Tichá závislost

20. dubna 2013 v 0:26 | Archea Majuar

Tichá závislost

Prostředí: M*A*S*H

Pár: Hawkeye Pierce/Otec Mulcahy

Rating: +15


A/N: Zkusila jsem zase něco trošku jiného, ale znáte to... Ty moje konce působí hrozně podobně :D

Blesk: Velmi mě těší, že jsem byla schopná tento pár podat tak, aby v tobě vzbudil sympatie. Dle mého názoru si to zaslouží :D A jestli se můžu zeptat, jaké párování z Mashe by tě napadlo jako první?

Profesor: Snažím se tak nějak střídat typ povídek. S tím, že končí stejně asi nic nenadělám, holt jsem už taková, ale nerada bych upadla do naprostého stereotypu i v ději. Navíc právě v částech, kde se objevuje více členů jednotky, je právě místo pro mashovský humor, který je mi už od dětství velmi blízký :)

Lebel: Já ti taky musím poděkovat, hlavně za drabble :)


Obezřetně jsem se rozhlížel. Těkal jsem očima ze strany na stranu. Všude bylo ticho, jen z Bažiny jsem slyšel mělké chrápání. Měsíc právě zašel za mraky a poskytnul mi vhodnou příležitost, abych se mohl vkradnout do stanu, v němž jako jediném se ještě svítilo.

Cítil jsem nervozitu. Chystal jsem se udělat něco, co bylo špatné. Moc špatné. Kdyby na to někdo přišel, nedopadlo by to s námi dobře. Ale já jsem to musel udělat. Táhlo mě to k němu. Nemohl jsem tomu pokušení odolat. Bylo tak sladké, nádherné, pohlcující... Bojoval jsem proti válce, proti lidské hlouposti, ale vzdorovat jeho kouzlu se mi zdálo nemožné.

Ruce se mi třásly, když jsem bral za kliku. Bušící srdce mi rozechvívalo celý hrudník a znemožňovalo plicím poklidně přijímat kyslík. Tiše jsem se protáhl dovnitř. Typické bouchnutí dveří jsem téměř nevnímal. Jakmile jsem byl s ním, nedokázal jsem ničemu jinému věnovat pozornost.

Stál ke mně zády. Kdyby neodbila tak pozdní hodina, nejspíše by si nebyl jistý tím, že jsem to já. Ale on to věděl. Poznal jsem to podle toho, jak zamrznu v pohybu. Zřejmě něco hledal v šatníku, ale právě teď jen bez hnutí vyčkával.

Zhasnul jsem a udělal pár kroků vpřed. Zlehka, jakobych nechtěl rozvířit vzduch, jsem zvedl ruce a sevřel jimi jeho ramena. Napnul se. Sjel jsem dlaněmi po pažích níž, zastavil jsem se u zápěstí. Jemně jsem je obrátil vzhůru a propletl naše prsty. Přitisknul jsem se blíže ke jeho zádům a vnímal, že se můj přítel pomalu uvolňuje.

Opřel se o mě, pak si položil hlavu na mé rameno. Vyzařovala z něj důvěra.

Sklonil jsem tvář a přitiskl své rty na odhalený krk. Zatímco jsem se něžně věnoval citlivé kůži, vyprostil jsem jednu ruku ze sevření a dal se do rozepínání knoflíků na jeho bundě. V takových chvílích jsem býval vděčný za to, že jsem v tom měl dlouholetou praxi, ale vzápětí jsem takové myšlenky potlačil. Nechtěl jsem myslet na ty, se kterými jsem trávil noci dříve. Chtěl jsem myslet jen na něj.

Skončil jsem s knoflíky a má dlaň se samovolně rozprostřela na jeho hrudi, stále skryté pod trikem. Ale ani to nezabránilo lehkému stenu, který se donesl k mým uším.

Už jsem se nabažil jeho krku, chtěl jsem však ochutnat jeho rty. Ale věděl jsem, že je příliš brzy. Ještě se moc kontroloval. Vždy odvrátil hlavu, abych neviděl jeho výraz.

Raději jsem vložil polibek na jeho spánek a naslouchal přerývavému dýchání.Vzklouznul jsem mu rukou pod triko a dotkl se hebké pokožky. Zachvěl se. Vždy se při prvním doteku chvěl. Ani jsem se nemusel dívat, abych viděl, že zavřel oči a kousl se do rtu, aby nezasténal. Vždy se snažil být tichý.

Věděl jsem, že se za své reakce na doteky stydí. Neřekl mi to. Ani nemusel, poznal jsem to. Nevěděl jsem, jak mu s tím pomoci, tak jsem to respektoval a o nic jej nežádal. Byl jsem ochotný vzít za vděk čímkoliv, jen abych s ním mohl být.

A proto mi stačilo, když jedinou odezvou na letmé stisknutí bradavky bylo rozdrcení mé ruky tou jeho. Vlastně to bylo více, než jsem očekával. Znovu jsem jej políbil, tentokrát na čelo, a dovolil své dlani, aby se přes pevné břicho dostala k lemu kalhot. Konečky prstů jsem vjel pod něj. Citlivost podbřišku mi byla dobře známá. Stejně tak Francisovi, mezi jehož výdechem a nádechem jsem zpozoroval delší odmlku, než jaká byla obvyklá.

S vědomím, že jej zbavím pocitu bezpečí, jsem se odtáhnul a uvolnil si obě ruce, abych mu mohl sundat bundu. Spolupracoval. První kus oděvu brzy ležel pohozený na zemi. Francis se ke mně otočil čelem, ale jeho oči směřovaly do mých prsou.

Uchopil jsem jeho černé tričko a pomalu jej ochudil i o tuto vrstvu látky. Přítmí stanu mi nebránilo v tom, abych si prohlédl jeho nahou hruď. Přejel jsem dlaní od jeho klíčí kosti až k břichu. Znovu se zachvěl, ale vnímal jsem, že se nejistě k mé ruce přibližuje.

Udivilo mě, když jsem viděl, jak zvedá paže a prsty se začíná zabývat knoflíky na mé košili. Jeho iniciativa u mě zapůsobila jako spouštěč. Doteď jsem se věnoval pouze jemu, ale nyní jsem si uvědomil, že i ve mně byla jiskra vzrušení zažehnuta, a právě nyní se rozhořívá naplno.

Shrnul mi košili z těla. Pak váhavě umístil ruce na mé boky a vtisknul motýlí polibek na klíční kost. Užasle jsem sledoval, jak se přesouvá k druhé a opět na ni přikládá své rty. Měl jsem pocit, že jsem v životě neviděl nic, co by mě dokázalo více zasáhnout. Bylo nádherné cítit jeho ruce a ústa na vlastní kůži. Nepopsatelně nádherné.

Doteď mi Francis přenechával vedení. Jeho nejistota, a možná i strach a stud, jej držela zpátky a zanechávala velmi pasivním. Až do dneška. Pokud bych ještě teď pochyboval, že vše dělá dobrovolně, tak teď bych si byl již stoprocentně jistý.

Dotkl jsem se jeho zad a přitisknul naše hrudi k sobě. Prsty jsem zabloudil do jemných vlasů a pak na jeho tvář. Sejmul jsem mu brýle a někam je položil. Vzhlédl a snad poprvé během našich nocí se mi zadíval zpříma do očí.

Cítil jsem se zvláštně... Bleskurychle se ve mně střídal pocit, že se mi vnitřnosti chtějí scvrknout s pocitem, že mě bušení srdce roztrhne vedví. Tu rozpolcenost způsobila euroforie, kterou jsou byl naplněn, když se na mne Francis podíval.

Sklonil jsem tvář a zlehka přitisknul své rty na jeho. Neodvrátil se. Pootevřel ústa a pozval mě dál. Naše jazyky se otřely jeden o druhý a mě polila vlna horkosti. Pnutí v kalhotách se zvětšovalo každou vteřinou, kterou jsme se dotýkali.

Uchopil jsem jeho hlavu do dlaní a polibek ukončil. Znovu jsem uviděl ty oči, které se během líbání zavřely. Fascinovala mne jejich štěněcí důvěra, jež se skrývala za strachem a nejistotou. Věděl jsem, že ten pohled z mysli ani ze srdce nikdy nevymažu.

Uvědomil jsem si, že mě něco tlačí do stehna. Francis mi dal na mou otázku jasnou odpověď. Jeho rty se něžně dotkly mých, pávní se na mě naopak přitisknul docela razantně. Odmanévroval jsem nás k lůžku, na které jsme se vzápětí uložili. Minimální šířka postele pro nás nikdy problémem nebyla.

Znovu jsem jej políbil. Užíval jsem si každou sekundu, protože jsem nevěděl, kdy mi zase dovoleno se ho takto dotýkat. Slabě mi zasténal do úst a svými slabinami se o mně nepatrně otřel.

Neuměl dával otevřeně najevo, co chce, ale mně stačily jen náznaky. Centimetr po centimetru jsem přesouval ruku z Francisovy tváře na jeho krk a pak na hrudník. Něžně jsem jej hladil, ale občas jsem pokrčil prsty a použil nehty.

Další zvuk unikl z jeho úst, která nesměle odpovídala na mé polibky. Cítil jsem, jak se třese. Čím více jsem se blížil k našim kalhotám, tím více se třásl. Byl jsem na tom podobně. Chvěl jsem se touhou, která mne sžírala zevnitř a směle vedla mou ruku dál až k opasku, který jsem s menšími obtížemi rozepnul. O totéž jsem se pak pokoušel i u sebe.

Náš polibek jsem musel ukončit, přestože jsem věděl , že Francis ode mne odvrátí svou tvář. Nedostávalo se mi vzduchu. Zlepšení ale nepřišlo ani po několika hlubokých nádeších. Už jsem nedokázal rozeznat, který z nás dýchá hlasitěji a rychleji. Opřel jsem si čelo o jeho spánek a konečně se dostal i skrz svůj pásek.

Má ruka byla pohlazena jinou. Překvapením jsem zatajil dech. Francis citlivě stiskl bouli v mém spodním prádle. Zasténal jsem rozkoší. Ještě nikdy se mě nedotkl... ani přes látku. V hlavě se mi točily myšlenky na to, co jej k tomu nyní vedlo, ale má racionalita se velmi rychle vytrácela. S roztoucí potřebou jsem ucítil teplou dlaň, jež byla pomalu zasouvána pod lem armádních trenek.

Váhavě uchopil mou pulzující erekci. Pohyby nezkušené ruky mě hnaly stále výš. Zavřel jsem oči a kousl se do rtu, abych nesténal moc nahlas. Ale Francis mě slyšet musel.

Možná právě mé zvukové projevy na jeho laskání, mu dodaly na jistotě. Vycházel jsem jeho ruce vstříc, nedokázal jsem se držet zpátky. Jak dlouho už jsem toužil po tom, aby se mě dotknul? Doufal jsem, že jednou najde odvahu a mé přání bylo vyslyšeno. Políbil jsem jej vděčně na ucho, načež mi z hrdla uniknul slastný povzdech, když Francis zrychlil tempo.

,,Přivádíš mě k šílenství," zašeptal jsem těsně předtím, než mne pohltila orgasmická křeč. Roztřásl jsem se po celém těle a naposled přirazil do jeho ruky. Žár slasti na moment spálil vše, co bylo kolem nás. Zůstala jen extáze, následována výbuchem lásky v mém srdci. Věděl jsem to už dávno, ale teď...až teď jsem si to byl schopen přiznat.

Pohladil jsem jeho erekci přes látku a víc jsem dělat nemusel. Přišla část našich schůzek, na kterou jsem se těšil nejvíce.

,,Hawkeye..."

Jediné slovo, které kdy během večerů vyslovil, se mě vždy znatelně dotklo. Nikdo neuměl mé jméno říct tak, jako on. Něžně, laskavě a zároveň svůdně.

Neviděl jsem mu do očí, ale stačilo mi pozorovat jeho tvář. Zpola otevřená ústa, chvějící se víčka a spocené vlasy. Jak jen byl krásný...

,,Miluju tě," řekl jsem a políbil jej na koutek úst. Po chvíli Francis natočil hlavu ke mně a spojil naše rty v pomalém polibku. Ani tady jsem jeho slova slyšet nepotřeboval. Bylo to v jeho chování, v jeho gestech i v jeho rtech... Bylo to v něm.

Natáhl jsem se a hodil přes nás deku. Normálně bych se oblékl a odešel, ale dnes ne. Dnes to bylo jiné. Věděl jsem, že dnes chce, abych zůstal. Ukázal mi, že jsem pro něj důležitý a že...

,,Dobrou noc, můj Hawkeye."

...mě snad jednou bude schopen milovat také.
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Profesor Profesor | 20. dubna 2013 v 18:34 | Reagovat

Velice hezká povídka, něžná. Líbí se mi to ticho v ní.
Chybí mi tu ovšem mashovský humor. I mně je totiž velmi blízký.

2 Karin Karin | 16. května 2017 v 17:06 | Reagovat

Krásna povídka. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama