Únor 2013

2. Já tě nechci ztratit

28. února 2013 v 18:10 | Archea Majuar |  Já tě nechci ztratit

Já tě nechci ztratit

Prostředí: Star Trek
Pár: James T. Kirk/Shankon (OC), v budoucnu JTK/Spock
Rating: + 15

A/N: Ve druhé části se toho stane docela hodně, možná až moc. Prozatím ty vztahy moc nerozpitvávám, k tomu se snad dostanu o několik kapitol později. Jinak jsem si trochu pohrála s The Sims 3 a vytvořila postavu, která je v mých představách podobná Shankonovi. Vy si ho představujte, jak chcete, jen jsem se chtěla podělit o můj názor :D Není to úplně v souladu s tím, jak jsem Shankona popsala, ale o moc lépe to asi nešlo. Požadovaný typ účesu byl jenom ve dvojce :D


Zvedl jsem se ze židle a opustil kajutu. Měl jsem v plánu si dojít na oběd. Po cestě do jídelny jsem narazil právě na toho, koho jsem právě nyní vidět nepotřeboval. Ale mé oči si samozřejmě stěžovat nemohly. Shankon byl stále oděn v černou uniformu a zaujatě poslouchal Scottyho výklad.

Přišel jsem blíže, abych zjistil, o čem šéf-inženýr mluví.

,,...warpem 11," usmíval se zrovna Scotty.

,,Pozoruhodné, děkuji, pane Scotte," lehce se uklonil Shankon a pak se vzal na vědomí mou přítomnost.

,,Nemáte zač," zazubil se Scotty, pozdravil mne a odešel.

,,Chystám se zrovna na oběd, nepřidáte se?" zeptal jsem se vlídně a shlížel do zelených očí.

,,Rád, kapitáne," souhlasil Shankon.

Zamířil jsem k jídelně. Téměř jsme došli k jejím dveřím, ale kousek před nimi jsem byl hrubě přiražen ke stěně. Než jsem se stihnul vzpamatovat, měl jsem Shankonova ústa na svých a jeho ruce na bocích.

Jeho rty dorážely na mé, jazyk se snažil dostat dovnitř. Podvolil jsem se. Nechal jsem se divoce líbat, naprosto neschopen jakékoliv reakce. Za chvíli bylo po všem. Vulkánec se odtáhnul, chytil mě za ruku a pomohl mi se odlepit od stěny.

Pak se na mě potěšeně díval. Musel být na sebe pyšný, že tak snadno připravil kapitána hvězdné lodi o řeč. Zadýchaně jsem na něj upřel oči a lehce se usmál.

Rozhlédl jsem se a nikoho nespatřil. To bylo jedině dobře. Když jsem si uvědomil, že již dýchám normálně a jsem více méně v pořádku, dnes již potřetí jsem se vydal na oběd.




,,Třída M, dýchatelná atmosféra. Senzory hlásí zdroj energie, který pochází z povrchu. Žádné známky života," hlásil Spock údaje o planetě na obzoru.

,,Vypadá zvláštně, že?" zadíval jsem se na ni.

,,Zvláštně, kapitáne?" podivil se Spock.

,,Srdce," uslyšeli jsme.

Otočil jsme se a spatřili Shankona, který se vesele usmíval a doslova zářil. Zachvěl jsem se. Od incidentu na chodbě před jídelnou jsem se na něj nemohl podívat, aniž bych zůstal v klidu. Přitahoval mě stále víc. V jeho očích jiskřily plamínky, které mě uchvátily. Zíral jsem na něj jako pes na výlohu řeznictví. Visel jsem na něm pohledem, když přecházel k čelnímu sklu.

,,Tenhle kontinent," ukázal na planetu ,,Vypadá jako srdce. Zajímavé."

,,Vskutku?" pozvednul obočí Spock.

,,Ano, můj drahý Spocku," ušklíbl se nepěkně Shankon. ,,Chápu, že nerozumíš. Ty totiž žádné srdce nemáš."

,,Tohle je..." začal Spock.

,,Anatomicky nemožné," zhoupnul se Shankon a zatvářil se triumfálně.

,,Přesně tak," nenechal se vyvést z míry Spock.

,,Ach, Spocku," nasadil Shankon soucitný výraz a přesunul se blíže ke svému bratranci. ,,Jaká škoda, že jsi na této lodi. Jinak bych se totiž velmi rád ucházel o místo zde. Máte výborného kapitána, ale chápu, že jeden vulkánec stačí."

,,Ale proč byste nemohl?" postavil jsem se a zaujal pozici po bocích obou mužů. ,,Pokud se osvědčíte ve službě, rád vás jako člena své posádky uvítám."

Skutečně moc rád, pomyslel jsem si. Koukat se na něj a možná i něco víc.

,,Opravdu, kapitáne?" zeptal se Spock, ale moc jsem jej nevnímal. Shankon se totiž posunul tak, že měl mé stehno nepatrně mezi svýma nohama a já ucítil, že je vzrušený. Opatrně jsem se podíval do zelených očí, v nichž planul chtíč. Znovu jsem se zachvěl a přiměl se odpovědět na otázku.

,,Ano, Spocku. Máte něco proti?"

,,Nikoliv, pane," uslyšel jsem a kdybych nebyl tak uchvácen Shankonových pohledem, možná bych v odpovědi zaznamenal sarkasmus.

,,Dobrá, až budeme na orbitě, sestavte výsadek a transportujte se na povrch."

Shankon si lehce olíznul rty. Měl jsem pocit, jako by mi v kalhotách vztyčovali stožár. Znovu olíznutí rtů.

Vůbec jsem si neuvědomoval, že jsem na můstku, že se na nás může někdo dívat, v tu chvíli jsem cítil jenom narůstající touhu.

Koutkem oka jsem zaregistroval, že Spock od nás odešel. To mě vrátilo do reality, ve které nebylo možné, abych se teď a tady na Shankona vrhnul. Pomalu jsem od něj couval a pak odešel k výtahu. Shankon mě do něj následoval. Sotva za námi zaklaply dveře, ucítil jsem jeho ústa na svých a jeho dlaň na mé erekci.

Hladově jsem na jeho polibky odpovídal, ale jen do té doby, než si přede mne kleknul, rozepnul mi kalhoty a okamžitě spolknul celou mou délku. Musel jsem se kousnout do ruky, abych nekřičel nahlas. Chytil jsem jej za dlouhé vlasy a netrpělivě přirážel do těch horkých, vlhkých a talentovaných úst.

S hrdelním zavrčením jsem se udělal. Takhle dobře mi ho už dlouho nikdo nevykouřil, pousmál jsem se spokojeně a vzápětí oplatil Shankonovi jeho službu.




,,Energii," poručil jsem a Scotty nás transportoval z planety. Původně jsem neměl zájem stát se členem výsadku, spíše jsem si chtěl... dopřát odpočinku se Shankonem. Ovšem Spock chtěl mladého vulkánce poslat do akce a já si uvědomil, že to není špatný nápad. Ale moc akce jsme stejně nezažili. O planetě se mluvilo jako o možném nalezišti dilithia, ale byla to jen pustina s nějakým slabým zdrojem energie. Prostě ztráta času.

Zaznamenal jsem poznatky o výpravě do lodního deníku a podíval se na muže po své pravici. Čekal jsem Spocka, ale uviděl jsem Shankona. Stočil jsem pohled k místu, kde obvykle můj první důstojník pracoval a zjistil jsem, že se na mě poněkud udiveně kouká, ale po chvíli uhnul očima.

Pokrčil jsem rameny a usmál se na opět dobře naladěného Shankona. Všiml jsem si na něm něčeho, co mi bylo až do včerejšího odpoledne utajeno. Při velice, velice uspokojivém sexu v mé kajutě mě zaujalo, že když je Shankon vzrušený, začnou mu zelenat konečky vlasů. A čím více jsou zelené, tím blíže orgasmu vulkánec je.

Dostal jsem chuť tu proměnu vidět znovu. Stačilo na mladíka jen mrknout a on ihned věděl, oč jde. Během pár minut jsme byli u mě v kajutě, která byla zahalena pouze do záře, jež vydávaly Shankonovy neonově svítící konečky vlasů.




Šel jsem se zrovna podívat za Kostrou na ošetřovnu. Dostal jsem chuť na trochu brandy, ale v tom jsem uslyšel hlášení:

,,Zdravotnický tým na můstek!"

Sulu? Proč to říkal Sulu? ptal jsem se sám sebe. Když tam nejsem, tak to hlásívá Spock...

Pochopením jsem vytřeštil oči. Přiměl jsme své nohy k pohybu a doběhl k výtahu. Cestou nahoru jsem v duchu nadával, proč ta debilní vozítka mají tak malou rychlost. Když jsem po pětadvaceti letech a čtyřech měsících vystoupil, spatřil jsem, kterak je na nosítka nakládán...

,,Shankone?!" vydechl jsem. ,,Co se stalo, Sp..."

Automaticky jsem hledal odpověď u prvního důstojníka, ale nemohl jsem se jí dočkat. Zrovna jej kolem mne pronášeli. Rovněž na nosítkách.


1. Já tě nechci ztratit

21. února 2013 v 23:22 | Archea Majuar |  Já tě nechci ztratit
Já tě nechci ztratit

Prostředí: Star Trek
Pár: James T. Kirk/Shankon (OC), v budoucnu JTK/Spock
Rating: + 15

A/N: Mám rozepsaných několik povídek, ale tahle mě momentálně baví nejvíce, takže ji zveřejním jako první. Netuším, jak bude dlouhá, ale tak těch pět šest kapitol by mít mohla. Už podle názvu se dá čekat slaďárna, ale nic nemusí být takové, jaké se nám na první pohled zdá... Od první kapitoly nic nečekejte, je to jen takový nic moc úvod.
Část první

Enterprise mířila k planetě Necon. Nebylo toho na ní moc, disponovala pouze jednou základnou, která sloužila podobně jako hotel. Když se mezi loďmi potřebovala přepravit jedna osoba, bylo zbytečné, aby se zdržovala celá posádka. Onoho člověka vysadili na Neconu, kde počkal na loď, která jej měla vyzvednout.

A právě pro takového muže právě Enterprise letěla. Býval členem lodi USS Acclamation, ale právě jej převeleli na USS Vespone. Pod velením kapitána Kirka měl být na tuto loď dopraven. Sám Kirk z toho samozřejmě nadšený nebyl. Nedal se k flotile, aby dělal někomu taxi, ale rozkaz byl rozkaz.

Smířil se s tím. A také ještě s jednou věcí.

Zavrtěl se na své kapitánské židli a zahleděl se ke svému prvnímu důstojníkovi. Měl ho rád. Strašně rád. Možná jej i miloval, sám nevěděl. Ale musel se smířit s tím, že takové city od vulkánce čekat nemůže. Přestože mu to trhalo srdce na kusy, spokojil se s jeho občas projeveným přátelstvím. Byl vděčný za jakýkoliv letmý dotek, zpola naznačený úsměv i za prostý pohled čokoládových očí.

Obrátil pozornost zpět k obrazovce. Za chvíli budou na orbitě Neconu. Ačkoliv byl až po uši v emocionální krizi, stále se dokázal soustředit na své poslaní. Dokud byl schopen velet, nemohl na tom být přeci až tak špatně.

,,Dosáhli jsme orbity, pane," ozval se Sulu od kormidla.

,,Dobře, poručíku?" ohlédl se kapitán dozadu na Uhuru. ,,Spojte se se základnou. Za tři minuty můžeme transportovat."

Vyskočil z křesla, pokynul Spockovi a společně se odebrali do výtahu. Během krátké cesty si Jim neodpustil pohled na jeho perfektně vyrovnanou tvář. Jak moc ji chtěl vidět bez té klidné masky...




Dorazili jsme do požadovaného patra a po chvíli již stáli po boku Scottyho v transportní místnosti.

,,Energii," přikázal jsem a s mírným napětím sledoval, kdo se na následující týden stane součástí posádky. Tělo se před námi pomalu zhmotňovalo. Bezpochyb bude vysoký, pomyslel jsem si a následně si k popisu přidal i černou uniformu. Ta se nosila právě na základnách, mezi něž patřil i Necon.

Nyní jsem již viděl zhruba třícetiletého muže stát před sebou. No, muže, vulkánce. Měl stejně tvarované obočí i uši jako Spock, jen ve tváři o mnoho uvolněnější výraz.

,,Spocku?" podivil se příchozí.

Mrknul jsem po svém důstojníkovi, který se tvářil nanejvýš neutrálně. Nebylo se co divit, mladší vulkánec jeho jméno pronesl se znatelným despektem. Odkud se znají, vrtalo mi hlavou.

,,Tohle je Shankon, kapitáne," odpověděl na mou nevyřčenou otázku Spock. ,,Můj bratranec."

Pozvedl jsem obočí a pozorněji se na Shankona podíval. Tak bratranec...

,,Jsem kapitán James T. Kirk," podal jsem vulkánci ruku a on ji s nečekanou vřelostí stisknul. K mému údivu se i velmi mile usmál. Zalíbil se mi. V jeho zelených očích zářila zvláštní jiskra, která mě donutila mu úsměv opětovat. Vážně jsem k němu pojal silnou náklonost, přestože jsem jej znal teprve pár minut. Možná to bylo tím, jak moc se od Spocka odlišoval. A vlastně ode všech vulkánců, jaké jsem doteď spatřil. Nikdo z nich neměl takový účes... dlouhé dredy svázané do copu a po stranách hlavy vyholené pruhy.

,,Zavedu vás do kajuty," nabídl jsem a Shankon stále s úsměvem na rtech souhlasil. Mladý vulkánec šel přede mnou a měl jsem co dělat, abych mu nezíral na zadek. Asi jsem na tenhle druh zatížený, napadlo mě. Došli jsme do volného pokoje, kde jsem se rozhodl návštěvníka ubytovat.

,,Děkuji za vaši ochotu, kapitáne," pronesl Shankon, jakmile se ocitl uvnitř kajuty. Stráže mu po chvíli donesli zavazadla a pak jsem je propustil. ,,Mohu se samostatně pohybovat po lodi?"

,,Samozřejmě, nejste zajatec," usmál jsem se. ,,Vzkážu posádce, ať vás na svých pracovištích toleruje. Jakou funkci jste vykonávala na Acclamation?"

,,Byl jsem druhým vědeckým důstojníkem a občasným kormidelníkem. Zvládám také práci ve strojírně," zněla odpověď.

Začal jsem se cítit trochu jako zvíře v kleci. Shankon se na mě totiž díval velice zvláštním, zkoumavým pohledem, který mě zneklidňoval. Do toho ten úsměv... Měl bych rychle zmizet.

,,Dobrá, jste tedy vítán i na můstku. Když mě omluvíte, musím se tam vrátit," otočil jsem se k odchodu, ale v mžiku jsem ucítil na své rameni ruku. Obrátil jsem se zpět k Shankonovi, jehož tvář nyní byla velmi blízko mé.

,,Ještě jednou děkuji, kapitáne. Tentokrát za milé přivítání," řekl ten podivný vulkánec a k mému úžasu mě políbil.

Pak se odtáhnul, prostrčil mě dveřmi, které se přede mnou zavřely.

Stál jsem jako opařený. Taková troufalost? A od vulkánce? Naprosto neznámého vulkánce? A docela sexy vulkánce...

V rozpacích jsem se vydal směrem na můstek. Nevěděl jsem, jak zareagovat, když jsem spatřil Spocka. Raději jsem sklopil zrak, sedl si do křesla a zamyšleně si podepřel bradu.

Nevěděl jsem, co si mám o Shankonově polibku myslet. Byl to skutečně jenom výraz díků? Ne, to určitě ne. Ten jeho pohled byl pěkně hladový, došlo mi. Oči mi zabloudily opět ke Spockovi. Klidně pozoroval senzory... Povzdechnul jsem si. Třeba bych to s tím drzounem mohl zkusit. Jestli se Spock k něčemu rozhoupe, potrvá to roky. Možná desetiletí. A když Shankon je tak... jiný.

S povzdechem jsem se protáhnul. Stál jsem už před mnoha složitými rozhodnutími, ale tohle mi připadlo snad nejtěžší. Sám jsem nevěděl proč. I kdybych si se Shankonem něco začal, tak by to nikdo nemohl brát tak, že bych Spocka podváděl. Přesto jsem ale cítil, že to není správné.




Nechal jsem si zavolat Spocka do kajuty. Zajímalo mě něco málo o Shankonovi. Bylo mi jasné, že Spock mi žádné drby neřekne, ale snad by mi mohl poskytnout nějaká fakta. V zájmu vědění, koho vlastně vezu na palubě své milované lodi.

,,Chtěl jste se mnou mluvit, pane?" zeptal se Spock místo pozdravu.

,,Ano, rád bych slyšel váš názor na druhého vulkánce na Enterprise," řekl jsem a posadil se na židli, pozorovně sledovaje Spockův obličej. Nemýlil jsem se, když jsem si myslel, že jejich zášť je oboustranná. Dokonce i na Spockově rezervované tváři byla znát nechuť při pomyšlení na Shankona.

,,Z osobních důvodů bych si chtěl nechat svůj názor pro sebe," zněla klidná odpověď, která mi bez pochyb nestačila.

,,Tak jinak, Spocku," rozhodl jsem se nasadit těžší kalibr. ,,Buď mi řeknete, co si o něm myslíte na rovinu hned, anebo vám to dám rozkazem."

Spock pozvedl obočí, ale pak promluvil. Věděl, že když si něco vezmu do hlavy, těžko mi to bude rozmlouvat.

,,Je to inteligentní, bystrý a velice vzdělaný vulkánec z dobré rodiny, kterou ovšem zostudil tím, že se ve své profesi více řídí city než logikou. Nikomu nezáleží na jeho úspěších a kariéře, když jich nedosáhl pomocí logiky."

To by souhlasilo, pomyslel jsem si, ale chtělo by to...

,,Jestli dovolíte, kapitáne, musím se vrátit na můstek," připomněl mi Spock a já byl nucen jej propustit.


Past na doktora 4. část

18. února 2013 v 0:02 | Archea Majuar |  Past na doktora


Past na doktora

Prostředí: Star Trek

Pár: James T. Kirk/Spock, Leonard McCoy/James T. Kirk/Spock

Rating: + 18


A/N: Závěr, který se mi zvrhnul do typického PWP. No, snad mi bude odpuštěno :D Jinak s Kostrou určitě plánuji i nějakou povídku do budoucna. Příběh, ač docela klišoidní, se mi už odehrává v hlavě, tak uvidíme, jak to dopadne :) Šlo by nejspíše o pár McCoy/Kirk.

Profesor: Díky, jsem vděčná za tvou přízeň :)
Lebel: Tak jsem se polepšila :D O perexu popřemýšlím.

Doktor spěchal do tělocvičny. Před minutou jej volal Jim, že se mu tam stala nehoda a potřebuje jeho pomoc. V rychlosti rozrazil dveře a zarazil se. Viděl jen tmu. Udělal pár kroků dovnitř.

,,Jime?" zavolal. Nikdo se neozval a navíc nebylo slyšet nic kromě slabé ozvěny.

Asi si ze mě udělal jen legraci, pomyslel si nabručeně. Vůbec se mu se svým kapitánem nechtělo být o samotě. Raní kolaps se Spockem mu na jeden den vážně stačil. Ještě jednou se rozhlédnul, doufaje, že si jeho zrak už rychle přivykne na tmu.

Třísknutí dveří.

Kostra se v mžiku otočil směrem, odkud vyšel hluk. Ale samozřejmě nikoho neviděl. I ten poslední zdroj světla zmizel a doktor začal cítit nějakou zradu. Pozorně naslouchal, zda přeci jen neuslyší něčí dýchání. A vskutku. Jeho uši zachytily hned dvoje. Blížila se.

Strnule zůstal stát, zdravotnická brašna mu vypadla z ruky. Nervózně se rozhlížel, nevěděl, na kterou stranu se má soustředit, dýchání slyšel skoro odevšud. Byla stále blíž, obkličovala ho. Doktor nevěděl, co má dělat. Zvyšoval se mu tep.

Kam jsem se to sakra dostal?

Zjistil, že za ním někdo stojí, ale než stihl nějak zareagovat, onen dotyčný jej chytil za ramena a přitiskl se na něj celým tělem. Polknul, když ucítil jeho vzrušení na svém pozadí. Poté se mužovy rty přisály na jeho krk a postupovaly až k uchu. Kostra tušil, kdo by to mohl být, ale jeho mysl si nemohla připustit, že by se jeho nejdivočejší přání mohlo splnit.

Pod účinky horkých rtů, které mu právě pracovaly na ušním lalůčku, se jen stěží rozvzpomněl, že by tady měl být ještě někdo. A ty něčí ruce se právě dobývaly pod Kostrovu uniformu. Během chvilky byl zbaven vrchního dílu a i trička po ním, načež ucítil nebývale horké ruce na svém hrudníku.

Následně jej útočník políbil na rty. McCoy jeho vpád dravě přijímal, teď už ani v nejmenším nepochyboval o tom, kdo mu přichystal toto překvapení. Zvednul ruce, aby mohl zanořit prsty do Spockových vlasů. Slastně zamručel, když se dotknul hladkých pramenů. Už dlouho tohle chtěl udělat a konečně mohl.

Aniž by to Kostra příliš zaznamenal, byl dvojicí položen na záda. Spock se odpoutal od jeho rtů a přesunul se k jeho kalhotům. Jim se naopak rozhodl ochutnat jeho ústa, ruce pak použil k dráždění odhalených bradavek.

McCoy se svíjel pod jeho mučivými doteky, nechal se kousat do rtů a neprotestoval ani proti tomu, že Spock vzal jeho bolestivou erekci do úst. Horoucí teplo pohltilo celé Kostrovo tělo a smetlo všechna smítka sebekontroly. Vulkánec se ani nemusel příliš namáhat. McCoy byl naprosto u vytržení, zvládal jen tlumeně sténat do Jimových rtů a mohutně přirážet mezi ty Spockovy. Příliš brzy se přihnala vlna vyvrcholení, která s sebou vzala veškeré doktory představy a sny o dokonalém sexu, a nahradila je o poznání nádhernější realitou. A přestože se po této zkušenosti nacházel téměř v bezvědomí, bylo mu jasné, že tímhle nic nekončí.

Když se trochu vzpamatoval, zjistil, že leží na žíněnce a má přes sebe přehozenou deku. Posadil se a rozhlédl se. V místnosti někdo rozsvítil slabé světlo, takže viděl na to, co mohlo být dost dobře považováno za pokračování oné scény na ošetřovně.

Jim ležel na zádech a nohama objímal Spockův pas. Bylo evidentní, co se právě dělo. Kostra fascinovaně zíral, jak štíhlý vulkánec přiráží do slastně sténajícího milence. V tu chvíli na něj Spock upřel svůj pohled. McCoy zrudnul. Styděl se za to, že na ně zíral, ale také za své obnovené vzrušení. Ale ve Spockových očích nebylo nic z jeho sebekontroly a lhostejnosti. Díval se na něj se směsicí touhy a chtíče v očích, a usmíval se stejně laškovně jako ta poslední děvka.

Kostra nemohl odolat a po čtyřech dolezl k vulkánci. Musel ty drze se šklebící se rty políbit. A také to udělal. Plenil Spockova ústa za zvuku Jimových vzdechů, které mu laskaly uši. Ale nechtěl být sobecký, a tak po chvíli přesunul svou pozornost k ústům svého kapitána. Ten se na ně vrhnul jako hladový vlk, chytil McCoye za zátylek a líbal jej jako smyslů zbavený. Pak ho vzal za ruku a položil mu ji na svou erekci.

Kostra se zarazil, ale odvahu mu dodala Jimova reakce na jeho dotek. Kapitánovy boky se zdvihaly a klesaly v naději, že dosáhne většího tření s doktorovou rukou a také většího naplnění ze Spockovy strany. McCoy se snažil dopřát Jimovi co nejvíce slasti, drsně dlaní přejížděl po jeho penisu, škádlil vlhký žalud, dokud mu Jim nesténal do úst jeho jméno.

Kapitán už se blížil k vrcholu, nedostávalo se mu kyslíku, a tak se Kostra odtáhnul a podíval se na Spocka. Vulkánec právě naposled přirazil a Kostra věděl, že na ten pohled hnědých očí do smrti nezapomene. Spock zavrčel a do očí se mu vkradla divokost a nezkrotnost amerického mustanga, okořeněná bouřící extází.

McCoye z transu vyvedl až fakt, že Jim sebou křečovitě trhnul a z jeho erekce vytryskla bílá tekutina. Jako ve snu pozoroval Jimovu tvář, která snad ještě nikdy nepůsobila tak uvolněně a spokojeně. Pak kapitán zvedl hlavu a na oba své přátele se usmál.

,,Ty nebo já?" zeptal se a díval se přitom na Spocka.

,,Nejspíše by to měl udělat ten, který je permanentně sexuálně neukojitelný," odpověděl jako vždy věcně Spock.

,,Beru tvůj argument v potaz, ale stejně si ho chci vzít já," zazubil se zářivě kapitán.

Spock nejdříve jen pozvedl obočí, ale pak přidal otázku:

,,Mám udělat to, na čem jsme se domluvili?"

,,Určitě," souhlasil Jim a upřel nečitelný pohled na Kostru. Ten trochu tápal v tom, o čem se ti dva baví, ale jedním si byl jistý. Do věcí příštích jej bez pochyb zapojit chtějí a vzhledem k Jimovu podivnému pohledu, si McCoy připadal jako lovná zvěř, což se mu nějakým zvráceným způsobem líbilo. Takže se vůbec nebránil, když jej Spock vytáhl do stoje a více méně odtáhl ke stěně. Tam se usadil, roztáhl nohy a Kostru umístil do polohy, kdy ani neležel ani neseděl.

Jim teď rozhodil nohy Leornardovi, aby jej mohl připravit k průniku. McCoy s tím neměl žádné zkušenosti a tak s mírnou nervozitou čekal. Ale na zahnání obav tady byl Spock. Konejšivě svého přítele hladil po tváři, po hrudi i po břiše. Sám doktor byl překvapen, jak rychle se uvolňuje. Uvědomil si, že tohle jsou jediní dva lidé, kterým věří a tak se plně oddal tomu, co mělo následovat.

Pozoroval, jak si Jim do něčeho namočil prsty a přiložil je k jeho vstupu. Kostra ucítil zvláštní vibrace, které rozechvěly každou část jeho těla. Prst se pomalu zasouval dovnitř. Příliš příjemné to nebylo, ale dalo se to vydržet. Když přišel na řadu třetí prst, Spock se začal Kostry dotýkat tam, kde to nejvíce potřeboval.

Jeho chlouba se již říkala o pozornost a když se ji Spock začal zpracovávat, McCoyvy myšlenky se soustředily jen na přicházející slast. Jeho nepozornosti využil Jim, dal si přítelovy nohy kolem pasu a opatrně do něj proniknul.

Leonard na moment ztuhl překvapením, ale jelikož příprava byla provedena precizně, žádná bolest nepřišla. Jen pocit naplnění, který umocňoval jeho vzrušení. Jakmile začal Jim přirážet a otírat se o jeho prostatu, byl ztracen. Nemohl uvěřit, že to nezkusil už dávno. Vždy, když se z něj Jim vytáhnul, prahnul po jeho návratu. Nekontrolovatelně mrskal boky, z úst mu vycházely výkřiky, chvěl se po celém tělě.

Nacházel se v péči dvou mistrů, kteří moc dobře věděli, co dělali. Sladili svůj rytmus v laskání tak, že to McCoy nemohl dlouho bez újmy snášet. Dnes ho neměli v úmyslu příliš trápit a tak zrychlili tempo.

Kostra zakřičel Jimovo jméno.

Kapitán si absolutně užíval fakt, že má doktora téměř ve své moci, a když uslyšel jeho hlas nasáklý vášní, vyvrcholil. Nečekal, že na něj příjde orgasmus tak znenadání... Zřejmě za to mohla vzájemná přitažlivost mezí ním a McCoyem, kterou objevil teprve nedávno. Svalil se na bok a po očku sledoval, kterak Leonardovo sperma vystříklo na Spockovu ruku, jejíž majitel se horlivě třel o doktorova záda.

Poslední zbytky racionálního myšlení se v McCoyovi spojily, aby mu pomohly otočit hlavu a vtisknou vulkánci polibek. Ten jej horlivě přijal a s potěšením vnímal, kterak horká tekutina zaplavuje jeho ruku. Vzápětí se i on dostal na vrchol. Kostra po mohutném orgasmu opět ztratil pojem o světě, zachytil jen to, že se mu mezi lopatkami rozlilo příjemné teplo.

Kostra se probudil celý rozbolavěný, ale spokojený. Jak fyzicky, tak psychicky. Ještě snad nikdy nezažil tak dobrý sex, takže i kdyby chtěl, stěžovat si nemohl. Podíval se kolem sebe a zjistil, že leží mezi svými přáteli. Možná by již mohl říct milenci. Spock jej objímal kolem pasu, Jim měl přes něj majetnicky přehozenou nohu.

McCoy se musel usmát. Tohle bylo víc, než si kdy mohl přát. Stále s úsměvem na rtech zavřel oči a sladil svůj dech s ostatními.


Past na doktora 3. část

15. února 2013 v 13:27 | Archea Majuar |  Past na doktora
Past na doktora

Prostředí: Star Trek

Pár: James T. Kirk/Spock, Leonard McCoy/?

Rating: + 15


A/N: Předposlední třetí část, obsahující kratší popisy tří situací... Závěrečná část bude v pondělí.

Lebel: Promiň, ve dvě hodiny v noci většinou už spím :D


Ty jeho svaly snad ještě narostly, zíral Kostra na polonahého Jima, jenž právě cvičil. Ještě nikdy se mu nestalo, že by fansicovaně zíral na mužský hrudník. Nemohl si pomoct, ale musel sledovat, jak se jednotlivé svaly napínají a zase uvolňují, s jakou lehkostí pracují. Ostré světlo v místnosti se odráželo od spocené zlatavé pokožky, která si svou krásnou barvu ponechávala obdivuhodně dlouho.

,,Kostro?"

McCoy se přistihnul, že má chuť se jí dotknout. Hladit jí dlaněmi a líbat, až se vytvoří cucfleky.

,,Kostro!"

Doktor zamrkal a podíval se Jimovi do očí. Do tváří se mu nahrnula červeň. Připadal si jako malý kluk, nachytaný při něčem špatném. Sklopil pohled na tabulku, kterou měl doteď přitisknutou k prsům a zapsal do ní, že kapitán je ve skvělé kondici. Stud jím cloumal, dál už nebyl schopen žádného pohybu.

Kirk se postavil na nohy. Zadýchaně pozoroval svého dlouholetého přítele. Netušil, co se sním děje. Takhle se nikdy nechoval. Před ním nikdy. Všimnul si, že se třese. Přistoupil k němu blíž a chytil jej za ramena.

,,Co se děje?" zeptal se tiše. Překvapeně ustoupil, když na něj Kostra upřel své oči. Tolik bolesti v nich ještě neviděl. Jeho srdce okažmitě začalo bít na poplach, v takovém stavu nemůže svého přítele nechat.

McCoy pod Jimovým dotekem strnul, cítil, jak skrz něj putuje do jeho těla horko. Podíval se mu do tváře. Kapitán od něj ustoupil a Kostra téměř zasténal. Nevěděl, jestli frustrací nebo úlevou. Asi by nebylo nejlepší, kdyby Jim zjistil, že jej vzrušuje. Ano, už i on sám. Přestože se modré oči upíraly do Jimových, vnímal jeho lesknoucí se hrudník a teplo, které z něj sálalo.

,,Odejdi, Jime, prosím," hlesnul.

,,Chci ti jen pomoct," stisknul mu rameno Jim. Byl z Kostry zmatený. Chtěl s ním zůstat, ale rozhodl se jeho prosbě vyhovět. Vzal si tričko a naposled se podíval do ztrápených modrých očí.

McCoy chtěl něco říct, vážně chtěl, ale nemohl. Mlčky se díval na svého přítele, dokud neodešel. Pak se sesunul na podlahu a hleděl před sebe.

Jsem emocionální troska, pomyslel si s hysterickým úšklebkem. Už nevěděl na čem je. Byl skutečně k oběma přitahován jen fyzicky? Chtěl být součástí jejich vztahu, ale když teď viděl Jimovy oči... Je možné, aby se zamiloval do dvou lidí najednou?



Odpověděl si hned ráno. Již od Spockova příchodu a svléknutí horního dílu uniformy na něm mohl oči nechat. Přestože si jako vždy ponechal černé tričko, nebylo to na škodu. Krásně obepínalo vulkáncovu hruď, z čehož byl McCoy poprvé lehce mimo.

Samotné vyšetření však proběhl bez problémů, doktor se snažil, aby na něm nebylo vidět, jak strašně moc se chce Spocka dotknout. Postával u cvičícího muže, zapisoval si výsledky a pak jej propustil. Sám se chystal odejít do laboratoře, aby zhodnotil zapsané hodnoty.

,,Doktore?" oslovil jej Spock.

McCoy, nacházející se stále v podivném rozpoložení, se lekl. A nadskočil tak, že se mu při dopadu smekla noha a jeho tělo se rázem ocitlo na zemi v ležící poloze. Po ostrém zaklení se zvednul do sedu, to už ale u něj byl Spock.

,,Jste v pořádku?" pokleknul s obavami vepsanými ve tváři. Uchopil přítele za rameno a letmo pohledem zkoumal, jestli nemá muž něco zlomeného. Pak se mu zahleděl do očí a úžasem strnul. Tak tohle nečekal. Nečekal, že se na něj bude McCoy dívat zrovna tímto způsobem.

Skoro ani nemohl rozlišit, jaké emoce jsou k němu vysílány. Bylo jich tolik... Strach, bolest, vděčnost a... Spock sklopil hlavu, stáhnul ruku a sedl si na paty. To nemohla být pravda. Znovu se pátravě zadíval do doktorových modrých očích, ale ty se již zdály být zcela prosty citu, který v nich na moment spatřil.

Kostra byl mrzutý, že i na pouhou chviličku dal Spockovi možnost, aby odhalil emoce, kterých se bál i on sám. Pozoroval vulkáncovu nerozhodnou tvář, dokud se ten nezvedl a nepomohl mu na nohy. Pak na sebe opět chvíli zírali. Nakonec si Spock oblékl uniformu a beze slova odešel. McCoy ještě moment hleděl na místo, kde před chvíli vulkánec stál, načež si uvědomil, že by asi měl něco dělat. Odešel tedy, jak měl před časem v plánu, do laborky.

,,Jime," oslovil Spock svého milence, jakmile vešel do jeho kajuty. Musel s ním nutně mluvit.

,,Jdeš jako na zavolanou," usmál se letmo Jim, ale na tváři se mu rýsovala starost. Zřejmě i on měl něco na srdci.

Spock zvědavě pozvedl obočí a čekal, co mu kapitán poví. Pozoroval, kterak se k němu Jim přiblížil, vrásky ve tváři stále jásnější. Skutečně jej něco trápilo.

,,Je něco špatně?" pohladil jej jemně po hladké tváři vulkánec.

Kapitán se na něj zamyšleně, ale potěšeně podíval. Moc rád se nechal hladit. Ale teď se nechtěl poddat Spockovu kouzlu, potřeboval s ním něco vyřešit.

,,Mám starost o Kostru," řekl prostě, jakoby se tím vše vysvětlilo.

,,V jakém ohledu?" chtěl znát Spock podrobnosti. I jeho McCoy velmi znepokojoval a zdálo se, že to kapitán vnímá stejně.

,,Je neurotický, abnormálně podrážděný, chvíli se pak zase tváří, jako by si chtěl hodit mašli." začal Jim rázovat po místnosti.

Vulkánec jej klidně sledoval a porovnával své a Jimovy poznatky o doktorově chování.

,,Dovolil bych si zmínit i jeho nervozitu. Asi se oba shodneme, že doktor McCoy není schopen přílišného ovládání svých emocí, ale dnes jsem pojal podezření, že se snaží něco pečlivě skrýt," vložil se do spekulací.

Jim se zastavil na druhém konci místnosti a podíval se na přítele.

,,Dnes?" zeptal se.

Spock přikývnul.

,,Když jsem se mu dnes podíval do očí, viděl jsem strach, který se mísil s tím, čím je stále obdařen tvůj pohled, Jime," pronesl vážně.

Kapitán svraštil obočí, ale kvůli starostem o Kostru mu hlava pracovat nechtěla.

,,Čím, Spocku?" vypustil otázku z úst, ale vzápětí mu to došlo. Vzpomněl si totiž na včerejší večer, kdy byl s Kostrou na ošetřovně. Obočí mu nevěřícně vylétlo vzhůru, ale když na Spockově tváři uviděl pobavený výraz, bylo mu jasné, že se ve svém úsudku nemýlí.

,,Ty myslíš, že..." nedokončil větu a vzpamatovával se z mírného šoku. ,,Ale proč, jak, kdy...?

,,Ani na jednu z tvých otázek odpověď neznám, ale měl bych nápad," oznámil vulkánec. Věděl, že za příští větu se mu asi Jim vysměje, ale musel to navrhnout. V McCoyových očích bylo tolik lásky, až se z toho téměř třásl. Přestože se s doktorem častokrát přel, i on k němu jisté sympatie choval. A podobně vlastně započal i jeho vztah s Jimem...

,,Chceš se vyspat se mnou i s Kostrou," konstatoval kapitán. Znal svého prvního důstojníka jako své boty a odtušil, co se mu honí hlavou.

,,Asi bych volil jiná slova, ale v podstatě jsem měl právě tohle na mysli," souhlasil Spock a pozoroval, jak se na Jimově tváři rozlévá úsměv. ,,Vypadáš, jako by jsi po tom toužil již delší dobu."

,,To ani ne," postavil se kapitán natěsno k vědeckému důstojníkovi. ,,Jenom mě ta myšlenka na dvě těla, stočená kolem mne, rajcuje. Samozřejmě se i já rád stočím okolo vás obou," usmíval se svůdně Jim.

Spock polknul. Nemohl popřít, že ho představa nelákala. Právě naopak.

,,Jak to chceš udělat?" zeptal se Spock, snažeje se skrýt v nitru klíčící vzrušení.

,,Tak krásně nedočkavý..." zapředl kapitán. ,,Něco vymyslíme. Ale určitě bychom si to měli na večer nacvičit."

Vulkánec horlivě souhlasil a bez otálení Jima obejmul, načež se přisál na jeho rty. Kdepak, příprava se nesmí zanedbat.


Past na doktora 2. část

12. února 2013 v 15:12 | Archea Majuar |  Past na doktora

Past na doktora

Prostředí: Star Trek

Pár: James T. Kirk/Spock, Leonard McCoy/?

Rating: + 15


A/N: Druhá část, třetí tady bude v pátek. Je o něco kratší, taky se toho moc neděje, ale... to příjde ;)

Lebel: Jaj, je mi líto tvých nehtů :D Příště se polepším a nenechám tě čekat tak dlouho :)

Kostra se probudil v rozladěné náladě. Třeštila mu hlava, ale více jej popouzelo to, v jakém stavu byly jeho spodní partie.

Copak jsem nějaký nadržený mladík?

Povzdechnul si a zprvu jej napadlo, že to rozchodí, popřípadě si dá ledovou sprchu. Ovšem v tu chvíli mu vytanul na mysli zážitek z ošetřovny. Před očima mu prolétl Spockův slastný výraz, když jej Jim laskal a neubránil se myšlence, jaké by to bylo, kdyby se jej jeho přítel také takto dotknul...

Znechuceně se nad sebou ušklíbl. Takhle by uvažovat neměl. Je to jejich vztah, on se to toho nemůže míchat. Už takhle sám balancuje na tenkém ledě. Kašlal na předpisy flotily, ale dokáže se Spockovi a Jimovi ještě někdy podívat do očí? Bude s nimi moci mluvit, aniž by si přitom nepředstavoval, co ti dva spolu před deseti minutami zrovna dělali?

Bolestný sten vyšel z doktorova hrdla. Zjistil, že jakékoliv pomyšlení na ty dva mu způsobuje muka. Cítil, jak jeho erekce stále tvrdne.

Tohle už sprcha nespraví, rezignoval McCoy a dopřál si jednu rychlou ruční práci. Až poté se dopotácel do koupelny. Když ji opustil, připadal si už více jako vážený doktor než nechutný šmírák, ale stále se necítil příliš dobře. Jednak nebylo správné, že byl svědkem tak důvěrného aktu, a druhak nebylo správné, že jej to vzrušilo jako snad ještě nic na světě.

Jakmile Kostra dorazil na ošetřovnu, aby zkontroloval pacienta, byl jeho strach pryč. Sakra, je přece doktor, musí být schopný vyšetřit kohokoliv. Bez okolků Spocka pozdravil, seznal, že je již v naprostém pořádku a téměř jej z místnosti vyhodil.

Oddechnul si. Tohle zvládnul dobře. Neměl se sebou problém, dokud měl na čem pracovat. Ale po obědě se začal nudit, takže jako vždy zamířil na můstek. Sice se mu příliš nechtělo, ale Jimovi by určitě přišlo divné, že ho nepřišel navštívit.



Kostra si během dalšího týdne prošel peklem. Neměl žádný problém potkat samotného Jima a mluvit s ním, totéž se Spockem, ale jakmile byli v jedné místnosti oba dva...

Vybavila se mu scéna z jídelny. Šel s Jimem na oběd, ale narazili tam na Spocka. Kapitán si neomylně sedl vedle vulkánce a McCoyovi nezbývalo nic jiného, než se snažit předstírat, že nevidí jejich nadšení ze společného kontaktu. Když šel jídlo odnést, moc dobře si všimnul, že jeho přátele jsou k sobě natisknutí stehny a při každém pohybu se otírají rameny.

Doktor se ve své kajutě svalil na postel. Dělalo se mu ze sebe špatně. Byl si jistý, že by jim měl vztah přát, oba si lásku zasloužili, ale copak to šlo, když tím tak trpěl? Každou noc se mu zdály neuvěřitelně perverzní sny a ráno se budil s bolestivou erekcí. Občas se mu stalo, že ztvrdnul i během dne. Ale ani tohle nebylo nejhorší.

Cítil se jako pod vlivem nějakého kouzla. Stále více si uvědomoval, jak strašně moc touží po tělech obou mužů. Záviděl jim, že se mohou jeden druhého beztrestně dotýkat, záviděl jim jejich lásku. Moc ji chtěl sdílet s nimi, ale věděl, že to nejde. A to jej neskutečně frustrovalo.

Byl stále podrážděný, na všechny štěkal, nikoho na sebe nenechal sáhnout, prostě se s ním nedalo vyjít. Ale Kostra si nemohl pomoct. Sám nevěděl, jestli více chce jejich lásku nebo jen sex. Na stavu mu ani moc nepřidávalo zjištění, že touží po mužích, což se mu ještě nikdy nestalo. Přišlo to tak rychle...

Přemýšlel i nad nějakou látkou, kterou by se přiměl ke klidu, ale nebyl hloupý. Tyhle věci bývají návykové a stejně by jeho problém nevyřešily. Kostra začínal být zoufalý.

Roztřesenou rukou si promnul obličej. Co mu byl platný seminář z psychologie, když si není ani schopen přikázat, aby na ty dva nereagoval. Ale tělo ho neposlouchalo, žilo si svým vlastní životem a chtělo jen jedno. Totiž, dva, dva jeho přátele. Chtěl je oba najednou, samotní pro něj přitažliví zatím nebyli, ale to bylo jen otázkou času. Fancinoval jej ten cit, který k sobě chovali a šíleně a hrozivě chtěl být jeho součástí.



O pár mučivých dnů později seděl Kostra ve své kajutě a pesimisticky si projížděl směrnice Hvězdné flotily. Zajímalo ho, jaký je trest za sexuální obtěžování důstojníka. Cítil se jako prašivý pes. Frustrace pomalu přecházela k pocitu málocennosti, ale zatím se držel. Nebyl slaboch a depresím nepodléhal, ovšem jeho nálada se stále zhoršovala.

Podíval se na hodiny. Požádal Spock a Jima, aby k němu společně přišli, že jim chce něco říct. Nejprve uvažoval o tom, že se jim přizná, že je společně nechtěně viděl, ale teď už se mu to jako dobrý nápad nezdálo.

,,Sakra, měl jsme si to líp promyslet," bouchnul pěstí do stolu, načež zabzučel intercom. Kapitán s vědeckým důstojníkem čekali přede dveřmi. Neměl na výběr, musel je pustit dovnitř.

,,Kostro, copak jsi mi chtěl sdělit zajímavého?" zeptal se s úsměvem Jim. Jeho přítel se už delší dobu choval velmi vznětlivě a snažil se být přívětivý. Snad jej to brzy přejde.

Spock neříkal nic, jen se mlčky na doktora díval. Zkoumal každý jeho pohyb. I on zaznamenal změnu McCoyových reakcí, které byly stále iracionálnější.

Kostrovi to v hlavě šrotovalo. Definitivně zavrhnul, že by jim řekl, že o nich ví. Nakonec jej osvítilo a uvědomil si, že nastal čas, aby zkontroloval fyzický stav obou důstojníků. Zkoušky musely být prováděny každé dva měsíce a teď mu přišly vhod.

,,Večer tě, Jime, čekám na ošetřovně. Máš fyzické přezkoušení a vy, Spocku, je máte na programu zítra ráno," oznámil jim. Pochválil se, že i rozvrh dokázal sestavit tak, aby oběma účastníků vyhovoval.

Kapitán a Spock se na sebe podívali a Kostra si byl jistý, že cítil proud jejich myšlenek.

,,Dobře, v osm tam budu," řekl Jim a otočil se k odchodu.

,,Příjdu v sedm," kývnul Spock a následoval svého kapitána.

Jakmile odešli, tak si doktor oddechnul. Už začínal vnímat známé pnutí v kalhotách. Zavrtěl nad sebou hlavou a naštvaně stisknul zuby. Mysl mu stále omílala slova jako nadržený, perverzní a zvrácený.

Tahle by ale měla patřit spíše nějakému studentovi, ne zkušenému doktorovi ve středních letech!

Když se trochu uklidnil, vypnul počítač a vydal se na ošetřovnu, aby mohl připravit test pro Jima.


Shledání v hloubi duše 2/2

9. února 2013 v 15:28 | Archea Majuar |  Setkání v hloubi duše

Shledání v hloubi duše 2/2
Autor: Sara a Singer
Překlad: Archea Majuar
Prostředí: Star Trek
Pár: James T. Kirk/Spock
Rating: + 18

A/N: Druhá část :) Největší práci mi dalo rozhodování se, zda slova vulkánského rituálu mám nechat tak, jak byla přeložena pro seriál, nebo se je pokusit obměnit. Původní mi totiž neznějí příliš libozvučně , ale po dlouhém zvažování jsem je nakonec použila. Prostě jsem nenašla vhodný ekvivalent. V nejbližší době plánuji přidat druhou část mé povídky Past na doktora, ale chystám se i překládat další povídku z pera Sary.

kitty: Jsem ráda, že se povídka líbí :)
el: děkuju :)


Jim byl zpět u reaktoru, Spock mu umíral před očima. Znovu pocítil psychickou, duševní bolest z ničení jejich pouta ve chvíli, kdy Spock vydechl naposled. Šok z šílené síly oné bolesti je zasáhl oba.

,,Ne, neopouštěj mě!" křičel některý z nich, možná i společně.

Vzpomínky se přeskupily, a pak znovu, chaoticky vířily, spojovaly jejich zážitky dohromady, viděli krupobití emocí z jejich setkání. Skrz to všechno dokázal Jim vnímat Spockovu životní sílu, která stále zela za zdí mučivé agónie.

,,SPOCKU!"

Jim ho nemohl najít, ale potřeboval ho cítit víc než kdy jindy, ale jeho mysl byla tak neuspořádaná! Uvědomil si, že bariéry, postavené léčitely, se nyní hroutily. Spockova nechráněného ducha napadal chaos, pohřbíval a polykal ho jako písešná bouře na Vulkánu.

,,Jime?"

Kirk zavrčel a snažil se proti víru bojovat. Jeho aura vzplanula mocným odhodláním. Podíval se na své nahé metafyzické tělo, ale prudký jas jej oslepil. I tak natáhnul ruku doprostřed chaosu.

,,Spocku, chytni se!" křičel a zoufale se snažil rozhlížet, ale nic neviděl. Jen bouři. ,,Spocku!"

A pak něco spatřil. Modrou jiskru... rostla...rozeznal, že to není jiskra, ale modrá ruka, která se blíží k jeho vlastní. Natáhl se, jak nejvíce mohl. Pak se objevila Spockova tvář, fialové plameny zazážily v jeho očích, když se jejich dlaně setkaly.

,,Našel jsem tě, t'hy'la."

Spock se vytáhnul nahoru a obestřel je klid. Bouře konejšila jejich duše... silné jako mocné pilíře, zlaté, blankytné a spoutané.

Bolestná prázdnota uvnitř obou byla zaplněna řítícím se proudem lásky, potřeby a sounáležitosti, která mezi nimi hlasitě burácela. Kirk cítil, jak se přerušené pouto obnovuje, toužil po Spockovi, jenž se nacházel v záři extáze.

Jimova láska, touha, vášeň, obdiv i respekt prolétaly jeho myslí...šachová partie, zranění na Gamma Triaguli IV, Kirkovo vyznání lásky, Spockův odjezd na Gol, V'Ger, radost z prvního milování...

Objevily se další nové vzpomínky... když sevřel Jimovu ruku na ošetřovně, dovolená na Vulkánu, úžasný večer v domě v San Franciscu... úlomky minulosti vířily stále rychleji a Spock už si nebyl schopen uvědomit, kdy se něco z toho stalo. Jim se nikdy nedozví, kdy si vzpomněl na vytvoření prvního pouta...

Pomalu ukončovali spojení myslí. Jim otevřel oči a podíval se na Spocka. Černé řasy pokrývaly slzy. Koutky Jimových očí se zkroutily v lehkém úsměvu, přestože rovněž plakal. Přes pouto mu poslal impulz lásky, až Spock zalapal po dechu a v nadšení přivřel víčka.

Jim tiše promluvil:

,,Ode mně odloučený i neodloučený."

,,Nikdy a stále dotýkaný i nedotýkaný," dokončil Spock ritutální slib. Jeho oči putovaly po Jimově tváři.

,,Od chvíle, kdy jsem tě spatřil, jsem věděl, že bys měl být můj. Byl jsem k tobě přitahován, i když bylo bolestivé, mít tě blízko sebe. Teď už rozumím, proč to tak bylo."

,,Bolestivé? To je mi líto," zavřel Kirk oči.

Když ucítil horkou dlaň, jemně hladící jeho tváře, otevřel je.

,,Nelituj, Jime. Ztratil jsi mě stejně, jako já ztratil tebe," zavrtěl Spock mírně hlavou a přejel prstem po Kirkových rtech. ,,Hodně jsem trpěl, ale myslím si, že ne více než ty. Nevěděl jsem, co jsem ztratil, alespoň ne, že to bylo něco tak... intimního."

Spock přitisknul své rty na Jimovy. Jemný, měkký polibek skončil dříve, než stačil Jim zareagovat.

,,Miluji tě, můj t'hy'la." promluvil a oči se mu zalily slzami, když Jim odpověděl.

,,A já miluju tebe."

Spock Jima políbil znovu, dlouze a hluboce. Kirk se naklonil blíže. Pocítil obrovský příval radosti, když Spock pootevřel ústa a jejich jazyky se dotkly. Náhle a okamžitě byl zcela tvrdý. Zasténal, aniž by přerušil polibek, povalil Spocka na deku a natisknul se na jeho bok.

Jedna ruka se dala do sundávání Spockova kabátu, zatímco druhá se natáhla k jeho hlavě a dotkla se jeho špičatého ucha. Spock vydal krátký hrdelní zvuk a přesunul dlaň na Jimův bok, pak mu vjel pod svetr až na jemnou pokožku.

Teplé prsty doprovázené studeným vzduchem donutily Jima se ostře nadechnout, takže musel ukončit polibek.

,,Spocku, bude ti tady zima. Měli bychom..." nedokončil větu. Místo toho hlasitě vzdychnul, jelikož Spock právě stisknul jeho bradavku.

,,Zahřeješ mě, t'hy'la," zavrněl Spock a stvrdil svá slova polibkem, jenž vyslal zachvění do celého Jimova těla. Kirk zasténal a pokračoval v líbání. Hladověl po Spockových ústech celé měsíce a teď si připadal jako na hostině.

Pomohl Spockovi se posadit, pak mu sundal kabát, na chvíli přerušil spojení rtů, a rolák. Přejel prsty po jeho hrudníku, od klíčních kostí až k opasku jeho kalhot. Na pohled jen lehké pohlazení, ale Spock se pod dotekem svíjel a hlasitě sténal. Kirk se nad neočekávanou reakcí usmál a celý pohyb ještě jednou, velice pomalu zopakoval, ale tentokrát svým jazykem. Vychutnával si chuť a pocit ze Spockovy kůže, zdála se měkčí než kdysi.

,,Oh, Jime," vykřikl Spock. Jeho ruce svíraly deku pod nimi, bojoval o sebekotrolu. Jim škádlivě okusoval kůži kryjící žebra a občas i bradavky. Pokaždé, když lehce kousnul nebo štípnul, Spock zasténal a zvrátil hlavu.

Jim se s úsměvem odtáhnul, jednou rukou se podpíral a druhou přejížděl po Spockově břichu. Mohl cítit, jak Spock lapá po dechu, záškuby pod jeho dlaní mu to jasně dávaly najevo. Naklonil se a olíznul jeho ucho od lalůčku až ke špičce, mezitím sklouznul dlaní z chvějícího se břicha na kalhoty, pod kterými se napínal tvrdý penis.

Vulkánec pozvedl boky, aby se mohl více dotknout Kirkovy ruky, z úst mu vyšel chraplavý výkřik. Jim opustil lákavé ouško a přesunul svá ústa nejprve na krk, pak se chvíli zdržel u klíčních kostí, zasypával polibky celý černými chloupky porostlý hrudník. Každý dotek, každé líznutí i každý polibek vymámil ze Spocka zasténání, zasupění nebo kočičímu podobné mňouknutí.

Zvuky dráždily Jim k nepříčetnosti, náhle chtěl prostě víc. Prudce se posadil, ztrhal z obou veškeré oblečení a celým tělem zalehl svého milence. Oba hlasitě zavzdychali z nadšení, že se jejich těla dotýkají kůže na kůži. Bezmyšlenkovitě se otírali jeden o druhého. Velmi rychle Spock vykřiknul, jeho penis zapulzoval a proud spermatu pokryl jejich břicha.

Jim se silně kousnul do tváře, aby se podařilo vlastní orgasmus oddálit. Posbíral trochu horké tekutiny, potřel jí svou erekci a začal Spocka připravovat. Sevřel svůj trvdý penis a přinutil se ovládat. Bez ohledu na to, že se znají již dlouhou dobu, tohle tělo ještě nikdo sex nemělo. Snažil se být co nejvíce pečlivý, ale jen do té doby, než Spock znovu hlasitě zasténal a natlačil se proti jeho prstům.

Kirk zaskučel, zvedl Spocka na kolena, trochu mu roztáhnul nohy a zasunul žalud své erekce do Spocka. Téměř ihned jej přemohlo teplo a těsnost, ale přiměl se vstoupit pomalu. Konečně byl až po kořen uvnitř. Podíval se dolů na Spockovu tvář, v níž se zračila vášeň. Vytáhl se a prudce přirazil.

Spock se pohyboval v Jimově mysli, jako se on pohyboval v jeho těle. Sdíleli své pocity, obklopovali se vzájemnou láskou, která byla stejně hluboká jako bezedný oceán. Jim cítil, jak znovu a znovu proniká do Spocka, ale zároveň vnímal, že je sám naplňován. Cítil vlastní vzrušení, ale i to Spockovo. Slast se násobila a proudila skrz pouto.

To bylo na Jima moc, už to nemohl psychicky ani fyzicky vydržet. Jednou, dvakrát do Spock přirazil a zakřičel milencovo jméno.

Vnímal, že se pod ním vulkánec zachvěl a znovu se zvířecím řevem vyvrcholil. Jimem projel silný třas a orgasmus pohltil i jeho.

Odpočívali každý ve své vlastní mysli i těle, jejich duše se léčily přívalem energie a chutí žít, který se mezi nimi vytvořil. Pomalu se vzpamatovávali a přitulili se k sobě. Slova nebyla nutná, vše, co potřebovali vědět, proudilo jejich poutem.

Když Jim postřehnul Spockovu snahu netřást se zimou, vstal a přihodil do ohně dřevo. Spockovy vřelé hnědé oči jej sledovaly, kterak sbárý oblečení a pak je oba čistí měkkým hadříkem. Vulkánocvy břišní svaly se pod dotekem stáhly.

Kirk se usmál, vstal a začal se oblékat.

,,Spocku, nikdy jsi nebyl tak citlivý jako dnes."

Vulkánec přikývnul a vzal do rukou košili, ale neobléknul si ji.

,,Vskutku. Podnebí Genesis seznávám vlídnějším než to na Vulkánu," posunul se blíže k ohni, aby se zahřál. ,,Myslím si, že dříve byla má kůže otrlejší díky slunci, větru a blízkosti pouště."

Jim se posadil za Spocka a obtočil ruce kolem jeho boků. Pak líně přejel prstem po jeho hrudníku, čímž ze Spockova hrdla unilo slabé zasténání.

,,Líbí se mi to," usmál se Jim.

,,Mě taky, slast je velmi příjemná," souhlasil Spock, položil si hlavu na Jimovo rameno a klidně v jeho náručí odpočíval.

Jim si přitáhnul svého milence co nejblíže k sobě a jeho duše byla naplněna Spockovou i jeho vlastní radostí. Poslal mu na oplátku vlnu lásky, na kterou mu vzápětí Spock odpověděl. Rozhlédl se po domě a žasl nad tím, jak náhle ožil. Téměř vřel pozitivní energií. Všechno bylo tak, jak mělo být.


Shledání v hloubi duše 1/2

5. února 2013 v 12:20 | Archea Majuar |  Setkání v hloubi duše
Shledání v hloubi duše 1/2
Autor: Sara a Singer
Překlad: Archea Majuar
Prostředí: Star Trek
Pár: James T. Kirk/Spock
Rating: + 18

A/N: Podle mě zatím nejkrásnější povídka na ST, jakou jsem kdy četla. Sama nevím, čím mě tak pohltila, ale pro mě je prostě dokonalá. Druhá část tady bude během soboty.


Jim Kirk seděl na podlaze před krbem, pažemi si tiskl kolena k hrudi. Byl ztracen ve své samotě a bolesti, stěží vnímal plameny, jež mu tančily před očima. Nacházel se v Iowě, kde doufal, že unikne agónii. Instinktivně se vydal sem, domů, na farmu. A občas mu to i pomohlo.

Spock byl naživu, obnoven na Genesis rituálem fal-tor-pan. V okamžiku, kdy jeho katru vložili zpět do těla, Kirk pocítil žhnoucí jiskru ve své mysli. Nic v jeho životě se nedalo srovnat s tím, jakou radost pocítil, když Spocka oživili. Ale vzápětí byl skolen oslepující bolestí, způsobenou uzavřením pouta ze Spockovy strany. Připadal si, jakoby krvácel. Krvácel jeho život i jeho duše, která byla roztržena hlubokou prázdnotou. Jen díky dřívějším lekcím mentální disciplíny se dokázal vzpamatovat a přežít další dny, hodiny, minuty...

Vrátili se na Zem, vrátili čas a zachránili velryby. Zachránili všechny. Opět byli přáteli, těšící se ze své společnosti.

Jen přátelé. Jen těšící se. Kirk položil hlavu na kolena, zadržuje příval slz. Sakra, měl by být šťastný. Spock byl naživu.

Chtěl, potřeboval jej zpět nejen jako přítele, ale nemohl ho do ničeho nutit. Věděl, že kdyby o to Spocka požádal, dovolil by mu to... Otřásl se. Nechtěl, aby mu bylo dovoleno milovat Spocka, aby se s ním mohl vyspat, jen díky nesmírné vulkánské toleranci. Potřeboval, aby po něm Spock použil stejně tak, jako on toužil po Spockovi. Někdy pro něj bylo nesnesitelné stát v jeho blízkosti, aniž by se jej mohl dotknout. Jeho duši naplňovala nicota.

Zvedl hlavu a rozhlédl se po pokoji. Dům byl velký a prázdný. Mrtvý. Jediné světlo, jediný zdroj tepla, oheň, se nacházel před ním.

Přešel k oknu a pozoroval sníh, pokrývající pozemky přilehlé k farmě. Po delším pozorování spatřil výrazné jiskry, které signalizovaly transportujícího se člověka. Ještě než se postava plně přenesla, rozeznal Spocka.

Spěchal ke dveřím a jakmile je trhnutím otevřel, už křičel:

,,Spocku, pojď dovnitř než zmrzneš!"

Bolestivá směs euforie a smutku se přelila přes jeho srdce i oči.

Spock rychle dorazil do domu, ramena strnulá a dech roztřesený z mrazu.

,,Admirále, jsem rád, že jsem vás tady našel."

Jim nechal nepříjemnou zimu za dveřmi a zeptal se:

,,Je nějaká pohotovost? Proč jsi mě nekontaktoval přes komunikátor?"

,,Žádná pohotovost," zavrtěl hlavou Spock. "Přál jsem si s vámi mluvit."

Kirk pozvedl oči a zadíval se do Spockových.

,,Co pro tebe můžu udělat?"

Snažil se, aby v jeho hlase nebyla poznat ta spousta naděje, kterou jeho srdce přetékalo. Zavedl Spocka k ohni a přizval jej, aby si k němu přisedl na bavlněnou deku.

,,Promiň, nečekal jsem návštěvu a nezapnul topení. Mám tady jenom oheň."

,,Přijatelné," poklekl vulkánec na deku a pohlédl do plamenů. ,,Admirále... Jime, chtěl bych vědět, jakou povahu měl náš vztah před mou smrtí."

Dech se zadrhl v Kirkově hrdle, v hlavě se mu vynořily vzpomínky na umírajícího Spocka a na bolest z hroutícího se pouta, které bylo násilím přetrženo. Tiše vydechl. Zdálo se, že to Spock nepostřehnul.

,,Když byla katra vložena do mého těla, okamžitě jsem tě ucítil. Věděl jsem, kdo jsi, ačkoliv o svých rodičích jsem nevěděl nic. Léčitelé mi pomohli obnovit některé vzpomínky, ale hodně jsem jich ztratil. Věřím, že jsou ukryté hluboko v mé mysli a na povrch vystoupí až ve chvíli, kdy budu plně schopen si uvědomit jejich podstatu."

Jim se bál. Ne Spocka, který by mu nikdy neublížil, nikdy by ho úmyslně nezranil, ale své vlastní potřeby a vlastní touhy. Bál se naděje, která by jej mohla zranit jako ostrý nůž.

,,Pamatuješ si něco o nás? O mně?"

,,Vím, že se známe 20,68 let," odpověděl pomalu Spock a zavřel oči. Sepnul před sebou prsty, ponořil se do svých vzpomínek. ,,Přišel jsi na Enterprise, udělil jsem ti vstup na palubu... Pamatuju si na incident s Tholiany..." odmlčel se a pohlédl na Kirka. ,,Vzpomínám si, jak jsem si myslel, že jsem tě zabil na Vulkánu..."

Jim mu oplácel pohled, aniž by mrknul. Cítil napětí ve všech svalech, nutil je, aby zůstaly v klidu.

,,Tohle je všechno, co si pamatuješ, Spocku?"

,,Mohl bych pronést přesné záznamy o každé misi, Admirále..." zarazil se Spock. ,,Ale..."

Kirk pozoroval Spockův obličej a i z téměř nepostřehnutelných změn v jeho výrazu dokázal na milované tváři poznat frustraci.

,,Ale co?" zašeptal měkkce.

Nekonečně dlouho Spock mlčky seděl.

,,Ale... Cítím, že nejdůležitější část mé minulosti patří mezi ty vzpomínky, ke kterým se stále nemůžu dostat. Byl jsem varován, že bych si mohl způsobit zranění, pokud bych se je moc snažil vyvolat. Avšak, pokud bys mi s tím pomohl, mohl bych si všechno vybavit bez rizika."

Jim tiše přemýšlel. Spock jej žádal, aby dal své bolesti hlas, aby mu řekl, jak je pro něj těžké žít s křičící prázdnotou ve vlastním srdci.

,,Udělám to," řekl Jim, který stejně neuvažoval o tom, že by odmítnul. ,,Ale prosím rozuměj, že náš vztah nemusí být úplně stejný jako ten, který jsme měli dřív. Nechci po tobě nic, co mi nejsi ochoten dát."

Spock pozvedl obočí.

Jim se zhluboka nadechnul, promnul si prsty oči a vydechnul. Pak sputil ruce zpět do klína a vážně promluvil.

,,Po čtrnáct let jsme spolu sdíleli pouto."

Spockova ramena sebou škubla a jeho oči se rozšířily.

,,Jsi můj t'hy'la a já byl tvůj..." stékala Jimovi slza po tváři. Spockovi se zachvěly prsty, ale Jim ji rychle setřel sám. ,,Naše pouto bylo silné. Jednou jsi mi řekl, že jsme skoro jako jedna duše ve dvou tělech. Milování s tebou..." odmlčel se Jim, trochu se uklidnil a pokračoval. ,,bylo pro mě stejně důležité jako dýchání nebo stravování. A myslím, že i pro tebe. Miloval jsi mě."

Ztichnul. Nestaral se o slzy, které teď jedna za druhou tvořily mokré cesty na jeho tváři. Přitisknul si kolena k hrudi, aby na ně mohl položit hlavu a objal se pažemi, jakoby chtěl zahřát chlad ve svém nitru.

,,Matka mi jednou řekla, že vzpomínky bez emocí postrádá smysl," zašeptal Spock. ,,Řekl jsi mi o citech, které jsme k tobě choval, ale ztratil jsem je. Stěží znám význam těch slov," sevřel dlaně v pěst. ,,To je nepřijatelné. Má rovnováha je pryč, ničí mě to. Musím být tím, kým jsem býval," podíval se Spock do ohně. "Ale nevím jak."

,,Co by se stalo, kdybychom zkusili splynutí myslí? Bylo by to nebezpečné?" zeptal se Jim jemně.

Spock se na něj podíval z pod přivřených víček.

,,Možná. Nejsem úplně zdravý a má mentální disciplína není tak dobrá. Oba nás to může zranit," sepjal Spock ukazováčky a opřel si o ně bradu. ,,Osobně jsem ochoten ten risk akceptovat. Tento polovičatý život je pro mě nesnesitelný."

Jima ničilo, jak neomaleně Spock mluví o vlastní bolesti. Přiblížil se k němu a lehce se dotkl jeho dlaní.

,,Udělám pro tebe cokoliv, Spocku."

Vulkánec přikývnul a téměř přiložil prsty na určitá místa na Jimově tváři, ale pak zaváhal.

,,Jime, já... mám strach."

Pohled oříškových očí se ponořil do tmavších.

,,Já taky. Udělej to," přitisknul Jim hlavu proti Spockových prstům. Ten se zhluboka nadechnul, zavřel oči a pronesl tradiční frázi.


Past na doktora 1. část

1. února 2013 v 17:32 | Archea Majuar |  Past na doktora
Past na doktora

Prostředí: Star Trek

Pár: James T. Kirk/Spock, Leonard McCoy/?

Rating: + 15


A/N: No, uvidíme, co se z toho vyklube :D


Jim Kirk netrpělivě postával na chodbě. Čekal, až Kostra odejde spát. Ještě nikomu neřekl o svém vztahu se Spockem, přestože spolu byli už více než měsíc. Neskutečně nádherný měsíc... Měl výčitky svědomí, že o svém milenci nepověděl ani McCoyovi, strach z prozrazení mu ale nedovolil postupovat jinak. Nechtěl, aby se o nich šuškalo na celé lodi. Nesměl mít sexuální vztah se svým prvním důstojníkem. Kostra by se k tomu nejspíše postavil rozumně, ale co kdyby mu ujela pusa... Třeba Chapelová by to nesla velmi těžce, ušklíbl se Kirk při pomyšlení na zdravotní sestrou, která nad Spockem slintala vždy a všude.

A proč čekal na chodbě? Spock se před hodinou vrátil s výsadkem na loď. Měl ránu na hlavě od nějakého nedůtklivého domorodce. Nic závažného, ale dle doktorových slov musel strávit noc na ošetřovně. A Kirk se mu ji rozhodl zpříjemnit.

Konečně, protočil oči, když McCoy opustil ošetřovnu. Nechal přítele zajít za roh a pak se vydal za Spockem. Našel ho, jak klidně leží na posteli a zírá do stropu. Ovšem když postřehl přítomnost svého kapitána, lehce se nazvedl a přívítal jej pozvednutým obočím.

,,Jak se cítíš?" zeptal se jej Jim.

,,Jsem v pořádku. Netuším, proč McCoy tak trval na mém pobytu zde," odpověděl vulkánec lhostejně. Jim na něm jasně viděl, jak se musí přemáhat. Tušil, že by jej nejraději obejmul namísto toho, aby tady tlachal o své modřině (nevím, jestli vulkánci mají modřiny. Když mají zelenou krev, tak se jim možná dělají zeleniny, nevím...). Kapitán se jej rozhodl netrápit dalšími otázkami a přisedl si ke Spockovi na postel.

Chvíli se díval do krásný hnědých očí, byl fascinovým tím, kolik emocí se v nich míhalo na rozdíl od tváře, která byla téměř bezvýrazná. Láskyplně vjel prsty Spockovi do vlasů, jemně jej hladil a usmíval se nad tím, jak vulkánec slastně přivřel oči. Od té doby, co spolu udržovali poměr, se stal Spock až podivně přítulným, což se Jimovi velmi zamlouvalo. Rád se svého milence dotýkal, kdykoliv k tomu měl příležitost.

Sjel prsty ke špičatému uchu a lehce promnul jeho konec. Vymámil ze Spocka slabé zasténání, které zmizelo mezi Jimovými rty, jež se k němu právě přisály. Kapitán jej líbal pomalu, vychutnával si pocity, vyvolané vzájemnou blízkostí. Znovu pohladil vulkáncovo ucho, až se jeho majitel zachvěl. Ovšem Jim mu nezůstal nic dlužen. Když jej Spock lehce kousnul do rtu, třásl se už také.

Oba vnímali, že hladina vzrušení stoupá, ale Spock si nebyl jist, jestli je ošetřovna vhodným místem pro...

,,Jseš si jistý, že je to tady bezpečné?" zamumlal mezi polibky.

,,Copak? Bojíš se, že spadneš z postele?" mručel rozverně Jim. ,,Neboj se, Kostra šel spát, nikdo sem nepříjde."

,,Z 92,7% máš pravdu..." více méně souhlasil Spock, ale přesto se ještě chvíli nemohl zbavit pocitu nebezpečí. Ale když mu Jim sundal triko a dotkl se chladnýma rukama jeho hrudníku, nejen Spockovy obavy se rozplynuly.

,,Zatracenej ušatej drzoun," nadával cestou do své kajuty doktor McCoy. ,,Když mu řeknu, aby zůstal na ošetřovně přes noc, tak tam taky zůstane. To, že je vulkánec přece neznamená, že pro něj neplatí stejná pravidla jako pro ostatní pacienty."

Spock jej svou neochotou k ošetřování vážně vytáčel. No, on jej vytáčel skoro vším, ale tohle Kostru štvalo nejvíce. Dorazil do svého pokoje a usedl k počítači. Chtěl zaznamenat, v jakém stavu se vrátil výsadek, ale bohužel neměl jak.

,,Ty starej osle," oslovil se. ,,Jednou zapomeneš hlavu na piáně."

Podrážděně nad sebou zavrtěl hlavou. Nechal totiž osobní disky členů výsadku na ošetřovně a na svou paměť se, jak vidno, spolehnout nešlo. Nebyl si jistý, jestli by se rozvzpomněl na všechna jména a přesný stav jejich nositelů. S povzdechem vstal ze židle a vydal se zpět na své pracovistě.

Naštěstí to mám za rohem, nechtělo by se mi lozit až na druhou stranu lodi, myslel si cestou.

Vešel na ošetřovnu, tiše posbíral potřebné disky a chystal se znovu odejít. Ale pak jej přece jen přemohla podezíravost, jestli Spock náhodou neutekl. Nahlédnul do vedlejšího pokoje a pohled mu padl na jeho dva nejbližší přátele. Nejprve mu nedocházelo, co se to vlastně před ním odehrává. Proč Jim sedí tak blízko Spocka? Proč jej hladí ve vlasech? A proč se na něj Spock jenom tak dívá a vůbec se neošije?

Až když muži spojili své rty v polibku, přijala jeho mysl odpověď. Kostra s otevřenými ústy zíral, jak Jim líbá Spocka, a jak Spock jeho důvěrnost vítá.

McCoy se musel od výjevu před sebou odvrátit a opřít se o zeď, aby se nesesunul k zemi. Tohle by jej ve snu nenapadlo. Vem čert, že to bylo proti předpisům, ale... Jak mohl Jim přimět Spocka, aby se poddal pro něj tak nelogickém činu, jako byl polibek? Vždyť Vulkánci mají sice partnera na celý život, ale většinou se jej téměř nedotýkají.

Kostra opatrně nahlédl do pokoje, a když uviděl Spockův výraz, když jej Jim hladil po nyní již svléknutém hrudníku, jeho mínění o vulkánci se naprosto změnilo. Jeho oči byly přivřené, z pootevřených úst vycházely steny a při každém Jimově doteku se znatelně zachvěl. Kostra ještě nikdy neviděl Spocka natolik pod vlivem svých emocí.

Tušil, že by se měl cítit nevhodně, když je pozoruje v tak intimní chvíli, ale nemohl si pomoct. Byl fanscinován. Vážně neměl tušení, že by vztah mezi Jimem a Spockem byl více než přátelský. Kapitán se otáčel za každou sukní, nebo spíše ojel vše, co mělo nohy. A u Spocka si až doteď nebyl vědom toho, že by byl ochoten snášet takovou pozornost. Ale očividně ji přijímal velmi kladně, nyní možná i hladově...

Nevěřícně sledoval, jak se Jim naklonil nad Spockovo břicho a začal je zasypávat polibky. Nemyslel si, že by byl Kirk takové něžnosti schopen. Postupoval svými ústy výš, až dorazil ke Spokových pootevřeným rtům, které si vzápětí přivlastnil.

Kostra vysloveně zíral, kterak se Spock pod Jimovými dlaněmi svíjí. Zaznamenal, že vulkánec uchopil jednu z laskajících rukou do své a vsunul ji...

McCoy překvapeně vydechnul. Věděl, co právě přimělo Spock prudce vyrazit boky dopředu. Věděl, proč vulkánec sténá stále hlasitěji. Ale netušil, proč má sakra ruku ve svých kalhotách...

Cítil se jako ve snu, vnímal jen horkost svý tváří, tvrdost ve své dlani a vášeň, jež zaplnila celou ošetřovnu. Ve stejnou chvíli, když Spock zasténal Jimovo jméno a škubl sebou v orgasmické křeči, se doktor McCoy kousnul do ruky, aby se své vyvrcholení rovněž nedoprovodil zvukovým vjemem.

Znovu se opřel o stěnu a přiměl se vzpamatovat. Netušil, co ti dva mají v plánu, ale uvědomoval si, že by mohl být odhalen. Vyplížil se z ošetřovny a v rychlosti se vrátil do kajuty. Tohle musel zapít. Mocně si přihnul z láhve plné brandy. Pak znovu a znovu. Stále měl před očima ten výjev.

Asi jsem se zbláznil, pomyslel si McCoy, načež se svalil na postel a upadl do spánku.