Říjen 2013

Den šestý

19. října 2013 v 0:16 | Archea Majuar |  Zázrak Světel


Zázrak Světel
Autor: Sara
Překlad: Archea Majuar
Prostředí: Star Trek
Pár: James T. Kirk/Spock
Rating: + 18

A/N: Po sakra dlouhé době je tady pokračování, které by se snad mohlo líbit :D Další část opět nevím, kdy bude, bohužel, ale jak už jsem někde psala, všechny rozdělané povídky se svých konců dočkají...

Dalšího dne Spock opět očekával, že se mu Jim ozve. Během meditace myslel jen na jedno. Stále cítil na své kůži dotek, kterým jej Jim obdařil při sledování koncertu. Rozechvívala jej vzpomínka na pohled, jaký měl jeho přítel v očích. Stejně toužebný jako včera večer. Chtěl ty oříškové hlubiny spatřit znovu, chtěl vidět ten svět plný touhy.
Později než obvykle se ozvalo pípnutí, ovšem právě ve chvíli, když byl Spock ve sprše. Rozbušilo se mu srdce a rozhodl se, že bude logické, když odpoví, přestože není s očistou hotov. Může to být naléhavé.
,,Tady Spock," pronesl do intercomu.
,,Spocku, tady Jim."
Přes vulkánocovu kůži se přehnalo příjemné zamrazení, které u něj uměl způsobit jen jeden zlatý hlas, obohacený o jiskřivé, téměř hudební tony.
,,… pozdní oznámení," zachytil, když svou pozornost zaměřil zpět na slova. ,,Má matka nás pozvala na večeři do Iowy. Nebude to žádná velká oslava, jen máma, my a Peter, můj synovec. Pamatujete si na něj?"
,,Samozřejmě. Daří se mu dobře?"
,,Ano, chodí tam do školy a je spokojený," odmlčel se Kirk na chvíli, a pak pokračoval: ,,Takže mohu s vámi počítat?"
Spockovo srdce se sevřelo z té naléhavosti, jakou v Jimově otázce slyšel.
,,Ano, rád poznám vaši matku a bude příjemné znovu vidět Petera."
,,Skvěle. Máma večeři přichystá na sedmou hodinu, takže se sejdeme v transportní místnosti za dvacet minut."
,,Jime, vlastně, bych se s vámi rád setkal v kajutě o pár minut dříve, než půjdeme. Bylo by to možné, abych za vámi přišel za deset minut?"
,,Ano, samozřejmě."
Přesně načas stál čistý a perfektně oblečený Spock přede dveřmi do Jimovy kajuty, v ruce třímal dárek. Když vstoupil, Jim mu věnoval poněkud podivný pohled a zeptal se:
,,Co pro vás mohu udělat, Spocku?"
,,Přál bych si, abyste přijal malou pozornost k šesté noci Chanuky," podal kapitánovi balíček. ,,Vyrobil jsem ho pro vás už dávno, ale nevěděl jsem, jestli někdy najdu příležitost, abych vám jej daroval. Ale dnešek shledávám vhodným."
Jim převzal balíček, rozbalil jej a zalapal po dech, když spatřil objekt, jenž se doteď schovával uvnitř.
,,Je to krásné, Spocku."
A skutečně byl. Ručně vyrobený IDIC, neboli vulkánský přívěšek ze zlata a stříbra, asi 9 palců v průměru. Prostřední modrý kámen měl strukturu spirály. Stříbrný kruh se nepravidelně zakřivoval, takže se od něj stále održely jasné paprsky světla. Zlatý trojúhelník byl hladký a lesklý.
,,Pro mě? To jste nemusel," podíval se Jim na Spocka.
Spock měl v tu chvíli pocit, jakoby jej polili studenou vodou. Zřejmě si špatně vyložil Jimovu reakci a natáhnul ruku pro přívěšek.
,,Omlouvám se, nechtěl jsem vás urazit"
Jim vzdálil svou dlaň od Spockovy.
,,Ne, to ne, odpusťe. Moc se mi líbí. Nikoho jste neurazil, jsem jen ohromen a poctěn."
Vzal vulkáncovu ruku do svých a pevně ji držel.
,,Je mi líto, že jste si myslel, že jsem váš dar odmítnul."
Spock se uvolnil, jeho srdce znovu bilo v pravidelném rytmu.
,,Byl to nelogický výraz. Jsem rád, že se vám můj darek líbí."
,,Je nádhernený."
Se Spockovou pomocí pověsili přívěšek na zeď naproti stolu.
,,Teď se něj mohu dívat, když budu pracovat," stál Jim před ním a chvíli jej obdivoval. Jeho přítel stál opodál a rozhodoval se, co má dělat dál.
Díval se na Jima a jeho tělem se šířil pocit lásky a touhy. Pozvedl ruku dlaní nahoru a Jim ji uchopil do své. Přejížděl přes ni prsty, pak sklonil hlavu a políbil ji. Ohlédl se a v tmavě hnědých očích spatřil smutek a možná i strach.
,,Omlouvám se…"
Spock ale zavrtěl hlavou a druhou rukou pohladil Kirka po tváři. Jeho tělo se zachvělo radostí nad dalším kontaktem, který působil jako elektrický výboj. Všimnul si, jak Jim zrudnul a v jeho zelenozlatých očích lva se usadily jiskřičky. Kapitán se take dotknul tváře svého přítele. Chladnými prsty mapoval lícní kosti, pak čelisti.
,,Spocku, já…" zadrhnul se hlas v Jimově hrdle, když Spock něžně políbil prsty, jimiž právě přejížděl přes jeho rty. Poté se octl v lehkém objetí.
Zachvěl se ve Spockově náruči a potěšeně zamručel. Naklonil se a přitiskl své rty na vulkáncovy. Byl to lehký, jemný polibek, který ale zasáhnul každý kousek jejich těl. Spock tisknul svého přítele k sobě, naprosto neschopen zastavit třas, jenž jím cloumal. Byl zahlcen emocemi z pouhého kontaktu jejich rtů.
Znovu se políbili, opět jen lehce.
,,Obávám se, že musíme jít nebo zmeškáme večeři s vaší matkou a synovcem," přerušil zvláštní chvíli Spock.
,,Ano, ovšem," souhlasil Jim neklidně a hluboce zalitoval svý činů v minulosti, kvůli nimž se v jejich vztahu na dlouhou dobu usadila nejistota.
Transportovali se dolů přímo na statek Winony Kirkové. Vzduch byl čistý a příjemně chladný. Spock potlačil zachvění. Jim jej vzal kolem ramen a doprovodil ho k domu. Dveře jim otevřela malá, energická žena s šedými vlasy.
,,Je příliš velká zima na to, abyste chodili po venku bez kabátů," řekla na úvod a popohnala je do místnosti s obrovským krbem.
Jim se před ní zastavil a políbil ji na tvář.
,,Šťastnou Chanuku, mami. Jsem rád, že jsi nás pozvala na večeři," pronesl nadšeně a podíval se na Spocka. ,,Tohle je můj nejlepší přítel a první důstoník, vulkánec Spock. Spocku, má matka, Winona Kirková."
Spock elegantně naklonil hlavu.
,,Je mi ctí, madam, že vás poznávám a mohu se zúčastnit vaši rodinné oslavy."
Paní Kirková se jen usmála.
,,Jestli vám to nebude vadit, raději mě oslovujte Winono." Poté přešli ke krbu, kde si četl Peter, jen o několik let starší, než jak si jej Spock pamatoval.
Peter se v mžiku postavil a svého strýčka obejmul. Pak se zvědavě zadíval na Spocka, nacházejícího se za Jimem.
,,Zdravím vás, pane Spocku," usmál se přátelsky.
Spock byl docela rád, že jej vidí. Událost na Denevě je jakýmsi způsobem spříznila.
,,Těší mě, že tě opět vidím. Vše v pořádku?"
,,Jo," usmál se mladík. ,,V příštím roce bych chtěl nastoupit na vysokou a studovat koloniální management." Spock jej vybídl, aby se mu řekl vice o svých plánech do budoucna. Peter byl pilný student, už nyní měl rozsáhlé znalosti, které vulkánce překvapily a shledal, že jejich rozhovor se ukázal být i pro něj přínosným.
Krátce poté je zavolal Winona k menoře. Spock se postavil vedle Jima a pomohl mu s umístěním svíček. Poté je pomocí Šamaše zapálili a během modlitby obejmul svého přítele kolem pasu. Jim se dotkl jeho ruky a propletl jejich prsty. Sílá zpěvu se smísila s elektrickými výboji, který to letmé spojení vyvolávalo. Spockova kůže lehce zezelenala návalem radosti.
Když svíčky dohořely, Spock poodstoupil a nenápadně složil ruce za záda. Nebyl si jistý, co teď bude následovat, ale jakmile se na něj Jim podíval a s měkkým pohledem v očích se usmál, vulkánec se uvolnil.
,,Jsem překvapená, Spocku, že jste se zúčastnil naší modlitby," řekla Winona, zatímco začala nosit na stůl mísy s kukuřičným chlebem, zeleninou, fazolemi a pečeným kuřecím masem.
,,Letos slavím Chanuku s Jimem. Shledávám příjemnějším se aktivně zapojit, než jen pozorovat," objasnil své chování a zaregistroval, že se jeho noha dotýká Jimovy. Nedal na sobě nic znát a pokračoval: ,,Doufám, že vám má přítomnost není na obtíž."
,,To vůbec ne. Jim málokdy myslí na to, že je Žid, tak jsem ráda, že projednou Chanuku slaví."
Kirk protočil oči.
,,Nezačínej zase, mami. Na Chanuku nikdy nzapomínám."
Během večeře se jejich diskuze dotkla mnoha témat, včetně Peterova studia. Spock se občas zapojil do hovoru, ale spíše sledoval interakce mezi Jimem a jeho rodinou. Fascinovala ho nenucenost a vřelost toho večera. Padala samá chvála, nikdo neměl tendence vyvolat svár. Dokonce se zdálo, že Peterovi vzrostlo sebevědomí, když jej Jim pochválil a Winona mu pak darovala zářivý úsměv.
Po jídle strávili prá dalších hodin u hořícího krbu. Spock vedl dlouhou debatu s Winonou o přednostech dovozu exotických rostlin a jejich účinků na Zemi. Zaujalo ho, jak obšírné podvědomí o této problematice Jimova matka má. Poté se ještě zaobírali tím, jak obtížné je udržovat farmu v dnešních dnech. Jim a Peter hráli počítačovou hru, kterou mladík právě dostal.
Když dohráli, Kirk se zvedl a pohledem vyzval Spockao k odchodu.
,,Musíme jít. Zítra mě čeká důležitá konference a Spock má také ještě nějaké povinnosti."
Vulkánec přikývnul a postavil se.
,,Winono, Petere, děkuji vám za příjemný večer ve vaší společnosti."
,,Rád jsem vás viděl, pane Spocku, jakmile budu mít vlastní koloni, rád vás tam přivítám."
,,Budu se těšit," přikývl Spock.
Winona s ním tiše došla až ke dveřím, kde mu vážným hlasem řekla: ,,Pane Spocku, obávám se, že vás možná uvedu do rozpaků, ale musím vám poděkovat za to, že se o mého syna tak staráte. Nejspíše jste mu zachránil život vícekrát, než si vůbec dokáži představit. Jsem vám navždy zavázána."
Spock zamrkal a pozved obočí.
,,Budu se snažit, aby to tak bylo i nadále."
Ke dveřím nyní došel i Jim, sevřel matku v náručí a společně se Spockem opustil dům. Vulkánec se snažil netřást zimou. Jim dal pokyn k transportu. Brzy se octli na palubě a Spock úlevně vítal relativní teplo v místnosti.
Cestou do kajut se Jim zeptal: ,,Co si o tom myslíte?"
,,Specifikujte otázku, prosím."
,,O mé rodině? Mé matce?" povzdechl si velitel lodi.
,,Fascinující. Je velice inteligentní a její system řízení farmy je zajímavý. Jste jí velmi podobný a neviděl bych problém v tom, kdyby ona řídila loď a vy jste byl farmářem," pronesl zamyšleně, když se dostali ke Spockově kajutě. ,,Chcete jít dál? Mám ještě brandy, které mi daroval doktor."
,,Rád bych, brandy nikdy neodmítnu, ale mohu se zdržet skutečně jen na chvíli," usmál se Jim. ,,Takže jí máte rád?"
,,Myslím, že jsem se takto vyjádřil," pozvedl vulkánec obočí. ,,A abych zabránil dalším otázkám, Peter je docela příjemný společník a má dispozice k tomu, aby se z něj stal výtečný správce kolonie."
Jim se rozzářil a Spock byl stále zmatenější. ,,Nicméně se mi nezdá, že by mě vase matka pozvala z vlastní vůle."
,,Zeptal jsem se, jestli byste nemohl přijít také," začervenal se lehce Jim.
,,Smím se zeptat proč? Chtěl jste znát názor vaši rodiny na mě, než…" odmlčel se a nechal tak prostor pro naději, že se z nich brzy budou nejen přátelé.
,,Ne, to ne. Je mi jedno, co si o vás myslí. Pro mne je důležité jen to, co si o vás myslím já. Ale zajímá mne, co jste mi o nich řekl, zejména o mámě. Říká, že jsem hodně jako ona, protože se mne tak snažila vychovat. Pokud máte rád ji, tak to znamená, že…"
,,Chápu," přikývl Spock.
Kirkovi zajiskřilo v očích.
,,Ano, vy vždy chápete," přikývl. Jeho oči se zaměřily na podlahu, pak se zpět podívaly z pod řas na Spocka. ,,Budu muset jít. Pořád cítím chvění z našeho doteku. Je příliš lákavé, přitáhnout si tě do náruče a políbit tě."
Spock cítil, jak jej Jimova slova rozechvěla jako zásah proudem.
,,Není nutné, abys tomuto pokušení odolával, Jime…"
Váhavě k sobě přistoupili, stejně rozpačité bylo i jejich objetí. Podobně začal i jejich polibek, jenž se ale pozvolna měnil ve vášnivý. Spock vnímal Jimův jazyk, kterak laská jeho spodní ret, žádaje o vstup do jeho úst. Jejich jazyky se dotkly a Spockovi přejel mráz po zádech. Přejel dlaněma z přítelových boků až k jeho tváři, pak propletl prsty s hustými vlasy a přitáhl si jeho hlavu blíž.
Polibek pomalu skončil.
,,Bože můj," zašeptal Jim, dívaje se hluboko do čokoládových očí. ,,Je to možná forma židovského požehnání, jinak nevím, jak se mi mohlo dostat polibku od muže, kterého jsem tolik let zoufale potřeboval a myslel si, že jsem ho už dokonale ztratil."
,,Myslím, že to požehnání je prospěšné pro nás oba."
Spock se vymanil z objetí. Elektrické výboje, Jimovo tělo v jeho náruči, nádherná ústa i všechna další potěšení, která právě zažil, mu byla nesmírně příjemná, ale na další se necítil připraven. Potřeboval čas na to, aby pochopil, co se mezi nimi děje.
S nečitelnou tváří se Jim zeptal: ,,Příjdeš zítra zase?"
,,Budu se těšit. Mám pro tebe další dárek," přikývl vulkánec.
Jim se naklonil, vtisknul příteli poslední rychlý polibek a vydal se směrem ke svému pokoji.