Únor 2014

Pro jednou?

25. února 2014 v 17:29 | Archea Majuar
Pro jednou?

Prostředí: Dr. House

Pár: Gregory House/James Wilson

Rating: + 15

A/N: Tohle téma by mělo být zpracováno snad už 100x, jelikož takovéhle (nebo velmi podobné) vyústění situace mě napadne téměř vždy, když House vletí do Wilsonova kanclu, a prostě není možné, abych byla jediná s takovými myšlenkami :D Za komentáře děkuji Profesorovi, Scudl007, Bav394 a Davanity :) Enjoy! :)

Primář onkologie Dr. James Wilson seděl ve své kanceláři a poměrně klidně papíroval. A naprosto nudně a bez jakéhokoliv překvapení by papíroval i nadále, kdyby se nerozrazily dveře a dovnitř by nevletěl, tedy zběsilou rychlostí nevkulhal, jeho nejlepší přítel Dr. Gregory House.

Namydlený blesk o holi se zastavil až před gaučem, odkud se zvědavě zadíval na Wilsona. Posměšně se zašklebil nad tak zbytečnou prací, za jakou považoval vyplňování formulářů a podobných hovadin. Snad toho Wilson brzy nechá, už dlouho se chystá zkusit něco, za co možná dostane přes hubu, ale pokud zná svého s morálkou věčně opruzujícího přítele dobře, tak by to mohlo dopadnout ku prospěchu obou.

"Co potřebuješ? Za chvíli musím domů, Julie chce probrat rozvod," promluvil Wilson zpoza haldy papírů. House nereagoval, opíral se o hůl a jen koukal okolo. Mladší lékař zvedl hlavu a s pozvednutým obočím si změřil House, jenž se choval netypicky klidně. Jindy by mu okupoval pohovku, promenádoval se po celé místnosti nebo alespoň sděloval nejnovější drby o svém týmu či pacientovi.

Mírně zaskočený Wilson se začal sbírat k odchodu, oblékl si sako a popadl aktovku.

"Tak dál zírej, jestli ti to vyhovuje, já odcházím," pronesl lhostejně a chystal se otevřít dveře. V následující chvíli se ale, nevěda jak, octl uvězněn mezi nimi a Housem. Pozvedl pohled a setkal se s jeho očima. Jejich hladový výraz jej vyděsil.

"Stěžoval sis, že s tebou zacházím jako s hadrem," zapředl House a odkopl tašku, kterou Wilson upustil. "Jenže ty mi nedovoluješ, abych s tebou zacházel jinak. Na kolena."

Wilson se ani nepohnul, jen dál nevěřícně zíral na House, jenž se k němu tisknul stále víc. Dýchal mu do tváře a intenzivně se mu díval do očí, až Wilsona zamrazilo. Zepředu žár z Housova těla, zezadu tvrdé dřevo. Neměl kam utéct. Nemohl si pomoct, ale tahle situace jej chtě nechtě vzrušovala, sám netušil, jak se mohla krev nahrnout tak rychle do jeho slabin. Zadoufal, že si toho House nevšimne, to nemohl potřebovat.

"Nejsem gay, Housi," zaprotestoval Wilson, zmaten svou reakcí na přítelovu přítomnost.

House se v odpověď usmál, jak bylo jeho zvykem, na půl huby a hrubě uchopil do dlaně Wilsonovy vlasy.

Wilsonovo bolestné zaskučení umlčely Housovy rty, jež se přisály na ty jeho. Housův jazyk se střetnul s Wilsonovým a plenil jeho ústa. Wilson neměl žádnou vůli se bránit, snažil se vymyslet, jak tohle odvrátit, hlavně aby House nepřišel na…

"To ani nemusíš být, aby se ti to líbilo," pronesl House zastřeným hlasem a stiskl bouli ve Wilsonových kalhotách, až mladší muž překvapeně zasténal. House potěšeně masíroval tvrdnoucí úd svého přítele a vychutnával si pocit, že měl zase pravdu. Znovu dravě zaútočil na Wilsonova ústa, zapojil i zuby a stiskl mezi nimi jeho spodní ret.

Náhle si Wilson uvědomil, že klečí. Netušil, jak se dostal do polohy, kdy dokázal vnímat jen tep zběsile bušící v jeho spáncích a Housův vzdouvající se rozkrok před sebou.

"Vím, že vypadá působivě, ale když ho vytáhneš, bude to ještě lepší…"

Wilson vztáhl ruce a rozepnul Housovy kalhoty, jeho mysl byla zastřená vzrušením, téměř nevnímal, co dělá. Dobrovolně pojmul Housovu erekci do úst a snažil s ní naložit, jak nejlépe uměl. Tělem se mu rozlévaly příjemné pocity, když jeho práce začala být doprovázena hlasitým dýcháním a následně i Housovými steny. Těšilo ho, že jej dokáže potěšit.

Volnou rukou sjel k vlastnímu klínu, aby dopřál svému po doteku volajícímu penisu to, co potřeboval. Než však stihl cokoliv udělat, byl za rameno vytáhnut do stoje a jeho opuchlých rtů se zmocnily Housovy. Odpovídal jim se stejnou náruživostí, s jakou se mu House snažil dostat kalhot.

Wilson zakňučel, když jej druhý muž konečně stiskl ve své dlani. House se pousmál a hravě kousnul Wilsona do rtu, aby vzápětí vydal pro změnu zvuk on, jakmile přirazil pánví proti Wilsonově. Snažil se zpracovávat oba najednou, od smyslů zbaveného Wilsona už spolupráci očekávat nemohl. Mladší muž se jen držel House za ramena a nechal se líbat, dokud jeho mysl nezastřel orgasmus.

Zaklonil hlavu a skrz zaťaté zuby zasténal Housovo jméno. House se rty přisál na Wilsonův krk a i on dosáhl vyvrcholení, které bez pochyb zanechá na přítelově kůži následek. Přes rudnoucí místo pak přejel jazykem a narovnal se. Prsty odstranil pramen zpocených hnědých vlasů z Wilsova obličeje, jeho hrudník se pořád namáhavě zvedal a klesal.

Spokojeně vytáhl kapesník a oba je v rámci možností očistil a upravil.

Wilson se stále jako v mrákotách vydal ke gauči a s prázdným výrazem se na něj posadil. House se opřel o hůl a z prostředku místnosti se na něj pobaveně díval. Dopadlo to o mnoho lépe, než očekával. Totálně si Wilsona podmanil.

"Wilsone?"

"To bylo…" zamrkal Wilson a nervózně polknul, nemohl najít vhodná slova.

"Úžasné, brilantní, dech beroucí, neuvěřitelně žhavé a hříšně dobré?" navrhnul House a naklonil hlavu jako o piškot prosící štěně.

Wilson se vzmohl jenom na přikývnutí, protože House už vlastně všechny jeho pocity tak nějak shrnul.

"Bude se to ještě…" zase se zadrhnul Wilson, když si uvědomil, na co se právě chystal zeptat. Vážně by chtěl, aby se to ještě opakovalo? V rozkroku mu při pomyšlení na chvíli před několika minutami zaškubalo. Sakra, že chtěl! Ale co House…?

"Pokud si budeš dál pořád jenom stěžovat a otravovat mě zbytečnými řečmi," odmlčel se naoko vážně se tvářící House. "pak určitě." Vykouzlil na tváři svůj poloúsměv a vychutnával si, jak se Wilsonův výraz změnil z nejistého na překvapený a jak se i jeho koutky rtů pohnuly směrem vzhůru.

"Večer bych tě mohl seřvat u tebe doma…" nadhodil Wilson a v hnědých očích mu zaplály veselé jiskřičky.

"Ale ať to stojí za to," rozhořel se plamen i v těch modrých, pro jednou šťastných.

Lost within you

20. února 2014 v 16:20 | Archea Majuar
Lost within you

Prostředí: Dr. House

Pár: Gregory House/James Wilson

Rating: R

A/N: Děkuji za komentáře u minulé povídky, tedy Profesorovi, Scudl007 a Blesk :) U této povídky jsem váhala, zda ji vůbec zveřejnit, jelikož jde o můj první pokus o songfic. Ale co, kdyžtak mě ukamenujte... Enjoy :)


Inside my heart there's questions
I don't know where to start
It seems that every time I grasp heaven
In my hands there is your heart

Diferenčka zela prázdnotou, ale v kanceláři se ještě pracovalo. Do šera místnosti zářil jen monitor, k němuž upíral svou pozornost jediný člověk uvnitř.

Wilson se pousmál. Dovolil si ještě setrvat na místě a pozornost svého přítele. Podivně uklidňující pocit se rozlil jeho tělem, když viděl, jak klidně House vypadá. Jakoby jej nic netrápilo, prostě jen pracoval jako běžný doktor. Takové momenty Wilsona přesvědčovaly, že jeho přítel je skutečně jen člověk, který je schopen citů. Ne, jen sebestředný osel, jakým se většinou jevil.

Stále častěji se ptal sám sebe, jestli není blázen, když v Housovi stále vidí lidskost. Občas měl pocit, že si to už jen namlouvá, že bláhově doufá, že House není ještě ztracený. Jenže pak přijde jedno gesto z jeho strany, jeden pohled a náhle se vše kolem zbarví do růžova, svět se znovu začne točit na tu správnou stranu. Byť jen na chvíli…

When my eyes are closed, your face I see
With your arms open, I am set free
In paradise I'm lost within
Breathing, begin, I'm living

Tiše vešel dovnitř právě ve chvíli, kdy si House sejmul brýle a odvrátil zrak od obrazovky. Protřel si oči a zamrkal. Věnoval Wilsonovi unavený pohled, měl toho za dnešek dost. Pak se opřel o opěradlo a zavřel oči.

"Složitý případ?" zeptal se Wilson, stojící uprostřed místnosti.

"Ne, lámu si tady hlavu nad hemeroidy…" odtušil House

Wilson protočil oči. Jakoby mu nemohl odpovědět normálně. Ale to by asi nebyl House, aby mu nedal najevo, jaký je jeho nejlepší přítel mistr v pokládání hloupých otázek. Přesto mu bylo House líto. Když řešil náročný případ, stával se jim posedlý a vydržel po příčině pátrat nebezpečně dlouhou dobu. Zřejmě se o to pokoušel celý den. Jeho ztrhaný výraz tomu napovídal. Propadl případu, stejně jako propadal Wilson jemu.

Hours turn to days, at times I feel one
I'm drowning in what seems, embraced eternally

"Běž domů, Wilsone. Přednášku o posedlosti nepotřebuju."

Wilson se ale moralizovat nechystal. Aniž by tušil, co ho k tomu vedlo, přiblížil se k Housovi, jehož židle byla vytočena na bok. Postavil se před něj a chvíli váhal. Nevěděl, jak bude jeho přítel reagovat, ale… chtěl to udělat už dlouho. Pomoct Housovi jinak než obvykle, respektive víc. Víc, než jak to kdy mohl umět Vicodin.

I'm jealous of the sun
That sees you everyday
And of the moon that watches you sleep the night away

Položil dlaně na Housovy spánky, pomalu začal masírovat citlivá místa a snažil se ignorovat strach z Housovy reakce.
Ta přišla v překvapivé formě. Spokojené zamručení. Wilson se usmál, přestože jej vyděsilo jeho srdce, které vmžiku zrychlilo kadenci svých úderů. Vnímal, že jeho vztah k Housovi se v posledních týdnech mění. Ale ten příjemný pocit náhle usazený v žaludku…

Zamyšleně přesunul prsty do Housových vlasů a mimo realitu by se nacházel i dál, kdyby neuslyšel další zvuk. Housovo tlumené zasténání mu projelo páteří jako elektrický výboj. Zaměřil se na Housovu uvolněnou tvář. Nemohl si vzpomenout, kdy ho naposled viděl tak mírného.

Modré oči se znenadání otevřely a zadívaly se do hnědých. Wilson se od nich nedokázal odtrhnout, dívaly se na něj příliš intenzivně, příliš potřebně, příliš… zranitelně? Polknul. Věděl, že tenhle pohled patří jen jemu, nikomu jinému by skrze oči nedovolil pohlédnout do svého nitra.

Housův pohyb jej nejprve vystrašil. Myslel si, že chce beze slova odejít, jako to udělal vždy, když měl strach, že jej za jeho slabost někdo potrestá. Překvapeně vydechl, když se House jenom přisunul blíže k němu a obejmul jej kolem pasu.
Pokračoval se vískání jemných vlasů, nenacházel slova pro to, co cítil. Už dávno se chtěl vzdát naděje, že by mu House dal najevo emoce skrze dotek. Objetí, stisknutí ramene… nečekal nic. A teď to dostal. Vlastně mnohem více, než by si kdy dovolil chtít.
Fly in circles in my dreams
Cry a new day will begin
Surround my mind, surround my soul

Stisknutí na jeho bocích se zpevnilo, Housova tvář jej hřála na břiše.

"Lepší?" zeptal se tiše.

"Jo. A co ty?" zaslechl Wilson nejistotu v jeho hlase. Měl snad pocit, že objetí je na něj moc? Chtěl House uklidnit, ale…

"Jsem šťastný," uslyšel sám sebe říkat první věc, která jej napadla. Housova hlava se pohnula a Wilson se znovu utopil v modři jeho očí.

Cast away your fears outside
Give me sight to see inside
Finally I see the truth, I'm lost within you

"Jsi šťastný, že mám ruce skoro na tvém zadku a hlavu skoro na tvém rozkroku?" otázal se House, jiskra šibalství byla zpět v jeho pohledu.

Wilson automaticky kývnul, nad jinou odpovědí ani nepřemýšlel. Měl pocit, že Housova ukázka důvěry prozářila celý jeho život. A nic to nemohlo změnit. Ani fakt, že se začal obávat pobaveného úsměvu, jakým jej House právě obdařil.

"V tom případě by mě zajímalo," opřel si House bradu o Wilsonovo břicho a vyzývavě mu koukal do očí, "jak budeš reagovat, když se posunu o něco níž…"

V první chvíli Wilson nevěděl, co na to říct. Housův pohled jej rozechvěl stejně jako jeho slova. Pochopil ho správně? Znovu jej pohladil po vlasech, načež House spokojeně přivřel oči. Wilsonovi to jako ujištění stačilo.

Jeho rtů se dotknul lehký úsměv, když odpovídal…

"Mě taky, Housi."

Cast away your fears outside
Give me sight to see inside
Finally I see the truth, I'm lost within you

Lost within you...

Tam, kde se Wilson dosud nevydal

12. února 2014 v 12:40 | Archea Majuar
Tam, kde Wilson dosud nevydal

Prostředí: Dr. House

Pár: Gregory House/James Wilson

Rating: + 18

A/N: Děkuji za komentáře k předchozí povídce a také za hlasy v anketě. Určitě se můžete těšit ještě na pár povídek z tohoto fandomu, včetně jednoho překladu :)

"Červená langusta? Děláš si srandu?" spustil Wilson nevěřícně, jakmile dorazili na místo.

"Chtěl jsi, ať tě vezmu tam, kam v poslední době často chodím," pokrčil House rameny a otevřel Wilsonovi dveře.

"Do gay baru?" divil se jeho přítel dál.

"Ne, do cukrárny," protočil House oči. "Ano, chodím do gay baru, kde sháním někoho na jednu noc, stačí?"

Wilson ještě chvíli kulil oči, poté si prohrábnul vlasy a rozhodil rukama. Proč vlastně ne? Na takovém místě ještě nebyl… Přijal Housovu velkorysou nabídku v podobě podržených dveří a vkročil dovnitř.

V poměrně velké místnosti bylo jak jinak než rušno. A taky plno chlapů. Lepili se jeden na druhého u baru, na parketu… no, úplně všude. Wilsonovi z toho nebylo nejlépe.

"Jak dlouho tady většinou býváš?" zeptal se nervózně a nechal se odprovodit k baru, kde se usadili a objednali si.
House se napil skotské a pohledem přelétl dnešní výběr mužské společnosti.

"Podle toho, jak rychle se najde někdo snesitelný nebo dokud se neopiju tak, že je mi jedno, s kým se vyspím."

Wilson se ošil, když se na něj jeden typický homosexuál culil od protější strany baru. House si toho všimnul.

"Nedělej si starosti, nikdo tě tu neojede, dokud si o to sám neřekneš," pronesl uklidňujícím tónem. "Přinejhorším dělej, že jsi tady se mnou."

Wilson se pochybovačně zadíval na House, ale nakonec došel k závěru, že v krajní nouzi to bude schůdné řešení.

"Jak jsi na tohle zařízení přišel?" pokusil se Wilson o konverzaci, zatímco opatrně pozoroval, co se děje kolem něj.


"Třináctka," odpověděl House, ale v reakci na přítelovo pozvednuté obočí dodal: "Byl jsem s ní v baru pro lesby, tak jsem ji požádal, ať mi poradí slušný gay bar."

"Počkej…" nesedělo Wilsonovi. "Tys jí řekl, že jsi gay?"

"Ne," ušklíbl se House. "Řekl jsem, že můj nejlepší přítel má problémy s erekcí a má pocit, že je to tím, že spí se špatným pohlavím."

Na Wilsonově tváři se objevil typický výraz pro nevíru, následovanou vztekem a rezignací.

"Má chyba, neměl jsem se ptát," zakroutil mladší muž hlavou a nechal to plavat. Co by taky měl od House čekat? Společně si objednali další skotskou a kopli ji do sebe. Wilson zanedlouho požadoval další. Opravdu se zde necítil dobře a doufal, že hladina alkoholu mu pomůže překonat nejistotu.

Pozoroval House a jeho zamyšlený výraz. Koukal do skleničky, jako by z ní chtěl věštit budoucnost. Takový pohled mu slušel… Aspoň na chvíli nevypadal tak ztraceně jako tomu tak většinou bývalo.

"Já ti říkal, ať v krajní nouzi hraješ, že jsi tady se mnou," pozvedl House oči od whisky a upřel je na Wilsona. "Nemusíš se na mě usmívat celou dobu."

Mladší muž překvapeně zjistil, že se vážně usmívá jako idiot. Ani nevěděl proč, zřejmě to bylo tím chlastem.

"Myslíš, že jsi gay?" vyplodila Wilsonova zmámená mysl otázku, za kterou by si nejraději nefackoval. Měl na to jít rafinovaněji… I když, co je na House dost rafinované?

"Nevím, možná," pokrčil House rameny a zkoumavě pozoroval opičku svého přítele. S takovou se tady ztříská do němoty. To se mu nestávalo běžně, ale mlčící Wilson je méně nesnesitelný než kázající Wilson. Tento závěr přesvědčil House, že brát mu alkohol by byla nehorázná blbost. Ještě pár otázek, pak ho uloží do boxu, s někým si vrzne a možná ho poté odvede domů.

"Jak možná?" podložil si padající hlavu Wilson a snažil se nasadit soustředěný pohled.

"Mám jenom sex, Wilsone. Neuvidíš mě nosit růžová trička a starat se o vzhled," protočil House oči.

"A kdyby ses zamiloval?"

"Pak bych zřejmě gay byl," pronesl skoro nezúčastněně House, nechtěl se o tom bavit. Bůh ví, co by ještě Wilsona napadlo.

"Do háje…" zamručel Wilson a House si chvíli myslel, že to bylo na něj. Pak mu ale k uším dolehla píseň, která se právě rozezněla místností. Netušil, že tady hrají i takové vykopávky.

"Copak? Billy Joel se ti nelíbí?" rýpnul si.

Wilson se po něm znechuceně podíval. Nemohl ten song vystát od jejich prvního setkání, kdy ho slyšel snad stokrát. Zase dostal chuť prohodit něco, nejlépe láhev, oknem, ale nakonec si usmyslel, že prostě jen jednu natáhne tomu, co tu mučivou slátaninu pustil. Slezl ze židle, ale moc dlouho se na nohou neudržel.

"Opakuji, jen v nejvyšší nouzi," zabručel House, když se na něj Wilson sesunul, hledaje oporu v podivně se kymácejícím světě.

"Sorry," omlouval se hned Wilson, ale k dalšímu pokusu o nalezení rovnováhy se neodhodlal.

Teď se nesvůj začínal cítit House. Jeho přítel se na něj nalepil stylem, jaký mu byl nejen příjemný, ale byl i stimulující. Doteď si moc nepřipouštěl, že by Wilson mohl být objektem jeho touhy, ale opilý, bezmocný, tulící se, objímající, hubu držící Wilson…

Ne. Situace by zneužil snad u kohokoliv, ale u Wilsona ne. Zavolal taxi, zaplatil a s pomocí barmana vmanévroval Wilsona do auta. Wilson během cesty párkrát hlasitě zachrápal a těsně před vystoupením se probral. Z taxíku vylezl už poměrně čile, což House uvítal. Netušil, jak by ho vytáhnul až do bytu.

Ale i tak měli problém. První dveře odemkli poměrně snadno, ale do druhých se Wilson klíčem prostě trefit nedokázal.
"Nerozsvítil bys?" zeptal se Wilson po snad dvacátém pokusu vrazit klíček do zámku.

"Ne, pak už by to nebyla taková zábava," odpověděl House, opřený o stěnu.

Wilson začínal být naštvaný. Klíč se jakoby schválně smekal po dveřích a House se očividně bavil jeho neschopností. Otočil se k němu čelem.

"Pokud to neodemkneš sám, tak asi zůstaneme tady," pronesl naoko lhostejně, přestože Housova nečinnost jej vytáčela.
"Mně se tady líbí," odtušil House a čekal, co Wilson udělá a byl naprosto překvapen, když se jeho přítel přiblížil ještě víc. House pohledem přejel jeho výraz, který nevěstil nic dobrého. Opilého Wilsona zažil nesčetněkrát, ale tentokrát v tom bylo i něco jiného.

Wilson si nebyl jistý, co vlastně dělá. Měl na Grega vztek, že ho nechá trapčit s klíči, že mu nepomůže, i když vidí, že přebral, zase ho nechává, aby si v tom vyráchal čumák… Zase. Naštvaně mu v temnotě chodby hleděl do tváře, z níž na něj shlížely dvě modré oči. Mnohdy jen ony dávaly vědět, že pod tou maskou krutosti je i křehké lidské srdce.

Ať už jej zaplavila další vlna vzteku či lítosti, potřeboval něco udělat. Mohl odejít, mohl mu jednu vrazit, mohl ho kopnout, ale on udělal to, o čem věděl, že House překvapí nejvíce. Políbil ho.

Jen se lehce dotknul jeho rtů a poodstoupil. Netušil, jakou reakci očekává. House vytřeštěně zíral, pak Wilsonovi sebral z rukou klíče a odemknul. Vkulhal dovnitř a zůstal stát čelem ke dveřím, stále měl ve tváři zděšený výraz, se kterým byl Wilson v koutku duše spokojený. Takhle konsternovat House se mu často nedařilo.

Přešel ke svému příteli a vzal mu hůl z ruky. Odhodil ji a zůstal před Housem stát. Něco mu říkalo, že to není dobrý nápad, ale chtěl vědět, jak bude House reagovat, když to udělá znovu. Opět jejich rty spojil a v podbřišku ucítil příjemný pocit, když Housovy rty zareagovaly.

"Wilsone…" přerušil jejich polibek House a odvrátil hlavu. Wilson ustoupil. "Odejdi."

"Proč, co…?"

"Nejsi gay, jenom opilý," řekl House a střetl se s pohledem hnědých očí. "Zítra toho budeš litovat."

Wilson nad Housovými slovy zapřemýšlel. Zřejmě měl pravdu. Oceňoval Housovu starost… Ale i přes jeho varování se jej chtěl ještě jednou dotknout. Snad poprvé v životě si dovolil ho obejmout. Cítil, jak House ztuhnul, a chtěl mu znovu dopřát svobodu, ale pak se na jeho zádech objevily ruce, které jej udržely na místě. Položil si hlavu na Housovo rameno a vychutnával si okamžik, který vnímal jako naprosto jedinečný. Za střízliva by k ničemu takovému nedošlo…

"Teď odejdi…" uslyšel Wilson tichý hlas. "…nebo dokonči, co jsi začal."

Wilsonova idylka na Housově rameni skončila. Ruce z jeho zad zmizely, mohl se narovnat. House se tvářil jako by se ho to netýkalo, ale Wilson na něm poznal, že je zvědavý, jak se rozhodne. Chtěl nad odchodem uvažovat, vážně chtěl, ale momentálně si už nedokázal vzpomenout proč.

Na mysli mu vytanulo, jak se cítil, když se s Housem líbal. Věděl, že raději bude této noci litovat, než aby ho mrzelo, že tuhle příležitost prošvihnul. Naklonil hlavu a než se nadál, House drtil jeho rty v mnohem vášnivějším polibku, než jaký byl ten předtím.

Jako zázrakem se dokázali dostat do ložnice, aniž by cokoliv rozbili. Wilson se v mžiku zbavil saka, kravata letěla kamsi do neznáma. House shodil bundu a stranou odkopl boty, následovány těmi Wilsonovými. Jejich majitel vzápětí skončil na zádech na posteli.

"Budeš toho litovat," zamručel House přesvědčeně, když se sklonil nad Wilsonem, jenž na něm visel pohledem. Políbil ho a divil se, jak náruživě mu mladší muž vychází vstříc.

Wilson hladově odpovídal, líbila se mu absence něžnosti v jejich polibcích. Housovy neoholené tváře jej škrábaly a nemohl si pomoct, ale veškerá hrubost v Housových dotecích ho vzrušovala. Krev se mu hrnula do slabin a v mozku mu zbyla už jen jediná myšlenka… Ojet House. A mít nad ním kontrolu.

Vysmekl se mu a než se House nadál, seděl Wilson na jeho zadku a tiskl mu ruce k matraci. Zatracený, zdravý hajzl!
"Takhle se chová k invalidovi," postěžoval si se zafuněním.

"Slibuji, že budu dávat pozor," zašeptal mu Wilson do ucha, v jeho hlase po upřímnosti ale nebyla ani stopa.

Než stačil House zapřemýšlet, jestli vyspat se s Wilsonem byl skutečně tak dobrý nápad, jako myslela jeho erekce, byl obratně zbaven kalhot. Sakra, jak to s tolika panáky v krvi zvládnul, když ani neuměl otevřít dveře?

Až poté Housovi došlo, že Wilson jej za ruce už nedrží, ale svázal mu je páskem. Mistrovský kousek. Zkušenosti z věčného zavazování kravat konečně k něčemu byly.

"Hajzle…" ulevil si a zazmítal sebou. Nad ním se ozval tichý smích. Kdyby se mu v téhle poloze smál kdokoliv jiný než Wilson, tak by asi zraněné ego léčil ještě dlouho. Ale vzhledem k tomu, co se chystal Wilson udělat, tak to bylo vcelku irelevantní… "Co ti tam trvá tak dlouho?" zeptal se. Z té Wilsonovy říčnosti byl už solidně nadržený a chtěl s tím už konečně něco dělat.

"Mám erekci."

"A cos čekal? Že ti tam vyroste tulipán?"

Wilson vstřebával překvapení, že se skutečně dokázal vzrušit z House. Respektive z toho, co dělal.
"Jestli sis to teď rozmyslel…"

"Ne, jen…" lehce zmatený Wilson se naklonil nad House a políbil jej. Jo, jeho rty vážně uměly divy…
"Tak už jsi připravený nebo chceš ještě něco probrat?" provokoval House, zatímco poslouchal, jak se Wilson svléká. Sám by taky preferoval, kdyby stále neměl košili, ale se svázanýma rukama by se sundávala asi docela těžko. To by se Wilson počůral smíchy, než by se jí zbavil.

"Nepotřebuješ nějak připravit?" ozval se Wilson nejistě.

House si povzdechnul. Neměl si raději zavolat nějakého gigola? Ten by nebyl tak ukecaný…

"Ne, překvapivě jsem dneska čekal sex, takže ho tam jenom vraž a přestaň diskutovat," odsekl House a slastně zavrčel, když Wilson konečně dospěl k akci.

Pomalu se zasunul až po kořen a zalapal po dechu.

"Tos nečekal, co?" zafunělo tělo pod ním.

Opravdu nečekal, že se bude cítit tak… dobře? Svaly obepínaly jeho erekci tak těsně, jak jen to bylo možné. Skoro se udělal už jen z toho pocitu.

"Pohni se," vytrhl ho z transu rozkaz. Podvolil se a začal přirážet, přitom poslouchal Housovy pokyny. Jak to ten chlap dělá, že i když ho šoustá jeho nejlepší přítel, tak stejně má nad aktem kontrolu?

Zlom přišel, když na Housovu žádost lehce pozměnil úhel. Dolehlo k němu táhlé zasténání. Věděl, že se mu vryje do paměti, protože bylo čisté, nefalšované, upřímné… Zkusil to znovu, a když k tomu přidal stimulaci Gregovy erekce, House pod ním jenom vzdychal slastí. Teď už je měl pod kontrolou Wilson.

Stále rychlejším tempem vedl sebe i House k vyvrcholení, které jej zasáhlo právě ve chvíli, kdy ucítil, jak se Greg napjal. Svaly kolem jeho tvrdosti se semkly ještě víc a poslaly ho do víru orgasmu, během něhož se zhroutil na House. Vstřebával jedinečné vyvrcholení a snažil se vzpomenout, jak se vlastně dostal k tomu, že právě ojel svého nejlepšího přítele. Po chvíli se mu do zorného pole dostaly dvě modré oči. Neúmyslně a unaveně se usmál. Nemohl jinak, příliš se mu to líbilo.

"Až tě ráno budu chtít zabít, připomeň mi tuhle chvíli…" řekl Housovi a přitáhl si ho k polibku.

House Wilsona líbal s citem, jaký vůči němu ještě neprojevil. Takhle si dnešní noc nepředstavoval, ale nakonec to nebylo tak špatné…

"Housi,…"

"Panebože, teď jsi mi provedl důkladné vyšetření prostaty, to už to musíš rozebírat?" snažil se House zastavit tok řečí, který od Wilsona bez pochyb přijde. Viděl, že se nadechuje k dalšímu pokusu o konverzaci. "Prostě mi rozvaž ruce a spi."

"Dobrou, Housi," brouknul Wilson, když uvolnil pásek na Housových zápěstích.

"Dobrou, Wilsone."

Chvíli bylo ticho, House si položil hlavu k Wilsonovu obličeji a chystal se spát. Wilson učinil totéž, ale ještě něco musel říct…

"Máš hrozně fajn zadek."

"Bože, Wilsone, mlč už," zaskučel House a snažil se potlačit smích.

Wilson se konečně uvelebil ke spánku. Ještě než ale usnul, nepřeslechl Housovo zamručení:

"Já vím."

Na dobrou noc

1. února 2014 v 15:57 | Archea Majuar
Na dobrou noc

Prostředí: Dr. House

Pár: Gregory House/James Wilson (jen lehce)

Rating: R

A/N: Dopracovala jsem se ke konci celého seriálu a mám trochu depresi. Potřebovala jsem napsat něco nesmyslného, naprosto nelogického, prostě jen něco milého na dobrou noc :) Enjoy :)


Ležel jsem v posteli a snažil se usnout. Měl jsem za sebou náročný den a vše, co jsem chtěl, byl regenerující, ničím nerušený spánek. Uslyšel jsem zvuk otevírajících se dveří.

House.

"Jdi pryč, Housi, chci spát," seřval jsem ho na úvod a doufal, že vypadne. Ráno bych si ho udobřil snídaní. Kužel světla, jenž z chodby dopadal na mou postel, zmizel. V duchu jsem si oddechnul, když v tom jsem ucítil, jak se matrace prohnula.

Ach, bože… Buď se opil a netrefil do pokoje, nebo se opil a chce mě otravovat, nebo spolykal tolik vicodinu, že ho napadlo kdoví co. Zůstal jsem nehnutě ležet v naději, že to House vzdá a půjde si po svých.

Po minutě jsem ucítil, jak se zátěž vedle mě hýbe. Chvíli mi trvalo, než mi došlo, že si House vlezl pod peřinu. Co ho to zase popadlo? Ještě více mě překvapilo, když se doplížil až ke mně. Jeho ruka mě objala a zůstala ležet na mém hrudníku, obličejem se dotýkal mého zátylku.

"Housi?"

"Ano, Jimmy?"

"Co děláš?"

"Tulím se."

House a tulení k sobě nejde, to mi bylo jasné, ale přeci se to dělo. Jeho teplý dech mi narážel do krku, paže, omotaná kolem mého trupu, mi dodávala pocit bezpečí. Nebylo mi nepříjemně, jen jsem tomu nerozuměl. House fyzický kontakt nikdy nemusel a tohle… zdálo se to hodně přes čáru oproti jeho dřívějším projevům jakéhokoliv citu.

"A proč?"

"Protože chci."

"A já chci spát."

"Tak se uvolni a klidně spi."

Jak asi? Můj nejlepší přítel, jehož nejvýraznějším projevem náklonosti byla neustálá krádež mého jídla, mě znenadání přepadne v posteli a obejme. Spíše jsem se o něj začínal bát, než abych se uklidnil.

"Nic jsem si nevzal," zabručel mi do ucha. "Mám tě rád."

Byl jsem v rozpacích, která z částí téhle věty zněla méně Housovsky. Asi obě.

"Taky tě mám rád, ale…"

"Nechceš, abych tě objímal?"

"Nevadí mi to, jenže…"

"Tak nehledej problém tam, kde není."

"Gregu,…" chtěl jsem mu připomenout, že tohle opravdu nespadá do jeho běžného chování, ale opět mě překvapil. Ucítil jsem na krku jeho rty, což mě okamžitě donutilo zmlknout. Posunul dlaň z mého hrudníku na mou ruku a nechal ji tam.

Jeho gesto mi přišlo…romantické? Kupodivu i toto slovo jsem si byl po této zkušenosti s Housem schopen spojit. V Gregově náruči jsem si najednou přestal připadat jako vetřelec, smířil jsem se s tím, že když to tak House chce, že mu nebudu odporovat.

"Dobrou, Jimmy," uslyšel jsem těsně předtím, než jsem se do objetí položil a chtěl se nechat oddat spánku.

"Dobrou."