Červenec 2011

Těší mě, Shawn Spencer

26. července 2011 v 17:00 | Archea Majuar |  Cyklus "Shassie"
Autor: Archea Majuar
Fandom: Agentura Jasno (Psych)
Páry: Shawn Spencer/Carlton Lassiter
Rating: +12
Varování: Žádné


Inspirovala jsem se 12. epizodou z 1. série. Výtah z této části si můžete přečíst zde http://www.serialzone.cz/serial/agentura-jasno/epizody/zatazeno-s-moznosti-vrazdy/ , ale určitě lepší je samotnou epizodu shlédnout, ale chápu, že někomu ten seriál příjde doslova debilní. Pokud se však nepodíváte a nevíte, jaký vztah panuje mezi Shawnem a Lassiem a jací oba muži jsou, nemusí Vám být některé části povídky jasné...Alespoň byste si měli přečíst hlavní charakteristiku tohoto seriálu. Většina věcí v povídce se shoduje se seriálem. I znamení zvěrokruhu ;)


Sedím v baru na pláži. Je horko. V Santa Barbaře je snad vždy vedro. Objednám si sklenku tequily. Nechci se opít, jen se dostat do pohody. Mám za sebou těžké dny. Soudní proces dá člověku zabrat. Většina lidí, ne, vlastně všichni, si o mě myslí, že mám pořád moc energie. Ale i mě ten proces unavil. Od doby, co jsme s Gusem založili detektivní kancelář, se mi v životě střídají dvě období - buď řeším případ a téměř nespím, nebo se poflakuji doma a téměř jenom spím. Asi potřebuji dovolenou, abych si odvyknul od toho stereotypu. Gus už mě taky štve. Možná jsme kamarádi už od děctví, ale nebaví mě jej stále tlačit do případů...Sice se vždy podvolí, ale není taková legrace jako dříve.

Více mě to táhne na policejní stanici, než k rozhovorům s Gusem. Ten se zdá být spokojený, že mu dávám více prostoru, aby si mohl udržet svou pravou práci.

Při řešení případu mi občas pomůže Julliet a docela mě baví s ní pracovat. Možná si nejsem úplně jist, zda věří mým jasnovideckým schopnostem, ale respektuje mě. To se mi nestává často.

V poslední době stále více přemýšlím nad člověkem, který ke mně právě respektem nehýří. Působí na mě divně. Mým jasnovideckým schopnostem vůbec nevěří a je rozladěný z toho, že neví, proč dokážu případy vyřešit, ačkoliv nejsem žádný detektiv ani policista. Má příliš velké ego, aby přiznal, že jsem prostě talent od přírody. Někdo by mě za to nenáviděl, on ne. Určité nepřátelství z jeho postoje cítím, ale...

Když jsem nastoupil ke svým prvním případům, choval se někdy až agresivně. Když jsem předstíral, že jsem v tranzu a mám různé vidiny, snažil se mě chytit a donutit mě přestat. Teď už ne. Sice se šklebí, ale vždy mě vyslechne. A taky, když mi ve stavu opilosti vyprávěl o své bejvalce, myslel jsem, že až na to příjde, jednu mi vrazí. Neudělal nic.

A u soudu? Když soudce nevěřil, že jsem jasnovidec a pomáhám policii při řešení případů, on potvrdil mou důležitost. A dokonce s jemným úsměvem, který je u něj tak zřídkavým, jako u mě pocit únavy. Nakonec mi stáhl z aukce motorku, kterou mi předtím zabavili. Proč? Nechápu, jaký měl důvod to udělat.

Zavrtěl jsem hlavou a napil se tequily. Chtěl jsem vědět, kolik je hodin, ale hodinky nenosím. Rozhlédl jsem se kolem v naději, že někde spatřím hodiny. Nenašel jsem žádné. Jen jsem zjistil, že Slunce už zapadlo a kromě pár lampiček na venkovních stolečcích a světla nad pultem, je všude tma.

Znovu jsem se napil a podíval se na druhého zákazníka v baru. Byli jsme tu vlastně už jen my dva. Barman se někam vytratil. Podíval jsem se pozorně. Muž měl hlavu v dlaních, před sebou drink. Zaměřil jsem se na sestřih vlasů, oblek a dokonale vyleštěné boty, od kterých se odráželo světlo. Bylo mi jasné, kdo u stolu číslo 10 sedí.

Carlton Lassiter, vrchní detektiv Santabarbarské policie.

Zamyslel jsem se. Jestli je stejně opilý, jako naposledy, co jsem ho v baru potkal, třeba mi řekne, proč mi vrátil mou motorku. A taky kolik je hodin.

Rozhodnul jsem se. Vzal jsem tequilu a přešel ke stolu s číslem deset.

,,Detektive?"

Muž zvedl hlavu a nedůvěřivě si mě změřil.

,,Co chcete, Spencere?"

,,Nevíte kolik je hodin?" nadhodil jsem lhostejný tón.

,,Jedenáct pryč. A teď, bych vám rád..." nedořekl detektiv.

,,...nabídnul, abych si k vám přisedl." neomaleně jsem dopověděl a přitáhl si židli.

,,Když jinak nedáte." smířil se s tím Lassiter.,,Proč tu jste?"

,,Hledal jsem vás." odpověděl jsem.

,,Nedělejte si ze mě legraci, Spencere. Nejsem tak namol jako posledně." zavrčel detektiv.

,,Ale já vás skutečně hledal."

V duchu jsem si gratuloval. Mé schopnosti lhát a předstírat cokoliv jsou vždy užitečné.

,,Chtěl jsem vám poděkovat za vrácení mé motorky."

,,Že mi zrovna vy budete někdy děkovat, to mě nenapadlo." ušklíbl se Lassiter a napil se.

,,Ale, no tak, Lassie. Jste skvělý detektiv s bystrou myslí. Možná jste někdy trochu prkenný, ale všechno kompenzujete svým upřeným pohledem." mrknul jsem na něj a pohodlně se opřel.

Lassie se na mě podivně podíval. Přesně o tomhle pohledu jsem mluvil. Jen svým pohledem už přinutil se přiznat nejednoho obviněného. Má v těch modrých očích zvláštní lesk, který člověka nutí se zamyslet sám nad sebou.

,,Tu první část mi pár lidí říká, ale za tu druhou vám děkuji. Příště se budu snažit být více pružný." odfrkl si detektiv.

"Váš problém není v nepružnosti. Jste velmi vysoký a působíte jako neohrabaný medvěd. Kdybyste na tom zapracoval, a taky na svém vyjadřování, byl byste mnohem více oblíbený a lidé by vás lépe vzali mezi sebe." oplácel jsem jeho pohled.

,,Takže mi chcete říci, Spencere, že vy, váš pomocník i O´Harová se ke mně snažíte chovat přátelsky z vlastní vůle? Protože teď jste mě zde naprosto zkritizoval a já nechápu, proč se se mnou vůbec bavíte." napil se znova Lassiter a zvolna se dostával do stavu mírně otupělosti.

,,Ano." kývnul jsem, "Gus nevím, tomu jste ukradený. Ale Julliet ví, že ve vás je hodně dobrého a umíte být i milý společník a snaží se to ve vás probudit. Změnu, sice pozvolnou, vnímám. Možná se stále šklebíte, neusmíváte se, na všechny štěkáte, ale už dokážete normálně komunikovat. Když jsem vás poznal, všichni se od vás drželi dál a všem jste vadil. Teď se na stanici ví, že štěkáte, ale nekoušete." usmál jsem se a dopil tequilu.

Lassiter vypadal zamyšleně.

Dneska to na stav opilosti nevypadá, pomyslel jsem si zklamaně. Teď z něj informace o motorce nedostanu. Marním tady čas. Asi se půjdu projít na pláž.

,,Už půjdu." oznámil jsem Lassiemu.

,,Kam?" zeptal se nesoustředěně.

,,Projít se na pláž." vstal jsem a upravil si polokošili.

"Mohu jít s vámi?" zeptal se se špatně skrývaným zájmem detektiv.

Pokrčil jsem rameny.

"Jestli to není pod vaší úroveň." rýpnul jsem si. Lassiter se mi vždy vyhýbal, přemýšlel jsem. Ale když jsem měl naposledy depresi, taky jsem vzal zavděk jakkoukoliv společností.

Lassie podrážděně protočil oči, ale bez řečí vstal a společně jsme opustili bar.

Vyšli jsme na pláž, světlo z pouličních lamp k nám slabě dosahovalo, takže jsme něco přeci viděli. Šli jsme podél pobřeží. Byl mírný vítr, který zvedal mořské vlny. Byly zpěněné jako nervózní koně, šuměly tichým šepotem. Pohlédl jsme vzhůru. Měsíc byl asi v novu, nikde jsem ho neviděl. Hvězdy zářily. Litoval jsem, že jsem se nikdy nenaučil rozeznávat souhvězdí. Vždycky jsem byl líný se učit.

Lassie jakoby vycítil, ano, skutečně má v sobě cosi ušlechtilého a pocity vnímá, na co myslím. Chytil mě za rameno a zastavil. Pak do šumění moře začal svým klidným, již permanentně sarkasmem nasáklým, hlasem rozeznávat seskupení hvězd.

,,Přímo nad námi leží snad nejkrásnější souhvězdí. Je to Pegas. Vidíte nohy a křídla, Spencere?"

,,Spíše mi to příjde jako krychle s anténkami." řekl jsem vážným hlasem a pootočil hlavu, jestli nenajdu lepší úhel.

,,Protože se nesoustředíte. Postavte se takhle," řekl Lassie a otočil mě a postavil se za mě. ,,Teď si představte mezi těmi hvězdami čáry, spojte si je. Ty dvě čáry výše, jsou nohy Pegase při vzpínání, ty níže označují hlavu."

,,A ta krychle má být tělo?" zeptal jsem se přitrouble. Celkem mě bavilo klást Lassiemu hloupé otázky a čekat, co ta jeho chytrá detektivní hlavička vymyslí.

,,Ano, Spencere. Vy nevíte o tom, že Pegas měl krychlovité tělo?" kysyle odpověděl detektiv. "Je to jen přední část těla. Jeho nejzářivější hvězda se nazývá Sirrah. V té se Pegas spojuje se souhvězdím Andromedy."

Odmlčel se. Vím proč. Jsem unavený ze soudního procesu a nechtělo se mi stát. Opřel jsem se a že zrovna o Lassieho, to mi bylo celkem jedno.

"Klidně pokračujte, já vás poslouchám." ujistil jsem ho a dál civěl na oblohu.

Lassiter zamumlal něco jako, že o tom pochybuje, ale pak mi navrhnul:

,,Nechcete se posadit?"

,,Do písku?" žasl jsem.

,,To je hloupost." přiznal Lassie.

Než jsem se vzpamatoval z faktu, že egoistický detektiv umí přiznat chybu, jsem byl odtažen k molu.

,,Spokojen?" pozvedl obočí.

,,Dokonale." poznamenal jsem a posadil se. Prkna mě tlačila do zadku, takže jsem se rozhodl si lehnout. Nebylo to nejlepší rozhodnutí, ale vstávat už se mi nechtělo.

Lassiter váhal. Koukal na mě, já na něj. Pozoroval jsem ho nevinným, bezelstným pohledem. Nakonec si detektiv povzdechl a lehl si taky. Jen, co se položil, nadskočil zpět do stoje. Nadzvedl jsme se na loktech a se zájmem se na něj díval.

Ušklíbl se, sundal si sako a poprvé jsem ho viděl odkládat pouzdro s pistolí.

,,Co tak koukáte? Tu pistol doma nenosím, nejsem idiot, který spí se zbraní v ruce." změřil si mě přezíravě a lehl si.

,,Jaké souhvězdí jen pod Pegasem a Andromedou? Nejsou to Ryby?" vzpomně jsem si, jak mi Gus ukazoval souhvězdí svého znamení a shledal jsem podobnost, když jsem si představil čáry mezi výraznými hvězdami.

,,Máte pravdu. Úplně dole leží čtvrté největší souhvězdí, Velryba. A támhle je Střelec. Jaké jste znamení zvěrokruhu, Spencere?" položil mi otázku Lassiter.

,,Na jaké byste mě tipoval?" rozhodl jsem se si s Lassiem pohrát a pozoroval Střelce. Můj otec se v jeho znamení narodil.

,,Jste líný, stále středem pozornosti, bystrý, prolhaný, se schopností kohokoliv přesvědčit o své pravdě. Máte střeštěnou odvahu a neobvyklý styl života. Když se nad tím tak zamyslím, jste jasný vodnář." Lassie byl překvapen sám sebou, jak rychle na to přišel.

Já až tak překvapený nebyl. Všechny své vlastnosti, které teď detektiv vyjmenoval, znám a jsem s nimi smířený.

,,Proč jste se ptal?" obrátil jsem svůj pohled na něj.

,,Znamení Vodnáře jde dnes také vidět." řekl a ukázal na pravou stranu oblohy. ,,Ze začátku není ničím nápadné, ale příště už jej vždy najdete."

,,Ve kterém měsíci jste se narodil vy, Lassie?" zajímalo mně.

Chvíli bylo ticho. Pak se detektiv opřel o pravý loket a nahnul se nade mě. Ukázal znamení, kterého jsme si dříve nevšiml, končilo těsně nad obzorem.

,,Velmi nenápadné souhvězdí, Beran." sklonil ruku Lassie.

Podíval jsem na něj. Vlastně jsem viděl jen tři velké hvězdy, ale když jsme se podíval pozorně, do hloubky, uviděl jsem spoustu menších hvězd kolem. Při jejich spojení se mi povedlo dokonale rozeznat zvíře, podobné beranovi.

Obrátil jsem pohled zpátky nad sebe, ale vzápětí jej stočil na levou stranu. Lassie se zasněně díval na ono znamení a já snad poprvé viděl zblízka jeho tvář. Téměř vždy zamračené obočí, výrazné modré oči, úzké rty, velké uši a sestřih podle hrnce. Nebylo na něm nic hezkého, ale stejně mě něčím fascinoval.

Náhle na mi Lassie zadíval do očí. Intenzivní pohled modrých očí mě zbavil myšlenek. Chladnou vypočítavost v té modři nahradil smutek, smíření, důvěra. V tu chvíli jsem věděl, že Carlton Lassiter, muž s vrozeným pesimismem a chorobnou podezřívavostí, mi věří. Možná pochybuje o mých schopnostech jasného vidění, ale začal mě brát jako přítele. Ucítil jsem tíhu zodpovědnosti, jež právě spočinula na mých bedrech. Nesmím jeho důvěru zneužít. Jen Bůh ví, čím si prošel, že je takový, jaký je a teď se spoléhá na mě.

"Asi bych měl jít." posadil se detektiv a přerušil oční kontakt.

Okamžitě jsem jeho nepřítomnost po svém boku pocítil. Vzepřel jsem se na loktech a opět se střetl s modrýma očima. Nechtěl jsem, aby šel. Bylo mi s ním fajn.

Jaký byl můj údiv, když si Lassie znovu lehnul, blíž ke mně. Položil jsem hlavu na dřevo a díval se na hvězdy. Po chvíli se mi začala klížit víčka. Nechtěl jsem usnout. Zvedl jsem hlavu a podíval se na Lassitera.

Jeho modré oči byly zavřené, tvář uvolněná a pravidelně oddechoval. Usnul.

Usmál jsem se a z Bůh ví jakého popudu jsem jej pohladil po líci. Zděsil jsem se sám nad sebou a znovu si položil hlavu. Jenže jsem to nějak špatně odhadnul a má hlava skončila na Lassieho rameni. V duchu jsem si vynadal do kreténa a chtěl ji sundat, jenže ruka toho ramena se pohnula a obejmula mě.

Nejdříve jsem se chtěl vytrhnout, ale proč Lassieho budit? Tak jsem zavřel oči, snažil se nemyslet na pocit bezpečí, které tato situace ve mně vyvolávala a nechal se pohltit spánkem.


,,Spencere!" uslyšel jsem

,,Spencere!" a znovu. Ne, nechtělo se mi otvírat oči a koukat na někoho, kdo mi říká příjmením.

,,Shawne, vstávejte." to mě zmátlo. Své jméno jsem ještě takový hlas říkat neslyšel. Zamžoural jsem. Bylo šero, zřejmě svítalo. Rozhlédl jsem se. Nade mnou stál netrpělivý Lassiter.

,,Konečně." oddechl si. ,,Není nejlepší trávit noc u vody. Můžeme nastydnout a vypadalo by podivně, kdybychom se oba nachladili."

S námahou jsem se postavil a vydal se s Lassiem směrem k cestě.

,,Jak se chcete dostat domů?" zeptal jsem se ospale.

,,Nevím." přiznal detektiv. "Asi půjdu pěžky."

,,Až do centra?"

,,Budu muset. Autem v tomhle stavu nepojedu." pokrčil rameny Lassie.

,,Půjdu kousek s vámi." řekl jsem a vyrazili jsme.

Půlhodiny jsme svižným krokem šlapali městem. Když jsme procházeli okolo mého domu, zastavil jsem se. Lassie se na mě otočil s otázkou v očích.

,,Nechcete přespat u mě?" navrhl jsem, ačkoliv jsem předem odpověď znal.

,,Spencere..." naklonil Lassie hlavu na stranu.

,,Tak ne, ale zkusit jsem to musel." usmál jsem se smutně. Stáli jsem tam, dívali se do očí a nějak jsem nevěděl co říct.

,,Shawne, ten večer, to probuzení...už se to nebude opakovat." řekl mi vážně.

Pokýval jsem smutně hlavou.

,,Já vím."

Už to vypadalo, že půjde svou cestou, ale vrátil se ke mně. Stiskl mi ruku a otočil se k odchodu. Jenže nějaký impuls z hloubi mé duše se vzepřel a ovládl mou mysl.

Chytil jsem Lassieho za límec, přitáhl jsem si ho k obličeji. Můj pohled se vpil do jeho modrých očí. Podlehl jsem svému instinktu a udělal jsem to, co chtělo srdce.

Jemně jsem Lassieho políbil.

Pak jsem ho pustil a ustoupil.

Lassie se na mě překvapeně díval.

,,Dobrou noc." řekl jsem tiše.

"Dobrou." řekl stejně tiše Lassie a jeho ústa se zvlnila v nepatrném úsměvu. Otočil se a odcházel směrem k centru města.

Zůstal jsem stát, díval se na jeho vzdalující se záda a přemýšlel jsem.

Skutečně už naše setkání nikdy nebude takové. Bude lepší. Už vím, jaký jsi, Carltone Lassitere. Znám tě dost dobře na to, aby se mi povedlo z tebe dostat to špatné a naučit tě být dobrým člověkem. Takovým, jakým jsi byl dnes v noci.

Tuhle myšlenku jsem si dal jako slib. Nikdy jsem sliby nedokázal dodržet, ale tenhle dodržím, i kdyby mě to mělo zničit.

Spokojený sám se sebou jsem se vydal domů, kde jsem padl do rozestlané postele. Napadlo mě, že jsem se pravděpodobně přes noc stal geyem.

Nespokojeně jsem si odfrknul.

Paráda. Takže si to zrekapitulujme.

Jsem gay, jsem prolhaný jasnovidec a políbil jsem muže, kterého všichni nesnášejí. Ano, to jsem já. Shawn Spencer, těší mě.

Nechám si to vytisknout na vizitky.

pozn. autorky: Asi někdy napíšu pokračování, ale nechci to řadit jako kapitolovku. Snad vám to nepokazilo den :)

39. Severus se nezdá...2/2

19. července 2011 v 17:59 | Archea Majuar |  Nitky Osudu

+18


Mladíkova ústa se přesunula k druhé bradavce. Tu předchozí teď mnul mezi prsty. Opět ji olíznul a fouknul na ni, v zápětí jí uchopil do zubů a jemně stisknul.

Ozvalo se dobře slyšitelné Severusovo zasténání, doprovázené pevným stiskem ruky na Harryho pozadí.

Harry si uvědomil, že se mu líbí, jak Severus reaguje na jeho péči a každé jeho zasténání putovalo do Harryho tvrdého penisu, který se již dožadoval pozornosti. Nevědomky se Harry boky otřel o Severuse a tak zjistil, že i jeho společník je s vývojem situace nadmíru spokojen.

Neměl však čas přemýšlet dlouho, neboť Severus jej náhle popadl za pas a odhodil na postel. Podíval se vyjeveného mladíka.

,,Tak ty si chceš se mnou hrát?" pozvedl Zmijozel obočí.

,,Já..." nedocházelo Harrymu, na co starší muž naráží.

,,No, dobře. Tak za to, že jsi mě chtěl provokovat, si teď trošku pohraju s tebou. Conuctio Manibus!" zašeptal se šelmovským úsměvem Severus.

Harry se ani nenadál a ruce mu byly svázány a připoutány k mříži za postelí. Poté k němu Severus přešel a dal mu pod hlavu dostatek pošlářů. Chtěl si užít pohled na Harryho, který si nemůže pomoci k vrcholu, ale nepotřeboval ho trápit otlačenými rameny od mříží.

Mladík už chtěl protestovat, ale byl umlčen vášnivým polibkem. Severus se jal sundávat Harrymu kalhoty. Pomalu rozepnul pásek i knoflík a stáhnul mu je z nohou. Pod bílými boxerkami byla zřetelná vyboulenina. Jemně jí pohladil, na což Harry zareagoval hlasitým zalapáním po dechu.

Severus se na něj usmál a sundal mu i boxerky. Harryho penis byl přesně takový, jaký si představoval. Ani né moc velký, prostě tak akorát. Stál neochvějně v porostu černých chloupků a říkal si o pozornost.

Severus měl však ještě něco v plánu, než Harrymu pomůže. Poodstoupil od postele tak, aby měl mladík dobrý výhled. Ležérně si rozepnul pásek kálhot a nechal je svézt k zemi. Stejně pomalými pohyby osvobodil svou erekci i ze spodního prádla. Podíval se na Harryho.

Uzardělé tváře, na čele se mu perlil pot a zářící zelené smaragdy prosící o uvolnění. Ale Harry se mu nedíval do očí. Jeho pozornost patřila Severusově stojící chloubě. Zmijozel se samolibě usmál, ale úsměv mu rychle vymazal opětovný pohled na ležícího mladíka. Ten byl uchvácen pohledem na Severusovo tělo, ale pak se zahleděl do očí své lásky. Bylo v nich tolik touhy a vášně, že Severus jej už nechtěl trápit.

Usedl k Harrymu, roztáhl mu nohy, naklonil se a naráz vzal do pusy mladíkovu erekci. Harry vykřil a vyhodil boky. Severus to čekal a zpátky mu je přitisknul s posteli.

Nejprve penis jemně olizovat, pak přidal i umění zubů. Jednou rukou si přidržoval kořen erekce a druhou si jemně pohrával s Harryho varlaty.

Nebelvír tolik rozkoše v životě ještě nepoznal. V oblasti sexu a moc daleko nedostal, nečekal, že zo může být tak krásné. Stačila jen chvilka Severusovy mistrovské práce a naplnil jeho ústa horkou tekutinou a místnost orgasmickým křikem.

Severus spokl všechno, co mu Harry dal. Otřel si ústa, zrušil poutací kouzloa s pobavením sledoval mladíkovu tvář. Harryho oči byly větší, než kdy dříve. Posadil se a zkoumavě pohlédl na Severusův stále stojící penis a pak na milovanou tvář.

Severus pochopil oč jej mladík žádá, ale zavrtěl hlavou.

,,Ale já ti chci taky pomoct..." nechápal Harry.

,,Já to ještě chvíli vydržím. Předpokládám, že víš, co je tohle." řekl Severus a podal Harrymu lahvičku.

Ten si ji prohlédl a mírně se začervenal.

,,Harry, jsme spolu nazí v posteli, jak dlouho se chceš ještě červenat?" rýpnul si Zmijozel.

Ale Harry nevnímal jeho poznámku, zaujalo jej jen to první slovo, jeho jméno.

,,Vím na, co to je." odpověděl popravdě a snažil se, aby to neznělo dojatě. Vyslovení jeho jména takovým hlasem jako byl ten Severusův, bylo pohlazením pro jeho uši i srdce. ,,Jak si mám lehnout?"

,,Ani jsem se nezeptal jestli to chceš..." začal Severus, ale byl hrubě přerušen:

,,Tak se tak hloupě neptej a dělej." zašklebil se Harry.

Normálně by Severus poukázal na nedostatek Harryho taktu, ale nechtěl kazit atmosféru.

,,Na záda, chci ti vidět do očí." pronesl.

Harry se plaše usmál, ale poslechl. Severus mu pod kříž vložil polštář a roztáhl mu nohy. Mladík klidně ležel.

Ale pak si uvědomil, že první sex je pro panice většinou nepohodlný. Rozhodl se, že to bude lepší, když Harroho pozornost od nepříjemných pocitů může odvrátit, když bude znovu vzrušený.

Na začátek Harryho políbil a rychle se přesunul k bradavkám. Chtěl vyzkoušet fintu, kterou na něj Harry dříve použil. Dostavil se až nečekaný účinek, neboť po olíznutí i fouknutí na obě bradavky byl Harry opět tvrdý jako skála.

,,Kdyby se ti cokoliv nelíbilo nebo tě to moc bolelo, musíš mi říct." podíval se Severus vážně do zelených očí. Harry kývnul. Už byl skoro znovu ve víru rozkoše, ale Severus je včas vrátil zpět do reality.

Starší muž si na ukazováček nabral mastný gel a pomalu jej zasouval do Harryho konečníku. Když tam byl celý, začal s ním pomalu pohybovat a roztahovat okolní svaly. Přitom sledoval Harryho tvář a druhou rukou mu jemně hladil penis.

Harry nic nenamítal, ani když přidal druhý prst a třetí prsty. Snažil se být opatrný, pomalu uvolňoval mladíkovy svaly.

,,Už je to dobré, Severusi. Pojď už do mě!" prosil Harry, očima visel na Severusově tváři.

Tomu se stále v obličeji odrážela kontrola na sebou samým a tu chtěl Harry pokořit.

,,Chci tě!" zašeptal mladík.

Severus se na něj usmál a konečně vytáhl z Harryho prsty a nanesl jimi lubrikant i na svůj penis. Dal si Harryho nohy kolem pasu, nasměroval svůj penis do Harryho a pomalu začal pronikat.

Harry slabě zanaříkal, ale poslušně držel.

Když v něm byl Severus celý, čekal na Harryho, až si na ten pocit zvykne.

,,Prosím, pohni se..." zavrčel Harry netypicky hrubým hlasem.

Ten tón donutil Severuse k činnosti. Skoro celý se z mladíka vytáhl a přirazil. Znovu se odtáhl, pozměnil úhel a vnikl do Harryho.

Harry byl jako v nebi, když se v něm Severus dotkl prostaty. Vyšel z něj nesrozumitelný výkřik a při dalším Severusově přírazu mu vyšel vstříc. Starší muž přirážel stále rychleji a tvrději. Když ucítil, že už dlouho nevydrží, vzal do ruky mladíkův penis a v rytmu svých přírazů jej zpracovával.

Harry teď už křičel nepřetržitě. Hlavu měl slastí zvrácenou dozadu, na těle obou mužů se leskl pot. Než se Harry udělal, ještě se podíval do Severusových černých očí. Dřívější prázdnotu nahradili divoká vášeň a chtíč. Touha ovládala jeho tělo i myšlení.

Pohled na Severuse naprosto pohlceného slastí jej poslal na vrchol. Mocné proudy orgasmu jím zmítaly, stahovaly svaly a ochromovaly mysl.

Právě silné stáhnutí svalů okolo Severusova penisu bylo rozhodující. Naposledy se zavrčením přirazil a naplnil Harryho útroby bílým spermatem. Pak se svalil na Harryho.

Bylo mu skvěle. Už hodně dlouho se necítil tak šťastný a příjemně unavený. Slezl z Harryho, objal jej a položil si ho na hruď.

Mladík se zbožně díval na jeho tvář. Severusův pohled opět zabloudil do zelených očí. Mnoho pocitů se v nich míchalo, ale když se soustředil, dva z nich byly nejvýraznější. Štěstí a láska.

,,Severusi, to bylo nádherné..." usmál se na něj Harry.

Starší muž mu úsměv oplatil a pohladil jej po vlasech.

Mladík zívnul, víčka mu klesla. Severus se také uvelebil ke spánku.

,,Miluji tě, Harry."zašeptal.

,,Já tebe taky, Severusi." odpověděl Harry a vyhledal Severusovu ruku. Ten uchopil do své tu Harryho.

A dokonalé ticho rušila jen pravidelná oddechování dvou mužů, kteří konečně našli cestu do svých srdcí.

pozn. autorky: Nakonec jsem to všechno nacpala do jedné části, zasloužili jste si dostat dlouho kapitolu :) Ta milostná scéna není nejlepší, varovala jsem Vás :P. Snad se Vám povídka líbila. Vím, že nikdy nenapíšu něco tak nádherného jako je Elysejský Klíč, nemám na to povahu. Píšu jen, když mě něco napadne a drží mě to. V povídce zůstalo pár nevyjasněných věcí, co kdybych chtěla ještě někdy připsat jednu, dvě kapitolky? :) Bylo velmi těžké dokončit tuto povídku. Byla jsem v kině na HP 7 2/2 a když jsem tam viděla ty umírat Severuse...a pak ty útržky vzpomínek. Njekrásnější moment filmu byl, když mu z oka vytekla slza...Krásný film. Ale teď se chystám s psaním (ne, překládáním) HP fandomu přestat. Slash už mě dokonale zkazil (nestěžuju si :D) a tak ho vidím už téměř všude, takže hodlám psát buď original person slash nebo slash z méně známých seriálů...Teď stále sleduji Agenturu Jasno (Psych) a...dva maníci jsou sice naprosté protiklady, ale já příjdu na způsob, jak je dát dohromady :) Moc Vám děkuji za krásné komentáře a podporu při psaní této povídky. Bylo to fajn :)

Pokud byste si se mnou chtěli někdy o slashi popovídat, napište maila na majuar@seznam.cz a dám Vám kontakt na FB. Přes ICQ, Skype ani žádné podobné volovinky nekomunikuji :)

39. Severus se nezdá...1/2

19. července 2011 v 17:58 | Archea Majuar |  Nitky Osudu

+18


Uvnitř už na něj všichni čekali. Pozdravil se s přáteli a chtěl podat ruku i Luciusovi a Graveovi, ale zdálo se, že nemohou odtrhnout oči od Harryho vzhledu.

,,Vypadáš...svůdně." zašeptal Grave a pohlédl Harrymu do očí. ,,Severus nemá šanci ti odolat."

,,Neřekl bych to lépe." zamumlal Lucius.

Harry, přestože tím nebyl nadšen, se nechal okukovat a otočil se na Rona.

,,Rone, když oni se mě budou v baru dotýkat, jak na to mám reagovat? Stydlivě, překvapeně, nebo jak?"

,,Nejlépe mírně stydlivě, ale měl by jsi dávat najevo, že ti jejich pozornost nevadí." odpověděl zkušeně zrzek.

,,Pane Malfoyi!" šťouchla Hermiona do zmíněného aristokrata a podávala mu sáček s bílým práškem. ,,Tohle nasypete Harrymu do drinku. Bude to mírně šumět, je to obyčejný mudlovský prášek na výrobu pití."


Lucius si sáček s mírným odporem vzal.

,,Můžeme vyrazit?" zeptal se Harry.

,,Nějaký nedočkavý." usmál se něj Grave.

,,Ještě vám musím vysvětlit zbytek plánu." zadržel je Ron. ,,Do baru vejdete vy tři společně a Harryho budete stále držet mezi sebou. Snapeovi jsem řekl, že se sejdeme u nejzadnějšího stolu, takže bude možná chvíli trvat než si vás všimne. Musíte být nápadní. Až si budete jistí, že o vás ví, nasypte prášek. Ok?"


Lucius, Grave i Harry kývli.

,,Hodně štěstí!" objala Harryho Hermiona tak silně, jakoby se znovu chystal do války.

"To zvládneš, kámo." usmál se Ron.

"Snad jo, díky. Mějte se." rozloučil se Harry a se svými novými společníky vyšel ven.

,,Máme tě nějak držet, Harry?" zeptal se Grave.

*Když už mám Severuse vyprovokovat, tak ať to stojí za to!* pomyslel si poťouchle mladík a sám dal o něco vyššímu muži ruku kolem pasu. Pak mrkl na Luciuse.

Ten se pousmál tím svým povýšeným úsměvem a následoval Graveovu příkladu. Takto došli do baru Amatorius. Uvnitř bylo příjemné fialovomodré světlo. Usedli na barové židličky, objednali si, ale otočili se čelem k místnosti.

,,Je tady a dívá se na nás." tlumeně pronesl Lucius.

,,Fajn, můžu?" podíval se Harry na Gravea.

,,Musíš." pohladil jej po tváři tázaný.

Harry se zatvářil potěšeně, ale jeho výraz ihned přešel do překvapeného, protože si jej Lucius opřel zády o hrudník.

,,Nech nás pracovat, nebraň se. Musíme Severuse trochu rozžhavit." zašeptal mu do ucha a začal mu ho žužlat. ,,Kdyby se ti něco nelíbilo, tak řekni."

*Řekni, se ti lehko řekne!* úpěl Harry v duchu. *Jeden mi olizuje ucho, druhý mi sundává bundu a hladí mě po břiše. Jak dlouho to mám vydržet?!*

Grave jej náhle políbil. Jen jemně, ale dlouze. Lucius se z ucha dostal se svými polibky až na krk.

,,Luciusi, měl by jsi nasypat ten prášek. Severus je už dost nervózní, aby nám náhodou neodešel." odtáhl se Grave od Harryho.

Lucius souhlasil kývnutím a nechal Gravea, aby s Harrym pokračoval v polibku. Vytáhl sáček, vzal do ruky sklenku s pitím a držel ji tak, aby na ni Severus dobře viděl. Potom vysypal obsah sáčku do drinku. Počkal až zašumí a drcnul do Harryho. Ten se na něj obrátil, usmál se a hmátl po sklenici. Už si ji přikládal ke rtům, ale napít se nestihl. Ucítil na ruce tvrdý stisk, následné ztrhnutí ze stoličky a pocit přemístění.

,,Co jsi, kurva, myslel, že děláš?" zařval na něj Severus, když se objevili v domě.

*Musím si dávat pozor na pusu, všechno co řeknu, mi díky koupelové pěně uvěří. Tedy pokud mne skutečně miluje.* uvědomil si Harry.

,,Chtěl jsem zjistit, co ke mně cítíš." odpověděl klidně Harry.


,,A jak jsi to chtěl zjistit? Tím, že se necháš ošahávat těmi parchanty?"

,,Ano, s těmi parchanty jsem byl smluvený."

,,Ty jsi mě chtěl vyprovokovat?" zuřil Severus.

,,Byl to jediný způsob, jak tě donutit si přiznat, že ti na mě zálěží. A že tě skutečně potřebuji. Jsem hloupý, důvěřivý a nezkušený..." přibližoval se mladík k Severusovi.

,,To skutečně jsi." souhlasil profesor a neklidně si Harryho prohlížel. ,,Ale..."

,,Žádné ale, Severusi!" došla Harrymu trpělivost. ,,Nezáleží mi na tvém věku ani na tvém vzhledu. Beru tě takového jaký jsi. Jsi věrný, odvážný, inteligentní, krásný..."

Severus jen stál, nic neříkal. V očích se mu stále odrážela nedůvěra a doznívající záchvat vzteku a žárlivosti.

,,Miluji tě, Severusi." zahleděl se Harryho hluboce do těch černočerných očí.

Nic se v nich nezměnilo, až si Harry začal myslet, že všechno pokazil. Ale náhle se Severus pohnul, pažemi si mladíka přitáhl k sobě a políbil jej. Harry mu překvapeně polibky oplácel, ani se nebránil, když se Severus svým jazykem začal dobývat do jeho úst.

Když jim došel dech, odtáhli se. Severus se podíval na Harryho a nemohl uvěřit, že ta láska, která sálá ze smaragdových očí, patří jen jemu.

,,Nechceš se přesunout ke mně?" zašeptal mladíkovi do ucha.

Harry rozechvěle kývnul v odpověď a krbem se dostali do Severusových komnat. Severus si to ihned namířil k jedněm dvěřím, za kterými se skrývala ložnice. V ní stála mohutná postel laděná do tmavě zelené, stejně zbarvený koberec vypadal příjemný na dotek, ostatní nábytek měl tmavě hnědou barvu, stěny z šedého kamene.

,,Budeš se ještě dlouho rozhlížet nebo se mi začneš věnovat?" pronesl kousavý hlas vedle Harryho.

Mladík se otočil a chytil staršího muže za ruce. Dovedl jej doprostřed místnosti. Začal rozepínat knoflíčky Severusova hábitu. Pod hábitem se skrývala bílá košile. Pohledem do černých očí hledal souhlas.

Severus se mírně usmál a přenechal Harrymu iniciativu.

*Je nezkušený, tak ať si chvíli dominantní roli vychutná.* myslel si lstivě Severus a nechal si sundat i košili.

Pak jej Harry znovu políbil. Tentokrát jen jemně, laškovně. Když polibek ukončil, Zmijozel využil mladíkovy nepozornosti a vmžiku jej zbavil černého tílka. Harry byl tak překvapený, že si Severus stačil sundat i boty a ponožky. Mladík se vzpamatoval a učinil totéž.

Teď se rozhodl on překvapit Severuse. Svými rty se dotkl těch Severusových, ale pokračoval níže. Zanechával jemné polibky a občas i otisky zubů na krku, šíji, nevynechal ani obě klíční kosti. U pravé bradavky se zarazil, ale když ucítil hladící ruku na svých zádech, pokračoval. Nejprve ji jazykem olíznul a pak na ní fouknul.

Z lektvaristových úst se vydral slabý vzdech. Jeho ruka sjela na mladíkův zadek, stále uvězněný v těsných džínách.

Nenávidím blog a jeho omezení! Druhá část: http://majuar.blog.cz/1107/39-severus-se-nezda-2-2

38. Jaký otec, takový syn

12. července 2011 v 16:23 | Archea Majuar |  Nitky Osudu

pozn. autorky: Máme tady trošku oddechovější kapitolu, protože jsem musela rozplést určité zápletky. Také se dozvíte odpověď na Satyrovu hádanku :) Pod kapitolou máte anketu, která je pro mne velmi důležitá. Podle toho, jak na ní odpovíte, se rozhodnu, zda příští kapitola bude poslední nebo zda napíši ještě jednu. Scénu na témě ankety jsem ještě nepsala, takže nevím, jestli bych tím povídku nepokazila. Je to na Vás :)

Po návratu do obchodu nastalo nezvyklé ticho.

,,Hermiono, co Malfoy myslel tím, že si budou s Dracem kvit?" zeptal se Harry.

,,Nenapadá tě nic?" pozvedla obočí dívka. ,,Přemýšlej, nebudu ti všechno strkat pod nos."

Harry si odfrknul, ale už se neptal.

,,Do kterého baru bych měl Snapea pozvat?" podíval se Ron na Harryho.

,,V Prasinkách je jenom jeden, Amatorius. Je to přímo gay-bar." odpověděl Harry.

,,Ten pajzl ve Vaječné ulici?!" zděsil se Ron.

,,On zvenku vypadá opravdu hnusně, ale uvnitř je luxusně vybavený. Je to schválně, aby tam někdo omylem nevrokčil." usmál se černovlasý mladík.

,,No, dobře. Hermiono, pomůžeš mi s tím dopisem?" upřel zrzek prosebný pohled na Nebelvírku.

Ta zakoulela očima, ale přikývla.

,,Já raději půjdu, sejdeme se tady?" chtěl vědět Harry.

,,Jo, v sedm buď tady. Malfoyovi pošleme sovu, aby sem také přišli." ujistila jej Hermiona.

,,Tak dík, uvidíme se večer." rozloučil se s kamarády Harry a opustil obchod.

Zašel si koupit snídani a ve svém obchodu posnídal. Pak chtěl vynést odpadky. Vedle koše našel lahvičku pěny do koupele vlastní výroby. Schoval ji do kapsy.

*Tuhle jsem ještě nepoužil, ale dnes mi příjde vhod.* usmál se v duchu Harry, rozsvítil nápis OTEVŘENO a vysypal koš do popelnice před krámem.

Pár zákazníků dopoledne přišlo q většina z nich si stačila postěžovat, že několik dnů nebylo otevřeno a nikdo jim nedal vědět. Harry to snážel s klidnou tváří a ujišťoval kouzelníky, že se to nebude opakovat. V duchu byl však myšlenkami jinde. Byl nervózní z večera. Ale zároveň se těšil. Chtěl vědět, jak Severus zareaguje. Kdyby ho neznal, asi by se bál, zda vůbec na dopis od neznámého ctitele zareaguje a příjde. Teď to věděl. Severus je zvědavý a určitě si bude chtít ctitele omrknout.

V poledne zavřel a na dveře napsal, že dnes zavírají už ve tři hodiny odpoledne. S důvodem se neobtěžoval.

*Pro by se někdo měl rýpat do mého soukromí?* pomyslel si.

Na oběd neměl ani pomyšlení, tak se šel projít. Na náměstí jej vyrušil neznámý muž.

,,Pane, Pottere. Dovolte, abych se představil. Mé jméno je Simon des Champs." uvedl se muž ve středních letech.

,,S čím vám mohu pomoci?" zeptal se nejistě Harry.

,,Vy už jste pomohl. Jsem přítelem Narcissy Malfoyové, dnes už opět Blackové, brzy snad des Champs." usmál se hrdě muž. ,,Od svého bývalého muže se dozvěděla, že jejich syn byl napaden a přestože svému muži nikdy nevěřila ani nos mezi očima, synovi raději napsala. Ten ji to povrdil a včera napsal, že vy a Severus Snape jste vraha dopadli. Tímto bych vám chtěl za Narcissu poděkovat. Sama za vámi jít nemůže, do Anglie se už nikdy vrátit nechce. Panu Snapeovi poslala děkovný dopis, ale za vámi mě poslala osobně. Vyhověl jsem jí, neboť je mi ctí, vás poznat."

Harry chvíli přemýšlel a pak se zeptal:

,,Ví už Draco, že se jeho matka bude vdávat?"

,,Ano, sice měl protesty ohledně krátké doby mezi dvěmi sňatky, ale nakonec se domluvili na kompromisu. My se vezmeme a Draco dostane povolení být v oficiálním svazku s kýmkoliv bude chtít i od ní. Od otce už je dostal." odpověděl Simon.

,,Draco se chce ženit? A koho si chce vzít?" vykulil oči Harry.

,,Nevím, jestli v brzké době, ale rozhodně o tom do budoucna uvažuje." pokýval hlavou Simon. ,,A koho? To nevím. Akorát si Narcissa včera pořád opakovala dvě slova. Vlkodlak a hrdina. Asi četla nějakou knížku nebo co."

O Harryho se pokoušely mrákoty. Slušně se se Simonem des Champs rozloučil a rychlými kroky se vydal do svého obchodu. Během tří hodin Harry u pultu přemýšlel. A konečně mu do sebe všechno zapadlo. Ta Satyrova hádanka, Graveovy jemné úsměvy na Luciusovu adresu a teď si uvědomil, že Remus s Dracem jsou ve svém pokoji podezřele často zavření.

Když zavřel obchod, vlezl do krbu a následně se rozplácl na podlaze v obývacím pokoji.

Remus seděl na pohovce a četl, Draco hlavu v jeho klíně.

Původně je chtěl Harry seřvat, že mu nic neřekli, ale rozmyslel si to.

,,Ahoj." řekl jakoby nic zatímco se sbíral ze země.

,,Dobré odpoledne, Harry. Co tak brzo?" nenechal se vyvést z klidu Remus.

,,Večer mám důležitou věc na práci a musím se na to připravit." zamumla Harry a zamířil se schodům.

,,Chceš získat zpátky Severuse?" zeptal se Remus.

Harry ztuhl a prkeně se otočil. Přikývl.

,,Tak to ti nezávidím." zašklebil se Draco.

Harry se opřel o zeď a klidně pronesl:

,,To by jsi taky neměl. Remus by mohl žárlit."

,,No, to bych mohl." usmál se Remus na blonďáka.

,,Vždyť víš, že tebe bych neopustil." pohladil Draco Remuse po tváři.

Harry se usmál a šel nahoru, do koupelny. Nechal napouštět vanu a nalil do ní pěnu, kterou s Dracem vyrobili asi před měsícem.

Název: Omnes Credere
Běžný název: Pěna do koupele s vůní černého bezu
Návod: 1 kapka - 1 hodina, 2 kapky - 2 hodiny,...
Účinky: Od počátku koupele za 5 hodin začne účinkovat. Cokoliv
řeknete vám člověk, jež vás miluje, uvěří. Funguje jenom tehdy,
jestliže milujete i vy jeho. Láska musí být oboustraná.
UPOZORNĚNÍ: Vhodné pro kohokoliv bez vedlejších účinků.

Po přečtění obalu Harry do vody kápnul čtyři kapky a ponořil se do horké koupele.

Asi dvě hodiny jen ležel a nemyslel na nic. Jen odpočíval. Pak vylezl, vzal si župan a mrknul na hodiny.


*Půl šesté, možná bych si mohl vybrat oblečení.* popřemýšlel. *Chtělo by to něco odvážnějšího...*

Otevřel skříň. Hrábnul do hromady na jejím dně a vylovil tanga s Pepkem námořníkem.

*Tak tohle asi ne.* zakřenil se Harry a zkusil štěstí znovu.

S bílými boxerkami už se spokojil, načež vytáhnul i bílé, dokonce čisté, ponožky. Nad kalhotami se dlouho nerozmýšlel. Hmátnul po černých upnutých riflích a natáhl si je. S košilí už to bylo těžší. Rozhodoval se mezi tmavě fialovou a světle zelenou. Nakonec si nezval ani jednu.

,,Přece jdu Severuse svádět a ne mu ukázat, že mám vyžehlenou košili." zabrblal.

Vzal si černé tílko, z věšáku sundal koženou bundu a zapnul si ji.

*Asi dneska půjdu za motorkáře.* pomyslel si.

Bylo půl sedmé, když se znovu podíval na hodiny. Zaběhnul zpět do koupelny, kde si upravil vlasy, pokud se to tak dá říct. Pak ještě kouzlem Odores na sebe nanesl jemnou vůni. V pokoji si vzal boty a sešel do obývacího pokoje.

Draco s Remusem tam stále byli. Jakmile Harryho spatřili, málem jim vypadly oči z důlků.

,,Harry, no, sluší ti to." vypadlo z Remuse.

,,Díky." usmál se mladík.

,,A kde máš choppera?" zakřenil se Draco.

,,Když už, tak jedině normální motorku. Na choppera nemám výšku. Takže v tom vypadám dobře?"

,,Moc dobře." ujistil jej Remus.

,,Ty vole, dneska by jsi sbalil, koho bys chtěl. Vypadáš senzačně!" ujelo blonďákovi, když si Harry rozepnul bundu a ukázal černé tílko.

*Asi vypadám fakt dobře, když i Draco mě takhle pochválil.* spokojeně si pomyslel Harry a budnu znova zapnul.

,,A cítím bezovou vůni." zatvářil se povýšeně aristokrat.

Mladý Nebelvír se začervenal.

,,U Severuse to asi bude nutné. Hodně štěstí, Pottříku." povzbudivě na něj mrknul blonďák, když viděl Harryho reakci.

,,Ano, Harry. Hodně štěstí." přidal se Remus.

,,Díky, vrátím se pozdě, nečekejte mě." zazubil se Harry a přemístil se přímo před Ronův obchod.

XV. Ples

12. července 2011 v 15:59 | Archea Majuar |  Beze Slov

Harry se cítil trochu nesvůj z návrhu, jenž podala Hermiona. Měli jít s Ronem, Lunou a Ginny vybrat nějaký kostým pro Harryho na ples do Enchanté. Ginny už vybrali krásné šaty jako překvapení po Deana. Luna na ples jít nechtěla, neměla zájem.

"A kromě toho, tam určitě budou škrkny," poznamenala.

Hermiona i Ron byli na ministerstvu velmi zaneprázdněni, takže se museli účasti na plese vzdát. Přestože se měl konat v gay-baru, byl zpřístupněn pro všechny dospělé bez rozdílu pohlaví či orientace. Střídala se zde klasická i moderní hudba, vždy k dispozici spousta pití i jídla. Do půlnoci bylo všem zakázáno mluvit. Pak si všichni sundají masky a ples bude pokračovat do tří hodin ráno. Harry shledal první část plesu jako ideální.

Pět přátel objevil u butiku, který se specializoval na výrobů šatů pro slavnostní příležitosti a plesy. Byli poněkud překvapeni, když z krámu vyšla postava v černém.

Snape se na ně chladně podíval, ušklíbl se a s taškou v ruce vyrazil k hradu.

"Někteří lidé se prostě nemění, že?" poznamenl Ron.

"Já bych řekla, že se začal o sebe více starat," odporovala Hermiona, "jeho vlasy vypadají docela zdravě."

Ron na ni vrhl pobouřený pohled, zatímco Ginny se rozesmála.

"Asi navštěvuje Enchanté docela často, kvůli své sexuální frustraci." vyprskla.

Na to zareagovala Luna svým zasněným tónem:

"Ta asi bude příčinou jeho popudlivého chování. Jsem si jístá, že Fabblové jsou za tím vším."

"Fabblové? Co jsou Fabblové?" zeptala se Ginny.

"Zabraňují mužům v dosažení orgasmu." odpověděla Luna nesoustředěně, studujíc si lem svého stříbrného pláště.

Ginny s Harrym se na sebe neodvážili podívat, jak se snažili potlačit své veselí. Hermioně cukaly koutky a Ron si energicky třel ret, jeho uši chytly červenou barvu. Luna si stále nevšímala jejich pobavení.

Konečně vešli do obchodu. Harry byl doslova ohromen množtvím oděvů, které se zde nacházely.

"Harry, kámo!" zavolal Ron hlasitě.

"Rona, musíš tak ječet přes celý obchod?" sežehla ho Hermiona pohledem.

"Jo, musím." pohladil Hermionu po vlasech a ukázal ostatním zářivě oranžový kostým. Ginny se rozesmála.

Harry obrátil oči v sloup.

Ani náhodou, načmáral na pergamen.

"Ale je to barva Kudlejských Kanonýrů," argumentoval vážně Ron.

"Rone, na maškarním plese nemá famfrpál, co dělat." povzdechla si Hermiona.

Zrzek smutně šaty zařadil zpátky.

"Mohu vám nějak pomoci?" zeptala se přátelsky vyhlížející čadodějnice.

"Hledáme nějaké elegantní šaty pro Harryho. Něco jemného...ne příliš nápadného," řekla Hermiona a ukázala na černovlasého mladíka.

Čarodějnice se na mladíka podívala a spatřila jeho brk a pergamen.

"Ach, Harry Potter! Seženu vám ty nejlepší šaty, jaké najdu. Prosím, omluvte mě.." zrudla žena a zmizela mezi regály.

Brzy se znovu vynořila s krásnými černým, sametovým kostýmem, hábitem a maskou na oči. Oděv byl vskusně ozdoběm zelenými a stříbrnými flitry.

"Tyhle by vám měla dokonale padnout...Zkoušecí kabinky jsou támhle, pane Pottere. Řekněte si, jestli je budete potřebovat něco zkrátit či prodloužit. Můžeme to provést tady."

Ron a Hermiona následovali Harryho ke kabinkám, aby mu podrželi oblečení.

O pár minut později se Harry podíval nevěřícně do zrcadla.Vyšel z kabiny.

Hermiona zatleskala.

"Vypadáš opravdu...svůdně, Harry."

Harry se začervenal.

Pozná mě někdo?

"Hmm...jen pokud tě zná opravdu dobře. Hlavně podle úst a očí tě může poznat. Jsi jeden z mála lidí, jež mají takhle zelené oči." odpověděla Hermiona.

Podle úst?

"Máš velmi pěkná ústa."

"Hermiona se snaží říct, kámo, že lidé by se od tebe rádi nechali líbat." vzal si slovo Ron.

Harry se znovu začervenal.

"Nějaký pěkný chlap v dohledu?" zeptal se s jiskřičkami v očích Ron.

Nevěděl jsem, jak vám to říct. Jak jste na to přišli?

"Harry, jsme tví přátelé. Známe se od prvního ročníku a od určité doby jsi se hodně díval na chlapce v našem ročníku. Pak jsi se začal kamarádit s jedním Havraspárcem a v té době jsi vypadal šťastně." informovala ho dívka.

Harry zíral.

A vám to nevadí?

"Neboď hloupý, Harry! Je to naprosto normální." odsekla podrážděně.

"Justin Finch-Fleytchley teď randí s nějakým mudlou, vypadá to s nimi dobře." řekl Ron.

Tak jaký má kouzelnický svět názor na bisexualitu a homosexualitu?

Ron pokrčil rameny.

"Lidé na celé světě jsou různí. Ale je dobré vědět, že čistokrevné línie jako jsou Malfoyovi jsou homofobní. Také se říká, že homosexualita je důvod, proč lidé ztratili magii a stali se mudly. Hotový nesmysl." ušklíbl se Ron.

"Kde jsou lidé, tam jsou problémy," řekla Hermiona se smutným úsměvem, "I v kouzelnickém světě najdeš několik lidí s předsudky, ale neboj, Harry. Nám to nevadí. Víme, že homosexualita existuje tak dlouho, jako lidstvo samo.

"Ale, Harry, uvědom si, že jsi pěkný chlap. Tvůj přítel by neměl vypadat jako Křivonožka." poznamenal zrzek.

Hermiona se zamračila na Rona a upravila Harrymu masku.

"Pořád lepší než Prašivka." zamumlala.

"Hele, Harry, trošku by se to mělo zkrátit." podíval se Ron na Harryho okem znalce. Narovnal Harrymu hábit na zádech a pohladil jej po rameni.

Harry se usmál. Chovají se jako obvykle, mluví s ním, dytýkají se ho a láskyplně se haštěří. Cítíl se neuvěřitelně šťastný.

Čarodějnice mu hábit mírně zkrátila, Harry zaplatil a s přáteli opustil obchod.

Pár lekcí před plesem se snažil pokračovat v Legilimens. Pro Harryho bylo velmi těžké odolávat náporům bolesti hlavy, ale byl pomalu odměňován. Místo bolesti občas ucítil jen malé píchnutí a krvácení z nosu už nebývala tak silná. Navíc Snape sám Legilimes nepoužíval, dokud nepřestane krvácení úplně.

Během poslední hodiny se stala velká událost. Velká pro Harryho. Podařilo se mu zachovat kouzlo a prohlédl si celou Snapeovu paměť. Nicméně i tak se mu opět z nosu spustil prou krve. Zrovna když byl svědkem zjištění Snapeova otce, že jeho syn je čaroděj.

"To je bizardní! Můj syn je blázen! Věděl jsem, že s ním není něco v pořádku od chvíle, kdy se narodil. Není divu, když má nenormální matku!"

Slyšel zvuky roztříštěného skla, zatímco Snapeova matka tiše plakala. Snapeovi byly asi čtyři roky, měl krátké vlasy. Krčil se za polootevřenými dveřmi a pozoroval ošklivou hádku mezi rodiči. Po dalším zvuku rozbitého skla sebou trhnul. Nastala tma.

Harry cítil, jak ho slzy bodají v očích, svou krev na horním rtu. Jeho mysl se vrátila do učebny. Snape jej lhostejně pozoroval a Harry se podivil, proč tyto vzpomínky neschoval do myslánky.

Mí příbuzní si o mně také mysleli, že jsem blázen. Můj strýc si myslel, že magii ze mě musí vytlouct.

Snapeovy studené černé oči se stály dívaly na Harryho. V jeho očích na pár sekund probleskl soucit. Štíhlá ruka mu beze slov podala čistý ručník.

Děkuji vám, pane.

"Sedněte si na gauč, Pottere."

Harry poslechl. Byl to zaběhnutý rituál. Snape jej následoval a posadil se vedle. Na chvíli položil ruku na Harryho čelo. Dotek byl chladný a uklidňující. Následoval hluboký pohled do Harryho očí. Ujistil se, že Harry vnímá. Ten pod jeho pohledem zčervenal.

Vzpomínka na dotek a pohled jej provázela po celou cestu do pokoje.


TEN KDO PROMLUVÍ NEBO ZAŠEPTÁ BUDE PROKLET! Hlásalo oznámení před hlavním vchodem do baru Enchanté. Harry se cítil zvláštně. Nebyl zvyklý na masku na obličeji. U vstupu ukázal svůj kouzelnický průkaz - malý disk připomínající galeon - a vešel. Atmosféra byla děsivá, protože všichni mlčeli. Zněly tady však jiné zvuky. Cinkání sklenic, nalévání drinků, šustění kostýmů, klapání bot, ale absence lidských hlasů byla zarážející. Vnímal i mírný šum magie, vycházející ze všech lidí v sále. Ten byl obrovský a úžasně vyzdobený ve stylu osmnáctého století. Leštěná zrcadla bylA připavněná ke zdem, takže prostor se zdál být ještě větší. Vyřezávaný nábytek, záživé vázy všude kolem, řada stolů se prohýbala pod množstvím jídla a nápojů. Lustry zavěšené u stropu, delikátní vůně jasmínu. Lidé se shlukovali do malý skupinek, kde se komunikace musela omezit na lehké úsměvy a malá gesta. Výraz tváře povětšinou nebyl pod maskami pořádně vidět. Různorodost kostýmů a barev byla ohromující. V deset hodin všechna světla v místnosti začala svítit šedě a ke stropu vystoupalo množství zapálených svíček.

Místností zaburácel silný hlas.

"Čarodějnice a čarodějové v Enchanté, vítejte v den svatého Valentýna na dnešním maškarním plese. Tato akce je specifická tím, že do půlnoci nesMíte promluvit ani sundat svou masku. Buďte si jistí, že naši čtyři hlídači budou mít oči i uši na šťopkách."

Čtyři přísně vypadající postAvy v šedých šatech a černých rukavicích vešly do sálu.

"O půlnoci vás vyzveme k sundání masky a od té doby můžete mluvit, co hrdlo ráčí. Tancovat se bude do tří hodin ráno. Jídla i pití bude po celou dobu dostatek, hudba solidní a vynikající tanečníci k dispozici. Ples právě začíná!"

Blesk proletěl sálem a rozhrnul rudé závěsy na samém konci místnosti. Za nimi seděli hudebníci, kteří se okamžitě pustili do hraní. Oni začali hrát a lidé začali tančit.

Harry si prohléžel páry tančící kolem něj. Jedna ženy měla šaty s mnoha krajkami, druhá zase nádherné šátky okolo krku. Zahlédl také spoustu mužských párů. Po chvíli klasická hudba dohrála, orchestr opustil pódium a byl nahrazen kapelou Gotický Chrlič.

S úsměvem přešel k bufetovému stolu, aby si vzal něco k jídlu. Vysoký člověk si právě naléval sklenku dýňové šťávy. S mírný šokem Harry rozpoznal tenká ústa, černé oči a husté tmavé vlasy. Byl to Snape, ale zatím si Harryho nevšiml. Toho zaujal Snapeův společník s dlouhými hnědými vlasy, ocelově šedýma očima a milými ústy. Jeho zelený kostým i maska byli vyšívaný zlatem. Muž byl o něco vyšší než Harry. Snape odložil sklenici, natáhl k muži ruku, čímž jej zřejmě vyzíval k tanci. Muž nabídku přijal a odešli na parket. Harry si sedl na židli a melancholicky jejich tanec obdivoval. Pohyby obou mužů dokonale ladily s hudbou, tanec měl zvláštní erotický náboj. Jejich ruce bloudily po společníkově těle a občas si vyměnili vážnivý polibek. Harry odvrátil oči, neboť nechtěl narušit soukromí svého profesora. Raději se vzdálil do bezpečné vzdálenosti, protože kolem jeho žaludku se usídlil podivně prázný pocit. Nikdy by ho nenapadlo, že je Snape schopen takto chtivě líbat. Oba muži už opustili parket.

O deset minut později se v sále objevil Snape sám. Měl trochu zmuchlaný hábit a jeho oči se leskly. Zastavil se zády k Harrymu. Harry se nadechnul a lehce se dotknul profesorova loktu.

Snape se prudce otočil. Harry natáhnul ruku a vyzval ho k tanci. Snapeova ústa se zvlnila v lehkém úsměvu. Naklonil se k mladíkovi tak, že měli oči přímo naproti sobě. Pak začal telepaticky šeptat.

Jste si vědom mé děsivé pověsti v tomto baru? Chcete abych zničil vaši auru nevinnosti, mladý muži?

Harry se ani nezachvěl, jen vyzývavě pohnul nataženou rukou.

Dlouhé prsty se dotkly těch jeho. Začali tančit. Skladba byla pomalá, rytmická. Harryho taneční schopnosti byly nulové, ukázal to zejména na Vánočním plese ve čtvrtém ročníku. Snape to asi poznal a bezpečně vedl Harryho taneční pohyby, očima stále kontrolujíc mladíkovu tvář.

On mě nepoznal, přemýšlel Harry. Ne, nemohl mě poznat. Nikdy by netančil s někým, koho učí. Zvláště, když je to Harry James Potter. Nebo ano?

Harry se marně snažil z černých očí uhodnout, zda jej Snape poznal či nikoliv a jen si s ním pohrává.

Možná by se mohl pokusit o Legilimens, ale přece je začátečník. Snape dokázal odolat v Legilimens Voldemortovi. A také by to bylo netaktní. Přesto to chtěl vyzkoušet. Musí opatrně. Ještě nikdy se nepokoušel dostat do Snapeovy mysli bez jeho svolení. Zkusil to, ale narazil na zeď. Snape se ušklíbl, stisknul mu ruku a přitáhl si ho k sobě.

To bylo velmi neslušné.

Harry zčervenal. Pak něco směle narazilo na jeho mysl. Okamžitě hodil Nitrobranový štít.

Další jemný úsměv zbrázdil profesorovy rty. Jeho tělo a kroky byly naprosto sychronizovány s hudbou.

Dnes vám krev z nosu nepoteče, Pottere?

Takže ho poznal. Harry si nemohl pomoct, aby se na Snapea neusmál.

Znovu ucítil nápor na svou nitrobranu, ale teď už nechal štít spadnou a vzpomínky vyplavaly na povrch. Viděl sebe, jak stojí u okna ve svém novém pokoji, jak natáhnul ruku z okna a nechal na ni dopadat kapky deště. Za obrazem vzpomínky stál Snape a upřeně se na něj díval. Pak mu teplé ruky zakryly oči.

Jste na řadě, Pottere. Přečtěte si mou mysl. Ano, Pottere, bez hůlky. Myslíte si, že jsem použil hůlku, když jsem chtěl číst myšlenky Pána Zla?

Ruka se vzdálila a usadila se Harrymu na pasu. Už netančili na hudbu, tančili na svou vlastní melodii, kterou nikdo jiný slyšet nemohl.

Lidé kolem nich si jich nevšímali, jen vzali na vědomí jejich vlastní taneční pohyby a vyhýbali se jim.

Legilimens, Legilimens, Legilimens...Harry cítil, jak se Snapeova bariéra bortí při stisku jejich rukou. A pak uviděl vzpomínky.Dospělý Snape stál ve tmě. Pršelo. Byl promočený, z hábitů a vlasů kapala voda. Usmíval se, z celého srdce se usmíval.

Obraz zmizel. Snape jej přivedl k židli. Zprvu si Harry myslel, že se mu opět spustila krev. Sáhl si rukou na horní ret a nic podezřelého nenašel. Pokořil Legilims. Jeho srdce radostí poskočilo. Profesor si sedl vedle něj.

Harry si nevzal svůj speciální brk, protože by mohl přitáhnout nechtěnou pozornost lidí. Někdo by ho mohl poznat. A také by se to zdálo více podezřelé, než když si vzal normální pero a papír. Vytáhl věci z kapsy na napsal:

Také máte rád déšť?

Snape, místo aby použil Telepatii, napsal malými písmeny:

To je snad zřejmé. Nechcete ještě jednou použít Legilimens?

Tady? Napsal Harry.

Kde jinde?

Dlouhé prsty pečlivě složily papír a schovaly ho do hábitu.

Vysoký tanečník okázale oblečený do lesklého tyrkysovo-stříbrného kostýmu, posetém stejnobarvenými korálky, kolem nich protančil. Jeho partnerka měla kárované šaty. Dokonce i pánova maska měla tyrkysovou barvu a byla zdobená stříbrnými flitry. Jeho dlouhý bílý vous byl zastrčen do stříbrného pásu. Jiskřící modré oči nenápadně pokukovaly po dvou obsazených židlích

XIV. Nenávidím Legilimes!

5. července 2011 v 17:19 | Archea Majuar |  Beze Slov

Další lekce byla stejně mírumilovná, jako minule. No, mírumilovná. Pokud jste zvyklí na chladné a odměřené Snapeovo chování a občasnou sarkastickou poznámku, pak byla velmi poklidná. Tři lekce takto strávené a Harry se naučil pokročilé znaky neverbálního jazyka i těžší neverbální kouzla.

Nebelvír vedl ve Famfrpálovém turnaji, zásluhou především Ginny Wealseyové jako chytačky.

Počasí bylo chladné, ale ideální pro venkovní dovádění ve sněhu. Koulovaná, sáňkování, bruslení a stavění sněhuláků poskytovalo Harrymu dostatené odreagování. Všechno se zdálo být v pořádku, ale Harry stále v koutku mysli viděl ten temný bouřkový mrak. V příští lekci bude muset pokračovat ve cvičení Legilimens. Svěřil se Hermioně se svými obavami. Emailem mu odepsala, že musí být silný a nedovolit Snapeovi, aby ho ponížil. S Ronem jej chtěla přijet navštívit, tak se dohodli, že zajdou do Prasinek i s Lunou a Ginny. Návštěva proběhla dobře až na chvíli, kdy jim Harry musel říci o svém krvácení z nosu. Bylo to, jakoby musel ta muka prožívat znovu. Přemýšlel, jestli Snape a Brumbál při učení se Legilimens také trpěli krvácením. Možná by se Snapea mohl zeptat. Pokud bude mít dobrou náladu.

Harry scházel do sklepení v ponuré náladě. Byl pondělní večer. Lekce má začít v osm hodin, což znamenalo, že by se mohl ještě najíst s Nebelvíry ve Velké Síni.

Ginny se na něj povzbudivě usmála, když vešel do síně. Oznámil jí, že jej za chvíli čeká výuka, pak se dal do jídla. Na talíř si nandal rýži a kuřecí stehno.


Stál před dvěřmi do Snapeovy učebny. Stisknul zuby, zhluboka se nadechnul a vešel dovnitř.

"Pottere, jdete o pět sekund pozdě," pozdravil ho Snape.

Harry se omluvil a jako obvykle se usadil na židli. Podíval se Snapea, který si pohrával s brkem, dlouhými prsty s ním ladně kroutil.

"Dnešní program je následující. Znaková řeč, neverbální kouzla a Legilimens," řekl tiše.

Poslední slovo Harrymu značně zrychlilo tep. Nechtěl Legilimens. Bylo to horší než Nitrobrana. Cítil, jak se v něm zvedá vlna nevole a vzteku.

Snape se postavil.

"Opakování," promluvil opět Snape a přistoupil k mladíkovi. Začal ukazovat nějaké znaky. Tíživé ticho jen zvyšovalo Harryho nervozitu. Dále se přesunuli k neverbálním kouzlům - pohybovali částečně kapalinami i pevnými tělesy.

Harry si myslel, že bude zvracet, když Snape znovu promluvil.

"Teď Legilimens, Pottere. Podívejme se, kolik jste toho zapomněl. Vytáhněte si hůlku."

Harry poslechl. Hůlka mu v dlani mírně klouzala, jak ji měl zpocenou a doufal, že si toho Snape nevšimnul.

"Začněte," přikázal Snape, oči zavrtávaje do Harryho.

Nemůžu, nemůžu, já prostě nemůžu, křičelo to v mladíkovi.

"Čekám, Pottere," zašeptal Snape.

Harry se kousnul do rtu a vyvinul obrouvské úsilí, sevřel pevně hůlku a v hlavě si opakoval to nenáviděné slovo...Legilimens, Legilimens, Legilimens...

Ostrá bolest mu projela hlavou a z nosu se mu spustil teplý proud krve. Hůlka bouchla o zem, rukou si okamžitě stisknul nos. Snape k němu rychle došel.

Omlouvám se, nemůžu za to. Rychle načáral na kus pergamenu a podržel jej ve výši Snapeových očí. Snape jen netrpělivě mávl rukou.

"Sedněte si," řekl překvapivě jemným tónem a odvedl Harryho ke gauči. Když viděl, jak vyčerpaně se na něj Harry dívá, jal se mu krev očistit sám. Harry se oči se na zlomek sekundy překvapeně rozšířily, ale bez protestů se nechal ošetřit. Možná měl Brumbál pravdu, že jejich problém je především v komunikaci mezi nimi.

Černé oči zkoumaly Harryho výraz.

"Tuto pohovku mám docela rád. Nechtěl bych, aby ji poškodilo čistící kouzlo, když mi budete krvácet po celém čalounění," poznamenal kousavě.

Snape držel ručník u Harryho nosu, dokud po pěti minutách neodeznělo. Během té doby byly jejich tváři velmi blízko u sebe. Mladík pečlivě pozoroval Snapeovy rysy, jakoby svého profesora už sedm let nepotkával den co den. Arogantní línie neměly tak zastrašující účinek, když byl Snape v klidu. Nebo to možná bylo tím, že byl u něj blízko a hrozivě se nad ním netyčil. Tenká ústa neměla teď ten přísný výraz, měla tak zvláštní tvar, že od nich Harry nemohl odpoutat oči. Velké, tajemně černé obočí, dlouhé řasy házely stíny na vysoké lícní kosti. Harry si byl jist, že z jeho vlasů cítí jemnou vůni anýzu. Opět byl rád za své zlepšené čichové schopnosti.

Snape se zadíval do jeho očí.

"Vy nevíte, že zírání je neslušné, Pottere? Kde je vaše vychování?"

Harry tvář se zbarvila do červena. Očima rychle uhnul a s velkou zaujatostí se zahleděl na svý kolena.

"Musím jít spát, cítím se moc unavený," řekl Harry znakovou řečí, když krvácení polevil a on byl schopen vstát. Zamotala se mu hlava a v tu chvíli byl vděčný, že ho Snape drží.

Černé a zelené oči se střetly.

Dejte mi prosím ještě minutku, než se vzpamatuji.

Snape něco zamumla a zvedl mladíka do náručí.

Úžas, který se Harrymu objevil ve tváři, byl obrovský. Ale na prostest stejně neměl sílu, tak klidně ovinul svou ruku okolo profesorova krku a nechal se nést. Byly určitě jiné způsoby, jak Harryho dopravit do pokoje, ale Snape jej přesto sám odnesl ze sklepení. Bylo už dost po večerce, takže možnost, že někoho potkají, byla mizivá. Několikrát za cestu se jejich pohledy střetly, dokud si Harry nepoložil hlavu na Snapeovo rameno. Bylo to důvěrné a spontání gesto, které Snapea donutilo k hlubokému nádechu, než byl schopen pokračovat v cestě. Rovněž pocítil zvláštní pocit blízko u srdce.

V pokoji položil Nebelvíra na pohovku a měl se k odchodu. Harry vytáhl brk a pergamen.

Nechcete zůstat?

Snape se na něj povýšeně zadíval.

"Potřebujete chůvu a stálou pozornost, Pottere?"

Jen jsem se snažil být zdvořilý.

"Chápu."

Snape se posadil vedle něj na pohovku. Jeho pohled nejdříve padl na knihu Síla Telepatie, ze které trčelo mnoho poznámkových lístečků. Harrymu neunikl malý úsměv, který na chvíli zkřivil Snapeova ústa.

Chcete něco k pití nebo jídlu?

"Vaše obava o mou stravu mě dojímá, Pottere. Ne, děkuji." Nezdálo se, že by Snape poslední slovo říkal často. Harry si toho teď vážil.

Jste v poslední době velmi trpělivý.

"Jsem ochoten se odchýlit od mé metody výuky pouze za cílem, že po ukončení lekcí už vás neuvidím, Pottere."

Zavládlo ticho. Když se Snape podíval na mladíka, ten už byl v polospánku.

"Pottere, myslím, že musíte jít do postele."

Harry zamrkal a rozpačitě se usmál.

Děkuji za přepravu až sem.

Snape přijal poděkování kývnutí hlavy.

"Nezapoměňte si vyndat z očí ty nesmyslné mudlovské čočky. Nevíte, že krátkozrakost se dá vyléčit? Kouzelnické metody jsou mnohem účinější, než ty mudlovské."

Nikdy jsem na to nepomyslel. Jsem na brýle nebo čočky zvyklý, ani mi to tak nepříjde.

"Asi nechcete, aby se vám rozlostl fanklub, že?"

To určitě ne. Chci být sám sebou. Harry. Nikdy mi můj vzhled nevadil. Brýle jsou mou součástí. Nevadí mi.

Snape se na něj bezvýrazně podíval.

Pane profesore, také jste trpěl krvácením z nosu, když jste se učil Legilimens?

"Párkrát. Ovšem ne tak silně jako vám. Nejsem tak citově založený, jako vy.

Jak se jí budu schopen naučit?

"To je váš problém Pottere. Ne můj."

Harry na něj zoufale zíral.

Musím se k tomu donutit?

Snape pokrčil rameny.

"Zjevně máte v sobě určitou bariéru proti Legilimens. Pokud se to nezlepší, budu to muset probrat s ředitelem. Dobrou noc, Pottere."

Zvedl se a odešel.

Harry se díval před sebe.

Kam ten jeho život spěje?

Další den se dozvěděl zprávu, že v Enchanté 14. února pořádají maškarní ples pro dospělé. Někteří sedmáci se určitě zúčastní taky. Dokonce i Harry, který velké akce moc nemusel, se rozhodl zúčastnit. Musel si přece nějak oddychnout od svých starostí.

37. V hlavní roli Ron

5. července 2011 v 15:50 | Archea Majuar |  Nitky Osudu

Ráno se po delší době vydal otevřít obchod v Prasinkách. Ale ani jej neotevřel. Něco mu radilo, že má jít za Ronem. Třeba mu pomůže zvednout náladu, pomyslel si.

Vešel do krámku s košťaty, jenž byl laděn do oranžové barvy. Nikdo uvnitř nebyl, tak se rozhodl počkat. Prohlížel si nejnovější modely košťat, od Silver Sheen X3 po Mystic Swing 209.

,,Harry, ahoj!" uslyšel náhle za sebou a ohlédl se. Za chvíli už ale neviděl nic, neboť jeho obličej zaplavila vlna hnědých kadeří.

*Tak tohle Ron nebude.* tipoval Nebelvír.

,,Hermiono, jak se vede?" zeptal se.

,,Skvěle." oznámila Hermiona, když Harryho uvolnila z obětí.

Ron seděl na pultu.

,,Čau, kámo." uvítal brýlatého mladíka. ,,Není ti nic? Vypadáš přepadle."

,,Když já nevím, jak vám to říct..." zamumla Harry.

,,Harry, jsme tví přátelé už dlouhé roky. Prostě to vyklop." pobídnula jej Hermiona.

Harry se zhluboka nadechnul a začal vyprávět.

,,Před nějakou dobou jsem lépe poznal jednoho muže. Vídali jsme se velmi často, stali se z nás přátelé. Později jsme se k sobě dostali blíž a...Já se do něj zamiloval. Do včerejška jsem si to ani neuvědomoval, jak jeho přítomnost potřebuji. Ale včera mě opustil. Řekl mi, že je pro mě starý a mám šanci mít někoho lepšího." vydechl Harry.

Ticho.

Ron i Hermiona vstřebávali informace a dívka po chvíli promluvila.

,,A co od nás očekáváš? Chceš jej zpátky?"

,,Jo, a jak." usmál se smutně Harry.

,,Kdo to je?" zajímal se Ron.

Harry váhal, jméno zmiňovat nechtěl, ale situace se nakonec vyřešila sama.

Do krámu vešel Severus Snape.

Všichni tři se po něm podívali. Severus stál, nejprve pohlédl na Rona, pak na Hermionu. Nejdéle se jeho pohled zdržel na Harrym, který oční kontakt nepřerušoval.

,,Pottere..." zasyšel Zmijozel.

Harry neřekl nic. Stále se díval do temných očí a snažil se v nich najít jakkoukoliv emoci. Nenašel nic, jen znechucení.

Severus se ještě jednou podíval na zbylé dva mladé lidi v místnosti a v mžiku byl pryč.

Harry se díval na místo, kde ještě před chvílí Severus stál.

,,Co to mělo být?" vyhrkl Ronald a seskočil v pultu.

,,Harry?" ozvala se Hermiona. ,,On?"

Harry se na ní překvapeně zaměřil.

,,Kdo?" snažil se ještě zapírat.

,,Do něj jsi zamilovaný?" přitvrdila dívka.

Harry pomalu kývnul.

,,Co? Do koho?" překvapivě nechápal zrzek.

,,Harry je zamilovaný do Snapea, Ronalde." nadmula se pýchou Hermiona.

,,Aha, tak to tě lituju, kámo. Jeho získat zpátky, to bude oříšek." poznamenal Ron a začal si čistit nehty.

Harry s Hermionou vykulili na Rona oči.

(Měla jsem chuť napsat: *On si čistí nehty?* divili se oba.)

*A jeho to nepřekvapilo?* divili se.

,,No, co na mě tak civíte. Brácha Charlie byl do něj taky zabouchnutej, ale pak odešel do Rumunska a tam ho to nějak přešlo. Takže, Harry, pokud nemáš chuť se stěhovat k Černému moři, tak to máš docela blbé. Jak jsi se k němu vůbec dostal blíž? Vždyť se zdá, že své city poslal společně s dobrou náladou na dovolenou." perlil Ron.

(Poznámku o tom, že Ron vůbec ví, kde je Černé moře, raději nechám bez povšimnutí.)


,,Při atentátu na Draca jsme vraha hledali společně. Mezitím se ke mně Severus nastěhoval a vraha jsme našli včera. Po návratu domů Severus odešel. Asi si myslí, že už ho nepotřebuji." dumal Harry.


,,Takže musíme udělat něco, abychom ho přesvědčili, že jej stále potřebuješ. Chce to dokonalý plán. Rone?" ohlédl se dívka na dnes inteligencí sršícího zrzka.

Ten se zašklebil a v očích se mu osadily jiskřičky šibalství.

,,Znáš někoho, kdo by na tebe mohl mít spadeno?" podíval se na Harryho.

,,Jo, Lucius Malfoy a jeho přítel Grave Pariah. Ani jednomu Snape stále nedůvěřuje." odpověděl Harry.

,,Vypadá to dobře." zamumal zamyšleně Ron. "Zavedeš nás za nimi?"

"Teď?" vyjevil se Harry.

,,Máš snad něco důležitějšího na práci?" zeptal se mladý Weasley.

,,Já ani ne, ale vy..." objasnil Harry.

,,Tvé problémy budou vždy důležitější než obchod. Jdeme." zavelela Hermiona, zamkla obchod a s Ronem se chytli Harryho, kterž je přemístil na pozemky Malfoy Manor.

Došli k mohutným dvěřím a zazvonili.

"Vítejte pánové a paní." přivítal je ušatý domácí skřítek. ,,Pán domu i pan Pariah ještě spí, ale už jsme je dal vzbudit. Pojďte za mnou do zeleného salónku."

Ve zmíněném pokoji se usadili.

,,Kdybyste něco potřenovali, volejte Tritona." hluboce se uklonil skřítek a zmizel.

Tiše seděli a čekali.

,,Dobré ráno, takto brzy ráno bych vás nečekal, pane Pottere." vešel do místnosti Lucius.

Potřásl si s Harrym rukou, když v tom vešel i Grave.

*Proč se sobě mají oba jen župan...* přemýšlel Harry.

,,Ahoj, Harry." usmál se na Nebelvíra Grave.

,,Ahoj, Grave." oplatil mu úsměv Harry.

Po představení Hermiony a Rona Graveovi, se Lucius zeptal:

,,S čím vám mohu pomoci, přátelé?"

,,Toho přítele bych vynechal." zamumla Ron, ale už nic nedodal, když se na něj Hermiona podívala žhnoucím pohledem.

,,No...já vlastně ani nevím. Asi víte, že se Severusem jsme k sobě něco cítili, ale on mě opustil. Že prý je na mě starý a už ho nepotřebuji. A Ron by měl nápad, jak ho mám získat zpátky." řekl Harry.

,,Skutečně, pane Weasley? Tak spusťtě." zaujatě se podíval Lucius na zrzka.

,,Využil jsem toho, že Harry už Snapea nepotřebuje. My ho musíme přesvědčit o opaku. S vaší pomocí. Půjdete dnes v osm oba s Harrym do nějakého baru, kam Snapea dopisem pozvu jako neznámý ctitel, tam budete Harryho jaksi..." zrudl Ron, "obtěžovat a jeden z vás následně podá Harrymu drink, do kterého předem něco očividně vmíchal. Pokud Snape něco k Harrymu cítí, nenechá jej to vypít. Pak už to bude na tobě, Harry."

Harrymu se začala zlepšovat nálada. Ten nápad zněl dobře.

,,Co za to, pane Weasley?" zeptal se s povýšeným úsměvem Lucius.

Ron už chtěl něco odseknout, ale Hermiona jej předběhla:

,,Neřekneme Dracovi, jak je to mezi vámi a tady panem Pariahem." zamrkala na blonďatého aristokrata.

Lucius se rozesmál.

,,Klidně mu to řekněte, ať jsme si kvit." zašklebil se, ,,Nic za to nechci, udělám to pro tebe rád, Harry. Je to vlastně i pro Severusovo dobro."

,,Je to všechno? Rád bych si šel ještě lehnout." usmál se Grave na Luciuse.

,,Ano, jdeme, kluci." popoháněla mladíky Hermiona.

,,Děkuji, Luciusi." stačil ještě vychrlit Harry, než jej Hermiona vyhodila z pokoje.

,,Proč nás tak vyháníš?!" zlobil se Ron.

,,Copak jsi neviděl, že chtějí být sami?" kroutila hlavou dívka, když vycházeli z Malfoy Manor.

,,Jako, že oni dva spolu?" kulil oči Ron.

,,Ano." potvrdila Hermiona.

"Začíná tady být nějaké horko..." škytl Ron a společně s dívkou se chytili Harryho, aby je přemístil zpět do obchodu.

,,Bacha, ať se nespálíš." podíval se Harry na Ronovu ruku na svém rameni.

,,Já to tak nemyslel..." zbledl Ron.

*On je jako chameleon.* pomyslel si Harry při pohledu na střídání barev v Ronově obličeji.

,,Já vím, v pohodě." kývl brejloun a přemístili se.

pozn. autorky: To byl dneska Lonánek chytrý, co? Asi to mají v rodině :)