Září 2013

3. Best of Me

21. září 2013 v 14:05 | Archea Majuar |  Best of Me


A/N: Další kecací část, enjoy :)

,,Ano, je to výborné. Potíž je v tom, že Sutton je téměř na druhé straně země. Z Bayhollow bych tam autem byl za dva dny," ušklíbl se Cam. Pak si ale uvědomil, jak to muselo znít a rychle dodal: ,,Samozřejmě, že bych to pro Shelby udělal, ale prostě to nejde, abychom se viděli každý víkend."

Colin se snažil skrýt lítost nad tím, jak jeho bratr dopadl. Vždy byl jeho vzorem a rozhodně neviděl rád, jak se jeho… hrdina … trápí. Ale co měl dělat? Cam to musí zvládnout sám, jinak se z toho nikdy nedostane.

,,Tak jak to teda budete řešit?" zajímalo ho.

,,No, zatím jsme se dohodli tak, že až bude mít Shelby prázdniny, tak mi Lynn zavolá a pošle mi ji na celý týden.

Nevyhovuje mi to, chci ji vídat častěji, ale ona musí chodit do školy na jednom místě, takže se s tím musím smířit. Ještě jsem chvíli přemýšlel nad variantou, že by bydlela u mě, ale brzy jsem ji zavrhnul. Dcera má být s matkou, pokud je to jen trochu možné." Cam se odmlčel a se zamyšleným výrazem sledoval taneční parket. Rád by si zatančil. S Lynn.

Potřásl hlavou. Lynn je minulostí. Ano, hlava to pochopit dokázala. Ale vysvětlit to srdci, to bude trvat ještě nějaký čas…
Raději přestal zírat na tančící pár a porozhlédnul se znovu po baru. Už dorazilo víc lidí, především mladých. Ne, že by si Cam připadal nějak extrémně starý, ale v téhle společnosti patřil k těm, kteří už toho více pamatovali. A také se od většiny přítomných lišil oblečením. Nezářil totiž tunou make-upu ani se nevyznačoval náušnicí v uchu.

,,Pardon," ozvalo se vedle něj, když ucítil tupý náraz do ramene. Pohlédl na viníka nehody, který na něm ale jen lehce spočinul zrakem a už byl pryč. Tedy ne úplně pryč, jen se postavil k baru několik metrů od nich.

Mladík, Cam odhadoval, že mu bylo něco přes dvacet, si objednal, ale působil nervózně. To Cama zaujalo. Takové chování přitahovalo přirozeně jeho pozornost, vždyť je to základ policejní práce. Vyhledávat podezřelé a dávat si na ně majzla. Lépe si kluka prohlédl, ale kromě nestálého ošívání se, neshledal na něm nic podezřelého. Běžná černá bunda, delší černé vlasy a téměř černé kruhy pod očima. Vypadal spíše nevyspaně než zlotřile. Ovšem ruku do ohně by za to tvrzení nedal.

,,Came?"

Tázaný otočil hlavu ke Colinovi.

,,Půjdeme nebo chceš ještě chvíli hledat podezřelé?"

Cam postřehl v bratrově hlasu lehkou výhružku. Colin nesnášel, když se choval jako policista i mimo práci, ale občas si nedokázal pomoct. Nechtěl společně strávený večer skončit hádkou, takže svolil k odchodu. Dokonce za sebe nechal zaplatit a výjimečně se s bratrem nepřel. Však příště zaplatí sám.

Vyšli na čerstvý vzduch, který uštědřil jejich plicím příjemný šok. Vzápětí si uvědomil, že on i Colin pili. Kdo tedy bude řídit?

,,Sedej, na co čekáš?"

,,Pil jsi," poukázal na očividný fakt Cam, ale do auta si sednul. Zdráhal se uvěřit tomu, že Colina nechá jet bez připomínek. Ale měli jen jedno pivo. A to, že je policista neznamená, že je svatý. Kolikrát už jel autem s alkoholem v krvi. Styděl se za to, ale už s tím nemohl nic dělat. Colin nastartoval.

Cam celou cestu bedlivě sledoval všechno, co by mohlo způsobit nehodu. Naštěstí dorazili domů bez potíží. Když se Cam chystal vystoupit, zjistil, že Colin už stojí na silnici. Snad nechce jít dál? Neměl moc co nabídnout. Leda tak suchou housku.

Ale Colin se jen opřel o plot a vytáhl krabičku cigaret. Během chvilku si zapálil a nabídl i Camovi. Ten nerozhodně těkal pohledem mezi krabičkou a Colinovýma očima. Už dlouho nekouřil, nějak neměl chuť, ale když mu jimi tak mával před očima… Nakonec jednu nahmátnul a nechal si připálit. Pak se taky opřel o plot a znovuobjevoval kouzlo cigaret. Požitkářky potáhnul.

,,Máš na ni vztek?" zeptal se náhle Colin, až se Cam skoro leknul.

Pak zapřemýšlel. Nad tímhle neuvažoval. Pořád se mu honilo hlavou, jak moc mu Lynn chybí. V jeho srdci nebylo místo na nenávist. Bolelo ho, že si našla někoho jiného, ale zároveň ji měl stále rád a… ano, jedna jeho část ji respektovala za to, že mu vše dokázala říct do očí. Jednala s ním jako s člověkem, se kterým strávila několik let. Ne, jako s někým, kdo ji zklamal. Nemohl ji nenávidět. Nezasloužila si to.

,,Nemám to v povaze, Coline," odpověděl klidně, ,,příliš si Lynn vážím na to, abych k ní choval zášť." Vyfoukl kouř a zaklonil hlavu. Zahleděl se na temnou oblohu. Tvářila se, jakoby na něj měla co nevidět spadnout.

Típnul zbytek cigarety a neslyšeně si povzdechnul. Jaké štěstí, že měl Colina. Alespoň s někým si mohl v klidu promluvit. Kolegové v práci nebyli špatní, ale nevěřil jim natolik, aby se jim svěřoval s rodinnými problémy. Cítil se o něco lépe. Stále měl pocit, že jeho život nyní směřuje do slepé uličky, ale aspoň si připomněl, že stále existují lidi, pro které něco znamená. Shelby a Colin nyní byli jedinými důvody, jež Camovi zabraňovaly se vším skoncovat. Už poznal pár lidí, kteří takové štěstí neměli…

,,Nebudu ti dávat žádné kázání, brácho," odhodil nedopalek i Colin, ,,nejsi žádný blbec, který by si neuvědomoval, že jsou tady lidi, kteří tě mají rádi, a udělal nějakou kravinu. Ale chceš radu nezkušeného, leč sečtělého?"

,,Stejně nemůžu nic ztratit," pokrčil Cam rameny a snažil se v hlasu skrýt dojetí. Prakticky nikdy si nedali s Colinem otevřeně najevo, že si jsou blízcí. Dnešek mu to ale potvrdil víc, než by si kdy přál.

,,Nesnaž se na ni zapomenout, Came. Nikdy nezapomeneš. Musíš se s tím naučit žít a jít dál." Colin se odlepil od plotu a přátelsky šťouchnul Cama do ramene. Pak se na něj usmál a dodal: ,,Užívej si, brácho, jsi volný." Pak s rošťáckým mrknutím nastoupil do auta a byl pryč.

Cam se chvíli díval na místo, kde ještě před pár vteřinami Colin stál. Jsi volný, rezonovalo mu hlavou. Věděl, že to hned tak rychle nepůjde, aby navázal pevný vztah, ale nemohl si pomoct. Chtěl být znovu ženatý.

Improvizace

20. září 2013 v 23:22 | Archea Majuar

Improvizace

Prostředí: RPS

Pár: Ondřej Sokol/Igor Chmela

Rating: +12


Prohlášení: Vše v této povídce je čistá fikce! Nechci tímto pokusem nikomu ublížit ani ničit pověst. Dílo nebylo sepsáno za účelem zisku.

A/N: Ještě reaguji na pár dotazů ohledně pokračování zdánlivě pozastavených povídek. VŠECHNY budou dokončeny, jen to chce čas a trpělivost :) K téhle povídce řeknu jen tohle: chtěla jsem to zkusit. Vždycky mě lákalo napsat slash s českými herci. Snad vás to moc nepohorší a ti, kteří mají rádi Partičku, nebudou po tomto pokusu totálně zhnusení :D Enjoy!


Nemohl jsem tomu uvěřit. Během pár týdnů se můj svět obrátil vzhůru nohama. Měl jsem pocit, že držím svůj osud pevně v rukou. Dělal jsem to, co mě bavilo, byl jsem svobodný, nezávislý... prostě šťastný. Jistým způsobem jsem byl šťastný i teď, ale zároveň jsem vnímal vinu a asi i znechucení. Jo, znechucení, to je to správné slovo.

Dokázal jsem teplouše hrát, dokázal jsem se jako oni chovat a to velmi přesvědčivě. Ale nebyl jsem připraven přijmout, že jím skutečně jsem. Díval jsem se po ženách snad více než kdy dříve, ale jen proto, abych se ujistil, že jsou stále objekty mého zájmu. A byly. Tedy... Mohly by být, kdybych se nezamiloval.

Měl jsem ženy rád, ale jeho jsem miloval.

Zabořil jsem hlavu do dlaní a ponořil se do ticha šatny. Samota dávala prostor mým vzpomínkám, aby vypluly na povrch. Sám jsem netušil, kdy jsem do toho spadnul, ale mé podvědomí to vědělo až moc dobře. Muselo to probíhat dlouho, ale intenzivně. Vídal jsem ho několikrát do týdne, hodně jsme spolu mluvili. O všem. O ženách, o práci, o politice.

Když odjel na zájezd, s podivem jsem zjistil, že mi naše rozhovory chybí. Neskutečně chybí. A tehdy jsem poprvé zapochyboval o tom, že ho mám rád pouze jako nejlepšího přítele. Na mysli mi každou chvíli vytanul jeho vysmátý obličej a jeho oči.

Nádherné oči, pomyslel jsem si a pobaveně vyfoukl. Nikdy jsem neviděl člověka s takovým pohledem. Jeho hnědé hloubky uměly hladit, rozesmát, ale i rozesmutnit. Nevěděl jsem, kde se to v nich vzalo, ale cítil jsem z nich někdy tolik bolesti, že jsem své oči od nich musel odvracet. Tady jsem zjistil, jak moc mě žere, že musel v životě trpět.

Chtěl jsem jej obejmout a říct, že už bude dobře. Že jsem tady a nedovolím nikomu, aby mu ublížil. Ale pak jsem se vždy vrátil do reality.

Ženatý, děti, heterosexuál.

Ale přesto jsem nemohl přestat milovat. Příliš se mi dostal pod kůži, otevřel jsem se mu a teď jsem na to doplácel. Musel jsem být blázen.

Nesnažil jsem se mu vyhýbat. Býval jsem si jistý, že se dokážu kontrolovat. Není tomu dávno, co jsem o tom začal pochybovat. Ale nechtěl jsem se s ním přestat stýkat. Vlastně to ani při společné práci nešlo. Jenže stýkat se a dotýkat se, jsou úplně odlišné věci.

Prostě občas přišly chvíle, kdy jsme seděli blízko u sebe. Do té doby jsem si myslel, že největší mučení přináší vyplňování daňového přiznání. Mýlil jsem se. Bezmocně vedle něj sedět, nemoci se jej důvěrněji dotknout a ještě se tvářit vesele, to bolí.

Neměl jsem jinou šanci než vše přetrpět a doufat, že to odezní. Byla to šance jedna k nekonečnu. Těžko jsem mohl přestat zbožňovat člověka, jehož srdce bylo o tolik čestnější než to mé. Miloval jsem ho stále víc každým dnem.

Nevěděl jsem, proč nad tím přemýšlím zrovna teď. Asi jsem ani žádný důvod neměl. Jen jsem si potřeboval v hlavě urovnat, že jsem vlastně zabouchnutý do svého nejlepšího kámoše a nemůžu nic udělat. Kdybych mu to řekl, uvedl bych jej do rozpaků a naše přátelství zničil. A na jevišti by bylo poznat, že se něco stalo. Tak hroší kůži nemáme ani jeden z nás, abychom dělali, že se vůbec nic neděje.

Povzdechl jsem si. Byl jsem prostě totálně v prdeli. Měl jsem se hystericky smát sám sobě nebo brečet, že se mě osud rozhodl tak zkoušet?

Otevření dveří.

Zvedl jsem hlavu a cítil, že mi z oka, co nevidět, steče slza. Rychle jsem ji setřel, ale stejně si toho příchozí všimli.

,,Čau, Ondro. Co tu brečíš jak buzna?" zeptal se mě s úšklebkem Míša.

Zůstal jsem na něj zírat. Nějak jsem neměl, co bych na to řekl. Možná poprvé v životě.

,,Nech ho být. Třeba je to vážné," sednul si vedle mě Igor.

Teď jsem se díval na Igiho, ale pořád jsem mlčel. Jeho starostlivý výraz mě odzbrojil.

Nedívej se tak na mě!

Michal něco v pozadí zamumlal a asi odešel. Nevnímal jsem jej. V ten moment jsem měl oči jen pro Igora. Už zase. Musel jsem vypadat hrozně blbě, když jsem tak na něj zíral, ale on na sobě nedal nic znát. Trpělivě čekal. Po pár minutách ticha pozvedl ruku a přiložil mi ji na čelo.

,,Jsi úplně rudý v obličeji, možná máš horečku," řekl mi a dal dlaň pryč.

Uvědomil jsem si význam jeho slov. Skutečně mi bylo hrozné horko, ale tušil jsem, že mohlo být způsobeno jeho přítomností. Jen jeho ruka nechávala mou kůži rozpálenou...

,,Chceš něco donést? Prášek, vodu?"

Viděl jsem, že pohybuje rty, ale řeč mi unikala. Pohledem jsem těkal mezi jeho očima, v hlavě jsem měl vymeteno a bušení srdce jsem cítil až v uších.

,,Potřebuješ něco?" zvýšil Igi hlas a lehce se mnou zatřásl.

Tebe.

Spolknul jsem to slovo a tiše požádal o sklenici vody. Měl jsem pocit, jako bych byl v plamenech. Pozoroval jsem, jak Igi vstal a po chvíli se vrátil se sklenicí. Podával mi ji.

Vzhlédnul jsem, uchopil ji a přitom zavadil o Igorovy prsty. Nevím, jestli ten výboj cítil také, nebo jestli jsem dostal zásah bleskem sám. Neschopen pohybu jsem na něj zíral.

,,Tobě vážně něco bude," poznamenal Igor a znovu se posadil. Volnou rukou se mi opět chystal změřit teplotu, ale nedovolil jsem mu to. Pustil jsem sklenici a odskočil od něj.

Obával jsem se, že se neovládnu. Čím blíže mi byl, tím více jsem ho chtěl.

Tím víc jsem byl frustrovaný, že ho mít nemůžu.

Igi mi věnoval zkoumavý pohled. Zřejmě mě v takovém stavu ještě neviděl, ušklíbl jsem se lehce. Musel si myslet, že jsem snad zešílel.

Taky se postavil a pomalu se ke mně přibližoval. Couval jsem. Nevěděl jsem, co mám dělat. Na jednu stranu jsem jej chtěl obejmout, na druhou jsem zase měl strach, že nebudu schopen u objetí zůstat.

Díval se na mě těma bezelstnýma očima čokoládové barvy. Můj pohled se v nich utápěl stejně jako má sebekontrola. Tušil jsem, že ať už udělám cokoliv, že se jej stejně budu muset dotknout. Chtěl jsem, strašně jsem chtěl, ale stále ve mně přetrvávala jakási jiskra slábnoucího rozumu. Narazil jsem zády do skříně.

Jak jsem se vždy choval sebevědomě a Igi nejistě, tak teď se naše role prohodily. Já byl v rozpacích a neschopen slova, naopak jeho pohyby působily rozhodně, jakoby automaticky. Nakonec nás už dělily jen centimetry. Cítil jsem jeho parfém a měl jsem pocit, že pevné skupenství mého lidského těla se pozvolna mění v kapalné.

Mé myšlenky se rozutekly všude možně. Vnímal jsem jenom Igiho a jeho intenzivní přítomnost. Pořád jsem upíral oči do hnědých hloubek a náhle si uvědomil, že se přibližují, až nakonec zmizely za víčky v okamžiku, kdy se naše rty poprvé setkaly.

Někoho by napadlo, že se líbá s chlapem, s nejlepším přítelem nebo s kolegou... Já se líbal s milovaným člověkem. S Igim. Nic jiného mě nezajímalo a když si mě přitáhl do náruče, věděl jsem, že jeho taky ne.

Ani jeden z nás pořádně netušil, co s druhým mužským tělem dělat, ale vyřešili jsme to tím, co jsme uměli oba nejlépe. Improvizací.