Duben 2011

V. Ruce

26. dubna 2011 v 17:41 | Archea Majuar |  Beze Slov

Musím napsat esej o tom, co se dá dělat s rukama pro Snapea. Než začnu, musím udělat něco jako osnovu, hrubý nástin. Přemýšlím. Snape nejspíše řekl, že nemám čím. Hádej co, Snape, mám! Tak co se dá s nimi dělat? Jeden se může dotknout, stisknout, praštit, pohladit, používají se ve slovních spojeních - podat pomocnou ruku, například. V mnohách kulturách si lidé na přivítanou podávají ruce. Totéž lze aplikovat při gratulacích či rozloučení. Můžeme jimi mávat, ždímat v nich naše zoufalství a modlit se jimi. S pomocí světla a stínů můžeme vytvářet obrazce - králíčky nebo ptáčky. Ruce spřáhneme před sebou, abychom odvrátili hrozící nebezpečí. Malé děti po rukou chodí. Dodnes existují lidé, kteří z rukou čtou budoucnost, sledují na nich čáry a jiné vzory. Ve skutečnosti je věštění z rukou součástí věštění ve světě, ale jeho přesnost je mlhavá.

Ruce jsou také naší nástrojem - a v mém případě náhradním hlasem. Jsou tedy víc, než nástroje. Snažíme se jimi realizovat naše fantazie, představy při kreslení, gestikulaci a výtvarným uměním vyjadřujeme naše emoce...

Na stránkách deníku písmo vypadalo dobře, přestože Harry jen čmáral. Vybral si 3 listy pergamenu a koukaje na osnovu v deníku, začal psát esej. Když dopsal, byl vyčerpaný, ale šťastný. Ve skutečnosti nikdy nebyl tak šťastný, když měl psát esej pro Snapea, jako teď. Ale než Snapeovi esej odevzdá, musí s ním přežít sobotní trest.


Mistr Lekvarů Harryho pozdravil svým charakteristickým úšklebkem. Ukázal na kbelík s vodou, mýdlo a houbu.

"Bez rukavic, Pottere," řekl Snape zdvořile. Prošel kolem Harryho tak blízko, že se hábitem dotkl mladíkovy tváře. Ten vzhlédl. Snape si habit přítáhl více k tělu, odhaluje vysokou pružnou postavu jen na okamžik. Jeho vlasy byly hladké a lesklé, stejně sametově černé, jako jeho oči. Ve tváři nesouhlasný výraz, tenké rty přitisknuty k sobě a chladný pohled se zdál být ještě nepřístupnější, než obvykle. Harry zatnul zuby a zaútočil na kotlík číslo jedna. Snape vytáhnul tlustý svazek knih a posadil se ke stolu, totálně ignoruje Harryho, který na něj stále házel zamyšlené pohledy. Ten přemýšlel, jestli se Snape někdy usmál.

Po dvou hodinách byl Harry úplně vyčerpaný, ale kotlíky zářili čistotou. Jeho ruce byly drsné, bolestivé a vrásčité.

Další věc, která se dá dělat rucema, pomyslel si rozzlobeně. Když odložil houbu, Snape ho zaregistroval.

"Už jste hotov? Nejvyšší čas, Pottere. Můžete, se svým vztekem, odejít z kabinetu a dovolte mi, abych si užil samotu."

Harry po něm ještě blýskl pohledem a vypochodaval ze sklepení.

Díky bohu, měl Harry pro sebe celou neděli a část pondělí, než se bude muset opět setkat se Snapem.

Avšak pondělní večer přišel až příliš brzy. Harry rezignovaně zaklepal na dveře Snapeova kabinetu.

Snape otevřel, na rtech znechucený úšklebek. Harry prošel okolo něj, aniž by mu věnoval sebemenší pohled. Snape zavřel dveře a Harry mu podal svou esej. Profesor si ji vzal a pokynul mu, aby se Harry posadil na židli.

,,V této lekci, pane Pottere, budu dělat různé pohyby rukou a vy se budete snažit napsat, co pohybem vyjadřuji. Nebudu to opakovat, tak buďte laskavě mentálně přítomen."

Harry poslušně vyndal pero s pergamenem a pozorně sledoval Snapea. Byl jako na trní. Byl si téměř jistý, že Snape bude pohyby předvádět moc rychle, nebo budou tak složité, že si je Harry nedokáže zapamatovat.

Snape začal, přitom se díval se Harrymu do očí.

Ten se rychle sklonil a něco načmáral na pergamen. Poté se opět zadíval na Snapea v očekávání, že už předvádí další znak. Zmijozel však čekal, nečitelný výraz ve tváři. Harry měl jen čas všimnout si jeho arogantního orlího nosu a výrazných lícních kostí, než Snape pokračoval.

Cvičení trvalo asi tři minuty. Snape došel k Harrymu, ten mu podal pergamen. Snape si pergamen otráveně přečetl.

"Prosím, přečtěte si tuto kapitolu, než zkontroluji vaši esej," řekl nakonec. Pergamen Snape schoval a podával Harrymu otevřenou knihu. Harry poznal, že znaky popsal správně. Kniha bylo o neverbálních zaklínadlech, což se Harrymu hodilo. Bude je velmi potřebovat, ale také to bude stát hodně trpělivost, vytrvalosti a koncentrace, než se jí naučí správně používat.


Snape vstal a vytáhnul hůlku.

"Teď, pane Pottere, budeme opakovat neverbální magii, než ji spojíme s hůlkovou magií."

Zbytek lekce cvičili Harryho neverbální kouzlení. Snape dal před Harryho několik předmětů, aby se na nich cvičil. Nakonec Snape Harrymu podal hůlku, aby zkusil spojit neverbální magii se svou hůlkou na kouzlo Accio.

"Opakujte si to slovo ve vaší hlavě, Pottere, myslete jen na to slovo, na nic jiného. Pro toto kouzlo hůlku potřebujete. Hůlka vám pomůže k přivolání předmětu. Ona ví co chcete, i když nebudete mluvit. Musíte se soustředit a rty sformovat to slovo. No tak, Pottere. Nemám na to celou noc."

Harry se snažil, soustředil se tak, že si myslel, že mu hlava musí prasknout. Snape pozvedl obočí.

"Vypadáte jako při zácpě, Pottere."

Harrymu se odařilo o pár centimetrů posunout brk na stole.

"Minimální úspěch," okomentoval to Snape přezíravě. "Já chci, abyste ten brk přivolal až do mé ruky. Tímto tempem se vám to povede nejdříve za rok. Čím méně cvičíte, tím déle budu muset snášet vaší přítomnost. Když se budete učit rychleji, dřívě budeme moci naše setkání ukončit"

Harry si uvědomil, že Snape má pravdu v tom, že s ním rozhodně čas trávit nechce, takže jakmile se vrátil do pokoje, pokračoval ve cvičení. Trvalo mu dlouho, než si přivolal první věc, ale vzpoměl si na Hermionina slova: trpělivost, vytrvalost a vůle.

"Kdybyste tady tak byli, Hermiono. Ty a Ron byste mě dokázali povzbudit!" pomyslel si smutně.

Zaťal tedy zuby a cvičil dál. O tři hodiny později mu u nohou ležely videokazety, 15 DVD a to 16. spokojeně svíral v levé ruce. Jediná věc, kterou si přivolal až do ruky.

Byl vyčerpaný, točila se mu hlavy a bylo mu zle. Zkusil sprchu, ale ani ta mu nepomohla. Šel si lehnout v domnění, že spánek to určitě zažene.

Kašlem se vzbudil ve tři ráno. Chytil se za nos a ústa a neverbálním Lumos rozsvítil. Harry několikrát zamrkal a shlédl na polštář. Ten byl celý od krve. Podíval se na svou ruku, kterou si chytil nos. Také zakrvácená.

Krvácení z nosu, pomysel si Harry. Chtěl zasténat. Slzy se začaly mísit s krví. Snažil se krev odstranit neverbálním kouzlem, ale šlo to jen částěčně. Zkusil kouzel více a za chvíli měl polštář, pyžamo i povlečení čisté. Ručník si držel u nosu, a uvažoval, že z nosu mu tekla krev jedině, když ho do něj Dadly praštil.

Seděl na posteli dokud se krvácení nezastavilo. To přešlo poměrně brzy, ale slzy mu tekly ještě hodně dlouho.

pozn. překldatelky: Věnováno k narozeninám mého oblíbeného slovenského herce RP. Asi by z toho nebyl příliš nadšen, ale překládá se mi lépe, když můžu kapitolu někomu věnovat...

29. Malfoy Manor

26. dubna 2011 v 13:45 | Archea Majuar |  Nitky Osudu


"Tady jsme, Remusi!" nuceně vesela zavolal Harry.

"Harry? Co děláš ve spíži?" podivil se Remus při otvírání dveří.

"Něco jsme tady hledali a já zapomněl, že se dveře dají otevřít jen zvenčí. To se může stát každému." vysvětlil Harry.

"Každému Nebelvírovi." zabručelo to za ním.

"Mi nevykládej, že mrzimorští jsou natolik chytří, že by se jim to stát nemohlo." oponoval Harry hlasu za sebou.

"O mrzimorských studentech vím jedno, a to, že chytří rozhodně nejsou." ofrkl si Severus, postavil se změřil si Remuse pohledem. "Půjdeme stěhovat Draca nebo na nás budeš dál civět?"

"No, ale kde budeš spát?" došlo Harrymu. "Draco bude ve svém pokoji a Remusovi tam přemístíme postel. A tebe přece nenechám spát na gauči."

"Přemýšlej, chytrý Nebelvíre." rýpl si Severus.

"Ty už tady i spíš?" podivil se Remus. "Já se ti, Harry, divím. Neznám nikoho, kdo by chtěl mít v domě nasáčkovaného Severuse." kroutil hlavou vlkodlak.

"Já alespoň nemám blechy." odsekl Zmijozel.

Remus jen pozdvihl obočí.

"To vymyslíte později." usadil je. "Pohodlí Draca je teď mou první prioritou, takže jdeme."

"Koukni, Harry, chová se jako kachna při ochraně svých mláďat." protáhl líně Severus.

"Prosím tě už mlč a odletaxuj se na ošetřovnu. Stejně se do krbu nevejdeme všichni." popohnal jej Remus.

Severus zmizel.

"Pojď." řekl Remus Harrymu a vlezl do krbu.

Mladík jej následoval. Těsně, než Remus vyslovil místo doletu, mu zašeptal do ucha:

"Ve tvém pokoji je dost místa..."


"Tady je napořádek!" byla první Dracova věta po příchodu do jejich domu.

"Trošku je." přisvědčil Harry a pohlédl na hromady knih na podlaze. "Stejně už můžeš každý den na chvilku vylézt z postele, takže kdyby jses nudil, můžeš uklidit."

Draco se na něj s odporem podíval a vystoupal po schodech do svého pokoje.

Harry s Remusem za ním levitovali kufr s věcmi.

V tom se z krbu vynořil Severus.

"Myslím, že s ubytováváním Draca si vystačíte, takže když dovolíte, rád bych si přečetl dopis, jež mi přišel do kanceláře." houkl a usedl na pohovku.

Harry pokrčil rameny a vyšel schody.

Draco se už v pokoji stačil převléknout zpět do pyžama a ležel v posteli. Remus mu vybaloval kurf.

"Budete mě potřebovat?" zeptal se Harry.

"Já to zvládnu." usmál se Remus nejprve na Harry, pak na Draca. Ten mu úsměv opětoval.

"Tak já půjdu. Musíme se Severusem ještě někam zajít." informoval je Harry a odešel.

Sešel dolů po schodech a zeptal se Severuse:

"Půjdeme k tomu Malfoyovi nebo ne? Je osm hodin."

"Můžeme. Půjdeš takhle nebo se chceš převlíct?"

"Jdu k Malfoyovi, ne na modní přehlídku. Nezajímá mě, co si pomyslí o mém oděvu." řekl Nebelvír. "Přemístíme se?"

"Ano. Radši se mě chyť a přemístím nás oba. Nerad bych po cestě ztratil nějakou důležitou část těla." odvětil lektvarista a natáhl k Harrymu ruku.

Ten ji sevřel ve své dlani, usmál se a přemístil je.


"Že já, tupec, to nečekal." bědoval Severus, když přistáli před Malfoy Manor.

"Ale jsi celý, ne?"

"Snad jo." zamumlal Zmijozel a vydal se po dlážděné cestě ke vchodu.

Harry ho, chtě nechtě, následoval, jelikož Severus stále nepustil jeho ruku.

Ze sevření ji uvolnil až když stanuli před mohutnými dvěřmi do sídla.

"Nechej mluvit mě. Odpovídej jen, když jsi tázán. Nic u něj nepij ani nejez." varoval Harryho starší muž.

"Rozumím." přikývl Nebelvír.

Severus zaklepal. Deset vteřin bylo ticho, pak se dveře pomalu otevřely a oni stanuli v prostorné uvítací hale. Vešli.

"Severusi, Harry. Jak rád vás vidím." strojeně pronesl pán domu.

"O tom nepochybuji." odmeřeně řekl Severus. "Rádi bychom si s tebou o samotě promluvili."

"Samozřejmě." přokývnul Lucius. "Duffy!"

V místnosti se zjevila domácí skřítka.

"Dones do zeleného salónku láhev dobrého vína a tři skleničky. A neloudej se!" zavrčel Lucius.

"Pojďme, přátelé." vyzval je a vyšel schody napravo.

Dobří přátelé šli také.

Nakonec se usadili v zeleně sladěném pokoji, kde na ně již čekaly tři sklenky vína.

"Tak o čem jste se mnou chtěli mluvit?" s úsměvem se zeptal Lucius.

"O tvém synovi." řekl Severus.

Luciusův úsměv povadl.

"Co je s Dracem?"

"Někdo se jej pokusil otrávit. Naštěstí se rychle dostal do dobrých rukou a v rámci možností je v pořádku. Několik týdnů, možná měsíců však bude mít následky. Jeho žaludek je poškozený a bude trvat, než začne správně fungovat. Nemáš tušení, kdo by proti němu mohl něco mít?" zeptal se Severus. Konverzaci udžoval ve vlažném duchu, bez emocí. Jen fakta.

"To netuším." zakoutil hlavou Malfoy. "A vy máte na někoho podezření?"

"My známe člověka, který mu dal jed do kokteilu. Ale on to neudělal z vlastní vůle, někdo se mu dostal do hlavy, seslal Imperio a následně upravil vzpomínky." odpověděl Severus.

Po chvilce ticha Severus dodal.

"Opravdu nemáš tušení, kdo by se za tím mohl skrývat?"

"Ne. V poslední době mám rozpracován jeden projekt a většinu času trávím zde."

"Sám?" zajímalo Harryho, který už nevydržel být ticho.

"Ne, Harry. Mám dva pomocníky." usmál se záhadně Lucius. "Satyre! Grave! Pojďte, prosím, sem."

Do místnosti vešli dva muži. Jeden stále záhadně se tvářící, druhý s pronikavým pohledem světle zelených očí.

Harry zpozoroval, jak Severus zkoprněl. Nenávistně hleděl na muže v černém hábitu, s očima modrýma jako dva safíry. Ten naoplátku shlížel na něj, z jeho pohledu však čišela pouze mírná rozmrzelost z tohoto setkání.

"Satyra Tenebryho už asi znáte. Velice inteligentní člověk, příbuzenské vazby jsou znát, Severusi." zajiskřilo v očích Luciusovi.

"Ano, to jsou." procedil skrze zuby lektvarista.

Nebelvíra ale více zajímal druhý muž. Ty světle zelené oči mu doslova uhranuly. Bylo v nich tolik štěstí, čirá radost z nich vyzařovala. Z jeho úsměvu byla znát spokojenost. Přestože měl na tváři několik vrásek, ten člověk se určitě cítil stále mladý. Nápadné byly rovněž jeho vlasy. Světle hnědé, zakrývaly čelo a sem ta se mezi nimi nacházel červeně nabarvený pramen.

"Asi vás zajímá, kdo je tento muž." vlídně se Lucius usmál na hnědovlasého muže.

Ten mu úsměv opětoval se představil se.

"Mé jméno je Grave Pariah. Pocházím z Irska, ale studoval jsem v Brazílii."

"Těším mě." reagoval Harry. "Co vás sem přivedlo?"

"S Luciusem jsem se seznámil za nepříznivých okolností v Azkabanu. Po válce mě z něj vytáhl a já se mu cítím být zavázán." povzdechl si muž a znovu se usmál na Luciuse.

"Jděte pracovat." ozval se pán domu. "Na rozmluvu bude čas jindy, Grave. Já tomu věřím."

"Merlin s vámi." zamyšleně řekl Grave a odešel.

Satyr se také chystal k odchodu, ale jednu větu si neodpustil.

"Grave Pariah je jeho pravé jméno. Možná ho budete znát pod pseudonymem Cary, neboli Carceris Century."

Ještě jednou pohledem přejel celé osazenstvo místnosti a opustil místnost.

Zavládlo ticho.

"Proč Satyr?!" prolomil je Severus.

"Jak jsem již řekl. Je inteligentní a takové lidi kolem sebe potřebuji. Nic jiného v tom není. Grave je také velice chytrý, ale jeho hlavní předností je životní optimismus. Po tom, co jsem prožil bych život bez něj nesnesl." posmutnily Luciusovy oči.

Harry vycítil, že to, co chtěli vědět, už znají a je čas odejít.

"Luciusi, děkujeme za přijetí. Už půjdeme." zvedl se a pohlédl na Severuse.

Zmijozel se zvedl rovněž a vypálil ze dveří, jako raketa.

"Není za co, Harry. Jste vždy vítáni." řekl Lucius a vyvedl Harryho z panství.

Mladík Severuse cestou nikde nepotkal, tak se z pozemků přemístil domů sám.


Severuse našel sedět na pohovce. Něco si četl. Harry se rozhodl ho neobtěžovat a šel se osprchovat.

Potom přeměnil své křeslo na slušně velkou postel a psací potřeby na deku a polštář. Následně sešel do obývacího pokoje.

"Severusi, postel máš nachystanou, tak až se ti bude chtít spát..."

"Jakou postel?" nechápal oslovený.

"U mě v pokoji. Místa je tam dost." řekl Nebelvír a odešel, nechaje Severuse vlastním myšlenkám.

*Takže já mám spát v jednom pokoji s Harry Potterem? U Merlinových spodků, to nám ještě nastanou krušné časy...*

pozn. autorky: Tak jsme se dějově konečně hnuli z místa a navšítivili jsme Malfoye. Taky se nám zde objevila nová postava, Grave Pariah. V příští kapitole bych se ráda věnovala spíše myšlenkám postav, ale mělo by také dojít na objasnění totžnosti zmíněného muže.

IV. Neklid ve sklepení

19. dubna 2011 v 16:14 | Archea Majuar |  Beze Slov

"Pořád jsem ohromen, že vás vidím ve svém kabinetu, s ústy natrvalo zavřenými. Stav mluvících schopností se u vás teď rovná schopnosti myslet, která mě momentálně překvapila, Pottere," protáhl Snape úsečně a ukázal na židli. Harry ji přijal a posadil se. Popichovat osobu, která nemůže odpovídat na jeho urážky, je jedna z nejkrutějších věcí, jaké mohl Snape dělat.

"Dokonce i váš hadí jazyk je navždy ztracený, nemám pravdu, Pottere? No nic, jak se říká, mlčeti zlato. Velmi moudré to prohlášení," poznamenal Snape.

Harryho v očích pálily slzy. Snažil se, aby jeho tvář vypadala stejně netečně, jako Snapeova, ale emoce a smutek byly příliš silné. Snape ohrnul ret opovržením.

"Pokud chcete posoudit vaše postavení v mé kanceláři, můžete to vyjádřit. Ale nechte pero a pergamen tam, kde jsou. Nebudete je potřebovat dokud se nepřesuneme k základům Legelimens, Pottere."

Harry nenáviděl jak ho Snape vždy dokázal obrat o jeho sebedůvěru a schopnost bránit se.

"Mučedník, pan Svatý Potter," ušklíbl se Snape.

Harry začal vidět rudě a rukou udělal bezesporu hrubé a oplzlé gesto.

Snapeův "úsměv" zmizel. "Víte vy...co...jste mi...teď...ukázal, Pottere?" vydechl hrozivě.

Harry se něj díval vzdorovitě a vstal. Stáli proti sobě, jako dva kohouti. Snape byl poněkud vyší, než Harry, naklonil se nad něj a uchopil ho za ruku.

"Příjdete i v sobotu a v něděli večer," zasyčel Snape. "Budete-"

Harry od sebe Snapea odstrčil pomocí neverbálního kouzla.

Snape klopýtl a pak se zachytil stolu. Stali proti sobě, Harry těžce dýchal. Láhve s lektvary se začaly rozbíjet a věci padat ze Snapeova stolu. Byla to Harryho čirá magická síla, která z něj sálala, když tady tak stál, se zaťatými pěstmi a zlostí přimhouřenýma zelenýma očima. Všechna Bradavická ochranná kouzla tomu nemohla zabránit. Měl tak obrovskou zlost na Snapea, větší než na Brumbála, větší, než když zemřel Sirius. Harry vytáhl pero s pergamenem, načmáral na něj pár slov a mrštil jím po Snapeovi, než vyšel z kabinetu a prásknul dvěřmi.

Snape zvednul pergamen

Nebudu si odpykávat trest s tebou! Nebudu mít s tebou žádné další lekce! Já tě kurva nenávidím, ty parchante sadistickej!

Harry se vztekal celou cestu do svého pokoje, ale než tam došel, zastavil ho klidný hluboký hlas.

"Harry, myslel jsem, že máš lekci se Severusem?"

Pergamen a pero byli okamžitě v akci a Harry se snažil napsat vysvětlení a popsal, co se stalo ve sklepení. Harryho emoce odrážející se v jeho rukopisu, málem propíchly pergamen.

Brumblá si přečetl pergamen, vzdychl a vypadal velmi unaveně.

"Stěžujete si panu řediteli, Pottere?" odplivl si posměšný hlas. Snape Harryho ze sklepení zuřivě sledoval, aby ho mohl uškrtit. Strčil Brumbálovi před nos Harryho pergamen ze sklepení.

"Tohle ten....kluk...napsal! A ukázal mi prst, pane řediteli!"

Brumbál si tiše přečetl pergamen a nakonec na oba zklamaně pohlédl. V jeho očích bylo takové zklamání, že se oba začervenali.

"Severusi. Harry. Je to opravdu nad vaše schopnosti být spolu? Copak jste proti Voldemortovi nebojovali spolu? Myslím, že potřebuji mluvit s každým zvlášť. Následuje mne, Severusi. Harry, ty na mne, prosím, počkej před kanceláří.

Když šli do ředitelny, Snape střelil po Harrym pohledem plným nenávisti. Celou cestu šli mlčky.

"Kuře Tandoori," řekl Brumbál chrliči, který v mžiku odskočil stranou. Snape s Brumálem pokračovali dále, Harry se posadil ke zdi a čekal.

Snape se objevil po patnácti minutách. Prošel kolem Harryho, jakoby byl vzduch. Harry vstal a brzy byl v Brumbálově pracovně.

"Prosím, Harry, posaď se."

Poslechl.

"Citrónový bonbón? Skořicové karamelky? Cukrový brk?

Harry zdvořile zavrtěl hlavou.

"No, Harry, všiml jsem si, že ty a Severus máte poměrně...těžké časy," řekl Brumbál jemně.

Harry se na něj zamračil.

"Ano, ano, já vím, že jsem to byl já, kdo vás dal dohromady. Nicméně, Severus je kouzelník s udivujícími schopnostmi a dovednostmi. Nikdo jiný, tě nemůže učit jako on. Říkal jsem ti to už předtím."

Harry si v duchu za slovo "učit" dosadil "mučit".

Brumbál vypadal, že ví, co se odehrává v Harryho mysli.

"Snaž se to pochopit, Harry. Severus nesmírně trpěl a on se pere se svou bolestí jinak, než ty."

Brilantní úsudek, pomyslel si Harry ironicky.

"Poukázal jsem na pár věcí, které by měl Severus udělat. Jedna z nich je, promluvit si mezi čtyřma očima. Myslím, že se pak vaše lekce zlepší pro oba."

Harry se počal cítit rozhořčeně.

"Ano, já stále trvám na tvých lekcích se Severusem, Harry. Musíš s ním mít trpělivost."

Harry vehementně zavrtěl hlavou.

Brumbálův přátelský výraz zmizel.

"Harry, bohužel na tom musím trvat."

Harry popadl pergamen a tužky.

"Jen přes mojí mrtvolu," četl Brumbál nahlas."Musím přiznat, že se Severusem máte hodně společného. Více než si myslíte. Řekl totéž, Harry. Můj drahý chlapče, já opravdu nechci, abyste byli mrtví. Ale pokud si chceš zlepšit svůj budoucí život, budeš muset trpět, Harry. Půjdeš zpět do Severusova kabinetu a lekci začnete znovu. Další bude v sobotu - Severus upustil od tvého trestu v neděli. Prosím, také začni používat znakovou řeč, Harry."

Harry odhodlaně zíral do modrých očí za půlměsícovitými brýlemi. Na pergamen napsal vzkaz a podal ho Brumbálovi. Ten nevykazoval žádné známky netrpělivosti, když četl:

Jste vítán na můj pohřeb ve sklepení, pane.

S poraženeckým pohledem odpustil ředitelnu a vydal se do sklepení. Snape se opíral o dvěře, zřejmě na něj čekal.

Vyměnili si pohledy plné nejhlubší nenávisti. Harry kolem Snapea prošel a posadil se na židli.

"V sobotu budete čistit, či lépe řečeno škrábat kotle," informoval Snape Harryho mrazivě.

Harry nereagoval.

"Chci, abyste mi ukázal deset znaků, které jste se z učebnic naučil. Nadchněte mne vašimi vědomostmi, Pottere."

Harry začal, ale na konci udělal jednu chybu.

"Ubohé, Pottere. Znova." skřípal zuby Snape.

Harry poslechl.

Snape nic neříkal, takže byl zřejmě s Harryho druhým pokusem spokojen.

Harry objevil, jak moc mu Ron s Hermionou chyběli. Opustili Bradavice, ale slíbili, že ho brzy navštíví. Doté doby mu zatím věrně odpovídali na všechny dopisy, stejně jako zbytek Weasleyů. Vzpomínky na Weasleye mu dodaly odvahy: bude bojovat. Už začali základy Legelimes, tedy spíše teorii.

"Doku nebudete mistr v Legelimens, můžete na telepatické spojení zapomenout," připomínal mu Snape stále.

Harry ihned vytáhl pero a pergamen.

Ono se dá komunikovat s kýmkoliv jen myšlenkami?

"Někteří lidé zvládnou Legelimens a telepatii velmi lehce. Nitrobrana je samozřejmě vhodně doplňuje." Toto bylo, jak jinak, poukázání na jeho hroznou nitrobranu v pátém ročníku. Harry věděl, proč se má nitrobranu učit, ale proč se musí učit telepatii? A zrovna se Snapem? Jak mu to pomůže v normálním životě?

"Pokud obě strany chtějí komunikovat myšlenkami, musíte telepatii zvládnout. Můžete telepaticky zprávu poslat i člověku, který ji neovládá, ale ten nebude moci stejným způsobem odpovědět. Sdělení bude jednostranné, ale bude stačit pro vaše potřeby a také se zlepší vaše neverbální zaklínadla, která se budete stejně muset naučit, pokud nechcete, aby se vaše hůlka rozpadla na dvě poloviny. Takhle vám to pomůže," odpověděl Snape a jeho černé oči po celou dobu Harryho pozorovaly.

Takže lze kombinovat neverbální kouzla s hůlkou? Zní to rozporuplně.

"Ano, skutečně je to možné. Ale jen některá neverbální kouzla se dají kombinovat s hůlkou, Pottere. Ve vašem případě, musíte používat obojí. Ale opravdu jsou neverbální kouzla, která nesmíte s hůlkou kombinovat. Důsledky mohou být děsivé," dokončil Snape svou přednášku o Legilimens, telepatii a kouzlení hůlkou.

"Pokud se někdy stanete mistrem telepatie, o čemž pochybuji, Pottere, neznamená to, že máte přestat používat řeč těla a výrazy v obličeji. Ruce mají vlastní hudbu, Pottere, ale neočekávám, že to pochopíte,, řekl Snape arogantně. Chci abyste mi napsal esej o tom, co se dá dělat s rucema. Tři stránky. Dáte mi to v pondělí."

Harry měl o psaní eseje docela zájem. Nedokázal myslet na milion věcí najednou, takže spěchal do svého pokoje a vytáhl deník. Hůlkovým písmem dokázal zamknout a odemknout deník. Všechno co musel udělat, bylo na deník dvakrát poklepat hůlkou a pak místo zakrýt svou dlaní.

Opravdu Severuse Snapea nechápu. Měl jsem s ním tu nejpodivnější lekci...

28. Kapitola: Ve spíži se stane věcí...

16. dubna 2011 v 9:56 | Archea Majuar |  Nitky Osudu
radši +15 :)

pozn. autorky: Upozorňuji všechny čtenáře, Severus je v této kapitole, hlavně na začátku, celkem dost OOC. V poslední době jsem se totiž začala dívat na jeden zábavný pořad a mám z něj permanentně rozvernou náladu. Vy to určitě pocítíte u této kapitoly, kterou jsem se rozhodla přidat dříve, protože minulá byla krátká.

"Já vždycky věděl, že jsi lechtivý!" vítězně se culil Harry.

"Však já ti to spočítám, vezmu kalkulačku a uvidíme." bručel Severus, ale koutky úst mu stále cukaly.

"U tebe bych čekal nápaditější počin. Co třeba použít kouzlo Calcula Statim?" smál se Harry.

Severus opět cosi zavrčel a zablesklo se mu v očích. Harry se trošku přikrčil, neboť čekal nadávku, hůře pohlavek. Profesor však jen pozvedl ruce a odhodlal se k odplatě.

Začal mladíka lechtat tak, že ten prosil, aby ho už nechal.

Nakonec slitoval, stáhnul se a seslal na něj kouzlo pro zrušení Risus Omnibus.

Harry se uklidnil a poděkoval.

"Chceš už jít nebo tady budeme ještě sedět a věnovat se dětským hrám?" zeptal se Severus.

"Zůstaňme ještě chvilku, zahrajeme si třeba na schovku." navrhnul rozmarně Harry.

*Ten prcek se asi zbláznil!* spínal ruce v duchu Severus *Je mi přes čtyřicet a mám si tady hrát na schovku? Ale, co bych pro ty oči neudělal...Konec konců, říká se, že dokud si umíme hrát, jsme mladí. Až to zapomeneme, zestárneme.*

"Fajn, ale jen jednou. Nerad bych strávil celý večer hledáním ztraceného Nebelvíra." naoko nakvašeně pronesl Severus. Ale na Harryho to zřejmě nemělo žádný vliv, neboť ten se zazubil, a oznámil, že bude počítat do třiceti. Přešel do rohu místnosti a začal počítat.

*Super, takže kam se schovám?* přemýšlel nad složitou otázkou profesor. *Do jeho pokoje ne, do Dracova taky ne. Do laboratoře se mi nechce, je tam vlhko.*

Mezitím přešel do kuchyně.

"Dvacet." ozvalo se z obýváku.

*Spíž? No, asi mi nic jiného nezbude.* rozhodl se Mistr Lektvarů a zalezl do komůrky metr krát metr velké.

"Třícet, už jdu!" uslyšel tlumeně.

O 10 MINUT POZDĚJI.

*Tak kde je ten zatracený Nebelvír? Je tady příjemně chladno a mě se začínají klížit víčka.* mrzutě si pomyslel Severus a trošku se zavrtěl. Jeho sezení nebylo moc pohodlné. Na pytlu brambor se nesedí jako na polštáři.

O DALŠÍCH 10 MINUT POZDĚJI.

"Chrrr..."

O MINUTU POZDĚJI.

"Severusi, spíš?" zešeptal hlas.

"C-co je?" inteligentně zareagoval oslovený.

"Ty jsi usnul?"

"Asi ano." připustil Severus. "Můžu mít jednu otázku?"

"No, jasně." odpověděl Harry.

"Proč sakra sedíme v temné malé místnosti?" nedocházelo Severusovi.

"Hráli jsme na schovku, pamatuješ? Ty jsi se schoval sem a já tě tady podle chrápání našel.Ale asi až po dvaceti minutách, protože mě tohle místo vůbec nenapadlo."

"Tak jdeme ven ne?"

"No, nemůžeme. Víš, já zapomněl, že se spíž nedá zevnitř otevřít. Ani kouzlem ne. Jedinné co prochází do kuchyně jsou zvuky, a z kuchyně trochu světla a vzduch otvorem dole." vysvětlil Harry a ukázal na díru o velikosti jablka.

*Kam jsem se to zase dostal? Albusi, ty to vidíš!* hořekoval Severus.

Navenek však nedal nic znát a pouze se zeptal:

"A čekáš někoho, kdo by nám mohl otevřít?"

"No, vidíš! Já zapomněl, že sem dneska máme přepravit Draca! Uričtě dorazí Remus." došlo Harrymu.

"Jedna zpráva lepší, než druhá. A kde jako budu spát já? Jsi říkal, že tady můžu nějakou dobu zůstat. Ne, že bych se nemohl vrátit na hrad, ale Minerva by se vyptávala..."

"To nechme napotom. Teď buď zticha, ať nepřeslechneme Remusův příchod. To měkké, to jsi ty?" zeptal se Harry, když rukou narazil na cosi měkkého.

"Ne, to je krokodýl! Jistě, že jsem to já. Sedni si sem, na ten pytel brambor. Nic lepšího na sezení tu není." řekl Severus a stáhnul Harry dolů.

Ticho.

Občas se ozval hlubší výdech, jinak nic.

Ale dlouho jim to nevydrželo. Harrym ,dnes již po několikáté, otřásl záchvat smíchu.

"Čemu se zase tlemíš?" zeptal se udiveně Severus a úplně zapomněl na slušné vyjadřování a použil studentský slang.

"Víš jak musíme vypadat? Sedíme tady po tmě jako dvě slepice v kurníku." vyl Harry.

Od Severuse zaznělo něco jako ti Nebelvíři, ale nijak jinak se nevyjádřil.

"Vypadáto, že Remus hned tak nepříjde. Nechceš pokračovat v pravda za pravdu?" navrhnul Harry, když se uklidnil.

"Jak chceš." smířeně odpověděl profesor.

*Možná se něco nového dozvím.* pomyslel si zvědavě. *Ale dost! Už si zase připadám, jako nějaká drbna z vesnice.*

"A abych ti zvednul náladu, můžeš se ptát první." velkoryse nabídnul mladík.

*Ten kluk bude myslet na ostatní snad v každé situaci. Uvidíme, jak se zachová až s jej zeptám na něco sobního.* škodolibě si pomyslel Severus.

"Měl jsi někdy něco s Remusem? Nebo jsi alespoň chtěl?"

Vedle něj to přestalo dýchat.

"Ne, nikdy." nakonec z Harryho vypadlo. "Vždycky jsem ho bral jako přítele a nikdy jsem nepomyslel, že bych mohl mít víc. Chtěl mě Remus?"

"S těmihle věcmi se mi zablešenec nesvěřuje, ale on nikdy nebyl vybíravý, takže kdybys ty chtěl, nezaváhal by. Ale asi by pak měl problém se svým svědomím. Spát se synem svého dávného přítele. Nevím, jak by to nesl." odpověděl zamyšelně Severus. "A tvému svědomí by to nevadilo?"

"Nevím. Otce jsem nepoznal, takže nemám tušení, jak by reagoval. Ale doufám, že by to pochopil. A ty jsi nikdy neměl o Remuse zájem?" zeptal se mladík.

"Neříkám, že nikdy neměl, ale nebyl na to čas. Prve jsme byli nepřítelé, pak přišla válka. A teď...Už ve mně nevzbuzuje žádné city, touhu. Prostě nic. Proč se ptáš?"

"Ale, jen tak." vyhýbavě odpověděl Harry.

"Pravda za pravdu." zavrčel Severus.

"Tak mi dej chvilku na rozmyšlení, jak to sformulovat." poprosil Harry.

"Máš ji mít." oplatil mladíkovi velkorysost Zmijozel. Dokonce jej nechal, ať se o něj opře.

Ticho.

Severus nebyl zrovna trpělivé povahy, ale vyžadovaly-li to okolnosti, uměl se přizpůsobit.

Čekal.

Už v něm začal hlodat červík zvědavosti.

*Co by mi mohl říct? Proč by ho mělo zajímat, jestli jsem chodil s Lupinem? Aby věděl, jestli jsem volný? Aby v něm nemusel vidět konkurenci?* přemítal Severus. *Nebuť naivní! Takový krásný mladý kluk a bude starat o bývalého Smrtijeda. Kráska a zvíře. Ale tohle není pohádka...Tady spravedlnost neexistuje. Tak co mám dělat?*

Severus si povzdechl, nevědomky si přitáhnul Harryho blíž a zavřel oči.

Harry už měl přibližnou představu o tom, co chtěl svému společníkovi říct.

*Pravdu. Musím mu říct pravdu.* rozhodl se. *Řeknu mu, že o něj mám zájem, že bych s ním chtěl být.*

Nadechl se a chtěl se ozvat, ale v tom si jej silná paže přitáhla blíž, až Harry ztratil řeč. Cítil, jak se tělo pod ním pravidelně pohybuje. Nádech, výdech.

*Naprosto pravidelně?* podivil se Harry. *Neusnul zase?*

Harrymu to nedalo a zadíval se na profesorův obličej.

Severus se tvářil klidně, bezstarostně.

*On asi fakt spí!* nemohl uvěřit vlastním očím. *Nebo se mi to jenom zdá? Přece jenom toho světla tady moc není...*

Naklonil se blíž.

V tom Severus otevřel oči a pronikavě se zahleděl do těch zelených.

"Já chtěl jen..." zadrhnul se Harry. Cit v černých očích jej připravil o všechny myšlenky.

"Tohle?" zeptal se tiše Severus a jemně se svými rty dotknul těch Harryho.

Odtáhl se a nepřerušoval oční kontakt.

Harry se nezmohl na nic jiného než:

"Přesně..."

Severus se usmál a znovu Harryho políbil. Mladík mu začal jemně polibky oplácet.

"Harry! Harry! Kde jsi?" ozvalo se z kuchyně.

"Zrovna teď?!" frustrovaně zavrčel Harry.

"Není všem dnům konec." pronesl mírně Severus, postavil se a vytáhnl Harryho na nohy.

III. Déšť

12. dubna 2011 v 18:18 | Archea Majuar |  Beze Slov
Harry kriticky studoval sortiment bloků a deníků v obchodě s kouzelnickými školními potřebami v Prasinkách.. Měli deníky se zvláštními mřížemi, nehořlavé nebo s blokovacími kouzly, aby se zabránilo vlezlým lidem ve slídění. Bohužel, většina z nich požadovalo verbální začarování. Harry o své soukromí dbal velmi pečlivě - zkušenosti s médii byly víceméně děsivé. Jeho pohled se zastavil na prostém, ale elegantním deníku. Harry přečetl popisek u deníku. Deník je chráněn nakresleným kouzlem, které si člověk může vybrat. Podle typu hůlky deník pozná svého majitele. Harry s úsměvem deník otevřel a zjistil, že má hodně užitečných vlastností : soukromé pocity (Ta byla užitečná pro vykecání se, záchvaty vzteku nebo velmi choulostivé věci, pomyslel si pobaveně Harry), blikající část na důležité zápisy, překládající kouzlo v pětistech jazycích (Harry cítil, že i těch 500 jazyků je málo v porovnání kolik jich bylo v mudlovském i kouzelnickém světě) a "zmizíkovací funkci" na odstranění chyb nebo skvrn od inkoustu.

Harry deník okamžitě koupil. Vyšel na ulici a zvažoval, jestli se má zajít podívat do Enchaté, gay bar, který byl otevřen pro potěšení místních homosexuálů. Radost necítil dlouho, když si uvědomil, že tam mohou jen dospělí kouzelníci. To ale nebyl žádný problém, nedávno oslavil už osmnácté narozeniny. Trochu zmateně, ale spíše zvědavě se Harry chtěl dozvědět více o baru. Nějakou dobu už věděl, že je gay, takže byl horlivý se setkat s dalšími, sobě podobnými. Věděl, že bar je opatřen detektorem neviditelnosti, tak se bude muset držet jen poblíž dvěří. Nervózně se přiblížil ke vchodu a vytáhl občanský průkaz ke kontrole. Ten byl zkontrolován bez problémů ošklivou čarodějnicí.

"Harry Potter?" zeptala se.

Uchopil kus pergamenu, na který napsal, že je němý.

Kývla na něj a soucitně se usmála. Zpráva, že oněměl, by se rozmázla v novinách v celé Anglii, ale tahle čarodějnice nevypadala, že by chtěla upozornit média upozornit ještě na jeho orientaci. Už si dokázal představit ty titulky...Chlapec-který-přežil má zájem o muže. Nebo Vyvolený spatřen v gay baru.

Harry si chvíli pohrával s myšlenkou, že si dá drink u baru, když v tom zahlédl známou postavu.

Nemohl uvěřit vlastním očím. Snape se ležérně opíral o bar, ponořen v důvěrné konverzaci se svým společníkem. Ten byl starší než Harry, ale mladší než Snape, a poměrně hezký. Středně dlouhé, světle hnědé vlasy, rozhrnutý plášť, odhalující černé kalhoty a stříbrný top. Snape byl ve svém typicky černém hábitu, jen nebyl tak formálního střihu. Harry odvrátil pohled, ale po chvíli se podíval zpět a málem se udusil. Snape prsty klouzal z hrudi svého společníka na jeho bok a níže.

Harry se rozhodl, že se vrátí do Bradavic. Tak nespolečenský cynický kouzelník se smyslem pro důstojnost jako Snape, chodí do gay baru v Prasinkách? To je neuvěřitelné. Muž tak chladný, krutý a arogantní. Může Snape vůbec něco cítit? Nemůže. Tohle byla druhá strana ledového Mistra lektvarů, kterou dovedně zakrýval. Jak? Mnoholičným lektvarem? Imperiem? Jinými kouzly? Nebo prostě takhle dneska slaví Voldemortův pád. Všichni slavili, tak on taky. Severus Snape nebyl hezký, ale byl atraktivní, pomyslel si Harry při pohledu na Snapea.

Když se vrátil do pokoje, otevřel svůj nový deník, napsal datum a začal psát.

Severus Snape je na chlapy. No, já sám jsem překvapený, že "má rád" kohokoliv nebo cokoliv. Viděla jsem ho s mladým čarodějem v místním gay baru Enchanté. Snape ho stisknul tam...dole! Chci říct...Je to Snape, profesor Severus Snape! Nespolečenský, cynický, totálně uzavřený do sebe a jeho sklepení, a teď venku otevřeně flirtuje! Vypadá to, že Voldemort si vzal svoji daň v lásce a teď všichni dohánějí ztracený čas. Myslím, že Snape má také své potřeby. Pokud je to lidská bytost, pak je to i společenská bytost a sex potřebuje, jako každý jiný člověk. A já? Kromě hloupé katastrofy s Cho, jsem byl příliš zaneprázdněn, abych začal vztah s dívkou. I když musím říct, že mě muži přitahovali už v uplynulém roce. Dokonce jsem měl sen o Deanovi...Doufám, že to Ginny nezjistí. Pak tam byl nějaký Havraspárec. Škoda jen, že měl přítelkyni.

Asi bych měl jít do kláštera.

Nad poslední větou se Harry musel smát, a když svůj smích neslyšel, připomělo mu to Voldemortovo prokletí, a cítil se o trochu lépe. To je ale blbý začátek deníku, pomyslel si, ale rozhodl se, že nepoužije "zmizíkovou funkci". Bylo to legrační. Místo toho, aby do deníku rozepisoval své názory na Snapea, kritizoval jeho vyučovací metody a vyléval si smutek, přišel s něčím odlišným. A to není špatné. Měl by přijít na to, jak se používá ten symbol pro otevření a zamknutí deníku. Ještě se musí připravit na příští lekci se Snapem. Zavřel deník a začal číst jednu z knih, kterými ho Snape obdařil.

Kniha byla přinejmenším obtížná. Věty byl dlouhé a složité, velmi složité. Harry byl tak unavený, že slzy nespokojenosti mu po chvíli stékaly po tváři. Složil hlavu do dlaní. Kniha sklouzla na koberec.

Venku začalo pršet. Harry přestal plakat a zaposlouchal se do dešťové písně. Kapky cupitaly dolů po okenním parapetu, ptáci ztichli.Vstal a otevřel okno. Hedvika cítila, že se něco děje, tak tázavě zahoukala. Harry natáhl ruku a cítil, jak ho déšť hladí po dlani. Zavřel oči, vychutnával si ten pocit a zvuk. Zůstal tak pár minut, dokud ho ruka nezačala bolet. Vytáhl ruku a usmál se. Zdálo se, že za hlas, který mu byl odebrán, mu bylo dáno něco jiného. Zlepšilo se jeho vnímání zvuků. Dávalo mu to smysl. Nemohl vydávat zvuky, ale stále je slyšel. Teď poslouchal svět tam venku, a zvuk tak primitivní, jako kapky bijící o okno, slyšel naprosto čistě. Rozlišil dobře každý zvuk, ale proč? Harry pochopil, že ani za celý svůj život nebude schopen na všechny otázky získat odpověď. Ozvalo se slabé zašustění peří a Hedvika se mu usadila na rameni. Láskyplně ji pohladil a ona slabě zahoukala na náhlé teplo v jeho očích. Pak roztáhla křídla a odletěla pryč. Zavřel okno a sebral deník.

Stalo se něco mimořádného. Seděl jsem na pohovce a s frustrovaným pláčem četl jednu z těch Snapeových těžkých knih, když začalo pršet. Ten zvuk ve mně vyvolal takový zvláštní pocit. Déšť, je taková samozřejmá věc, ale zdálo se mi to, jako nějaký druh hudby. Mám dojem, že jsem soustředěněji poslouchal zvuky kolem sebe, nebo že se můj sluch stal jemnějším od té doby, co jsem ztratil hlas...


Druhý den stál Harry nehybně ve sklepení, zamyšlený výraz ve tváři. Poslouchal. Mírné bzučení, jako šepot a někde poblíž zaskřípaly dvěře.

"Potter! Proč tady stojíte jako pomník?" poškleboval se známý hlas.

Harry otočil hlavu. Dokonce i Snapeův hlas se zdál být dobrým předmětem ke zvukové analáze. Bylo by skutečně zajímavé, prozkoumat hloubku hlasu Severuse Snapea. Způsob, jakým Zmijozel používal svůj hlas, byl velmi fascinující a čím tiššeji mluvil, tím vražedněji to znělo.

Chvíli bylo ticho, Snape si všiml Harryho výrazu.

"Stalo se něco, Pottere?" zeptal se znuděným hlasem, kterým dával jasně najevo, že jestli se něco stalo, tak ho to vůbec nezajímá.

Harry sáhl po pergamenu a peru.

"Ne. Zkuste použít ruce," zarazil ho Snape, "a nepohybujte rty." Harry se zamračil. "Jistě, vy jste ještě dosud znakovou řeč nepoužil, ale to neznamená, že musíte vytáhnout pero a pergamen, vždy když chcete něco říct, nebo spíše vyjádřit se. Vyzkoušejte gesta a výrazy obličeje, dělejte."
Ušklíbl se, protože věděl, že slovo "říct", Harryho rozrušilo.

Ten se kousnul do rtů a soustředil se. Pomalu a váhavě, ukázal dvěma prsty na své uši, pak s nimi zamával se vzduchu a s tázavým výrazem se pokoušel ptát:

Slyšíte hučení?

Snape zvedl obočí. "Zalehlé uši?"

Harry zavrtěl hlavou a důrazně gesto zopakoval.

"Snažíte se mi konečně říct, že vzduch prochází vaší hlavou pro nedostatek mozkové hmoty?"

Harry zrudl vzteky. Hučení se zvětšilo. Ukázal na sebe a pak na své uši, ve snaze Snapeovi říct, že tu něco hučí.

"Myslím, že budete muset použít pero a pergamen vždy, Potter," řekl profesor sarkasticky. Harry načmáral na pergamen otázku a podal ho Snapeovi, který ho přečetl opět znudeným tónem.

"Hučí?"

Harry se vzal pergamen zpět a připsal na něj: Všude kolem nás to hučí. Ale jen když je všude ticho.

Čekal, že ho Snape pošle vyčistit si uši a ušetřil ho jeho blbých otázek. Místo toho, si Snape přejížděl ukazováčkem po rtech a očima provrtával Harryho. Druhou rukou si pohrával s rohem pergamenu.

"Vypadá to ,Pottere, že vaše vnímání se stalo citlivějším, pokud můžete slyšel kouzlo Bradavic. Většina lidí ho ani při sebevětším tichu neslyší."

Harry na pergamen připsal: Je to proto, že nemůžu mluvit?

"Mohl by to být jeden z důvodů," odvětil Snape chladně schovaje pergamen do kapsy. Harry přemýšlel, jestli ho nechce spálit. Následoval Snapea do kanceláře.

27. kapitola: Smích?

12. dubna 2011 v 16:26 | Archea Majuar |  Nitky Osudu

*Že by měl Severus chuť vyvařovat hned z rána?* podivil se Harry.

Po chvíli se z kuchyně Severus vynořil, na podnosu nesl hrnek čaje, smažená vajíčka, opákanou slaninu a malý páreček. Na okraji ležely dva rohlíky.

"Moc si na to nezvykej, Pottere. Nejsem tvoje kuchařka, ale něco na oplátku, že mě tady na pár dnů necháš, udělat musím." protáhnul líně Severus. "Ještě zajdu do mého kabinetu, abych dodělal ten Satyrův šampón a pohnul s některými obejdnávkami. Na oběd se vrátím, objednáš něco?."


"Jasně. Co bys chtěl?" reagoval Harry.

"To je jedno, něco vyber." mávnul rukou Severus a odebral se do krbu.

*Teda Severus mi fakt věří, když mě nechá i objednat jídlo. Co kdybych vybral mořské potvory? Za to by mě asi nepochválil...* dumal Harry u jídla. Naštěstí zákazníci zatím nechodili, tak mohl v klidu snídat. *Asi nechám přinést pizzu, když má Severus rád italské jídlo.*

Po dojedení nádobí umyl a vrátil se do obchodu. Právě včas, neboť sem zrovna vpochodovala podsaditá čarodějka a dala se do veledlouhého vyprávění o tom, co potřebuje.

*To bude dlouhé dopolodne.* povzdechl si v duchu Harry a dal se do zapisování požadavků na antidepresivní pěnu do koupele.


"Ano, pane Pottere. Pizza Duo Carne, jak jste si přál." drmolil poslíček ve dveřích.

"Děkuji." řekl Harry a zaplatil.

Poslíček vyskočil na speciální model koštěte se dvěma kufříky po stranách a vyrazil.

Harry zavřel dveře. V tom se z krbu vyvalil šedý dým a vstoupil Severus.

"Ahoj, nechceš...máš hlad?" zeptal se Harry trošku neobratně.

"Jistě. Co jsi nám obejdnal?" zajímal se profesor.

"Pizza Duo Carne. Dva druhy masa, kukuřice a žampiony. Moje oblíbená." usmál se Harry.

*Žampiony? Sedmnáctiletý člověk jí žampiony? Většina lidí v tomhle věku nemůže jakékoliv houby ani cítit. Uvidíme, jestli kolik tam těch žampionů vůbec bude.* přemýšlel Severus.

Když Harry neviděl u Severuse žádnou reakci, usměv mu povadl. Položil Pizzu na stůl a přilevitoval si talíře. Nabral na každý dva kousky pizzy a usedl.

Severus se mezitím vzpamatoval, vzal si svůj talíř a kriticky se zadíval na pokrm před sebou.

*V těch hřibech jsem se skutečně mýlil. Dokonce pod nimi nejde vidět ani podklad z těsta. Kukuřice je tu taky požehnaně, jak pro opeřence. Ale to maso...to, vypadá krásně.* pomyslel si Severus a s chutí se zakousnul do pizzy.

Harry se rovněž dal do jídla, a protože Severus okamžitě svůj kousek pizzy nevyprsknul na stůl, usoudil, že vybral dobře.

Po jídle se Harry musel vrátit do krámu, Severus do laboratoře.

Vrátil se v pět, mrsknul sebou na pohovku a do konce Harryho pracovní doby si chtěl číst.

Moc mu to ale nešlo. Pořád se mu honilo hlavou, proč je k němu Harry stále tak milý a on k němu není kousavý. Usoudil, že to nemá cenu. Harry jej příliš dobře znal a dokázal odhadnout, takže by mu byly jeho jízlivé poznámky spíše k smíchu. Už vůbec nemohl pochopit, kdy začal toho nebelvírského spasitele v duchu oslovovat Harry.

Seděl tam ještě řádnou dobu. Vyrušil jej až dotek na rameni.

Leknutím nadskočil a vzápětí za sebou uslyšel uchechtnutí.

"Promiň, já tě nechtěl vylekat. Už jsem zavřel obchod, můžeme jít?" s úsměvem na rtech promluvil Harry.

"A kam chceš jít?" zeptal se přitrouble Severus. Asi jej to leknutí poznamenalo.

"K Malfoyovi.." objasnil Harry a drze si přisadil, "Ale já si nemyslím, že jsi tak starý, aby jsi měl sklerózu."

Severus se vymrštil, otočil se, přimhouřil oči a...Rozesmál se. Skutečným, nefalšovaným, hurónským smíchem.

Harry jen stál a mírně se usmíval.

*To s ním udělalo to leknutí?* nechápal Harry. *Nebo stále nese násedky rány pěstí do zubů?*

Asi po třech minutích se muž uklidnil a znovu usedl na pohovku. Harry se posadil k němu a vyčkávavě se na něj podíval. To, co uviděl v jeho očích, mu vyrazilo dech. V černých očích zářily plamínky života, jasné jako Slunce samo. Štěstí v hlubokých očích působilo konějšivě, jakoby se už nikdy nic špatného stát. Plamínky zahřály Harrymu u srdce a naprosto zapomněl, proč za Severusem přišel.

"Harry, neměl jsi dneska problém s nějakým zákazníkem?" zeptal se Severus. Harryho vizáž jej dostala natolik, že dokonce změnil oslovení svého společníka.

*Tak já už jsem pro něj Harry? To si zapamatuju.* poťouchle si pomyslel.

"No, když to musíš vědět, tak měl. Těsně před zavření přišel pán reklamovat výrobek. Mělo to být mýdlo proti vlivům jarní únavy, ale pán se stále cítil unaven i po týdnu užívání. Já se mu řekl, že proti jarní únavě se měl bránit kolem března a dubna, v červnu už mu to nemůže pomoci. On se rozzlobil, že mi není hanba, dělatt si srandu ze starších lidí, že prý on pozná jaké je roční období. Chvilku jsme se ještě dohadovali, nakonec na mě seslal kouzlo a nakvašeně odešel." vypověděl Harry.

"Jaké kouzlo to bylo?" vyptával se dál Severus. Záchvat smíchu už polevil, ale stále mu tvář brázdil široký úsměv.

"Znělo to jako Pirus Amnibus..." vzpomínal mladík

"To asi ne. Pirus Amnibus by vykouzlilo jen řecky mluvící hrušku. Kouzlo, které na tebe ten člověk seslal zní Risus Omnibus. Mohl jses pomýlit, když jsi je ještě nikdy neslyšel."

"Jo, mohlo to být Risus Omnibus. Co dělá?" zeptal se s obavami Harry. Podle toho, jak se Severus stále culil, muselo dělat něco strašlivého.

"Risus Omnibus neboli Smích pro každého. Na koho je uvaleno, ten je každému pro smích. Kdo se na tebe podívá, vidí na tobě něco, co jej spolehlivě rozesměje." vysvětlil Severus.

"Co jsi viděl ty?" zajímal se Harry.

"Narostla ti růžová králičí ouška a prodloužily přední zuby. Působí na každého člověka jinak, je to vlastně iluze. Když ti sáhnu na uši, tak cítím normální lidské uši, ale vidím králičí. Stejně je to s tvými zuby." řekl s úsměvem Severus.

"No, výborně. Teď nemůžeme jít k Malfoyovi. Nemám zapotřebí, aby se mi ta všivá lasička pošklebovala." ofrkl si mladík, osahávaje své uši.

"Já bych naopak velmi rád viděl Luciuse, jak se nemůže udržet smíchy. Mohl by to být zajímavý pohled a jistě nezapomenutelný." poznamenal pobaveně Severus.

*Ani si nevzpomínám, kdy se Lucius naposledy smál. Možná před válkou, ještě v Bradavicích...* dumal.

"Neřečni a zkus mě toho nějak zbavit." zaprosil Harry.

"Co za to, králíčku?" nedal se přesvědčit profesor.

"Já ti dám králíčka! Teď mám záminku, zjistit, co mne již dlouho zajímalo." oznámil Severusovi Harry a bez varování na něj skočil a povalil na pohovku.

"Co to...!?" nedořekl Severus, neboť jej opět přemohl neovladatelný, osvobozující smích.

pozn. autorky: Copak to asi Harry Severusovi udělal? Myslím, že Vás to už taky napadlo :) Doufám, že jste si hezky početli a zpříjemnili den, který u mě na Seversní Moravě hnusný. Obloha nechutně šedá, vítr jak při tornádu a šílený slejvák...

II. První lekce

5. dubna 2011 v 18:46 | Archea Majuar |  Beze Slov

Moc děkuji všem komentujícím, takový ohlas jsem věru nečekala. Tady je odkaz na originál: http://www.fanfiction.net/s/3613370/1/Beyond_Words
Přeji pěkné čtení :)

Před Harryho první lekcí ještě následovaly nějaké úpravy jeho budoucího pobytu v Bradavicích. Jako dostudovavší se musel přesunout z Nebelvírské věže, která byla zapotřebí pro nové studenty, do vlastního pokoje. Ten mu zařídili ve druhém patře. Byl až neuvěřitelně prostorný a s jeho ložnicí u Dursleyů nesrovnatelný. Pokoji vévodila rozlehlá knihovna. Přestože Harry nebyl takový knihomol jako Hermiona, byl touto skutečností potěšen. Knihy zde byly rozličné, od mudlovské po kouzelnickou literaturu, včetně černé magie. Také našel nějaká CD a DVD. Rozhodl se, že si u Gringottů vybere peníze, a po směnění za libry, si koupí notebook.


Harry vytáhl notebook s trojúhelnikovým zařízením, které přístroj zablokovalo a zakrylo před ostatními lidmi. Stačilo je pouze umístit vedle notebooku. Nevýhodou bylo, že byl stále hmatalený.

Pohybem hůlky poslal knihy, CD a DVD do police. Některé byly vzhůru nohama nebo ležící na boku. Stejně jako Tonksová nebyl Harry moc dobrý v úklidových kouzlech. S nevelkých úsilím se mu nepořádek podařilo uklidit a nakonec přistoupil k oknu. Jeho ramena poklesla. Nemohl mluvit. Stále. Pořád tomu stěží dokázal uvěřit. Moc by teď chtěl mluvit a trvalé mlčení, které mu bylo uloženo proti jeho vůli, ho děsilo stejně, jako lekce se Snapem.


Nadešel čas první lekce. Harry šel do chladného sklepení se sklíčeným pocitem. Dvěře Snapeova kabinetu se otevřely dříve, než na ně zaklepal. Vešel dovnitř a zavřel za sebou dveře. Uvítal ho profesorův kousavý tón hlasu:

"Á, pan Potter, hrdina století. Sedněte si." Snape se přesunul na světlo a zkřížil ruce na prsou. Harry se lehce zamračil. Na tom muži bylo něco jiného. Jeho dlouhé vlasy zářily, ale něčím jiným, než dřívějším mastným leskem. Snapeovy rty byly zkroucené do posměšného úsměvu, který odhalil bílé zuby. Harry ně něj zíral.

"Ztratil jste řeč? No, Pottere, musím přiznat, že se mi ulevilo, že jsem se zbavil této malé nepříjemnosti. Myslím, že teď budu trávit více času mimo zdi hradu. Merlin ví, že kvůli povinostem, jsem svůj život zanedbával. Teď budu mít více volného času. Trocha socializace neublíží ani vám, že Pottere?"

Socializace? Harrymu to nedávalo smysl. Snape a socializace se k sobě přece nehodí. Mister Lektvarů byl notoricky známý, že je stále přilepený ke svém sklepení a málokdy hrad opouští.

"Nenámáhejte si svůj neexistující mozek těmito zprávami, Pottere," přerušil Snape Harryho úvahy a nedbale se naklonil nad stůl, bubnuje prsty na dřevo.

"Takže, slavný Harry Potter přede mnou sedí tiše, jako myška. To je čest, o jaké se mi nesnilo." vysmíval se mladšímu muži. V Harryho očích se blýskalo, ale ani se nepohnul. Mohl vzdychat, mohl se pochichtávat a mohl se smát i bez hlasu, ale nemohl šeptat ani nesouhlasně hučet. Byl proti němu naprosto bezbranný, protože pokud šlo o Snapea, bylo jasné, že si libuje v narážkách na Harryho němotu.

"Jaký otec, takový syn, ne? Oba jsou umlčeni nadobro. Nevím, jak teď budete poskytovat rozhovory Dennímu Větci."

Harry zbělal vzteky nad Snapeovou krutostí, ale udržel své sebeovládání na uzdě.

"Není to tak zlé, Pottere. Budete potřebovat vědět, co vás budu učit. Pokud budu mít štěstí, zůstanete mi na krku ještě další rok. Odmítl jsem dokonce i papírování, abych se přesvědčil, jestli půjdete ve stopách svého otce a kmotra."

Harry zabořil nehty do dlaní tak silně, že skoro pronikl kůží.

"Každopádně, pojďme začít v našich lekcích" protáhl Snape, "ve kterých se naučíte znakovou řec a základy kouzla Legelimens. Nějaké otázky? V pořádku."

Snape úmyslně nezkoumal, jestli má Harry nějaké otázky. Ten se cítil naprosto poníženě a zranitelně, když nemohl nijak ústně zareagovat. Jako už vystudovaný čaroděj by se ke Snapeovi mohl chovat neslušněji, než dříve. Připadalo mu ironické, že ani teď nemohl svého bývalého profesora pořádně provokovat.

Učení bylo velmi vyčerpávající. Snape se viditelně bavil trháním Harryho, už tak dost narušeného, sebevědomí na cáry. Harry musel bojovat se slzami, když mu bylo na konci hodiny dovoleno opustit třídu. Tu opustil s hromadou knih, o kterých mu Snape řekl, že je musí přečíst.

Ve svém pokoji se Harry zhroutil na nejbližší koberec a začal hořce plakat. On porazil Voldemorta, v bitvě ztratil hlas a teď dává nejlepší léta svého života zrovna Snapeovi. Teď už neznamená pro celý svět nic? Jakou hodnotu teď má? Dokonce i starožitnosti ji mají větší, než on sám. Nikdy nechtěl slávu, chtěl být "normální". Teď by se nejraději zavřel do přístěnku, a až by jej někdo otevřel, vypadla by jenom kostra. Než vstal, několikrát uhodil pěstmi do podlahy, stále se vzteklým výrazem na tváři.

Musí se přes to dostat. Musí to zvládnout. Má kamarády. Dokonce má vlastní pokoj, nemluvě o domě, který zdědil po Siriusovi. Dostávání soukromých hodin je sice trestuhodné, ale je nesmírně nadaným čarodějem, takže se musí snažit. Tohle byly pozitivní věci, ale pořád tady byly ty negativní...

Harry se stočil do klubíčka na velké pohovce u krbu. Měl pocit, že takhle lépe vybije své emoce, než kdyby zase vybouchnul nebo se uchýlil k sebedestruktivním prostředkům. Jeho zarudlé oči sklouzly na knihy.

Musí psát do svého bloku. Musí zachytit své pocity na papír. Musí napsat něco osobního. Ne nějaký počítačový výtisk. On potřeboval deník. Jako skoro svobodný člověk , může jít do obchodu a koupit si tolik deníků, kolik by chtěl. Musí napsat o Severusi Snapeovi. Jeho mysl se točí kolem tolika věcí...Jak Snape vyslovoval "volný čas" a jeho postoj při vyslovení slova "socializace".

Harry zavrtěl hlavou. Mohl mít Snape socializací na mysli více věcí? A co ta změna v jeho vzhledu? Snape se nikdy o svou vizáž nestaral. Harry znovu zavrtěl hlavou, ve snaze vypudit otravné myšlenky.

Byl si téměř jistý, že v obchodě se školními potřebami v Prasinkách mu pomohou najít to, co hledá. Nikdy by ho nenapadlo, že si bude chtít psát deník. Ve skutečnosti o nich po té události v druhém ročníku moc valné mínění neměl. Ale bude to jeho deník, ne Toma Riddlea, takže by neměl mít tendenci ho zničit.

Tu noc se Harry probudil s kašlem a zvracením. Studený pot pokrýval jeho tělo a zvonělo mu v uších. Znělo to jako ledová ozvěna Voldemortova prokletí.

26. kapitola: Večer a ráno po té...

5. dubna 2011 v 15:02 | Archea Majuar |  Nitky Osudu

pozn. autorky: Hádám, že jakmile jste uviděli titulek kapitoly, pomysleli jste si, že se vztah mezi S a H posunul o hodně vpřed. Ale ono ne, ještě jsme od toho několik kapitol vzdálení. :)

Skladba v rádiu přeskočila na další a pokojem se rozlinuly tóny písně Imagine.

Znovu to cinklo.

Severus potřásl hlavou a se sklopenou hlavou odešel do kuchyně. Harry se chvíli za ním díval a šel taky.

Severus vyndal talíře, natrhal do nich buchty a zalil je pudinkem. Položil talíře na stůl a usedl. Harry následoval jeho příkladu.

Vzal do ruky lžičku a dal se do jídla. Buchtičky s krémem se, jak známo, jedí zvláštním způsobem. Svá ústa musíte přizpůsobit dvěma faktorům. Za prvé, velikosti buchet, za druhé, společnosti, ve které jíte. Není zrovna zvořilé si do pusy vložit buchtu a následně žvýkat s otevřenými ústy, jelikož jste přecenili teplotu pudinku. Buchtičky s krémem jsou věda.

Harry se však rozhodl to neřešit a prostě baštil. Když snědl půl talíře, mrknul po Severusovi. Ten jedl, jako dělal všechno, s elegancí a klidem sobě vlastním. Ale v Harrym stále vřel ten pocit, který zažil, když odešel Remus a on se díval do Severusových očí.

Dojedli. Harry posbíral nádobí a umyl je. Severus se mezitím přesunul do obývacího pokoje a opět si četl. Harry si také vzal knihu, načež si opatrně přisedl.

Po dvou hodinách čtení už se mu chtělo spát, ale pořád uvnitř sebe cítil zvláštní pocit. Ne, nechtěl odejít. Chtěl zůstat. S ním.

Ještě chvíli se přemáhal, ale pak jej přemohla únava a usnul. Svalil se na tiše sedícího profesora , který se po něm trochu nakvašeně podíval, ale vzápěti jeho podrážděnost ustoupila, neboť mladík roztomile zachrápal.

*Co já tady s ním?* ptal se Severus sám sebe. *Nejraději bych ho vzbudil a poslal do postele, ale je příjemné po delší době cítit někoho, komu můj dotek nevadí. Nebo o něm alespoň neví.*

Nakonec se Severus se svým stavem smířil, trošku se na pohovce zasunul po Harryho a pokračoval ve čtení. Avšak rána do hlavy a následné citové rozpoložení Severuse unavilo a rovněž se propadl do Morfeovy náruče.


Harry otevřel oči.

*Kurva, kde to jsem?!* prohnalo se mu hlavou. V tom ucítil pod sebou něčí dech. *Kde jsem to skončil, přece jsem si četl a pak...* došlo mu, že celou spal se Severusem na nepříliš velkém gauči. Také si ucítil ruce, které měl okolo hrudníku omotané. No, jeho rozhodně nebyly.

*Už tady bdím hodinu a milostpán se stále neráčil probudit. Dám mu ještě půlhodiny, pak asi dostanu kašel a vzbudím ho.* bručel si Severus pro sebe. *Už bych rád šel do práce, ale lidská přikrývka se mi docela zamlouvá. Akorát by nemusel tak hřát, připadám si jako v kožichu.*

"Severusi?" zašeptal Harry.

"Ano, Šípkový Růženče?" ozvalo se z pod něj.

K Severusovým uších dolehl příjemný zvuk smíchu a tělo nad ním se zachvělo.

"Napadlo mě, jak bychom mohli přinutit pachatele udělat chybu. Co takhle rozmáznout v novinách, že je Draco v naprostém pořádku? Nepřítel by chtěl udeřit znovu, ale kdybychom Draco drželi doma, nemohl by nic udělat a bezpochyby by se tady začal ochomýtat a vyptávat. Bylo by pak snažší jna něj přijít." navrhnul Harry.

"Napadlo mne téměř totéž. Akorát, že bychom nejprve měli navštít Luciuse Malfoye. Podle toho, co říkal Remus, stýká se s divnými lidmi a do Malfoy Manor si nastěhoval Satyra. Měli bychom Luciuse o Dracovu stavu informovat jako prvního. Pokud nepodnikne žádný útok, máme jakousi jistotu, že pachatelem nebyl on. Až poté to dáme do novin." promluvil Severus. Ruce mu stále klidně spočívaly na Harryho hrudi.

"Neměl by jses už vrátit do práce?" zeptal se Harry po chvíli.

"Vadím ti? V noci to tak nevypadalo." řekl Severus a mírně pohnul dlaněmi. Věděl, že touto narážkou vyvoláa u mladíka rozpaky a chtěl jej pozlobit.

"Ne," ujistil profesora rychle zřervenalý Harry a chytil do svých rukou ty Zmijozelovy, jež mu spočívaly na místě srdce, "ale nebude mít McGonagallová připomínky?"

"Stejně už se dneska neučí. Pozítří odjíždějí studenti domů a nemyslím si, že by mne tam dnes příliš postrádali." poznamenal lektvarista.

*Ten kluk opravdu chce, abych tu zůstal...* nemohl uvěřit Severus. *Nu což, bránit se nebudu. Kdy jsem naposledy měl dovolenou, možná když jsem řediteloval v Bradavicích. Všechny povinosti jsem hodil na slabší Smrtijedy a já si válel šunky...Sice jsem měl problémy s Minervou, ale ta stará vypelichaná micka má problém snad s každým.*

"Fajn, kdy vyrazíme za Malfoyem a Tenebrym?" zeptal se Harry a vrátil Severusovu mysl do současnosti.

"Nějaký nedočkavý..." utrousil Severus a s úsměvem sledoval, jak si postava nad ním odfrkla.

"Za Malfoyem se netěším. Je to bastard všemi mastmi mazaný. A navíc má úděsný účes." konstatoval Harry.

"Musím přiznat, ač mi to deptá ego, že máš pravdu. Lucius je vskutku liška podšitá a jeho účes mi připomíná jednoho trotla z knížky. A také měl jméno na L...A co Satyrův účes, ten se ti líbí?"

"Není špatný. Má černé vlasy, ale ve světle vypadají tmavě modře. Tajemně. Nikdy bych nevěřil, že se s tebou budu bavit o vlasech." odpověděl zamyšleně Harry.

"Já zase nepředpokládal, že se vůbec o vlasech budu někdy bavit. Když je pán takový znalec, jaký styl bys doporučil mě?" pobaveně se otázal Severus.

Harry se zavrtěl a obrátil se na těle pod ním. Severus trochu hekl, jak změnu váhy nečekal, ale srovnal se a neměl připomínky. Pro tentokrát. Byl zvědavý.

"Potřeboval bys zastřihnout konečky, třepí se ti," začal Harry, přemýšlivě žmoulaje jeden pramen černých vlasů, "délku bych klidně nechal, ale častěji si je dej do ohonu. Vypadáš zajímavě. A určitě by to chtělo nějaký šampón na mírné zvětšení objemu."

Severus zíral. Čekal cokoliv, ale tohle ne. Čekal narážky ve smyslu Vlasy máš mastné, musíš je mýt častěji nebo S tímhle už se nedá nic dělat. A mladík mu místo toho pouze doporučil, co by Severus mohl udělat. Kdyby chtěl samozřejmě.

Se zamyšlením pohlédl na Harryho, který stále zkoumal jeho vlasy, ale jakmile se na sobě ucítil Severusův pohled, zaměřil se na něj.

Opět pohled z očí do očí.

Ale bohužel, opět jim nebylo přáno a pokojem se rozezněl zvuk hodin. Bylo načase otevřít podnik.

Oba velice neochotně opustili pohodlný gauč. Severus zamířil do kuchyně, Harry do obchodní části domu.

Řekl Signum Lumina, vytáhl blok, bleskobrk a sedl si k pultu.

Zanedlouho se k němu dolinula nezaměnitelná vůně anglické snídaně.

I. Odsouzen k tichu

1. dubna 2011 v 20:04 | Archea Majuar |  Beze Slov
Překladatel: Archea Majuar
Původní název: Beyond Words
Fandom: Harry Potter
Páry: Snarry
Rating: +15
Varování: Romantika/Angst


Záblesky minulosti. Děsivé výkřiky, světla kouzel, Smrtijedi v zajetí Fénixova Řádu. Harry sám s Voldemortem na odboru záhad... Voldemortova zdeformovaná tvář, jeho krvavě rudé oči, křik při posledním výdechu: "Harry Pottere, ty už nikdy nepromluvíš! SILENTIUM AETERNUM!"

Mlha obezřela Harryho mysl a pak ucítil nesnesitelnou bolest v krku. Jakoby mu někdo roztrnul hrtan a prořízl jazyk.

Probudil se až na ošetřovně. Byla tam Madam Pomfreyová, u postele seděla uplakaná Hermiona a bledý Ron, který měl ruku v šátku a na hlavě obvazem zakryté zranění z bitvy. Ostatní členové BA leželi v blízkosti Harryho postele, naštěstí živí. Albus Brumbál tam byl také. Všichni vypadali smutně, vyčerpaně.



Teď seděl v ředitelské kanceláři, ale nebyl tam osamotě s profesorem Brumbálem. Byl tam s nimi ještě Severus Snape. Ten měl na tváři hlubokou řeznou ránu a poškrábané ruce, ale díky Madam Pomfreyové, se to dobře hojilo.

Další záblesky z minulosti. Tentokrát vidí nemocniční křídlo. Madam Pomfreyová říká Brumbálovi, že Harry už nikdy nebude moci promluvit. Voldemortova kletba z něj udělala němého. Brumbál putuje svými prsty po Harryho tváři, po jeho jizvě, zastaví se u krku, kde i přes vnitřní požkození, není na povrchu nic vidět.

"Severusi," začal Brumbál vážně, čímž Harryho vrátil do přítomnosti, "Musím tě poprosit, abys naučil Harryho, jak používat neverbální zaklínadla."

Snape na své židli stuhnul.

"Nemyslím si, že jsem ideální pro doučování pana Pottera." odpověděl Severus stroze, zatímco si Harry otupěle studoval nohy. Byl ještě příliš malátný na to, aby zareagoval. Neplakal , že ztratil svůj hlas, neplakal pro lidi, které Voldemort zavraždil. Ale uvnitř sebe křičel smutkem. Navenek zůstal lhostejný, chladný, letargický.

"Severusi, jsi jeden z mála lidí, kteří jsou schopni kouzlit neverbálně. Také umíš znakovou řeč. Jsi jediný, kdo může Harryho vést." pokračoval Albus tiše.

Snape po Harrym nenávistně blýskl pohledem.

"Jsem si jist, že se najdou lidé vhodnější pro pana Pottera," řekl Snape klidně "kteří mají hlubší znalosti v oblasti znakové řeči."

"Považuji, tě za nejkvalifikovanějšího člověka, Severusi"

"Ale může to trvat i rok, než pana Pottera zvládnu sám." namítl černooký kouzelník.

"Jsem si toho vědom, Severusi."

"Takže vy jste přesvědčen, že budu Potterovi dělat chůvu." konstatoval Snape naštvaně.

Brumbál se na mladšího kouzelníka bez mrknutí oka podíval. Harry zvedl hlavu a přihlížel interakci mezi těmito mocnými čaroději. Snape asi po dvou minutách svůj pohled od Brumbála odvrátil.

"Jak chcete. Udělám to pane řediteli, ale očekávám, že se pan Potter bude snažit." zadíval se Snape na Harryho," doufal jsem, že vás nikdy znovu učit nebudu, zvláště po tom nešťastném pokusu naučit vás nitrobranu. Doufal jsem, že vás po válce neuvidím. Zřejmě bude ještě dlouho trvat, něž to budu moci říct. V šest hodin v mém kabinetu v pondělí, ve středu a v pátek."

Harry byl příliš unavený na to, aby protestoval proti třem večerů v přítomnosti Mistra lektvarů.

V obrazu Phinease Nigelluse Blacka se ozvalo uchechtnutí.

"Děkuji ti, Severusi. Můžeš jít." rozloučil se Brumbál se Snapem zdvořile. Ten, s hořkým úšklebkem na rtech a za zlověstného šustění svého pláště, odešel.

Brumbál přesunul svůj pohled na Harryho.

"Harry...chlapče, je toho tolik, co bych ti chtěl říct, ale to nejdůležitejší je, že musíme být silnější, než kdy dřív. Musíme se vyrovnat s následky války. Severusovi doufám už věříš. K nedůvěře nemáš důvod po tom, co pro nás v této bitvě udělal. Lekce nebudou lehké, pro tebe ani pro něj, ale je to důležité pro tvůj život. Existují i další čarodějové a čarodějky, kteří by ti pomohli, ale za těchto okolností to není a nebude vhodné. Severus je tou nejvhodnější volbou. Doufám, že chápeš, proč to dělám, Harry."

Harry pomalu přikývnul.

Brumbál prošel kolem stolu a položil Harrymu ruku na jeho hlavu. "Jsem na tebe velmi hrdý, Harry. Velmi. Jsi silný. Věř sám sobě, věř svým přátelů - i Severusovi." Když mu Brumbál stisknul rameno, Harrymu se do očí nahrnuly slzy.

Fawkes měl den ke vznícení, ale podařilo se mu pro Harryho vydat zvuk flétny.

Harry včera dostal blok a pero, kterým mohl napsat všechno, co chtěl říct. Vytáhl pero z hábitu a začal psát. Když dopsal, podal blok Brumbálovi.

Co budu v Bradavicích dělat, kromě lekcí s profesorem Snapem? Vystudoval jsem, ale jak mohu být bystrozorem bez hlasu? Nebo jak se bez něj stanu profesionálním hráčem famfrpálu? Co budu v životě dělat?

Harry by byl rád, kdyby oslovení "profesor" zmizelo, ale věděl, že by ho Brumbál za to nepochválil.

Brumbál se po dočtení začal usmívat.

"Těší mě, že máš obavy o svou budoucnost i po tom, co se přihodilo. Ale já vidím, tvou budoucnost i jinde, než jako bystrozor nebo hráč famrfrpálu, Harry. Pokud budou tvé lekce se Severusem úspěšné, mohl by jsi tady příští rok učit Obranu proti černé magii. Alastor slíbil, že se letos pokusí dohnat ten rok, kdy jsi byl ve čtvrtém ročníku. Myslím, že ti dá nějaké další návrhy."

Harry byl tak překvapený, že se skoro přestal dýchat. Zaoufale se snažil psát, ukázal na krk a začal gestikulovat rokama.

"Oh, ano, Harry. Můžeš se učit i bez hlasu. Neměl by to být problém, až se naučíš pokročilé formy Legelimens. V těch je Severus mistrem..."

pozn. překladatelky: Já vím, já vím, je to krátké...