Prosinec 2013

Understand me?

26. prosince 2013 v 0:55 | Archea Majuar
Understand me?

Prostředí: RPS

Pár: Ondřej Sokol/Igor Chmela

Rating: Zatím bez omezení.


Prohlášení: Vše v této povídce je čistá fikce! Nechci tímto pokusem nikomu ublížit ani ničit pověst. Dílo nebylo sepsáno za účelem zisku.

A/N: A závěrečná část... Prozatím :) Povídka se mi totiž čímsi dostala pod kůži a mám docela chuť v ní ještě pokračovat. Nic ale neslibuji. Pro teď tedy... Enjoy! (btw. váš názor na první takovou delší povídku na tento pár mě každopádně potěší :))

Krok za krokem, metr za metrem, myšlenka za myšlenkou. Myslel na to, jak se Igor poslední dobou choval. Musel si přiznat, že všechno dávalo smysl. Ani zpětně by si netipnul, že za Igorovou změnou v chování byla zrovna tato příčina, ale uznal, že to určitě mělo nějakou spojitost s jeho osobou. Probíral se dál vzpomínkami, až se dostal k dnešnímu večeru.

Přesněji ke chvíli, kdy mu Igi řekl, že ho miluje.

Miluje…

Podíval se na Igora, který šel vedle něj a, zřejmě také utopen v myšlenkách, hleděl někam do dáli. Na moment jej přepadla pochybnosti, zda to není všechno nesmysl. Vybavil si pohled, jakým se na něj Igi podíval, když se vyznal, a předchozí úvahu zavrhnul. Díval se na něj příliš vážně, příliš zranitelně, příliš oddaně.

Sám sobě se divil, nad čím to uvažuje. Zřejmě by od něj měl jít dál, aby se na něj Igor nevrhnul, možná by mu mělo být i špatně. Jenže nic z toho se mu nejevilo vhodné. Raději by Igora obejmul nebo opil než cokoliv jiného. Nechtěl ztratit přítele. Ani kvůli tomu, co se stalo.

Igor musel obdivovat, jak si Ondra zachoval chladnou hlavu. Tiše spolu kráčeli ulicemi Prahy, dokud se nezastavili před věžákem. Déšť zčista jasna ustal.

"Hraješ zítra?" zeptal se Ondra a začal štrachat v kapsách.

"Ano, večer. Jinak mám volno," sdělil mu Igor automaticky. Netušil, nebo si zakazoval tušit, kam tím Ondřej míří.

"Fajn," bylo mu tichou odpovědí.

Ondra vešel dovnitř a podržel dveře Igorovi, který váhavě vstoupil také. Po tom, co mu řekl, si jej pustí do baráku? Zdráhal se uvěřit skutečnostem.

Až k Ondrovu bytu neprohodili ani slovo. Pověsili bundy na věšák a došli do obývacího pokoje. Ondra vytáhl z baru vodku a skleničky, postavil je na konferenční stůl a sesunul se na pohovku. Pak se napil z láhve a zabodl pohled do nerozhodně postávajícího Igora.

"Nesedneš si?"

"Proč jsem tady?" opět odpověděl otázkou Igor, ale přisednul si. Přijal nabídnutou láhev a nechal vodku, aby mu poleptala hrdlo.

"Protože…" hledal Ondra správný výraz pro to, co se mu honilo hlavou. "Nemyslím si, že jsme ve stavu, kdy bychom měli být sami."

Igor kývnul, přestože příleti úplně nerozuměl. Cožpak by si to Ondra v hlavě nepřebral lépe osamotě? Jemu osobně společnost nevadila, ale... Ano, vítal, že se Ondra zachoval tak rozumně, ale jeho klid, rozvaha a přátelskost v jednání mu dávala naději, že tohle nemusí být vše, co mu Ondřej nabídne. Věděl, že je to nesmysl, jenže… Pohled modrých očí jeho nebetyčně naivní tezi posiloval. Nedokázal rozpoznat, nad čím přesně Ondra přemýšlí, ale díval se na něj způsobem, jakým nikdy dřív.

Ondřejův mozek, posílen alkoholem, pracoval na plné obrátky. Zvažoval možnosti, o jakých se mu v minulosti ani nezdálo. No, dobře, jednou měl velice zvláštní sen… Svraštil obočí. V tu chvíli přišla myšlenka silnější, než kterákoliv jiná. Snaha potlačit ji přišla vniveč, byla příliš lákavá. Igiho slova, jeho pohled, přátelství, Ondrova zvědavost… tohle všechno ji živilo.
Možná se zbláznil, zapřel své dosavadní já a zničil zářnou budoucnost, ale… za co jiného stojí bojovat, když ne za přítele?

Přiměl se zase vnímat okolí a vyplul z myšlenek. Igor se na něj díval a snažil se, aby nevypadal příliš napjatě. Ondřej byl na jeho náturu tiše již příliš dlouho. Žralo jej, že neví, na co myslí. Jestli ho má nakonec vyhodit nebo ne? Jestli se k němu ještě někdy přiblíží? Nejistota jej svírala stále víc, pod Ondřejovým pohledem měl dokonce pocit, že se roztřásl. O to mohutněji jej zaskočilo, když se Ondra náhle pohnul. Přesunul oči z jeho tváře a zaměřil se na ruku, jež se k němu blížila. Nejprve se letmo dotkla jeho vlastní dlaně, pak ji celou zakryla.

Zmatek, nevíra, radost, dojetí? Igor ani nemohl rozpoznat, jaké emoce jím zacloumaly. Falešná naděje se měnila na reálnou? To přece nemohla být pravda.

"Co děláš?" šeptl plaše a vrátil se očima zpět k těm modrým, Ondřejovým.

"Řekni mi…" zarazil se, dokud si nebyl jist, že ho Igor pozorně poslouchá. "Co si od toho slibuješ? Vždyť máš rodinu."

Ve snech se jej vždy Ondřej na tuto otázku zeptal, takže byl připraven odpovědět. Ale tehdy nic nevnímal tak intenzivně jako teď. Táhlo jej to k Ondrovi blíž, chtěl ho obejmout… Ovšem věděl, že nesměl nic uspěchat. Zdálo se, že křehký začátek je na dohled. Srdce si začalo bušit ve zběsilém tempu.

"Miluju je," odvětil pevným hlasem, ale do druhé části věty už pronikly potlačované emoce. "Ale tebe víc."

Ondřej polknul, aby se zbavil nepříjemného pocitu, jenž se mu vytvořil v krku. Takové vyznání podruhé za jeden den, to prostě nejde přejít jen tak. Sevřel ruku, kterou dříve jen překrýval dlaní. Igi stiskl tu jeho. Dalo by se to malé gesto považovat za přislíbení něčeho nového?

Oční kontakt neztrácel na intenzitě, lehký úsměv z Ondrovy strany odlehčil atmosféru. Igorovy koutky úst se také pohnuly.

"Co bys řekl tomu, kdybychom tu vodku dneska zlikvidovali a trochu se ožrali?" zahořely v Ondrových očích jiskřičky.

"To zní jako plán," zněla Igorova úlevně a pobavěně zabarvená odpověď. To nezměrné štěstí, které jím nyní prostupovalo, ani nemohl vyjádřit. Šířilo se jím, hřálo, žilo a v kombinaci s vodkou ho úplně polapilo.

Strávili úžasný večer a část noci. Náhodný pozoroval by ani nepoznal, že se mezi nimi přihodilo něco, co už nejde vymazat. Ale oni to vnímali. Náhodné doteky nabyly na dřív nepřítomné jemnosti a každý úsměv rozzářil i temná zákoutí jejich duší.

A Ondřej si byl alespoň pro teď jistý, že se rozhodl správně. Původně chtěl Igora dnes obejmout nebo opít. Podařilo se mu to druhé, ale předzvěst toho, že přijde i to první, ho dosud nepoznaným způsobem těšila.


Rescue me!

25. prosince 2013 v 0:18 | Archea Majuar
Rescue me!

Prostředí: RPS

Pár: Ondřej Sokol/Igor Chmela

Rating: Zatím bez omezení.


Prohlášení: Vše v této povídce je čistá fikce! Nechci tímto pokusem nikomu ublížit ani ničit pověst. Dílo nebylo sepsáno za účelem zisku.

A/N: Dáreček č. 2 :) Enjoy!


"Co se s tebou děje?" vyklopil ze sebe otázku a vzápětí jich pár přidal: "Problémy doma? Zdraví? Divadlo? Prachy?" Modrýma očima hleděl do těch Igorových a pátral v nich po odpovědích. Dlouho se odhodlával k tomu, aby Igora někam vytáhnul, a když dospěl do bodu, kdy nemohl starostí o svého kamaráda spát a konečně se donutil s ním zajít sem, tak nehodlal odejít bez jasného vysvětlení.

Igor se na něj díval, ve tváři zdánlivě klidný výraz. Ale v jeho mysli se honily stovky myšlenek na to, jak se z odpovědi vyvlíknout. Samozřejmě mohl Ondrovi lhát, jenže takhle do očí… Horečně přemýšlel, ale žádná adekvátní výmluva jej nenapadala.

Ondřej sledoval Igorovu zamyšlenou tvář a tušil, že mu jeho přítel nechce říct pravdu. Na to jej znal dost dobře. Položil mu ruku na rameno a stisknul.

"Klidně mi to řekni," povzbudil ho s lehkým úsměvem. "Víš, že mi můžeš věřit."

To samozřejmě Igor věděl, a kdyby šlo o cokoliv jiného, tak by neváhal. Jenže jak říct svému kamarádovi, že na něj myslí víc, než by měl? Že je asi teplej? Myšlenka, že by tím Ondřeje ztratil, pro něj byla nesnesitelná. Sevřel se mu žaludek tím starým známým způsobem, doprovázen zvlhnutím dlaní. Hospodskými výpary poznamenaný kyslík náhle jeho plicím nestačil.

"Musím na vzduch," zamumlal rychle a téměř vyběhnul na ulici.

Kousek poodešel a opřel se o zeď. Měl na sobě jen mikinu a začala se do něj dávat zima, ale mozek to nevnímal. Hlavou mu běžely vzpomínky na to, co všechno s Ondřejem prožili. Vyčítal si, že se chová jako děcko, že vůbec nepřemýšlí racionálně, ale nedařilo se mu s tím cokoliv udělat. Pořádně nevěděl, co chce, ale tušil, že už to v sobě dlouho dusit nevydrží. Dál se třásl, teď už i zimou, a obrátil tvář k obloze.

Z nebe spadly první kapky.

Cítil, jak se mu celý život hroutí. Skutečně je na tom tak špatně? Měl tušení, že ano. Nedokázal se na nic soustředit, když jeho pozornost stále utíkala tam, kam neměla. K němu, k Ondřejovi. Vytanul mu na mysli obraz, kdy se jejich rty setkaly. Intenzivní pocit souznění, který si z oné chvíle pamatoval, se opět vrátil. Nebylo to ani tak vzrušení jako spíše něco hlubšího, syrovějšího, co nešlo potlačit. Buď ho to donutí říct, nebo jej to sežere zevnitř, až z něj nezbude nic než prázdná schránka.

Ondřej pro jistotu zaplatil a vydal se ven. Rozhlédl se a výjev před ním mu vyrazil dech. Přešel ke svému příteli, jenž se mu jevil jako v transu a sevřel mu ramena. Strach o Igora v něm stále vzrůstal. Momentálně si myslel, že se zbláznil, ale pohled, který mu přítel vzápětí věnoval, byl více ztrápený než šílený. Z bolesti z něj sálající se mu sevřelo srdce.

Igor na Ondru opřel své oči, ale spíše celým tělem vnímal, že je u něj velmi blízko. A chtěl být ještě blíž, ale racionální myšlení jej ještě neopustilo. Jenže ani to si nevědělo s nastalou situací rady. Jeho přítel stál před ním a čekal na odpověď, které se vyhýbalo pořád hůře. Stěny se přibližovaly, nebylo úniku.

"Děsíš mě," řekl tiše Ondřej, pohledem visel na Igorovi.

"Nemáš ponětí, jak děsím sám sebe," zněla roztřesená odpověď.

Zbláznil jsem se, někoho jsem zabil, jsem na drogách, dva piškoty na kolejích….

"Miluju tě," pronesl do sílícího deště a sklopil pohled k zemi, jako by se sám za sebe styděl. Hlavně ale nechtěl v modrých očích vidět tu zlost a znechucení, které očekával.

Sevření na jeho pažích povolilo, blízkost druhého těla pominula. Ledová ruka obemknula jeho vnitřnosti.

Ondřej se snažil alespoň prozatím vypořádat s tím, co právě slyšel. Nečekal to. Sakra, a kdo by to jako čekal? Neměl tušení, co by měl říct, ale věděl, že situaci nechce zhoršovat. Ale na jedno se zeptat musel.

"Jak dlouho, Igi?" otázal se zdánlivě klidně.

Igor mu to říct nechtěl. Nestál o lítost, ale kdykoliv ho Ondřej takto oslovil, neuměl se přimět, aby se postavil na odpor.

"Asi tři měsíce," pověděl mu pravdu.

Ondřej semknul víčka.

"Proč jsi mi nic neřekl dřív?" vypadlo z něj, aniž by přemýšlel.

"A co by se tím změnilo?" reagoval Igor tichou otázkou, jež spadala mezi řečnické. Odpověď na ni nikdo neznal. Byl ztracen už v ten den, kdy se políbili, a propadal se stále hlouběji. Teď si připadal, že se snaží odrazit ode dna.

Když už to ze sebe dostal, náhle mohl jasněji uvažovat. Nechal Ondřeje stát a sám došel zpět pro bundy. Musel do něj strčit, aby si ji pak od něj vzal. Cítil, jak mu ze srdce spadl obrovský balvan. Z Ondrovy strany nepřišlo znechucení ani jakákoliv jiná negativní emoce. To mu stačilo.

Nemohl očekávat, že si padnou do náručí. Trn zklamání vnímal, ale ve srovnání s úlevou byl jeho účinek zanedbatelný.
Ondřej se automaticky obléknul. Takto konsternován se ještě nikdy v životě necítil. Snažil se uklidnit emoce a pohlédl na Igora, který se zdál být podivně klidný. Vlastně, co jiného měl čekat? Samozřejmě, že jeho přítel počítal s negativní reakcí, kterou mu ale neposkytnul. Na místo toho tiše stál a přemýšlel, to mu muselo dodat odvahu a ztracený klid.

Alespoň, že teď se mu podařilo zmírnit jeho trápení.

"Chceš tady dál postávat na dešti?" položil Igor otázku a mrknul k mrakům, z nichž se vytrvale spouštěly provazce vody.

"Ne, půjdeme."

"Kam?"

"To je jedno, prostě pojď," ukončil Ondřej diskuzi. Rozešel se daným směrem věda, že jej Igor bude následovat.

Krok za krokem, metr za metrem, myšlenka za myšlenkou. Myslel na to, jak se Igor poslední dobou choval. Musel si přiznat, že všechno dávalo smysl. Ani zpětně by si netipnul, že za Igorovou změnou v chování byla zrovna tato příčina, ale uznal, že to určitě mělo nějakou spojitost s jeho osobou. Probíral se dál vzpomínkami, až se dostal k dnešnímu večeru.

Přesněji ke chvíli, kdy mu Igi řekl, že ho miluje.

Miluje…


Help me!

24. prosince 2013 v 0:23 | Archea Majuar
Help me!

Prostředí: RPS

Pár: Ondřej Sokol/Igor Chmela

Rating: Zatím bez omezení.


Prohlášení: Vše v této povídce je čistá fikce! Nechci tímto pokusem nikomu ublížit ani ničit pověst. Dílo nebylo sepsáno za účelem zisku.

A/N: Dárek k vánocům v podobě delší povídky. Připravte se, že vám opět budou padat z úst kostky cukru, jak to bude sladké... Veselé vánoce :)

Pohyboval se energicky, ale nikterak rychle. Nespěchal. Vyšel z domu dříve, aby si pročistil hlavu na vzduchu. Raději zvolil pomalejší chůzi, než minuty strávené čekáním přede dveřmi hospody. Zahnul do temnější uličky, netoužil po tom, aby ho někdo poznal. Svůj profláknutý obličej se snažil skrýt v límci rozepnuté bundy, víc už ale udělat nemohl. Kdyby se příliš nápadně snažil vyhýbat lidem, ani pošmournost večera by od něj pátravé pohledy kolemjdoucích spolehlivě neodvrátila.

Zatímco mířil k místu určení, k uším mu doléhal jen lomoz dopravy a jeho vlastní kroky. Zvuky se brzy slily do jedné symfonie, jež uklidňovala jeho bušící srdce. Byl nervózní.

A kdo by v jeho situaci taky nebyl? pomyslel si a při mrknutí sevřel víčka o něco déle než běžně. Zakroutil hlavou a snad už po sté se zeptal sám sebe, co se stalo. A kdy?

Na tuhle otázku už ovšem odpověď alespoň z části znal…

Vždy k němu cítil sympatie, to si nikdy nevyvracel. Společně toho provedli hodně, byli si blízcí, jak jen si nejlepší přátelé mohou být. Ale ten večer před třemi měsíci jako by mezi ně vstoupilo ještě něco jiného. Přitom do toho spadli úplně nevinně.

,,Ty vole, my toho Michala poslechnem v každé situaci," zabručel Ondřej naoko otráveně.

Já si jen lehce otřel ústa hřbetem ruky a po očku se po něm podíval. Hrál dál, pro něj to nic nebylo. Pro mě v tu chvíli také ne, tedy téměř. Rty mě brněly, což jsem po polibku, který Michal netuším jak zakomponoval do hry, docela chápal, ale jaký se mi vytvořil zmatek v hlavě, to mě zaskočilo. Ale rychle jsem se přinutil vrátit se myšlenkami na jeviště a pokračovat.

Tu noc jsem po dlouhé době nemohl spát. Hlavou se mi honily obrazy, ze kterých jsem dostával strach. Říkal jsem si, že bych to měl přejít stejně jako Ondra, jenže jeho zřejmě nezachvátilo chvění po těle.

Napadlo ho, že teď už chvění moc nevnímá. Ani tlak v žaludku, který ho od onoho večera stále pronásleduje. Zvykl si. Prvních pár dní skoro nejedl, ale pak se přemohl a nějak fungoval dál.

Zabořil se hlouběji do bundy. Studený vítr mu čechral lehce prořídlé vlasy, které mu jen připomínaly, v jak moc špatné situaci se nachází. Je v polovině svého života… Jak je možné, že část jeho duše tak vehementně trvá na tom, že má jít za hlasem srdce, a ta druhá mu spílá, proč vůbec odešel z domu? Znamená polovina života rozpůlení člověka samotného?
Polovina… Už kolikrát mu hlavou prolétlo, že Ondra je jeho druhá polovina.

"Jak jsi moh' vědět, co o tobě říkáme?" nechápal Geňa po Příběhu, jehož tématem bylo mé dětství.

Pokrčil jsem rameny.

"On na něj celou dobu hleděl a asi mu to vyčet v očích," odpověděl mu Michal a podíval se naoko nasraně na mě a pak na Ondru, který si právě sedl vedle mě na gauč v šatně ostravského divadla.

Natočil jsem na něj hlavu a naše oči se střetly. Pak jsem slyšel sebe i Ondřeje říct:

,,Zřejmě telepatie."

Ondra překvapeně zvedl obočí a na tváři se mu usadil úsměv. Tlak v žaludku se na moment rozpustil v návalu třasu, jenž přelétl mé tělo jako bouřlivá smršť.

Roztřeseně jsem kývl hlavou a naznačil úsměv, více už jsem svůj podivný stav ale skrýt nedokázal.

Podíval se na mobil, ještě měl dost času. Zastavil se a zadíval se dolů, na Prahu. Jen bůh ví, jestli by se mu stalo něco podobného, kdyby zůstal v Ostravě. Možná, nemohl to říct s jistotou, protože Ondřej byl první, který u něj vyvolal tak silné emoce. Poprvé poznal, co to znamená, když se podlomí kolena z pohledu, srdce se rozbuší šíleným tempem z letmého doteku nebo touha po pozornosti a úsměvu toho druhého. A všechno to spustilo jedno setkání rtů, jež ani v nejmenším nemělo být příznakem toho, co v něm tak závratnou rychlostí rostlo…

"Jsem to dneska zase posral…" prsknul jsem s pohledem opřeným k oknu. Tiché kroky, pak zafunění vedle mě.

"Někdy to prostě nevyjde," postavil se blízko ke mně, ruku mi položil na rameno.

"Mám pocit, že mně to nevychází vůbec," řekl jsem dřív, než jsem zjistil, jak moc sebelítostně to znělo. Ondřej ale nijak nezareagoval, jen tam byl a díval se se mnou na liduprázdnou ulici pod námi.

"V pohodě?" zeptal se mě po chvíli.

Co jsem mu na to měl říct? Že mě dojímá jeho starostlivost, kterou dokáži ocenit jen od něj? Nebo že mám chuť nezůstat u dlaně na rameni, ale rovnou přejít k objetí? Že bych tady s ním dokázal strávit celé hodiny? Jen tak, v tichu…

"Jo, dobrý."

Pokračoval v chůzi, blížil se k místu setkání. V hlavě mu vířily představy, co by po něm mohl Ondřej chtít, že mu to nemohl sdělit po telefonu. V hloubi duše doufal, že by se to snad mohlo týkat toho, po čem toužil stále víc, ale nedokázal tomu věřit. Bylo to příliš nepravděpodobné. I když vše, co se s ním v poslední době děje, by rovněž ještě nedávno považoval za nepravděpodobné…

Že budou donuceni se políbit, že v tom najde víc, než by měl, že začne o Ondrovi přemýšlet jinak, než jen jako o příteli, že se do něj zamiluje.

Po pár krocích se zastavil. Pohled mu padnul na zem, po těle se mu rozeběhly mrazivé vlny. Nezáleželo na tom, že to neřekl nahlas. Stačilo, že mu to mysl sama nabídla a on se tomu nesnažil bránit.

"Igore!"

Vzhlédl a zadíval se směrem, odkud přišel známý hlas. Ondřej mu šel naproti, obočí měl lehce svraštělé a v očích podezřívavý, možná spíše zvědavý pohled.

Igor se mu nedivil. Přeci jen… stát uprostřed chodníku a hledět do země, zrovna normálně nevypadá. Rozešel se k Ondrovi a kývnul mu na podzrav.

"Jsi v pohodě?"

"Jo, jenom jsem se zamyslel," odpověděl na otázku a otevřel dveře do hospody.

Po pozdvižení, které vyvolali, se usadili v zadní části místnosti a objednali si pivo. Počkali, dokud jim je servírka nedonesla, poté už se zdála nastávající konverzace nevyhnutelná.

"Musím s tebou mluvit," začal Ondřej tak, jak možná ani sám nechtěl. Ale nevěděl, jak jinak. Igor se mu v poslední době vyhýbal a on netušil proč. Nejprve to nechával být, myslel si, že prostě chce být jeho kamarád sám, jenže teď už o něj měl obavy. Trvalo to příliš dlouho.

Igor zvedl oči od půllitru a čekal. Srdce mu bušilo jako splašené v očekávání. Nebylo mu jasné, co čeká, ale určitě se nesešli kvůli tomu, aby probrali počasí.



Insights

18. prosince 2013 v 23:39 | Archea Majuar
Zde bych chtěla zkusit zřídit deník nebo tak něco...
Uvidím, co z toho vznikne, vše je ve fázi příprav.

27.7. 2014: VLJNKP! Partička na Konopišti byla neskutečným zážitkem. Jak samotné představení (bhem něhož si sice vyvrtli kotník Ondra i Igor), tak menší koncert Janka Ledeckého a díky tomu, že jsem zakoupila vstupenky velice brzy, měla jsem přístup i do VIP stanu, kde jsem se mohla s Míšou, Geňou, Ondrou a samozřejmě i s Igim obejmout... Tohle byla ta třešnička na už tak luxusní dortu :3 Pokud bude tato akce i příští rok, nelze nic jiného než doporučit. Kluci jsou vážně hrozně fajn :)

7. 6. 2014: Předně sděluji, že nic extrémně zajímavého se mi nestalo, jen mám potřebu se vykecat. Tákže... Nemůžu jina, než vám doporučit film Edge of Tomorow. Je to neskutečná sci-fi pecka, na kterou je radost se dívat nejen díky Tomu Cruiseovi a Emily Blunt ;) Vážně luxusní příběh a parádní zpracování. Dále bych chtěla doporučit knihu Útěk z tábora 14 od Blainea Hardena. Jde o příběh jediného člověk na světě, který kdy dokázal útéct z pracovních táborů v Severní Koreji. Otevře vám to oči... No, a nakonec se pochlubím, že jsem zvládla maturitu za tři výborné a jednu chvalitebnou. Angličtina, zsv a dějepis na pohodu, ale v češtině jsem si vytáhla jedinou z 20 knížek, kterou jsem nečetla, takže trošku pech :D Ale nevadí, mám to za sebou, suprově jsem si to užila a zůstanou mi krásné vzpomínky... Když to vezmu kolem a kolem, prožívám nesmírně šťastné období... Tak buďte šťastní taky, to je to nejdůležitější :)

20. 5. 2014: Zítra dělám maturitu a já se tady rozplývám nad seriálem... Ale co, vždyť na to člověk čekal 6 let aneb Jediný hetero pár, který mě v poslední době zajímal. Jediný problém je, že stále nevím, kdo se mi líbí víc :/ :D


25. 4. 2014: Proč mi nikdo neřekl, že konec střední školy je tak náročný? Co na tom, že se člověk musí hodně učit... Ale pocit, že tolik fajn lidí už nebudu vídat každý den, ten mě fakt děsí.

24. 2. 2014: Rozkoukán Sherlock BBC. Jako... pár Sherlock/Watson je pěkný a hrozně kánonický (ty gay narážky se mi fakt moc líbí :D ), ale Lestrade... "na tváři má přiblbý úsměv". Mycroft je sice někdy až děsivě vtipná postava, ale na shippování mi moc nesedí, takže můj oblíbený pairing seriálu asi bude Sherlock/Lestrade. To objetí v 3x01 je tak krásně spontanní... :)


12. 2. 2014: Já to věděla! :D (jo, je to jenom reklama na postele, ale ehm... no, však víte :D )


9. 2. 2014: Po dlouhé době se stalo něco, co by stálo za zaznamenání. Objevila jsem opravdu úžasnou hudební skupinu, u níž mě mrzí, že ji v mém okolí asbolutně nikdo nezná. No, třeba se díky mně někomu zalíbí :) Jmenuje se White Lies a taky máte ukázku v podobě písničky A Place To Hide, nádherné jsou dále třeba Death (díky ní jsem WL poznala), Getting Evan, There Goes Our Love Again nebo First Time Caller. White Lies mě chytli fakt neskutečně, ještě se mi nestalo, abych po prvním poslechu jedné písničky stáhla všechna alba skupiny :D


26. 12. 2013: Je libo RPS (Sokol/Chmela) video? No... udělala jsem si (a třeba i někomu jinému) radost :)


26. 12. 2013: Shlédla jsem v kině film The Secret Life of Walter Mitty a nemůžu jinak, než ho doporučit. Po jeho shlédnutí mi zůstaly jen ty nejkrásnější emoce a to to není žádná romantická slátanina. Přes počáteční odpor k Benu Stillerovi se tento film ukázal jako jeden z nejlepších letošního roku.

18. 12. 2013: Nový design

Challenge

18. prosince 2013 v 23:35 | Archea Majuar
Jaký challenge? Jen takový malý, drobný... :D Ne, kecám, ani nevím, proč je název Challenge, ale nic jiného mě nenapadlo.

Princip?

Jsou dny, kdy bych nejraději stále překládala, ale nevím co. Je mi vyčítáno, že si špatně vybírám. Nyní tedy nechám volbu na vás.

Do komentářů mi dávejte odkazy na povídky, které byste si rádi přečetli v češtině a je možné (prostě slíbit vám to nemůžu, jsem maturant a těžko říct, jak budu zvládat školu), že se vám vaše přání splní :)

Nejsem žádný profík, přiznávám, mé překlady mají své mouchy.

Ale prosím vás, buďte soudní. Když tady na rovinu říkám, že nebudu překládat povídky z japonských fandomů apod., tak je opravdu překládat nebudu. A zkuste opravdu vybírat povídky, které za to stojí... Třeba jsou něčím výjimečné ;)

No... jsem na vás zvědavá :)

My Blog

18. prosince 2013 v 23:25 | Archea Majuar
Tady vás taky čekají jen trapné hemzy, které ovšem považuji za slušnost. Čtenář by měl mít k dispozici nějak seznam věcí, které zde může najít nyní, které v budnoucnu a co tady nikdy k nalezení nebude...

S blogem jsem začala už dávno a nebudu hledat v paměti, kdy přesně. Jako první jsem se věnovala mainstreamovému Harrymu Potterovi. Neříkám, že jsem s ním definitivně skončila, ale nemám motivaci pokračovat. V hlavě mám jeden nápad, ale jeho realizace... Eh, nechce se mi do toho.

Postupně jsem přešla na méně populární fandomy, z nichž na tyto ještě v budoucnu ráda něco napíšu:

1, Agentura Jasno
2, M*A**H
3, Ondřej Sokol/Igor Chmela
4, Red Dwarf
5, Dr. House
6, Madancy/Hannigram
7, Sherlock
8, Star Trek
9, Saturnin
10, Komisař Rex
11, Avengers
12, James Bond
13, Assassins Creed
14, Zaklínač
15, Inception

About Me

18. prosince 2013 v 23:01 | Archea Majuar
Pochybuji, že si to někdo přečte, ale kdyby se tady objevil velice zvědavý člověk, který by se o mně chtěl dozvědět zajímavé informace, tak prosím...

Říkají mi různě. Blázen, mimozemšťan, šílenec, idiot, brambora... Zřejmě jsem vše z toho a ještě něco navíc. Slashař tělem i duší. Vidím slash kdekoliv. Díky tomu taky píšu spíše okrajové fandomy, ale nebráním se ani mainstreamu. Mám ráda téměř jakýkoliv druh humoru, čím úchylnější tím lepší :)

Myslím, že na úplný úvod to stačí, pro šťouraly zde máte jakýsi dotazník:

1, Věk: 21
2, Barva očí: Zelenošedá
3, Oblíbené (dále již jen jako O. ) fandomy: RPS, Dr. House, Sherlock, Agentura Jasno, Hannibal, M*A*S*H, Supernatural, Star Trek, Avengers, Harry Potter...
4, O. páry: Ondřej Sokol/Igor Chmela, Gregory House/James Wilson, Hannibal Lecter/Will Graham, Sherlock Holmes/Greg Lestrade, James T. Kirk/Leonard McCoy (nebo Spock), Shawn Spencer/Carlton Lassiter (/Pierre Despereaux), Hawkeye Pierce/Charles (nebo Trap, Mulcahy, Sid...), téměř jakýkoliv RPS na herce.
5, O. povídky: Přečetla jsem toho už tolik, že v tom mám řádný guláš. Kdyby se mě ale člověk zeptal, které autorky čtu/jsme četla, tak Muraki & Bea toho mají na kontě spoustu, jeden kousek lepší než druhý... Za co stojí bojovat je dle mého názoru masterpiece.
6, O. barva: Tmavě modrá
7, O. jídlo: Začala jsem být nějaká vybíravý poslední dobou, ale těstovinami s čímkoliv nepohrdnu nikdy, smažák je taky můj partner in crime.
8, O. seriály: M*A*S*H, Dr. House, The Game, Červený trpaslík, Sherlock BBC, The Mentalist, Chůva k pohledání, Futurama, Haló, Haló, Agentura Jasno, Almost Human... Star Trek je fajn na shippování Kirka, Spocka a Kostry, ale jinak jsou Original Series pro dnešního člověka poněkud vtipné, ačkoliv to autoři nezamýšleli. Dá se na to koukat, ale musíte mít pevné nervy.
9, O. filmy: Lovci pokladů, Seabiscuit, Grandhotel Budapešť, Inception, The Boodock Saints, vše okolo Avengers, The secret life of Walter Mitty, The Lion King, Spaceballs, Žhavé výstřely
10, O. herci: Ralph Fiennes, Sean Bean, Karl Urban, Alan Rickman, Igor Chmela, Leonardo DiCaprio, Aldo Maccione, Jonathan Aris, Edward Holcroft, Robert Downey Jr., Rupert Graves
11. O. herečky: Tilda Swinton, Helena Bonham Carter, Cate Blanchett, Kelli Williams
12, O. zpěváci/skupiny: Of Monsters And Men, R.E.M., The Struts, Green Day, Band of Horses, Kodaline, Sunrise Avenue, Noel Gallagher's High Flying Birds, Train, Placebo, Těžkej Pokondr, Fall Out Boy
13, O. song: Losing My Religion
14, O. PC hry: Nejsem sice žádný pařmen, ale ráda si občas něco zahraju, preferuji sérii Assassin's Creed a obě Mafie. Sem tam zapnu i L.A. Noire, jednu dostihovou hru, kterou těžko někdo bude znát, The Sims 3, Zoo Tycoon, Far Cry 3, JazzJackrabbit
15, Na YT sleduji: Agraelus!, Gameballcz (Kovy), PPPeter, Martin Rota, PeťanGames
16, Povaha: Flegmatik, introvert, ignorant.
17, Závislosti: Jako většina mé generace si pěstuji závislost na kofeinu, především v podobě energeťáků a podobných svinstev, dále můj nos bohužel nevydrží bez nosních sprejů typu Olynth -> nebuďte blbí jako já a respektujte doporučení na příbalových letácích. Ušetříte si spoustu nepříjemností.
18, Význam nicku Archea Majuar: Jsem poměrně hodně zainteresovaná v oblasti dostihového sportu a Archea se jmenovala jedna z mých první oblíbených klisen, které běhaly překážkové dostihy. Krásná, narostlá, hnědá kobylka s lysinou... Vážně přenádherné zvíře. A Majuar je složenina ze tří jmen dostihových koní - MAribor + JUventus + ARctic. Maribor byl... prostě úžasný na pohled, sice nervák, ale byla radost dívat se, jak běhá. Bohužel mu jednoho dne praskla pánevní tepna. Juventus patřil dlouhá léta mezi špičku český překážkových koní, snad 5x běžel Velkou pardubickou a dokázal doběhnout i na druhém místě. Dnes se nachází někde na západě ČR, kde si užívá důchod. A Arctic byl sice jen tuctový kůň, ale i díky němu jsem poznala někoho, na kom mi moc záleží. A taky dokázal svými menšími úspěchy udělat radost mnoha lidem.

Pokud na mě máte jakoukoliv otázku, pište na ask.fm/ArcheaMajuar nebo klidně na email, je mi to jedno :)

Až představení skončí...

15. prosince 2013 v 0:11 | Archea Majuar


Až představení skončí...

Prostředí: RPS
Pár: Ondřej Sokol/Igor Chmela
Rating: +15

Prohlášení: Vše v této povídce je čistá fikce! Nechci tímto pokusem nikomu ublížit ani ničit pověst. Dílo nebylo sepsáno za účelem zisku.
A/N: Zde je tedy slíbená povídka, kde již je i nějaká ta erotika. Na vánoce pak chystám něco delšího, snad i propracovanějšího, jako kompenzaci za to, že jsem tak málo aktivní. Enjoy :)

Nervózně podupával nohou. Seděl v šatně na židli, snažil se působit vyrovnaně, ale věděl, že se mu to nedaří. Chtěl vědět, jak to Igor dělá, že na něm nejde nic poznat. Jen tak si postává kousek ode dveří, ruce složené na prsou a hledí někam do prdele.

Začal sledovat Michala a pohledem ho popoháněl. Konečně si oblékl bundu a podíval se na Richarda, který právě učinil totéž. Míšovy modré oči se pak obrátily k Ondrovi. Ten měl v tu chvíli pocit, že je mu jasné, co se mu honí hlavou. Ale doufal, že ne, protože netušil, jak prudká reakce by mohla následovat.

"Vy dva ještě nejdete?" zeptal se jakoby nic.

"Ne, ještě se mi nechce domů," odpověděl Ondra a naoko klidně se rozvalil v křesle. Zdálo se, že Michal byl s odpovědí spokojen, ale vzápětí se obrátil na Igora: "A ty tady s ním zůstaneš, co?"

Igor na něj jen koukal, dle jeho názoru nebyla otázka hodna odpovědi.

Michal nakonec pokrčil rameny a s Ondrovým pohledem zabodnutým v zádech vyšel ven. Richard se rozloučil a šatnu rovněž odpustil. Oba muži, setrvávající na svých místech, nastražili uši. Jedny dveře, druhé dveře, nastartování auta.

Igor vykročil ke dveřím a otočil klíčem v zámku. Ondra se postavil a neklidně zatínal ruce v pěsti. Nemohl si pomoct, nedokázal být klidný, když věděl, co ho v brzké době čeká. Igor se obrátil a zahleděl se Ondrovi do očí, v nichž mohl spatřit divokost šelmy, která je držena v kleci, ale Igor věděl, že tam dlouho nezůstane.

Ondra se rychle přesunul k druhému muži, jednu ruku přitiskl na jeho zátylek a druhou si přitáhnul jeho bok k sobě.

Ústa přitisknul na ta Igorova a nekompromisně vyžadoval přístup dovnitř. Igor svolil a přitáhl si Ondru ještě blíž, obě ruce zabořil do hnědých vlasů a jazykem se otíral o ten Ondrův. Užíval si jejich kontakt, jenž nabyl úplně jiných vlastností, než jaké míval na jevišti. Před diváky v tom nebyla žádná vášeň, smyslnost, touha…

Ondra polibek ukončil a opřel si čelo o Igorovo. Zadíval se mu do čokoládových očí. Na tváři se mu mihnul úsměv, když v nich spatřil stejný hlad, jaký sám cítil. Prohrábnul mu jemné vlasy a odtáhl se.

Igor sjel dlaněmi k Ondrovu pasu, uchopil kraj trička a přetáhl mu je přes hlavu. Přejel prsty od klíční kosti k bradavce a lehce ji promnul. Uslyšel zasyknutí. Stále jednu držel v prstech, k druhé se sehnul a olíznul ji. Podíval se vzhůru na Ondrův obličej, na němž se zračilo vzrůstající vzrušení, jeho dech se stával rychlejším.

I Ondra se chtěl dotknout kůže, a tak Igorovo triko následovalo to jeho. Pak jej přitisknul na dveře svým hrudníkem a opět se vrhnul na jeho rty, tentokrát ale o něco mírněji. Už nebyl nervózní ani netrpělivý, nyní si užíval každou vteřinu, kterou se jejich těla o sebe třela.

Druhý muž polibky opětoval, dlaněmi masíroval Ondrova záda. Jakoby mu přítel četl myšlenky, začal rozepínat pásek jeho kalhot. Začínal totiž pociťovat těsno v nižších partiích. Vzrušeně vydechl Ondrovi do úst, když se teplá ruka dotkla jeho poloviční erekce.

Ondra vložil poslední polibek na Igorovy rty, pak se přesunul na jeho krk. Jazykem přejel přes pulzující tepnu, dlaní líně hladil tvrdnoucí přirození. Klesl na kolena, zaháknul prsty za Igorovy rifle a společně se spodním prádlem je stáhnul dolů. Poté mu už nebránilo v tom, aby pojmul mezi rty Igorovu erekci.

Igor zaklonil hlavu a z hrdla mu unikl tichý sten. Horko, jež nyní obklopovalo jeho penis, prostoupilo celým tělem. Cítil, jak mu Ondra masíruje koule, jazyk kmital po celé délce, především pak po špičce. Hlasitý a přerývavý dech byl jediným zvukem, jež místností rezonoval.

Prsty si přidržoval kořen erekce, zbytek opouštěl a zase mizel v Ondrových ústech, kde ji trápil mrštný jazyk. Když mu na rameno dopadla Igorova ruka, jež začala pevně svírat jeho svaly, přidal na tempu. Ze zvuků, které mu doléhaly k uším, poznal, že jeho práce se brzy dočká výsledku.

Igor vnímal, jak se veškerá energie shromažďuje v jeho slabinách. Toužil po uvolnění, které díky Ondrovu snažení mělo brzy přijít, ale pro Igora ne dost brzy. Boky sebou samovolně škubaly, svaly se chvěly vypětím. Vzrušení jej zbavilo starostí o cokoliv jiného. Jakmile Ondra začal pořádně sát, věděl, že je ztracen.

Ondra poznal, že Igor se blíží k orgasmu a znásobil své snažení. V mžiku si rozepnul své kalhoty, aby se mohl věnovat i sám sobě. Pozvedl oči. Na jazyk mu dopadl první proud horké tekutiny. Následovaly další doprovázeny hlasitými steny, které k orgasmu přiváděly zase Ondru. Igor toho nikdy moc nenamluvil, možná proto každý jeho zvuk měl podíl na Ondrovu vyvrcholení.

Smršť slasti projela Igorových tělem a vybuchla uvnitř vlhkých úst, jež všechno hladově spolykala. Snažil se popadnout dech a nezhroutit se na zem. Polknul a pomalu se sesunul na kolena. Odstrčil Ondrovu ruku z jeho klína a s pohledem upřeným do světlých očí jej vzal do své dlaně. Rychlé tempo Ondru přinutilo sténat hlasitěji, oči však pod náporem slasti nezavřel a díval se do těch Igorových.

Když Igorovi na ruku dopadly bílé kapky, nahnul se a vtisknul Ondrovi polibek na krk. Ondra jej obejmul a držel se, dokud se přes něj orgasmická vlna nepřehnala. Pak se tváří otřel o tu Igorovu.

"Igi…" pronesl tiše.

Igor se pousmál. Jen jeden člověk, uměl do jeho jména vložit všechno, co on sám cítil.

Mlčky vstali a oblékli se. Tiše tam stáli, ale ani jeden z nich se neměl k tomu, aby na sebe hodil ještě bundu a odešel. Ondra se rozhodl, že se mu pořád domů opravdu nechce, a tak přešel ke gauči a po chvíli jej rozložil. Otočil se na Igora, který se rozešel k němu. Hnědé oči na něj mírně koukaly a Ondra cítil, jak hřejivý účinek mají. Uvnitř těla se mu usadilo příjemné teplo, které bylo doplněno i o to vnější, když jej Igor pošťouchnul, aby si lehnul a vzápětí se uložil vedle něj.

Igor si poté uvědomil, že by tady ale déle setrvávat neměli. Chtěl být s Ondrou, každá buňka v jeho těla to chtěla, ale…
"Za chvíli to tady zavřou. Pak už se ven až do rána nedostaneme," narušil ticho. V rozporu se svým argumentem si přitáhl Ondru k sobě a položil si hlavu na jeho rameno. Ondra jej objal okolo ramen a opřel se o polštář.

"Radši zůstanu tady s tebou než být venku a sám," pronesl Ondra.

Igor pootočil hlavu a oba se střetli pohledy. Ač si nikdy své city nevyjádřili přímo, v tu chvíli si byli jistí, že takhle to má být. Vnímali štěstí a lásku v očích toho druhého, nic víc nepotřebovali.

Igi se znovu uvelebil na Ondrově rameni a ve chvíli, kdy hodiny odbily půlnoc, se místností ozývala už jen dvojice hlubokých oddechování.