Červen 2011

XIII. Lekce začínají

28. června 2011 v 19:08 | Archea Majuar |  Beze Slov

Byla sobota, druhý předposlední den Harryho dovolené. Během čtyř týdnů mu z nosu tepka krev jen dvakrát.

Právě byl zabranný do knihy Síla Telepatie a vypisoval si informace, které su mu zdály důležité. Kniha byla napsána držiteli Merlinova řádu první třídy, takže bylo jasné, že Brumbál i Snape byli zásadními přispěvateli.

Kniha se mu moc líbila a cítil se šťastný. Akorát se chtěl vyhnout čemukoliv, co by přilákalo média. Neměl zájem, aby se na něj zase sesypali jako horda supů.

Zrovna v této chvíli chtěl vědět, kdo mu tuto vyjmečnou knihu poslal.

V tom ho to napadlo. Hedvika to bude vědět! Některé dárky nebyly doručovány sovami, ale knihy ano. Dárce pravděpodobně žije v Bradavících, protože nikdo mimo ně nepřipadal v úvahu. Stálo to za zkoušku. Harry šel do sovince s knihou a ukázal ji Hedvice. Pak zvedl kouzek papíru, na kterém bylo napsáno:

Od koho?

Hedvika porozuměla. Zahoukala, klovla jej jemně do ramena, roztáhla křídla a vylétla ze sovince. Harry dychtivě pádil za ní, cestou porazil několik brnění a vyrušil odpočívající portéty. Dostávali se stále níže a níže, až došli do sklepení. Hedvika se mu posadila na rameno. Stáli před Snapeovu kaceláři.

Harry zíral. Podíval se na Hedivku, která na něj poulila své obrovské oči. Zvedl knihu a ukázal na dveře. Hedvika zahoukala a pokývala hlavou. Harry byl konsternován. Takže Snape se neobtěžoval přiznat k dárku? Třeba chtěl, aby to Harry sám zjistil. Pohladil sovu a pochválil ji. Ta jej mírně kousla do ucha, roztáhla křídla a odletěla.

Harry si zamyšleně přitisknul knihu k hrudi, studovaje dveře do Snapeovy kanceláře, jakoby je viděl poprvé. Měl by na ně zaklepat? Ne, obtěžovat Snapea, aniž byste si předtím s ním sjednali schůzku se rovná stát v blízkosti Vrby Mlátičky. Měl by mu napsat? Také ne. Zdálo se to být příliš podivné. Osobní. Promluví si v pondělí večer, kdy budou mít první společnou lekci po čtyřech týdnech. Harry pokýval hlavou a pomalu odešel.

Ani si nevšiml, že se za ním dveře kanceláře tiše otevřely a odhalili bledou tvář s pronikavě černýma očima, mající jiskérku překvapení v jejich temných hlubinách. Pak se dveře stejně nehlučně zavřely.

Nastal pondělní večer a Harry opatrně scházel po schodech do sklepení. Cestou potkal pár Zmijozelů. Míjeli jej bez povšimnutí, pouze jeden sedmák mu kývnul na pozdrav, uznávaje Harryho triumf nad Voldemortem.

Harry se zhluboka nadechl a zaklepal na Snapeovy dveře. Ty se otevřely a mladík vstoupil. Snape na něj shlížel s nečitelným výrazem ve tváři, pak usedl za stůl.

"Posaďte se," řekl chladně.

Harry si sednul na své obvyklé místo, vytáhl brk s pergamenem, který se teď vznášel v blízkosti jeho kolena. Bude se Snape posmívat a znovu mu připomínat jeho slabost? Nebo se rovnou vrhnou na Legilimens a bude jej nutit prožívat ty nejhorší vzpomínky?

Nastalo tíživé ticho. Nakonec Snape vstal, přešel k mladíkovi a zblízka se mu podíval do očí. Harry mírně zrudl při pohledu černých očí.

"Co vaše krvácení z nosu?" zeptal se náhle.

Brk vyskočil na pergamen.

Zlepšilo se to, děkuji, v průběhu čtyř týdnů jsem měl jen dvě slabá krvácení.

"Nějaké bolesti máte?"

Harry zaváhal.

Ne.

Snape pomalu přikývnul. Harry neměl fyzické bolest. Mladík se zdál být chudší, zranitelný, tak křehký. Uvědomil si, že emocionální bolest jej musela udělat odolnějším a zvětšit jeho magický potenciál.

"Cítíte, že se vaše magická síla úplně vrátila?" zeptal se.

Harry přikývnul.

Další napjaté ticho. Harry hledal odvahu poděkovat Snapeovi za knihu. Než ji však našel, Snape se tiše otázal:

"Jste připraven obnovit Legilimens?

Harry nebyl zvyklý, aby se Snape ptal na jeho připravenost. Podíval se mu do očí a zakroutil hlavou,

"Chápu. Kdy si myslíte, že budete schopen začít?"

Další novinka pro Harryho. Obvykle mu Snape poroučel a teď dává možnost volby. Nikdy se ostatních neptal, co si myslí.

Mohl byste mi dát ještě dva týdny, prosím?

"Dva týdny. Dobrá. Dnes tedy znakový jazyk a neverbální zaklínadla."

Temný pohledem si znovu Harryho přeměřil.

"Pojďme diskutovat o...vodě. Bude to příliš složité na to, abyste komunikoval bez vaše brku, proto se prosím pořádně soustřeďtě."

Něco se začalo před Harryho zelenýma očima hýbat. Voda.

"Řekněte mi, co si spojujete s vodou, Pottere," nařídil Snape, opíraje se o stůl. Harry se usmál a brk psal.

Voda je něco, bez čeho nemohu žít. Ve vodě plaveme, narodili jsme se v ní. Většina planety se zkládá z vody. Můžeme ji vidět všude.

"Kde například?" zeptal se Snape.

Déšť. Miluji déšť. Slyším v něm hudbu. Mění se podle toho, na co kapky dopadají...Když kapky padají na ruce, je to jako nohy při tanci. Kapky můžeme vidět, cítit, zkusit je chytit, ale ony vždy uniknou. Voda může být považována za svatou. Svěcená voda v kostele. Posvátná řeka Ganga v Indii...

Odmlčel se, protože nechtěl vyvolat dojem, že blábolí.

"A co dalšího se vám vybaví se spojitosti s vodou?" lektvarista se zdál být opravdu zaujatý Harryho myšlenkami.

Tato část hradu. Část sklepení je pod jezerem. Magické bytosti v něm žijí. Jezerní lidé...A dále se říká, že "Krev je silnější než voda".

"Souhlasíte s tímto tvrzením?" chtěl vědět profesor.

Souhlasím i nesouhlasím. Má matka mě milovala a její láska stále koluje v mé krvi. Musel jsem se vrátit k Dursleyovým, protože starověká kouzla zde utvářela pokrevní ochranu. Ale na druhou stranu má teta byla rovněž mou pokrevní příbuznou, ale pro ni, strýce i jejich syna tohle přísloví určitě neplatí.

"Ano, Pottere, u některých lidí to tak je," řekl Snape a pomalou chůzí došel na jeden konec místnosti. Harry jej ostražitě sledoval. Konečně se otočil.

"Dnes budeme pracovat s vodou, Pottere. Dosud jste zvládl neverbální kouzla, která zahrnují pevné objekty, v kombinaci s hůkou i bez ní. Teď se musíte naučit, jak jednat s tekutinami. Pojďte sem, Pottere."

Harryho to zaujalo a přešel k profesorovi.

"Vaše slova o vodě byla zajímavá. Soustředil jste se. A to přirovnání hudby s deštěm, Pottere. Docela chvályhodné."

Chvályhodné? Harry zamrkal. Napadlo ho, jestli Brumbál na Snapea křičel a hrozil mu vyhozovem jestli se nebude chovat trochu jako člověk. Jinak si jeho chování nedovedl vysvětlit.

Snape zkroutil rty nad Harryho výrazem.

"Nicméně, předtím než přistoupíme ke kouzlení, chci, abyste mi ukázal pár základní znáků neverbální řeči. Jak už víte, bude trvat asi rok než se ji pořádně naučíte. Je to jako by jste se učil úplně cizí jazyk."

Jak jste se vy dozvěděl o znakovém jazyku, profesore?

Snape pozorně Harryho sledoval.

"Má teta, matčina sestra, byla němá a ani neslyšela. Chtěl jsem být na prázdniny chvíli s ní. Byla to milá a laskavá žena, která mě tento jazyk naučila. Zemřela, když mi bylo čtrnáct. Stačí, Pottere?"

Ano, děkuji vám řekl Harry ve znakovém jazyce.

Snape v odevzě pozvedl obočí. Harry mu dnes již podruhé poděkoval.

Když se přenesli přes opakování znakové řeči, Harry se zvědavé zadíval na misku s vodou, kterou Snape vyčaroval na svém stole.

"Zkuste vylevitovat vodu z misky, Pottere. Všechnu pak nad miskou zmrazte v led."

Harry zděšeně zíral. Znělo to velmi obtížně.

Snape se postavil za stůl a pozorně mladíka sledoval. Harry si pomyslel Wingardium Leviosa a vší silou švihl hůlkou proti misce s vodou přes tak, jako jej to naučil profesor Kratiknot. Voda vyskočila z misky a postříkala Snapeův kamenný obličej.

Harry se zděsil, napjatě čekal, připravený se bránit Snapeovu útoku.

Avšak Snape na sebe jen seslal sušící kouzlo a důstojně si uhladil hábit.

"No, Pottere, voda určitě mísu opustila."

Omlouvám se, ukázal zrudlý Harry.

"Bylo to vcelku osvěžující po dnešním dni." poznamenal profesor suše.

Po několika pokusech - při kterých se Snape držel stranou - Harry kouzlo zvládl. Byl ohromen, že neuslyšel ani slůvko kritiky, které by vyslovily ty úzké rty. Možná se nemohl dočkat, až Harry bude muset znovu na ošetřovnu.

Následně Snape zaměstnal Harryho kouzlem Aquamenti. Harry byl až příliš nadšený. Neuhlídal kouzlo a z hůlky mu vytryskl masivní, který ho svou silou odhodil do zadu a ještě pocákal v kaluži stojícího Snapea.

"Pottere!" vyštěkl Snape.

Harry však zvedl ruku, aby zakryl svůj úsměv.

"Budťe tak laskav, přestaňte se šklebit jako skřet a zbavte se toho nepořádku, aniž byste mne vystavil ohnivému kouzlu. Ano?" zeptal se nakvašeně Snape.

Harry poslechl.

"Musíte se více soustředit," řekl Snape stroze. "Opakujte kouzlo."

Teď z Harryho hůlky vyklouzlo jen pár kapek, jako u rozbitého kouhoutku.

"Pottere," zavrčel profesor, "dokonce ani pták by se s takovým málem nespokojil. Ještě jednou."

Tentokrát bylo Harryho úsilí odměněno úspěchem.

Snape krátce přikývl.

"Praxe. Nejlépe ji cvičte v koupelně, pokud nechcete vytopit celý hrad. Můžete jít."

Velice vám děkuji za knihu, profesore. Hedvika mě odvedl sem, když jsem chtěl znát dárce. Ta kniha je velmi zajímavá.

Snape natáhnul ruku. Pomalu ji přibližoval k té Harryho. Pak ji uchopil pevným stiskem. Harry náhle ucítil povznášející pocit u srdce, ž konečně, konečně po dlouhé době, spolu navázali nějaké pouto. Chvíli tak stáli, vysoký dlouhovlasý profesor a laskavý obrýlený mladík (občas nosil čočky, někdy brýle).

"Doufám, že v ní najdete něco užitečného, Pottere. Užijte ji dobře."

Harry přikývl a Snape uvolnil jeho ruku. Byl si dobře vědom Harryho očí, pátrajících po jeho tváři, hledajíce odpověď, porč mu tu knihu dal. Snape jejich oční kontakt přerušil a otočil se.

Mladík odešel.

36. Výslech

28. června 2011 v 18:53 | Archea Majuar |  Nitky Osudu

Ráno se všichni vydali do nemocnice sv. Munga. Severus chtěl jít nejdříve sám s Harrym, ale Remus trval na tom, že půjde také. Nakonec si sovu účast vyhádal i Draco.

,,Kde je Satyr Tenebry?" štěkl Severus na úřednicí v hlavní chodbě.

,,Kdo jste a co mu chcete?" nenechala se žena vyvézt z klidu.

,,Je to jeho bratranec a chtěli bychom jej navštívit. Je to prosím možné?" vzal si slovo Remus a ingnoroval Severusovo pobouřené zavrčení.

,,Jistě, že můžete." usmála se žena. ,,Druhé patro, pokoj číslo 7."

,,Děkujeme." řekl ještě Remus a vítězně se zašklebil na Severuse.

Ten se na Remuse podíval, jako na psí exkrement a zamířil ke schodům.

Pokoj našli snadno, ale ještě než vstoupili, zastavil je primář ústavu.

,,Myslím, že bude lepší, když vám první řeknu, co jsme zjistili o tom fialovém hadovi." řekl doktor a vešel do pokoje jako první. ,,Vidím, že pan Tenebry je vzhůru. Výborně. Pánové prosím posaďte se."

,,Co se děje?" dotazoval se Satyr.

,,Zjistili jsme, proč jste dnes v noci zaútočil na pana Pottera a pana Snapea." oznámil mu primář.

,,Proč?" ptal se pacient.

,,Fialový had se vám obtočil okolo mozku, který tak neměl docela přesnou kontrolu nad vašimi reakcemi a pocity. Sám had se živil každým vašim vzteklým či smutným pocitem. Rostl a mozek ovládal stále více. Mohl jste i zápalu vzteku udělat něco, co by jste nikdy neudělal. Třeba někoho uhodit, či se jinak pokusit ublížit. Vrchol nastal dnes v noci. Had už byl tak veliký, že naprosto potlačil vaše racionální myšlení a udělal jste to, co jste prostě chtěl. Zaútočil jste. Pomocí nitrozpytu a složitých kouzel se nám podařilo hada z hlavy odstranit. Bohužel toto jsme viděli poprvé a byli jsme nuceni o případu informovat ministerstvo. Teď máte dvě možnosti. Jelikož na úřadech si myslí, že na útoku máte svou vinu i vy, ne jen had, tak by vás nejraději poslali do Azkabanu. Ale protože já jsem si jist, že jste o tom neměl větší ponětí, tak jsem se přimluvil, že vás pošlu do USA, přímo do Chicaga, do ústavu pro lidi, kterým se magie vymkla z rukou. Usmlouval jsem to na tři měsíce." pronesl primář.

,,Díky vašemu vyprávění se mi všechno, co jsem nedávno udělal, vybavilo." řekl Satyr a hleděl před sebe. Zřejmě se snažil si všechno srovnat v hlavě.

,,Nechám vás teď o samotě. Určitě si potřebujete promluvit i mezi sebou." řekl doktor a místnost opustil.

,,Proč jsi útočil poprvé na mě?" zeptal se Draco.

,,Harry..." zašeptal Satyr.

Harry se podíval Satyrovi do očí.

,,Zahlédl jsem tě poprvé jen na ulici, ale okamžitě jsem tě poznal. A zamiloval se..." vzkradl se smutek do jeho očí. ,,Sledoval jsem tě až do obchodu, kde jsem tě zahlédl s Dracem. Něco jsem si domyslel a naštval jsem se. Nic jsem nezamýšlel udělat, ale stalo se. Seslal jsem na číšnika Imperius a přinutil jej otrávit Draca. Žárlil jsem."

,,Ale já jsem s Potterem nikdy nic neměl!" zvýšil hlas Draco.

,,Ale my to víme, Draco." klidnil jej Remus.

,,Ano, později mi to došlo. Ale začalo mě štvát to, že jsi bydlel se Severusem. Vím, jaký je to suchar, takže jsem zase tak nervózní nebyl, ale na těch dostizích...Pohádal jsem se s ním. Večer jsem se sebral a prostě šel. Někam. Vyčistit si hlavu. Pak mě to chytlo a chtěl jsem Severuse zabít. Vrátil jsem se na Malfoy Manor a přemístil se do Harryho domu. Byl jsem však příliš hlučný a brzy jsem se prozradil. Pak jsem od někoho dostal do hlavy a když se probral, v tu chvíli jsem si na hodinu před tím nepamatoval." vysvětlil Satyr. ,,Mohli by jste mi už dát pokoj? Rád bych si odpočinul..."

,,Ale..." začal Draco.

,,Co po mě ještě chceš, omluvu?" zavrčel Satyr.

,,Nechme jej odpočívat. Už si toho vytrpěl dost." zvedl se k odchodu Harry.

,,Cože? Vždyť mě málem zabil!" stál si Draco na svém.

,,Omluvu ode mě nečekej. Ale dám ti hádanku." zle se zašklebil Satyr. "Co máme my všichni v této místnosti společného mimo toho, že jsme muži a kouzelníci? Nic tě nenapadá? Přemýšlej. Takový je totiž i tvůj otec. A teď už vypadněte."

Návštěvníci opustili pokoj a beze slov, každý ponořený ve vlastních myšlenkách, se odletaxovali zpět domů.

,,Jde si lehnout, nějak mě to zmohlo." oznámil Draco a společně s Remusem odešli nahoru.

Severus s sebou praštil na gauč a nasadil nevrlý výraz.

,,Co tě žere, Severusi? Mě to opravdu zajímá, nerad tě vidím naštvaného." zajímal se Harry a usedl do křesla.

,,Odcházím."

,,Cože? Proč? A..." zaskočilo to Harryho.

,,Viníka Dracova útoku jsme našli. Už mě nepotřebuješ. Není důvod, abych tady zůstal. Odstěhuji se zpět do sklepení."

,,Severusi, nechoď."

,,Už jsem se rozhodl. Nepřemlouvej mne." vstal Severus v pohovky a mířil ke schodům.

,,A já myslel, že mě máš rád..." propaloval Harry pohledem Zmijozelova záda.

Ten se zastavil v půli kroku a zůstal stát.

Harry už to nevydržel a rychlý skokem se dostal k Severusovi a zezadu jej objal.

,,Jsem moc starý, najdeš si někoho lepšího. Někoho hodnějšího a hezčího. Nejsem pro tebe dost dobrý." vyškubl se Severus a odešel do pokoje, kde si rychle zabalil.

Harry se mezitím posadil na pohovku. Nemohl tomu uvěřit.

*Není dost dobrý? To jako musím spát s nějakým modelem? Jak ho to mohlo napadnout?*

Severus už stál s kufrem u krbu. Harry mu věnoval poslední prosebný pohled, ale černé hlubiny se zdály být tak vzdálené.

Severus zmizel.

Zbytek dne strávil Harry jako v mlze.

XII. Sebepoznání

14. června 2011 v 18:25 | Archea Majuar |  Beze Slov

Další ráno byl Harry, avšak neochotně, madam Pomfreyovou propuštěn. Přísně mu však doporučila omezit létání na deset minut denně. Také by měl vynechat namáhavá kouzla a soustředit se především na vyrovnání se s minulostí.

Mladý muž byl nepopsatelně vděčný za tato slova. Možná mu mírně vadilo omezení létání, ale byl rád, že si může odpočinout od vyčerpávajících lekcí. Bitva jej vysílila a on se z ní stále patřičně nevzpamatoval. Od jejího skončení vlastně jen bral Snapeovy lekce a psal domácí úkoly. Byl příliš zaneprázdněný, aby se věnoval sám sobě.Teď dostal čtyři týdny volna a bude moci dělat, co bude chtít. Může přemýšlet o válce, může se smát s Ginny a Lunou, být s Hagridem. Cokoliv.

Během prvního týdne Harry hodně psal, ale také plakal. Brečel pro své rodiče, pro Siriuse, pro všechny, které Voldemort zabil chtěně, či nechtěně.

Smutnil pro Draca Malfoye, jeho všichni příbuzní bručeli v Azkabanu. Jako živě si vzpomínal, jak Draco křičel na své rodiče, že jsou to vrazi, že se uvolili, aby byli Voldemortovými nástroji. A Draco jim nikdy nezapomněl, že když mu bylo čtrnáct, tak jej obtěžoval jeden Smrtijed, McNair, a rodiče s tím nic neudělali. Mladý aristokrat, Draco Malfoy, po bitvě vypil sebevražedný lektvar, ale byl včas hospitalizován. Ale kdo ví, zda je lepší být mrtvý, nebo několik měsíců z bezvědomí u Sv. Munga.

Nevillova rostlina byla nyní pokryta nádhernými zlatými květy, ale když Harry v její blízkosti plakal, smutně se kývala ze strany na stranu, a pár třpytivých plátků odpadlo na zem.

Většinu týdne propršelo, jakoby dešťové kapky symbolizovaly Harryho pláč.

Ale postupem času na sobě Harry zpozoroval zlepšení. Uzdravoval se. Často chodil na procházky, při kterých se snažil poznávat svou duši. Navštěvoval Hagrida, poslouchal hudbu a pravidelně psal do deníku.

Ginny i Luna zůstaly na Vánoce v Bradavicích, takže párkát za ním zaskočily s krabicemi cukroví. Pak hráli kouzelnické hry a pili máslový ležák. Ginny s Harrym se pokoušeli Lunu naučit, jak používat notebook.

Když pršelo, Harry poslouchal kapky bubnující na okna. Občas natáhnul ruku z okna, miloval ty chvíle.

I magie už se zlepšovala.

Rostlina Naděje přestávala vypadat sklesle.

Snape byl v té době velmi opatrný, aby Harryho nepotkával.

Pro Harryho to byly jedny z nejkrásnějších Vánoc. Dostal nádherné dárky, ale více oceňoval jejich zájem porozumění mu. Využil své dočasné svobody a rovněž koupil přátelům krásné dárky.

Lupin, který věděl, že mladík miluje klavírní hudbu, mu poslal CD. Vypadalo jako mudlovské, ale mělo schopnost se samo očistit a bylo chráněno proti poškrábání. Také nefungovalo v mudlovských rádiích.

Ron mu poslal předplatné nového časopisu o famfrpálu, paní Weasleyová upletla svetr a poslala spoustu cukroví.

Od Hermiony dostal knihy o slavných kouzelnících, jež vynikali v Legilimens a Nitrobraně. Harry ihned bichli otevřel a v části Žijící mistři a mistryně pod písmenem "B" objevil Brumbála a pod písmenem "S" Severuse Snapea.

Harry přeměnil svetr paní Weasleyové na mikinu, oblékl si jej a lehl si na pohovku. Měl v plánu si pozoně přečíst část o Snapeovi. Nepohyblivá fotka zobrazovala lhostejný pohled ředitele Zmijozelu, absolutně nehodlajícího se na čtenáře usmát. Harry přesunul zrak na popis kouzelníka.

...Vynikající lektvarista, ředitel Zmijozelu ve Škole čas a kouzel v Bradavicích...udělen Merlinův řád první třídy za klíčovou roli v boji proti Voldemortovi...

Voldemort. Autorka knihy byla zřejmě nohama na zemi, když respektovala, že bychom měli všechno nazývat pravými jmény...Merlinův řád první třídy? Tak proč se Snape tváři pořád tak mrzutě a kysele?

Kniha hodně mluvila o jeho úspěší, ale zatímco ostatní čarodějové měli pár poznámek o činnostech ve volné čase, u Snapea tato sekce chyběla.

Proč nejsem překvapen, pomyslel si Harry.

Začal rozablovat další dárky od Hagrida, Luny, dvojčat, Tonksové a Ginny. Nakonec tam zůstal jeden velký balík, zabalen do stříbrného papíru. Harry hledal nějaký podpis dárce, ale nic nenašel. Po roztržení papíru vytáhl trustou lesklou knihu.

Další kniha, pomyslel si pobaveně Harry. Podíval se na titul. Síla Tepelatie. Byla vydaná teprve před týdnem. Otevřel ji a začal listovat prvními stránkami, zda dárce dovnitř nenapsal věnování. Že by Brumbál? Ale Brumbálovi nebylo podobné, aby se nepodepsal. Snapea ihned vyloučil, přestože Harryho telepatii učil.

Harry si namáhal mozek, ale pak to vzdal. Neměl tušení, kdo mu knihu daroval. Byl za ni velmi rád a rozhodl se přijít na to, kdo mu ji poslal.

O Vánocích seděli studenti a profesoři u jednoho velkého sotlu. Naštěstí Harry seděl od Snapea daleko a ještě na stejné straně stolu. Nicméně po štědrovečerní večeři na sebe narazili na chodbě. Jejich oči se na okamžik setkaly, pak profesor rychle odvrátil tvář a pokračoval v cestě.

Harry odešel do svého pokoje, kde si několik hodin četl v knize o Telepatii. Zbytek prázdnin a jeho dovolené proběhl pokojně. Ke konci čtvrtého týdne se šel proletět na Kulovém Blesku a ačkoliv byl silný mráz, rozhodl si poslední dny svobody náležitě vychutnat.

Mezitím stál Brumbál ve své kanceláři a hladil Fawkese. Byl příjemně překvapen a spokojen. Na Štědrý den viděl Severus Snapea, jak dává Harryho sově Hedvice stříbrný balík, aby jej doručila svému pánovi. Zmijozel si ho naštěstí nevšiml, a tak Brumbál s usměvem tiše odešel.

Poslední dobou o Severusovi často přemýšlel. Spokojený úsměv se změnil na melancholický.

Nešťastný muž se smutným děctvím a temnou Smrtijedskou minulostí. Jeho teta, jedinná osoba, jež měl rád, mu zemřela ve čtrnácti. Rodiče měli příliš mnoho vlastních problémů, než aby se svému dítěti věnovali.

Pak se stal ve škole terčem posměchu. Neobvykle inteligentní a nadaný čaroděj vypadal, že propadne beznaději. Kupodivu mu práce dvojitého špioná dala jakousi jistotu. Teď, po osvobození od nebezepčného úkolu, se zdál být nejistý a stále náladovější. Brumbál věděl, že Snape chodí často do baru Enchanté. Několikrát jej zahlédl, jak se v noci vrací rozcuchaný, unavený, jeho tvář zahořklá a zasmušilá. Byl příliš cynický na to, aby si našel partnera na déledobější vztah. Musel se spokojit s krátkými dostaveníčky , ale díky své špionážní kariéře, se dokázal udržet v anonymitě a stranou novinářů, hledajících nějakou tu žhavou novinku. Snape si uměl uchovat tajemství více, než dobře. Považoval sex za nejintimnější lidskou vazbu, ale přitom dokázal být, ve své mysli, od těch lidí na míle daleko.

Jednou se záměrně Brumbál Snapea zeptal, proč takto žije. Zmijozel se na něj podíval znuděným pohledem a řekl:

"Nemějte obavy, pane řediteli. Lidé si o mě myslí, že jsem samotář, takže nikdo nikomu neuvěří, že chodím do Prasinek za účelem pobavení se. Jsem v bezpečí."

"Nemám strach o tvou pověst, mám strach o tebe, chlapče."

Něco se v černých očích pohnulo, něco strašně smutného a zničeného. Brumbál raději popřál dobrou noc a odešel.

Pak tady byl Harry, jedině Harry mohl porozumět Severusově bolesti. Jak ironické. Byl synem muže, kterého sSeverus stále nenávidí. Ale on není, jako jeho otec. James byl dobrý člověk, ale poněkud rozmazlený. Srovnal se až s příchodem manželství a narozením syna.

Harry byl všechno, jen ne rozmazlený. Jako každý jiný člověk má své nedostatky, ale je laskavý, milující, dobromyslný. Jen on může přinést jiskřičku světla, do těch černých tunelů v Severusových očích.

"Je na čase, aby Nebelvír a Zmjozel spojili své síly a připomněli lidem moc přátelství a sílů zakladatelů, kterou měli v minulosti," řekl fénixovi, a Fawkes si jemně otřel hlavu o Brumbálovu dlaň.

pozn. překadatelky: Další kapitola zde bude až za 14 dní. Za zpoždění se omlouvám, ale odpočinek potřebuje každý a v poslední době usínám téměř všude...Za komentáře i hodnocení moc děkuji :)

35. Druhý útok

14. června 2011 v 18:11 | Archea Majuar |  Nitky Osudu
VRUMMMM

Harry se s trhnutí probudil. Shledal, že Severus se na své posteli posadil a rozlíží se kolem.

VRUMMM, ŠRRRRR.

To už Severus stál s hůlkou u dveří. Harry se k němu přidal. Zvuky sem přišly z přízemí, takže pomalu sešli ze schodů. Dole byla černočerná tma.

V tom na ně někdo z rohu místnosti začal vrhat kouzla.

"Mdloby na tebe! Expelliarmus!"

Harry i Severus se úspěšně bránili. Kletby mírně osvětlovaly místnost, takže věděli, kde se útočník právě nachází. Do tváře mu však vidět nebylo a po hlasu jej také nepoznávali.

Po chvíli už se zdál být útočník docela unaven, neboť se jim ho docela dařilo odsouvat směrem ke schodům. Pak, ale útočník chtěl seslat kouzlo jiného kalibru.

"Avada...."

Nestihl jej však doříct, neboť se v místnosti rázem rozsvítilo a Remus svou vlkodlačí silou praštil dotyčného po hlavě. Ten se sesul k zemi.

"Satyr..." zašeptal vyjeveně Harry. "Díky, Remusi."

Severus se ničím nezdržoval a rychlým Neunion svého bratrance svázal. Odlevitoval jej na pohovku a následně mu do úst vpravil povzbuzovací lektvar.

Satyr otevřel oči a překvapeně se po nich podíval.

"Můžete mi říct, co tady dělám?" zeptal se.

"To bychom se spíše měli ptát my, nemyslíš?" opáčil jedovatě Severus.

Satyr se zatvářil ještě nechápavěji.

"Právě jsi na nás chtěl seslat Avadu." objasnil Harry a prohlížel si Satyra. Vypadal, jakoby se právě probudil z děsivého snu. Zorničky měl rozšířené a zhluboka dýchal.

"Já? Proč bych měl na vás dva sesílat Avadu?" zíral Satyr.

"Tuto otázku si kladu také." syčel Severus.

"Severusi, pojď sem na chvíli." odvedl Harry Zmijozela stranou.

"Co se děje?" zajímal se Severus.

"Satyr očividně neví, co se stalo. Nezdá se mi moudré na něj tlačit. Ať už o tom věděl nebo ne, nejlepší bude provést nitrzpyt, nemyslíš?" navrhnul Harry.

"Asi máš pravdu." souhlasil Severus, přešel k Satyrovi a bez varování zaútočil na jeho mysl.

Harry s Remusem trpělivě čekali.

Když se Severus pohnul a ukončil nitrozpyt, vypadlo z něj jediné slovo:

"Had."

"Jaký had?" nerozumněl Remus.

"Fialový had?" začal chápat Harry.

"Ano. Ten had, o kterém jsi mi vyprávěl. Jak díky tobě, opustil společně s jedem Nagini mé tělo, a řekl, že si jde najít někoho jiného. Někoho, koho již zabít nedokáže, ale dokonale si pohraje s jeho myslí." zašeptal Severus.

"A našel Satyra. Pojpodobnější DNA té tvé. A jak to souvisí s tím útokem?" zeptal se Harry.

"To mi není jasné. S tím hadem v hlavě je nebezpečný a my s tím nic neuděláme. Nejlepší bude jej přemístit ke Svatému Mungovi, kde už příjdou na to, co mu ten had způsobil." ukončil debatu Severus. "Jdeš se mnou?" podíval se na Harryho.

"Jasně, přece tě nenechám jít samotného." zašklebil se Harry a oba se odešli obléci.

Remus zůstal a hlídal zajatce.

"Remusi? Co tady děláš, je mi nahoře smutno." ozvalo se z chodby.

Remus pootočil hlavu a spatřil rozespalého Draca.

"Za chvíli jsem u tebe." usmál se na něj vlídně.

Draco mu úsměv opětoval a vytratil se zpět do pokoje.

"Vy jste tady snad všichni na mladé zajíčky..." zabručel si Satyr.

"No, jestli jste tohle řekl Severusovi, tak si vás musel pěkně podat."řekl Remus. "To by dost naštvalo i mne, takové blbé řeči." zamračil se na Satyra.

Více času na konverzaci už neměli, neboť dolů sešli slušně oblečení Harry a Severus. Každy popadl Satyra za jednu ruku, rozloučili se s Remusem, a zamířili do krbu.

"Nemocnice u Svatého Munga." řekl Severus.


"Dnes mu prověříme paměť a zkontrolujeme poškození. Přijďte zítra, on vám jistě už všechno poví. Co jiného mu zbývá, když málem použil Avadu, viďte? Tak nashledanou." rozloučil se s nimi primář v nemocnici.

Harry se Severusem odcestovali zpět. Doma znovu ulehli do svých postelí.

"Severusi?" začal Harry, když si lehnul.

"Co je?" nevrle reagoval tázaný.

"Není ti něco? Vypadáš dost rozladěně."

"Tak ty jsi si všiml? Tak to jsem rád, že alespoň někoho zajímá, co dělám." odsekl Severus.

"Co to říkáš? Vždyť všichni ví, že jsi toho udělal pro svět za války hodně." nechápal Harry.

"Za války možná. Teď už jsem zbytečný." vedl si dál svou Severus.

Harry ho při tom nechal. Věděl, že nemělo smysl Severuse přesvědčovat o opaku hned. Však ono mu to dojde. Ale stejně nechtěl nechat Severuse trápit po celou noc.

Tak ještě do černé noci zašeptal: "Pro mě bude vždycky důležitý, Severusi. Sladké sny."

Na druhé straně pokoje bylo ticho.

*Snad už Severus spal?* napadlo Harryho.

Nespal. Zmijozel si jen uvědomoval, mu právě mladík řekl a přemýšlel o tom.

"Dobrou noc, Harry. Děkuji."

pozn. autorky: Je to krátké, ale zase jste se dočkali ujištění, že útočníkem byl skutečně Satyr. Příští kapitola se bude jmenovat výslech, ale bude tady až na 14 dní. Je mi to líto, ale měla jsem v hlavě nápad, který jsem okamžitě musela zrealizovat a ten nápad se rozrostl zatím na 22 stran. Je to zase něco jiného, nepsat ze světa HP...

34. Hádka

8. června 2011 v 21:31 | Archea Majuar |  Nitky Osudu

Opět si šli vybrat výhry a následně vyhledali Luciuse. Postával u vchodu do paddocku.

,,No, konečně." uvítal je, ,,Tak pojďte."

Zavedl jej doprostřed paddocku k středně vysokému blonďatému muži. Ten se na ně dobromyslně umíval, modré oči mu jen jiskřily dobrou náladou. Vedle něj stáli hubení žokejové v, jak jinak, zelenobílých dresech. Lišili se pouze barvami čapek.

Satyr s Gravem si s muži potřásli rukou.

,,Harry, Severusi, tohle je trenér mých koní, Eduardo Conte." představil je Lucius. ,,Eddie, dovol, abych ti představil pány Snapea a Pottera."

Mladý trenér jim pokývnul hlavou.

,,A mí oblíbení žokejové Zepp Millo a Carl Jorge." ukázal na dva mladíky.

Na delší seznamování nebyl čas, neboť žokejové museli nasednout na koně a vyrazili na dráhu.

,,Koně si můžete prohlédnout při slavnostní přehlídce. Teď se přesuňme do V.I.P tribuny. Proč jste tam vůbec nešli dříve sami? Máte propustky." divil se Lucius.

,,Asi jsme nějak zapomněli." rozpačitě odpověděl Harry.

Lucius jen zakroutil hlavou a vedl je na zmíněné místo, kde si vybrali dobrá sedadla.

,,Kteři koně startují za tvou stáj, Luciusi?" zeptal se Severus.

,,Devítka a desítka. Devítku má ryzák Maltamo, jehož pojede Carl Jorge. Desítku tmavý hnědák Avere. Na tom bude sedět Zepp Millo a měli by mít teoreticky větší šanci na vítězství." objasnil Lucius a dál sledoval své koně.

,,Budeš sázet, Severusi?" podíval se Harry na Zmijozela.

,,Já si dnes svou porci štěstí vybral. Nebudu riskovat. Ty, ano?" reagoval Severus.

,,Chtěl bych si vsadit na Avereho, můžu?"

,,Jistě, že ano. Mě se nemusíš ptát, nejsem tvoje chůva." odfrkl si Severus.

Harry se jen usmál a byl v mžiku pryč.

,,Já si vždycky myslel, Severusi, že nejsi na zajíčky." znenadání si rýpnul Satyr a vyzývavě na Severuse pohlédl.

,,No, alespoň někoho mám." opáčil Severus a oplácel Satyrovi pohled.

,,Ty máš, co říkat! Když jsme se rozešli, dlouho jsi nemohl nikoho sehnat a začal jsi se plazit po gay barech." podivně rychle se rozčílil Satyr.

,,Měl jsem peníze a mohl jsem si to dovolit." nenechal se vyprovokovat lektvarista.

,,Tím chceš říct, že jsem žebrák nebo co?" zuřil Satyr.

*Co to s ním je? Nikdy se takhle nechoval, spíše vztek nosíval v sobě.* nechápal Severus.

,,Že nemáš peníze bych neřekl, ale chybí ti něco důležitějšího. Sebeovládání. Řveš tady na celou tribunu."

Satyr zrudnul a už se chystal sáhnout pro hůlku, ale Lucius jej naštěstí v čas chytil za rameno a zatřepal s ním. Satyr už se o nic nepokusil, ale vztek z jeho tváře stále sršel. Grave se do hádky nezapojil, zdál se být zcela zaujat koňmi na dráze.

Severuse zajímalo, proč si také nevsadil, ale nechtěl se pohádat ještě s druhým Luciusovým přítelem.

,,Vsadil jsem pět liber na Avereho." informoval přítomné právě přichvátavší Harry.

,,Jdeš právě včas, už se bude startovat." oznámil Grave a pohodlně se opřel.

A měl pravdu. Ozval se zvukový signál a koně vyběhli. Maltamo i Avere se drželi uprostřed pole a v cílové rovince zaútočili na koně vepředu. Atleticky vyhlížející Avere měl více sil a Preakness Stakes vyhrál o tři délky, před druhým Roches Crossem, jehož jméno zaslechli od hlasatele, a třetím Maltamem.

,,Tak takový úspěch jsem ani nečekal." usmíval se spokojený Lucius a šel dolů, pogratulovat trenérovi a přebrat ceny.

Ostatní šli taky, jen Harry si ještě zaběhnul vyzvednout výhru.


,,Líbil se vám výlet?" zajímal se po přemístění na Malfoy Manor Lucius.

,,Mně určitě. Tak snadno jsem si už dlouho peníze nevydělal." zazubil se Harry.

,,Bylo to...přijatelné." protáhl Severus, ale když ho Harry dloubnul loktem do žeber, dodal: ,,Někdy bych si to zopakoval."

,,Vážně? Takový neskrývaný zájem bych od tebe nečekal, Severusi." přehnaně udiveně pronesl Lucius.

,Děkuji vám za společnost, doufám, že se brzy uvidíme." rozloučil se Lucius.

Satyr se jen kysele ušklíbl a Grave se už zase usmíval.

Severus s Harrym se přemístili domů.


,,Zjistil jsi něco o Graveovi?" zajímal se Severus po příchodu.

,,Ano. Je to velice milý člověk, který byl odsouzen neprávem. Na Dracově otrávení se nepodílel." odvětil Harry a odešel do kuchyně.

Severus jej následoval.

,,Znáš ho pár dní a už to tak jistě víš?" nedůvěřivě si změřil mladíka.

,,Jo, on mi řekl jak to doopravdy bylo, tak mi prosím věř." podíval se Harry na Severuse.

Ten chvíli váhal, ale potom kývnul.

,,Věřím. Ale v tom případě jsme moc v pátrání nepokročili. Možná jen..." zamyslel se lektvarista.

Harry nechal staršího muže přemýšlet a dal ohřívat večeři.

,,Satyr se chová podivně. Je vzteklejší, než kdy dříve." dokončil svou myšlenku Severus.

,,Třeba má špatné období. Na to má každý právo. Máš hlad?" zeptal se Harry.

,,Jo, co budeme dělat večer?"

Harry dal na stůl večeři a přisedl.

,,Budeme si hrát se štěňátky?" rozsvítily se mu oči.

Severus zakoulel očima, ale nakonec řekl:

,,Když, chceš. Já si budu číst a ty se třeba umazli k smrti."

,,Rád." zazubil se Harry a dal se do jídla.


Po jídle Harry umyl nádobí a Severus si šel číst do obývacího pokoje. Potom přišel Harry za ním, vyvolal štěňátka a začal si s nimi hrát.

,,Co čteš, Severusi?"

,,Knihu." ozvalo se nerudně z pohovky.

,,Jakou?" nenechal se odbýt mladík.

,,Nudnou, tlustou a starou."

,,Proč ji čteš, když je taková?"

,,A proč si muž vezme ženu, když za pár let o ní takhle mluví?"

,,Protože mu dříve připadala šarmantní, milá a krásná?" hádal Harry.

,,Ne, protože byl do ní zamilovaný a viděl jen její přednosti."

,,Takže ta kniha pro tebe hodně znamená bez ohledu na obsah?"

,,Ano." odpověděl Zmijozel a v duchu se podivil, že na to Harry vůbec přišel.

,,Proč je důležitá? Jestli se tedy můžu zeptat."

,,Je to jediná kniha, která mi zbyla po matce."

,,O čem je?" otravoval dál Nebelvír.

Severus si povzdechl.

*Jak dlouho tady ještě povedeme tenhle stupidní rozhovor? Mám mu jednu vrazit teď nebo až po další otázce? Ještě jednu snad strpím.*

,,Je o dvou čarodějích, kteří ztratili svou moc a nevědí proč. Rozhodnou se společně vyhledat nejmocnějšího kouzelníka na světě, Merlina, aby jim pomohl. Cestou prožívají mnohá dobrodružství. Všechno končí happyendem. Nehorázný brak." odfrkl si.

Mladík se zdál být spokojený s odpovědí a po zbytek večera už se věnoval jen štěňatům. V půl jedenácté oznámil, že si jde lehnout:

,,Jdeš taky?"

,,Chtěl bych si dočíst kapitolu." zvedl oči Severus od knihy a zadíval se do těch zelených.

Harry přikývl, odvrátil pohled a vyšel po schodech.

Lektvarista se za ním chvíli díval, ale pak své oči znovu sklonil ke knize.

*Zahlédl jsem snad záblesk smutku v jeho očích, že ještě nejdu spát?* podivil se, než se opět začetl do děje.

pozn. autorky: Nevím, kdy přibude další kapitola, neboť opravdu nevím, co mám dělat dříve a energii na psaní úplně postrádám. Snad něco dopíši v Bulharsku, ale v tom horku, nevím...Každopádně Nás čeká asi posledních pět kapitol, protože povídka by měla chytit rychlý spád. Příště Nás čeká druhý útok. Ale na koho?

XI. Přetížení

7. června 2011 v 19:11 | Archea Majuar |  Beze Slov

Další dva měsíce byly pro Harryho téměř nesnesitelné. Stále se do Snapeovy mysli nedokázal dostat během deseti sekund a často museli lekci ukončit dříve kvůli mladíkově naprostém vyčerpání. Krvácení z nosu se stávalo nepravidelným, občas bylo velmi silné, občas nepřišlo vůbec.

Úleva nacházel v zřídkavých setkání s Lunou a Ginny, nálada se mu znatelněji zvedla až při návštěvě Prasinek s Ronem a Hermionou. Také se vrátil Hagrid (bez madame Maxime) z jednání s obry. Válka totiž pro všechny neskončila. Smrtijedi na útěku mohli klidně obry přemlouvat, ať se přidají k nim. Také pár Mozkomorů a jiných temných bytostí nemělo ministerstvo pod kontrolou.

Přivítání s Hagridem bylo dojemné. Akorát Tesákovi se nezdál Harryho zlatý brk. Mladík si příteli postěžoval na Snapeovy úkoly a na noční můry.

Od doby, co jej vždy po Legelimens začala bolet hlava, Snape se stal ještě krutějším, než dříve. Pro Harryho to byl velmi ponižující a skličující pocit. Bolesti ho okrádaly o spánek a co hůř, oslabovaly i jeho magickou moc. Jeho kouzla neměla požadující účinek, stávalo se, že na jeho příkazy nereagoval ani speciální brk a nakonec se mu ani nepodařilo proniknout do Snapeovy mysli. V ten večer na něj Snape zakřičel, že je k ničemu, že on jen plýtvá časem a ať se mu Harry klidí z očí.

Harry to psychicky neustál, rozplakal se a bouchnul za sebou dveřmi.

Už to nemůžu vydržet, napsal do svého deníku. Nemůžu. Snažím se a snažím. Jsem tak unavený. Proč mi to děláš, Severusi Snape? Proč jsi takový bastard? Musím to zvládnout. Snape, Brumbál, rodiče i přátelé toho tolik obětovali a já to nesmím během pár měsíců zahodit. Ne, musím jít dál.

Brzy Harryho snažení přineslo první ovoce. S nesmírným vypětím sil se do Snapeovy mysli dostal téměř okamžitě, ale hned zase musel ustoupit, protože hlavou mu projela bolest ostrá jako čepel nože a zarazila se mu do nosu.

"Můžete si na chvíli sednout, dokud se nebudete cítit lépe," řekl drsně Snape a podal mladíkovi ručník.

Harry se posadil, ale pak si lehl na bok, aby krev mohla v klidu odtékat. Snapeovy ručníky byly vždy čisté, měkké a nadýchané a není divu, že jejich vůně Harryho za chvilku uspala.

Snape tiše přistoupil k Harrymu. Nějakou dobu se na spícího mladíka díval, vstřebávaje jeho mírný výraz ve tváři, jeho prsty obtočené okolo ručníku, ležérní tmavě modré džíny a černé tričko. Sám by si na sebe takové šaty nikdy neoblékl.

Dlouhý štíhly ukazováček se letmo dotkl Harryho tváře, téměř konejšivě.

Lektvarista se vrátil ke se svému stolu a začal známkovat eseje. V jedenáct hodin se rozhodl, že je čas mladíka vzbudit. Jakoby mu Harry četl myšlenky. Pricitnul, ale okamžitě se rozkašlal, načeš začal zvracet na podlahu.

Snape ihned došel k Harrymu.

Ten se divoce svíjel ze strany na stranu. Vnímal chuť a pach krve v ústech i v nose. Znovu se rozkašlal. Náhle jej za ramena uchopily ruce a pomohly mu se posadit. Slabá záře osvětlovala místnost. Harryho sledovaly dvě černé hodnotící oči, štíhlá ruka mu u nosu držela ručník.

Harryho znovu přemohl kašel a křeče. Opřel se tedy o Snapeovu hruď.

Profesor opět ztuhnul, ale ani teď se neodtáhnul. Ručník byl během pár minut nasáklý, ale krev stále tekla silným proudem. Harryho tvář se zdála být stále bledší a po chvíli omdlel.

Snape mladíka pevně držel. I on byl bledší, než normálně.

"Pottere...Harry...." řekl tiše.

Když se nedočkal žádné reakce, zvedl Harryho náruče a odnášel jej na ošetřovnu. Mladý muž byl smrtelně bílý, karmínová krev jasně zářila na mladíkově tváři stejně, jako jeho rudé rty.

V nemocničním křídle madam Pomfreyová začala zkoumat bezvládné tělo.

"Krvácení z nosu bývá způsobeno stresem, ale nedaří se mi zjistit, zda je něco špatně s krevním tlakem. Je možná trošku nižší, ale to je u krvácení z nosu běžné. Ty jsi ho učil Telepatii a neverbální kouzla, nemám pravdu?" nesouhlasně se zadívala na Spanea.

Ten krátce přikývl.

"Zatím jen Legelimens. K Telepatii jsme se ještě nedostali."

"Je dokázáno, že extrémní vyčerpální mentalní magie může tento stav způsobit. Legelimens je velmi vyčerpávající kouzlo. Během následujících čtyř týdnů jej nebude pan Potter schopen zvládnout. A pravděpodobně ani jiná složitá kouzla." řekla lékouzlenice a hodila po Snapeovi chladný pohled.

"Ještě udělám pár testů, abych se ujistila, že panu Potterovi nic nechybí."

"Slyšel jsem, že exitstují nádory na mozku, které způsobují krvácení z nosu. Třebá má Potter štěstí a jeden má," prohlásil drze šestnáctiletý Zmijozel, který si při tréninku famrfpálu zlomil nohu. Ležel několik lůžek od Harryho a samozřejmě v byl v doslechu.

"Třicet bodů ze Zmijozelu, Cartere," řekl Snape, kráčeje k Zmijozelově posteli. "Další taková poznámka a já odečtu Zmijozelu dalších čtyřicet bodů. Držte své uši na uzdě a nechte si připomínky pro sebe."

Madam Pomfreyová zírala. Ještě nikdy nebyla svědkem, že by Snape odebral body své vlastní koleji.

Mladý Zmijozel polknul.

Snape se vrátil k Harryho lůžku.

"Jak často mu tekla krev?" zeptala se lékouzlenice.

"Vždy když při Legelimens narazil na něco, co jej rozrušilo a když musel vynaloži větší úsili pro udržení spojení. Nebezpečně se to jevilo až dnes."

Pomfreyová se naklonila nad pacienta. Vzala hůlku a koužila jí na mladíkovým obličejem a později nad celým tělem.

"Měl potíže s magií?"

Snape přikývnul.

"Severusi, on je zcela vyčerpaný," řekla ustaraně," opravdu by měl jakkoukoliv namáhavější aktivitu omezit alepsoň na měsíc. Je tak unavený, že by to mohlo mít nedozírné následky na jeho magii. Měli jste mu nechat po válce nějaký čas, aby se vzpamatoval. S lekcemi jste měli počkat až se sebere."

Snape jen tiše pozoroval spícího mladíka.

Madam Pomfreová sledovala, jak si vykouzlil vedle Harryho židli. Snape odmítl opustit míste vedle postele, dokud nepřišel Albus Brumbál. Ten svýma modrýma očima nejprve spočinul na profesorovi lektvarů, následně na Harrym.

Brumbál miloval Severuse jako svého syna, Harryho jako vnuka. Vždy si přál mít děti, ale byl příliš zaneprázdněn ochranou světa před bezepečnými stvořeními a na rodinu mu čas chyběl.

Snape se na něj podíval nevyzpytatelným pohledem.

Brumbál mu položil ruku na rameno, pak se nahnul na Harryho a pohladil jej po tváři.

"To není jen stres a vyčerpání, Severusi. Cítím z něj hodně bolesti a zármutku."

Snape si podvědomě přejel po znamení zla.

"Deprese?" zeptal se náhle.

"Ano, deprese vyplývající z traumatické smrti. Harry musel vydržet hodně ztrát a úmrtí ve svém životě, než většina lidí v jeho věku."

Modré oči pohlédly do černých.

"A na povrchu jsou odkazy jen na tebe, Severusi."

Snape mlčel.

Brumbál si povzdechl.

"Byl jsi k němu krutý během lekcí?"

Snapeovou jedinou reakcí byl mírný pohyb krkem.

"Udělal jsi tutéž chybu, Severusi? Je už opravdu příliš pozdě? Tolik ho nenávidíš? Asi jsem byl příliš optimistický. Možná už vás rozdělilo příliš mnoho věcí a trhliny mezi vámi, již nelze opravit."

Mlčení.

"Podívej se na mě, Severusi," řekl Brumbál vlídně. Lektvarista poslechl.

"Jen jeden rok, chlapče. Do prázdnin. Pak by Harry mohl být učitelem Obrany proti černé magii a sám se postarám o to, abyste se už nevídali. Ale teď potřebuje tvou pomoc. On tady chce zůstat a učit. Tady má domov...Jsi jeho jediná naděje."

Snape nevěřícně naslouchal moudrému staříkovi.

"Prosím, přemýšlej o všem, co jsem ti dnes o Harrym řekl, Severusi. Za čtyři týdny budete v lekcích pokračovat. Teď budou vánoční svátky a všichni si potřebujeme odpočinout. Myslím, že je čas, abys šel do postele, Severusi."

"Dobrou noc, pane řediteli."

"Albusi. Dobrou noc, Severusi."

Snape se otočil a odešel z ošetřovny.

Brumbál položil ruku na Harryho čelo.

"Potřebuješ Severuse, tak jako on potřebuje tebe. Ale teď se musíš uzdravit a udělat čáru za minulostí. Oddávej se spánku, můj milý. Buď silný, nejsi na nic sám."

Brumbál opustil ošetřovnu.