Květen 2014

Links

31. května 2014 v 0:10 | Archea Majuar
Vůbec nevím, co tady tahle rubrika dělá...

3. Hrdinové

15. května 2014 v 0:17 | Archea Majuar
3. Hrdinové

Prostředí: RPS

Pár: Ondřej Sokol/Igor Chmela

Rating: R

Prohlášení: Vše v této povídce je čistá fikce! Nechci tímto pokusem nikomu ublížit ani ničit pověst. Dílo nebylo sepsáno za účelem zisku.

A/N: Ne, House opět bohužel ne. Plavu v dějepise a vážně se mi nechce rozjíždět nic promyšleného, takže nahazuji další slátaninu, tentokrát možná lehce zablešenou a uštěkanou... :) Enjoy!

Štaflík a Špagetka. Nic lepšího si Geňa opravdu vymyslet nemohl. A tak tedy Igor s Ondrou padli na všechny čtyři a jali se štěkat jeden přes druhého. Pobíhali po jevišti, dokud Igor špatně nevybral jednu zatáčku a nenatáhl se na bok. Ondra byl okamžitě u něj a jako pes do něj šťouchal packou.

Igor ještě chvíli hrál mrtvého a poté pomalu otevřel oči. Ondra na něj přátelsky vypláznul jazyk a zaštěkal, z čehož řval smíchy i Michal, postávající opodál. Ondra počkal, až se Igor postaví na nohy, a následně měl co dělat, aby se nesmál sám, když Igor naklonil hlavu a s typicky psím pohledem na něj zamrkal.

Ozvalo se zazvonění a potlesk.

"Můžeš mi, Richarde říct, jak jsi chtěl zakomponovat Štaflíka a Špagetku do původního tématu?" zeptal se Ondra, opět udržujíce rovnováhu jen na dolních končetinách.

"Byl jsem Shrek s ucpaným záchodem a žádná postava, která by mi pomohla, mě prostě nenapadla," přiznal Geňa.
Ondra na to raději nic neřekl a posadil se na připravenou židli. Podíval se napravo, odkud na něj zíral Igor. Nevědomky se pousmál a vzpomněl si, jaký měl ještě před chvílí výraz… Jakoby mu Igor četl myšlenky, lehce naklonil hlavu a pozvedl koutky úst.

Jeho přítele to tak zaskočilo, že se zasmál nahlas. Takový pohled u Igora viděl poprvé. Byl ryze psí… zvědavý, oddaný, roztomilý.

Uhnul očima jinam. Jak se mu mohlo v mozku zrodit spojení roztomilý a Igor? Roztomilé mohlo být snad cokoliv, ale chlap? Koutkem oka zahlédnul, jak Igi lhostejně zkoumá pohledem sál, vypadal úplně normálně.

Ne, asi jej postihla jen momentální slabost, která se už nebude opakovat. V duchu si oddechl, že dokázal původce svého zděšení zhodnotit jako nezávadného a zaměřil se na fakt, že jej za moment čeká další hra. Ale jeho zrychleně bušící srdce myslelo zřejmě na něco úplně jiného…

2. Párty

7. května 2014 v 23:44 | Archea Majuar
2. Párty

Prostředí: RPS

Pár: Ondřej Sokol/Igor Chmela

Rating: R

Prohlášení: Vše v této povídce je čistá fikce! Nechci tímto pokusem nikomu ublížit ani ničit pověst. Dílo nebylo sepsáno za účelem zisku.

A/N: Do maturity mi zbývá přesně 14 dní, takže učení nabývá na intenzitě a se psaním to moc dobře nevypadá, takže přidávám zase jen tuto krátkou povídku. Příště snad už bude House :) Enjoy!

Tři židle byly okupovány muži, poněkud zvláštně nahastrošenými. Čtvrtý seděl šikmo k nim, hlavu v dlaních, a z jeho úst nevycházela právě slušná slova.

"Takže tvý děti nemají otce a ty nemáš manžela?" zeptal se, když naleznul alespoň ždibec klidu.

"Nemám," odpověděl Igor smutně. "Ale mám jeho." Ukázal na Ondru, sedícího vedle.

"Občas musím zatloukat," odmlčel se Ondra, vychutnávajíce si Richardův rozčarovaný výraz, "ale v její náruči je mi nejlíp."

Geňa se zoufale obrátil k Michalovi, který se mu horko těžko snažil napovědět, že hraje trhací kalendář.

"Takže tebe škubou… seš škubánky?"

Po salvě smíchu se hádající opět přesunul k Igorovi.

"Vy dva spolu něco máte?"

"Zatím nic," odpověděl místo Igora Ondra a postavil se. Podivil se, že jeho kamarád udělal bez vysvětlování přesně to, co se po něm Ondra chystal žádat. Zvedl se, natáhnul ruce před sebe a spojil prsty, čímž ze svých paží vyrobil jakoby basketbalový koš.

Ondra i přes překvapení rychle zareagoval, sklonil se, a když se narovnal, tak se octl v Igorově objetí. Následně mezi nimi proběhla výměna úsměvů, načež se oba podívali na Geňu, jehož obočí se údivem zvedlo téměř k vlasům.

"Posloucháš Mandrage?" zeptal se tentokrát Ondra, doufaje v nakopnutí Richardova mozku.

Po chvíli ticha z Ríšovy strany, zatímco publikum narážku ocenilo smíchem, kladně odpověděl. Ondra potlačil protočení očí a rozešel se kupředu, postrkován Igorem. Došlo mu, že se snaží demonstrovat to, co se právě chystal říct:

"Jsme časem kalený, navěky spojený…"

V Geňových očích zazářilo pochopení.

"Šrouby a matice!"

Zazněl mohutný potlesk a sem tam i zavýsknutí, Richard se klaněl na všechny strany. Zabít dvě mouchy jednou ranou se mu povedlo poprvé.

A Ondrovi, ačkoliv by to nikdy nepřiznal, bylo poprvé líto, že byl uhodnut tak rychle. Důvod, proč se tak cítil, neznal, ale Igorův pohled jeho směrem jej naplnil podivným pocitem sounáležitosti.