Lost within you

20. února 2014 v 16:20 | Archea Majuar
Lost within you

Prostředí: Dr. House

Pár: Gregory House/James Wilson

Rating: R

A/N: Děkuji za komentáře u minulé povídky, tedy Profesorovi, Scudl007 a Blesk :) U této povídky jsem váhala, zda ji vůbec zveřejnit, jelikož jde o můj první pokus o songfic. Ale co, kdyžtak mě ukamenujte... Enjoy :)


Inside my heart there's questions
I don't know where to start
It seems that every time I grasp heaven
In my hands there is your heart

Diferenčka zela prázdnotou, ale v kanceláři se ještě pracovalo. Do šera místnosti zářil jen monitor, k němuž upíral svou pozornost jediný člověk uvnitř.

Wilson se pousmál. Dovolil si ještě setrvat na místě a pozornost svého přítele. Podivně uklidňující pocit se rozlil jeho tělem, když viděl, jak klidně House vypadá. Jakoby jej nic netrápilo, prostě jen pracoval jako běžný doktor. Takové momenty Wilsona přesvědčovaly, že jeho přítel je skutečně jen člověk, který je schopen citů. Ne, jen sebestředný osel, jakým se většinou jevil.

Stále častěji se ptal sám sebe, jestli není blázen, když v Housovi stále vidí lidskost. Občas měl pocit, že si to už jen namlouvá, že bláhově doufá, že House není ještě ztracený. Jenže pak přijde jedno gesto z jeho strany, jeden pohled a náhle se vše kolem zbarví do růžova, svět se znovu začne točit na tu správnou stranu. Byť jen na chvíli…

When my eyes are closed, your face I see
With your arms open, I am set free
In paradise I'm lost within
Breathing, begin, I'm living

Tiše vešel dovnitř právě ve chvíli, kdy si House sejmul brýle a odvrátil zrak od obrazovky. Protřel si oči a zamrkal. Věnoval Wilsonovi unavený pohled, měl toho za dnešek dost. Pak se opřel o opěradlo a zavřel oči.

"Složitý případ?" zeptal se Wilson, stojící uprostřed místnosti.

"Ne, lámu si tady hlavu nad hemeroidy…" odtušil House

Wilson protočil oči. Jakoby mu nemohl odpovědět normálně. Ale to by asi nebyl House, aby mu nedal najevo, jaký je jeho nejlepší přítel mistr v pokládání hloupých otázek. Přesto mu bylo House líto. Když řešil náročný případ, stával se jim posedlý a vydržel po příčině pátrat nebezpečně dlouhou dobu. Zřejmě se o to pokoušel celý den. Jeho ztrhaný výraz tomu napovídal. Propadl případu, stejně jako propadal Wilson jemu.

Hours turn to days, at times I feel one
I'm drowning in what seems, embraced eternally

"Běž domů, Wilsone. Přednášku o posedlosti nepotřebuju."

Wilson se ale moralizovat nechystal. Aniž by tušil, co ho k tomu vedlo, přiblížil se k Housovi, jehož židle byla vytočena na bok. Postavil se před něj a chvíli váhal. Nevěděl, jak bude jeho přítel reagovat, ale… chtěl to udělat už dlouho. Pomoct Housovi jinak než obvykle, respektive víc. Víc, než jak to kdy mohl umět Vicodin.

I'm jealous of the sun
That sees you everyday
And of the moon that watches you sleep the night away

Položil dlaně na Housovy spánky, pomalu začal masírovat citlivá místa a snažil se ignorovat strach z Housovy reakce.
Ta přišla v překvapivé formě. Spokojené zamručení. Wilson se usmál, přestože jej vyděsilo jeho srdce, které vmžiku zrychlilo kadenci svých úderů. Vnímal, že jeho vztah k Housovi se v posledních týdnech mění. Ale ten příjemný pocit náhle usazený v žaludku…

Zamyšleně přesunul prsty do Housových vlasů a mimo realitu by se nacházel i dál, kdyby neuslyšel další zvuk. Housovo tlumené zasténání mu projelo páteří jako elektrický výboj. Zaměřil se na Housovu uvolněnou tvář. Nemohl si vzpomenout, kdy ho naposled viděl tak mírného.

Modré oči se znenadání otevřely a zadívaly se do hnědých. Wilson se od nich nedokázal odtrhnout, dívaly se na něj příliš intenzivně, příliš potřebně, příliš… zranitelně? Polknul. Věděl, že tenhle pohled patří jen jemu, nikomu jinému by skrze oči nedovolil pohlédnout do svého nitra.

Housův pohyb jej nejprve vystrašil. Myslel si, že chce beze slova odejít, jako to udělal vždy, když měl strach, že jej za jeho slabost někdo potrestá. Překvapeně vydechl, když se House jenom přisunul blíže k němu a obejmul jej kolem pasu.
Pokračoval se vískání jemných vlasů, nenacházel slova pro to, co cítil. Už dávno se chtěl vzdát naděje, že by mu House dal najevo emoce skrze dotek. Objetí, stisknutí ramene… nečekal nic. A teď to dostal. Vlastně mnohem více, než by si kdy dovolil chtít.
Fly in circles in my dreams
Cry a new day will begin
Surround my mind, surround my soul

Stisknutí na jeho bocích se zpevnilo, Housova tvář jej hřála na břiše.

"Lepší?" zeptal se tiše.

"Jo. A co ty?" zaslechl Wilson nejistotu v jeho hlase. Měl snad pocit, že objetí je na něj moc? Chtěl House uklidnit, ale…

"Jsem šťastný," uslyšel sám sebe říkat první věc, která jej napadla. Housova hlava se pohnula a Wilson se znovu utopil v modři jeho očí.

Cast away your fears outside
Give me sight to see inside
Finally I see the truth, I'm lost within you

"Jsi šťastný, že mám ruce skoro na tvém zadku a hlavu skoro na tvém rozkroku?" otázal se House, jiskra šibalství byla zpět v jeho pohledu.

Wilson automaticky kývnul, nad jinou odpovědí ani nepřemýšlel. Měl pocit, že Housova ukázka důvěry prozářila celý jeho život. A nic to nemohlo změnit. Ani fakt, že se začal obávat pobaveného úsměvu, jakým jej House právě obdařil.

"V tom případě by mě zajímalo," opřel si House bradu o Wilsonovo břicho a vyzývavě mu koukal do očí, "jak budeš reagovat, když se posunu o něco níž…"

V první chvíli Wilson nevěděl, co na to říct. Housův pohled jej rozechvěl stejně jako jeho slova. Pochopil ho správně? Znovu jej pohladil po vlasech, načež House spokojeně přivřel oči. Wilsonovi to jako ujištění stačilo.

Jeho rtů se dotknul lehký úsměv, když odpovídal…

"Mě taky, Housi."

Cast away your fears outside
Give me sight to see inside
Finally I see the truth, I'm lost within you

Lost within you...
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Profesor Profesor | 20. února 2014 v 19:23 | Reagovat

Moc hezká povídka. Krásný moment.

2 Scudl007 Scudl007 | 21. února 2014 v 8:54 | Reagovat

Moc se mi líbí :)

3 Bav394 Bav394 | 21. února 2014 v 17:06 | Reagovat

Už nějakou dobu čtu tvoje povídky, moc se mi líbí. Máš opravdu talent. Tahle se ti fakt povedla. Klobouk dolů.

4 Davanity Davanity | Web | 21. února 2014 v 20:08 | Reagovat

Užasné :) doufám, že nepřestaneš s povídkami na House a Wilsona a mohla by si přidat i nějákou lechtivější :)

5 majuar majuar | Web | 22. února 2014 v 10:40 | Reagovat

[1]: Díky :)

[2]: To jsem ráda :)

[3]: Děkuju, snad si tvou pozornost udržím i nadále :)

[4]: Díky :) No, dokud budu mít inspiraci, tak nepřestanu :D Lechtivější... pokusím se :)

6 Monika Monika | 27. prosince 2014 v 21:24 | Reagovat

Víš na tvoji anketu je těžké odpovědět mám ráda všechny varianty:
House/Wilson
Kirk/Spock
Sokol/Chmela, ale nevím co zatím říct na pár Hawkeye/Mulcahy. Jelikož z M*a*s*h*e jsem ještě nic nečetla ale to já v brzké době napravím. Tak jen doufám, že tu přibudou krásné povídky na čtení. Píšeš velmi pěkně. ;-) Jen tak dál. Palec nahoru :-D

7 Karin Karin | 22. května 2017 v 22:11 | Reagovat

Parádní. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama