž mu právě okupoval gauč.

Přemýšlel nad tím, jak jeho vždy upravené vlasy vypadají, když spí, lehce zpocené, neupravené, dokonale ladící se spánkem zrůžovělými tvářemi. Rty pootevřené, zvedající se hrudník, jemné sténání, ruka sunoucí se pod lem pyžama…

House sebou trhnul a zjistil, že místo toho, aby se řádně vymydlil, si jeho dlaň pohrává s tvrdnoucím přirozením. Ještě párkrát se pohladil, ale pak se přinutil přestat. Rezignoval na to, že by mohla erekce odeznít, představy v jeho mysli byly příliš živé, jenže věděl, že pro bolavou nohu není na podobnou činnost vana nejlepším místem.

Vypnul sprchu, pomalu vystoupil z vany na kobereček a zlehka se otřel. Nemohl si pomoct a dopřál své již plné erekci pár krátkých, naprosto neuspokojivých tahů, načež si omotal ručník kolem pasu. Otevřel dveře koupelny, opustil ji a pak se zarazil. Wilson stál pár kroků před ním a díval se na něj.

Nejprve mu chvíli hleděl do očí, poté sjel pohledem níže, odkud se vrátil se zrudlými tvářemi, což donutilo House pod návalem nové vlny vzrušení silně stisknout zuby, aby nezasténal. Klidně oplácel Wilsonovi pohled, přestože uvnitř něj všechno vřelo. Nohy se chtěly rozejít kupředu, ruce se chtěly dotýkat, ústa líbat…

Čekal, že se Wilson rychle vzpamatuje, zmateně žblebtne a půjde si do kuchyně pro něco, čím ten šok může zapít. Ale on jen stál a kulil na něj své hnědé oči.

On mě snad hltá pohledem… napadlo House, když se dalších několik vteřin nic nedělo, jen si opláceli oční kontakt, jenž Wilson sem tam přerušil, protože mu zrak padl na Housovy dolní partie. Pozorně si prohlédl výraz mladšího muže, ze kterého čišelo kromě překvapení i něco jiného… Že by se mu líbilo, co vidí?

Byl jen jeden způsob, jak se House mohl dozvědět pravdu. Srdce mu bušilo zběsilým tempem, když udělal pár kroků blíže k Wilsonovi. Jeho přítel se nehnul z místa, hnědé hloubky hleděly do modrých, ruce svěšené podél těla, napjatého pod tlakem situace.

Další kroky. House stanul jen pár centimetrů od Wilsona, dokonce mohl vnímat, jak rapidně se zvedá a klesá jeho hrudník. Žár sálající z jeho těla si spíše House jen představoval, ale přesvědčen o tom nebyl. Každou chvíli očekával, že se Wilson odtáhne kvůli nedostatku osobního prostoru. A Wilson se také pohnul, jenže zcela opačným směrem.

"Do háje…" zamumlal těsně předtím, než se natisknul na Housovo tělo, jak nejvíce to šlo, a lapil jeho ústa svými.

Pohled na House, z něhož sálala svěžest způsobená koupelí, na jeho hrudník lesknoucí se posledními kapkami vody, a na vzdouvající se ručník, který neúspěšně skrýval tvrdou erekci, nenechal Wilsona chladným. Po těle se mu rozlil žár, jenž o sobě dal navenek vědět nejprve výrazem jeho tváře, a následně tvrdostí, jež se po Wilsonově útoku octla v oblasti té Housovy.

Téměř nedýchal, když se k němu House blížil a možná i pro nedostatek kyslíku nedokázal Wilsonův mozek zastavit tělo v tom, aby se nevrhlo na objekt před sebou.

House, překvapen Wilsonovou iniciativou, stál jako přikovaný, vnímal jen horké rty na svých, ruce na prsou a přítomnost Wilsonova vzrušení, jež se otíralo o to jeho. Boky mu sebou samovolně škubly směrem k druhému muži, když ho Wilson štípl do bradavky. Náhle jeho svalstvo znovu začalo pracovat, paže omotal kolem Wilsona a zapojil ústa do polibku, který se vzápětí měl zvrátit z měkkého na žhavý.

Posunul dlaně níže, zastavil se až na zadku, jehož půlky pevně sevřel a přitáhl si tělo svého přítele co nejvíce k sobě. Wilson se o něj v odpověď otřel, jeho ruce zmizely z Housova hrudníku a přesunuly se na jeho zátylek. Vjel prsty do mokrých vlasů právě ve chvíli, kdy mu vniknul jazykem do úst.

Prozkoumával je, ochutnával. Byl na House natisknutý, jak nejvíce to šlo, jeho košile nasála zbytky vlhkosti z Housova těla, lepila se mu na kůži. Dlaní započal cestu dolů, přejel přes záda, až se dostal k ručníku. Odtáhl své boky od House jen na takovou chvilku, jakou potřeboval, aby mu sejmul ručník. Pak se o něj znovu otřel, jeho přítel mu zasténal do úst a Wilson se pousmál.

"Do postele," rozkázal, jakmile polibek pro nedostatek vzduchu skončil. Očekával z Housovy strany nějakou poznámku nebo alespoň úšklebek, ale rozhodně ne jen hladový pohled a poslechnutí. To Wilsona uzemnilo. Pomalu vkročil do ložnice a výhled na House, jak na něj čeká na posteli, mu vyrazil dech. Ne, to se mu přece musí zdát.

"Nestůj tam zaražený jako vidle v hnoji a svlíkej se, já to za tebe dělat nebudu," ozval se House, v hlase prvky sarkasmu.

Wilsonovi se ulevilo, sarkastický House je normální House. Kdykoliv se choval jinak, měl Wilson podezření na něco nekalého. Shodil ze sebe košili, kalhoty i zbytek oblečení a pohlédl na House, jehož zrak byl upřen mezi jeho nohy.

Přesunul se na postel, položil dlaň na Housův krk a přitáhl si jej blíž. Jejich rty si k sobě našly cestu, zatímco si House lehl na záda a nechal Wilsona, aby si na něj obkročmo sedl. Znovu se tak dostaly do kontaktu i jejich erekce, tentokrát už bez překážející látky. Přejížděly a vrážely jedna do druhé, vše se ještě zintenzivnilo, když se k nim přidala Housova ruka.

Wilson přerušil polibek a kousl se do rtu pod návalem slasti. Vnímal, že Housovo dýchání je stejně hlasité a zrychlené jako jeho. Hlavou mu proletělo, co všechno by mohli zkusit, ale…

Housova přítomnost, dotek jeho dlaně a jeho penisu, jenž se otíral o Wilsonův, tohle všechno nemohl dlouho vydržet. Všechno to bylo tak nové a intenzivní, v uších mu bušila krev, tělo se mu třáslo a z úst vycházely vzdechy jeden za druhým. Aby alespoň nějak Housovi oplatil jeho snahu, jemně jej kousal na čelist až k ušnímu lalůčku, čímž si vysloužil zvýšení tempa jeho ruky v dolních partiích.

House si připadal jako ve snu, rukou kmital nejen po svém vzrušení, ale k uším mu doléhaly steny potěšení, které způsoboval i Wilsonovi. Cítil jeho rty a zuby na tváři, chvění jeho těla i záškuby v jeho penisu. Sám už byl na hranici, příliš silně na něj působil fakt, že se mu právě plní jedna z jeho fantazií.

Orgasmu dosáhli téměř současně, bílá tekutina naplnila prostor mezi těly, jež na sobě nyní vyčerpaně spočívala. Wilson se snažil znovu nabýt nadvlády nad svými končetinami, ty se ale odmítaly pohnout, a tak rezignovaně jen pootočil hlavu, aby se mohl podívat na Housův výraz.

Starší muž zíral na strop, tvář klidnou a uvolněnou, dech zpět v normálu. I přes mírný výraz, uvnitř pořád doznívala vichřice, jež se přes něj se zničující silou přehnala. Byl zaskočen, co s ním dokázala udělat jen Wilsonova přítomnost…

Nevybíravým způsobem ze sebe Wilsona shodil a natáhl se do nočního stolku pro kapesníčky, aby je oba očistil. Pak je odhodil vedle postele a už už se chtěl uložit ke spánku ve snaze vyhnout se trapné konverzaci, popřání dobré noci ale utichlo pod náporem Wilsonových rtů. Nebránil se. Nebránil se ani poté, co se k němu Wilson přitulil, snad se mu jeho chování i líbilo. Kvitoval i to, že s sebou Wilson k objetí vzal i peřinu.

"Co děláš zítra?" promluvil House i přesto, že původně vůbec nic říkat nechtěl. Ale něco ho eminentně zajímalo.
"Nic?" odtušil Wilson a zvědavě se zeptal: "Co máš přes víkend v plánu?"

"Služba na ambulanci to nebude… Ale napadá mě několik věcí, které bych ti rád udělal," zašeptal Wilsonovi do ucha, až se druhý muž zachvěl.

"A stihneš to za víkend?"

"Je pátek a zítra nemusíme do školy. A kdybychom to nestihli, tak za předpokladu, že Cuddyová nepřikáže Zemi, aby proběhla apokalypsa, tak bude následovat týden a další víkend a další týden…"

"Má být tohle příslib do budoucna?" usmál se Wilson do Housova krku.

"Nebo výhružka, přeber si to, jak chceš."