Idyll

20. března 2014 v 23:06 | Archea Majuar
Idyll

Prostředí: Dr. House

Pár: Gregory House/James Wilson

Rating: R

A/N: Slíbila jsem, že další kousek přibude do pátku, tak ho tady máte. Je sice diametrálně odlišný od předešlé povídky, ale i tak se snad bude líbit. Měla jsem prostě náladu na napsaní něčeho miloučkého :D Za komentáře k minulé povídce děkuji Lex-San, Salazaret, Aliyi Midnight, Scudl007 a Davanity -> taky mám raději ta veselá a mrzí mě, že je jich tak málo... No, možná jich je dost, ale jak říkáš, musejí splnit naše vysoké požadavky :D Jasně, Friday je klasika, jedno z nejpovedenějších. A z těch melancholických u mě s přehledem vede tohle:


Když jsem ho viděla poprvé, tak jsem zůstala vážně sedět s otevřenými ústy a několik minut jsem vstřebávala dojmy. Úžasné... Enjoy! :)

Opřel se o dřevěné zábradlí na terase, do plic nasál čerstvý horský vzduch. Vychutnával si jeho čistotu, kterou v Jersey postrádal. Rozhlédl se po obzoru. Všude jen lesem pokryté hory, zvuky ptáků a tekoucího potoka. Po civilizaci ani stopy. Zkusit pro jednou strávit víkend mimo město nakonec nebyl tak špatný nápad.

Měl toho během týdne hodně, dvě konference a přednášku ve škole, takže když House přišel s nápadem vypadnout do přírody, neměl námitky. Vlastně byl mile překvapen. Něco takového by od House nečekal. Romantika nebyla Housovou silnou stránkou, ale jakmile se rozhodl, že udělá Wilsonovi radost, neznal mezí. V takových dnech se jejich byt pohroužil do příjemných barev, všude hořely svíčky, dokonce jednou zašel tak daleko, že donesl Wilsonovi do kanceláře květiny.

Víckrát to už neudělal, jelikož tím gestem Wilsona dojal tak, že se o to musel mladší muž s někým podělit. Od té doby se o Housovi šuškalo, že je hodný, a House samozřejmě nemohl dopustit, aby ty ošklivé pomluvy jakkoliv potvrdil. Štěkal tedy po ostatních více než kdy dřív, k pacientům byl pořád neurvalý a Cuddyovou častoval vulgárními narážkami, kdykoliv ji potkal. Wilsona si dobíral, ryl do něj, shazoval jej… ale i když mu z úst vycházely nadávky, jeho oči prozrazovaly pravou povahu Housových citů.

Které byl v určitou chvíli schopen dokazovat i tím, že vzal Wilsona na víkend do horského srubu, kde je nikdo nebude obtěžovat až do pondělního rána. Zachvěl se při pomyšlení na to, kolik hodin jej čeká s Housem o samotě, a co všechno za tu dobu stihnou…

Z dřevěné chaty se začala linout pomalá hudba, jež na Wilsonově tváři vykouzlila úsměv. Kde se to v jindy tak cynickém a štěstím pohrdajícím člověku bere? Obdivoval House, že dokáže spolknout svou hrdost a poddat se citům, které z něj dělají zranitelnou bytost. Asi ví, že Wilson je tím posledním člověkem na světě, jenž by mu chtěl ublížit.

Leknul se, když mu něčí ruka sevřela rameno, ale jakmile se objevila i druhá, byl už znovu klidný. Obě Housovy dlaně spočívaly na ztuhlých ramenou, několikrát prohmátly unavené svaly, pak sjely níže, minuly lokty a zastavily se na Wilsonových rukou, které zakryly. Na jeho záda dolehla část Housovy váhy, na uchu ucítil horký dech, když si starší muž položil hlavu na Wilsonovo rameno.

Wilson se tváří otřel o tu Housovu neoholenou, sám nevěděl, proč mu její drsnost nevadí, ale prostě to tak bylo. Asi to fungovalo stejně jako u Housovy závislosti na Vicodinu… Dělalo to House Housem. Dělalo ho to jediným mužem, kterému kdy Wilson propadnul.

Zaposlouchal se do příjemné hudby, užíval si tíhu Housova těla na svém, pocit bezpečí, jenž jím prostoupil, ruce sevřené v těch jeho, klid v duši a lásku v srdci…

"Miluju tě," pronesl House tónem, který by se dal považovat za něžný.

Vlna tepla se šířila z Wilsonovy hrudi po celém těle a zvedla koutky jeho úst vzhůru stejně tak, jako když ta slova slyšel od svého nejlepšího přítele poprvé. Znovu pohnul tváří, aby se otřel o tu neoholenou.

"Já tebe taky," vydechnul Wilson, pak otočil hlavu a oba se dotkli svými nosy.

House tím svým pohladil Wilsonův a zlehka přejel rty po jeho ústech. Usmál se a Wilson cítil, jak zabořil obličej do jeho vlnitých vlasů. Projelo jím nádherné zachvění, když mu mezi prameny House vtiskl polibek. Pak si opřel hlavu o Wilsonovu a společně zhlíželi z terasy srubu do údolí, plného zeleně a ptačího zpěvu.

Jestli si někdy Wilson představoval štěstí, tak od této chvíle by sen nabíral jen a pouze tuto podobu. S Housem kolem svého těla a láskou uvnitř něj.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Davanity Davanity | Web | 21. března 2014 v 11:37 | Reagovat

Krásné video, taky je v mých top ačkoliv častěji sáhnu po něčem veselejším :) Ještě doporučuju určitě tohle: https://www.youtube.com/watch?v=jXB06dbTXBE ačkoliv si myslím, že máš tyhle videa v malíku a znáš je :D :) Povídka je také krásná, příjemná, první, co jsem si při prvních řádcích představovala bylo spíše to, co se děje po finále, ale takhle se mi to taky líbí, no, ale povídku co se děje po finále bys napsat klidně mohla ;) samozřejmě do ničeho nenutím a těším se na další Hilson povídku :)

2 Lex-san Lex-san | Web | 21. března 2014 v 14:15 | Reagovat

Opravdu idylka, čemuž odpovídá i dnešní počasí. Být jediným, na koho je House milý je vážně milý :-D.

Díky za povídku i poděkování v úvodu.
(Jen taková vsuvka, pokud budeš chtít skloňovat moji přezdívku, tak to vem normálně jak v češtině - takže 2.p. Lexe; 3.p. Lexovi atd. ;-))

3 Aliya Midnight Aliya Midnight | Web | 21. března 2014 v 16:40 | Reagovat

Opravdu idylické, sladké a krásné. Moc pěkná povídka :)

4 Scudl007 Scudl007 | 22. března 2014 v 22:22 | Reagovat

Nádhera, moc se mi povídka líbila :)

5 Profesor Profesor | 23. března 2014 v 13:12 | Reagovat

Prý nic toxického... Z tohohle toxiny přímo prší.;-) Ale v kladném slova smyslu. Je to hodně romantické, ale hodně milé a to se mi líbí.

6 majuar majuar | Web | 23. března 2014 v 19:25 | Reagovat

[1]: Uvidíme :D

[2]: Rozumím, polepším se a děkuji :)

[3]: Díky :)

[4]: To mě těší :)

[5]: :D No, to je vlastně pravda, nějak mi to nedošlo... :D Jsem ráda, že se povídka líbila :)

7 Lex-san Lex-san | Web | 23. března 2014 v 21:23 | Reagovat

[6]: Já to nemyslel jako nějakou výtku, na svoji přezdívku a její skloňování nejsem nijak háklivý ;-) Jen pokud bys měla zájem do budoucna mi ještě někdy děkovat :-D

8 majuar majuar | Web | 23. března 2014 v 22:44 | Reagovat

[7]: V pohodě, já to ani jako výtku nebrala :) Mně jen tak něco nerozladí :) A na děkování si zvykej :D

9 Karin Karin | 22. května 2017 v 16:09 | Reagovat

To bylo tak krásné. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama