Bezradný

31. ledna 2014 v 10:37 | Archea Majuar
Bezradný

Prostředí: M*A*S*H

Pár: Hawkeye Pierce/Francis Mulcahy

Rating: +12

A/N: Jen taková divná povídka zaměřená na přemýšlení, nevím, moc s ní spokojená nejsem, ale co už... Enjoy :)

Možná větší sílou, než jakou jsem hodlal použít, jsem rozrazil dveře do plukovníkovy kanceláře. Člověk, jenž seděl za stolem, udiveně vzhlédl.

,,Sice nejsem svatý Petr a tohle," kývnul směrem k východu, "není brána do nebe, ale zaklepat byste mohl," změnil se Potterův pohled na sarkastický.

,,Nemám náladu na vtipy, plukovníku," štěkl jsem po něm. ,,Chci si promluvit."

Potter pozvedl obočí a vypadal, že čeká, až budu pokračovat.

,,V soukromí," dodal jsem. Pak jsem sledoval, jak se plukovník podíval na dveře, za kterými bez pochyb slídil Klinger. Určitě mu bylo nápadné, proč jsem tak zběsile vtrhnul do kanceláře velícího důstojníka.

,,Dobrá," souhlasil Potter, ,,váš stan?"

,,Raději ne," zazmatkoval jsem. Už takhle jsem nervy držel jen tak tak na uzdě. Nepotřeboval jsem se vrátit na místo, kde se stala… ta věc.

,,Tak tedy můj stan?", navrhnul mi plukovník jinou variantu a tvářil se, jako by mou dřívější reakci vůbec neviděl, za což jsem mu byl vděčný.

Přikývnul jsem a následoval jej ven z místnosti. Roztržitě jsem se po cestě rozhlížel kolem sebe, oči mi těkaly jako zběsilé. Nedokázal jsem si přesně vysvětlit své chování. Snad jsem měl strach z toho, že mi lidé z tváře vyčtou, co se stalo. Jak jen byl ještě včera ráno svět jednoduchý.

Ve stanu si plukovník sedl ke stolu a vyčkával. Mě ani nenapadlo se posadit, nervózně jsem pochodoval po místnosti anebo se o to alespoň v tom minimálním prostoru pokoušel. Nevěděl jsem, jak mám začít. Líce mi hořely studem, v hlavě mi vířil zmatek. Snažil jsem si urovnat myšlenky, ale nešlo to. Ne, po včerejším večeru.

Zastavil jsem se a zhluboka se nadechnul. Naposled jsem si řekl, že ještě můžu utéct a neříkat nikomu nic, ale z vlastních zkušeností jsem věděl, že je lepší se o trápení s někým podělit. Podíval jsem se na klidně vyhlížejícího muže u stolu.

Nemohl jsem si vybrat lépe. Nepoznal jsem mnoho lidí, jejichž srdce by bylo zlatější, než to jeho.

,,Zkuste se posadit, padre," promluvil na mne plukovník, "jste nervózní jako plnokrevný hřebec před dostihem."

V jiné situaci by mne jeho poznámka pobavila. Bylo pro něj typické přirovnávat jakékoliv chování ke koňskému. Ale ani přes jeho pobídku jsem si nesednul, nýbrž se dlaněmi zapřel o opěradlo židle a snažil se sebrat odvahu.

,,Nevím, jak mám začít," přiznal jsem bezradně. Před očima jsem měl slova, která jsem nedokázal spojit do vět. Jindy mi řečnění šlo dobře, ale to uvnitř mě nepanoval takový zmatek.

Všimnul jsem si, že Potterův výraz nabyl starostlivosti. Už mě bral vážně.

,,Doporučuji začít úplně od úplného začátku. Co jste dělal před tím, než se stalo to, co vás tak rozrušilo," poradil mi.

Asi to bude nejlepší, připustil jsem v duchu a mlčky od něj přijal právě nalitou skotskou. Kopnul jsem ji bez přemýšlení do sebe. Příjemně mě zahřála.

,,Včera večer jsem se vrátil z jídelny a nějakou dobu si četl. Už ani nevím, o čem to bylo," položil jsem skleničku na stůl a se svěšenou hlavou začal vyprávět, ,,Venku už panovala tma, když jsem uslyšel zaklepání. Byl to Hawkeye."

Pozvedl jsem pohled k Potterovi.

,,Neměl bych vám to říkat, jsem vázán mlčenlivostí, ale v tomhle případě nemůžu bohužel jinak," hleděl jsem plukovníkovi do očí. Ten mlčky přikývnul.

,,Vypadal rozrušeně, tak jsem mu pokynul, aby se posadil. Sedl si na postel a dlouhou dobu jen pozoroval své okolí. Neměl jsem z něj dobrý pocit. Vždyť Hawkeyeho znáte. Sebevědomý, impulzivní, vždy jde k věci, ale včera mi něco říkalo, že vůbec není v pořádku. Už to, že přišel tak pozdě. Myslel jsem, že si chce jen popovídat, na zpovědi nechodí, ale jakmile začal mluvit, došlo mi, že potřebuje radu," odmlčel jsem se a konečně v sobě našel klid, abych se usadil.


Znovu jsem však složil hlavu do dlaní. Ztracený pocit mě rozežíral zevnitř.

,,S vážnou tváří mi oznámil, že se zamiloval," což mě samozřejmě překvapilo, dodal jsem v duchu. Hawkeye byl sukničkář a docela těžko se věřilo, že by se s někým více sblížil.

,,Řekl jsem mu, že je báječné najít spřízněnou duši i ve válce. Jeho pohled mne ale stále znepokojoval. Jemně jsem se jej otázal, proč se tváří tak nešťastně. Téměř každá sestřička jeho kouzlu podlehne…"

Ano, téměř každá, ušklíbl jsem se mimoděk.

,,Jeho odpověď byla podivná. Protože se zamiloval do člověka, do kterého nesmí. Napadlo mne, že to bude major Houllihanová, nikdo jiný snad ani nepřicházel v úvahu. Až do chvíle, kdy mi řekl, že…"

Nemohl jsem pokračovat. Nikdy jsem tyhle věci řešit neuměl. V lásce jsem byl nezkušený a těžko jsem mohl všechno pochytit od Trappera, Hawkeyeho nebo kohokoliv v táboře. Špatně se mi o tom mluvilo.

Nakonec jsem sebral sílu a vydechnul: ,,Že je to muž."

Ve stanu se rozhostilo ticho. Tušil jsem, že plukovník vstřebává informaci a možná i hledá v paměti jména, která by přicházela v úvahu.

,,BJ?" zeptal se opatrně.

Kéž by, chtělo se mi říct, ale pouze jsem zavrtěl hlavou. Kvitoval jsem s povděkem, že Potter nemá s Hawkeyeho náhlou změnou orientace problém. Nemohl jsem si tím dříve být jistý, ale doufal jsem v to.

,,Také mne napadnul jako první," přiznal jsem, ,,Je Hawkeyemu blízko a také se vysvětluje, proč by Hawkeye nesměl. BJ je ženatý. Ale dostalo se mi zamítavé reakce."

,,No, snad to není Burns," ušklíbl se Potter, ale vzápětí zvážněl, když viděl můj nesouhlasný pohled. Přestože je major Burns s prominutím vylízaný trotl, i on má právo na lásku.

,,Měl jsem na mysli ještě Trappera," pokračoval jsem, ,,ale toho jsem vyloučil. Zdálo se mi, že je to čerstvé a přeci by na to, že Trappera miluje, přišel už dříve. Jenže už mne nenapadal nikdo jiný, takže jsem se jej přímo zeptal na jméno."

Zase jsem moment nabíral energii. Vnímal jsem, že Potter na mně visí pohledem. Neměl jsem mu jeho zvědavost za zlou, většina lidí má v povaze zajímat se o ostatní. Ale on to nedělal proto, aby se lidem smál. Chtěl jim pomoct.

,,Pierce… reagoval otázkou, zda skutečně netuším, kdo to je. Zaskočil mě ale tón, jakým to řekl. Měl jsem pocit, že mne propaluje pohledem a jeho hlas byl tichý a chraplavý. Zavrtěl jsem hlavou a dál se mu díval do očí. Můžu jistě říct, že mě začínal děsit," sdělil jsem velícímu.

,,Nedivím se vám," souhlasil Potter, ,,Tohle mi Hawkeyeho vůbec nepřipomíná."

Kývnul jsem.

,,Možná jsem to už měl tušit, ale ještě nikdy mě snad nic nezaskočilo tak, jako když mi Hawkeye řekl, do koho se zamiloval," postavil jsem se znovu. Vlna zlosti, zmatku a všeho možného mne znovu začala ovládat. Nemohl jsem zůstat sedět, musel jsem to ze sebe nějak dostat.

,,Nevím, jestli to mám považovat za ohromnou drzost," zasyčel jsem, ale pak se můj hlas přenesl do téměř plačtivého tónu, ,,nebo za příležitost, nový smysl života a štěstí."

Upřel jsem své oči na Pottera.

,,On se zamiloval do mě," vyhrkl jsem a cítil jsem, jak mi vlhnou oči. Sám jsem nevěděl proč. Bylo to pro mě tak nové. Nikdo mi nic takové ještě neřekl ani nenaznačil. Můj osud se neměl nikdy s láskou potkat. A přeci potkal… na tom nejnepravděpodobnějším místě.

Opřel jsem se zády o podpěru stanu a podíval se na Pottera. Zkoumavě mi hleděl do očí.

"A co jste cítil ve chvíli, kdy vám to řekl?" zeptal se mě.

Vytřeštil jsem oči.

"Vás to nepřekvapuje?" vyhrkl jsem bez přemýšlení. Nemohl jsem uvěřit tomu, jak klidně jeho otázka zněla.

"Překvapuje, ale můj údiv váš problém nevyřeší," poznamenal plukovník. Pak s pozvednutým obočím otázku zopakoval:
"Tak co jste cítil?"

Polknul jsem. Nevěděl jsem proč, ale měl jsem strach odpovědět.

"Záleží snad na tom?" zeptal jsem se nejistě.

"Ve vašem případě záleží na všem," zněla odpověď.

Visel jsem na něm pohledem. Pak jsem se znovu posadil a upřel strnulý pohled někam do rohu stanu. Dokázal jsem se vyznat v lidech i ve většině jejich pocitů, ale jak mám popsat něco, co jsem nikdy neměl pochopit?

"Já nevím," přiznal jsem, ale poté mi na mysli vytanulo, že se mi udělalo trochu nevolno. Ne jako u zvracení, přešlo to v příjemné pocity. Pověděl jsem to Potterovi a další myšlenky následovaly. Pocit zvýšené teploty v rozporu s mrazení na zátylku, zrychlení tepu, sevření hrdla…

Odtrhl jsem oči od podlahy a podíval se na plukovníka. Tvářil se vážně.

"Nejsem snad nemocný?" Mohly to být symptomy nějaké nemoci. Ale jak je mohl vyvolat zrovna Hawkeye?

"To ne, padre," povzdechl si Potter. "Jen jste se zamiloval."

 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Karin Karin | 16. května 2017 v 16:27 | Reagovat

Chudák malí ještě že se má s kým poradit. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama