Říjen 2011

XXX. Vyjmečné přivítání

25. října 2011 v 19:48 | Archea Majuar |  Beze Slov
Dva kouzelníci se pevně drželi, nechtěli nechat toho druhého odejít. Příliš brzy byli přerušeni radostným štěkotem běžícího Tesáka pronásledovaného Hagridem. Snape se odtáhl a hluboce se zadíval do zelených očí.
,,Šest hodin v pátek," řekl a ustoupil. Harry se šel přivítat s Hagridem i jeho psem.
Snape prošel kolem brány hradu a náhle si uvědomil, jaké je klidné a krásné odpoledne. Harry je zpátky.
K večeru jej kouzlo upozornilo, že se Harry chystá vstoupit do jeho kanceláře.
,,Ale ale, někdo tady usiluje o okamžité obnovení výuky," pozdravil Harryho sarkasticky.
Harry se zasmál. V ruce nesl malou karbičku.
,,Jak vám mohu pomoci?" zeptal se Snape tiše a pozorně sledoval mladíka.
Harru mu bylíček podal.
Snape pozvedl obočí a stále na mladíka koukal.
Otevřete jej, řekl Harry s plachým úsměvem.
Snape poslechl a vybalil knihu Osvícení od Stephena Kinga.
,,Mudlovská kniha?" zeptal se.
Mudla v knize mluví i o telepatii. Doufám, že se vám bude líbit. Byl to skutečný bestseller a byl i zfilmován Stanleym Kubrickem. Mě se to líbilo. O telepatii je mluveno jako o osvícení.
"Osvícení, osvícení...to se mi líbí," řekl Snape. "Děkuji ti, Harry."
Mladídíkův obličej opět nabral červený odstín.
Není to nic ve srovnání s tím, co jste pro mne udělal nebo mi dal dotkl se mladík perly visící mu kolem krk, ale myslel jsem, že by vás to mohlo zajímat.
,,Vážím si toho, že se mnou zaobírá tolik vašich paměťových buněk," řekl Snape. Zdálo se, že váhá, ale pak také vytáhl malý balíček.
,,Doufám, že vám to pomůže ve světě zvuků." prohodil lhostejně.
Harry se kouknul na krabičku.
Už jste mi toho dal moc, pane.
"Otevřete to, než si to vezmu zpátky," zavrčel Snape netrpělivě.
Harry se posadil na své obvyklé místo a rozbalil dárek. Vypadla z něj hladká kulička. Bylo to umělecké dílo vyrobené z průhledné hmoty.
,,Je to dobrá lupa a také zasilovač zvuků," vysvětlil profesor, přičemž se postavil vedle Harryho. "Jste fascinován světem zvuků a pokud budete mít pocit, že je pro vás nějaký zvuk příliš slabý nebo nezřetelný, tohle vám pomůže."
Oba kouzelníci se na sebe vážně dívali, dokud Harry nevstal a podruhé Snapea objal.
Pak se odtáhl, ale na Snapea se díval. Ten tázavě pozvedl obočí.
Slyším vaši magii. Hučí.
,,Opravdu?"
Ano, hučí.
,,A co vaše?"
Harry mu podal kuličku.
,,Ano, vaše hučí také..."
Snapeovy oči se nehnuly z Harryho tváře. Mladík zrudl a stál jako přibitý. Zvedl ruku, aby se dotknul Snapeových hedvábných vlasů. Profesor položil zesilovač na židli, vzal Harryho za ruku a přitáhl si ho blíž. Nazvájem slyšeli své výdechy. Harry si pomyslel, že hučení magie se zvětšuje. Nějaký šepot jej nutil, aby sebral odvahu...Naklonil se blíž.
Snapeův dech se zrychlil. Vzal Harryho za druhé zápěstí a vypadalo to, že nevěděl, jestli má Harryho odstrčit nebo ne. Jejich ústa se přibližovala, ale pak zaváhal. Harry se pokusil dotknout Snapeůvých rtů, ale ten se odtáhnul. Hleděl na Harryho. Černé oči zářily vzrušením a touhou, milovaly se ty Harryho zelené.
Prosím, zašeptal Harry do Snapeovy mysli.
Harry, zamumla Snape toužebně. Jejich rty byly skoro dojemně blízko.
Harry se odhodlal a překonal vzdálenost mezi Snapeovými a jeho rty. Vysoký kouzelní polibek okamžitě opětoval s hořícím žárem. Jedna jeho ruka se usadila na Harryho zátylku. Topil se ve svěží sladkosti Harryho rtů.
Pak Snape ustoupil a odtlačoval Harryho od sebe.
,,Harry, poslouchej mě...já jsem o více než dvacet let starší...měl by jsi si najít někoho ve tvém věku...někoho, kdo je...zasloužíš si někoho lepšího...jsem, mimo jiné, nepřístupný a složitý."
Vybral jsem si vás, řekl Harry.
,,Ne, já nejsem ten pravý. Harry jdi...prostě jdi."
Ne! Ne, dokud mě nevyslechnete!stál si na svém Harry.
,,Bež!" vykřikl Snape a zvedl hůlku. "Nenuť me, aby tě proklel."
Harry vytáhl svou vlastní hůlku a beze slov použil Expelliarmus. Snapeova hůlka mu přistála na dlani.
,,Jak se opovažuješ!" zašeptal šokovaně Snape.
Harry jej chytil za límec, oči mu planuly.
Jak se opovažuju? Jsem rozhodnutý bojovat za vazbu, kterou jsou mezi námi několik měsíců tvořil. Odmítám to nechat být, když vím, že je mezi námi láska. Já vím, co k vás cítím. Vybral jsem si vás celým svým srdcem, myslí i duší. Naučil jste mne věci, které se slovy vyjádřit nedají. Sakra, já vás miluji, Severusi Snape, a odmítám odejít!
Pustil Snapea, který v zelených hlubinách našel jen čistou pravdu.
,,Jak můžeš žít s někým, jako jsem já, Harry? Můžeš být šťastný? Vybral jsi si dobře?"
Vybral, odpověděl Harry.
,,I s člověkem, který je o dvacet let starší než ty, Harry?"
Ano.
,,Přes všechno, co se stalo, než jses narodil a přes mou minulost?"
Ano.
,,S někým jako jsem já?"
Vy, jen vy.
Harry stále držel Snapeovu hůlku, ale bylo mu to jedno. Snape si přitáhl Harryho k sobě. Mladík zabořil obličej do jeho ramene. Pak se podíval černých očí, hůlku lisovali mezi svými těly.
,,Harry." zachraplal Snape.
Snil jsem o vás. Měl jsme stejný sen znovu a znovu. Bylo tam bludiště plné trní a pokaždé jsem se k vám dostával blíž. Vy jste měl najít cestu ven a já cestu k vám.
,,Říkej mi Severusi, Harry...mohl bych znovu slyšet tvůj hlas v mé mysli?" zašeptal Snape naléhavě.
Severusi.
"Znovu."
Severusi. Miluji tě, Severusi.
,,Takže tvé srdce si ze všech lidí, z tvých přátel, vybralo, že bude milovat mě?"
Ano, tebe.
Vysoký kouzelní vzal Harryho obličej do dlaní.
,,Je tenká hranice mezi odvahou a bláznovstvím, což je pro Nebelvíry typické. Jsi si mnou jistý, Harry?"
Úplně. Zcela. Stoprocentně. A ty mnou? Spokojíš se s drzým spratkem?
,,Miluji tě, můj drzý spratku," zašeptal Severus. Jeho obvykle bledý obličej byl nyní naplněn barvou a jeho oči zářily tichým štěstím.
Lehce Harryho políbil na tvář a pak na rty. Dlouhou dobu objímali.
Potom Severus promluvil:
,,Mohu vidět tvé sny?"
Harry přikývl.
,,V Myslánce. Chci se na ně podívat společně s tebou. Zeptám se Albuse, zda si ji můžeme půjčit."
Políbil mladíka na čelo a odešel. Vrátil se po pár minutách s Myslánkou v náručí. Položil ji na stůl.
,,Pojď." řekl Harrymu.
,,Jen se soustřeď na všechny vzpomínky na tvé sny nebo na ty, které by s nimi mohly být spojeny. Pak umísti špiku hůlky na spánek - tady - a nechej jí klesnou do Myslánky."
Harry následoval Severusových pokynů a pak na něj pohlédl.
Jsem připraven.
Natáhl ruku a chytl Snapea. Společně se sklonili nad Myslánku a byli vtaženi dovnitř.
Severus se rozhlédl po nepřátelsky vyhlížejícím trnitém bludišti. Skoro by si myslel, že to není sen, ale skutečnost. Sny ho zaujaly a zkoumal každý z nich, den po dni. Na tvři se mu usadil ohromený výraz, když viděl, jak se mu snažil Harry pomoct, přestože měl poraněné ruce. V posledním snu, když se jejich ruce dotkl a skleněná stěna zmizela, se Snape prudce nadechnul. Znělo to jako vzlyk. Díval se, jak se s Harrym objímali. Pak sám objal reálného Harryho. Scéna za nimi zmizela a oni se v objetí ocitl zpět v kanceláři.
,,Museli jsme najít jeden druhého. Musel jsem přijít já k tobě a ty ke mně," zašeptal roztřeseně Harrymu do ucha.
"Musel jsi poznat, k čemu Perla slouží. Je to naše duševní pouto. Sny začaly po zvládnutí bezhůlkového Legilimens, že?"
Harry přikývl.
To je to, co Hermiona myslela, že je mezi námi nějaké citové pouto.
,,Sny ti to pouto připomínaly každou noc," zamumlal Snape. "Také jsem o tobě měl sny, Harry, ale blokoval jsem je.
Dokonce jsem si čas od času vzal lektvar na bezesný spánek. Nemohl jsem se ně ně dívat."
A co Nitrobrana? Mohl jsi ji použít i ve spánku.
,,Nemyslím si, že je Nitrobrana tak silná, aby potlačila naši lásku." odpověděl Severus, vsunul svou ruku do té Harry a opustili kancelář.

Zkrotit hřebce

22. října 2011 v 9:56 | Archea Majuar

autor: Archea Majuar
fandom: originální
pairing: Franco Luccani/Leonardo Moretti
rating: +15
A/N Sice je to originální fandom, ale inspiroval mne český film z dílny pánů Smoljaka a Svěráka. Snad prominou :P Jde o TRHÁK. Zhruba se jedná o natáčení filmu ve filmu. Na úplném konci filmu se onen film promítá v letním kině, ale kvůli větru a dešti se plátno roztrhne. Po skončení filmi téměř všichni odcházejí. Zůstává neskutečně vzteklý a zahořklý filmový producent, který, snad ze strachu, odmítl jít na premiéru a zůstal v budově, na které byl film promítán. Druhou zůstávající osobou je jedna z hlavních postav filmu, klidný a sebevědomý zpívající herec. Tyto postavy byly hrány Petrem Čepkem a Juraje Kukurou, jenže nějak nemám na to, psát slash s českými jmény a v českém prostředí. Děj jsem tedy umístila do Itálie. Povídka je psána z pohledu Franca Luccaniho. Ale upozorňuji, že je to zase slaďárna s happyendem a není to psáno zrovna...dobře? Chtěla bych v budoucnu tvořit povídky lépe a na to funguje jen psát, psát a psát.

Snad už všichni odešli, pomyslel jsme si naštvaně, když jsem otvíral dveře do rozpršeného podzimního večera. Prásknul jsem s nimi tak, až mi zalehlo v uších. Otočil jsem se a zlotně civěl na dveře, jakoby ony za všechno mohly.

Jsem to ale kus vola! Ne, já na tu premiéru prostě jít nemohl. Mohl jsem si užít pár minut slávy a při odchodu jsem ze sebe mohl mít dobrý pocit. Alespoň jednou za můj mizerný život. Co teď z toho mám? Šílený vztek a zalehlé uši. Všichni mi říkali, ať se nehrnu do práce producenta, ale to já ne.

Kopl jsem do dveří.

Do háje už! Teď mě ještě bolí noha. Nádhera.

,,Bože, proč mě tak trestáš?!" procedil jsem mezi zuby.

Rozpršelo se ještě víc. Chtěl jsem chvíli počkat, jestli se déšť nepřežene. Opřel jsem se o ty zpropadené dveře.

Asi bych měl tu práci nechat plavat. Kolik košil, které vzteky roztrhám mě to stojí. Pořád mám nervy v kýblu. Kvůli rozpočtu, debilním režisérům a otravným scénáristům. Mám to zapotřebí?

Zamyslel jsem se, stál v dešti, vítr mi foukal do vlasů černých jako uhel.

Potkal jsem hodně slavných herců i zpěváků. Všichni jsi to pakáž, do jednoho pytle bych je hodil. Jen jednoho ne...Ten je jiný. Mluvil jsem s ním jednou, při podpisu smlouvy. Takový pocit jsem ještě neměl z nikoho. Choval se klidně, přirozeně. Mírně se na mě usmíval, očima pozoroval mou tvář. Když jsem mu řekl výši honoráře, kývnul hlavou. Bez připomínek. Při odchodu mi potřásl rukou. To se mi dříve u lidí takového postavení nestávalo. Většina nakvašeně vyletěla z místnosti s hrozbou na rtech. Chtěli více peněž, než jsem jim nabídnul. Ale já jsme neoblomný a přestože jsem se celou dobu mračil, on se jen přívětivě usmíval. Při doteku našich dlaní mnou projelo mírné zachvění, ale od té doby jsme spolu ani nepromluvili. Furt se honil za tou blonďatou herečkou. Určitě už jsou spolu někde na hotelu a já tady stojím, jako ten debil.

Povzdechl jsem si a vzhlédl k obloze. Déšť ustal, chladný vítr však setrvával. Mraky ustoupily a na obloze se objevila první hvězda.

Tak osamělá...Jako já. Mě snad nikdy nikdo neměl rád.

Udeřil jsem pěstí do dveří.

Tak ty se ve svých čtyřiceti začneš litovat? Měl jdi dříve přemýšlet! Na všechny štěkáš, nikoho nenecháš, aby s tobě přiblížil. Je to jen tvoje vina, že jsi takový, jaký jsi. Ztracený případ! křičelo na mě mé svědomí.

Má pravdu, uznal jsem. Mě už nikdo nepomůže.

Jako vždy jsem svou lítost přeměnil ve vztek. Jenže jsme neměl co trhat...Košile už byla dávno na cáry. Jen pár pruhů látky mi viselo z ramen. Naštěstí jsem měl sako, takže zimou jsem příliš netrpěl. Projednou jsem se rozhodl vztek spolknout a vyšel jsem. Chtěl jsem jí ke vchodu co nejkratší cestou, takže jsem musel obejít jeviště a projít VIP lóží. Před ní jsem se však zarazil. Všiml jsem si, že jedno sedadlo je stále obsazené.

Co tady kdo ještě dělá? Lije jako z konve, je pátek večer. Když už není na večírku, tak měl jít domů. Co si o sobě myslí, že tady bude dřepět a ničit mi mou chvilku sebelítosti?

To mě naštvalo ještě víc a rázoval jsem si to přímo k muži v černém obleku, sedícímu jako socha. Vůbec se nehýbal jen mrtvolně hleděl před sebe. Už jsem byl téměř u něj, chtěl jsem jej škodolibě vystrašit. Tak moc jsem chtěl někoho seřvat, že jsem si ani neuvědomoval, kdy by to mohl být.

,,Vy jste ještě tady, Luccani?"

Trhl jsem s sebou. Ten hlas..klidný, ležérní tón. Můj vztek stále vzrůstal. Málem jsem seřval člověka, který se na mě za posledních x let na mě díval mile.

,,Sedněte si."

Jak se opovažuje mě rozkazovat?! Mě! Francovi Luccanimu.

,,Prosím."

A co, že prosí? Já jsem svobodný člověk, můžu si dělat, co budu chtít.

Už jsem chtěl odseknout, jenže jsem přešlápl z nohy na nohu a ona bolavá část, z úderu do dveří, se nepříjeně ozvala.

,,Jak chcete, Moretti." zavrčel jsem a usedl na sedadlo vedle něj.

Pár minut jsme beze slov seděli.

,,Proč jste tady?" nevydržel jsem tíživé ticho.

Povzdech.

,,Vyčítiky svědomí, smutek? Kdo ví. Nemám proč jít domů. A vy?" podíval se do mých očí.

,,Je tak." odpověděl jsem pohotově. Nepotřeboval jsem se zpovídat.

Moretti si zřejmě myslel něco jiného, když na mě stále hleděl. Světle hnědé oči se zavrtávaly do mých temně hnědých. Zachvěl jsem se.

Co ten člověk se mnou dělá? Nikdy jsem nikomu neříkal nic o sobě a nechce se mi to měnit...

,,Totéž, co já?" odtušil muž.

Lehce jsem kývnul a odvrátil pohled. Zadíval jsem se na potrhané plátno. Plápolalo v poryvech větru, cáry se mezi sebou proplétaly. Jakoby tančily.

Potřásl jsem hlavou a podíval se nalevo.

Proč na mě Moretti civí? Jsem snad kus masa?

Očima sledoval mou tvář. Mírně jsem zčervenal a pohled mu oplácel. Nevadilo mi se na něj dívat. Byl to sympatický člověk. Lehce prošedivělé vlasy po ramena, oříškově hnědé oči, jemné rysy. Není divu, že na něj ženské letí.

,,O čem přemýšlíte?" zeptal se mě náhle.

,,O tom, proč jste tady a ne s tou blondýnou." ujelo mi. Vztek ve mně se začal znovu probouzet.

To si nemůžu dávat pozor na hubu?! A proč se mě vůbec ptá na tak stupidní otázky? Koho kdy zajímalo, co si já myslím?

Moretti pobaveně zafuněl.

,,Odešla s tím uhlazeným francouzem." odfrkl si. ,,Nějakou dobu kolem mě poletovala, ale později ji došlo, že u mě nemá šanci. Rád trávím čas s inteligentními lidmi, kteří v životě hledají lásku a hřejivé objetí. Ne, moc a peníze."

Možná to nemyslel úplně vážně, ale jeho řeč byla dnešní poslední kapkou. Už jsem ten vztek v době nemohl dusit.

Inteligentními lidmi? Proto se celé natáčení ochomejtel kolem režiséra a se mnou nepromluvil ani slovo?

Škubl jsem za levý rukáv až mi zůstal v ruce. Totéž jsem udělal s pravým.

Lásku a porozumění? To jsem za celý život nezažil, co jiného bych asi měl hledat?

Zbytek saka jsem ze sebe serval, knoflíčky utrhal. Kravata šla příčně napůl.

Když jsem se jakž takž uklidnil, podíval jsme se na Morettiho.

,,V pořádku?" zeptal se.

,,Ne, nejsem v pořádku." zvýšil jsem hlas. Znovu jsem ztratil sebekontrolu. ,,Víš jaké to je být v blízkosti někoho, pro koho jsi jenom vzduch? Někoho, na kom ti záleží od prvního setkání? Chtěl jsem jenom mluvit, ale ani jedinná příležitost mi nebyla dopřána. Chodil jsem na všechna tvoje natáčení. Doufal jsem, že spolu pár slov prohodíme. I pohled by mi stačil, ale nic. Bavil jses s těmi natvrdlými idioty, vesele se na všechny usmíval. Víš jak mi bylo?"

Teď už jsem křičel. On stále jen seděl, klidně se na mě díval. To mě podnítilo k dalšímu zlostnému výlevu.

,,A že u tebe ta blondýna neměla šanci? To ti věřit nemůžu. Poslední dva týdny jste oba každé volné odpoledně mizeli do tvého pokoje. Nesledoval jsem tě, ale podvědomě jsem to prostě věděl. Jak mi můžeš lhát, když jsi viděl, že mi na tobě zálež?. Víc než na sobě samém?! Já tě tak..."

Náhle se Moretti pohnul a ucítil jsem jeho rty na mých. Byl jsem tak ohromený, že jsem se na nic nevzmohl. Nechal jsem jej líbat má ústa, dokud se neodtáhnul.

,,Mizeli jsme do mého pokoje, ale to jen proto, abych jí pomohl se připravit na zkoušku herecké školy." zašeptal.

Vnímal jsem jen jen mlhavě. Byl jsem byl překvapen jeho reakcí, ale tou svou doslova šokován. Nikdy mě ani nenapadlo, že bych se kdy měl líbat s mužem. Ale je pravdou, že od našeho prvního setkání jsem měl pár podivných snů...

Z úvah mě vytrhl dotek na ramenou. Moretti mi na záda hodil své sako.

,,Klepal jsi se." odpověděl Moretti na nevyřknutou otázku.

,,Neklepal." řekl jsem rázně, přestože jsem věděl, že to byla pravda. Měl jsem na sobě už jen kousky něčeho, čemu se dříve dalo říkat košile, takže nebylo divu, že jsem se třásl zimou.

Moretti se na mě vlídně díval. Nemohl jsem vydržet jeho pohled.

Tak láskyplný pohled si nezasloužím. Je tolik jiných lidí, kteří ano. Já mezi ně nepatřím, neudělal jsem nikdy nic, za co bych měl být odměněn...

Shodil jsem z ramen Morettiho sako. Déšť sílil. Rozhodl jsem se přečkat noc v budově, na které se promítal film. Vstal jsem a vykročil.

,,Proč odcházíš?" zastavil mne smutný hlas.

Otočil jsem se.

,,Já..." nemohl jsem nic říct těm nádherným hnědým očím.

,,Máš strach?"

Přimhouřil jsem oči. Nesnáším, když se mě někdo ptám, jeslti se bojím. Franco Luccani nikdy nemá strach. Odvrátil jsem se a pokračoval v cestě. Došel jsem ke dveřím a sáhl po klice.

,,Do háje!" zaklel jsem.

To se musí stát zrovna mně! Zabouchnuto. No, klíče fakt nemám, takže zase budu muset kolem něj projít!

,,Ale já ho nechci vidět." spílal jsem polohlasem. "Z jeho pohledu se chvěju, srdce mi buší jako při maratonu a v hlavě mám vymeteno...Co se to se mnou dějě?" bouchnul jsem pěstmi do dveří.

Ruce. Dvě ruce se mi omotaly kolem trupu. Mezi lopatkami jsme ucítil položenou hlavu.

Vzepjal jsem se, otočil se a zády se přitisknul na dveře. Výhrůžně, částěčně i vystrašeně, jsem se díval na muže, který ode mě na dva kroky ustoupil.

Intenzivě se na mě díval, hnědýma očima mne rentgenoval. S jeho pohledem jsem cítil, jak ze mě všechen vztek vyprchává, prázný pocit u srdce se pozvolna měnil na příjemné uklidňující sevření.

Udělal jsem dva kroky k němu. Stáli jsem v dešti, nosy se téměř dotýkali. Moretti natočil hlavu a políbil mně. Tentokrát jsem mu jeho polibek oplatil.

Je to až neskutečně dlouho, co jsem někoho líbal. Byl jsem mírně překvapen, když se Moretti svým jazykem dobýval do mých úst. Ale nechal jsem jej vstoupit. Rukou mě chytl za zátylek a přitáhl si mě blíž. Nechtěl jsem zůstat pozadu, takže jsem své ruce umístal na jeho Morettiho záda. On mi druhou rukou vyklouznul do vlasů. Jemně mi je vískal. Témeř jsem předl.

Asi bychom se líbali celou noc, kdyby nám nedošel dech. Moretti sjel pohledem přes mé oteklé rty na můj krk a odhalený trup. Pátral jsem v jeho očích po soucitu, který bytostně nesnáším. K mé spokojenosti jsem jej nenašel. Místo řečí, mi začal Moretti tlačit do hrudníku. Musel jsem couvat. Pak sáhnul do kapsy a vylovil klíče. Otevřel dveře a vstrčil mě dovnitř. P

,,Sedni si." řekl, když rozsvítil.

Uvědomil jsem si, že je mi ukrutná zima. Roztřeseně jsem usedl na pohovku a pozoroval Morettiho. Ten postával u skříně a něco uvnitř hledal. Nakonec vytáhl na pohled teplou deku. Sundal si sako i košili a posadil se ke mně. Zabalil mě do deky, opřel se o opěradlo a přitáhl si mě do náruče. Byl jsem natolik promrzlý, že jsem vůbec neprotestoval.

Asi půlhodiny jsem tak seděli. Pak Moretti vstal a vypadalo to, že se chystá odejít. Ještě než se začal oblékat, podíval se na mne.

Unaveně, ale prosebně jsem se na něj díval.

,,Prosím..." zašeptal jsem.

Moretti se mírně usmál a vrátil se ke mně.

,,Díky, Moretti." neodpustil jsem si slova díků. V životě pro mě málo lidí něco udělalo, teď jsem byl tomuhle muži vděčný.

,,Pro tebe Leo, jen pro tebe."

Překvapeně jsem se na něj podíval. Přejel mi prsty po tváři i po rtech. To sentimentální gesto vyloudilo na mé tváří jemný, ale šťastný úsměv. Leovi se rozšířily oči.

,,Tvůj úsměv je pro mě to nejkrásnější v mém životě, Franco." řekl a políbil mně. Hladil jsem ho v jemných vlasech, občas zabloudil i na záda.

,,Miluju tě." zašeptal Leo, když se odtáhl.

Nevěděl jsem, co mám říct. Netušil jsem, že zrovna na tahle dvě slova čekám. Nevím, kdy jsem naposledy plakal, myslel jsem, že mé srdce už dávno zrmzlo. Z oka se mi vykutálela slza. Jedna, jedinná.

Leo si mě bezeslova objal. Lehl si na záda a položil si mě k sobě. Deku jsem rozhodil na nás oba. Stále mě objímal svýma pažema, slyšel jsem jeho klidný dech i tlukot srdce.

,,Taky tě miluju." řekl jsem téměř neslyšně. Leo mě ale musel slyšet, neboť jsem ucítil jemnou ruku ve svých vlasech, která mě hladila, dokud jsem se nepropadl do říše snů.

Poprvé v životě jsem usnul jako zamilovaný člověk. Leo si mě přitáhl svýma očima, zkrotil svým úsměvem a připoutal svou láskou.

XXIX. Shledání 2/2

18. října 2011 v 10:00 | Archea Majuar |  Beze Slov
Rone, Hermiono, jsem zamilovaný do Severuse.

Ronovi poklesla brada. Hermiona se naopak tvářila samolibě, jakoby jí jen potvrdil podezření. Seděli v Harryho ložnici. Perla mu umožňovala informaci sdělit oběma přáletům najednou.

,,Snape?" zeptal se nakonec Ron, který vypadal, jakoby mu Harry oznámil, že randí s drakem.

Harry přikývnul.

,,Snape! Uh! Já myslím...jako...fuj! Proč ne nějaký pěkný chlap-"

,,Ronalde Weasley! To je snad Harryho věc, jestli považuje Snapea za hezkého a pokud ho miluje, tak to ani není důležité. Napadlo mě to, když jsem četla tvé sny, Harry." řekla Hermiona vesele.

Hary na ní hodil vděčný pohled a otočil se na Rona.

Chápu, že jsi v šoku. To jsme asi všichni.

,,No, kamaráde, šok je slabé slovo," zamumlal Ron a podrbal se na hlavě.

Hodně se změnil. Chci říct...je to stále Snape, ale už ví jaký doopravdy jsem a stali jsme se přáteli.

,,Opravdu se tak změnil, kámo?" zajímal se Ron.

Harry energickým kývnutí uvítal otázku.

Samozřejmě je stále kritický a sarkastický, ale otevírá se mi...Dokonce se na mě párkrát usmál.

,,On...se usmívá?" zalapal Ron po dechu.

Hermiona obrátila oči vsloup.

,,Myslím, že Harry a Snape budou dobrý pár," řekla rázně. "Z toho, co jsi mi řekl v mailech, toho máte hodně společného, Harry. Ronovi jsme to říkala taky, ale asi zase myslel na famfrpál. Každopádně máte základ pro trvalý vztah. A on tě miluje?"

Ron se znovu podrbal na hlavě.

,,Nevidím, že by měl Harry mastné vlasy a orlí nos."

,,Zmýlila jsem, když jsem ti řekla, Rone, že jsi citlivý jako pařez. Máš citlivost lžičky rýže."

Ronse zamračil.

,,Jen jsem žertoval. Teď vážně, Harry, miluje tě?" řekl zrzek.

Harry zčervenal a začal si zaujatě studovat ruce, ale nakonec se podíval Ronovi do očí.

Já...nejsem si jistý...já...netroufám si doufat...ale dal mis vou perlu, než jsem odjel.

,,Wow! Proč jsi nám to neřekl dřív? Tak to tě musí mít rád, kamaráde," zašeptal Ron. Hermiona se opřela.

,,Tuhle Perla Telepatů? Dal ti ji? Harry, ony se strašně špatně schánějí..."

Harry jim Perlu podal.

Říkal mi to. Poslal na ministerstvo potvrzení mých schopností telepatie a převedl svou perlu na mě. Také už si zažádal o novou.

Podíval se na Rona a zopakoval mu to, co mu Snape řekl o funkci perly.

Díval se, jak jeho přátelé obdivují řetízek a žasnou nad krásou perly. Ron mu podal šperk zpět.

,,Nádhera," řekl. "Je to skřítčí práce. Bill nám o tom řekne něco víc."

Harry si řetízek zapnul.

,,Tak, brácho, budeš nás informovat o tvém vztahu s novým přítelem?" chtěl Ron vědět. Hermiona se rozzářila a Ron zčervenal. Byl to Ronův způsob, jak říct, že Harryho vzplanutí chápe, i když byl prve zděšený.

Přikývl.

,,Ale jestli ti někdy ubliží, tak..." zahrozil zrzek pěstí.

,,Nemyslím si, že by si Snape nechal dát pěstí do nosu." poznamenala Hermiona realisticky.

,,Posílej nám novinky, Harry," chechtal se Ron na celé kolo, "a pak nám popíšeš první polibek." otřásl se až se Hermiona zamračila.


Dny letěly kolem. Harry dostal od Snapea stručný dopis s díky za fotografie. Žádné nové zprávy o něm nebo Bradavicích. Nic. Ale napsal, že doufá, že Harry cvičí telepatii i všechno ostatní, co jej učil. Harry si dopis vložil do deníku.

Srpen byl na svém konci. Těšil, jak se bude učit na profesora. A také na Snapea se těšil. Při vzpomínce na něj mu srdce začalo mít jako splašené.


Snape byl ve svém pokoji, chodil sem a tam. Harry se měl dnes vrátit. Před pár dny přiletěla Hedvika a dopisem ho informovala o přesné datumu a hodině. Snape se podrážděně podíval na hodiny. Nechtělo se mu opuštět pokoje, jen aby uctivě Harryho Pottera pozdravil. Byly příliš daleko...nebo ne? Se zarputilým výrazem opustil soukromé komnaty a došel do kanceláře. Zkontroloval sbírku knih a sklenic. Zavrtěl hlavou a rozhodl se vydat na školní pozemky. Bylo mu jedno, jestli Harry už přišel. Ne, to není pravda. Šel ven a přemýšlel nad nadcházejícím školním roce. Jeho ruka nevědomky sklouzla na novou Černou perlu. Harry má na sobě jeho bývalou perlu...Šel rychleji a nakonec se zastavil u lavičky, ruce zkřížené na prsou. Stál tam v hlubokém rozjímání, jeho tvář zahalovaly negativní myšlenky a beznaděj. Všude byl klid - až uslyšel za svými zády slabý zvuk. Otočil se.

Nádherné zelené oči, černé vlasy, rozcuchanější než kdy dřív - a ten úsměv. Sluneční světlo se odráželo na jeho mírně opálené pleti. Musí chutnat jako čerstvá rosa, nebo jako mandle, či medové pečivo.

Měl na sobě ošoupané džíny a světle šedý svetr. Mladík si nikdy nepotrpěl na cool oblečení, snad vyjímkou byla triška s hloupými potisky. Dobrou minutu se pozorovali. Jejich pohled překonal tradiční pozdrav mezi učitelem a studentem.

,,Harry," řekl Snape nakonec.

Harry trochu zrudl.

Stýskalo se mi po Bradavicích.

,,Byly to pouhé čtyři týdny," řekl pevným hlasem Snape. Harry ihned poznal, že se snaží vypadat nepřístupně a chladně.

Chvíli bylo ticho.

A stýskalo se mi po vás.

Natáhl ruku. Snape ji uchopil a zdálo se, že není schopen slova. Byl to Harry, kdo si Snapea přitáhl do náruče. Udělal krok a pevně svého profesora objal. Vychutnával si moment společného setkání.

,,Vaše nepřítomnost byla velmi nápadná," zamumlal Snape. Harry zavřel oči a zazubil se. Pochopil tato vznešená slova jasně: ,,Taky se mi stýskalo, Harry."

Přitiskl tvář na Snapeův krk a vnímal blízkost muže, kterého miloval. Ruka na Harryho zádech se zvedla a vklouzla do jeho černých vlasů.

XXIX. Shledání 1/2

18. října 2011 v 9:59 | Archea Majuar |  Beze Slov

Srpen byl ve své polovině. Severus Snape se procházele poblíž jezera. Spatřil Hagrida s Tesákem. Obr zvedl ruku na pozdrav a Snape mu stejným gestem odpověděl.



Hagrid pohladil Tesáka.



,,Myslíš, že mu chybí Harry, Tesáku? Je trochu osamělý bez něj, co?" Hagridův mocný hlas se donesl až ke Snapeovi, který podivnou dvojici pozoroval. Nebyl bez Harryho trochu osamělý. Uvnitř sebe cítil tíživou prázdnotu. Stýskalo se mu po laskavých zelených očích, výuce, společných večeřích, konverzaci a jiné společné komunikaci...Opřel se o strom, zavřel oči a představoval si Harryho, jak přichází po cestě nebo jak léta na Kulovém blesku...myslel na to, jak drží mladou postavu v náručí a dívá se do té usměvavé tváře...jeho temperament....jeho sladká ústa...



Harry odešel před dvěma týdny a Snape byl podrážděný a nevrlý. Jeho hrozivá nálada ovlivňovala změny v plánech. Neměl koho učit, nudil se. Strávil pár dní ve svém domě, aby ho uklidil. Harry mu poslal dopis s novinkami ohledně rekonstrukce domu na Griummaldově náměstí a také pár fotek sebe, Ron a Hermiony u nového piana v hale. Perlu Telepatů nikdy nesundával z krku, pouze, když se koupal. Dokonce s ní spal.



Snape se posadil na břeh jezera a tajně si vytáhl dopis s fotografiemi, který dostal brzy ráno. Weasley a Grangerová se drželi za ruce. Harry se ze široka usmíval. Měl na sobě ležérní košili. Kousek nad prvním knoflíkem Snape spatřil Černou perlu, která mu dříve patřila.





Na Griummaldově náměstí Harry ležel v posteli. Příští den měli přijít profesionální kouzelníci specializovaní na opravy. Měli mu opravit podkroví a sklep. Hermiona, Ron, Lupin a Tonksová zůstávali s ním. I Krátura s Dobby dočasně opustili Bradavice a (k Hermionině nelibosti) pomáhali v domě. Doufal, že se ve snu o bludišti něco změní. Nakonec se pár změn událo, ale nic zásadního. Trnitá křoviska definitivně zmizela, zůstaly jen stěny z plexiskla. Snape už na něj čekal na náměstí. Místo toho, aby tam jen stál, vypadalo to, že se sám snaží Harryho najít. Jeho šepot býval zřetelnější:



,,Kde jsi? Najdu tě, Harry?"



Stále se střetávali u jedné ze skleněných stěn a dívali se na sebe. Mluvili jen očima, ale ve chvíli, když chtěl Harry upozornit na perlu, sen vždy skončil.



Snape už jej ve snech nikdy neoslovil příjmením.



Když se rozloučili, řekl Harrymu jménem. Možná proto mi tak říká i ve snech, pomyslel si Harry. Zhasnul světlo a lehl si na bok. Doufal, že jeho dopis Snapea moc nenudil. Nebo, že snad ty fotografie nespálí. Harry jej četl několikrát, než ho svěřil Hedvice.



Zavřel oči a okamžitě usnul.



Znovu stál v bludišti a přestože chtěl spěchat, šel pomalým krokem. Našel růži s perlou a zvedl ji. Automaticky si růži dal do kapsy a Perlu Telepatů držel v ruce. Pokračoval v cestě. K mladíkovu překvapení na něj Snape čekal za skleněnou stěnu už za prvním rohem.



Harry se přiblížil, rozevřel dlaň a ukazal perlu. Pohyboval s ní ve výši Snapeových očích. Profesor se na něj díval a rozechvěle si povzdechl - zeď zvuk neblokovala a Harry byl na zvuky citlivý.



Sledoval, jak Snape položil dlaň na sklo, aby na ní Harry dobře viděl.



Hleděli si do očí - a tentokrát otevřeli telepatický kanál.



Harry, řekl Snape hlasem plným bolesti.



Severusi, odpověděl Harry. Intuitivně použil Snapeovo křestní jméno.



Bylo to poprvé, co spolu ve snu mluvili.



Harry, ztratil jsem se v labyrintu. Můžeš mi pomoct? Co je cesta?



Láska, zašeptal Harry.



A kdo mi může dát lásku? Kdo? Nejsem hoden být milován.



Můžu ti dát lásku, Severusi. Pořád jsi si neuvědomil, že jestli si někdo zaslouží být milován, pak jsi to ty?



Chlad a tma Snapeovy černé oči najednou opustili. Nahradila je změť emocí.



Miluji tě, Severusi. řekl Harry.



Skleněná stěna se roztřásla a rozplynula se. Harry propletl své prsty se Snapeovými.



,,Harry." řekl Snape chraplavě.



Perlu Telepatů teď držel ve své ruce Snape.



Nech si ji, řekl Harry.



Snape zavřel oči a ukončil jejich spojení. Pustil Harryho ruku a stisknul perlu v dlani. Snape se usmál a vyzařovala z něj radost. Harry už nemohl zadržet slzy.

Vytáhl z kapsy růži a okvětními lístky si je utřel.



,,Prosím, drž mě." zašeptal Snape.



Harry jej objal. Cítil, jak se vysoký kouzelník třese. Věděl, že pláče. Bludiště zmizelo a zbyli jen oni dva. Objímali se, stáli v krásné tmě a mezi sebou drželi růži...



Harry se vymrštil na posteli, prostěradlo svíral v rukou.



Miluji ho, miluji Severuse Snapea! došlo Harrymu. Miloval ho už několik týdnů a teď si byl jistý, že jej ke Snapeovi nepřitahuje jen sexuální touha. Je do něj zamilovaný!



Vlastně to věděl už dávno. Jen příliš váhal...prostě se bál přiznat, protože by se hned vynořila otázka: Je možné, aby Snape miloval Harry Jamese Pottere?





"Harry?"



Harry se podíval před sebe. Seděl na pohovce. Měl snídat, ale stále myslel na Severuse Snapea. Ron s Hermionou šli nakoupit jídlo. Lupin jej právě probudil z myšlenek a posadil se vedlě něj. Jeho autobiografie, Život vlkodlaka, už byla publikována. Harry také jeden výtisk dostal. Kingsley Pastorek toho udělal mnoho, aby zajistil vlkodlakům rovnoprávnost.



,,Někdo o tom lidem musel říct. Neznalost byla důvod, proč se nás lidé stranili." říkával Lupin, "Tak jsem se rozhodl napsat knihu."



Tonksová, Dora, jak ji Lupin s láskou říkal, mu nosila mu jídlo a pití. Lupin na to sám zapomínal, jak byl zabraný do psaní. Také neúnavně četla jeho články, projednávala s ním kapitoly knihy, protože se rozhodla podpořit muže, kterého miluje.



,,Jsi v pořádku, Harry?" dotkl se Lupin Harryho ramene. Mladík se na něj podíval.



Jen mi je něco divné. Jsem zamilovaný a uvědomil jsem si to a teď.



,,Aha," řekl Lupin klidně. Pak tiše dodal: ,,Je to někdo koho znám, nebo je to příliš osobní?"



Harry se pousmál.



Znáš ho. Přikývnul Harry, ale pak už nebyl to schopen déle tajit a vyhrknul:



Je to Severus.



Lupinovo obočí vystřelilo vzůru a zíral na Harryho, jestli není duševně chorý.



,,Severus?"



Harry zrudnul.



Dostali jsme se k sobě blízko při našich lekcích. Náš vztah začal na vzájemném respektu, když jsem se začal zlepšovat v mentální magii. Stali jsme se přáteli. Pak jsem k němu cítil něco víc...a teď jsem zamilovaný.



,,Legilimens a telepatie jsou mimořádně intimní kouzla, Harry. Předpokládám, že jsi se v jeho mysli dostal tam, kam se nedostal nikdo jiný...snad až na Brumbála a možná ještě někoho. Miluje on tebe, Harry?"



Nevím. Flirtoval se mnou...ale velmi jemně. Nedokážu to popsat...a...ta perla patřila jemu. Dal mi ji.



,,Severus a flirtuje. Nikdy jsem si nemyslel, že bych to mohl slyšet." poznamenal Lupin pobaveně.



Můj otec a Sirius by byli šokovaní, ne?



,,Nemyslím si. Byli by na tebe hrdí, jak jsi vyrostl a čemu jsi se naučil. Dospěl jsi. Jednou z věcí, která lidi fascinuje, Harry, je tvá schopnost odhodit dlouholetou zášť a darovat lásku."



Položil Harrymu ruku kolem rámen.



,,Víš, že Severus je neuvěřitelně citlivý člověk. Má strach něco cítit. Je velmi cílevědomý. Může se stát, že svou silnou vůli ti způsobí utrpení. Znáš ho lépe než kdokoliv jiný s vyjímkou Brumbála, Harry. Severus by se nikdy nerozloučil se svou Perlou Telepatů jen tak. Milovat Severuse není jednoduché, Harry. Ujisti se, že tvé city plně opětuje."



On si to zaslouží. Dlužím mu za svůj život i za životy mých přátel.



Lupinova tvář se rozzářila.



,,V tom případě mu řekni že s ním chceš žít, Harry."



,,Remusi?"



Tonksová vstoupila do místnosti a zakopla. Lupin se uculul a přešel k ní. Objal ji kolem pasu, podíval se na ní a něžně ji políbil. Harry se usmál. Tonksová taky a mrkla na něj. Pak opustila s Lupinem ruku v ruce místost. Už to řekl Lupinovi, aby teď šel za svými nejlepšími přáteli



Zpoždění

11. října 2011 v 15:09 | Archea Majuar |  Beze Slov
Všem čtenářům se omlouvám, ale dnes se nové kapitoly nedočkáte. V minulém týdnu jsem byla skutečně neschopná něco přeložit. Vím, že Vám jsou ty omluvy a výmluvy houby platné, ale souhra okolností mi prostě nedala možnost se usadit k notebooku a přemýšlet o HP, namísto o věcech, které se dějí kolem mne v realitě. Příští týden už určitě kapitolu dodám :) Přeji hezký týden a snad zůstanete povídce Beze Slov i nadále věrní.

XVIII. Symbol Telepatů

4. října 2011 v 17:49 | Archea Majuar |  Beze Slov

Snape stál u zdi, Harry naproti němu. Zírali na sebe, jejich pohledy překlenuly vzálenost mezi nimi. Harry si v hlavě opakoval Legilimens a kanál se do dvou sekund otevřel. Vytlačil myšlenky i zvuky do zadní části mysli. Mlhavá opona se tentokrát už neobjevila.

Harry, řekl Snape hedvábným hlasen, který se mazlil s mladou myslí a hladilo jeho tělo. Protože jej Snape testoval, soustředil se Harry, aby veškeré city k profesorovi držel na uzdě a erotické potřeby svého těla ignoroval. Zavrávoral, hrozilo, že upadne. Potil se. Svolal veškerou svou odvahu a klid a hleděl Snapeovi zpříma do očí.

Pane, odpověděl jemně. Chtěl, aby jeho hlas zněl hladce jako tekoucí voda.

Snape se ho zeptal na pár otázek týkající se Telepatie. Nutil Harryho odpovídat složitými a dlouhými větami. Někdy byl Snapeův hlas sametový a svůdný, jindy svižný a ostrý s náznakem netrpělivosti. Harry vždycky věděl, jak velkou moc skýtá Snapeův hlas, ale dnes jej využíval s veškerým svým umem.

Konečně Snape líně řekl:

Jsi unavený, Harry, že ano? Nemyslím si, že udržíš spojení do konce zkoušky.

To je jen vaše zbožné přání, pane, odpověděl Harry a zamrkal na Snapea. Začali kolem sebe chodit v kruzích.

Co když teď pocítíš závrať a budeš nucet spojení ukončit? Po tom všem to nezvládneš...

Jen do mě, já to vydržím.

Je ti jen osmnáct, Harry. Opravdu si myslíš, že udržíš krok se zkušenějším telepatem?

Harry odehnal první známky únavy. Byl pevně rozhodnut dokázat Snapeovi, že je schopným Telepatem.

Neučíte mne snad už tak dlouho, že to musíte vědět sám, profesore?

Dva čarodějové kroužili v malých kruzích po místnosti. Snapeova ústa se zkřivila do malého úsměvu.

Ach, rozhovora začíná být osobní. Opatrně. Jedná se o zkoušku...Harry.

Harry se přiblížil ke Snapeovi až se jejich nosy dotkly.

Jsem si toho vědom...Severusi.

Jejich pohledy žhnuly.

Chceš mě porazit?

Černé a zelené oči se do sebe vpíjely.

Nikdy bych bez vás nebyl schopen porazit Voldemorta. Nikdy jste mě nezklamal. Proč bych vás měl chtít porazit?

Snape se posunul blíž, jejich rty se skoro dotýkaly.

Harry se mále přestal soustředit, ale podařilo se mu včas vzpamatovat.

Dívali se na sebe. Harry přemýšlel, jestli byly Snapeovy otázky směřované na Harryho nebo na jejich vzájemný vztah.

Dal jste mi knihu Síla Telepatie, abych zkoušku zvládl. A...ztišil Harry hlas do klidného šepotu, řekl jste, že budete šťastný až se mě na konci roku zbavíte. Nebo...se váš názor změnil? Jsme přátelé, můžete mi to otevřeně říci.

Červeň zalila obě tváře, zatímco jejich pohledy nebyly daleko od vznícení.

Slavnostní gong oznámil konec zkoušky.

Pro jednou jsem měl poslední slovo, poznamenal Harry.

Snape položil svou chladnou ruku na Harryho horkou tvář a ukončil spojení.

,,Pojďte se mnou, Pottere. Jdeme k řediteli."

Harry, aniž by se stihnul zeptat, jestli zkoušku udělal, vyšel za Snapem z místnosti.

Snape se otočil.

,,Ne, za mnou. Vedle mě."

Harry poslechl. Společně kráčeli bok po boku až k chrliči před Brumbálovou kanceláří.

,,Rasgulla," řekl Snape.

Harry se usmál. Od Hemriony věděl, že Rasgulla je indická sladkost populární zejména v Bengálsku.

,,Severusi! Harry! Posaďte se, prosím. Co pro vás mohu udělat?"

,,Potter právě složil zkoušku na výbornou, Albusi," řekl Snape jemně, "neudělal jedinnou chybu a vykazuje vynikající talent v Telepatii. Udržel spojení až do konce zkoušky, což dokazuje konzverzační obratnost i dobrou odolnost vůči rozptylování vyskytujícímu se v konverzaci i ve fyzické blízkosti."

Brumbálovi zajiskřilo v očích jakoby v nich měl milion svíček. Vstal a podal Snapeovi malou věc. Bylo to příliš malé, než aby Harry rozpoznal, co to je.

Je to tak, Harry? Oslovil mladíka mentálně.

Harry trochu zrudl.

Profesor Snape udělal, co bylo v jeho silách. Snažil jsem se, jak jsem mohl.

,,Úžasné, Harry!" rozzářil se Brumbál a pak si všiml mladíková tázavého pohledy, který směřoval na Snapeovu ruku a dodal: ,,Není možné, aby někdo dokázal udržovat oční kontakt nebo telepatický kanál s více než jednou osobou."

Snape otevřel dlaň a Harry uviděl Černou perlu, o které se mu zdálo.Černá, hladká a krásná, ale byla kouzelná? Byl ohromen. Uvědomil si, že Černá perla znázorňovala Telepatii. Musel jí zvládnout, aby se Snapeovi přiblížil.

,,Perla Telepatů, Harry, umožňuje Severusovi poslouchat náš rozhovor a mluvit klidně ke skupině padesáti lidí jen pokud bude tuhle perlu držet nebo se bude dotýkat jeho pokožky. Většinou se nosí na řetízku." pokračoval Brumbál.

Snape tiše promluvil: ,Dostanete Perlu Telepatů od ministerstva kouzel. Je to jakýsi druh licence. Proces výroby je velice složitý, samozřejmě, protože síla perly je obrovská. Je symbolem kruhu telepatů, kterého jsme já i Albus členy."

Brumbál přešel k Harrymu a vřele jej objal. Harry objetí opětoval, cítil z moudrého kouzelníka radost.

,,Harry, jsem na tebe hrdý."

Musím vás oběma poděkovat. Vám, profesore Brumbál, že jste mi jako učitele poskytnou profesora Snape, a … vám profesore Snape, že jste mě toho tolik naučil."

Slyšte, slyšte, odrážel se Snapeův sarkastický tón v Brumbálově a Harryho myslích.

Brumbál se na Snape pozorně podíval, Fawkes tiše švitořil v pozadí.

,,Věděl jsem, že odvedeš skvělou práci, Severusi," řekl Brumbál a položil mu ruku na rameno. Snape krátke kývnul.

Brumbál se usmál na Harryho.

"Teď máš dva měsíce nádherné dovolené, než tě bude Severus učit, jak být dobrý profesorem, Harry."

Snape Brumbálovi podal perlu a otočil se k odchodu.

Harry se podíval na Brumbála.

Byl jste vždy jako můj otec, pane, řekl. Brumbálovy oči se na chvíli zaleskly slzami. Šťastnější úsměv na jeho tváři ještě neviděl.

Pak se Harry otočil a připojil se ke Snapeovi. Venku na chodně se Harry zadíval do toho bledého přísného obliečeje.

Nemohu vámdostatečně poděkovat, řekl ve znakovém jazyce.

Snape pokrčil rameny.

,,Byla to má práce. Dostal jsem za to zaplaceno."

Když mluvil, tak se Harrymu nedíval do očí.

Mladík zavrtěl hlavou.

Naučil jste mne mnohem více, než jste musel. Naučil jste mě, jak proměnit němotu v sílu. Nevím, jak vy, ale teď jste mým přítelem.

Slabá červeň zalila Snapeův obličej. Sklopil zrak. Harry natáhnul ruku a letmo se dotkl jeho tváře. Snape zval mladíkovu ruku do svých dlaní.

,,Velmi dobře," řekl tiše.

Budeme pokračovat v našich počítačových lekcích? zeptal se ho Harry.

,,Ano. Můžeme."

Mám pro vás zkoušku.

,,No, vy jste můj učitel, pane Pottere," řekl Snape.

,,První sprnové pondělí odcházíte?"

Harry přikývl.

,,Po prázdninách jsou lekce ve stejný den na stejném místě, Pottere, pro případ, že bych vám to již nestihl řéci. Také vám přeji, aby se rekonstrukce vašeho domu povedla. Dobrou noc."

Harry přikývl a profesor odešel. Nemohl však potlačit zklamání. Představoval si, že společný úspěch nějak osláví. Třeba jen máslových ležákem. Ale, Snape ne. On prostě odejde a nechá Harryho stát na chodbě.

A co jsi čekal, Harry? Je to Snape, ne?

Harry si povzdechl a pomalu se vracel do pokoje. K jeho překvapení stály přede dveřmi Luna a Ginny. Obě se na něj vrhly.

,,Jak to šlo?" zeptaly se.

Harryho smutek se vypařil a zalilo ho hřejivé teplo. Usmál se. Podíval se do hnědých očí Ginny a zařval Udělal jsem to! Podle Snapea na výbornou!

Ginny sebou trhla.

,,Harry, to bylo moc nahlas. Věděla jsem, že projdeš!" vykřikla a objala ho. Obrátila se na Lunu a řekl ji Harryho poselství. Luna jej objala stejně silně a pak zasněně dodala:

,,Prosím, řekni mi něco mentálně, Harry."

Jak se dělají pohyblivé fotky, Luno?

Zářivě se na Harryho usmála.

,,Táta říkal, že by rád udělal rozhovor s telepatem. Někteří lidé něvěří, že existují. Ale my jim ukážeme."

Ale extistují, ponesl Harry s neveselým úsměvem.

,,Prasinky, Harry. U Tří košťat. Dáme si tam toast." řekla Ginny.


Harry při vstupu do hospody jen zíral. Tolik známých tváří. Členové Fénixova řádu, včetně Kingsleyho Pastorka, Moodyho, Lupina i Tonksové. Hermiona s Ronem seděli v jednom rohu, ve druhém Seamus, Dean, který určitě čekal na Ginny. Byla tam i dvojčata Parvatti s Fredem a Padma s Gerogem. Ostatní zákazníci se smáli, když se na Harryho všichni vrhli a objímali ho.

,,Teď můžeš tetrorizovat lidi, Harry," řekl Fred.

,,Můžeš se vplížit do místnosti, podívat se někomu do očí a strašidelně jim šeptat do mysli," přidal se Geroge a poplácel Harryho po zádech.

Padma, Parvati, Seamus a Dean mu pogratulovali a házeli na něj stříbrné konfety.

,,Výborně, chlapče." zavrčel Moody, "ne každý může ovládat telepatii."

Lupin s Tonksovou jej objali.

,,Albus nám řekl, Harry, že byl Severus potěšen." zacukala Remusi ústa. Slova Snape a potěšen k sobě moc nešla.

,,Skvěle, Harry!" usmála se Tonksová a čechrala mu vlasy. Lupin ji vzal za ruku a ustoupili stranou, aby udělali místo Ronovi a Hermioně.

Dívali se na něj tiše, příliš ohromení než aby mluvili. Harry je objal oba najednou, třpytky se na ně jen sypaly.

Párty pokračovala do doby, než bar zavíral. Harry si všimnul, že obě dvojčata, Dean a Ginny, Hermiona a Ron, Lupin a Tonksová jsou zamilovaní. Mladík byl moc rád, když viděl Remuse tak uvolněného a spokojeného.

Všichni mu slíbili, že se na Griummaldovo náměstí na chvíli zastaví. Lunny a Ginny zase slíbily, že mu pošlou výsledky svých OVCÍ, až je budou znát.

Poslední dny v Bradavicích byly poklidné, stejně jako celý červenec. Během té doby viděl Snapea velmi málo a mluvil s ním vždy jen pár minut. Snape byl zahlcen časově náročnými lektvarovými výzkumy. Na devatenácté narozeniny Harrymu přišla spousta dárků a hory dopisů od fanoušků, včetně několika nabídek k sňatku.

Byl začátek srpna a klidný večer. Harryho kufr byl zabalen a připraven na cestu. Hedvika tiše houkala ve své kleci. Všechno bylo nachystáno pro přenos do Prasinek a pak do Londýna. Ale chtěl ještě naposledy vidět ty černé oči, než odjede. S těžkým srdcem šel dolů do sklepení. Kouzlo poznalo, že přišel. Ředitel Zmijozelu seděl za svým stole. Vstal a přešel k Harrymu.

"Takže, jedete." řekl stroze.

Harry tiše přikývnul.

,,Pak byste měl jít."

Ne, aniž bych se s vámi rozloučil.

,,Jak pozorné, Pottere." poznamenal Snape lhostejně.

Chtěl bych s vámi zůstat v kontaktu. Mohu poslat sovu?

Nejslabší úsměv se usadil na Snapeově tváři, než řekl:

,,Pokud si to budete přát."

Budu psát.

Snape vypadal nerozhodně, ale pak sáhnul do kapsy a podal Harrymu malou stříbrnou krabičku.

,,Zacházejte s ní opatrně."

Harry se podíval na obal, obdivoval krásné víko a jakmile uvnitř spatřil Černou perlu, věděl, že udělal správně, že se přišel rozloučit. Chvějící se rukou vzal zaltý řetízek do ruky, na kterém Černá perla visela.

Ale...jak? Vdechl do Snapeovy mysli. Ministertvo bylo tak rychlé?

Byla moje. Teď je jen tvá. Osobně jsem ji už dlouho nepoužil. Ty ji využiješ více. Hlídej si ji. Pro sebe už jsme novou objednal. Oficiálně jsi jejím majitelem, Harry.

Vaše?! Ale...pane...nemůžu...

Můžeš. Včera jsi měl narozeniny. Licenci jsem na tebe přepsal až dnes ráno, proto jsme ti ji nemohl dát dříve.

Snape uchopil řetízek a zapnul ho Harrymu kolem krku. Harryho v očích pálely slzy. Šťastně Snapea objal. Snape mu objetí vrátil, chvíli jej k sobě tisknul, než mladíka pustil.

Pronikavě se na Harryho podíval

Děkuji vám, pane. Za všechno.

Snape mírně naklonil hlavu.

,,Sbohem...Harry."

Naposledy se na Nebelvíra intenzivně zadíval a rychlým krokem odešel.

Řekl mi jménem! myslel si Harry a hladil svou perlu. Snape zmizel. Harryho rty se na okamžik zachvěly.

Severusi, nechoď pryč...Ne, to já odcházím...ale já se vrátím.