Den druhý

1. května 2013 v 12:00 | Archea Majuar |  Zázrak Světel
Zázrak Světel
Autor: Sara
Překlad: Archea Majuar
Prostředí: Star Trek
Pár: James T. Kirk/Spock
Rating: + 18

Sineada: Nebýt tebe, asi by další část spatřila světlo světa o hodně později. Je to kratší část,
ale můžu přislíbit, že další (ovšem ještě o něco kratší) bude následovat velmi brzy :)


Další večer se Spock, po celodenním kontrolování a zpracovávání informací pro počítače Enterpise, vrátil do své kajuty. Převlékl se do meditačního šactva a zaujal příslušnou polohu. Ve svých myšlenkách se zaměřil na krásu slunečnic, na jejich logické uspořádání s dokonalou precizností i na sytě zbarvené lístky. Meditace mu vždy pomohla utřídit myšlenky, ale tentokrát zanechala v jeho nitru i příjemné teplo, proudící nejspíše z barvy oněch květin.

Jakmile odložil slunečnice stranou, zabzučel intercom.

,,Tady Spock."

,,Spocku, tady Jim. Neruším vás?"

,,Nikoliv. Právě jsem dokončil meditaci. Co si přejete?"

,,Chtěl bych se vás zeptat, jestli byste se ke mně dnes opět nepřipojil... na skleničku a zapálení svíčky."

Dohodli se, že Spock dorazí za patnáct minut.

Rituál byl velmi podobný tomu předešlému, ale pár odchylek přece jen měl. Dvě svíčky stály v těch nejnižších držácích a byla řečena jen jedna modlidba.

,,Proč jste vynechal druhou modlidbu?" zeptal se Spock během chvíle, kdy již svíčky hořely a oni dva popíjeli velice aromatický čaj.

,,Poděkování za to, že nás Bůh udržel naživo až do této chvíle, jsem vynechal. Používá se pouze pro začátek něčeho nového, tedy pouze v první den Chanuky," zavrtěl se nespokojeně Kirk. ,,Promiňte, Spocku, nejsem dobrým šiřitelem své víry. Měl jsem vám pravděpodobně poskytnout nějaké hmotné prameny. Mám vám je připravit?"

Spock minutku přemýšlel, než se dostal v mysli k tomu, že jej vlastně Židovství nezajímá. Zajímal jej Jim.

,,Děkuji, ale vaše vysvětlení shledávám dostačujícím."

Jim přikývnul a náhle vstal.

,,Málem bych zapomněl..." zamumlal, než vyrazil do ložnice. Vrátil se s krásnou, spirálovitou mušlí, která byla v polovině rozpůlena, a podal ji Spockovi.

,,Ulita druhu zvaný Chambered Nautilus. Další krásná věc ze Země. Pro vás."

Spock si mušli prohlédl, užíval si její hladký a chladný povrch. Zaznamenal, že ulita je stočená do spirály a něco mu to připomnělo.

,,Ta spirála je stejná, jakou mají uprostřed slunečnice."

Jeho oči se opět zaplnily veselím, přestože ústa se ani nepohnula.

,,Usmíváte se, Spocku," řekl Jim, oči mu zářily tím lidským teplem, které vždy alespoň lehce narušilo Spockovu sebekontrolu. Rozbušilo se mu srdce. Tohle je ten pohled, který jej pronásledoval až na Gol.

Automaticky se ujistil, že se stále tváří stejně.

,,Ujišťují vás,..." začal.

,,V pořádku, Spocku," zarazil jej Jim rychle. ,,Nemyslím si, že to někdo jiný pozná a já slibuji, že to nikomu neřeknu. Jen vás rád vidím šťastného," Jim mírně couvnul, zdál se být trochu nesvůj. Stočil svůj pohled na menoru, pak se začal přehrabovat v krabici se svíčkami.

Vulkánec ztratil řeč. Nežně přejížděl po konturách ulity, snažil se zaměřit svou pozornost na její povrch. Za okamžik zjistil, že Jim pozoruje jeho ruce, které malou věc jemně hladily. Kirk nervózně polkl a usrkl z čaje.

Společně pili, dokud svíčky nedohořely. Spock si všimnul, že Jimův topazový pohled jen občas opustil mušli a jeho klín, kde po ní svými prsty přejížděl.

První svíčka zhasla. Jim se postavil a rozsvítil světlo. Tiše doprovodil Spocka ke dveřím s poděkováním na rtech. V tu chvíli Spock zalitoval, že nemá zkušenosti s vyjadřováním emocí. Cítil něco, co bylo důležité pro Jima, ale i pro něj samotného. Dělo se to, ale nedokázal určit, co by to mohlo být. Čas strávený na Golu jej o hodně připravil, včetně i minimálního chápání lidských emocí. Strašně zoufale něco chtěl, ale nebylo mu umožněno to pojmenovat.



 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sineada Sineada | 1. května 2013 v 20:23 | Reagovat

Jsem ráda že můj komentář urychlil překlad :-D (to se pak najednou člověk cítí takový všemocný ;-) )
Mám zrovna chřipku a tak se si užívám doslova záplavu různých povídek. Některé jsou vtipné, jiné dramatické, další zase romantické a občas je to čisté pwp... protim nim tahle povídka je taková poklidná idilka. Něděje se v ní nic a přitom zároveň všechno.Je to jen pár střípků, pití čaje, několik pohledů a přitom to zvládně vypovědět vše... Psaní komentářů mi nikdy moc nešlo. Vždycyk začnu plácat páté přes deváté, tak to už radši ukončím. Děkuji za milý překlad a moc se těším na další zapálenou svíčku :-)

2 Profesor Profesor | 1. května 2013 v 21:46 | Reagovat

Tahle povídka vypadá moc zajímavě. Přečetla jsem  obě dvě části a musím řít, že se těším na další.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama