Březen 2011

Beze Slov -> ÚVOD

31. března 2011 v 21:38 | Archea Majuar |  Beze Slov
Tady je slibované překvapení pro milovníky páru HP/SS. Budu zde zveřejňovat novou překladovou povídku s názvem Beze Slov. Má 33 kapitol a není to žádný PWP. Díly by měly přibývat každé úterý, ale pokud nebudu stíhat, tak se to bude posouvat. Já jsem sice spolehlivý člověk, ale když se mi nechce, tak se mi prostě nechce a nikdo mě k ničemu nedonutí. Také existuje opačný počin, jestli budu mít v zásobě dostatečné množství dílů, zveřejním dříve. Stačí Vám sledovat stránku http://daily-slash.wz.cz/aktulky-day.php . Potěšitelné pro Vás je, že kapitoly jsou vcelku dlouhé.

Hlavně bych chtěla upozornit, že se povídka překládá dost těžko, takže se mohou objevit mírné nepřesnosti. Nejspíše to bude tím, že jsem prvních pět kapitol přeložila cca před rokem, kapitolu a půl v období listopad-prosinec a další tři a půl během pěti posledních dnů :)

Tak tolik asi jako informace, první díl tady bude vyjmečně už ZÍTRA k večeru.

P.S. Opravdu moc děkuji všem komentujícím i hodnotícím. Kvůli Vám jsem se vlastně k překladu této povídky vrátila. Děkuji moc a přeji Vám povedeného Apríla :).

25. kapitola: Informace

30. března 2011 v 17:04 | Archea Majuar |  Nitky Osudu

"Copak můžu za to, že jsem na lektvary takové kopyto?" vztekal se Harry, když o dvě hodiny později opustili laboratoř.

"A kdo jiný? Nemůžeš všechno svádět na nedostačující pozornost pěstounů v Zobí ulici." odpověděl Severus na otázku.

"Fmrfm." něco nesrozumitelně zabrblal Nebelvír a svalil se na pohovku. Severus elegantně usedl vedle něj. Něco se mu na tom prckovi nelíbilo.

"Já sice nejsem odborník na emoce, ale takhle starostlivě jses naposledy tvářil před NKÚ. Mám se ptát, co se děje nebo si hrát na nevšímavce?" zeptal se Severus.

*Mám se ho zeptat nebo ne? Už mi jednou řekl, že neví, co se děje...Ale za zeptání nic nedám." rozhodl se v duchu Harry.

"Byl jsem za Dracem na ošetřovně. Bude potřebovat neustálý dohled, tak jsem se dohodl s Remusem, že se o něj u nás bude starat. Stejně nemá kde bydlet." odmlčel se Harry, když se profesor zatvářil nadmíru překvapeně.

"Copak? Domovnici vadí blechy?" škodolibě poznamenal Severus.

"Přesně." potvrdil neochotně Nebelvír. "Ale to nic nemění na tom, že než jsem Dracovi sdělil, že si jej do péče vezme Remus, tak se mě sám zeptal, jestli ho nesvěřím rodičům. A zeptal se tak podivně, téměř vystrašeně. Nemám z toho dobrý pocit."

Severusovi se na tváři usadil zamyšlený výraz.

"Zajímavé. Ale nemyslíš, že -" nedořekl, neboť se ozvalo zahučení v krbu a zněj vystoupil Remus.

"Severusi?!" vypadlo z vlkodlaka překvapeně.

"Remusi." mrzutě pozdravik přiletaxovavšího se Remuse Severus.

Chvilku si dva bývalí spolužáci vyměňovali pohledy, pak ten ze Zmijozelu promluvil:

"Prý se z tebe stala chůva, Remusi." šklebil se Severus. "Ale dávej si pozor, o děti se stará jinak, než o štěňata. Pochybuji, že by Dracovi stačilo, kdybys mu dal ke dveřím noviny a na stolek misku se žrádlem."

"Velmi vtipné, Severusi. Co kdybyste mi vy dva řekli, co se děje? Poslední dobou jste spolu nějak často a teď tě tady najdu, jak se bezostyšně válíš na Harryho pohovce." divil se Remus s pohledem upřeným na svého dávného rivala.

Severus s Harrym na sebe pohlédli. V Severusových očích se jasně zračilo Jestli cekneš o tom, že jsem dostal před hubu, tak si mě nepřej. Nebelvír se tedy vydal jinou cestou.

"My jsme řešili další postup při odhalování, kdo chtěl Draca otrávit. Ve sklepení se cítím poněkud stísněně a Severus byl tak hodný, že dobrovolně přišel sem. A taky jsme chtěli poslouchat hudbu."" vysvětlil Harry a vzápětí zapnul kouzelné rádio. Místnosti se ozvaly jemné tóny beatlesácké tvorby.

*Jestli tohle Pottervi Remus zbaští, tak mu ty blechy vlezly už i na mozek...* mrzutě si pomyslel Severus.

Remus chvilku těkal očima mezi svými společníky, ale nakonec se to rozhodl nechat plavat. Akorát si ještě nezapomněl rýpnout:

"Ale jak jsi donutil Severuse oblíknout mikinu, to vážně nechápu." křivě se uculil na Harryho, ale vzápětí zvážněl. "Musím vám říct něco ohledně Draca."

"Draca? Už to není pan Malfoy?" otázal se jízlivě Severus.

Vlkodlak to nekomentoval a pokračoval:

"Nějakou dobu jsme si na ošetřovně povídali a nakonec se mi svěřil, že jeho matka Luciuse opustila a odstěhovala se do Dánska. Prý má Lucius zase nějaké pletky s podivnými živly. Dokonce si jednoho nastěhoval k sobě do domu. Draco jej jednou zahlédl. Prý z něj vyzařuje černá, silná magie. Dokonce vypadá trošku jako ty, Severusi." pohlédl Remus na Severuse.

Ten se tvářil zamyšleně a mírně popuzeně zároveň. Mrkl po Harrym. Mladík už se na něj díval, ve tváři se mu zračilo pochopení.

"Satyr?" zeptal se tiše.

Severus kývnul v souhlas, zvedl se a beze slova odešel do kuchyně.

"Díky, Remusi. Hodně jsi nám pomohl. Myslím, že se v pátrání posune o něco dál." poděkoval Harry staršímu muži.

"Není zač, Harry." usmál se Lupin.

"Nechceš zůstat na večeři? Severus pekl buchty." uletělo Harrymu. *Asi jsme to zrovna říkat nemusel, ale co s tím teď nadělám. Snad mi to Severus dá sežrat až později.*

"Rád bych, ale musím jít balit. Ráno příjdu. Ty jsis ze Severuse udělal i dvorní kuchařku?" nedalo to Remusovi.

"To sotva, Lupine!" zavrčelo to od kuchyňských dveří. "Radši už běž a nezapomeň si přibalit náhubek."

"Jak s ním můžeš pracovat?" odfrkl si Remus a přešel ke krbu.

"Tak zítra." rozloučil se s ním Harry. *Hmm, tuhle mám od Beatles rád. Yeasterday...*

"Lupine, ještě jedna věc." vyšel Severus z kuchyně. "Mladý Malfoy miluje aportování a drbání na bříšku, tak se připrav."

Remus to ponechal bez komentáře a opustil dům. Myšlenky se mu už toulaly úplně jinde.

"Drbání na bříšku? Odkud to prosím tě víš?" vyjevil se Nebelvír.

"Ty taky uvěříš všemu, co řeknu." zabrblal profesor.

"Zatím nemám důvod, ti nevěřit." zadíval se pronikavě Harry na Severuse.

Severus mlčel. Prohlížel si Harryho nádherně zelené oči. Zelená, barva naděje i Avady. Neutuchající proud moci, studna bezmezné věrnosti. Jednou do ní spadnete a už Vás nepustí. Stáhne Vás klidně až na dno, utopí Vás v sobě. Jen abyste uvěřili v její sílu, v sílu lásky.

*Pro ty oči bych šel i do pekel...* pomyslel si Severus a stále oplácel Harrymu pohled.

Ten také přemýšlel. Díval se do těch onyxově černý očí. Očí temné, jako noc za úplňku. Oči, jež nikdy nepoznaly pravou lásku. Ztratí někdy ten smutný lesk? Opustí tu hlubinu ta nikdy nevyřčená slova? Ta, jež by měla být nepromíjenou kletbou. Slova poutající, slibující...

V to oba uslyšeli hlasité cinknutí.

"Nechal jsem ohřát večeři..." zašeptal Severus. Napjatost okamžiku jej téměř připravila o hlas.

Harry na tom byl stejně. Srdce mu tlouklo jako zběsilé, tep se zrychloval.

pozn. autorky: Opět jsme se nedostali dál, než k pronikavým pohledům, ale příště bude doteků fakt hafo :) Také pro milovníky tohoto páru mám malé překvápk. Trošku se omlouvám, ž je Severus takový jiný, věřte, že je to tím, že pro něj Harry vykouzlil Dilectus Periculo.

24. kapitola: Akvárko

27. března 2011 v 15:32 | Archea Majuar |  Nitky Osudu

V obýváku ze stolu sebral známou malou knížečku a našel kouzlo s akváriem. Strčil ho profesorovi do rukou. Ten si stránku přečetl, otráveně něco zamumlal, ale přikývnul.

"Na jaké stěně ho chceš mít?" zeptal se Severus.

"U sebe v pokoji na stropě." sdělil místo určení mladík.

"Tak ať to mám za sebou. Ještě mi řekni, proč mě k tomu vlastně potřebuješ. Se svým magickým potencilám bys to zvládnul levou zadní." nechápal Zmijozel.

"Zatím jsem žádné kouzlo z té knížky nepoužil a nemám žádnou jistotu, že se povede. Kdyby se něco stalo, tak je lepší, když u toho budeš. Asi by jsis věděl rady lépe, než já." vysvětloval Harry cestou do svého pokoje.

Otevřel dveře a vstoupil. Severus se nerozhodně zastavil ve dveřích.

*Čím to je, že vím nad čím přemýšlí?* přemítal Harry. *Právě teď si není jistý, jestli může bez úhony vkročit do pokoje sedmnáctiletého sirotka. Předně myslím, že ho zajímá, zda se mi tady o zemi neválejí špinavé ponožky a v koši na odpadky nerozvíjí malý ekosystém.*

Nic z toho raději nahlas neřekl, omezil se na strohé:

"No, pojďte. Tady vás nic neukousne."

"Jste si jistý?" pozvedl obočí profesor. "Doufám, že na mne od někud něco nevyskočí."

Nakonec však suveréně vstoupil, zavřel dveře a pohledem hodnotil pokoj.

"Divím se, že nemáte postel s nebesy. To je u kouzelníků zvykem. Ale pan Potter jako obvykle musí mít nějaké extra buřty." jízlivě podotknul Severus. Asi měl Harry na jeho mluvu vliv.

"V domě jsou silné stěny, takže když mám noční můru a křičím ze spaní, nejde mě přes stěnu slyšet. V Bradavicích jsem byl za tlumící závěsy vděčný, tady je nepotřebuji. Mohli bychom začít nebo máte ještě chuť si do mě rýpnout?" troufl si Harry.

"Ani ne. Musím si nějakou porci sarkasmu a ironie nechat na večer. Čím bych se pak bavil?" opáčil Severus a začal se obezřetně rohlížet po pokoji, kam by se usadil.

Harry si toho všimnul a pohlédl na postel.

"Myslím, že nejlépe se nám bude kouzlit z postele. Když si lehneme na záda, uvidíme celý strop." přemýšlel nahlas a hned svůj nápad zrealizoval.

"Asi to bude nejlepší řešení." neochotně souhlasil Zmijozel a přešel k posteli. "Pottere, odsuň se trochu. Souhlasím, že budu ležet s tebou v posteli, ale o tulení se, nebyla řeč. Ačkoliv nejsem proti..."

Harry vykulil oči. *Tohle měl být flirt nebo si ze mě jenom dělá dobrý den? Kdyby byla zima, prosím, chtěl by se zahřát. Ale je léto a on má oblečenou mikinu. Snad mě tady nesvádí...* honilo se Harrymu hlavou, ale protože nenašel lepší řešení, kousíček se odsunul. Jen aby se neřeklo.

Severus mírně pozvedl koutky, Harryho nerozhodnost a zmatek ve tváři jej pobavil. Pak si lehl na měkké, temně zelené peřiny, a znovu nalistoval stránku s kouzlem.

"Ale budeš kouzlit ty. Nehodlám přebírat zodpovědnost za tvůj pokoj." předal knížku Harrymu.

Ten ji s povzdechem převzal a začal zkoušet pohyby hůlkou.

"Tři rovnoměrné vlny od shora dolů," odříkával. "zprava doleva, formuli přizpůsobte rychlosti pohybům hůlky."

"Pohni si." zavrčel Severus. Měl strach, že se mu spálí buchty.

"Fajn!" odseknul Harry a vyslovil inkantaci: " Aquarium Nascetur!"

ŽBLUŇK!

Hlasitý zvuk prolétl pokojem až oba nadskočili. Ale co, kouzlo se povedlo. Místo stropu teď měli nad hlavou modrou plochu plné čisté vody. Na vzdálenějším konci bylo dno, na němž rostlo pár řas. Nic víc.

"Na co čekáš? Chceš potlesk?" promluvil Severus. "Vykouzli nějakou rybu."

Harry tedy vyslovil Nascetur Klaun očkatý, Nascetur Tlamovec modrožlutý a NasceturMušle. Teď už po stropě rejdily dvě rybky a na dně ležela růžová mušle.

"Chceš taky něco přidat?" zeptal se profesora Nebelvír.

Severus přikývl a vytáhl svou hůlku.

"Nascetur Tucet šneků!"

V akvárku se začalo plazit dvanáct malých šnečků a Harry začal protestovat.

"Proč šneky? Já tam nechci žádné slizské potvory."

"Šneci by měli být součástí každého akvária. Patří tam, jako vy do Nebelvíru." klidně odpověděl Severus. "Nejsem sice žádný akvarista, ale Satyr jednu nádržku měl, takže jsem se něco málo naučil."

"Tak jo..." zabručel Harry, "Ale nemyslím si, že jsem pravý Nebelvír. Vždyť Klobouk mě chtěl zařadit do Zmijozelu, ale já nechtěl. Kdo ví, jestli jsem neměl být zařazen spíše tam."

*Tak to je pro mě novinka. Tohle má být Zmijozel? Ten Klobouk už je opravdu starý...Vždyť si mě minulý týden spletl s McGonagallovou.* přemítal Severus.

"Nevím za co by mě Klobouk tak trestal, že by mi vás poslal do Zmijozelu." mrknul profesor očkem po Harrym. Ten se jen usmál, chytil Severuse za paži a vkouzlil do akvárka malý předmět.

"Dilectus Periculo." zašeptal Zmijozel. "Víš, že jsi po Albusovi jediný, kdo mi ho vyčaroval?"

Harryho úsměv se rozšířil. A když se z předmětu v akváriu stal malý delfínek, rozšířil by se ještě více.

"Dilectus Periculo. Kouzlo, jež vytvoří magický předmět, který začne pálit a žhnout, když se dotyčný, pro nějž jste jej vytvořili, nachází v nebezpečí. K dotyčnému musíte cítit věčnou lásku, věrné přátelství nebo nebetyčnou úctu. Jinak se jej vám stvořit nepovede." odrecitoval Harry.

"Přesně tak. Četl jsem o něm v učitelských novinách. Odkud jej znáš ty?" zeptal se krotce Severus. *Začínám mi být horko. Snad z toho zvláštního svetru, co jsem si oblékl. Nebo z tepla, které sálá z těla vedle mne? Nejvíce mě pálí místo na paži, za kterou mě drží.* přemýšlel. *Budu se muset odsunout. Nechtěl bych, aby si dnešek Potter vyložil jako svádění či pokud o flirt. A nebyl to snad flirt?!"

"Z knihy Za doby zla. Jedinný výtisk jsem našel u Siriuse v domě a...vypůjčil jsem si ji. K tomuhle kouzlu tam byl jen jeden odstavec, zbytek byl odtržen. Asi se už nikdy nedozvíme, co v něm stálo." odpověděl Harry.

"V učitelských novinách také více nebylo a Brumbál mi odmítl sdělit další informace." zabrblal Severus.

Ještě chvíli setrvali v družném mlčení, ovšem pak Severus vyskočil z postele a se slovy Do prdele, Buchty! Vyběhl z místnosti.

Harry se o poznání pomaleji vydal za ním. Naštěstí dorazili včas a buchty ještě spálené nebyly.

"Teď je necháme vychladnout a večer už budou k jídlu." komentoval stav pečiva profesor Lektvarů.

"Fajn, vypadají krásně." hodnotil buchty Harry.

Severus se zadíval se šklebem na tváři na Harryho. V hlavě se mu vlnila ďábelská myšlenka.

"Protože jsme, jak jsi říkal, přátelé, teď pomůžeš ty mně. Je to v tvém zájmu. Potřebuji pomoci s lektvary do těch vašich výrobků."

Nebelvír jen pokrčil rameny a s odevzdaným pohledem sešel do laboratoře, následován spokojeně se tvářícím Severusem.

pozn. autorky: No, zase jsme se moc nehnuli a kapitola přbyla zase za týden. Ale slibuji, že tentorkát ji přidám dřív, už mám jednu kapču do zásoby :) Ale nevím, jak to bude v dalších týdnech, neboť mi začíná dostihová sezóna a ta je u mně na prvním místě. Snad se Vám kapitola líbila :)

23. Buchty

19. března 2011 v 18:41 | Archea Majuar |  Nitky Osudu

"Opravdu?" pozvedl Remus obočí.

"Jo. Jdu na ošetřovnu, pojď se mnou a později ti to vysvětlím." tajemně se usmál Harry a přešel do krbu. Remus jen neurčitě pokrčil rameny a následoval Harryho.

Na ošetřovnu dorazili jako minule, Remus důstojně vyšel, Harry vypadl. Když se sebral, dospěle vypláznul jazyk na smějícího se Malfoye a sedl si na vedlejší postel. Remus se postavil k oknu.

"Pane, Pottere. Jsem ráda, že jste přišel. Pana Malfoye už jsem o jeho zdravotním stavu informovala. Přestože nebyl nadšen, byl nucen přijmout fakt, že bude odkázán na cizí pomoc. Našel jste již řešení?" zeptala se madam Pomfreyová, která právě vyšla ze své kanceláře.

"Ano, před chvíli jsem na to přišel. Draco," obrátil se Harry na Zmijozela, "asi chápaš, že pokud mám udržet chod obchodu, nemohu se starat současně o tebe a zároveň kontrolovat Severuse, aby náhodou do nějakého výrobku nepřidal kouzlo Akné na zadku. Takže tě budu muset svěřit do péče někomu jinému..." pohlédl Dracovi zpříma do očí.

"Rodičům?" vytřeštil oči blonďák.

*On má snad strach? Co mu ti dva udělali, že je tak vyklepaný?* divil se Harry. *Snad se Lucius Malfoy opět nepaktuje s nějakými temnými stvořeními...*

"Ne, Remusovi. Nemá kde bydlet, takže může zůstat u nás na gauči nebo mu přeměníme postel." uklidňoval Draca, ale v duchu si udělal poznámku, že se jej později na rodiče zeptá.

Zmijozelovi se viditelně ulevilo, takže i téměř zapomněl protestovat, že jej bude hlídat nečlověk.

"Hmm...co mi zbývá. Ale nebude na mě sahat!" kladl si podmínku.

"Co ty na to, Remusi?" zeptal se vlkodlaka Harry.

"Budu se opakovat po panu Malfoyovi. Co mi zbývá...S podmínkou souhlasím. Takže jakou zvláštní péči pacient potřebuje?" smířeně se otázal Remus.

"Má poškozený žaludek, takže smí konzumovat pouze potraviny upravené kouzlem Evanescit Sordes, které odstraní veškeré látky, jež pro něj mohou být nebezpečné. Pacient rovněž potřebuje fyzický i psychický klid. Měl by co nejvíce času trávit v posteli, aby se tělo dostatečně soustředilo na plné obnovení žaludeční funkce. Tomu bohužel žádné lektvary nepomohou." podala informaci madam Pomfryová.

"Dobře. Vystěhovat se musím do pondělí, takže pak můžeme Draca přepravit domů. Souhlasíte?" zeptal se Remus.

Odpovědí mu byla pouze kývnutí.

"Půjdu to oznámit ředitelce." odebrala se pryč lékouzelnice.

Trojice mužů osaměla. Ticho protrhl Remus-budoucí-chůva.

"Harry?" vážně se podíval na černovláska. "Vážně jsi řekl Severus?"

Nebelvír se neklidně ošil, ale odpovědí se vyhnout nemohl.

"No, vlastně jo. Ale teď už musím jít. Trochu si popovídejte, za pár dní spolu budete téměř pořád, tak ať se poznáte. Ahoj." vypálil z místnosti Harry. Nechtěl čelit Remusovým otcovským dotazům a Dracovu udivenému pohledu.

Na pozemcích se přemístil domů. Přivítala jej nádherná vůně. Linula se z kuchyně.

Opatrně vešel a uviděl něco, čemu nemohl uvěřit. Kolem kuchyňské linky poskakoval Severus, zástěru okolo pasu, obličej upatlaný od těsta. Harry se opřel futra a tiše jej pozoroval.

"Si myslíš, Pottere, že tě nevidím?" zeptal se Severus mrazivým tóněm, že Harry málem nadskočil. "Jsem bývalý špion, nezapoměň. Tak tam nestůj, jako solný sloup a pojď mi pomoct."

Harry jako v mrákotách přešel ke svému společníkovi a čekal na přidělenou práci. Severus mu do ruky vrazil mísu s těstem a kvedlačku. Harry, přestože ve vaření nevynikal, pochopil a začal těsto míchat. Po chvíli mu byla mísa opět odebrána a nalita do formy na pečení. Pak ji Severus vložil do trouby a pohlédl na Harryho, který už měl obličej také umazaný.

"Peču buchty." řekl trochu divným hlasem profesor. Vzal z linky čistý ubrousek a otočil se znovu k Nebelvírovi. Jemně mu z tváří setřel zbytky těsta. Harry po pak ubrousek vzal z ruky a učinil totéž Zmijozelovi.

*Co to dělám? On si začal, takže spíše: Co ON dělá? A ještě k tomu s takovým zasněným pohledem.* přemítal Harry.

Severus taky přemýšlel. *Nevím, jestli přiblížit se k jeho očí tímto způsobem byl dobrý nápad, ale neodtáhnul se, tak možná ano. Oči má stejně krásně zelené, jako jeho matka. Možná ještě zářivější...Jsou jako dva smaragdy, zasazené do bílého křištálu. Omývané slaností slz, sem tam zakryty černými řasami, jako oponou smutku.*

Když už Harry neměl co smývat ze Severusovy tváře, odvrátil se. Při pohledu zblízka do Zmijozelových očí se mu podivně rozbušilo srdce. Započal tedy konverzaci, aby ukončil trapné ticho.

"A budou k večeři s krémem?" zeptal se přihlouple Harry.

Profesor zamrkal, jakoby otázku nepochopil. Pak ale nasadil opět svůj lhostejný pohled a odpověděl.

"Já si je dám určitě s krémem. Naštěstí mi doručili vanilkový. Ale mám i čokoládový, kdybys měl zájem. Nechal jsem objednat nějaké potraviny, abych tady do zítřka přežil."

"Klidně si dám taky vanilkový. Jak dlouho bude trvat, než se upečou?" zeptal se Nebelvír.

"Asi půl hodiny, proč?" ptal se Severus.

"Mohl bys mi s něčím pomoct?" udělal psí oči Harry. Nějak podvědomě tušil, že by to mohlo na profesora zabrat.

"Proč bych ti měl pomáhat? Kvůli tvým štěněcím očím nebo z mé dobré povahy?" neusnadňoval to Harrymu Severus. Mezitím si sundal zástěru. Asi si půjčil nějaké Dracovo oblečení, neboť na sobě neměl svůj hábit, nýbrž modré rifle a černou mikinu. Harryho ještě napadlo, zda Severus slovo mikina vůbec zná. Možná si myslí, že je to jen zvláštní svetr.

"No protože přátelé si pomáhají..." pokračoval mladík v přesvědčování.

"Jestli tykání znamená příslib přátelství, tak jsem v pěkném hipogrifím lejně. Fajn, pomůžu ti." zašklebil se Severus a odešel do obývacího pokoje.

Harry jen protočil oči a vydal se za ním.

pozn. autorky: Děj Nám trošku stagnuje, ale příště už se pohneme z místa. Dnes akorát přeskočila jiskra mezi oběmi černovlásky. Příští kapitola snad přibude dříve, než za týden :(

Světelná Fantazie

17. března 2011 v 19:25 | Archea Majuar
Autor: unbroken halo
Překladatel: Archea Majuar
Původní název: Trip The Light Fantastic
Fandom: Harry Potter
Páry: Severus/Harry
Rating: +18
Varování: rimming, slabá bondage
Shrnutí: Severus není nadšen vánoční výzdobou svých komnat. Co s tím udělá?

Severus si nebyl jistý, kdy si poprvé všimnul, že jeho komnaty vypadají jinak. Někdo je vyzdobil.

Narušilo to jeho dobré rozpoložení, které získal seřváním několika nespokojených studentů. Tahle disciplína mu vždy dokázala zvednout náladu a zaháněla depresi, která se pravidělně v této době hlásila o slovo.

Svátky přišly rychleji, než čekal. Zdálo se, že teprve včera slavili Halloween. Nedávno ještě uklízel dýňová semínka a skvrnité stromy z Velké Síně.

Teď byly po celé hradu rozesety červené a zelené dekorace, všude kromě jeho pokoje. Vždycky se mu podařilo uhlídat, aby mu někdo nedal nějakou ozdobu na dveře. Nynější atmosféra v okolí jej znechucovala. Ne, že by neměl rád Vánoce. Merlin ví, že miluje čas, kdy všichni zapomínají na věci zlé, jež je obklopují po celý rok. Ale s Vánoci se blížil i čas jeho narozenin. A tenhle den z duše nenáviděl.

Zavrtěl hlavou, přimhouřil oči a zaměřil se na hlavní problém večera: nová výzdoba jeho pokojů. Na krbu byly položeny věnce a svíčky, které zářil jen o málo slaběji, než plameny v ohništi. Tu a tam visela kytice jmelí, také cesmína a břečťan. Vzduch byl podivně ostrý, prosycen chladnou zimní vůní. V rohu stál malý stromek, neozdobený kromě pár dárečků pod ním.

Vedle stromku ležela krabice plná barevný řetězů, laciných cetek a lesklého skla. Náhle zřetelně uslyšel falešný, uširvoucí zpěv. S protočením očí se rozhodl najít viníka. Jakmile si to pomyslel, vešel do místnosti vánoční "skřítek".

Harry na sobě neměl nic, než jen nakřivo nasazenou červenou, santovskou čepici. Bosýma nohama tiše přešel k vánočnímu stromečku. Severuse, kterému začínaly být jeho kalhoty úzké, si ani nevšimnul.

Ten chvíli Harryho sledoval, jak vytahuje z krabice řetěz z vánočních světýlek a poté se stejně tiše jako Harry, k němu vydal. Odkašlal si přímo do falešného refrénu písně Pane, dopřej odpočinek hipogrifům.

Harry vyskočil, otočil se a plameny ohně mu osvítily jeho hrudník a rozkrok.

"Tohle už mi příště nedělej! Jak dlouho tady stojíš?"

Severus se ušklíbl a znovu si Harryho prohlídl od hlavy až k patě a zastavil se u očí.

"Dost dlouho na to, aby mi došlo, proč to tady tak vypadá. Ať už jsi posedlý čímkoliv, mohl bys to vykonávat mimo tyto komnaty?"

Harry na Sevruse zíral, jakoby se snažil vstřebat, co Severus právě řekl a jen vyhrkl:

"Vždyť jsou vánoce, Severusi."

"A ty máš potřebu to tady zdobit?"

Harry se usmál a přikývl. Popošel blíž k Severusovi tak, že mu oheň ozařoval už jen obličej a ramena. Naklonil se nabídl svému milenci ústa.

"Studenti odjeli na prázdniny dříve..."

"A?" Severus přistoupil k Harrymu a přitáhl si jej ze světla.

"Možná bychom si mohli udělat malou vánoční oslavu už dnes." nabídl Harry, když objal Severuse.

"Vskutku." Políbil Severus Harryho. Jemně ho kousal a bzučel mu do úst.

Harry zalapal do dechu, když byl zvednut do vzduchu a kolem něj se začal kroutit řetěz se světýlky. Za hlavou mu omotal ruce. Harry zkusmo za svá pouta zatahal. Byly dostatečně pevné. Olízl si rty a pohlédl na Severuse.

"Jsi zvrácený!"

Severusovy koutky úst sebou, při vyslovování dalších kouzel, jen mírně škubly. Kouzlil, dokud Harry před ním nestál nahý, s vesele blikajícími světýlky kolem hrudi a paží. Ustoupil a obdivoval svou práci. Promnul si bradu, když se prstem dotknul jedné žárovky a následně Harryho bradavky.

"Tohle je vhodná dekorace...Ale co bych měl udělat s tebou?"

Nebelvír lapal do dechu a třásl se, snažil se zůstat v kontaktu se Severusovým prstem. Podíval se dolů na svůj penis a pak se zazubil na Severuse.

Ten zavrtěl hlavou, prsty sjel na Harryho břicho a postavil se za jeho záda.

Harry otočil hlavu a snažil se podívat na svého milence. Ale rychle zase sklopil hlavu a zasténal, když ucítil Severusovy ruce na dolní části svého těla. Téměř předl blahem, když mu starší muž masíroval zadek.

"Hmm, masáž je určitědobrý nápad." zamumlal Harry.

Severus si odfrkl a pokračoval ve tření Harryho zadku. Následně zamumlal poslední kouzlo a jemně Harryho kousl.

Ten vyjeknul, když se mu Severusovy zuby zaryly do hýždí. Opět se snažil otočit a zeptal se:

"Co to...?" nedořekl, neboť Severusův jazyk se začal plazit po jeho zaoblených půlkách.

"Oh, Merline..."

Severus se ušklíbl nad Harryho slovní zásobou, zatímco olizoval levou, pak pravou půlku zadku před sebou. Prsty jemně masíroval citlivé svaly a pak na ně fouknul.

Z pocitu chladného vzduchu Harry téměř zavyl a snažil se ještě ke svému milenci přiblížit. Ale Severus jej chytil za boky a pokračoval ve své práci.

Harry se kousnul do rtu, ale kňučivý zvuk přesto unikl z jeho nitra, když se Severus odtáhnul. Otočil hlavu dozadu, ale ostré plácnutí přes zadek jej donutilo zaměřit se znovu na prostor před sebou, kde už stál zpola svlečený Zmijozel.

Severus si Harryho přitáhl za boky k sobě. Harry se usmál a omotal nohy okolo milencova pasu. Mezitím mu byl sundán řetěz, ale pouta mu zůstala. Objal tedy spoutanými zápěstími Severusovu hlavu a snažil se nasednout na jeho penis.

Severus zavrčel, přirazil Harryho ke zdi a vnikl do něj. Harry si slastně povzdechl a začal se hýbat.

Harry měl ruce vmotané do černých vlasů staršího muže a tak se jen naklonil a políbil jej na ústa, zatímco kolébal boky vstříc Severusovým přírazům.

Tvrdé a ostře řezané cihly škrábaly Severusovy loketní klouby, jimiž se opíral o stěnu. Raději jednu ruku přesunul na Harryho penis. Hrubě jej zpracovával, hlavu položenou na mladíkově rameni.

Ještě jednou silně zatahal za Nebelvírův penis a Harry dospěl k orgasmu. Horké sperma pokropilo jejich spocená břicha.

Severus zalapal po dechu a naposled přirazil. Otřásl se, přitlačil Harryho ke zdi a sám ejakuloval.

Harry přejel prsty po černých vlasech svého milence. Naslouchal teď už klidnému, hlubokému dechu. Jeho tep se zpomaloval, adrenalin ustupoval. Harry si olízl rty a zeptal se:

"Mám to brát jako, že vánoční světýlka jsou přijatelná?"

Severus si odfrkl a pomalu, opatrně spustil Harryho nohy na podlahu.

"Myslím, že ano. Nicméně, bych měl vždy schválit změny, které hodláš v našem pokoji udělat."

Harry se jen vesele usmál.

pozn. překladatelky: Taková krátká překladovka. Snad se líbila. Omlouvám se, že jsem nepřidala povídku s párem ChW/HP, ale v té, kterou jsem měla rozdělanou, jsem se jaksi ztratila. Nějak mi nedávala smysl, takže jsem se rozhodla pro tuhle.

22. kapitola: Vaření

13. března 2011 v 13:46 | Archea Majuar |  Nitky Osudu

Pro rohlíky musel zajít do místního obchodu s potravinami U Pošlého slona. Pak dva rohlíky namazal máslem a odnesl je Snapeovi. Ne, Severusovi. Tomu už bylo evidentně lépe, protože se zase tvářil nepřístupně.

"Jak dlouho si mě tady jako pacienta chceš vydržovat?" zeptal profesor, jakmile dojedl. Zřejmě mu tykání problém nečinilo, tak se Harry přizpůsobil.

"Jen do zítřka. Potřebuješ si odpočinout, vypadáš unaveně. V pondělí stejně musíš nastoupit do práce a výmluva Promiňte, zaspal jsem u Pottera by asi mnoho nadšení nevyvolala." odpověděl Harry.

Severus si ušklíbl a začal se zvedat z postele.

"Kam si jako myslíš, že jdeš?" zeptal se Harry.

"Kam myslíš, Pottere. Počítám, že pleny mě nosit nepřinutíš." jedovatě odsekl Zmijozel.

Harry se usmál, představa Severuse v plenách v něm vyvovala jisté vyselí. Raději ukázal na dveře v pokoji, jež vedly do koupelny a prohodil:

"Je tam i sprcha, můžeš se osprchovat. Umyvadlo, můžeš se oholit. Je tam i velká vana, můžeš se utopit."

Severus pobaveně zakroutil hlavou a zmizel za dveřmi. Harry mezitím ustlal postel a vydal se do obýváku. Nějak počítal s tím, že Severus nevydrží celý den zavřený v pokoji, takže mu z knihovny vytáhnul nějaké staré knihy, které by se pacientovi mohly zamlouvat.

*A hele, za Lektvary z Portugalska je nějaká malá knížečka. Kouzla pro nudné chvíle od Sairuse Bláznivého. Nechám to tady Severusovi jako provokaci.* přemýšlel Harry a položil tenkou knížku na hromádku.

"Pottere, můžu se tě zeptat, co tady jako mám celý den dělat? Pochybuji, že potřebuješ umýt nádobí či uvařit oběd." řekl Snape jakmile sešel ze schodů. Vlasy se mu leskly čistotou, do pokoje vlétla vůně Jasmínu.

"S tím obědem to není tak docela pravda..." zčervenal Harry. "Vařit moc neumím."

"Takže hodláš chcípnout hlady, než se Drakoušek vrátí?" bavil se Severus. "A máš vůbec nějaké suroviny?"

"V lednici možná něco bude. Na polici jsem taky zahlédl pár věcí..." vzpomínal Harry.

"Tak fajn, ty mi sepiš, co všechno máme a já se podívám, jaký brak jsi mi ke čtení vybral." zakončil debatu Snape a usedl na pohovku. Vzal do ruky malou knížečku, znechuceně si odfrkl a štítivě ji odložil. Druhou knihu už si v rukou ponechal a začetl se.

Harry profesovo chovaní k malé knížce nekomentoval, popadl blok a bleskobrk, a šel k lednici.

Našel v ní jen rajčatový protlak, párky, mozzarellu a dvě piva. V polici cibuli, česnek a špagety. Ještě našel olej, solničku a kečup. Všechno sepsal a papír strčil Zmijozelovi pod nos.

"Zase špagety? No, buďme rádi, že vůbec něco. Tak se dáme do práce a né, že to budete flákat jako lektvary." změřil si Harryho Snape pohledem a šel do kuchyně. Tam se rozhlédl a po chvíli vytáhl hrnec, do něhož hodil špagety. Pak poručil Harrymu nakrájet cibuli a česnek, a nastrouhat sýr. Sám začal krájet párky, které pak osmažil na pánvi. Rajčatový protlak kydnul do jiného hrnce, přidal cibuli a česnek, jehož nakrájenost patřičně jedovatě okomentoval. Nakonec smíchal párky s obsahem hrnce a osolil. To už Harry vytáhnul dva hluboké talíře, do nichž nabral přibližně stejné množství špaget. Pak Severus naběračkou špagety polil omáčkou a posypal nastouhaným sýrem.

Když dojedli, Harry chtěl pokračovat v rozhovoru, která načali v hostinci. Pravda za pravdu.

"Kde jsi se naučil vařit?" zeptal se Harry.

"Doma. Otec byl sice nechutný opilec, ale v kuchyni se vždy uklidnil a mě bavilo mu pomáhat. Jaké jídlo máš nějraději?"

"Je mi to celkem jedno. Mám rád jednoduchá jídla, jako právě špagety nebo jiné těstoviny. Akorát nesnáším studené zbytky a suchý chleba. Tím mne krmili příbuzní, když měli dobrou náladu. Jinak jsem si to musel ukrást. A ty?" ptal se Nebelvír.

"Krást jíslo ve vlastním domě?" divil se Snape. Věděl, že měl mladík krušné děctví, ale krást jídlo. To netušil. "Jsou ti mudlové vůbec lidi?"

"Teď jsem se ptal já." usadil Severuse Harry.

"Ovšem, promiň. Nejraději mám buchtičky s krémem. No, neciv tak na mě, já bych snad pro ně i vraždil." s ledovým klidem pronesl Snape.

Harry jen zíral. *A tohle je člověk, ze kterého jsem měl vždycky strach?* nešlo mu do hlavy.

"Pottere, víte ,že zírat s otevřenými ústy není zrovna slušné. Pokud mne omluvíte, jsem unavený. Půjdu si číst do postele." informoval Harryho Snape a měl se k odchodu.

"Musím jít odpoledne na ošetřovnu, takže pokud tady nebudu..." řekl Harry.

"Já se o sebe umím postarat. Opravdu se cítím jako po praštění pytlem, jinak bych se přemístil, ale není mi dobře. Uvařit čaj či dojíst pár rohlíků, co zbyly, ještě svedu. Dokonce už jsem poslal zprávu ředitelce, že se nějakou dobu zdržím mimo Bradavice. Nemějte péči." promluvil profesor lhostejným tónem a zmizel v chodbě.

*A nádobí zbude na mě, že?* nakvašeně si pomyslel Harry. Naštěstí si vzpoměl, že je kouzelník a nadobí umyl kouzlem. Sice se neblýskalo tak, jako kdyby jej umyl ručně, ale to Nebelvíra příliš nezajímalo.

Byla jedna hodina po poledni a na ošetřovnu se chtěl vydat až za hodinu. Vzal tedy do ruky knížku od Sairuse Bláznivého a námátkou otevřel na straně 31. Ta pojednával o kouzle Aquarium Nascetur, které na zdi, pokoje či domu, vytvořilo iluzi akvária. Kouzelník si pak dle libosti mohl iluzi zaplnit různými předměty. Třeba mohl přidat truhlu. Stačilo říci Nascetur Truhla. Akorát dole bylo upozornění, že kouzlo nefunguje na živočichy, jež neumějí dýchat po vodou.

*Že by si také vytvořil menší akvárko?* napadlo Harryho, ale odbila druhá hodina a Harry se chtě nechtě musel vydat na ošetřovnu. Už se chystal přemístit, když v tom z krbu vystoupil Remus Lupin.

"Ahoj, Harry. Mám problém." vypadlo z Remuse hned jak přišel. "Dneska ráno mě vyhodili z mého bytu. Prý jsem domovnici nakazil blechami."

A Nebelvíra napadla spásná myšlenka.

"Ahoj, Remusi. Já mám taky problém, a zdá, že už jsem vyřešil svůj, i ten tvůj."

pozn. autorky: Opět kapitola o ničem, moc se toho neděje. Snad alespoň tak konverzace mezi nimi Vás trošku pobavila. Ti, kteří v anketě tipovali, že o Draca se bude starat Remus, měli pravdu. Ale ať si nemyslíte, že jakmile budou spolu, tak se do sebe zakoukají. To ještě ne. Je tam totiž jeden člověk, který Nám trošku překáží a nikam nepasuje. Kdo to asi bude?

21. kapitola: Nemocný

8. března 2011 v 22:12 | Archea Majuar |  Nitky Osudu
Harry se probudil do krásného slunečného jitra. Jelikož měli o víkendu zavřeno, rozhodl se ještě chvíli lenošit v posteli.

*Zatím mi po pokoji nepochoduje rozzuřený Snape, takže si to snad můžu dovolit.* přemítal.

Po chvíli mu na okno zaťukala sova. Taková maličká, ale čiperně poskakovala na parapetu. Harry se zvednul a vpustil ji dovnitř. Usadila se na bidýlku vedle Evangelie a zadívala se na něj zvědavýma očkama. Harry k ní přistoupil a jemně jí z nožky sejmul dopis. Byl od madam Pomfreyové.

Milý, pane Pottre
Dnes jsem provedla podrobnější vyšetření
pana Malfoye a mám pro Vás jednu špatnou zprávu.
Pan Malfoy má na několik měsíců zdevastovaný žaludek.
Jed pomalá smrt v kombinaci s alkoholem patrně vytvořila
slabší žíravinu, která mu žaludek vážně poškodila. Tato skutečnost
není životu nebezpečná, pokud pan Malfoy konzumovat pouze
magicky upravené potraviny a příliš namáhat své
břišní svaly. Nejhorší na té věci je, že pacient potřebuje
téměř dvacetičtyřhodinový dozor kvůli správné stravě a
psychickému i fyzickému klidu. Do konce školního roku se o
něj mohu starat na ošetřovně, ale pak odlétámdo Kanady
na šampionát v curlingu. Prosím Vás, abyste se odpoledne
dostavil na ošetřovnu, abychom probrali pobrobnosti.
S pozdravem P. Pomfreyová

*Tak to mi chybělo.* pomyslel si Harry. *No tím se můžu zabývat později. Teď bych měl zkontrolovat Snapea.*

Oblékl si zelené triko a kraťasy a vypravil se do Dracova pokoje. Pro jistotu zaklepal. Když se nic neozvalo, otevřel dveře. Snape stále spal, tvář klidnou, uvolněnou. Harry raději tiše místnost odpustil a šel si udělat menší snídani.

Dal si dva tousty se sýrem a čaj. Byl vděčný, že okna jeho domu byla situována na západ, takže mu momentálně do pokoje slunce napražilo a byl v něm příjemný chládek. Normálně by se v sobotu vydal na bazén a pak na oběd k Ronovi a Hermioně, ale se Snapem v domě...Rozhodl se, že počká do jedenácti hodin a pak Snapea vzbudí.

Mezitím si četl článek v časopise Magie dnes a kdysi rubriku, v níž srovnávají dvě podobná kouzla a doporučují, kdy použít první, a kdy to druhé. V tomto číslo srovnávali běžně používané Reparo a vzácné Simul Complexa Ordinem.

Reparo: Kouzlo, jež se učí v nižších ročnících kouzelnických škol je vhodné pro naprosto běžné účely, pro všechny kouzelníky. Správní téměř vše. Židle, brýle, knihu, zeď. Není k němu potřeba velká míra soustředění ani magie.

Simul Complexa Ordinem: Velmi vzácně používané kouzlo. Jeho účinky jsou silnější a trvalejší, než u Repara. Dokáže spravit velké objekty (domy, hrady), opravit více věcí najednou (dá do pořádku zničený pokoj) nebo za určitých okolností i hůlku. Určitými okolnostmi jsou míněny vztahy mezi majitelem spravované hůlky a majitelem spravující hůlky. Prozatím byl tento případ prokázán pouze jednou, u milenců Albuse Brumbála a Gellerta Grinderwalda. K vyvolání kouzla musí mít spolu majitelé hůlek velmi silný vztah, aby Simul Complexa Ordinem fungovalo. Nejdůležitějším faktorem ale je, že jeden z dvojice musí mít nadání nebo geny černé magie a druhý magie bílé.

*Zajímavý článek. Jsem zvědavý, jestli v životě najdu někoho, s kým bych mohl Simul Coplexa Ordinem vyvovat.* chmurně přemýšlel Harry. Raději časopis založil zpátky na hromádku a zkotroloval čas. Bylo za pět minut jedenáct, takže se vydal uvařit čaj a vzbudit Snapea.

Jemně otevřel dveře Dracova pokoje. Profesor ještě nebyl vzhůru a tak jím Harry mírně zatřásl.

"Co to...?" nedořekl Snape.

"Jste u mne v bytě, v Dracově pokoji. Včera vás pan Tenebry uhodil pěstí a praštil jste se do hlavy, takže si to asi moc nepamatujete. Tady máte čaj. Napijte se." nabízel Snapeovi Harry hrnek.

Ten jej bez reptání uchopil a zhluboka se napil. Pak mu Harry podal lektvar proti bolení hlavy. Mezitím pokračoval ve vysvětlování.

"Když jste upadl, na Tenebryho jsem uvalil Mdloby na Tebe a přemístil jsem vás a sebe sem. Je jedenáct pryč. Máte hlad?" zeptal se Nebelvír.

Snape chvíli na Harryho zíral, jakoby ten mluvil arabsky. Pak však pokývl hlavou a konečně chraplavě promluvil.

"Děkuji, Pottere. Asi je to vlivem té ukrutné bolesti hlavy, ale udělám to teď, než si to rozmyslím. Navrhuji tykání, pane Pottere. Opět jste mi pomohl a já stále nechápu, proč to děláte. Hodně jste mi toho o sobě řekl, ať vědomky či nevědomky, a já vám o sobě také. Přijměte tento návrh za jakýsi můj pokudso zoficiálnění našeho příměří." pronesl Snape. Bez ironie a posměšků. V očích důvěra a naděje, že snad v tomhle beznadějné a stále tupohlavém Nebelvírovi, najde spřízněnou duši. *Asi jsou mi ti Nebelvíři souzení...* pomyslel si.

"Přijímám."odpověděl nad míru překvapený Harry. "Jakmile vám bude lépe, tak se na to napijeme. Co byste chtěl k jídlu? Asi něco lehkého..."

"Rohlík s máslem by se mi hodil." unaveně pronesl Snape. V očích se mu zračila úleva, že jej Harry neodmítl.

Harry se usmál a opustil místnost. *Tak já si budu tykat se Snapem. Světe...proč si ze mě děláš takovou prdel? První mě ten člověk nenávidí a teď...To bude tou ránou do hlavy. Vůbec bych se nedivil, kdyby to zítra vzal zpět. A vůbec po mě nekřičel, že jsem ho tam měl radši nechat. Že by se raději nechal zachránit od třaskavých skvorejšů. Severus Snape se mění...*

pozn. autorky: Tak takovou reakci jste nečekali, že? Já popravdě také ne, ale ta rána do hlavy dělá divy. No, jestli se Snape na Harryho naštve jakmile se mu v palici rozjasní, to ještě nevím ani já. Tenhle díl nebyl dějově bůhvíjak bohatý, ale stejně jsme se trošku posunuli kupředu. Už teď můžete zapojit své hlavičky, jak se to s Dracovým stavem provede :)

20. kapitola: I kouzelníci jsou omylní...

4. března 2011 v 15:00 | Archea Majuar |  Nitky Osudu
Když Snape lektvar dodělal, sdělil Harrymu, že se jde převléci a mohou vyrazit. Harry se převlíkat u nemusel, pod hábitem měl černé tílko a černé džíny se zeleným páskem.
Snape se vrátil. *Vypadá dobře.* pomyslel si Harry. *Jak jinak, opět celý v černém, ale dnes si vzal triko s krátkým rukávem. Sice je vidět, již docela mrtvé, znamení zla, ale dnes už byl Snapeův trestní rejstřík čistý jako okvětí bílé lilie, takže to bylo jedno.*
"Půjdeme?" zeptal se Snape. *Proč na mě to zelenooké stvoření ta civí?* dumal.
"J-jistě." vykoktal Harry, počkal až si profesor oblékne plášť a vyrazili na bradavické pozemky. V Prasinkách Harry chytil profesora za předloktí a přemístil je. Je co mu došlo, že Snape má velmi jednou pokožku, už se profesor vytrhl a otevíral dveře baru.
Uvnitř si pověsili pláště a usedli do nejvzdálenějšího koutu. Za barem pobíhal barman, Marrone. Když si jich všimnul, div nespadl pod pult. Rozklepaně ss k nim vydal pro objednávku.
"Co si dáte, pánové?" hlas se mu třásl.
"Máslový ležák, jako vždy." odpověděl Harry.
"Taky. Pane Occhio, dospěli jsem k názoru, že jste pana Malfoye otrávil vědomě, ale byl jste k tomu nevědomky přinucen." informoval Itala Snape.
"Takže mi vrátíte hned mou hůlku?" zeptal se nadějně Marrone.
"To neuděláme. Protože se potřebujeme porozhlédnou ve vašich myšlenkách, a bez hůlky se tomu nemůžete bránit. Pár vyvolených," Snape se odmlčel, když při slově vyvolený sebou Potter trhnul, "to dokáže, ale vy mezi ně určitě nepatříte." odfrknul si Snape. "Hůlka vám bude navrácena za týden."
Marrone kývnul a odešel. Asi pochopil, že hádat se se Snapem, nemá smysl, tak raději neodporoval.
Když jim Ital donesl nápoje, Snapeovi se na tváři usadil připitomělý, někdo by řekl zamyšlený, výraz.
Harry se rozesmál.
"Čemu se smějete?" nechápal Snape. Zdál se být mírně vyvedený z míry.
"Tvářil jste se jako Lockhart, když ztratil paměť." hýkal Harry.
Snape se zatvářil znechuceně a jal se Potterovi vysvětlit svůj "intelektuálně přemýšlivý" výraz.
"Jak jistě nevíte, pane Pottere, když se potřebuji někomu dostat do myšlenek a nevidím mu přitom do očí, musím své vědomí přenést do jeho vědomí. Takže ztrácím moc nad svou tváří. Mé vjemové smysly se pozvolna rovněž přenášejí.
Mohu teď začít pracovat? Nějak se na chvíli zabavte, než mu pořádně prozkoumám hlavu." řekl Snape a tvář mu zase zbrázdil tupý výraz.
Harry si povzdechnul, upil máslového ležáku a rozhlédl se po lokále. Dnes byl pátek, takže tady bylo celkem plno.
Najednou začal mít pocit, že jej někdo sleduje. Zalétl pohledem k baru. Na barové židli tam seděl Satyr Tenebry v celé své tajemnosti. Usmíval se na něj.
Harry mrknul na Snapea a lusknul mu prsty přímo před nosem. Když profesor nezareagoval, vydal se za panem "tajemným".
"Dobrý večer, pane Pottere." pozdravil jej pan Tenebry.
"Dobrý večer." odvětil Harry. Pohledem zkoumal postavu muže před sebou. Ta mírná povýšenost jeho slov a držení těla mu připomnělo Luciuse Malfoye. Ale ze Satyra Tenebryho nevyzařovala arogance, nýbrž silná magie a aura mocného čaroděje.
"Jak to jde s mým receptem?" zeptal se Tenebry.
"Podle plánu. Do konce příštího týdne bude hotov. Jste tady poprvé?" oplatil mu otázku Harry.
"Ano. Docela mě překvapila, že jsem vás tady potkal. A ještě k tomu se Severusem Snapem..." ušklíbnul se.
*Šklebí se stejně jako Snape. Rodina se nezapře.* pomyslel si Harry.
"Jsme tady za jistým účelem, který vám, pokud se neurazíte, říci nemohu. Jinak mezi námi nic jiného není."
"Chápu." znovu se usmál Tenebry. "Kdo by s ním chtěl něco mít..."
V podobném duchu strávili několik minut, že se postava v rohu místnosti zvedla a namířila si to jejich směrem.
*Snape už zjevně zjistil, co potřeboval. Ale to, že se tady bavím s jeho dávnou láskou...no, nevypadá to dobře.* došlo Harrymu.
"Satyre," kývnul Snape na pozdrav. "Pane Pottere, zjistil jsem, co jsem chtěl. Můžeme jít?"
"Ale, ale, ale. Kampak utíkáš Sevie? Copak se pořádně nepřivítáš s dávný přítelem?" zeptal se chladně Tenebry. Jeho příjemný úsměv se vytratil a nahradil jej škodolibý úšklebek.
*Jak se může člověk během pár minut takhle změnit?* dumal Harry. *A být takhle drzý na Snapea...no nevím, kdo jiný by si to dovolil. *
"Satyre, kolikrát ti ještě budu vtloukat do té tvé zabedněné palice, že mé jméno je Severus. Ne Sevie, Sevoušek či Sevínek. A můj přítel už opravdu dávno nejsi. Dívím se, Pottere, že se s ním vůbec bavíte, po tom, co jsem vám o něm řekl." zlověstně syčel Snape.
Harry je pozoroval. Oba si byli podobní a přece rozdílní. Snape se tvářil zlověstně, ale stále měl své sebeovládání pod kontrolou. Tenebry naopak zvyšoval každou větou hlas a postavil se naštvaně proti Snapeovi.
"Víš, Severusi, já se tak těším, až budeme oba v Bradavicích. Třeba to zase dáme dohromady. Jak by se ti to líbilo? Pan Potter mi říkal, že mezi vámi nic není. Skutečně, Severusi, mezi Vyvoleným a Smrtijedem nic není?" provokoval Tenebry.
Snape zesinal. Jeho tvář byla bledší, než obvykle, ale stále se držel. Harry chtěl zasáhnout. Vážně chtěl. Ale mít proti sobě jednoho Snapea, bylo špatné, ale obrátit na sebe pozornost i jeho bratrance, to byla jistá jízdenka do pekel. Proto raději stál, těkal pohledem z jednoho na druhého, a doufal, že si Snape zachová zdravý rozum.
"Běž ode mě, Satyre. Běž a nechoď mi na oči. Jsi děvkař, který si neváží ničeho a nikoho. Pro peníze bys podržel i Malfoyovi!" zavrčel Snape, ale asi přestřelil. Tenebry tuto urážku už nevydržel a, v záchvatu vzteku snad zapomněl na magii, Snapeovi vrazil jednu pěstí do brady. Ten to nečekal a svalil se na zem. Byla to pěkná šlupka, takže si asi přivodil i menší otřes mozku. Kdo by taky čekal od kouzelníka útok fyzickou silou?
To už Harry nepřešel bez povšimnutí. Nezajímal se o to, že mu Snape vynadá, až se vzpamatuje, ale Harry to musel udělat. Seslel na ohromeného Tenebryho Mdloby na Tebe, omluvil se přítomným a s pomocí Marroneho vynesli Snape ven. Tam Harry přemístil Snapea k sobě domů.
"Ten bude zuřit, až mu řeknu, že ho celý bar viděl ležet na zemi, a že mu kůži opět zachránil nebelvírský Zlatý hoch." mručel si pro sebe Harry.
Diagnostickým kouzlem zjistil, zda profesor nemá dolní čelist zlomenou. Neměl, takže mu na modřinu po ráně přiložil vykouzlený led a ovázal šátkem. Pak jej uložil do Dracova pokoje a odešel si lehnout. Zítra to bude náročný den.
*A který v poslední době náročný nebyl?* ozvala se myšlenka Harrymu v hlavě těsně, než se propadl do náruče Morfeovy.
pozn. autorky: Tak rvačku jste asi nečekali, že? A že se stále neprobíralo heslo od obrazu? Dočkáte se :)