Srpen 2013

2. Best of Me

24. srpna 2013 v 12:08 | Archea Majuar |  Best of Me


A/N: Po úvodní kapitole se dozvíme něco více o Camovi a jeho minulosti. Enjoy :)

Podíval se na display. Zrovna od něj telefonát nečekal, ale nijak mu nebyl proti srsti.

,,Ano, Coline?"

,,Jak se má můj velký brácha?" ozval se z mobilu přátelský hlas. ,,Copak dneska děláš?"

,,Právě jsem se chystal do postele," odvětil Cam popravdě.

,,Tak brzy? Noc je ještě mladá. Není ti padesát, abys chodil spát se slepicemi. Seber ten svůj policejní zadek a koukej naklusat před barák. Za deset minut jsem u tebe," rozkázal mu nekompromisně, avšak dobromyslně Colin, a aniž by čekal na odpověď, zavěsil.

Cam chvíli nerozhodně koukal na telefon. Nebyl si jistý, jestli se mu chce jít ven. Ale třeba mu čerstvý vzduch a nějaká zábava pomůže zahnat chmury. Alespoň na chvíli.

Hodil na sebe bundu, popadnul klíče a opustil dům. Za plotem už na něj čekalo černé auto. Zamknul a vydal se po dlážděné cestě k brance a pak ven. Dveře audiny se otevřely a zevnitř na Cama vykoukla stejně střapatá hlava, jako byla ta jeho.

,,Sedej, zajdem na pivo nebo do baru?" houkl na něj Colin místo pozdravu a široce se usmál.

,,Na pivo do baru," řekl Cam a hodil sebou na sedadlo spolujezdce. Už teď věděl, že se rozhodl správně. Každá chvíle s Colinem mu dokázala pozvednout náladu. Jeho bratr měl ten dar, že ho v jakékoliv situaci uměl pobavit a dodat mu potřebnou energii do života.

Colin nahodil další zářivý úsměv, zařadil a rozjel se směrem do města. Mohli sice zajít do nedaleké hospody, ale Camovi se příčila přítomnost známých lidí, respektive sousedů. Strkají nos do věcí, do kterých jim nic není, a pak to tlumočí dál. Tohle v centru neexistuje. Tam je každý každému ukradený.

Cam se cestou trochu nudil. Colin totiž při řízení nerad mluví. Prohlédnul si jeho oblečení. Ušklíbl se nad tím, že i když je ženatý a má dvě děti, tak se stále obléká jako svobodný muž, hledající někoho na jednu noc. Do Camova šatníku rozhodně věci jako upnuté tričko, krátká, kožená bunda a úzké džíny nepatřily. Neměl tušení, jestli byl jeho bratr své ženě někdy nevěrný, ale pochyboval o tom. Colin se sice vždy projevoval nespolehlivěji než Cam, ovšem rodina pro něj znamenala hodně. Asi se chtěl pořád líbit svému okolí, což Camovi přišlo momentálně zbytečné.

Zaparkovali kousek od baru, kam měli namířeno. Vešli dovnitř a do nosů je udeřil zápach kouře z cigaret, ovšem nikterak intenzivní. Než se usadili k pultu, už ho ani nevnímali.

,,Co si dáte, pánové?" obrátila se na ně usměvavá barmanka s pihatým obličejem.

,,Dvě desítky, prosím," objednal Colin a rozhlédl se. Bylo brzy, takže hostů se zde ještě moc nesešlo, ale i tak se na parketu v zadní části místnosti už několik párů pohybovalo. Jinak umělohmotné stoly, obklopené nepohodlnými židlemi, působily osaměle.

Otočil se zpět k pultu zrovna ve chvíli, kdy se před ním objevil půllitr. Uchopil jej a pohlédl na svého bratra. Připili si a synchronizovaně si otřeli ústa.

Cam si spokojeně vychutnal chladný nápoj a jeho cestu až do žaludku. Pohodlněji se usadil a zadíval se ve sporém osvětlení na Colina.

,,Jak tě napadlo pro mě přijet?" vrtalo mu hlavou.

Colin pokrčil rameny.

,,Bylo mi jasné, že budeš sedět doma. Zítra je sobota, a tak jsem si řekl, že bych tě mohl aspoň dneska vytáhnout mezi lidi." Na tváři se mu mihnul soucitný úsměv, jenž ale vzápětí zmizel. Tušil, že zrovna soucit asi Cam vidět nepotřebuje.
,,Co práce?" změnil raději téma.

,,Nic nového," ušklíbl se Cam, ,,Jenom minulý čtvrtek jsme měli pozdvižení."

,,Copak? Došly koblihy?" pozvedl obočí Colin a zazubil se.

,,Kéž by," uchechtl se Cam, ,,Ty nejsou tak cenné. Ale starý vyváděl, že mu někdo švihnul peněženku. Chápeš to? Velitel útvaru a jemu ukradnou peněženku."

Chvíli se smáli Camovu nadřízenému, pak přešli na události v Colinově zaměstnání.

,,Co ti mám povídat, je to psychicky náročné…," zasmušil se mladší muž, ,,Občas mám noční můry, že jsem špatně navigoval a pilot se zřítil, ale i tak mě práce baví. Bez toho by to dělat nešlo."

To Cam musel uznat. Když se dozvěděl, že chce Colin dělat dispečera na letišti, tak měl obavy, aby to jeho bratr unesl. Hlavní součástí této práce je zodpovědnost, kterou Colin ne vždy oplýval. Ale jak vidno, dokázal se jí naučit a na svém pracovišti už platil za zkušeného profíka. Alespoň tak mu to mladší Foster vždy tlumočil.

,,Jak to zvládáš?"

Camovi chvíli trvalo, než se vymotal z myšlenek a pochopil, na co Colin naráží.

,,Snažím se," odpověděl stroze, ale pak už méně upjatě dodal: ,,ale moc se mi to nedaří." Už si zvyknul, že mu lidé podobné otázky kladou, a tak reagoval vždy stejným tónem. Ale došlo mu, že se svým bratrem by měl jednat jinak než s ostatními.

Napil se piva a zahleděl se do zlaté tekutiny. Viděl před očima bublinky, jak šplhají po skle vzhůru, ale myslel na něco úplně jiného. Asi všechno potřeboval konečně někomu říct, protože aniž by sám chtěl, otevřel ústa a přetvářel své myšlenky do vět.

,,Chybí mi Lynn. A ještě víc mi chybí Shelby. Když příjdu domů, tak nic neslyším. Žádné veselé pištění, žádný lomoz nádobí v kuchyni, žádné pozdravy. Jen ticho. Řekni mi, Coline," otočil Cam svůj bolestný pohled na bratra, ,,co jsem udělal špatně?"

Colin sklopil zrak do svého půllitru. Nevěděl, co by měl Camovi říct, ale ten mezitím pokračoval v monologu.

,,Copak jsem nebyl dobrým otcem? Shelby mi přišla šťastná, tak jak jen dítě šťastné může být. I Lynn se zdála spokojená. Mám dobře placenou práci, volno, kdy se mi zachce. Tohle jí bylo málo?"

,,Víš, Came," napadlo něco Colina, ,,muži ženám nikdy úplně neporozumí. Prosím, neber si to k srdci, ale zřejmě jsi ji nebyl schopen dát něco, po čem toužila."

,,Domov, láska, dítě, zaopatření... Co víc mohla chtít?" kroutil hlavou Cam. Neměl ponětí, co mohlo Lynn chybět.
,,Vůbec nic tě nenapadá?"

Cam zvedl zrak a zadíval se Colinovi do očí, jakoby v nich hledal nápovědu. Sakra, vždyť vždy udělal všechno, co bylo zapotřebí, Lynn se nemusela o nich starat, veškeré problémy dokázali vyřešit… V tu chvíli mu to došlo.

,,Nuda?"

Colin pokýval hlavou.

,,Je to možné, Came. Měla až příliš jednoduchý život bez dobrodružství. Zřejmě jí chybělo natolik, že se rozhodla ho hledat jinde," upil zlatavého nápoje Colin a pak pokračoval: ,,Jak často uvidíš Shelby?"

,,Nerozešli jsme se ve zlém, takže více méně kdy chci a Lynn s ní nebude mít žádné plány."

,,Tak to je fajn, ne?" nerozuměl Colin Camovu stále skleslému výrazu a mrzutému tónu. V pochybnostech jej podpořil i bratrův sarkastický pohled jeho směrem.

1. Best of Me

11. srpna 2013 v 0:36 | Archea Majuar |  Best of Me
Best of Me

Prostředí: Originální

Pár: Zatím žádné

Rating: Nyní bez omezení


A/N: Nová povídka, nové prostředí, nový charakter. Po dlouhé době se vracím k originální tvorbě, ale nikdo neví, na jak dlouho. Fandomy člověka v určitém směru omezují, ale zřejmě potřebuji mít rozepsané i dílko, kde se nemusím ohlížet skoro na nic. A proč anglický název? Líbí se mi více, než jak to zní v češtině. Může se časem změnit, protože ani já zatím nevím, jakým směrem se bude ubírat...
Vítám jakékoliv komentáře. Snad se vám uvodní kapitola bude líbit :)


Barevné listy se v lehkém podzimním vánku snášely k zemi, zvlhlé večerní rosou. Koruny stromů tiše šuměly, jakoby konejšily ptáky, hnízdící na jejich větvích. Obloha byla zatažená, temně šedé mraky zvěstovaly budoucí déšť.

Náhle městský park naposled toho dne ožil. Ozvala se pravidelná křupnutí, když koňské kopyto dopadlo na štěrkovou cestu. Dvojice mohutných černých koní proklusala mezi stromy, jistě vedena svými jezdci k domovu. Již z dálky bylo patrné, že to nejsou koně obyčejní. Ti neměli do centra města přístup. Čišel z nich klid a rozvaha, stejně jako z jejich jezdců, kteří s kamennými tvářemi střežili ulice i náměstí.

Dvojice policistů i se svými svěřenci zamířila k bílé budově za parkem. Minuli hlavní vchod a zvolnili tempo. V kroku podjeli bránu s nápisem Policejní stáje a sesedli. Pak koně odvedli do jednotlivých boxů, odstrojili je a zkontrolovali, zda nejsou někde poškrábaní. Nakonec se vydali do šatny, aby se převlékli do civilního oblečení.
,,Jedeš domů?" zeptal se blonďák kolegy.

Druhý muž si sejmul helmu a dal se do rozepínání uniformy.

,,Jo," odpověděl lakonicky. ,,Jenom ještě Compagnonovi vydezinfikuju nohu. Asi to někde slíznul od keře nebo co," dodal pak.

,,Okej, Came, tak se měj," plácnul jej po rameni blonďák a zmizel ve dveřích.

Hnědovlasý policista osaměl. Poskládal své věci na hromádku a vložil je do skřínky. Ze spodní poličky vytáhl obyčejné rifle a oblékl si je, poté vyměnil i jezdecké boty za botasky. Z ramínka stáhnul bundu a skříňku uzamknul. Jeho kroky zamířil do sedlovny, odkud z bedýnky sebral dezinfekci a spěšně se vydal za svým koněm.

Nebyl tak úplně jeho, jen mu ho svěřil nadřízený. Policejní koně náleželi státu. Compagnon stál v rohu boxu a chroupal seno. Na opětovnou přítomnost člověka reagoval jen střihnutím uší jeho směrem a dále se věnoval večeři. Ani ošetření nohy ho nijak nevyvedlo z míry. Pouze, když Cam zvíře pohladil po krku, tak se na něj vlídně podívalo a spokojeně si odfrklo.

Poté už Cama na policii nic nedrželo a mohl se vydat domů. Opustil příjemné teplo stájí a zamířil na podzemní parkoviště. Po chvilce přehrabování se v kapsách nahmátl klíče, odemknul a usedl za volant stříbrného auta. Na vrátnici se legitimoval průkazem a vyrazil na cestu podzimním večerem. Prokličkoval městem, až se dostal na jeho okraj.

Za pár minut odbočil do jedné z ulic a zaparkoval před malým rodinným domkem. Tomuto oslovení se sice již pár týdnů vyhýbal, ale nic naplat. Jeho prvotní účel byl jasný. Měl sloužit jako zázemí pro rodiče a jejich děti. Kdyby měl duši, musel by se dnes cítit méněcenný.

Majitel domu prošel železnou brankou, která stejně jako kovový plot byla spíše pro okrasu než kvůli ochraně před zločinci. Ve světle lamp svítily žluté zdi téměř zlatě a hnědé rámy oken jen podněcovaly představu ideálního bydlení ideální rodiny. Hovořil o tom i nápis na dřevěných, lehce zdobených dveřích: Rodina Fosterova. Ovšem při odemykání dveří si člověk spíše všimnul vyrytého citátu, jehož písmena lemovaly pestrobarevné třpytky.

I Cam se nad citátem pozastavil a melancholicky po něm přejel dlaní.

,,Láska lásce otevírá dveře," přečetl slova tiše. Vnímal, jak mu vlhkou oči, a tak raději sklopil pohled ke klice a otevřel dveře do prázdného domu. Pak za sebou neslyšeně zavřel. Starý zvyk v něm stále přetrvával a měl chuť rozkřiknout podzrav tak, aby byl slyšet ve všech pokojích. Udělat to mohl, ale žádné odpovědi by se mu nedostalo.

Odhodil klíče do misky, zul se a vydal se do prostorů nalevo, kde byla umístěna kuchyně propojená s obývacím pokojem. Kdyby šel napravo, tak by se dostal do ložnice a koupelny. První poschodí nepoužíval.

V lednici objevil zbytek salámu a ve spíži pak dva rohlíky ještě poměrně slušné jakosti. Usedl s nimi na tmavou pohovku a zapnul televizi. Pořádně ani nevnímal, co se v bedně odehrává, myšlenky mu bloudily v mysli jako zatoulané kočky v pošmourných ulicích.

Ještě nedávno byl dům veselý a čišela z něj pohodová atmosféra. Kam se poděla? Do nenávratna. Nedalo se říci, že by se v něm Cam necítil být doma, ale nemohl se smířit s tím tichem, které cítil i přes hluk televize. Tmavě hnědý nábytek… stůl, židle, skříně, knihovna… vše působilo smutně a opuštěně. Nemluvě o moderně zařízené kuchyni, sladěné do černé a bílé. Spíž zela prázdnotou, lednička jak by smet. Květiny uvadaly, prach se drze usazoval, kde se mu zlíbilo.

Měl bych si najmout služku, napadlo Cama. Zrak mu padl na hodiny. Teprve devět hodin. Běžně vydržel zírat na obrazovku až do půlnoci, dnes na to ale neměl vůbec náladu. Snad by mohl tu hroznou osamělost zaspat.

Vypnul televizi, zvedl se z gauče a zamířil do koupelny. Zastavil se před zrcadlem, a aniž by to měl v plánu, zadíval se sám sobě do očí. Jejich výraz ho téměř vyděsil. Hnědé hloubky na něj mrkaly jakoby bez života, pozbývaly jakoukoliv radost. Vnímal jen smutek a prázdnotu. Kruhy pod očima jen podporovaly nevalné mínění, které o sobě nabral.

Alespoň, že vrásek moc neměl. Klidně by v pětatřiceti mohl vypadat hůř. Prohrábl si hnědé vlasy, které mu schlíple spočívaly na hlavě. Jako vždycky. Ráno rozčepýřené, večer mrtvé. Jedinou výjimkou byl pramen, který mu sem tam spadl přes čelo. Tak jako tak, připadal si hrozně bídně.

Pohled mu padl na kelímek, určený pro zubní kartáčky. Netušil, kde se takové dají sehnat, ale on dostal k vánocům modrý kartáček se jménem. Cameron nebylo zrovna obvyklé jméno, ovšem výrobce měl zřejmě široký sortiment.
Pak mu ale myšlenky zabloudily k tomu, že jediný kartáček v kelímku vypadá osaměle. Cam věděl, jak by se cítil, kdyby měl duši. Podobně jako nevyužitý dům, stejně jako pokoje v poschodí, jež nikdo neobýval… Zbytečně jako on sám.
Domem se rozezněla vyzváněcí melodie.

Cam sebou trhnul. Měl pocit, že se právě probudil. Cestou za zvukem přemýšlel, kdo se po něm může takto navečer shánět.

Monteriggioni 2/2

8. srpna 2013 v 19:13 | Archea Majuar |  Monteriggioni



Monteriggioni


Prostředí: Assassin's Creed 2 (Brotherhood)

Pár: Desmond Miles/Shaun Hastings

Rating: +18


A/N: Pokračování :)


,,Desmonde, vstávej, nepotřebuju si vrývat mozaiku dlaždic do zad," pronesl jistým hlasem.

Tentokrát už assassin pohnul hlavou a zvedl obličej k druhému muži.

,,Co jsi viděl?" zeptal se Shaun a smířil se s tím, že Desmond bude potřebovat nějaký čas na to, aby se vzpamatoval. Už teď litoval svá záda.

,,Řítili se na nás jezdci na koních," vydechl Miles a snažil se normálně nabírat vzduch do plic. Halucinace působily na jeho tělo jako šok. Ochromovaly tělo i mysl, ale po pár minutách už bývalo všechno v pořádku. Proč má ale obličej tak blízku u Shaunova? Koutkem oka zahlédl kameny. Asi Shauna strhnul na zem. ,,Promiň."

,,Prominu, když ze mě slezeš. Chtěl bych svůj zadek využít k něčemu jinému, než abych ho zbavoval otlačenin," ušklíbl se Shaun, ale jakmile se Desmond zvedl, to teplo mu chybělo. Ani si neuvědomil, že mu před pádem začínala být zima. Navíc už dlouho mu nikdo nebyl tak blízko a on Desmond nebyl žádná ošklivka. I přes oblečení mohl cítit jeho svaly. Více méně ho shledával přitažlivým, ale nějak na to přišel až teď. Dříve to byl jen otravný subjekt 17.
Postavil se a následoval assasina k vile.

Desmondovi hlavou vrtala Shaunova poslední věta. Vyčetl v ní to, co v ní bylo nebo to, co by z ní možná vyčíst chtěl? A co ta zmínka o tom, že ženám nerozumí. Byla to znamení? Před vchodem do svatyně se otočil na historika, který se zdržoval pár metrů za ním. Vypadal dobře. Sakra dobře. Typický intelektuál, ovšem od většiny vědců se lišil smyslem pro humor.

,,Na co čekáš? Sám se dovnitř bojíš?" zastavil se Shaun a čekal, co z Desmonda vypadne.

,,Chci ti jenom poděkovat, že jsi dneska šel se mnou. Potřeboval jsem si trochu vyčistit hlavu," řekl Desmond a tušil, že dříve by něco takového z úst asi nevypustil. A určitě ne před chlapem. Ale teď byl v takové situaci, kde hrdost nehrála roli. Momentálně má kolem sebe jen tři lidi, kterým chtě nechtě musí věřit. A Shaunovi věřit chtěl, proto se rozhodl, že se k němu bude chovat jako k příteli. Po společném večeru se dalo říct, že si docela rozumí, a Desmondovi přišlo příhodné jejich konverzaci ukončit tak, aby Shaun měl ještě někdy vůli pokračovat. Kdyby musel mluvit jenom s holkami, asi by se zbláznil.

Shaun se také nacházel v jakémsi rozpoložení. Nebyl zvyklý na děkování, a už vůbec ne tak upřímně znějící.

,,V pohodě, to by udělal každý," pokrčil rameny v lhostejném gestu, přestože by nejraději udělal něco jiného. Cokoliv, čím by… co by? Si Desmonda naklonil?

Miles lehce přikývnul, ale nehnul se z místa. Shaun také stál jako přibitý. Oba věděli, že až se vrátí do svatyně, na podobně příjemný rozhovor dlouho čas mít nebudou.

,,Co jsi mi to vlastně chtěl říct?" zkusil Shaun oddálit návrat k práci.

Desmond se ošil a zapřemýšlel, jak by ze zodpovězení otázky mohl vycouvat. Náhle ztratil odvahu, soustředil se jen na vhodnou výmluvu. Dokud jeho mysl nezaměstnal pohyb Shaunových rtů.

,,No, dobře, tak si to nechej pro sebe, ty tajemná schránko," rozhodil blonďák rukama a chystal se odejít. Došel k závěru, že další konverzace už nemá smysl, a tak by asi bylo vhodné se vrátit k Animu.

Druhý muž jej ale neposlouchal, a když viděl, že se Shaun chystá k odchodu, něco se v něm vzedmulo. Chytil jej za ramena a přirazil ke zdi. Před očima měl stále jeho rudá ústa.

Desmond zkusil své štěstí a přitisknul rty na Shaunovy. Kámen mu spadl ze srdce, když ho blonďák neodstrčil. Čekal by od Brita více zdrženlivosti, ale Shaun ho chytil za boky a jejich pozice během sekundy prohodil. Teď tisknul Desmonda proti zdi a nemilosrdně si jeho ústa bral v drsném polibku.

Polibek ale stejně náhle jako začal, zase skončil.

,,Tohle mělo být to tvoje tajemství?" zeptal se historik.

Desmond, omámen bolestí v zádech, způsobenou kamennou stěnou, a nedostatkem vzduchu, jen slabě kývnul.

,,Ta proč jses ptal na Lucy?" věděl, že by měl udržet tu jiskru, která mezi nimi byla zažehnuta, ale musel znát odpověď.

Po polibku si byl definitivně jistý, že Desmoda chce, a jestli měl být jen nějakým experimentem, chtěl to vědět dřív, než se cokoliv stane.

,,Musel jsem se ujistit, jestli si dělá naděje. Kdyby ne, tak by bylo zbytečné jí narovinu říct, že nemám zájem," vysvětlil zadýchaně assassin a přitiskl si pevné tělo ještě blíž.

,,Nechtěl jsi být za arogantního pitomce, co?" ušklíbl se Shaun.

,,Laskavě se přestaň culit a něco dělej," zavrčel Miles a otřel se rozkrokem o ten Shaunův. Blonďák znovu zaútočil na jeho ústa, povzbuzen nečekaně svůdným hlasem.

Agresivně si jazykem vymáhal vstup a jemně Desmonda kousnul, když mu nechtěl vyhovět. Ale líbání mu už nestačilo. Potřeboval cítit kůži. Odrhl se od sladkých rtů a polohlasem poručil: ,,Ty to tady znáš, tak najdi skrytější místo."
Desmond drapnul Shauna za paži a odvedl ho za roh budovy.

,,Nechce se mi čekat," zamumlal pak a vrhnul se znovu na Shauna. Nějak ho nepřestával mít dost.

Zatímco se jejich jazyky praly o nadvládu, pokusil se zbavit blonďáka košile. Šlo to ztěžka, prsty se mu od vzrůstající touhy třásly, dechu se mu nedostávalo. Když se mu podařilo uvolnit poslední knoflík, ihned vjel dlaněmi pod košili a dotknul se horké kůže. Téměř se mu podlomila kolena, když mu Shaun zasténal do úst.

Pak ale převzal historik iniciativu, o kroku ustoupil a svlékl Desmondovi mikinu. Nezajímal se, kam ji hodil, stejně už byla špinavá. Natiskl se na Desmonda a vjel mu rukama po tričko. Seznamoval své prsty s novým tělem, s jeho reakcemi na hrubé doteky a s uspokojením zjistil, že se to Milesovi líbí. Pak ucítil dlaně na svém zadku, který byl vzápětí stisknut.
Olíznul Desmondovi krk a otřel se o něj. Sám na svém stehnu cítil, jak assassin velmi rychle tvrdne.

,,Já tebe nebo ty mě?" zašeptal Desmondovi do ucha a pak jej jemně kousnul. Miles se pod ním zachvěl.

,,Podržím ti, když si pohneš," zazněla lehce zadýchaně odpověď.

Shaun pobaveně zafuněl, ale sám věděl, že i jeho sebeovládání má své meze. V mžiku Desmonda otočil zády. V duchu děkoval, že assassin není tak dementní, jak se domníval a zapřel se o zeď rukama a rozkročil se. Asi by dostal záchvat smíchu, kdyby o zeď praštil hlavou.

Shaun mu pak rozepnul kalhoty a nechal je spadnout ke kolenům. To samé učinil se svými. Chladný vzduch je pohladil po rozpálených tělech, Desmond se roztřásl. Kombinace hrubé stěny před ním, větru, narážejícího do jeho stehen a zadku, a představa, že do něj Shaun už za chvíli strčí svého ptáka, vybičovala jeho vzrušení na maximum. Zasténal a přitiskl se dozadu, když ucítil Shaunovi tvrdou délku mezi půlkami.

,,Ty jsi hrozná děvka, víš to, Desmonde?" posmíval se mu hlas, který by měli zakázat. Jeho vlny pronikaly až do morku Desmondových kostí a nutily jej třást se ještě víc. Nebyl nezkušený, ale ještě nikdy nepotkal někoho, kdo jej dokázal tak rozpálit. Dokázal už myslet jen na dvě věci. Jak dostat Shaunova ptáka do sebe, a jak dosáhnout uvolnění.

Historik přiblížil ústa k Desmondovu uchu, a zatímco jej připravoval na svůj vpád, šeptal mu, jak se těší, až ho roztáhne, jak ho donutí křičet, až se bude město otřásat, jak mu přivede ten nejlepší orgasmus v životě.

,,Sakra, tak už mi ho tam narvi," spíše chtěl říct Desmond, ale hbité prsty uvnitř zadku mu to znesnadnily.

Shaun mu ale zřejmě porozuměl, neboť se znovu škodolibě zasmál. Pak vytáhnul prsty ven a na jeden příraz vniknul do Desmonda. Ten ze sebe vydal něco mezi zavrčením a vzdechem a zvrátil hlavu na Shaunovo rameno. Shaun jej chytil za boky, téměř se vytáhnul a přirazil znovu. Hlasité steny od muže pod ním signalizovaly, že Miles zdrženlivost z jeho strany nevyžaduje.

Desmond vycházel blonďákovým výpadům vstříc, nabodával se na jeho ptáka a sténal rozkoší, když se Shaun dotkl jeho prostaty. Cítil potřebu pomoci svému penisu, ale Shaun byl rychlejší a po chvíli už Desmonda v rytmu svých přírazů zpracovával.

Milesova těsná zadnice mu přinášela dokonalou slast, ale s každým pohybem potřeboval víc. Brzy jeho přírazy nabývaly na rychlosti a důraznosti. A když ucítil na své dani horké sperma, i jeho svrhla rozkoš do víru orgasmu.

Svalil se na Desmondova záda, jimiž také stále proudily nádherné křeče. Miles zhluboka vydýchával svůj zřejmě nejlepší sexuální zážitek. Cítil se jako zvrhlík, že si to se Shaunem rozdal tady. Venku, kde je může kdokoliv vidět. Ale líbilo se mu to stejně jako část svého zvráceného já, které právě objevil.

Pootočil hlavu a podíval se na Shauna, který se právě pokoušel nějak upravit. Brýle měl zamlžené, vlasy zpocené a košile mu vlála ve větru. Desmond se neubránil smíchu.

,,Co ty se směješ?" dal si blonďák naoko přísně ruce v bok. ,,Jako já nevím, komu tady trčí kláda do noci a prdel mu svítí jak měsíc."

Miles se uklidnil, ale na rtech mu pořád pohrával pobavený úsměv. Takhle vidět vždy uhlazeného Shauna byl nezvyk. Zapřemýšlel, jak rád by tak Shauna viděl častěji, a zároveň se trochu zkulturnil. Pak se znovu podíval na Shauna. Čekal rozpačité ticho, ale místo toho jej historik obejmul.

Váhavě jeho projev náklonosti opětoval. Nečekal to, ale… vlastně to nebylo tak špatné.

,,Já… nejsem moc zvyklý mluvit o svých pocitech," začal Shaun pomalu a odstoupil od Milese na dobrý metr.
Desmond pozorně sledoval, jak se jeho hlas zbarvil z ironické kousavosti na vážný, až důvěrný. Muselo mu na tom, co chtěl říct, záležet.

,,Překvapila mě tvoje reakce na…." Blonďák se podrbal ve vlasech.

,,Na kousání, škrábání a tvrdý sex?" navrhnul Desmond. ,,Jo, líbí se mi to."

Netušil, kde v sobě bere to sebevědomí, mluvit o tak intimních věcech. Přičetl to tomu, že Saunovi právě podržel, tak se tím přestal zabývat. Teď ale nechtěl mluvit. Zmenšil mezeru mezi nimi a políbil historikovy rty. Tentokrát něžně, jakoby konejšivě.

Pak chytnul Shauna za rukáv, aby se dal blonďák do pohybu. S rameny blízko sebe se vydali ke svatyni. Nemělo to symbolizovat nějaké city, jen souznění, že jsou tady a jsou v tom spolu.

,,Nevím, co se během dalších hodin stane. Ale…"

Desmond protočil oči.

,,Ty budeš pořád kecat, že?" zakroutil hlavou. Těsně se přitisknul na Shaunovo tělo a rty zaútočil na blonďákovy. Drtil je mezi svými, sál je a kousal. Cítil, jak ochotně mu Shaun vychází vstříc, jak rád, si nechává ubližovat.

S úšklebkem, který pochytl přímo od Shauna, se odtáhl.

,,Stačí ti to jako odpověď na cokoliv?"

Shaun přikývnul a jazykem si přejel po rance, jež mu Desmond vytvořil na rtu. Pak s náznakem úsměvu prohlásil:

,,Myslím, že naše spolupráce bude odteď prospěšná pro nás oba."

Monteriggioni 1/2

2. srpna 2013 v 0:28 | Archea Majuar |  Monteriggioni
Monteriggioni

Prostředí: Assassin's Creed 2 (Brotherhood)

Pár: Desmond Miles/Shaun Hastings

Rating: +18


A/N: Jednorázovka rozdělená na dvě části. Druhá bude asi o víkendu.

Aru/cchi: Děkuji za komentář, udělal mi ohromnou radost :)