Září 2011

XXVII. Zkouška

27. září 2011 v 18:21 | Archea Majuar |  Beze Slov
Harry si otřel slzy. Během posledních měsíců toho nabrečel moc. Cítil se potom lépe. Co když se uvnitř něj vytvoří stejný štít, jaký má v sobě Snape?

,,Myslím, že síla Telepatie je tak velká, že k sexuálnímu vzrušení může dojít i u zkušených kouzelníků a čarodějek - pokud neprováděli oboustranou Telepatii delší dobu nebo pokud se cítí být silně přitahování k partnerovi. V našem případě to druhá možnost být nemůže, takže je to ta první. Nemám moc příležitostí telepaticky komunikovat, Pottere."

Harry vstal ze země a neklidně přecházel sem a tam.

V našem případě to druhá možnost být nemůže, takže je to ta první.

Snape se mýlil. Nechtěl říct: Nepřitahujete mě. Bere jako samozřejmost, že Harryho nemůže mít. Mladík z toho měl smíšené pocity. Copak si Snape nikdy nevšiml, že k němu Harry něco cítí? Nebo si to jen nechtěl připustit? Harry věděl, že Snapeův názor na lásku není nijak kladný, že ji považuje za slabost, ale možná hledal lásku v Enchanté, i když by byla asi jen na krátkou dobu.

Ale proč při lekcích tak svůdně šeptal? Proč se nevyhýbal mému doteku? Odnesl mě v náručí, přestože z toho prve radost neměl. Daroval mi knihu. Tančil se mnou. Přeměnil mou němotu v sílu, pomyslel si Harry. Zapisoval své myšlenky do deníku a stále hádanku o Snapeovi převrácel v mysli, dokud nenastal čas, aby šel do postele.

Nebylo divu, že se mu zdálo o bludišti. Kolem něj se tyčily skleněné stěny i trnité křoviny. Nešťastný šepot doléhal k jeho uším. Snapeův hlas jej mučil a hnal směrem ke středu bludiště, na náměstí, kde věděl, že Snapea najde. Po cestě zvedl růži, ze které vyňal černou perlu. Konečně dorazil, kam chtěl. Sklo před ním tentokrát nebylo pokryto trny, ale přímo železnými hroty. Pomalu natahoval dlaň k místu, kde hroty nebyly a přitisknul ji na sklo. Snape stál na druhé straně a díval se na něj.

,,Musíš jít." řekl klidně.

Harry zavrtěl hlavou.

,,Chceš, abych tě nakazil? Odejdi. Musím žít bez lásky."

Harry znovu vehementně zavrtěl hlavou.

Snapeovy černé oči byly mrtvé. Pak dva hroty vystřelily ze skla a každý se zapíchnul do jedné z Haryho dlaní, jakoby ho chtěly ukřižovat. Neslyšně křičel bolestí. Snape přistoupil blíže ke sklu.

,,Odmítnutí bolí. Vždy. Znám to. A budeš mít stejný život, jestli budeš příliš blízko mne."

Harry vypustil další tichý výkřik a hřebíky zmizely. Z ran vytryskla krev.

Harryho zalilo světlo ložnice. Posadil se zpříma na posteli a zazíral na své ruce. Rány na nich nebyly. Sen se zatím skutečností nestal.

Ničíš mě, Severusi. Trpím, když trpíš ty. Dovol mi se ti přiblížit, prosím. Nikdy jsme si úplně nerozumněli, ale já to zkusím! Severusi, vím jaké to je, být odmítnutý! Nesmíš žít bez lásky!

Vlhká místa se objevila na stránce. Slzy. Harryho duše přetékala slovy, ale byl příliš ochromený, než aby je byl schopen zapsat. Hodiny ukazovaly pět ráno. Mladík se osprchoval, v zrcadle si všimnul, že má kruhy pod očima a červené skrny pod nosem.

Ignoroval Hermionin email týkající se Harryho snů o Snapeovi, raději odpověděl na Ronův a Lupinův, které informoval o své činnosti v Bradavicích.

Musím říct přátelů, že mám Snapea rád, pomyslel si. Hermioně a Ronovi určitě. A možná Lupinovi, je jako můj kmotr.

Usmál se unaveným a smutným úsměvem, když si vzpomněl na Siriuse. Cedrica. Na všechny, kteří zemřeli Voldemortovou rukou nebo podobným způsobem. Včetně Snapea, který vypadal, že se jeho duše za smrtijedskou maskou rozpadá na kousky...

Opustil postel a posadil se na pohovku. Obejmul si kolena. Po chvíli vstal a donesl si Hermionin dárek - knihu o kouzelnících a čarodějnkách, kteří vynikají v Nitrobraně. Otevřel stránku pojednávající o Snapeovi. Zadíval se fotku, jemně přes ni přejížděl prstem. Pak knihu zavřel.

Protáhl se a uhladil si tričko s nápisem Jsem roztomilé nemluvně. V sedm hodin zapískal na svou stříbrnou píšťalku a Dobby se ihned objevil. Nasnídal se a hrůza ze snu se zmírnila. Snape dnes večer příjde na večeři. Červeň se usadila na mladíkově tváři. Dopoledne strávil cvičením neverbálních kouzel, která mu dělala problémy. Potom cvičil znakovou řeč a četl si v knihovně. Byla to škoda, že nemohl zkoušet Telepatii i s někým jiným. Snape jej varoval před krvácením z nosu, ale zatím měl štěstí. Tekla mu velmi málo. Odpoledne se šel projít k jezeru. Srdce zrychlilo svůj tep, když u něj spatřil známou černě oděnou osobu stojící na břehu. Černé vlasy vlály ve větru.

Harry počkal, dokud si nebyl jistý, že nemá rudý obličej. Došel ke Snapeovi. Ten na něj zaměřil svůj pohled, důkladně studoval mladíkovu tvář a s přimhouřenýma očima si prohlédl Harryho tričko.

,,Setkáme se dnes u večeře, Pottere." řekl místo pozdravu.

Harry přikývl a usmál se.

Počasí bylo smutné, šedé těžké mraky se plazily po obloze, ptačí zpěv utichl. Voda se zdála temná a napjatá.

,,Je osamělé," řekl Snape najednou. Napůl mluvil k sobě, napůl k Harrymu, "ztracené, opustěné, zapomenuté."

Harry se podíval do černých očí.

Já z něj osamělost necítím, pane.

Uviděl rozrušení v temných očích a cítil, jak mezi ním a Snapem přeskočila jiskra. Prostě se na sebe dívali, vítr jim vál do tváří a stydlivě si pohrával s černými vlasy.

Snape natáhl ruku, chvíli ji držel před Harryho tváří a nakonec jej pohladil. Harryho srdce poskočilo. Znovuzrozené štěstí a naděje znovu vystoupaly až do nebe. Pak Snape ruku pomalu stáhnul.

,,Jste první, kdo to řekl," promluvil tichým hlasem, "a předpokládán, že přítel mluví pravdu."

Harry se usmál. Snape se lehce dotkl mladíkova předloktí.


Brumbál ukrytý za stromem sledoval oba kouzelníky, jak se vraceli do hradu. Jejich aura štěstí se každým dnem vyjasňovala. Spokojeně se usmál.


V osm hodin byl Harry připravený. Kouzlo na dveřích mu oznámilo, že Snape přichází. Profesor vešel do Harryho pokojů oblečen do typického černého hábitu. Harry měl na sobě modré tričko, které se odvážně ptalo: ,,Chceš mě ochutnat?"

,,Nebyl jsem si vědom toho, že jste také na jídelním lístku, Pottere." řekl Snape lehce a pozvedl obočí.

Harry nevinně zvedl obočí také. Snape se naklonil těsně k mladíkovi, rty se dotýkal jeho ucha.

,,Jsem polichocen, že si myslíte, že bych chtěl dopřát to potěšení ochutnat vaše tělo," zašeptal. Harry odmítal jen nervózně stát a odpověděl ve znakovém jazyce. Očima se vpíjel do těch Snapeových. Jeho pohled byl tak intenzivní, jakoby chtěl zahájit pohlavní styk jen pomocí očí.

Já vím, že máte vynikající vkus...i chutě...v mnoha oblastech, pane.

,,Opravdu?" zkřivila se tenká ústa do lákavého úsměvu.

Harry přikývl. Z rozhovoru měl tvrdou bouli v kalhotách. Odvrátil tvář a zdvořile dovedl hosta k jeho židli. Příbory i latíře se jen leskly. Snape si rukou odhodil vlasy z tváře, když usedal. Vůně kardamonu se vkradla do Harryho nosu s pronikavou razancí.

Snape, který obvykle chválou šetřil, když uviděl menu, poznamenal:

,,Dnes mou chuť určitě potěšíte, Pottere. Vypadá to na indickou kuchyni. Inspiroval jste se ředitelem?"

Byl jistým zdrojem inspirace, souhlasil Harry. Hodně o indické kuchyni toho věděl od Hermiony, která se nedávno z Indie vrátila.

Brzy na to přišel Dobby a přinesl první chod. Snape ponořil lžíci do Dahl.

,,Koriandr," zamumlal vmímavě sametovým hlasem.

Konverzace (Harry používal pergeman a pero) se Snapem Harryho nikdy neomrzela. Toužil profesora poznat.

,,Co budete dělat o prázdninách, Pottere?" Harryho šestiměsíční školení na profesora začne až po letní přestávce.

Musím být měsíc na Grimmauldově náměstí. Některé části domu potřebují zrekonstruovat.

,,Měsíc?" ztratil hebkost Snapeův hlas. Teď zněl podivně krutě. Dojedli moučník, ale jeho sladká chuť se vypařila do neznáma.

Ano, v srpnu. Chtěl byste přijít? Bude tam trochu chaos, dokonce i při magických renovacích, ale-

Snape chytil brk dlouhými prsty, čímž zabránil Harrymu myšlenku dokončit.

,,Musím zůstat tady, Pottere. Budu dělat důležité výzkumy lektvarů a také musím zkontrolovat můj vlastní dům."

Pustil brk, který se rozhořčeně naježil a snažil se Snapea bodnout hrotem do ruky.

,,Takže budete prázdniny trávit zapomínáním na vše, co jsem vás naučil." řekl chladně.

Ne, nikdy nezapomenu na to, co jste mě naučil...ani na vás nezapomenu, řekl Harry a doufal, že to neznělo příliš sentimentálně.

,,Ach, to říkají všichni lidé," odfrkl si Snape ironicky.

Zapomenete všechno, co jsem vás naučil o počítači.

,,Věřím, že informace, které učím já vás jsou důležitější, než které jste, ah, učil vy mě."

Harry Snapeovu malou urážku ignoroval.

Budeme si psát přes sovy.

,,Není třeba abyste zatěžoval vaši sovu, Pottere, a posílal po ní nezajímavé zprávy."

Harry se podíval do černých očí. Divil se, proč Snape, který byl u večeře uvolněný a dokonce i vtipný, se najednou stal otráveným a kyselým. Nemluvili u jezera jen o přátelství? Když se jeho ruka dotkla Harryho tváře?

Přátelé v kontaktu zůstávají, řekl Hary.

,,Budete mít příliš mnoho práce, nže abyste mi odpovídal," poznamenal Snape.

Nastalo krátké ticho a pak dodal:

,,To byste se do té doby musel stát pravoplatným mistrem Telepatie do konce školního roku. Pak byste měl možnost plynule mluvit s lidmi pomocí magie."

Ale jen v případě, že by vzdálenost nebyla moc velká.

,,Někteří lidé - mudlové i kouzelníci, Pottere - mají vzácné nadání. Musel byste se s tím narodit nebo vzejít ze starodávných kmenů...Musel byste být úzce spojen s přírodou, mít s ní nějaké pouto, které většina lidí už ztratila."

Odmlčel se, tmavé oči upřené do Harryho zelených.

,,Poslední týden školy vás vyzkouším, Pottere. Budeme hovořit ve znakové jazyce, neverbálně kouzlit bez hůlky a nakonec budete demonstrovat své dovednosti v Telepatii. Pokud nedosáhnete plného počtu bodů, Pottere, tak až se vrátíte do té zchátralé chatrče vašeho kmotra a budete se připravovat na reparát."

A to mi to říkáté až teď?

Snape se usmál.

,,Napadlo mě to teprvě nedávno, Pottere. Ředitel se mnou souhlasí."

Řekl jste to Brumbálovi?

,,Samozřejmě, Pottere. Dnes ráno."

Dobré načasování, poznamenal Harry klidně.

,,Uvidíme, jak to zvládnete."

Přítí týdny prolétly kolem, březen se změnil v duben. Velikonoce přinesly vítané zpestření, pak přišel květen a konečně červen. Během té doby, Snape Harryho vytrvale učil Telepatii, a když Harry udělal sebemenší chybu, Snape nebezpečně zúžil oči. Počítačové lekce byly podobně napjaté. Když Harry v žertu navrhnul, že by Bradavicích založil webové stránky, Snape jej upozornil, že by byl přísně stíhán ministerstvem.

Dělal jsem si legraci!

,,Jste si vědom, že jsou kouzelníci, kteří jsou vyškolení, aby ničili veškeré zmínky o našem světě na internetu a-"

Jen jsem žertoval!

,,Nebudu překvapen, když se vám nepodaří složit zkoušky." poznamenal Snape jedovatě.

Nastal den zkoušky. Harry odpoledne přišel do Snapeovy učebny. Ráno dostal spoustu povzbudivých zpráv, přející mu štěstí. Dokonce den předtím mu Brumál řekl, že Harrymu drží palce. Mladíkovi bylo nesmírně nepříjemné, že jej bude zkoušet muž, k němuž Harry choval stále silnější a silnější city.

Mistr lektvarů už na něj čekal, oči se mu leskly. Pohybem hůlky zavřel a zamknul dveře.

,,Začněme, Pottere."

Harry s vyschlými ústy přikývl.

,,Rozhovor ve znakové řeči, dvacet minut."

Přestože Harry neměl ani roční praxi, byl díky Snapeovu úsilí dobře připraven. K první části zkoušky se Snape nevyjádřil. Harry si nebyl jistý, jestli je to dobré znamení nebo ne.
Pak profesor Harryho tiše dovedl do prázdné učebny, kde měla proběhnout zkouška z nevebrálních kouzel. Nebelvír musel levitovat a předvádět různá kouzla s tekutinami, polokapalinami a těžkými kovy. Kouzla byla stále složitější. Harry myslel na Brumbálovu armádu a představoval si, že by tohle své spolužáky naučit nedokázal. Dalšími kouzly měl přeměňovat objekty. Snape proměněné předmety kriticky zkoumal, zatímco jej Harry se zatajeným dechem pozoroval.

,,Nyní, Pottere, se vrátíme do mé kanceláře a začnemě s třetí, poslední částí."

Největší překážka stála před Harrym: patnáct minut Telepatie.

XXVI. Zatmění srdce

20. září 2011 v 15:57 | Archea Majuar |  Beze Slov
T/N: Přestože je tato kapitola trošku smutnější, tak je má oblíbená. Děkuji Vám za Vaši přízeň a kladné komentáře. Moc si jich vážím :)
Ještě se vrátím k minulé anketě, ze které vyplynulo, že by o povídku z fandomu Mentalista pár Patrick Jane/Teresa Lisbon byl skutečně pramalý zájem. Rozhodla jsem se, že se o takvoý překlad prozatím pokoušet nebudu. Varianta překladu slash (něříkám femslash ;)) z Mentalisty mě nijak neláká.

Severusi Snape, tvá slova a hlas jsou jako déšť. Běží mi po celé těle, hladí mou kůži. Smyslnými pohyby mě vzrušuješ, vkrádáš se mi do duše. Cítím, jak se tvá ruka posunuje k mém roztouženému klínu. Představuji si, jak mě svým jazykem přivádíš k nadpozemské rozkoši...Nemohu na tebe přestat myslet. Silný, svéhlavý, statečný, sarkastický, inteligentní. Tohle jsou jen zlomky tvé krásné osobnosti. Je nemožné tě zařadit do nějaké typologie šlověka. Jsi ojedinělý...

Harry přestal psát a zahleděl se zasněně do prázdna. Stále častěji si uvědomoval, jak se jeho vztah se Snapem mění. Ředitel Zmijozelu jej při Telepatii oslovoval Harry a tykal mu, ale stále používal sarkastické poznámky, urážel jeho otce a chabou inteligenci. Přesto se jejich vztah vyvíjel klidně na základě vzájemného respektu. Takový vztah Harry ještě s nikým nesdílel. Mladík také vymýšlel nová gesta pro znakový jazyk, která ukazoval Snapeovi. Tak mohli rozvíjet konverzaci do větší hloubky. Jejich pravidelný kontakt - dvě hodiny týdně a Snapeovy počítačové lekce - posilovaly jejich neobvyklé přátelství. Dokonce, když se potkali na chodbě, Snape pozdravil Harryho kývnutím, na něž mladík odpověděl úsměvem. Jejich časté kousavé dialogy a prudké hádky jen přispívaly ke zlepšení vzájemné komunikace.

V té době se Snapeovi dařilo seznamovat se s počítačem, přestože stále trousil kritické poznámky. Harry se nemohl zbavit podivného a zároveň příjemného pocity ze Snapeovy blízkosti. Zdálo se však, že profesorovi Harryho blízkost nevadí, ale naopak ji vítal.

,,Laskavě si přisuňte židlí blíže ke mně, Pottere. Ten krám není vybaven širokoúhlou obrazovkou."

Také se často stávalo, že seděli tak blízko, že se stehny i lokty dotýkali. Snape s Harrym navazoval hluboké pohledy, z čehož se mladíkovi podlamovala koleny a žaludek se mu svíral. Telepatie se stala ještě intenzivnější, ale Snape už nikdy nekomentoval Harryho stav po jejím provedení.

V pátek Snape Harryho učil Telepatii na větší vzdálenost, den předtím, než měl u mladíka pověčeřet. Nakonec se ocitli od sebe metr a osmdesát centimetrů. Smyslně šeptající Snapeův hlas se ozýval v Harryho hlavě. Nebelvír se opravdu snažil a zapojil se do dialogu. Mlhavý závoj mezi kouzelníky byl jen slabě viditelný - slibný signál toho, že se Harry v Telepatii lepší. Ani Legilimens už provádět nemuseli.

Řekni mi, co teď cítíš, Harry?

Cítím se...nadšeně. Velmi nadšeně.

Nadšeně, zašeptal Snape.

Před pár dny by ještě Harry váhal s odpovědí, teď jen přimhouřil oči a opakoval:

Nadšeně, pane profesore.

Zdůraznil písmenko š a na poslední slabiku vydechnul. Zvláštní důraz dal i na s ve slově profesor. Věděl, že Snape miluje sykavky.

Přestože se stále soustředil na Snapeovy černé oči, na chvíli jej zaujaly jeho rty, které jakoby si vychutnávaly vyslovování slov.

Řekni mi prosím, co právě čteš, řekl Snape zvědavým, avšak stále hlubokým hlasem.

Pět minut strávili konverzací, pak ale Harry ucítil závrať a musel spojení ukončit. Všiml si, že když Snape nemluvil příliš svůdně, neměl takový problém udržet své hormony ny uzdě. Jenže Snape vždy dával důraz na sykavky, což u Harryho vyvolávalo vlny vzrušení. Stejně tak i oslovením Harry.

Stále lépe ovládal neverbální kouzla. Snape jej vzal do prázdné třídy, kde nikomu nemuselo vadit, že by jí celou rozbili. Když Snape Harrymu navrhnul, aby se pokusil hodit ovoce a zeleninu na zeď, byl Harry poněkud překvapení. Oni tady mají plýtvat jídlem, když lidé v jiných částech světa umírají na nedostatek potravin?

,,Ale my jsme v Bradavicích, Pottere. Nejsme nikde jinde. A jak určitě víte, jídlo se nedá přenést přes hranice Bradavic."

Ukázal na obrovský talíř s ovocem a zeleninou.

Ale proč jídlo? Proč ne něco jiného?

,,Chci zjistit, jestli jste schopen jedinným kouzlem hodit celý obsah talíře. Tekutiny by pro vás byly příliš snadné. Dřevěné či kovové věci by způsobily rozsáhlé škody této třídě a trvalo by dlouho, než bychom je opravili. Nehledě na to, že ovoce a zelenina jsou měkké a nemůže se o ně například pořezat. A také obsahují určité množství tekutin, což se mi jeví jako ideální. Čekám, Pottere."

Snape opatrně ustoupil stranou. Harry stále ještě nevěřil, že dostal pokyn k barbarskému plýtvání jídlem. Namířil hůlkou na talíř a snažil se dát do kouzla všechnu svou sílu. Účinek byl děsivý a chaotický. Velké množství ovoce a zeleniny se vymrštilo do vzduchu. Odporný zvuk provázel nálety kusů jídla po místnosti. Něco se rozpláclo o strop, něco o podlahu nebo o stěny.

Snape se sklonil pod palbou okurek, které se následně rostříkly na zdi. K Harryho hrůze však nestihl uniknout rajčeti, které profesorově rameni a kapalo z něj dolů. Harry sám schytal zásah cibulí a avokádem.

Za několik sekudn bylo po všem. Stav místnosti byl katastrofální. Harry polkl, když se Snape narovnal. Harry couvnul, ale uklouznul na banánové slupce. Snape se nad ním hrozivě tyčil.

,,Myslím," řekl tónem, který nevěstil nic dobrého, "že cílem úkolu nebylo vytvořil energetický nápoj z ovoce a zeleniny. Měl jste všechno hodit jedním směrem."

Ze stropu se odlepilo mango a s tupým žuchnutím dopadlo na podlahu.

,,Mohl byste laskavě uklidit ten nepořádek, Pottere a..." přivolal talíř k Harymu, "a opakovat cvičení? Tímto úkolem jste zatím neprošel."

Nezadal jste směr!, zaprotestoval Harry rozčileně a založil si roce v bok. Začínal cítit pach cibule a česneku.

Snape se k němu přiblížil a zasyčel:

,,Řekněte mi, Pottere. Musí být erekci řečeno, kterým směrem má stát?"

Harry zbledl.

Myslel jsem, že se navzájem respektujeme.

,,A mluvil jsem snad o vás, Pottere?"

Tak proč jste si vybral právě takový příklad, pokud mě nechcete ponížit?

Snape pronikavě studoval mladší tvář.

,,Proč jste tak přesvědčený, že pouze vy máte právo mít trapné zkušenosti s Telepatií?" zeptal se chladně.

Harry zčervenal jako rajčata v místnosti.

,,Myslím, že síla Telepatie je tak velká, že k sexuálnímu vzrušení může dojít i u zkušených kouzelníků a čarodějek - pokud neprováděli oboustranou Telepatii delší dobu nebo pokud se cítí být silně přitahování k partnerovi. V našem případě to druhá možnost být nemůže, takže je to ta první. Nemám moc příležitostí telepaticky komunikovat, Pottere."

Harry přejížděl pohledel po Snapeově tváři, v hrudi se mu rozlilo bolestné zklamání. Takže Snape jím nebyl přitahován. Samozřejmě, že ne. Byl blázen, že si to myslel. V krku se mu utvořil knedlík. Díval se na zelené kiwi, které vypadalo, že odráží stav Harryho srdce. Na druhou stranu...Harry se zadíval do černých očí. Ten muž je vynikající v Nitrobraně. Může nemilosrdce lhát kdykoliv chce. Nebylo z jemný doteků, řečí jejich očí, tance na plese a jiné komunikace jasné, že po Harrym touží? Pak si uvědomil, že by měl něco dělat. Smutně ukončil oční kontakt, otočil se a tichým kouzlem vyčistil celou místnost. Snape provedl stejné kouzlo na Harryho oblečení.

Harry necítil žádnou radost z toho, že se mu příště podařilo všechno ovoce i zeleninuhodit na stěnu.
Tekutiny vytékající z jídla byly jako Harryho krev a slzy.

Severus Snape si všiml u mladého muže změnu v chování. Všiml si, že jiskra temperamentu ze zelených očí zmizela, když řekl, že správná byla první možnost. Harry opustil učebnu nezvykle rychle. Odešel a zavřel dveře.

Snape se ještě dlouho díval na zavřené dveře. Pak se opřel o zeď a zabořil obličej do dlaní. Dovolil Harrymu Jamesi Potterovi, aby se k němu dostal příliš blízko. Narušil jeho zářící mládí, zkazil jeho sladkou touhu, zničil nevinnost, která v něm zůstala i po hrůzách v minulých letech. Miloval ho vůbec někdy někdo? Ne. Každý kouzelník by byl šťastný za jeho lásku a sám by mu ji mnohonásobně oplácel. A kdo by miloval Severuse Snape s jeho zahnutým nosem a cynickým postojem? Nikdo.

Hluboko v podzemí a ve druhém patře zněl tichý pláč.

XXV.Stále blíž

13. září 2011 v 16:56 | Archea Majuar |  Beze Slov

Brumbál zamyšleně pozoroval Myslánku. Napadlo ho, jestli její dočasně vypůjčení bude stačit, aby se Severus a Harry dostali blíže k sobě. Když se Severusezeptal, jak Harry postuje, tak ho mírně zkritizoval, ale přemluvit ho, aby Harryho učil dalších šest měsíců, šlo překvapivě dobře. Samozřejmě se obvyklé prostesty dostavily...Harry je příliš mladý, musí zvládnout Telepatii atd. A jak Severus zrudl, když Brumbál poznamenal, že spolu vycházejí nadmíru dobře. Dokonce na chvíli obrátil pohled a vytvořil Nitrobranný štít.



A Harry...Harry se červenal stejně, ne-li více, jakmile Severusovo jméno vyslovil. Brumbál už dlouho studoval chování lidí a myslel si, že Harryho a Severusův vztah vznikl nejen díky mentální magii. Možná, pomyslel si ředitel a něžně vnořil hůlku do Myslánky.





Snape podržel Harrymu dveře, který mu gesty poděkoval a rozhlédl se po soukromých pokojích Severuse Snapea. První věcí, která ho překvapila, bylo množství knih. Téměř po celé místnosti byla lemována policemi.



,,Ještě jich mám více v knihovně a pár v laboratoři. Tyhle používám pravidelně," vysvětlil Snape a pozoroval Harryho.



Na zdi visel znak Zmijozelu. Další zdi byly zdobeny abstraktním umění, nábytek byl elegantní, jednoduchý a nadčasový. Kdyby očekával ponuré a nazelenalé pokoje, jaké jsou ve Zmijozelu, pak by se mýlil. Snapeovy pokoje byly dobře prosvětlené, u stropu se vznáželo několik světelných koulí. Obrovský perský koberec ležel před krbem, vypadal pohodlně a příjemně. Celkově byly komnaty Severuse Snapea velmi vkusně zařízeny.



Otočil se na Snapea a pozorně se na něj podíval.



Líbí se mi tady, působí to pěkně a elegantně.



,,Vaše pozitivní hodnocení je velmi lichotivé, Pottere."



Dovedl Harryho ke krbu a zaklepal hůlkou na malý stolek. Ten ihned zdvojnásobil svou velikost do výšky i šířky. Dalším pohybem přivolal dvě židle.



,,Obvykle jím u mého pracovního stolu nebo ve Velké síni. Prosím, posaďte se."



Mladík poslechl a Snape se posadil na židli naproti němu.



,,Vy máte vlastní domácího skřítka, Pottere?"



Dobby? Ten nepatří nikomu, je svobodný, ale trvá na tom, že bude pracovat v Bradavické kuchyni.



,,Jak ho přivoláváte?"



Harry vytáhl z kapsy malou stříbrnou píšťalku, kterou mu dal samotný Dobby.



Snape přikývl.



,,Winky," řekl hlasitě.



K Harryho úžasu se obejvil bývalý domácí skřítek rodiny Skrků. Winky měla na sobě čisté šaty a zdála se být úplně v pořádku. Když jí Harry viděl naposledy, měla problémy s alkoholem.



Snapeova ústa se zrkoutila do nepatrného úsměvu.



,,Byla alkoholička a potřebovala nového pána, aby se vzpamatovala. Odmítá být placená, ale myslím, že váš přítel Dobby to chápe. Dokázal jsem jí přemluvit, aby měla alespoň o víkendu volno."



Harry se snažil na Snapea nedívat s otevřenou pusou. Hermiona by nejspíše Snapea na místě objala.



,,Můžu se vás zeptat, na co právě myslíte, Pottere?"



Harry mu to s úsměvem řekl.



Snape pozvedl obočí.



,,Jsem si jistý, že by si to slečna Grangerová rozmyslela, než by mě obejmula. A já také. Nechci se následně nechat škrtnit žárlivým panem Weasleym."



Harry se zasmál. Snape zdvořile Winky požádal o večeři pro dva.



Večeře se Snapem se zdála být velmi neformální, než by si ji Harry kdy představoval. Měl na mysli, že bude mít zakázáno nechat lokty na stole, bude muset sedět vzpřímeně nebo nedávat nůž blízko k ústům. Snape si sundal svůj černý hábit. Vypadal uvolněně a byl otevřený volné konverzaci, než obvykle. Harryho brk byl docela zaneprázdněn během jídla ( m.j.delikátní čočková polévka, kuřecí na kari s rýží). Mladík vnímal jisté napětí mezi sebou a Snapem. Byl si jistý, že jejich pohled z očí do očí, který Harry v duchu nazval řeč očí, je tak intenzivní a hluboký, že dokázali své myšlenky předat jen pomocí pohledu. Zcela bez Telepatie.



,,Jaká je vaše oblíbená barva, Pottere?" zeptal se nonšalantně Snape a položil vidličku na dezertní talíř.



Ve skutečnosti mám dvě. Černou a tmavě červenou.



,,Červená. Pravý Nebelrvír," poznamenal Snape chladně.



A vy?



Snape se podíval do Harryho očí.



,,Stejně jako vy, mám rád černou...a zelenou. Smaragdově zelenou."



Harry nevěděl proč, ale náhle ucítil příval tepla do tváří a rychle sklonil hlavu ke svému talíři, aby vyřešil, na kterou stranu má odložit vidličku.



Pravý Zmijozel, vtipkoval.



,,Opravdu," řekl Snape jemně a položil na stranu ubrousek. ,,Chcete si přidat dezert?"



Ne, děkuji, jsem úplně plný. Bylo to výtečné. Mnohokrát děkuji.



Snape kývnutím hlavou vzal Harryho uznaní na vědomí.



Chtěl bych vám oplatit pozvání.



,,Chtěl byste, Pottere? Tak do toho."



Harry nemohl potlačit úsměv nad stylem jejich rozhovoru.



Příští týden v sobotu večer? V osm?



,,Budu tam, Pottere," odpověděl Snape hedvábným hlasem, který se Harrymu vplížil až do duše. ,,Uvidíme se zítra na mé počítačové lekci."



Řekl, že příjde na počítačovou lekci! Harry jen stěží uvěřil, že Severus Snape bude jednou schopen napsat e-mail nebo vlastnit webovou stránku. Ušklíbl se nad jmény lidí, které by Snape asi měl v adresáři.







,,U všech Nebelvírů" řekl nevlídně, "a to znamená, že když je za větou vykřičník, je zpráva velmi důležitá? No, to je jediná věc, která má v tomto programu smysl." dodal svým typickým sarkasmem. I přes nesouhlasné poznámky se však Snape učil velmi rychle. Harry si nebyl jistý, jestli je to díky jeho učitelský schopnostem, ale spíše měl podezření, že je to díky Snapeovu brilantnímu uvažování a dobré paměti. Harry zjistil, že je obtížné a zároveň příjemné učit člověka, který vás přitahuje. Přemýšlel, jak dlouho mohl tento vzhled a charakter považovat za odporné. Ovšem věděl, že změna jeho názoru je zaviněna delší dobou strávenou ve Snapeově přítomnosti. Profesor netrpělivě odhodil své vlasy z tváře. Harry se zrovna nakláněl nad počítač a byl černými vlasy trefen do obličeje tak nešťastně, že se mu do nich zamotaly brýle. Snape na něj zíral.



,,Proč jste se nakláněl tak blízko? Laskavě sundejte své brýle z mých vlasů." řekl hrubě.



Harry mu na oplátku obzvláště hrubě odstranil několik vlasů z brýlí.



,,Pottere! To bylo schválně!"



Harry na něj hodil nevinný pohled a úspěšně vlasy vymotal.



Možná byste se měl nechat ostříhat.



Snape vypadal jako drak, chystající se plivat oheň. Přiblížil se k Harrmu, jejich nosy se téměř dotýkaly.



,,Ostříhat si vlasy? Nikdy!" zešeptal.



Harry si vzpomněl na Černou perlu ve svém snu. Snapeovy vlasy jsou stejně hladké jako perla...



,,Ve skutečnosti byste sám potřeboval ostříhat tenhle smeták," poznamenal Snape a zvedl paži. Pomalu, něžně Harryho pohladil po vlasech, ruku odtáhnul až ve chvíli, kdy dorazil k Harryho ústům. Jejich pohledy se setkaly, ale Snape jej ihned stočil k obrazovce. Jindy se zase lektvarista posunul k Harrymu tak blízko, že se stehny dotýkali. Mladík nikdy nezpozoroval, jak se k němu dostal na tak malou vzdálenost. Zvuk přisunování židle nikdy nezaznamenal. Kromě očního kontaktu spolu vtipkovali přes pergamen a Snapeův hlas, byval stále nesmírně svůdný. Byl jako by se obtočil okolo Harryho těla. Představoval si, jak jej hlas láská po celém těle, což vyvovalo reakci v jeho rozkroku. Tento stav činil pro Harryho lekci nádherně mučivou. Jen kdyby Snape věděl...



Těsně, než Harryho profesor-žák odešel, věnoval mladíkovi hluboký pohled černých očí, po němž měl Harry pocit, že o jeho touze ví. Tohle zjištění Harrymu způsobila snad největší erekci, jakou kdy měl. Oblast mezi stehny bolestně pulzovala a Nebelvírovi trvalo hodně dlouho, než se díky studené lázni uklidnil. Poté změnil teplotu vody ze studené na teplejší. Snape jej vždy přiváděl k šílenství, ale že z něj Harry jednou bude "šílet" tímto způsobem, jej nikdy nenapadlo.



Tu noc se sen o bludišti vrátil. Akorát už nebylo tvořeno z trní, ale plexiskla. Snapeův hlas jej stále volal. Našel růži, vzal ji a nechal černou perlu, aby mu vklouzla na ruku. Držel ji v dlani, dokud nedorazil k prosklené stěně, za níž stál Snape. Na skle nějakým způsobem držely ostny. Postava Snape přištoupila těsne ke zdi.



,,Nemůžu najít cestu ven. Prosím, pomoz mi."



Pak zúpěl:



,,Ne, bude lepší, když odejdeš. Pomůžeš mi a staneš se stejným vyvrhelem, jakým jsem já."



Snape se vrátil na své původní místo a zabořil obličej do dlaní.



Harry přitisknul ruku na část skla, kde nebyly ostny a snažil se zavolat Snapea, aby se na něj podíval a vrátil se. Náhle odněkud vyrostl černá větev a obmotala mu paži. Harry se snažil vyprostit, takže mu z ruky vypadla růže i s černou perlou. Sen se změnil v bezesný spánek. Druhý den ráno objevil na polštáři jen pár kapek krve. Krvácení skutečně přišlo, ale naštěstí jej v noci nevzbudilo. Odevzadně očistil polštář. V tomto oboru se z mladíka stával mistr.





Další lekce byla mírně pozměněná. Snape se rozhodl vynechat Legilimens a rovnou se začali zaobírat Telepatií.



,,A tentokrát nebudeme sedět, Pottere. Budeme stát naproti sobě a mezi námi bude stůl. Chci vidět, jestli jste schopen se obejít bez podpory. Pošlete mi zprávu."



Oba kouzelníci se soustředili a brzy byla mezi nimi vidět mlžná opona.



Zmatené pocity, dokázal Harry říci. Snažil se slovům dodat svůdný podtón, zdůraznil sykavku, prodlužoval samohlásky a nenápadně chtěl, aby jeho hlas zněl šeptavě. Pak přerušil spojení, neboť jej opět přemohla závrať. Věděl, že pokud by se přemáhal, mohlo by to skončit zvracením.



Podíval se na Snape, jehož líce byly mírně uzardělé. Oči se mu temně leskly a vždy arogantní úsměv se změnil na smyslný. Pohledem zkoumal Harryho postavu a mladík cítil, jakoby jej svlékal pohledem. Vyváděl ho z rovnáváhy a doslova si užíval výhled na Harryho tělo.



,,Někdo se učí rychle," zamumlal, "jsem na řadě. Skutečně se vás snažím zmást."



Pohlédl Harrymu do očí, vpil se do nich a otevřel komunikační kanál.



Můj hlas laská tvou mysl, Harry. Je to, jakoby se mé ruce tebe dotýkaly, mazlily se s tebou. Líbí se ti to...Jsem jako tekoucí voda, dosahuji na všechna místa tvého těla...



Harry sotva slova vnímal, ze všech sil se snažil udržet spojení. Intenzita Snapeova pohledu narůstala až si Harry myslel, že mu prasknou oči. Pak si rukou zakryl oči.



,,Více než ucházející, Pottere," zašeptal Snape a sundal Harrymu ruku z očí. Dívali se na sebe, oba měli zrychlený dech a červené tváře. Zvláště Harry.



,,Jste vzrušený?" zeptal se Snape tiše.



Harry zrudl ještě více.



,,Vsadím se, že ano." řekl Snape. ,,Budete si na to muset zvyknout, časem by to mělo přestat. Nebuďte překvapený, nevšímejte si toho. Udržujte spojení. Jděte si sednou na pohovku a myslete na stravovací návyky vašeho bratrance."

Zpoždění

6. září 2011 v 16:38 | Archea Majuar |  Cyklus "Shassie"
Tento cyklus jsem rozeběhla jen, abych vyplnila prázdno mezi další povídkou ze světa Harry Pottera. Dostala jsem nápad, takže teď píšu něco jiného. K tomuto cyklu budu přidávat kapitoly jen občas, když bude chuť a čas, kterého se začátkem školy budu mít méně a méně.

Archea Majuar

XXIV. Porozumění

6. září 2011 v 16:35 | Archea Majuar |  Beze Slov
T/N: Už jsem se začala bát, že dnešní kapitolu Vám nebudu moci dát. V neděli mi vypověděla službu obrazovka notebooku, ale díky otci, což říkám velice velice nerada, jsem nový notebook dostala už v pondělí večer. A věřte mi, že o dnešní kapitolu bych Vás opravdu nerada připravila :) Užijte si ji :)

Harry seděl na pohovce, tváře v dlaních. Na čele se mu objevil studený pot. Snažil se potlačovat své city ke Snapeovi, ale při Telepatii to dost dobře nešlo. A ještě ho zradilo vlastní tělo. Snape se mohl domnívat, že je za tím více než hormonální reakce na sílu Telepatie. Že Harry myslí na konkrétní osobu - Snapea - s touhou a chtíčem?



Uslyšel nejjemnější šustění oblečení. Snape se zvedl od stolu a posadil se vedle něj. Úšklebek z tváře zmizel.



,,Pottere," řekl tiše, "je to obvyklá reakce začátečníků na Telepatii. Jste mladý muž a výbuchy vašich hormonů jsou na denním pořádku. Neměl jste si je kde vybít, když jste bojoval proti Temnému pánovi. Ve vašem věku vás vzruší téměř cokoliv. U kouzelníků jsou hormony ještě silnější. Podporovány růstem magického potenciálu."



Na Harryho tváři se objevil úsměv.



,,Myslíte na uhoří oči?"



Ne, na stravovací způsoby mého bratrance.



,,Jsem si jistý, že vám to pomůže." řekl Snape vážně.



Dobře, už jsem v klidu.



,,Ještě jeden pokus. Pro dnešek poslední. Domnívám se, že skutečně bude lepší sedět na pohovce. Sice bude vzdálenost mezi námi trochu větší, ale nepovede to k trapným příhodám."



Usadili se pohodlně na gauči.



,,Pošlete mi vzkaz, Pottere."



Dívali se jeden druhému do očí, dokud se komunikační kanál neotevřel. Harry se mocně soustředil. Mohl vidět, jak se třpitivé vzpomínky mihajíc kolem něj. Tentokrát byl úspěšný - snad proto, že si vybral velmi stručnou zprávu nebo, že byl pevně rozhodnut uniknout rozpakům.



Jsem Harry.



Snapeova odpověď se k němu vrátila jako sametově jemné pohlazení.



Harry.



Jedinečný důraz na první písmenko, pak malátné prodloužení "a", měkce vyslovené "r" a poslední písmenko vysloveno ve výdechu. Mlhavá opona zmizela a jasně uviděl Snapeovu tvář. Uvědomil si, že je opět vzrušený.



,,nebylo to špatné, Pottere. Myslím, že příště už budete moci říci delší věty. Na noc si připravte ručník, krvácení z nosu by se mohlo vrátit."



Harry přikývl a pomalu vstal. Bylo mu divně, špatně se orientoval, ale nebylo to nejhorší.



Dobrou noc, pane.



"Dobrou noc, Pottere."



Harry odešel do pokoje.



Tam ze sebe strhnul džíny a mrštil sebou na pohovku. Krev mu proudila v žilách nesmírnou rychlostí. Ten šeptající hlas v jeho mysli. Říkající jeho jméno. Způsob, jakým Snape vyslovil "Harry". Boky se mu samovolně chvěly. Vypadalo to, jakoby Snape Harryho zkoušel. Ten úšklebek, jak jej držel za pas a pak podivný vítězný úsměv. Pohladil se horkou dlaní a představoval si, že je Snapeova. Že jej líbá, šeptá mu do ucha a pomalu a láskyplně se s ním miluje.



Vyvrcholil tak silně, že prsty druhé ruky se ztanuly do čalounění a udělaly do něj několik dírek. Poté byl zcela vyčerpaný. Ležel, dokud nenabil dostatek energie, aby uklidil lepkavý nepořádek. Když vstal z pohovky, uvědomil si, že má na tvářích slzy. Dal si dlouhou sprchu a pak zapsal celý ponižující incident do deníku. Odstavec zakončil doměnkou o tom, že Snape nemá šanci přijít na pravý důvod Harryho reakce. Pak psal dál.



Severusi Snape kolikrát mě ještě šokuješ? Skutečně mě stále překvapuješ. Stále se mi o tobě zdá. Už jsem začal přemýšlet o užívání Bezesného spánku. Zatím jsem k tobě byl přitahován jen sexuálně, ale teď cítím mnohem více. Zatímco mám stále strach z našich lekcí, zároveň se těším na tvou blízkost. I když jsem nešťastný z tvého cynismu a zraňujícího sarkasmu, mám naše lekce rád. Myslím, že jsem se zamiloval...



Harry se podivil, že to skutečně napsal.



Myslím, že jsem se zamiloval...



Do Severus Snapea, nenáviděného profesora lektvarů v Bradavicích, bývalého Smrtijeda, nemessis jeho otce a kmotra. Člověka, kterého potřebuje, aby jej naučil, jak žít bez hlasu. Často krutého cynika s hedvábným hlasem. Už začal chápat, proč se mu vždy, když vkročí do kanceláře, podlomí kolena.





,,Myslánku si vypůjčil ředitel, Pottere," řekl Snape upjatě na další lekci. ,,Na zahřátí začneme s Legilimens."



Profesor nejevil známky, že by si chtěl z Harryho kvůli minulé trapné lekci utahovat.



Mladík se Snapeovi poslušně podíval do očí, dokud se nedostal do jeho mysli. Ponořil se do jedné ze vzpomínek. Byl v něm Snapeův otec, který se hádal se svým synem.



Tobias Snape měl zahnutý noc, černé vlasy i oči, což zdědil i jeho asi dvanáctiletý syn, který právě přijel z Bradavic na letní prázdniny.



,,Proč stále křičíš na matku?" ptal se mladý Snape.



,,Protože není normální, je šílenec, který mi dal zmutovaného syna!"



,,To ty jsi zmutovaná zrůda, když k nám tak chováš," zašeptal Snape, "ty nejsi můj otec."



Harry sebou trhl, když viděl Tobiase Snape, jak dal svému synovi pěstí do obličeje. Ten zalapal po dechu a chytil se za tvář.



,,Drzý šmejde, měli by vás oba upálit na hranici, aby váš druh vymřel jednou pro vždy!"



Čarodějnice s nažloutlou tváří vběhla do místnosti. Kříčela na svého muže a snažila se ochránit svého syna.



,,Vy," zavrčel Tobias Snape a obcházel je.



Eileen Prince se třásla od hlavy až k patě.



,,Nebij ho, je to tvůj syn!" vykřikla.



,,To zvíře? Můj syn? Vyroste z něj vyvrhel!"



,,Severusi, jdi do svého pokoje." řekl jeho matka vysokým pronikavým hlasem.



Jeho rodiče na sebe začali křičet, hlasy se rozléhaly celým domem.



Dvanáctiletý Snape se držel za tvář a vyběhl po vrzajících schodech nahoru. Plakal.



Vzpomínka zmizela a byla nahrazena jinou.



Snapeovi bylo třináct. Jeho matka seděla na posteli svého syna. Dívala se do zdi, ale vnímala intenzivní pohled svého syna.



,,Tohle by se nestalo, kdybys nepřijel, Severusi. No, nějak to musíme zvládnout." řekl bezduchým hlasem.



V dalším obraze bylo Snapeovi asi patnáct. Byl sám ve Zmijozelské ložnici. Na kus pergamen psal stále dokola jedno slovo. Rozvod.



Vzpomínky zmizely, spojení se ukončilo.



Snapeova tvář byla bílá jako papír, mírně se třásl. Harry ucítili slzy ve svých očích.



,,Nepotřebuji soucit hrdiny kouzelnického světa," zasyčel Snape. Harry zavrtěl hlavou a udělal věc, kterou mu radilo jeho srdce: objal svého profesora.



,,Ne...ne...nepotřebuji váš soucit." vykřikl Snape a zuřivě od sebe Harryho odtlačoval, který se stáhnul, ale stále jej držel. Díval se do zumčené Snapeovy tváře, tiše k němu promlouvat pohledem očí. Náhle se Snape nechal Harrym obejmout, přimknul si mladé tělo k sobě, zatímco jej Harry nesměle hladil po vlasech, když si Snape položil svou hlavu na Harryho rameno. V místnosti panovalo ticho rušené oddechováním obou mužů. Harry zavřel oči, jemně Snapea držel v náručí, utěšoval ho. Brumbál Snapea miloval, ale úplně jiným způsobem. Určitě jej nikdy nekolébal v náručí, jako těď Harry. Téměř deset minut zůstali stát. Pak se Snape odtáhl a při pohledu na Harryho bylo znát, že se stydí. Takhle se nikdy před nikým nezachoval.



Citíte se trochu lépe? Chcete si o tom promluvit?



,,Nejsem slaboch, Pottere," zamumlal Snape.



Myslím, že jste právě ukázal, jak moc silný člověk jste.



Snape na něj zíral.



,,Co tím myslíte?" zeptal se ostře.



Tentokrát to byl Harry, kdo dovedl staršího muže k pohovce.



Posadil se a čekal, až se Snape posadí také. Díval se zvědavé na Harryho ruce. Snape mírně ztuhl, při Harryho vysvětlování.



Vím, že si myslíte, že pocity jsou projevem slabosti. Když necháte pocity vyjít najevo, považujete to za naprostou ztrátu kontroly. Ale pro někoho, kdo emoce nedává vůbec znát a drží je v sobě, mi to nepříjde jako slabost, ale síla.



,,Tak co si myslíte o tom, jak jsem vás v páté ročníku vyhodil ze třídy?"



Harry se pousmál.



Nikdy jsem nad tím nepřemýšlel, pane. Ten vyhazov jsem si zasloužil. Spíše mě zajímal obsah vzpomínky, který mě zklamal. Ale muselo se to stát. Měl jsem svého otce za hrdinu a je dobře, že jsem jej poznal z více pohledů. Dnes se na něj dívám jinak. Čas ubíhal a všechno se změnilo.



Na chvíli nechal prsty odpočinou a zamyšleně se podíval na hubenou tvář před sebou.



Příliš moc pracujete a málo jíte, pane.



,Proč se ve jménu Merlina zajímáte o mé zdraví, Pottere?"



Harry trochu zčervenal a odvrátil zrak, aby zakryl své skutečné pocity.



Začínám vás brát jako svého přítele.



Snapeovo obočí vyletělo vzhůru.



,,Váš přítel...,Pottere? Já? Severus Snape?"



Zvedl levou ruku a dotkl se mladíkova čela.



,,Jste si jistý, že se cítíte dobře?"



Harry se zamračil a uchopil Snapeovu ruku do své.



Snape se nevěříčně zasmál.



,,Zmijozel a Nebelvír? Vy a já, Pottere, přátelé? Zapomněl jste na naší minulost?"



Zmijozel a Nebelvír byli nejdříve nejlepší přátelé, pak nepřátelé. U nás to může být naopak.



,,Něco na tom bude, Pottere. Nikdy jsem nepomyslel, že bych to řekl, ale..." stiskl Harrymu ruce," nejste rozmazlený spratek."



Harry se opět usmál, protože věděl, že Snape už jej nebere jako mladší kopii Jamese Pottere.



Pak profesor stáhl své ruce a vstal.



,,Dost přecitlivělostí," řekl přísně, "znaková řeč a neverbální kouzla."



Harry dovednost v oblasti neverbálních zaklínadel se drasticky zlepšovaly. Divil se, že mají stejný, možná i větší, účinek než hlasitě vyslovená kouzla. Když držel hůlku a neslyšeně pronesl formuli, už se nemračil soustředěním. Jeho tvář byla uvolněná a zračila se v ní radost.



Skutečnost, že Snape přijal návrh přátelství, se mu stala nečekanou podporou. Jejich vztah byl dříve velmi křehký, teď měl budoucnost stát se pevným a silným poutem. Evidentně si to potvrdil, když se Snape mladíka po chvíli zaváhaní zeptal, jestli by s ním nechtěl povečeřet v jeho komnatách. Užaslý Harry dychtivě přikývnul.



,,Mé pokoje jsou tímto směrem, Pottere. Prosím, důkladně si otřepte prach z bot."



Kdy mi začne říkat Harry? pomyslel si mladík pobaveně, když následoval Snapea do zadní částí místnosti. Dveře odemknoul složitým pohybem hůlky a zamumlaným zaklínadlem.