Tichá závislost 2

21. června 2013 v 23:56 | Archea Majuar
Tichá závislost 2

Prostředí: M*A*S*H

Pár: Hawkeye Pierce/Otec Mulcahy

Rating: +18

Beta: Lebel


A/N: Zdraví, deprese, škola, deprese, povodně, deprese... Takhle nějak vypadal můj měsíc a myslím, že jsem nebyla sama. Snad alespoň někoho pokračování povídky Tichá závislost potěší.


"Pass," řekl jsem rozhodně a složil karty na stůl. Z té hrozivé kombinace se mi dělalo špatně. Začínal jsem se nudit, protože se mi dnes vůbec nedařilo. Podepřel jsem si hlavu rukou a očima zabloudil k němu. Jeho soustředěný výraz mi na tváři vykouzlil úsměv. Upíral zrak do svých rukou, možná se i modlil, aby vyhrál. Nemohl jsem si pomoct, ale vždy, když jsem položil karty, tak jsem ho sledoval. Všimnul jsem si, že mu hodně porostly vlasy. Jeden pramen mu padal do očí. Zatoužil jsem natáhnout ruku přes stůl a odhrnout mu jej.
Ale věděl jsem, že nemůžu. Alespoň ne teď. Až budeme sami.
Začal se lehce usmívat. Myslel jsem si, že má v rukou dobrou sestavu, ale pak pozvedl své modré oči k mým. Tváře mi zahořely studem, jakoby mě nachytal u něčeho špatného. Ovšem v jeho pohledu nebyla ani stopa po pokárání. Spíše jsem po chvíli cítil, že mě svýma očima hladí.
Ten zážitek ve mně zanechal příjemné emoce a značně mi pozvedl náladu po mém pokerovém debaklu. Francis sklopil oči zpět ke kartám.
Já jsem zaměřil pozornost na BJ, který seděl po mém boku. Jemu se dnes dařilo, takže jsem byl zvědavý, jak si povede v této hře. Ovšem překvapil mne tím, že místo karet sledoval mne. Pozvedl jsem obočí a narovnal se. To se mi nepozdávalo.
Neustále jsem měl obavy, aby náš vztah někdo neodhalil. Na veřejnosti jsme se chovali snad stále stejně, i když bystré oko by mohlo zaregistrovat naše občasné pohledy. Nebyl jsem schopný se hlídat dvacet čtyři hodin denně. Někdy jsem se jej prostě musel dotknout, byť to bylo jen očima.
Mně osobně bylo úplně jedno, jak by se na mě lidé dívali, ale Francis by to neunesl a proto jsem se to neodvážil říct ani BJ. Ovšem jak jsem hotak pozoroval, něco asi tušil. Máslo v hlavě rozhodně neměl.
"Tak dámy," pronesl Sidney tak nahlas, až mě vytrhl z myšlenkového transu, "bylo mi s vámi hezky, ale už jsem prohrál všechno, dokonce i pár věcí, které jsem si přivezl. Pro další hru bych potřeboval sponzora."
,,No, na mě nekoukejte. Vsadil jsem své nejlepší náušnice a bude mi trvat týdny, než seženu takové, které by šly k večerním šatům. Přeji hezkou noc, ale pamatujte na má slova. Ty náušnice dostanu zpět," pronesl Klinger výhružně a s bouchnutím dveří odešel.
"Půjdu taky," zvedl se i Francis, doprovázen mým pohledem. "Už na to skoro nevidím."
"Ono to možná bude tím, že máte vlasy delší než…," začal BJ.
"Charles?" zeptal jsem se, "Z toho si nic nedělejte, Otče, to skoro každý," hodil jsem naoko milý úsměv na Winchestera. Ten nehnul ani brvou a rozvážnými pohyby si skládal vyhrané peníze na hromádky.
"Při mém narození alespoň svítilo Slunce. Při tvém se strachy schovalo za mraky, aby se na tebe nemuselo dívat," odvětil pak klidně.
"To se nedivím, jeden šašek už mu stačil," poznamenal suše plukovník Potter, ignoroval Charlesův pobouřený výraz a s přáním dobré noci zmizel do tmy.
Postavili jsme se všichni a dohadovali se, jestli jít ještě do důstojnického klubu. Náhle se mi něco zavlnilo za zády. Horký dech se otřel o mé ucho.
"Chci tě," uslyšel jsem tiché zašeptání, které mi okamžitě rozbouřilo všechnu krev v žilách. Rozechvěle jsem se ohlédnul, ale spatřil jsem už jen zavírající se dveře.
"Jdeš s námi, Hawkeye?" zeptal se mě BJ, který se se Sidem chystal do klubu. Ale mně bylo jasné, že teď s nimi rozhodně nikam nepůjdu. A s tím, co se mi právě odehrávalo v kalhotách, už vůbec ne.
"Ne, myslím, že se půjdu jen projít…" řekl jsem neurčitě, protáhnul se mezi nimi ven a zamířil někam. Prostě pryč. Musel jsem se trochu uklidnit. Měl jsem pocit, že jestli mě nezchladí vítr, tak se roztopím. Francisova slova mne zanechala neskutečně toužícím. Chtěl jsem jít hned za ním, ale bál jsem se, abych ho svou naléhavostí nevyděsil.
Kůže se sice na vzduchu ochladila, ale srdce mi při pomyšlení na Francise tlouklo stále zběsilou rychlostí. Ještě nikdy si o mou pozornost neřekl… Alespoň ne tímto způsobem. Ano, už se na mě párkrát podíval s nevyzpytatelným pohledem ve tváři, po němž obvykle následovala má návštěva v jeho stanu, ale aby mi natvrdo řekl, že mě chce, to bylo poprvé.
Bloudil jsem myšlenkami, dokud jsem nezjistil, že stojím přede dveřmi, které byly jedinou překážkou na cestě k němu. Sám jsem nevěděl, co za mě rozhodlo, ale za pár vteřin jsem Francise už držel v náručí.
Tisknul jsem jej k sobě a bloudil mu dlaněmi po zádech. Zjistil jsem, že už je jen v černém tričku, které jsem mu v mžiku přetáhnul přes hlavu. Nemohl jsem si pomoci. Opět jako už několikrát jsem si jej musel prohlédnout. Stále mne fascinovalo, že mohu mužský hrudník shledávat krásným, dokonce přitažlivým, ale bylo to tak. Horkost, která proudila mým tělem, jen dokazovala, jak se mi momentální výhled líbí.
Ucítil jsem dotek na bradě. Pozvedl jsem tvář a zadíval se do modrých očí, ve kterých planul žár. Teplota v pokoji stoupala každou sekundou, vnímal jsem to neuvěřitelné napětí, jež způsobovalo naše zrychlené a těžké dýchaní, ale také společný chtíč.
Chtěl jsem jej znovu popadnout do náruče, když v tom byla má ruka chycena do Francisovi a pak přiložena na tvrdost v jeho kalhotách. Jeho iniciativa mě stále překvapovala. Zatímco jsem dlaní prozkoumával nabídnutou část těla, vrhnul jsem se bez rozmyslu na sladké rty, o kterých se mi v noci zdávalo. Nejen o nich, ale i o dlouhých prstech, hrudníku, tříslech… Během krátké doby jsem se vrátil do svých studentských let. Akorát teď jsem nebyl posedlý čistě sexem, ale Francisem.
Jako elektrické výboje na mne působily jeho mělké steny, rezonující mezi našimi spojenými ústy. Laskal jsem jej pomalu, nechtěl jsem spěchat. Volnou rukou jsem jej hladil po tváři, prstem pohladil boltec ucha, pak pocuchal lehce zpocené vlasy.
Odtáhl jsem se a pozorně se znovu zadíval do modrých hloubek, které se ale pod tíhou mého pohledu brzy zavřely. Pro jistotu jsem jej podepřel a dobře jsem udělal, jelikož Francisova kolena vzápětí vypověděla službu. Pousmál jsem se. Měl jsem radost z toho, jakou důvěru mi prokazoval.
Nechal se více méně přenést na postel. Sundal jsem mu kalhoty, pak následovaly ty mé. Shodil jsem bundu, rozepnul knoflíčky na košili a chystal se ji odhodit také.
"Nech si ji, prosím," ozvalo se z postele.
Zarazil jsem se v pohybu a na chvíli se nad požadavkem pozastavil. Koukal jsem na Francise, proč po tom tak touží, ale když jsem viděl, jak na mě čeká, mávnul jsem nad tím rukou. Sklonil jsem se k němu a políbil jej. Byl jsem značně nejistý. Ve slovech "Chci tě" jsem viděl nejeden význam a bál jsem se, že Francis není připraven zajít tak daleko, jako jsem chtěl já sám.
Cítil jsem jeho vzrušení na svém stehnu a vnímal jeho přerývavý dech. U běžného muže by to asi stačilo k tomu, abych se rozhodl k sexu, ale Francis byl výjimečný. Nemohl jsem si dovolit šlápnout vedle. Ne, po tom, co jsme si mezi sebou vybudovali vztah, kdy si věříme.
Vnímal jsem, že jeho polibky se stávají dravějšími. Potěšeně jsem zamručel, když mě lehce kousnul. Boky se mi samovolně nasměrovaly nad Francisovy, po chvíli už jsme se přes látku třeli jeden o druhého. Sténali jsme si do úst, dokud jsme oba nezalapali po dechu.
Snažil jsem se trochu uklidnit. Pohled mi padnul na tvář mého milence. Na jeho čele se perlily kapičky potu, oči měl opět zavřené za chvějícími se víčky, rty pootevřené. Měl jsem pocit, že nic tak vzrušujícího a zároveň nádherného jsem nikdy neviděl. Strašně jsem ho chtěl.
"Dovol mi, abych si tě vzal," řekl jsem zastřeným hlasem, který jsem nepoznával.
Francis vmžiku otevřel oči. Nemusel jsem být psycholog, abych věděl, že se v nich pral strach s touhou. Pohladil jsem jej snad něžně po vlasech, pak sjel na tvář.
"Miluju tě," pronesl jsem vážně, dívaje se mu přitom do očí, "a pochopím, když odmítneš."
Snažil jsem se vyjádřit, že pro mne znamená všechno a nikdy bych mu neublížil, ale nevěděl jsem jaká slova volit. Proto jsem jen opět sklonil hlavu a spojil naše rty v jedno. Poté jsem vyhledal jeho dlaň a stisknul ji ve své. Od chvíle, kdy mne opustila Carli, jsem si byl jistý, že už nikdy nikoho nebudu mít tak rád, jako ji. Ale teď jsem věděl, že jsem se mýlil.
Měl jsem pocit, že mi kůže hoří samou láskou k němu. Bylo mi horko, topil jsem se v žáru našeho polibku, ale záchranu jsem nehledal. Naopak… Já se chtěl utopit. Utopit se v něm.
Když se naše rty oddělily, dolehlo k mým uším zašeptané:
"Udělej to."
Následně Francis odvrátil hlavu a přenechal mi nad ním veškerou moc. Zachvěl jsem se v očekávání věcí příštích, ale pak mi došlo, že jsem s něčím takovým nepočítal. Neměl jsem po ruce nic, co by nám při sexu pomohlo. Bezradně jsem se rozhlédl v naději, že snad uvidím levitující lahvičku oleje nebo čehokoliv podobné konzistence.
Ucuknul jsem, když do mne vrazila ruka s čímsi v ruce. Kupodivu to bylo přesně to, co jsem hledal. Zvažoval jsem, zda se Francise zeptat, odkud to tak najednou vykouzlil, ale spokojil jsem se s tím, že se to třeba dozvím později.
Pomalu jsem se začínal smiřovat s tím, co jsem se chystal udělat. Nikam jsem nespěchal, precizně jsem se věnoval přípravě, rty střídavě pečoval o ty jeho a posouval se níže. Instinktivně jsem se pozastavil u bradavek a s překvapením jsem zjistil, že péče o ně vyvolá i u muže bouřlivou reakci. Za Francisova sténání jsem vsadil pár polibků na břicho.S rostoucím vzrušením jsem se stával netrpělivějším, ale nebyl jsem sám. Francisovy vzdechy zněly velmi výmluvně.
"Hawkeye…"
Nemohli jsme déle čekat. Ani jeden z nás. Nechápal jsem, kde se ve mně vzala ta rozvaha, s jakou jsem do něj poprvé vniknul. Ještě nikdy jsem se necítil tak vzrušený, jako v onu chvíli. Zavrčel jsem a přivřel oči, ale i tak jsem postřehnul, jak Francis zvrátil hlavu a zkousnul si spodní ret. Hřálo mne u srdce, že mu dokážu přivodit slast.
Zabořil jsem tvář do jeho krku, lehce jej políbil a začal se uvnitř svého milence pohybovat. Horko a těsnost kolem mé erekce bylo nádherné, stejně jako steny, které doléhaly k mým uším. S posledními zbytky racionality jsem uvěznil jeho ústa pod mými, abych zvuky extáze co nejvíce utlumil.
Věděl jsem, že dnes dlouho nevydržím. Užíval jsem si, že se mi… nám... konečně dostalo toho, po čem jsme toužili od chvíle, kdy jsme si poprvé padli do náručí. Ušli jsme dlouhou cestu, jejíž cíl jsme měli nadosah.
Sklouznul jsem rukou po Francisově namáhavě se zdvíhající hrudi, pak na břicho až k jeho klínu. V tu chvíli jsem mírně pozměnil úhel, pod jakým jsem do něj pronikal, a zároveň se jej začal v rychlém tempu dotýkat.
Francisse prohnul v náhlém návalu slasti, jeho svaly se stáhly v křeči a já jsem na dlani ucítil horkou tekutinu. Až nyní jsem si uvědomil, že Francisovy ruce spočívají na mých zádech a i přes košili jsem cítil, jak se jeho nehty zatínají do rozpálené kůže. Poté jsem ale už z okolního světa nevnímal nic.
Útočilo na mne příliš mnoho vjemů… Sex po neuvěřitelně dlouhé době, navíc s člověkem, kterého jsem miloval, nadšení z toho, jak silný prožitek to pro mě i pro Francise byl, nadšení z toho, že jsme se dostali až sem. Do bodu, kdy jsme věřili jeden druhému a znamenali pro sebe celý vesmír.
To všechno mě poslalo na vrchol. Zachvátil mne se sílou výbuchu a já se nechal unášet na vlnách extáze, dokud jsem jak psychickým tak fyzickým vysílením neztratil vědomí.
Za zvuku tichého a konejšivého hlasu jsem otevřel oči. Všude panovala tma, ale mně bylo krásně teplo, uvnitř sebe jsem cítil příjemný pocit. Objal jsem člověka po sém boku, jenž nyní již jen tiše ležel. Styděl jsem se, že jsem se nedokázal udržet při zdravém rozumu, ale zapomněl jsem na to, když jsem byl políben. Něžně jsem mu projev náklonnosti oplácel. Pak se Francis uložil ještě blíže ke mně a přehodil přes nás deku
"Myslel jsem si, že budu mít výčitky svědomí…" pronesl pak. Vložil jsem polibek do jeho vlasů a vyčkával, až bude pokračovat.
"Ale nic podobného mne netíží."
"Jak si to vysvětluješ?" zeptal jsem se se zájmem a nadzvedl se, abych mu viděl do očí. Ty na mne jasně zářily. Cítil jsem z nich neskonalou radost a také lásku.
"Že tě miluji, Hawkeye," uslyšel jsem, ale výraz těch slov mi došel až pár sekund poté. "Nebyl jsem si jistý, jestli jsem toho schopen, ale teď už to vím."
Bez odezvy jsem se na něj díval a snažil se vstřebat, že všechno, po čem jsem posledních několik týdnů prahnul, jsem právě dostal.
"Miluji tě," zašeptal znovu Francis, hlas se mu chvěl.
"A já tebe," odpověděl jsem mu a políbil jej. Těžko říct, který z nás pak objímal toho druhého naléhavěji. Dříve jsem váhal, zda tady mám právo trávit celou noc… Dnes jsem věděl, že zde, v jeho náruči, mám povinnost strávit zbytek svého života.


 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Krill Krill | 31. ledna 2014 v 23:46 | Reagovat

Úchvatný slaďák. I s první částí.

2 Karin Karin | 16. května 2017 v 17:16 | Reagovat

Líbilo. :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama