Červenec 2013

Sen

27. července 2013 v 23:49 | Archea Majuar

Sen

Prostředí: Assassin's Creed 2

Pár: Desmond Miles/Shaun Hastings

Rating: +12


A/N: Další v českých luzích a hájích téměř neznámý fandom, což mě docela překvapuje, jelikož PC hra Assassin's Creed dobyla svět... A přitom jsou v ní tak úžasné postavy vhodné ke shippování. Kdo hru nehrál, tak asi bude hodně v povídce tápat. Shrnu to pár větami:

Animus je přístroj, díky kterému se Desmond Miles může myslí dostat do vzpomínek svého prapředka Ezia Auditore da Firenze, assassina z doby renesanční Itálie. Ezio zde měl blízkého přítele v podobě Leonarda da Vinci, jejichž vztah si každý slashař vyloží po svém. Když je člověk v Animu dlouho, mohou se mu i po odpojení zdát téměř živé sny, popř. může mít halucinace. Shaun Hastings je historik, který dohlíží na to, aby Desmond/Ezio nenadělal v dějnách nějakou paseku a také mu poskytuje informace ohledně postav v 15. století.


Den pátý

21. července 2013 v 15:29 | Archea Majuar |  Zázrak Světel
Zázrak Světel
Autor: Sara
Překlad: Archea Majuar
Prostředí: Star Trek
Pár: James T. Kirk/Spock
Rating: + 18

A/N: Budu se snažit další kapitolu dodat rychleji, ale slíbit bohužel nic nemůžu...


Když se Kirk vrátil z dalších únavných schůzí, začal se připravovat na oslavu. Převléknul se do neformálního oblečení a odešel do rekreační místnosti zkontrolovat výzdobu. Většinu práce odvedla posádka, což ji kapitán ze své pozice mohl nařídit, ale posledních pár úprav bylo na něm. Stoly uspořádal tak, aby jimi místnost nebyla úplně zaplněná, pohovky nechal na svých místech a spokojeně zjistil, že se zde vytvořila plocha vhodná i pro tanec. Obešel stoly a naházel na ně několik čokoládových penízků.
Zatímco se ještě věnoval detailům, dorazil kuchař, kterého na Zemi najal speciálně pro tento večer. Chtěl, aby připravil bramborové placky, a třeba i něco navíc.
,,Ah, pan Liebowitz, děkuji, že jste přišel. Nebyla by to ta pravá Chanuka bez ručně dělaných placků," pozdravil Jim muže přátelsky.
Muž přikývl a rozhlédl se kolem.
,,Mohu začít?"
Kirk mu pokynul ke stolu. Liebowitz vytáhl z tašky brambory, čerstvá vejce, cibule a za chvíli už krájel, strouhal a všechno smíchal dohromady.
Jim se podíval po pokoji a zadoufal, že všechno bude v pořádku. Nikdy nepořádal oslavu Chanuky a ostatní židovské členy posádky neznal. Maximálně se s nimi potkal, když rozdával rozkazy. Příležitostně se zúčastnil pár oslav, když měl volno, ale aktivním vyznavatelem judaismu po dobu své služby u Hvězdné flotily nebyl. Ovšem letos Chanuku oslavit potřeboval. Musel ji strávit se Spockem, aby mu ukázal i tuto část své osobnosti, kterou před zbytkem světa skrýval. Jen doufal, že na to nejde příliš rychle.
Kirk se odpoutal od svých fantazií až ve chvíli, kdy dorazili první hosté. Scotty a Uhura přišlispolečně o pár minut dřive, aby případně pomohli s přípravami. Poručíci Levy a Golden vešli do místnosti s vlastními menorami a umístili je na polici vedle Kirkovy.
Když Spock dorazil, samozřejmě přesně včas, kapitán lodi právě hovořil s Liebowitzem, kdy má začít se servírováním jídla. Vulkánec přitahoval Kirkovy oči jako magnet. V ruce svíral svou loutnu. Jim zachytil čokoládový pohled, široce se usmál a přešel k němu, aby jej pozdravil.
,,Jsem rád, že jste tady, Spocku."
Spock se mírně uklonil.
,,To já jsem potěšenen, že jsem mohl přijít. Nevím, jaký druh zábavy máte dnes v plánu, ale pokud by to bylo vhodné, mohl bych později něco zahrát."
Jimovi zajiskřilo v očích.
,,To bude skvělé, jsem si jist, že to všichni ocení."
,,Děkuji," odpověděl Spock, položil loutnu bezpečně do rohu a připojil se ke konveraci probíhající mezi Uhurou a lékařem.
Asi půl hodiny poté se všichni shromáždili, aby zapálili svíčky. Nežidovští hosté z povzdálí sledovali, jak Kirk šamašem zapálil svíčky a pronesl modlitbu. Jim zjistil, že mu při řečnění chybí Spockům hřejivý hlas a ruka, kterou pokládal na jeho rameno.
Později, když svíčky již hořely, se Kirk dostal skrz dav ke Spockovi.
,,Nechcete si se mnou, Suluem a Tuckmanen zahrát dreidel?" zeptal se jej a dovedl Spocka ke stolu. ,,Jsou nové a vyvážené. Jako dítě jsme je se Samem hrávali pořád."
,,Jaká jsou pravidla?" zeptal se Spock, když se usadil.
Kirk a Tuckman se na sebe v rozpacích podívali.
,,No, víte, pane Spocku, jak už jsem vysvětlil Suluovi, není to příliš zajímavá hra."
Kirk přikývnul.
,,Může to být i legrace, ale musíte se do toho dostat. Neexistuje zde žádná strategie, je tady jen náhoda."
Jim a Tuckman se chvíli střídali ve vysvětování pravidel, a pak začali hrát. Sulu se brzy dostal do raze a se smíchem sebral všechny čokoládové mince, aby je vzápětí s mrzutým výrazem musel dát zpět.
Kirk pečlivě vulkánce sledoval a snažil se vycítit, jestli se mu hra zamlouvá. Spockovy reakce byly jako vždy minimální, ať už vyhrával nebo prohrával. Když Jim dostal signal od kuchaře, oznámil, že jídlo, tedy zasykasaná smetana, jablková omáčka, placky a dušená zelenina, je přichystáno.
Po večeři Spock naladil loutnu a začal hrát. Společně s Uhurou zvolili písničky, které posádka dobře znala. Jim uhranutě pozoroval, jak prsty jeho přítele jemně brnkají na struny. Myšlenky mu zabloudily k představě, ve které se ony šikovné ruce věnovaly jinému nástroji, jenž se právě v jeho kalhotách přihlásil o slovo. Kirk ho ignoroval, teď na to nebyl čas ani místo. Bodavá bolest zasáhla jeho srdce, když si uvědomil, že vhodná chvíle možná nebude nikdy.
Uhura skončila se zpěvěm a šla osvěžit vyprahlé hrdlo. Spock dale hrál, zatímco Jim se k němu pomalými kroky blížil a po celou dobu udržoval oční kontakt. Zastavil se metr před ním. Vulkánec k němu kývnul hlavou a tentokrát vykouzlil jinou melodii. Byla to ta z koncertu. Kirkovo srdce zrychlilo svůj tep při představě, že Spock použil jeho dárek, aby mohl T'Arekovu skládbu zahrát sám.
Za zvuku potlesku Spock odložil loutnu a zadíval se na Jima.
,,Loutna bohužel nemá takový rozsah jako cembalo, ale Bachova skladba se dá adekvátně přepsat I pro ni. Naneštěstí se mi to příliš nepodařilo a struktura originálu zcela zachována není."
Jim odolal nutkání natáhnout ruku a pohladit jej po tváři a po rtech, která pustila na svět ta kritická slova.
,,Bylo to krásné, Spocku. Nevím…" zarazil se. Bál se, že řekne něco nepřístojného. Něco, co by příliš odráželo jeho touhu a lásku, kterou ke Spockovi cítil.
,,Děkuji," řekl nakonec a snažil se toho dát všechnu vřelost a radost, jakou byl schopen.
,,Jsem potěšen, že se vám to líbilo. Pracoval jsem na tom téměř celou noc. Chtěl jsem být schopen předvést hru již dnes," pronesl vulkánec a nečitelným výrazem ve tváři.
Jim však dokázal rozeznat úsměv, jenž značily zakřivené linky u jeho očí. Ten pohled byl ale zvláštní… velmi intenzivní, vážný a Spock se nezdál, že by kdy chtěl své oči upřít jinam.
,,Zahrajete ji znovu, když vás požádám?"
,,Ano. Je vaše, Jime," díval se dál Spock do světlejších očí, jeho pohled se zjemnil. ,,Moc rád bych vám ji zahrál."
Jim se ke Spockovi přiblížil, ale pak se rozhlédl po místnosti, když si vzpomněl, že nejsou sami. Tak moc jej jejich oční kontakt rozhodil, že na to téměř zapomněl. Ostatní pokračovali v hrách a debatách, odněkud se linula příjemná hudba a několik párů již tančilo. Kapitán zalitoval, že je tady tolik lidí. Chtěl být se Spockem sám. Chtěl, aby Spock hrál jen jemu.
Spock se take podíval kolem sebe a zdálo se, že rovněž zaregistroval přítomnost hostů. Narovnal se a nasadil masku bez emocí tak přesvědčivě, až se Kirk začal obávat, že si ten intenzivní pohled jen namlouval.
,,Měl byste se věnovat svým hostům, Jime. Bylo by ode mne nezdvořilé, že si vyhrazuji monopol na hostitele."
Kirk přikývnul, snažil se urovnat myšlenky a soustředit se na oslavu.
,,Samozřejmě. Máte pravdu," poodešel pár kroků, ale pak se znovu obrátil na Spocka. ,,Zůstanete ještě chvíli?"
,,Určitě. Šance pana Sulu v dreidel jsou 1 ku 1246. Věřím, že mám velkou šanci své jmění čokoládových mincí navýšit."
O několik hodin později sebral Spock loutnu a odebral se k odchodu z rekreační místnosti. Jim jej doprovodil.
,,Děkuji, že jste přišel. Snad jste strávil hezký večer," usmál se.
,,Ano, bylo to docela příjemné."
Spock se na Jima díval se zbytky intenzity v očích. Kapitán si olízl rty, v ústech měl náhle sucho a cítil se zranitelně.
,,To jsem rád," nevěděl, co jiného by měl říci. Opět se nejistě usmál.
,,Dobrou noc."
,,Dobrou noc, Jime."