Březen 2014

Že jsi u mě...

28. března 2014 v 23:31 | Archea Majuar
Že jsi u mě...

Prostředí: Dr. House

Pár: Gregory House/James Wilson

Rating: + 15

A/N: Ráda bych začala nějak vesele, ale bohužel moc dobré zprávy nemám. Končím s pravidelnou aktualizací, odteď až do odvolání budou přibývat povídky méně často, možná i vůbec. Důvod mám jediný: maturita. Už mi do ní moc nezbývá a jelikož jsem se zatím věnovala jen dvěma předmatům ze čtyř, tak musím začít makat a po několikahodinovém učení vážně nemám energii na to, abych dokázala své chlípné myšlenky hodit do počítače... Ne, že by nebyl čas, není síla. Prozatím bych viděla "nouzový" režim do konce května, protože přijímačky už mám hotové, ale nic nemůžu ani nechci slibovat.

Ráda bych také poděkovala Davanity, Lexovi, Aliyi Midnight, Scudl007 a Profesorovi za komentáře k minulé povídce :)

Davanity -> O povídce z období post-finálovém jsem už něco rozepsáno měla, ale nemohla jsem se hnout dál, takže jsem to zabalila. Osobně s tím mám trochu problém, protože jediný pro mě schůdný konec jejich existence je ten, že Wilson za pět měsícům bezbolestně umře Housovi v náručí, a House se následně zastřelí. Je to přitažené za vlasy a zřejmě nereálné (co je ale taky na fikci reálné, že? :D ), ale nějak se moc nedokážu přemluvit, abych zaujala jiné stanovisko :/

Nyní k povídce... Napsala jsem ji během dvou večerů a až poté mi došlo, že se docela hodí k písničce Help od Beatles, takže jsem ji proložila oním textem. Snad se bude líbit. Enjoy! :)



Help I need somebody
help not just anybody
help you know I need someone
help!

Otevřel dveře do pokoje ponořeného v temnotě. Sám se teď probudil, takže nemusel nechávat oči, aby přivykly nedostatku světla. Okamžitě spatřil to, co si myslel, že uvidí. Zůstal tiše stát, najednou nevěděl, proč sem vlastně chodil. Mohl nějak pomoct? Nevěřil tomu.

House se s bolestí v noze trápil už tak dlouho a nepřešla jej ani po návratu z Mayfieldu. Jen se ji naučil zvládat bez Vicodinů. Občas. Během některých nocí jej slyšel skučet bolestí. Udivilo jej to, protože nikdy dříve se takhle neprojevoval. Ano, nadával, řval, ale nenaříkal.

To zjištění mu skoro vehnalo slzy do očí. Nedokázal si ani představit, jak strašnou bolest musí jeho přítel pociťovat. Jak jej jen rozptýlit…

"Běž spát, Wilsone. Tím, že na mě budeš zírat, mi nepomůžeš," ozval se do ticha unavený, roztřešený hlas.
Wilson mu dal za pravdu, ale neodešel. Naopak za sebou zavřel dveře a posadil se na Housovu postel. Něco jej napadlo. Zřejmě tím překročí hranice jejich přátelství, ale když to Housovi pomůže… Stejně si vždy myslel, že House se bude pokoušet prohloubit jejich vztah jako první, ale zřejmě bude muset udělat první krok sám.

"Myslíš, že… myslíš, že bych ti mohl zkusit pomoct?" zeptal se.

"Pokud s sebou nemáš Vicodin, tak se ti to nepodaří."

"Prosím, Gregu," použil schválně křestní jméno, aby jej přesvědčil o upřímnosti svých slov. "Když ti to bude nepříjemné, tak stačí říct a nechám toho."

Modré oči se na něj nedůvěřivě dívaly. Wilson popadl polštář a pokynul Housovi, aby se nadzvedl. Starší muž poslechl a nechal si pod hlavu umístit jednu vrstvu navíc.

When I was younger so much younger than today
I never needed anybody's help in any way
but now these days are gone I'm not so self assured
now I find I've changed my mind I've opened up the doors.
"Fajn."

Víc Wilson slyšet nepotřeboval. Dostal svolení. Ale k čemu? Mohl ihned přejít k věci, ale proč to neudělat příjemné pro oba?

Shrnul peřinu Housovi k pasu a položil dlaň na jeho hrudník. Pomalými, krouživými pohyby se dostal na břicho. Podíval se na House, jeho oči se na něj ostražitě dívaly, ale nahlas neřekl nic. Wilson zajel rukou pod triko a dotkl se teplé kůže. Starší muž zaprskal.

Wilson se okamžitě stáhnul a čekal, až bude s náhle těžkým pocitem v žaludku a nadávkou vyhozen z pokoje. Místo toho jen uslyšel tichý smích.

"Máš studené ruce," zazněl House pobaveně. Chvíli Wilsona pozoroval, pak se posadil a sundal si triko. Netušil, kam bude Wilson ochoten zajít, ale tímhle rozhodně nemohl nic zkazit. Noha jej zabíjela několik hodin a jakékoliv rozptýlení vítal.

Wilson se pousmál a pokračoval tam, kde skončil. Jemně přejížděl po Housově těle, vrátil se zpět na hrudník a navzdory původnímu plánu se posouval výše. Konečky prstů pohladil krk, pak čelist. Všiml si, že modré oči jsou skryty za víčky. Zřejmě si to House užíval. Nebo to byl ochoten strpět.

Nevěděl, co ho k tomu vede, ale náhle se přistihl, že se palcem dotýká Housových rtů. Cítil, jak se pomalu otevírají a jak jazyk vzývá jeho prst do toho vlhkého tepla. Nechat se jím zlákat nebylo těžké…

Jeho palec byl obkroužen teplým jazykem a lehoučce stisknut zuby. Pak House začal sát. Wilson zalapal po dechu, když mu vlna vzrušení projela podél páteře až do slabin.

House jeho prst s pobaveným zafuněním uvolnil a pak si přitáhnul Wilsona k sobě. Bez okolků si přivlastnil jeho ústa, rukou mu vjel do vlasů. Kolikrát jej ty neposedné a pro něj neskutečně dlouhé prameny dráždily, aby se jich dotknul a teď konečně mohl. Musel uznat, že tenhle způsob pomoci se mu moc zamlouvá.

Wilson zamručel staršímu muži do úst. Pocit Housova strniště na jeho hladce oholené tváři byl nepopsatelný, ani příjemný ani nepříjemný, jen zvláštní. Nechal jejich jazyky, aby se proplétaly, rty, aby do sebe narážely, plíce, aby hladověly po vzduchu.

Vrátil ruce na Housův hrudník, jednu z nich po chvíli přesunul na mužův zátylek, druhou posunoval stále níže.

Help me if you can I'm feeling down
and I do appreciate you being round
help me get my feet back on the ground
won't you please please help me.

"Pokračuj," zamumlal House mezi polibky. Nechtěl, aby Wilson pochyboval o tom, že se mu to líbí. Vyhrnul mu triko a sám se vydal na průzkum těla, jež mu bylo tak znenadání k mání. Vzápětí ucítil, jak se dlaň plíží pod lem kalhot a směřuje tam, kde ji chtěl bez pochyb mít.

Když Wilson poprvé uchopil přítelovu erekci, jeho tělem se znovu prohnala vlna vzrušení tak silná, až překvapením zasténal. Myslel, že zvuk zanikne mezi Housovými rty, ale ty se právě přesunuly na jeho čelist, takže sten v tichu místnosti vyniknul. House jej v odpověď kousnul pod ucho.

Ale veškerá hravost jej přešla, jakmile Wilson započal práci na jeho tvrdosti. Zabořil tvář do Wilsonova krku a nechal se laskat, vítal rostoucí slast, jež zaplavovala jeho tělo. Myšlenky na bolest v noze byly odsunuty do pozadí mysli, vytlačily je ty příjemné... Na ruku v jeho klíně, na něžné doteky na zádech, na Wilsona, kterého vnímal všude kolem sebe. Nasával jeho vůni, slyšel jeho přerývavé dýchání, pod rty cítil teplou kůži.

And now my life has changed in oh so many ways
my independence seems to vanish in the haze
but every now and then I feel so insecure
I know that I just need you like I've never done before.

"Wilsone…" šeptal.

Užívám si to víc já nebo on, ptal se sám sebe Wilson, jenž fascinovaně sledoval Housovy reakce na jeho laskání. Sténal do ucha jeho jméno, oždiboval mu krk, nehty zarýval do zad… Než se odhodlal vejít do pokoje, tak netušil, že House jeho pomoct přijme natolik nadšeným způsobem. Otevřeně mu dával najevo, že jeho doteky vítá…

House se v jeho náruči zachvěl a následně strnul. Wilsonovu ruku pokryla horká tekutina. Slast jej celého polapila, přehnala se přes něj jako větrná bouře a zanechala jej bez dechu a sil.

Mysl se mu pomalu vracela do funkčního stavu, v těle mu ale stále dozníval orgasmus. Bylo mu skvěle, přesto měl potřebu se Wilsonovi svěřit, respektive uvést své chování na správnou míru. Přece si nesmí myslet, že z něj jeho doteky vyženou veškerou sebekontrolu.

When I was younger so much younger than today
I never needed anybody's help in any way…

"To ta bolest," řekl hlasem, který téměř nepoznával. Hleděl na strop a pokoušel se zformovat další větu. "Kdyby nebyla tak strašná, tak bych se jí nesnažil tak šíleně zbavit a určitě bych nebyl tak…"

"Přítulný?" napověděl mu Wilson, jenž se nad ním skláněl, ruku stále v Housově rozkroku. Ani nečekal na odpověď a přiložil rty na ty Housovy, měkce jej políbil a prsty se probíral šedivějícími vlasy. Jeho klín pulzoval touhou po uvolnění, ale tušil, že umlčení House, než řekne nějakou blbost, je přednější než jeho potřeba.

…but now these days are gone I'm not so self assured
now I find I've changed my mind I've opened up the doors.

Zatímco přemýšlel, jestli se má sám sebe dotknout tady nebo si odskočit do koupelny, když ucítil v rozkroku Housovu ruku. Stačilo jen, aby přes něj párkrát přejela a Wilson se nekontrolovatelně roztřásl, jakmile orgasmus zachvátil i jeho. Vyvrcholil do Housovy dlaně a se spokojeným povzdechem se svalil vedle něj na postel.

"Wilsone?" ozval se po několika minutách House. Oslovený na něj otočil hlavu a střel se s pohledem modrých očí. "Děláš mi bordel na posteli."

Wilson propukl ve smích. Zvedl ruku, kterou nedávno vytáhl z Housových kalhot, a zjistil, že si ji zřejmě nevědomky utřel do prostěradla. A jeho rozkrok taky suchým dojmem nepůsobil. Pak se podíval na House, který se na něj usmíval a stav jeho čistoty byl úplně stejný jako Wilsonův.

"Sprcha?" zeptal se, když se trochu uklidnil.

"Sešla by se, ale až se postavím, tak mě zase začne noha bolet," propaloval House svého přítele pohledem a vzápětí zvědavě dodal: "Co s tím uděláš?"

Wilson se usmál, naklonil se nad House a tajemně odpověděl:

"Mám takový plán, který by se ti mohl líbit…"

"Jestli bude zahrnovat tebe i s veškerým příslušenstvím, pak tomu dávám slušné šance."

Help me if you can I'm feeling down
and I do appreciate you being round…

Idyll

20. března 2014 v 23:06 | Archea Majuar
Idyll

Prostředí: Dr. House

Pár: Gregory House/James Wilson

Rating: R

A/N: Slíbila jsem, že další kousek přibude do pátku, tak ho tady máte. Je sice diametrálně odlišný od předešlé povídky, ale i tak se snad bude líbit. Měla jsem prostě náladu na napsaní něčeho miloučkého :D Za komentáře k minulé povídce děkuji Lex-San, Salazaret, Aliyi Midnight, Scudl007 a Davanity -> taky mám raději ta veselá a mrzí mě, že je jich tak málo... No, možná jich je dost, ale jak říkáš, musejí splnit naše vysoké požadavky :D Jasně, Friday je klasika, jedno z nejpovedenějších. A z těch melancholických u mě s přehledem vede tohle:


Když jsem ho viděla poprvé, tak jsem zůstala vážně sedět s otevřenými ústy a několik minut jsem vstřebávala dojmy. Úžasné... Enjoy! :)

Opřel se o dřevěné zábradlí na terase, do plic nasál čerstvý horský vzduch. Vychutnával si jeho čistotu, kterou v Jersey postrádal. Rozhlédl se po obzoru. Všude jen lesem pokryté hory, zvuky ptáků a tekoucího potoka. Po civilizaci ani stopy. Zkusit pro jednou strávit víkend mimo město nakonec nebyl tak špatný nápad.

Měl toho během týdne hodně, dvě konference a přednášku ve škole, takže když House přišel s nápadem vypadnout do přírody, neměl námitky. Vlastně byl mile překvapen. Něco takového by od House nečekal. Romantika nebyla Housovou silnou stránkou, ale jakmile se rozhodl, že udělá Wilsonovi radost, neznal mezí. V takových dnech se jejich byt pohroužil do příjemných barev, všude hořely svíčky, dokonce jednou zašel tak daleko, že donesl Wilsonovi do kanceláře květiny.

Víckrát to už neudělal, jelikož tím gestem Wilsona dojal tak, že se o to musel mladší muž s někým podělit. Od té doby se o Housovi šuškalo, že je hodný, a House samozřejmě nemohl dopustit, aby ty ošklivé pomluvy jakkoliv potvrdil. Štěkal tedy po ostatních více než kdy dřív, k pacientům byl pořád neurvalý a Cuddyovou častoval vulgárními narážkami, kdykoliv ji potkal. Wilsona si dobíral, ryl do něj, shazoval jej… ale i když mu z úst vycházely nadávky, jeho oči prozrazovaly pravou povahu Housových citů.

Které byl v určitou chvíli schopen dokazovat i tím, že vzal Wilsona na víkend do horského srubu, kde je nikdo nebude obtěžovat až do pondělního rána. Zachvěl se při pomyšlení na to, kolik hodin jej čeká s Housem o samotě, a co všechno za tu dobu stihnou…

Z dřevěné chaty se začala linout pomalá hudba, jež na Wilsonově tváři vykouzlila úsměv. Kde se to v jindy tak cynickém a štěstím pohrdajícím člověku bere? Obdivoval House, že dokáže spolknout svou hrdost a poddat se citům, které z něj dělají zranitelnou bytost. Asi ví, že Wilson je tím posledním člověkem na světě, jenž by mu chtěl ublížit.

Leknul se, když mu něčí ruka sevřela rameno, ale jakmile se objevila i druhá, byl už znovu klidný. Obě Housovy dlaně spočívaly na ztuhlých ramenou, několikrát prohmátly unavené svaly, pak sjely níže, minuly lokty a zastavily se na Wilsonových rukou, které zakryly. Na jeho záda dolehla část Housovy váhy, na uchu ucítil horký dech, když si starší muž položil hlavu na Wilsonovo rameno.

Wilson se tváří otřel o tu Housovu neoholenou, sám nevěděl, proč mu její drsnost nevadí, ale prostě to tak bylo. Asi to fungovalo stejně jako u Housovy závislosti na Vicodinu… Dělalo to House Housem. Dělalo ho to jediným mužem, kterému kdy Wilson propadnul.

Zaposlouchal se do příjemné hudby, užíval si tíhu Housova těla na svém, pocit bezpečí, jenž jím prostoupil, ruce sevřené v těch jeho, klid v duši a lásku v srdci…

"Miluju tě," pronesl House tónem, který by se dal považovat za něžný.

Vlna tepla se šířila z Wilsonovy hrudi po celém těle a zvedla koutky jeho úst vzhůru stejně tak, jako když ta slova slyšel od svého nejlepšího přítele poprvé. Znovu pohnul tváří, aby se otřel o tu neoholenou.

"Já tebe taky," vydechnul Wilson, pak otočil hlavu a oba se dotkli svými nosy.

House tím svým pohladil Wilsonův a zlehka přejel rty po jeho ústech. Usmál se a Wilson cítil, jak zabořil obličej do jeho vlnitých vlasů. Projelo jím nádherné zachvění, když mu mezi prameny House vtiskl polibek. Pak si opřel hlavu o Wilsonovu a společně zhlíželi z terasy srubu do údolí, plného zeleně a ptačího zpěvu.

Jestli si někdy Wilson představoval štěstí, tak od této chvíle by sen nabíral jen a pouze tuto podobu. S Housem kolem svého těla a láskou uvnitř něj.

Být viděn

16. března 2014 v 23:19 | Archea Majuar
Být viděn

Prostředí: Dr. House

Pár: Gregory House/James Wilson

Rating: +18

A/N: Omlouvám se za o něco delší prodlevu, ale ty SCIO testy mě asi doženou k šílenství. Jako kompenzaci dostanete další povídku do pátku, slibuju :D Za komentáře k minulé povídce děkuji Scudl007, Profesorovi, Lex-san a Davanity :) Tobě děkuji za to House/Wilson video, je vážně úžasné. Mé nejoblíbenější je tohle, ale 100% ho znáš :D ->


Enjoy! :)

House vešel do své kanceláře, nenamáhal se s rozsvícením a rovnou se usadil k počítači. Pohnul myší, aby se mu rozjasnila obrazovka, a jal se zkontrolovat stav stahovaného porna. Ušklíbl se. Nemocniční wifina byla právě tak pomalá jako myšlení jeho týmu. Především Taubovo. To si klidně ještě může zajít zahrát na Nintendu v dětském oddělení. Možná by si ho měl pořídit i domů… Snad si Cuddyová bude myslet, že ho šlohlo nějaké děcko.

Trhnul sebou, když znenadání uslyšel podivný zvuk. Podíval se směrem ke dveřím, ovšem kvůli ostrému světlu, vycházejícímu z monitoru, nedokázal ve tmě nic rozeznat. Chvíli poslouchal, ale pak se vrátil pohledem zpět k počítači.

Při druhém zvuku podobnému zašustění se už neleknul, ale v mžiku natočil monitor do prostředku kanceláře.
Vítězoslavně se usmál.

"Vítej, Wilsone!" skoro zařval a užíval si pohled na svého přítele, jak mžourá proti nenadálému zdroji světla. "Prošel jsem všechny díly Splinter Cella, přede mnou se jen tak neschováš."

Wilson si podrážděně zakryl oči dlaní a v duchu si nadával. Jak mohl zapomenout na Housův sluch, vytříbený především hraní PC her, jímž slyšel snad i trávu růst. Konečně House vrátil obrazovku do původní polohy a rozsvítil lampičku.

Rozhodně lepší. Když se na něj nebude svítit jako při výslechu, snad by mohl znovu nabrat ztracenou důstojnost. A odvahu.

"Co tady děláš takhle pozdě v noci?" zeptal se House a opřel se. "Lovíš bobříka odvahy?"

Wilson otázku neshledal hodnu odpovědi. Založil si ruce na prsou a věnoval Housovi podezřívavý pohled. House pozvedl obočí a vyčkával, co má Wilson na srdci.

"Viděl jsem tě," začal Wilson a naklonil hlavu.

House se na židli usadil pohodlněji, prsty zabubnoval o stůl.

"A kdy? Mám pocit, že tě vidím ve dne v noci, jak se vedle pořád zjevuješ a otravuješ mě tím, co bych měl a neměl dělat," snažil se Wilsona urazit. Tušil, na co Wilson narážel a víc než kdy dřív potřeboval, aby změnili téma. Tohle by nemuselo dopadnout dobře. Ale použil slabý kalibr. Tušil, že tohle Wilsona možná jen lehce popudí, musí vymyslet něco údernějšího.

"Dnes. Při konzultaci tvého pacienta. Myslel sis, že tě nezpozoruju, ale na zdi bylo zrcadlo. Divím se, že sis ho nevšimnul, když já ano," pokračoval Wilson, hlas pevný, rozhodný.

"Nevím, o čem mluvíš." Lhal. Samozřejmě, že House lhal. Přece nemohl přiznat nejlepšímu příteli, že na něj nepokrytě zíral.

Horečně nutil mozek, aby vymyslel nějakou neprůstřelnou lež, musel na něco přijít. Co, když ho ale nic nenapadne? Bude muset říct pravdu? Jak bude Wilson reagovat? Popravdě neměl ponětí. A taky neměl ponětí, proč sakra doufá, že žádnou lež nevymyslí…

"Viděl jsem, jak mě sjíždíš pohledem od shora dolů," ztišil se Wilson, jeho oči intenzivně hleděly do Housových. "Viděl jsem tvůj výraz, Gregu."

"No a?" přešel náhle House do útoku. Co je vlastně Wilsonovi do toho, že se na něj díval? Může se dívat, kam chce.

"Líbilo se mi to."

Dech se zastavil, srdce jakoby vynechalo jeden úder, tělo ztuhlo a oči vytřeštěně zíraly. House nemohl uvěřit svých uším. To přece nemohla být pravda, aby Wilson… A přece tomu uvěřit musel, Wilson tady stál a propaloval jej pohledem, který v něm začínal probouzet vzrušení. Takhle se na něj hnědé hloubky jeho přítele ještě nikdy nedívaly.

"Řekni, Gregu…" přešel Wilson ke stolu a opřel se o něj dlaněmi. Nespouštěl zrak z House, jehož měl přesně tam, kde chtěl. Vyvedeného z konceptu, nejistého, čekajícího na každé další slovo. "chtěl bys mě šoustat?"

Přes Housovu páteř sjel elektrický výboj, jenž směřoval do jeho slabin. Jak málo stačilo, aby se jeho mysl rozeběhla na plné obrátky, sama mu ukazovala obrázky z jeho snů, které nebyly rovna nevinné. Wilson na kolenou, na zádech, na břiše, sténající, prosící… Na sucho polknul a snažil se zformulovat odpověď, ale nedokázal to. Byl příliš polapen představou, jak si bere Wilsona.

Mladší muž se samolibě usmál a chytil House za bradu, aby si znovu získal jeho pozornost. Netušil, kde se v něm bere ta jistota, ale automaticky věděl, co má říkat a dělat. V Housových očích viděl vzrůstající chtíč, který pociťoval i on sám. Mít nad Housem navrch ho vzrušovalo víc, než by čekal.

"Tak chtěl, Gregu?" zavrněl Wilson a naklonil se blíž k Housovi.

House téměř zasténal v odpověď. Slyšet své jméno z těch úst, jež toužil políbit, jež si toužil podmanit, nutit je křičet jeho jméno znovu a znovu…

"Protože já bych to chtěl," řekl Wilson a připadal si jako děvka, co se někomu nabízí. Zvrácenost jeho chování by se mu normálně příčila, ale pomyšlení na sex s Housem ho rozechvívalo po celém těle.

Poslední věta Housem zacloumala. Už nemohl jenom sedět. V mžiku se postavil, chytil Wilsona za krkem a přitáhl si ta ústa, jež ho doháněla k šílenství, blíže. Jejich rty se setkaly v hladovém polibku, prostém něžností. Několikrát uslyšeli ťuknutí zubů o sebe, bojovali o dominanci, než se Wilson podvolil a nechal Housův jazyk, aby prozkoumal jeho ústa.

Housovy prsty pevně sevřely Wilsonovo rameno, druhá ruka jej uchopila za bok. Náhle Wilson ucítil, že jej jeho přítel tahá k sobě. Co měl dělat? Ukončit polibek, z něhož se mu vzdouval rozkrok, nepřipadalo v úvahu. Pousmál se, když mu došlo, co House zamýšlí. Pomalu si vylezl na stůl, House jej stále táhnul k sobě. Přestal až, když Wilson stanul před ním.

Shrnul mu z ramen doktorský plášť, pak se na něj natisknul celý tělem. Jeden z nich zasténal, jakmile se jejich slabiny dotkly, ale ani Wilson ani House si nebyli jistí, který z nich to byl. Možná i oba.

"Chci tě," zavrčel House, který opustil Wilsonovy rty a jal se ožužlávat jeho ušní lalůček. "Chci šoustat ten tvůj nádherný zadek," pokračoval House a svá slova podpořil pohybem pánví, čímž se svou erekcí otřel o tu Wilsonovu a vymámil tak z mladšího muže tichý zvuk ne nepodobný zakňučení.

"Kdybys věděl, kolik nocí jsem si představoval, jak si tě vezmu v kanceláři," slyšel Wilson šepot u svého ucha, kontrola nad situací už dávno nebyla v jeho rukou. Myslí mu létaly obrazy, ve kterých House ležel ve své posteli a uspokojoval se, přičemž myslel na něj. Otřel se rozkrokem o Housův, jeho řeči Wilsonův chtíč ještě násobily. "Ale ani jsem nedoufal, že za mnou sám přijdeš a takhle se mi nabídneš…" vsadil House polibek na Wilsonovu čelist a odtáhl se. Zadíval se svému příteli do čokoládových očí, aby v nich spatřil touhu, která je oba stravovala. Pohledem se zastavil na rozcuchaných hnědých vlasech, pak sjel na pootevřené rudé rty.

Nechápal, jak si někoho tak neuvěřitelně svůdného mohl tak dlouho odepírat… Znovu se vrhnul do víru polibku, v jednu chvíli kousnul Wilsona do rtu, v druhou mladší muž sál ten jeho. Už toho škádlení začínalo být příliš, erekce uvězněná v kalhotách téměř bolestivě pulzovala.

V rychlosti zhodnotil stav Wilsonova oblečení a zjistil, že rychle půjdou dolů akorát kalhoty. Okamžitě přesunul své ruce na jejich kraj, rozepnul je a s pohledem, upřeným do Wilsonových očí, mu je stáhnul ke kotníkům, totéž udělal se spodním prádlem. Když se narovnával, jakoby omylem zavadil dlaní o Wilsonovo vzrušení a na moment je pevně stisknul v dlani. Zasténání mladšího muže bylo dost hlasité, aby jej slyšeli všichni okolo, kdyby nemocnice nezela prázdnotou. Teď tady byli jen oni a jejich touha po tom druhém.

Wilson přirazil do Housovy ruky, která vzápětí zmizela, když se její majitel začal hrabat v šuplíku a vytáhl lubrikant.

"Jasně, vůbec jsi na mě nečekal," ušklíbl se Wilson Housově připravenosti.

"Na stůl," zavrčel House a začal si rozepínat kalhoty. Wilson vyskočil a usadil se, načež mu Housova dlaň zatlačila na hrudník a donutila jej, aby si lehnul a zapřel se lokty. Pak ucítil na svém vstupu prsty, jež pomalu kroužily okolo stáhnutého svalu. Zavrtěl se, když poprvé vnikly dovnitř, z úst mu unikl povzdech.

"Tady se někdo nenabízí poprvé," poznamenal House pobaveně a jal se svého přítele připravit na svůj vpád. S citem jej roztahoval a nestačil se divit, jak si to Wilson užívá. Nezdálo se, že by mu to působilo jakoukoliv bolest. Housovo obočí vylétlo vzhůru, když Wilson dokonce začal k jeho ruce přirážet.

"Jak krásně nadržený…" zapředl, naklonil se a po celé délce olízl Wilsonovu erekci. Na žaludu párkrát zakmital špičkou jazyka, zatímco se sám hladil přes boxerky.

"Bože, Housi…" zasténal Wilson, zvrátil hlavu dozadu a znovu přirazil proti prstům ve své těle. "Chci tě v sobě..."

Teď pro změnu zasténal House, jehož sen se právě měnil v realitu. Představovat si a doopravdy ta slova slyšet z Wilsonových úst, hlasem zhrublým vzrušením, bylo úplně něco jiného. Strčil dovnitř i třetí prst. Zvuky, vycházejícího z jeho nejlepšího přítele jej nutily ke spěchu, ale i tak se snažil Wilsona připravit, jak jen toho byl schopen.

Konečně mu přišlo, že více už toho udělat nemůže a vytáhnul ruku ven. Pak si stáhnul spodní prádlo ke kolenům a nanesl vrstvu gelu na svůj penis. Téměř se jen udělal z toho doteku, nutně už potřeboval uvolnění, ale při pohledu na Wilsona se dokázal ovládnout a nasměroval svůj úd do otvoru mladšího muže.

Když Wilson ucítil, že se do něj House chystá proniknout, nemohl odolat a pohnul boky směrem k němu. Bylo mu úplně jedno, že tady původně přišel, aby House přinutil prosit, aby si jej mohl vzít. Nakonec to dopadlo jako vždy… prosil Wilson.

"Prosím, Housi…" vydechnul.

House opět zavrčel a jedním pohybem se zasunul až po kořen. Wilson se propnul v zádech, mezi zuby stisknul spodní ret, přes který se i tak prodral tlumený sten, když jej House jemně kousnul do kůže na odhaleném krku.

Chvíli setrvali nehnutě, pak ale House začal přirážet, rychle a tvrdě, jeho mysl se zahltila touhou a chtíčem, nic jej nemohlo zastavit. Wilson každý jeho vpád přivítal se zasténáním na rtech, vycházel mu vstříc. Rukama, doteď na stole se v pěsti svírajícími, vjel do Housových vlasů, ne zrovna šetrně jej za ně tahal a nutil jej, aby mu krk pokrýval dalšími a dalšími kousanci.

Zanedlouho se jej vzdechy slily v jeden, stejně jako jejich pohyby, u nichž nebylo zřejmé, kdo je podniká s větší razancí. Poddali se účinkům sexu, který se nyní zdál být vyvrcholením jejich vztahu. Nezáleželo jim na ničem, jen na pocitu, že jsou spojení s jediným člověkem, kterému plně věří a snad i kterého kdesi v hloubi duše milují.

Stůl se pod jejich za slastí se ženoucími těly otřásal, věci na něm položené postupně padaly k zemi. House zarýval prsty do Wilsonových boků, zuby zanechával značky na jeho krku. Při jednom obzvláště silném kousnutí, se Wilsonovy svaly kolem jeho erekce stáhly silněji než dřív. House zalapal po dechu, tělem se mu prohnala svalová křeč, jejíž intenzita se znásobila v jeho podbřišku a opustila jej ve výstřiku bílé tekutiny do Wilsonových útrob.

Jeho výkřik byl výrazem čisté rozkoše, jež jím kolovala a zanechala House třesoucího se od hlavy až k patě. Přesto nezapomněl na tělo, jež pod ním leželo. Uchopil Wilsonovu erekci, uvězněnou mezi jejich těly a rychlými tahy ruky ji zpracovával, přitom druhou dlaň přesunul na přítelův krk a přitáhl si jej k polibku.

Spíše se jen otíral o Wilsonova ústa, jelikož ten pod rostoucím náporem slasti nedokázal nic než sténat. Cítil se plný, roztažený, vlny vzrušení se šířily z jeho slabin až ke konečkům prstů. Už byl strašně blízko a přes okraj jej poslal House, když ho kousnul do rtu. Zachvěl se, boky přirazil proti Housovi a vyvrcholil do jeho dlaně.

Dříve si myslel, že orgasmy, při nichž se mu z hrdla vydere výkřik, byly doménou jeho puberty, ale zřejmě se mýlil. Když se konečně vzpamatoval, měl obavy, jestli House z jeho řevu neohluchnul, ale při pohledu na jeho spokojený škleb se uklidnil.
House jej vytáhnul do stoje, natáhl si kalhoty a posadil se. Pak vytáhl Vicodin a několik jich naráz spolknul.

"No, co? Přece nemůžeš čekat, že kripl snese takovou námahu bez újmy," reagoval na Wilsonovo zmatené zamrkání.

"Příště tě hold přehnu někde, kde to pro mě a možná i pro tebe bude příjemnější."

Wilson měl nejprve v plánu nadhodit, jak si House může být tak jistý, že to si to zopakují, ale pak si vzpomněl, jak se tady Housovi nabízel a radši držel pusu. Urovnal si zmuchlanou, zpocenou a celkově znečištěnou košili, pak doladil zbytek.

Hlavou mu prolétlo, jak asi vypadá jeho zdecimovaný krk, ale nechal to plavat. Miloval krátkou ostrou bolest z kousání a když mu ji po neskutečně dlouhé doby byl ochoten dát, nehodlal si stěžovat. Sebral ze země plášť a pohlédl na House, který se na něj zkoumavě díval.

"Líbí se ti tvůj nový gauč?" zeptal se po chvíli.

"Jo," odpověděl váhavě Wilson, jenž netušil, kam House míří. "Už jsem ti za něj poděkoval."

"On to vlastně ani tak nebyl dárek pro tebe jako spíš pro mě," zintenzivnil pohled modrých očí, z čehož začínal mít Wilson špatný pocit. O co sakra jde? "Je rozkládací."

Po Wilsonově tváři se rozlilo pochopení. S nevěřícím úsměvem zakroutil hlavou. House jej vážně nikdy nepřestane překvapovat. Sklonil se a spojil jejich rty v jedno. Uvědomil si, že dnešní noc tímhle nemusí úplně skončit. Třeba se mu povede vrátit se ke svému původnímu záměru.

Třeba ještě donutím House prosit, pomyslel si a pousmál se, když ucítil na svém pozadí pevný stisk Housovy ruky.

Per aspera ad astra

8. března 2014 v 0:59 | Archea Majuar
Per aspera ad astra

Prostředí: Dr. House

Pár: Gregory House/James Wilson (pre-slash)

Rating: R

A/N: Situováno těsně po skončení 16. dílu 7. řády s názvem Volným pádem, kdy House na konci epizody skáče z balkónu, Wilson si myslí, že se chce zabít, jenže House vlastně jen "hópnul" do bazénu. Po jejím zhlédnutí mi bylo Wilsona tak strašně líto, že jsem nevěděla, co se sebou mám dělat, tak jsem to, jako obvykle, vyřešila psaním. Není to nic extra, povídka +15 nebo +18 příjde příště, slibuji :D
A k názvu povídky... Tentokrát pomohla Pc hra Mafie 2, kterou jsem dohrála snad popáté. Její poslední mise se jmenuje Per aspera ad astra neboli z latiny přeloženo "přes překážky ke hvězdám". Přišlo, že by se to snad i k ději příběhu hodilo... Možná. Dále moc děkuji za komentáře u minulé Hilson povídky, jmenovitě Scudl007, Profesorovi, Davanity a Salazaret, díky :) Enjoy! :)

House vylezl z bazénu a otřepal se jako pes. Odkulhal kousek dál a sebral nějaký ručník, jímž si provizorně vysušil vlasy a obličej. Ohlédl se zpět k bazénu. Snad třicet lidí do něj skočilo za ním a momentálně mezi nimi kolovalo několik láhví. Vypadali šťastně.

Chvíli si to myslel i o sobě, ale když v davu, který sledoval jeho naprosto úžasný skok z balkonu, uviděl mizet Wilsonova záda, tok endorfinů se zastavil. Chtěl se bavit a bezstarostně si užívat s těmi opilými, a jistojistě i hloupými lidmi, jež by ho nenutili myslet na minulost. Prostě se vykašlat na okolní svět, jako to dělal už pár dní.

Jenže celý jeho plán měl jednu slabinu. Wilsona. Ten citlivý idiot, jehož neustálá potřeba strkat do Housova život nos opět jeho nejlepšího přítele zcela ovládla, teď určitě poběží za Cuddyovou, aby jí barvitě vylíčil, jak se její ex pokusil o sebevraždu, ve které mu ale naštěstí zabránil náhodou pod balkonem postavený bazén.

Nevyčítal by mu to, Wilson už byl prostě takový. Ale měl na dnešní večer lepší plány. Apartmán byl zaplacený do konce týdne, tak proč nevyužít veškeré příslušenství, včetně wiička. Na tanec se sice necítil, ale sportovní hry by snad zvládnul.

S funěním se vrátil zpět do hotelu a výtahem pak až k pokoji. Jak předpokládal, dveře zůstaly otevřené. Vešel a hmátl po mobilu, ležícím na stole. Než ale stačil vytočit Wilsona, upoutal jeho pozornost zvuk jdoucí z ložnice. Udělal pár kroků zpět, dokud se mu do zorného pole nedostala postel. A Wilson.

House odložil telefon a jako zmražený zíral na svého přítele, jenž seděl na matraci, hlavu v dlaních. Třas jeho těla Housovi napovídal, že Wilson pláče. Ale proč? Chápal, když brečel smutkem, ale vždyť nyní neměl žádný důvod být smutný. House o tom ale začal pochybovat. V utěšování nebyl nikdy dobrý, takže jeho první myšlenka směřovala k odchodu, jenomže za Wilsonovo rozpoložení může určitě on sám. A kdo jiný taky?

Už svému příteli ublížil mnohokrát, ale aby Wilson reagoval takhle, to ještě nezažil. Dostal strach. Znovu zvážil možnost útěku. Wilson by se uklidnil a pak by za ním přišel, vynadal mu a bylo by to v pohodě. Takhle to většinou fungovalo, jenže předtím se Housovi nikdy nezdálo, že by Wilson trávil čas před hádkou pláčem. Tedy aspoň si to doteď myslel, jenže při pohledu na stále se třesoucího přítele jej začalo žrát svědomí. Svědomí, jež se v něm dokázalo pohnout pouze v případě, když šlo o Wilsona.

Zřejmě tedy neměl na výběr. Vnitřně se obrnil proti smršti emocí, kterou očekával ve Wilsonových očích a přikulhal do ložnice. Nejprve chtěl zůstat stát, ale netušil, jak dlouho to bez hole vydrží. Posadil se na postel, o něco blíže k Wilsonovi než původně zamýšlel. Tiše pozoroval mladšího muže a ani se neodvažoval přemýšlet nad tím, jak tohle ještě bude bolet.

Nedával to najevo, proč taky že, ale každá hádka s Wilsonem pro něj byla trýznivá. Ne, tak jako bolest v noze, ta se dala zahnat Vicodinem. Tahle odezněla jen poté, co buď Wilsona poslechl, čímž si jej usmířil, nebo udělal nějakou šílenost a Wilson následně rezignoval a nechal předchozí výměnu názorů plavat.

Jenže cítil, že tohle nebude jen tak. Nepřipouštěl si, že by jej Wilson opustil jako po ztrátě Amber, ale i tak se děsil toho, co v přítelových očích uvidí. Bylo mu zcela jedno, co si o něm myslí ostatní, ale za žádnou cenu nechtěl, aby z Wilsonova pohledu čišeli chlad a nenávist. To by ho hodně ranilo.

Už už chtěl svůj zrak opřít o něco jiného, aby nemusel Wilsonovým očím čelit, až se na něj podívá, ale rozhodl se příliš pozdě. Hnědé hloubky se zapíchly do těch jeho a nedovolovaly mu, aby oční kontakt přerušil. Na jednu stranu si House oddechl, jelikož na vyčítavý pohled byl zvyklý, na druhou stranu jeho pocit viny vzrostl. Rudá okolo hnědých očí, způsobená pláčem, jej zasáhla. Mohl za ni on.

"Kdyby ses chtěl zabít, řekl bys mi to?" pronesl Wilson chvějícím se hlasem.

"Ne," odpověděl ihned House, přestože věděl, že tím Wilsonovi ještě více ublíží.

"Protože bych se tě snažil zastavit?"

House jen kývnul.

"Jsi hajzl," zašeptal Wilson a sklonil hlavu zpět k dlaním, lokty měl opřené o kolena.

House dál upíral modré oči na svého přítele. Měl pravdu, vždy byl hajzl, ale když toslyšel od Wilsona, znělo to jako ortel vyřknutý nad jeho osudem.

"Než jsi skočil, nenapadlo tě, že by to mohlo někoho k smrti vyděsit?!" vyjekl najednou Wilson a vztekle se na House podíval. Starší muž se nevzmohl na nic, než na opětování pohledu. "Že by to, ačkoliv je to i pro mne téměř nepochopitelné," ušklíbl se nehezky, "někdo mohl nést hodně těžce?"

Ne, nenapadlo. House byl sobec a snažil se jím nebýt jen výjimečně. Jen se chtěl bavit a na Wilsona nepomyslel. Co by mu do jeho případné sebevraždy bylo, že? Ach, Gregu, ty jsi takový pitomec…pomyslel si a zavřel oči.

"Za ty roky…" zasyčel Wilson vyčítavě, v očích znovu slzy. Tentokrát vzteku. "sis nevšimnul, že mi na tobě záleží?!"

"Všiml," odpověděl téměř neslyšně House a zíral na podlahu. Neměl odvahu vzhlédnout a čelit Jimmymu tváří v tvář. Proč se vždy chová tak… jako totální kretén? Vždyť Wilson by si zasloužil, aby se změnil. Alespoň trochu… ne, osel oslem prostě zůstane.

"Možná tomu nevěříš, ale proč, Housi?! Jak jinak ti ještě mám dokázat, že tě mám rád i přesto, že jsi neskutečná osina v zadku?"

Zoufalý hlas trhal Housovo sebevědomí na kusy. Dokázal ignorovat nářky kohokoliv, jen Wilson se mu uměl dostat pod kůži. Chtěl mu říct, že je mu líto, že je, jaký je, že ho pořád zraňuje, že ho využívá a za boha mu neukáže, že ho má rád. Cítil, jak se ochranné zdi kolem jeho srdce chvějí. Má je nechat spadnout? Bude to pak bolet ještě víc. Ale kdyby to pomohlo Wilsonovi…

Mozek protestoval proti tomu, aby zvedl oči. Nesouhlasil, aby se podíval do těch Wilsonových. Bránil House před emocionálním utrpením, které mohlo přijít.

"Promiň," řekl tiše. "Promiň, že… jsem ti ublížil."

Pozorně sledoval, jak Wilson zareaguje. Vypadal překvapeně. Jak jinak. Zřejmě čekal, že House zvýší hlas a seřve ho, že se chová jako ženská. Určitě ne, že ho pochopí. Malá, nečekaná změna.

Housovi bylo jasné, že tohle Wilsonovi stačit nebude. Trápil ho tolik let… Uvědomil si, že smutek, jenž na něj zářil z hnědých očí, je jen jeho vina a nikdo jiný než on, jej neodežene. Přisunul se k Wilsonovi blíž a položil mu dlaň na rameno. Ve tváři mladšího muže se mihl šok, následován něčím podobným vděčnosti.

Housovy rty se zvlnily v poloúsměvu. Ve své podstatě by nebylo utěšování tak těžké, ale House se toho vždy bál. Příliš to s milými slovy neuměl, většinou zkazil více než kdokoliv jiný. Proto se toho u Wilsona tak obával. Ale zdálo se, že nyní uspěl. Pomohl i dotek. Nespravil by to větší dotek úplně?

Pečlivě sledoval Wilsonův výraz, když přesunul dlaň na druhé rameno. Ještě více se k němu přiblížil. Téměř přestal dýchat, když jeho nejlepší přítel zvedl ruce. Čekal, že jej odstrčí a pošle někam. Ale srdce mu poskočilo, jakmile ucítil, že se mu kolem trupu obmotaly dvě paže a Wilsonův hrudník se opřel o ten jeho. Konečně si dovolil vydechnout.

S udiveným úsměvem zjistil, že přímo do krátce střižených hnědých vlasů.

Změny vlastně nemusí být vždycky špatné…

Approaching

2. března 2014 v 0:55 | Archea Majuar
Approaching

Prostředí: Sherlock BBC

Pár: Sherlock Holmes/Gregory Lestrade

Rating: + 12

A/N: Nesnáším vymýšlení názvů povídek, fakt peklo tohle. Po dvou hodinách jsem hrábla do slovníku a vybrala první slovo, které jakž takž sedí k obsahu... Toliko k mé frustraci.
Máme tady nový fandom a tuším, že proč ČR i nový pairing. Lestrade je prostě k sežrání :D a nemůžu si odpustit alespoň jednu, dvě slashstory s ním v hlavní roli. Povídka se mi moc nepovedla, má své mouchy, ale chtěla jsem ještě něco nahodit, než mi skončí prázdniny. Pak už to bude k aktualizacemi jenom horší... No, nebudu vás zatěžovat bláboly, enjoy! :)

btw. charaktery asi (no, asi určitě) budou OOC.


"Není slušné odcházet ze svatby dříve."

Sherlock zmrznul v pohybu. Pomalu si zvedl límec a otočil se. Vítr mu foukal do tváře, pohrával si s černými vlasy a jeho dlouhým kabátem.

Lestradeovi se nad tím výjevem tajil dech. V noci, v záři měsíčního svitu se zdála tajemná aura okolo Sherlocka Holmese téměř hmatatelná. Udělal pár kroků vpřed, přitahován jakousi magickou silou, jakou oplýval jen geniální detektiv, stojící před ním.

"Úkoly svědka jsem splnil, už není proč setrvat," odvětil Sherlock a sledoval, jak se k němu Lestrade znovu o pár metrů přiblížil.

"Ani kvůli mně, Sherlocku?" zeptal se starší muž tiše, leč pro Holmesovy bystré uši slyšitelně.

Sherlock naklonil hlavu, zpod přivřených očí vysílal nedůvěřivý pohled. Lícní kosti za chabého osvětlení byly výraznější než kdy dřív. Další zkrácení vzdálenosti a Lestrade vkročil do osobního prostoru slavného detektiva.

"Co bys ode mě mohl chtít? Vraha jsem ti předložil, víc už ti dát nemůžu," řekl Sherlock, v hlubokém hlase stopa nejistoty. Netušil, snad poprvé netušil, jaký má vždy jinak průhledný Lestrade záměr.

Muž s prošedivělými vlasy již stál jen pár centimetrů od něj, Sherlock mohl cítit horkost jeho dechu na tváři. V těsné blízkosti mu náhle viděl do očí, které mu bůhví proč připomněly svou barvou hořkou čokoládu. Nevěděl, co je jinak, ale něco určitě. Vnímal napětí, jež se mezi nimi vytvořilo a zabraňovalo mu normálně dýchat. Musel pootevřít ústa, aby splnil požadavky svých plic.

Lestradeův pohled padnul na Sherlockovy rty, které jej jakoby povzbuzovaly, aby udělal to, po čem toužil. Váhavě vrátil svůj zrak do šedých hloubek, v nichž se zračila zmatenost, nikoliv nepohodlí, jaké by u člověka, zakládajícího si na odstupu od lidí, čekal.

Pozvedl ruku a uchopil prsty Sherlockovu čelist a přiblížil tvář k druhému muži. Nebyl to ani polibek, jen jemné otření rtů jedněch o druhé. Vyčkával, nehýbal se, nechal Sherlocka, aby se sám rozhodl, co bude dál.

Mladší detektiv konsternovaně stál, jeho geniální mozek hledal odpověď pro Lestradeovo jednání. Ale nic nenašel, tentokrát se od něj Sherlock pomoci nedočkal. Nevěděl, jak reagovat, nevěděl vůbec nic. Cítil jen šimrání v žaludku, které shledával rušícím koncentraci, ale kupodivu i příjemným. Zkusil zopakovat dotek rtů, pak znovu. Už si začal myslet, že tohle dělat neměl, a tak jej překvapilo, když Lestrade zminimalizoval vzdálenost mezi nimi a přitisknul se na jeho tělo.
Lestrade blahem tiše zasténal, když se jejich rty znovu setkaly. Objal Sherlocka kolem krku, aniž by se dočkal odmítavé reakce. Pokusil se prohloubit jejich polibek, přejel jazykem přes Sherlockův spodní ret a pak vniknul do pootevřených úst. Něžně pohladil druhý jazyk a prozkoumal horní patro, dotkl se zubů a vychutnával si chuť šampaňského, mísící se s chutí samotného Sherlocka.

Sherlock umožnil Lestradeovi, aby si s ním dělal, co chtěl. Přivítal jej ve svých ústech, mazlil se s jeho jazykem, ruce si položil na jeho hrudník. Udivovalo jej, jak se jim polibek daří udržovat jemný, téměř něžný. Lestradeovy měkké, teplé rty narážely do těch jeho, zároveň jej uklidňovaly a budily v něm nepoznané pocity. S dalším zasténáním, jež uslyšel z úst druhého muže, jej zasáhla podivná vlna horka, jež nutila jeho srdce bušit rychleji a probouzela jeho dolní partie.
Sherlock se neochotně odtáhl, ale nedostatek kyslíku byl neúprosný.

"Gregu," zašeptal, jen co se trochu vzpamatoval.

Lestrade se usmál, potěšen vývojem událostí a tím, že jej Sherlock oslovil jménem. Pohladil jej po tváři, palcem přejel přes jednu z těch sherlockovských lícních kostí. Šedé oči se vpily do jeho, hledaly odpovědi, které mu ale on sám dát nemohl.

"Prostě jsem to chtěl udělat," přiznal mu jediný důvod, o kterém věděl. "A chci to udělat znovu."

Jejich rty se opět spojily, nyní se Sherlock zapojil více a nechal svůj jazyk vklouznout do Lestradeových úst. Pousmál se nad hořkou chutí alkoholu, která ale nic nezměnila na tom, jak sladký mu jejich polibek připadal. Jakoby jim nebylo přes třicet nebo čtyřicet, jen si užívali přítomnosti toho druhého, kterou Sherlock shledal jako překvapivě příjemnou.

"Takže… pořád chceš odejít?" zeptal se Lestrade, když se jejich rty oddělily. Dlaní sjel na Sherlockovu ruku, spočívající na jeho hrudníku.

"Ne," zněl Sherlock rozhodně a naklonil se pro další polibek, ale Lestrade jej gestem zastavil.

"Můžeme pokračovat v pokoji, jestli…" Nemusel to ani doříct, Sherlock okamžitě přikývnul a v jeho očích se rozhořela touha.

Touha, kterou v nich Lestrade toužil vidět. Chytil Sherlocka za ruku a usmál se nad pevným stiskem, jakým tu jeho Sherlock sevřel. Stejně tak se mu sevřelo srdce, když jej těsně před vchodem do hotelu Sherlock přirazil ke zdi a začal se dobývat do jeho úst.

Nakonec vrah zřejmě nebude to jediné, co mu za dnešní noc může Sherlock nabídnout, pomyslel si Lestrade spokojeně a znovu ovinul ruce okolo toho geniálního detektiva, jenž se k němu tak naléhavě tisknul.